Publikováno z Kniha Urantia | Nadace Urantia (https://www.urantia.org)

Home > Kniha Urantia

Kniha Urantia

Úvod

Koncept kopie

Kniha Urantia

URANTIA ®

® Registrované známky Nadací Urantia

URANTIA FOUNDATION
CHICAGO, ILLINOIS

Identifikační číslo textu: UF-CZE-001-2019-1.3
Verze razítko: UF-202203162007

Kniha Urantia byla poprvé publikována v r. 2018 Nadací Urantia.

Návrh knihy a obalu © 2015 Nadací Urantia. Všechna práva vyhrazena.

Urantia Foundation
533 West Diversey Parkway
Chicago, IL 60614, USA
Teléfono: +1 773 525 3319
Email: [email protected] [1]
Sitio web: www.urantia.org [2]

Překlad knihy Urantia je dostupný v následujících jazycích:
Bulharština – Книгата Урантия
Čeština – Kniha Urantia
Dánský – Urantia Bogen
Estonština – Urantia raamat
Farsi – کتاب یورنشیا
Finsky – Urantia-kirja
Francouzština – Le Livre d’Urantia
Hebrejština – הספר של אורנטיה
Holandský – Het Urantia Boek
Indonéština – Buku Urantia
Italština – Il Libro di Urantia
Japonský – ウランティア ブック
Korejština – 유란시아 서
Litevština – Urantijos Knyga
Maďarština – Az Urantia könyv
Němec – Das Urantia Buch
Polština – Księga Urantii
Portugalština – O Livro de Urântia
Řecký – Το Βιβλίο της Ουράντια
Rumunština – Cartea Urantia
Ruština – Книга Урантии
Španělština – El libro de Urantia
Švédský – Urantiaboken

Volně dostupné kurzy na: ubis.urantia.org [3].
Kniha na: urantiastudygroup.org [4].

„Urantia” a jsou ochranné známky a značky organizace a značky členství v Nadaci Urantia.

Díly knihy

Koncept kopie

Kniha Urantia

Díly knihy

Díl I. [5]

Střední vesmír a supervesmír

Podpořeno Sborem Osobností na Uverse jednajících na základě pověření Věčně Moudrých Orvontonu.

Díl II. [6]

Lokální Vesmír

Podpořeno Sborem Vesmírných Osobností Nebadonu jednajících na základě pověření Gabriela ze Salvigtonu.

Díl III. [7]

Historie Urantie

Tyto kapitoly jsou podpořeny Sborem Osobností Lokálního Vesmíru jednajících na základě pověření Gabriela ze Salvingtonu.

Díl IV. [8]

Život a učení Ježíše

Tyto kapitoly jsou podpořeny komisí dvanácti midbytostí naší planety Urantie jednajících pod dohledem vedoucího zjevení Melkísedeka.

Podklady pro toto vyprávění byly dodány sekundární midbytostí, která byla toho času přidělena nadlidskému dohledu nad Apoštolem Ondřejem.

Názvy kapitol

Koncept kopie

Kniha Urantia

Názvy kapitol

ČísloKapitolaAutorStránka

000Předmluva [9]Božským Poradcem1

Díl I. [5]
Střední vesmír a supervesmír

ČísloKapitolaAutorStránka

001Vesmírný Otec [10]Božským Poradcem21

002Podstata Boha [11]Božským Poradcem33

003Vlastnosti Boha [12]Božským Poradcem44

004Vztah Boha k Vesmíru [13]Božským Poradcem54

005Vztah Boha k Jedinci [14]Božským Poradcem62

006Věčný Syn [15]Božským Poradcem73

007Vztah Věčného Syna k Vesmíru [16]Božským Poradcem81

008Nekonečný Duch [17]Božským Poradcem90

009Vztah Nekonečného Ducha k vesmíru [18]Božským Poradcem98

010Rajská Trojice [19]Vesmírným Cenzorem108

011Věčný Ostrov Ráj [20]Zdokonalovatelem Moudrosti118

012Vesmír vesmírů [21]Zdokonalovatelem Moudrosti128

013Posvátné sféry Ráje [22]Zdokonalovatelem Moudrosti143

014Střední a Božský vesmír [23]Zdokonalovatelem Moudrosti152

015Sedm supervesmírů [24]Vesmírným Cenzorem164

016Sedm Hlavních Duchů [25]Vesmírným Cenzorem184

017Sedm skupin Nejvyšších Duchů [26]Božským Poradcem197

018Nejvyšší Osobnosti Trojice [27]Božským Poradcem207

019Stejnorodé bytosti původu v Trojici [28]Božským Poradcem214

020Boží Synové Ráje [29]Zdokonalovatelem Moudrosti223

021Synové Ráje-Tvořitelé [30]Zdokonalovatelem Moudrosti234

022Trinitarizovaní Boží Synové [31]Mocným Poslem243

023Osamělí Poslové [32]Božským Poradcem256

024Vyšší Osobnosti Nekonečného Ducha [33]Božským Poradcem264

025Armády poslů prostoru [34]Tím s Vysokou Autoritou273

026Pomocní Duchové Středního Vesmíru [35]Zdokonalovatelem Moudrosti285

027Služba primárních supernafimů [36]Zdokonalovatelem Moudrosti298

028Pomocní duchové supervesmírů [37]Mocným Poslem306

029Upravovatelé vesmírné Energie [38]Vesmírným Cenzorem319

030Osobnosti Velkého Vesmíru [39]Mocným Poslem330

031Sbor Konečnosti [40]Božským Poradcem a Jedním beze Jména a Čísla345

Díl II. [6]
Lokální Vesmír

ČísloKapitolaAutorStránka

032Evoluce Lokálních Vesmírů [41]Mocným Poslem357

033Administrativa lokálních vesmírů [42]Představeným Archandělů366

034Mateřský Duch lokálního vesmíru [43]Mocným Poslem374

035Boží Synové lokálního vesmíru [44]Představeným Archandělů384

036Nositelé Života [45]Synem-Vorondadekem396

037Osobnosti lokálního vesmíru [46]Oslnivou Večerní Hvězdou406

038Pomocní duchové lokálního vesmíru [47]Malkísedek418

039Serafské armády [48]Malkísedek426

040Vzestupní Boží Synové [49]Mocným Poslem443

041Fyzikální aspekty lokálního vesmíru [50]Archandělem455

042Energie—mysl a hmota [51]Mocným Poslem467

043Souhvězdí [52]Malavatiem Malkísedek485

044Celestinští umělečtí řemeslníci [53]Archandělem497

045Administrativa lokální soustavy [54]Malkísedek509

046Řídící centrum lokální soustavy [55]Archandělem519

047Sedm obytných světů [56]Oslnivou Večerní Hvězdou530

048Morontiální život [57]Archandělem541

049Obydlené planety [58]Malkísedek559

050Planetární Princové [59]Sekundárním Lanonandekem572

051Planetární Adamové [60]Sekundárním Lanonandekem580

052Planetární epochy smrtelníků [61]Mocným Poslem589

053Luciferova vzpoura [62]Manovandetem Malkísedek601

054Problémy Luciferovy vzpoury [63]Mocným Poslem613

055Sféry světla a života [64]Mocným Poslem621

056Univerzální jednota [65]Mocným Poslem a Machiventa Malkísedek637

Díl III. [7]
Historie Urantie

ČísloKapitolaAutorStránka

057Vznik Urantie [66]Nositelem Života651

058Založení života na Urantii [67]Nositelem Života664

059Éra mořského života na Urantii [68]Nositelem Života672

060Urantia v éře raného suchozemského života [69]Nositelem Života685

061Éra savců na Urantii [70]Nositelem Života693

062Rané rasy předchůdce člověka [71]Nositelem Života703

063První lidská rodina [72]Nositelem Života711

064Evoluční barevné rasy [73]Nositelem Života718

065Dohled nad evolucí [74]Nositelem Života730

066Planetární Princ Urantie [75]Malkísedek741

067Planetární vzpoura [76]Malkísedek754

068Počátky civilizace [77]Malkísedek763

069Prvotní lidské instituce [78]Malkísedek772

070Vývoj lidských správních systémů [79]Malkísedek783

071Rozvoj státu [80]Malkísedek800

072Vládní systém na sousední planetě [81]Malkísedek808

073Edenská zahrada [82]Solonia821

074Adam a Eva [83]Solonia828

075Pochybení Adama a Evy [84]Solonia839

076Druhá zahrada [85]Solonia847

077Midbytosti [86]Archandělem855

078Fialová rasa v době po Adamovi [87]Archandělem868

079Rozšíření Anditů na východ [88]Archandělem878

080Rozšíření Anditů na západ [89]Archandělem889

081Rozvoj moderní civilizace [90]Archandělem900

082Evoluce manželství [91]Hlavním Serafem913

083Instituce manželství [92]Hlavním Serafem922

084Manželství a rodinný život [93]Hlavním Serafem931

085Původy uctívání [94]Oslnivou Večerní Hvězdou944

086Raný vývoj náboženství [95]Oslnivou Večerní Hvězdou950

087Kulty duchů [96]Oslnivou Večerní Hvězdou958

088Fetiše, talismany a magie [97]Oslnivou Večerní Hvězdou967

089Hřích, obětování a vykoupení [98]Oslnivou Večerní Hvězdou974

090Šamanismus─léčitelé a kněží [99]Malkísedek986

091Vývoj modlitby [100]Představeným Midbytostí994

092Pozdější vývoj náboženství [101]Malkísedek1003

093Machiventa Melkísedek [102]Malkísedek1014

094Melkísedekovo učení navýchodě [103]Malkísedek1027

095Učení Melkísedekovi v Levantě [104]Malkísedek1042

096Jahve─Bůh Hebrejců [105]Malkísedek1052

097Vývoj představ o Bohu mezi Hebrejci [106]Malkísedek1062

098Melkísedekovo učení na západě [107]Malkísedek1077

099Sociální problémy náboženství [108]Malkísedek1086

100Náboženství v lidské zkušenosti [109]Malkísedek1094

101Skutečná podstata náboženství [110]Malkísedek1104

102Základy náboženské víry [111]Malkísedek1118

103Realita náboženské zkušenosti [112]Malkísedek1129

104Růst koncepce Trojice [113]Malkísedek1143

105Božstvo a realita [114]Malkísedek1152

106Vesmírné úrovně reality [115]Malkísedek1162

107Původ a podstata Ladičů Myšlení [116]Osamělým Poslem1176

108Poslání a působení Ladičů Myšlení [117]Osamělým Poslem1185

109Vztah Ladičů k vesmírným tvorům [118]Osamělým Poslem1195

110Vztah Ladičů k jednotlivým smrtelníkům [119]Osamělým Poslem1203

111Ladič Myšlení a duše [120]Osamělým Poslem1215

112Přežití osobnosti [121]Osamělým Poslem1225

113Serafští strážci osudu [122]Hlavním Serafem1241

114Serafský planetární řídící systém [123]Hlavním Serafem1250

115Nejvyšší Bytost [124]Mocným Poslem1260

116Všemohoucí Nejvyšší [125]Mocným Poslem1268

117Bůh Nejvyšší [126]Mocným Poslem1278

118Nejvyšší a Konečný─čas a prostor [127]Mocným Poslem1294

119Poskytnutí Krista Michaela [128]Nadřízený Večerních Hvězd 1308

Díl IV. [8]
Život a učení Ježíše

ČísloKapitolaAutorStránka

120Poskytnutí Michaela na Urantii [129]Mantutiji Malkísedek1323

121Údobí Michaelova poskytnutí [130]Komise Midbytostí1332

122Narození a první roky Ježíše [131]Komise Midbytostí1344

123Rané dětsví Ježíše [132]Komise Midbytostí1355

124Pokročilé dětství Ježíše [133]Komise Midbytostí1366

125Ježíš v Jerusalemu [134]Komise Midbytostí1377

126Dva rozhodující roky [135]Komise Midbytostí1386

127Léta dospívání [136]Komise Midbytostí1395

128Ježíšovo rané mužství [137]Komise Midbytostí1407

129Ježíšův pozdější život v dospělosti [138]Komise Midbytostí1419

130Na cestě do Říma [139]Komise Midbytostí1427

131Světová náboženství [140]Komise Midbytostí1442

132Pobyt v Římě [141]Komise Midbytostí1455

133Návrat z Říma [142]Komise Midbytostí1468

134Přechodné roky [143]Komise Midbytostí1483

135Jan Křtitel [144]Komise Midbytostí1496

136Křest a čtyřicet dní [145]Komise Midbytostí1509

137Pobývání v Galileji [146]Komise Midbytostí1524

138Příprava poslů království [147]Komise Midbytostí1538

139Dvanáct apoštolů [148]Komise Midbytostí1548

140Vysvěcení dvanácti apoštolů [149]Komise Midbytostí1568

141Počátky činnosti na veřejnosti [150]Komise Midbytostí1587

142Pascha v Jerusalemu [151]Komise Midbytostí1596

143Putování Samaří [152]Komise Midbytostí1607

144V Gilbóe a v Dekapoli [153]Komise Midbytostí1617

145Čtyři významné dny v Kafarnaumu [154]Komise Midbytostí1628

146První poutní kázání v Galileji [155]Komise Midbytostí1637

147Krátká návštěva Jerusalema [156]Komise Midbytostí1647

148Příprava evangelistů v Betsaidě [157]Komise Midbytostí1657

149Druhé poutní kázání [158]Komise Midbytostí1668

150Třetí poutní kázání [159]Komise Midbytostí1678

151Odpočívání a učení u moře [160]Komise Midbytostí1688

152Události vedoucí ke krizi v Kafarnaumu [161]Komise Midbytostí1698

153Krize v Kafarnaumu [162]Komise Midbytostí1707

154Poslední dny v Kafarnaumu [163]Komise Midbytostí1717

155Útěk přes severní Galilej [164]Komise Midbytostí1725

156Pobyt v Týru a Sidónu [165]Komise Midbytostí1734

157V Cesareje Filipovy [166]Komise Midbytostí1743

158Proměnění na hoře [167]Komise Midbytostí1752

159Putování po Dekapoli [168]Komise Midbytostí1762

160Ródan z Alexandrie [169]Komise Midbytostí1772

161Pokračování rozpravy s Ródanem [170]Komise Midbytostí1783

162Na slavnosti stánků [171]Komise Midbytostí1788

163Vysvěcení sedmdesáti v Magadanu [172]Komise Midbytostí1800

164Na slavnosti posvěcení [173]Komise Midbytostí1809

165Začíná misionářská činnost v Pereji [174]Komise Midbytostí1817

166Poslední návštěva v severní Pereji [175]Komise Midbytostí1825

167Návštěva Filadelfie [176]Komise Midbytostí1833

168Vzkříšení Lazara [177]Komise Midbytostí1842

169Poslední týden učení v Pelle [178]Komise Midbytostí1850

170Království nebeské [179]Komise Midbytostí1858

171Na cestě do Jerusalema [180]Komise Midbytostí1867

172Vjezd do Jerusalema [181]Komise Midbytostí1878

173Pondělí v Jerusalemu [182]Komise Midbytostí1888

174Úterní ráno v chrámu [183]Komise Midbytostí1897

175Poslední kázání v chrámu [184]Komise Midbytostí1905

176Úterý večer na Olivové hoře [185]Komise Midbytostí1912

177Středa, den odpočinku [186]Komise Midbytostí1920

178Poslední den v Táboře [187]Komise Midbytostí1929

179Poslední večeře [188]Komise Midbytostí1936

180Rozmluva na rozloučenou [189]Komise Midbytostí1944

181Poslední napomenutí a varování [190]Komise Midbytostí1953

182V Getsemane [191]Komise Midbytostí1963

183Zrada a zatčení Ježíše [192]Komise Midbytostí1971

184Před Velkou radou [193]Komise Midbytostí1978

185Ježíš před Pilátem [194]Komise Midbytostí1987

186Krátce před ukřižováním [195]Komise Midbytostí1997

187Ukřižování [196]Komise Midbytostí2004

188V hrobce [197]Komise Midbytostí2012

189Vzkříšení [198]Komise Midbytostí2020

190Morontiální zjevení Ježíše [199]Komise Midbytostí2029

191Zjevení apoštolům a ostatním vůdcům [200]Komise Midbytostí2037

192Zjevení v Galileji [201]Komise Midbytostí2045

193Poslední zjevení a nanebevstoupení [202]Komise Midbytostí2052

194Seslání Ducha Pravdy [203]Komise Midbytostí2059

195Po Pentekosté [204]Komise Midbytostí2069

196Ježíšova víra [205]Komise Midbytostí2087

Obsah knihy

Koncept kopie

Kniha Urantia

Obsah knihy

Obsah Stránka

Předmluva [206]1

I. BOŽSTVO A BOŽSKOST [207]2

II. BŮH [208]3

III. PRVNÍ ZDROJ A STŘED [209]4

IV. VESMÍRNÁ REALITA [210]6

V. REALITY OSOBNOSTI [211]8

VI. ENERGIE A MODEL [212]9

VII. NEJVYŠŠÍ BYTOST [213]10

VIII. BŮH SEDMIDÍLNÝ [214]11

IX. BŮH KONEČNÝ [215]12

X. BŮH ABSOLUTNÍ [216]13

XI. TŘI ABSOLUTNA [217]13

XII. TROJICE [218]15

Díl I. [5]
Střední vesmír a supervesmír

Obsah Stránka

1. Vesmírný Otec [219]21

1. Jméno Otce [220]22

2. Realita Boha [221]23

3. Bůh je Vesmírný Duch [222]25

4. Mystérium Boha [223]26

5. Osobnost Vesmírného Otce [224]27

6. Osobnost ve Vesmíru [225]29

7. Duchodní Hodnota Konceptu Osobnosti [226]31

2. Podstata Boha [227]33

1. Nekonečnost Boha [228]33

2. Věčná Dokonalost Otce [229]35

3. Právo a Spravedlnost [230]36

4. Boží Soucit [231]38

5. Boží Láska [232]38

6. Boží Laskavost [233]40

7. Boží Pravda a Krása [234]42

3. Vlastnosti Boha [235]44

1. Všudypřítomnost Boha [236]44

2. Nekonečná Moc Boha [237]46

3. Vesmírná Vědomost Boha [238]48

4. Nekonečnost Boha [239]49

5. Nejvyšší Vláda Otce [240]50

6. Nadřazenost Otce [241]52

4. Vztah Boha k Vesmíru [242]54

1. Vesmírný Postoj Otce [243]54

2. Bůh a Příroda [244]56

3. Neměnící se Charakter Boha [245]57

4. Uvědomění si Boha [246]58

5. Mylné Představy o Bohu [247]59

5. Vztah Boha k Jedinci [248]62

1. Přiblížení k Bohu [249]62

2. Přítomnost Boha [250]64

3. Skutečná Úcta [251]65

4. Bůh v Náboženství [252]66

5. Boží Vědomí [253]68

6. Bůh Osobnosti [254]70

6. Věčný Syn [255]73

1. Identita Věčného Syna [256]73

2. Podstata Věčného Syna [257]74

3. Působení Otcovy Lásky [258]75

4. Vlastnosti Věčného Syna [259]76

5. Omezení Věčného Syna [260]77

6. Mysl Ducha [261]78

7. Osobnost Věčného Syna [262]79

8. Uvědomění si Věčného Syna [263]79

7. Vztah Věčného Syna k Vesmíru [264]81

1. Okruh Duchovní Gravitace [265]81

2. Správa Věčného Syna [266]83

3. Vztah Věčného Syna k jedinci [267]84

4. Božské plány pro dokonalost [268]85

5. Duch poskytnutí [269]86

6. Boží Synové Ráje [270]87

7. NEJVYŠŠÍ ZJEVENÍ OTCE [271]88

8. Nekonečný Duch [272]90

1. Bůh působení [273]90

2. Podstata Nekonečného Ducha [274]92

3. Vztah Ducha k Otci a Synovi [275]93

4. Duch božské služby [276]94

5. Přítomnost Boha [277]95

6. Osobnost Nekonečného Ducha [278]96

9. Vztah Nekonečného Ducha k vesmíru [279]98

1. Vlastnosti Třetího Zdroje a Středu [280]98

2. Všudypřítomný Duch [281]100

3. Vesmírný Manipulátor [282]101

4. Absolutní mysl [283]102

5. Působení mysli [284]102

6. Okruh gravitace mysli [285]103

7. Vesmírná reflexe [286]105

8. Osobnosti Nekonečného Ducha [287]105

10. Rajská Trojice [288]108

1. Seberozdělování Prvotního Zdroje a Středu [289]108

2. Zosobnění Božstva [290]109

3. Tři osoby Božstva [291]110

4. Trojné spojení Božstva [292]112

5. Funkce Trojice [293]113

6. Stálí synové Trojice [294]114

7. Dohled Svrchovanosti [295]115

8. Trojice za hranicemi konečna [296]116

11. Věčný Ostrov Ráj [297]118

1. Božské sídlo [298]118

2. Podstata věčného Ostrova [299]119

3. Horní Ráj [300]120

4. Obvodový Ráj [301]121

5. Dolní Ráj [302]122

6. Dýchání prostoru [303]123

7. Prostorové funkce Ráje [304]124

8. Gravitační síla Ráje [305]125

9. Jedinečnost Ráje [306]126

12. Vesmír vesmírů [307]128

1. Prostorové úrovně v hlavním vesmíru [308]128

2. Území Neomezeného Absolutna [309]130

3. Univerzální Gravitace [310]131

4. Prostor a pohyb [311]133

5. Prostor a čas [312]134

6. Řízení vesmíru [313]135

7. Část a celek [314]137

8. Hmota, mysl a duch [315]139

9. Osobní reality [316]141

13. Posvátné sféry Ráje [317]143

1. Sedm posvátných světů Otce [318]144

2. Vztahy Otce ke světům [319]147

3. Posvátné světy Věčného Syna [320]149

4. Světy Nekonečného Ducha [321]149

14. Střední a Božský vesmír [322]152

1. Systém Ráj-Havona [323]152

2. Struktura Havony [324]154

3. Světy Havony [325]155

4. Tvorové ve Středním Vesmíru [326]156

5. Život v Havoně [327]158

6. Účel Středního Vesmíru [328]160

15. Sedm supervesmírů [329]164

1. Prostorová úroveň supervesmíru [330]164

2. Organizace supervesmírů [331]165

3. Supervesmír Orvonton [332]167

4. Mlhoviny—předchůdci vesmírů [333]169

5. Původ kosmických těles [334]170

6. Sféry prostoru [335]172

7. Architektonické sféry [336]174

8. Kontrola a regulace energie [337]175

9. Okruhy supervesmírů [338]176

10. Vládci supervesmírů [339]178

11. Poradní shromáždění [340]179

12. Nejvyšší soudy [341]180

13. Vlády sektorů [342]181

14. Účely sedmi supervesmírů [343]181

16. Sedm Hlavních Duchů [344]184

1. Vztah k trojjediné Božskosti [345]185

2. Vztah k Nekonečnému Duchu [346]185

3. Individuálnost a různorodost Hlavních Duchů [347]186

4. Vlastnosti a funkce Hlavních Duchů [348]189

5. Vztah ke tvorům [349]190

6. Kosmická mysl [350]191

7. Morálka, ctnost a osobnost [351]192

8. Osobnost Urantie [352]194

9. Realita lidského vědomí [353]195

17. Sedm skupin Nejvyšších Duchů [354]197

1. Sedm Nejvyšších Jednatelů [355]198

2. Majeston—hlava systému reflexe [356]199

3. Duchové reflexe [357]200

4. Pomocníci reflektivního vyobrazení [358]202

5. Sedm Okruhových Duchů [359]202

6. Tvořiví Duchové lokálních vesmírů [360]203

7. Pomocní duchové mysli [361]205

8. Funkce Nejvyšších Duchů [362]205

18. Nejvyšší Osobnosti Trojice [363]207

1. Trinitizovaní Důvěrníci Svrchovanosti [364]207

2. Věčně Věční [365]208

3. Věčně Moudří [366]209

4. Věčně Dokonalí [367]210

5. VĚČNĚ SOUČASNÍ [368]211

6. Věčně Jednotní [369]212

7. Věčně Věrní [370]213

19. Stejnorodé bytosti původu v Trojici [371]214

1. Synové Trojice-Učitelé [372]214

2. Zdokonavatelé Moudrosti [373]215

3. Božští Poradci [374]216

4. Univerzální Cenzoři [375]217

5. Inspirovaní Duchové Trojice [376]219

6. Narozeni v Havoně [377]221

7. Obyvatelé Ráje [378]222

20. Boží Synové Ráje [379]223

1. Sestupní Boží Synové [380]223

2. Autoritativní Synové [381]224

3. Justiční činnost [382]226

4. Úřední mise [383]226

5. Poskytnutí Rajských Božích Synů [384]227

6. Poskytování v podobě smrtelníků [385]228

7. Synové Trojice-Učitelé [386]230

8. Služba Daynalů v lokálních vesmírech [387]231

9. Planetární služba Daynalů [388]231

10. Společná služba Rajských Synů [389]232

21. Synové Ráje-Tvořitelé [390]234

1. Původ a podstata Synů Tvořitelů [391]234

3. Tvořitelé lokálních vesmírů [392]235

3. Pravomoc v lokálním vesmíru [393]237

4. Poskytnutí Michaelů [394]239

5. Vztah Synů-Vládců k vesmíru [395]240

6. Osud Vládců Michaelů [396]241

22. Trinitarizovaní Boží Synové [397]243

1. Synové, pojati Trojicí [398]243

2. Mocní Poslové [399]245

3. Ti s Velkou Autoritou [400]246

4. Ti beze Jména a Čísla [401]246

5. Trinitarizovaní Opatrovatelé [402]247

6. Trinitarizovaní Velvyslanci [403]248

8. Metoda trinitarizování [404]249

9. Synové, trinitarizovaní tvory [405]251

9. Celestinští Strážci [406]252

10. Asistenti Vznešených Synů [407]253

23. Osamělí Poslové [408]256

1. Podstata a původ Osamělých Poslů [409]256

2. Funkce Osamělých Poslů [410]257

3. Služba Osamělých Poslů v čase a prostoru [411]260

4. Speciální služba Osamělých Poslů [412]262

24. Vyšší Osobnosti Nekonečného Ducha [413]264

1. Kontroloři vesmírných okruhů [414]265

2. Sčítací Komisaři [415]266

3. Osobní Pomocníci Nekonečného Ducha [416]268

4. PŘIDRUŽENÍ INSPEKTOŘI [417]268

5. Přidělení Strážci [418]268

6. Průvodci Absolventů [419]269

7. Původ Průvodců Absolventů [420]270

25. Armády poslů prostoru [421]273

1. Servitalové Havony [422]273

2. Univerzální Usmiřovatelé [423]275

3. Dalekosáhlá služba Usmiřovatelů [424]276

4. Techničtí Poradci [425]279

5. Opatrovatelé záznamů v Ráji [426]281

6. Celestinští Zaznamenatelé [427]281

7. Morontiální Průvodci [428]282

8. Rajští Průvodci [429]283

26. Pomocní Duchové Středního Vesmíru [430]285

1. Pomocní Duchové [431]285

2. Mocní supernafimové [432]286

3. Terciární supernafimové [433]288

4. Sekundární supernafimové [434]289

5. Pomocníci poutníků [435]291

6. Průvodci ke Svrchovanosti [436]292

7. Průvodci k Trojici [437]292

8. Průvodci k Synovi [438]293

9. Průvodci k Otci [439]294

10. Poradci a konzultanti [440]295

11. Podporovateké odpočinku [441]296

27. Služba primárních supernafimů [442]298

1. Iniciátoři odpočinku [443]299

2. Vedoucí úkolů [444]300

3. Interpreti etiky [445]300

4. Usměrňovatelé chování [446]301

5. Opatrovatelé vědomostí [447]301

6. Profesoři filozofie [448]302

7. Dirigenti úcty [449]303

28. Pomocní duchové supervesmírů [450]306

1. Terciafimové [451]306

2. Omniafimové [452]307

3. Sekunafimové [453]307

4. Primární sekunafimové [454]307

5. Sekundární sekunafimové [455]310

6. Terciární sekunafimové [456]313

7. Služba sekunafimů [457]317

29. Upravovatelé vesmírné Energie [458]319

1. Sedm Nejvyšších Upravovatelů Eenergie [459]320

2. Hlavní Centra Energie [460]320

3. Oblast působení ENERGETICKÝCH CENTER [461]322

4. Hlavní Fyzičtí Kontroloři [462]324

5. Hlavní Organizátoři Síly [463]329

30. Osobnosti Velkého Vesmíru [464]330

1. Rajská klasifikace živých bytostí [465]330

2. Registr osobností Uversy [466]334

3. Kolonie laskavosti [467]338

4. Vzestupní smrtelníci [468]340

31. Sbor Konečnosti [469]345

1. Narození v Havoně [470]346

2. Gravitační Poslové [471]346

2. Zdokonalení smrtelníci [472]347

4. Adoptovaní serafové [473]348

5. Zdokonalení Materiální Synové [474]349

6. Zdokonalené midbytosti [475]349

7. Evangelové Světla [476]349

8. Trannscendentálové [477]350

9. Architekti Hlavního Vesmíru [478]351

10. Putování v Nekonečnosti [479]352

Díl II. [6]
Lokální Vesmír

Obsah Stránka

32. Evoluce Lokálních Vesmírů [480]357

1. Fyzický vznik vesmírů [481]357

2. Organizace vesmíru [482]358

3. Záměr evoluce [483]360

4. Vztah Boha k lokálnímu vesmíru [484]362

5. Věčný a božský záměr [485]364

33. Administrativa lokálních vesmírů [486]366

1. Michael Nebadonský [487]366

2. Vládce Nebadonu [488]367

3. Vesmírný Syn a Duch [489]368

4. Gabriel—vedoucí výkonné moci [490]369

5. Velvyslanci Trojice [491]370

6. Všeobecná administrativa [492]371

7. Soudy Nebadonu [493]372

8. Zákonodárné a výkonné funkce [494]373

34. Mateřský Duch lokálního vesmíru [495]374

1. Zosobnění Tvořivého Ducha [496]374

2. Podstata Božského Pečovatele [497]375

3. Syn a Duch v čase a prostoru [498]376

4. Okruhy lokálního vesmíru [499]377

5. Působení Ducha [500]379

6. Duch v člověku [501]380

7. Duch a tělo [502]382

35. Boží Synové lokálního vesmíru [503]384

1. Otec Melkísedek [504]384

2. Synové Melkísedekové [505]385

3. Světy Melkísedeků [506]387

4. Speciální práce Melkísedeků [507]388

5. Synové Vorondadekové [508]389

6. Otcové souhvězdích [509]390

7. Světy Vorondadeků [510]391

8. Synové Lanonandekové [511]392

9. Vládci Lanonandekové [512]393

10. Světy Lanonandeků [513]394

36. Nositelé Života [514]396

1. Původ a podstata Nositelů Života [515]396

2. Světy Nositelů Života [516]397

3. Transplantace života [517]399

4. Melkísedekovi Nositelé Života [518]400

5. Sedm pomocných duchů mysli [519]401

6. Živé síly [520]403

37. Osobnosti lokálního vesmíru [521]406

1. Vesmírní Pomocníci [522]406

2. Oslnivé Večerní Hvězdy [523]407

3. Archandělé [524]408

4. Nejvyšší Asistenti [525]409

5. Vysocí Komisaři [526]410

6. Celestinští Dohlížitelé [527]412

7. Učitelé obytných světů [528]413

8. Vyšší duchovní řády [529]413

9. Trvalí obyvatelé lokálního vesmíru [530]414

10. Ostatní skupiny lokálního vesmíru [531]416

38. Pomocní duchové lokálního vesmíru [532]418

1. Původ serafů [533]418

2. Podstata andělů [534]419

3. Neodhalení andělé [535]420

4. Serafské světy [536]420

5. Výuka serafů [537]420

6. Serafská organizace [538]421

7. Cherubové a sanobimové [539]422

8. Evoluce cherubů a sanobimů [540]423

9. Midbytosti [541]424

39. Serafské armády [542]426

1. Nejvyšší serafové [543]427

1. Nadřízení serafové [544]429

3. Vedoucí serafové [545]432

4. Administrativní serafové [546]434

5. Planetární pomocníci [547]436

6. Přechodní pečovatelé [548]439

7. Serafové budoucnosti [549]440

8. Osud serafů [550]440

9. Serafský sbor završení [551]441

40. Vzestupní Boží Synové [552]443

1. Evoluční serafové [553]443

2. Vzestupní Materiální Synové [554]444

3. Přemístěné midbytosti [555]444

4. Osobní adiči Myšlení [556]444

5. Smrtelníci času a prostoru [557]445

6. Důvěryhodní Boží Synové [558]447

7. Smrtelníci, spojeni s Otcem [559]448

8. Smrtelníci, spojeni se Synem [560]449

9. Smrtelníci, spojeni s Duchem [561]450

10. Osud vzestupných tvorů [562]452

41. Fyzikální aspekty lokálního vesmíru [563]455

1. Energetická Centra Nebadonu [564]455

2. Fyzičtí Kontroloři Satanie [565]456

3. Naši hvězdní společníci [566]458

4. Hustota slunce [567]459

5. Sluneční záření [568]460

6. Vápník—poutník vesmíru [569]461

7. Zdroje sluneční energie [570]463

8. Energetické reakce na slunci [571]464

9. Stabilita slunce [572]465

10. Původ obydlených světů [573]465

42. Energie—mysl a hmota [574]467

1. Rajské síly a energie [575]467

2. Univerzální neduchovní energetické systémy
(fyzické energie)
[576]469

3. Klasifikace hmoty [577]471

4. Přeměny energie a hmoty [578]472

5. Projevy vlnové energie [579]474

6. Ultimatony,elektrony a atomy [580]476

7. Atomová hmota [581]477

8. Soudržnost atomů [582]478

9. Naturální filozofie [583]479

10. Univerzální neduchovní energetické systémy
(Systémy materiální mysli)
[584]480

11. Vesmírné mechanismy [585]481

12. Struktura a forma—nadvláda mysli [586]483

43. Souhvězdí [587]485

1. Hlavní sféra souhvězdí [588]485

2. Vládní sytém souhvězdí [589]487

3. Nejsvrchovanější Norlatiadeku [590]488

4. Hora setkání—Věčně Věrný [591]489

5. Otcové Edentie po Luciferově vzpouře [592]490

6. Boží zahrady [593]492

7. Univitatiové [594]493

8. Vzdělávací světy Edentie [595]493

9. Občanství Edentie [596]495

44. Celestinští umělečtí řemeslníci [597]497

1. Celestinští hudebníci [598]499

2. Nebeští interpretové [599]500

3. Božští stavitelé [600]501

4. Zaznamenatelé myšlenek [601]503

5. Manipulátoři energie [602]504

6. Návrháři a dekoratéři [603]506

7. Harmonizátoři [604]507

8. Cíle smrtelníků a morontiální úspěchy [605]507

45. Administrativa lokální soustavy [606]509

1. Přechodné vzdělávací světy [607]509

2. Vládce soustavy [608]511

3. Vládní systém soustavy [609]512

4. Rada dvaceti čtyř [610]513

5. Materiální Synové [611]514

6. Adamická výuka vzestupných tvorů [612]515

7. Školy Melkísedeků [613]517

46. Řídící centrum lokální soustavy [614]519

1. Fyzické aspekty Jerusemu [615]519

2. Fyzické rysy Jerusemu [616]520

3. Vysílání Jerusemu [617]522

4. Obytné a administrativní zóny [618]522

5. Okruhy Jerusemu [619]523

6. Čtverce: administrativní-řídící zóny [620]527

7. Obdélníky—spornagiové [621]527

8. Jerusemské trojúhelníky [622]528

47. Sedm obytných světů [623]530

1. Svět konečných [624]530

2. Zkušební útulek [625]531

3. První obytný svět [626]532

4. Druhý obytný svět [627]534

5. Třetí obytný svět [628]535

6. Čtvrtý obytný svět [629]536

7. Pátý obytný svět [630]537

8. Šestý obytný svět [631]537

9. Sedmý obytný svět [632]538

10. Občanství Jerusemu [633]539

48. Morontiální život [634]541

1. Morontiální materiály [635]541

2. Kontroloři morontiální energie [636]542

3. Morontiální Průvodci [637]545

4. Instruktoři návratu [638]547

5. Učitelé Obytných Světů [639]550

6. Serafové morontiálních světů—přechodní pečovatelé [640]551

7. Morontiální mota [641]556

8. Morontiální progresisté [642]557

49. Obydlené planety [643]559

1. Planetární život [644]559

2. Planetární fyzické typy [645]560

3. Světy nedýchajících tvorů [646]563

4. Evoluční tvorové vlastní vůle [647]564

5. Planetární skupiny smrtelníků [648]565

6. Odchod z pozemského života [649]568

50. Planetární Princové [650]572

1. Poslání Princů [651]572

2. Planetární správa [652]573

3. Princův osobní personál [653]574

4. Hlavní centrum a školy planety [654]575

5. Progresivní civilizace [655]576

6. PLanetární kultura [656]578

7. Odměny za izolaci [657]578

51. Planetární Adamové [658]580

1. Původ a podstata Materiálních Božích Synů [659]580

2. Přeprava Planetárních Synů [660]582

3. Poslání Adamů [661]582

4. Šest evolučních ras [662]584

5. Rasové míšení—
poskytnutí adamické krve
[663]585

6. Edenský režim [664]586

7. Sjednocená správa [665]587

52. Planetární epochy smrtelníků [666]589

1. Člověk primitivní [667]589

2. Člověk v epoše po příchodu Planetárního Prince [668]591

3. Člověk v epoše po příchodu Adama [669]592

4. Člověk v epoše po oříchodu Autoritativního Syna [670]594

5. Člověk v epoše po příchodu poskytnutého Syna [671]595

6. Urantia v epoše po příchodu poskytnutého Syna [672]597

7. Člověk v epoše po příchodu Syna-Učitele [673]598

53. Luciferova vzpoura [674]601

1. Vůdcové vzpoury [675]601

2. Příčiny vzpoury [676]602

3. Luciferův Manifest [677]603

4. Vypuknutí vzpoury [678]604

5. Podstata konfliktu [679]605

5. Věrný velitel serafů [680]606

7. Historie vzpoury [681]607

8. Syn Člověka na Urantii [682]609

9. Současný stav vzpoury [683]610

54. Problémy Luciferovy vzpoury [684]613

1. Opravdová a falešná svoboda [685]613

2. Odcizení svobody [686]614

3. Odklad spravedlnosti [687]615

4. Odklad milosti [688]615

5. Moudrost odkladu [689]617

6. Triumf lásky [690]618

55. Sféry světla a života [691]621

1. Morontiální chrám [692]622

2. Smrt a přeměna [693]623

3. Zlatý věk [694]624

4. Reorganizace řízení [695]626

5. Vrchol materiálního rozvoje [696]629

6. Individuální smrtelník [697]630

7. První etapa, neboli etapa planety [698]631

8. Druhá etapa,neboli etapa soustavy [699]632

9. Třetí etapa,neboli etapa souhvězdí [700]633

10. Čtvrtá etapa,neboli etapa lokálního vesmíru [701]634

11. Etapy malého a velkého sektoru [702]635

12. Sedmá etapa, neboli etapa supervesmíru [703]636

56. Univerzální jednota [704]637

1. Fyzická koordinace [705]637

2. Intelektuální jednota [706]638

3. Duchovní sjednocení [707]639

4. Sjednocení osobnosti [708]639

5. Jednota Božstva [709]640

6. Sjednocení evolučního Božstva [710]641

7. Univerzální důsledky evoluce [711]642

8. Nejvyšší sjednotitel [712]643

9. Univerzální absolutní jednota [713]644

10. Pravda, krása a dobro [714]646

Díl III. [7]
Historie Urantie

Obsah Stránka

57. Vznik Urantie [715]651

1. Mlhovina Andronovera [716]651

2. Primární stadium mlhoviny [717]652

3. Sekundární stadium mlhoviny [718]653

4. Terciární a kvartová stadia [719]654

5. Vznik Monmatie—sluneční soustavy Urantie [720]655

6. Stadia sluneční soustavy—éra formování planet [721]657

7. Éra meteoritů—vulkanická období
Počáteční planetární atmosféra
[722]658

8. Stabilizace kúry
Období zemětřeseních
Světový oceán a první kontinent
[723]660

58. Založení života na Urantii [724]664

1. Předpoklady fyzického života [725]664

2. Atmosféra Urantie [726]665

3. Prostorové prostředí [727]666

4. Éra počátku života [728]667

5. Kontinentální posun [729]668

6. Přechodové období [730]669

7. Kniha geologické historie [731]670

59. Éra mořského života na Urantii [732]672

1. Počátky mořského života v mělkých mořích
Doba trilobitů
[733]673

2. První etapa kontinentálních záplav
Období bezobratlových živočichů
[734]674

3. Druhá etapa velkých záplav
Období korálů—éra ramenonožců
[735]676

4. Období velkého vynoření pevniny
Éra rostlinného života na pevnině
Epocha ryb
[736]678

5. Období posunování zemské kůry
Kamenouhelné období kapradinových lesů
Éra žab
[737]680

6. Období přechodného klimatu
Údobí semenných rostlin
Epocha biologického strádání
[738]682

60. Urantia v éře raného suchozemského života [739]685

1. Epocha prvních plazů [740]685

2. Období pozdních plazů [741]687

3. Období křídy
Údobí kvetoucích rostlin
Éra ptáků
[742]688

4. Konec křídového období [743]691

61. Éra savců na Urantii [744]693

1. Údobí nové kontinentální pevniny
Éra raných savců
[745]693

2. Novodobé záplavy
Období pokročilých savců
[746]694

3. Stadia formování současných hor
Éra slona a koně
[747]696

4. Stadia novodobého vyzvednutí kontinentů
Poslední velké stěhování savců
[748]698

5. Začátek doby ledové [749]699

6. Primitivní člověk v době ledové [750]700

7. Pokračování doby ledové [751]700

62. Rané rasy předchůdce člověka [752]703

1. Rané druhy lemurů [753]703

2. Raní předkové člověka [754]703

3. Přechodní předchůdci člověka [755]704

4. Primáti [756]706

5. První lidé [757]707

6. Evoluce lidské mysli [758]709

7. Přiznání statusu obydlený svět [759]709

63. První lidská rodina [760]711

1. Andon a Fonta [761]711

2. Útěk dvojčat [762]712

3. Andonova rodina [763]713

4. Andonské klany [764]713

5. Rozptýlení Andonitů [765]715

6. Onagar─první učitel pravdy [766]715

7. Věčný život Andona a Fonty [767]717

64. Evoluční barevné rasy [768]718

1. Původní Andonité [769]718

2. Foxhalské kmeny [770]719

3. Badonanské kmeny [771]720

4. Neandertálské rasy [772]720

5. Původ barevných ras [773]722

6. Šest sangikských ras Urantie [774]722

7. Rozptýlení barevných ras [775]726

65. Dohled nad evolucí [776]730

1. Funkce Nositelů Života [777]730

2. Evoluční panorama [778]731

3. Podpora evoluce [779]733

4. Urantijská epopej [780]734

5. Proměnlivosti evoluce života [781]736

6. Evoluční metody života [782]737

7. Evoluční úrovně mysli [783]738

8. Evoluce v čase a prostoru [784]739

66. Planetární Princ Urantie [785]741

1. Princ Kaligastia [786]741

2. Personál Prince [787]742

3. Dalamatia─město Prince [788]743

4. Počáteční období činnosti setniny [789]743

5. Organizace setniny [790]745

6. Vládnutí Prince [791]749

7. Život v Dalamatii [792]750

8. Neštěstí, způsobené Kaligastiou [793]752

67. Planetární vzpoura [794]754

1. Kaligastiova zrada [795]754

2. Začátek vzpoury [796]755

3. Sedm rozhodujících let [797]756

4. Kaligastiova setnina po vzpouře [798]757

5. Přímé důsledky vzpoury [799]758

6. Van─nezlomný [800]759

7. Dlouhodobé důsledky hříchu [801]760

8. Lidský hrdina vzpoury [802]761

68. Počátky civilizace [803]763

1. Ochranné společenství [804]763

2. Faktory sociálního rozvoje [805]764

3. Společenské důsledky strachu z duchů [806]766

4. Evoluce mravů [807]767

5. Metody využívání půdy─prostředky k bytí [808]768

6. Evoluce kultury [809]769

69. Prvotní lidské instituce [810]772

1. Základní lidské instituce [811]772

2. Počátky průmyslu [812]773

3. Dělba práce [813]773

4. Počátky obchodu [814]775

5. Vznik kapitálu [815]775

6. Význam ohně pro civilizaci [816]777

7. Využívání zvířat [817]778

8. Otroctví jako faktor civilizace [818]778

9. Soukromé vlastnictví [819]780

70. Vývoj lidských správních systémů [820]783

1. Vznik válek [821]783

2. Společenský význam války [822]785

3. První lidská společenství [823]787

4. Klany a kmeny [824]788

5. Počátky správních systémů [825]788

6. Vláda monarchie [826]789

7. Primitivní kluby a tajné spolky [827]790

8. Společenské třídy [828]792

9. Lidská práva [829]793

10. Vývoj soudnictví [830]794

11. Zákony a soudy [831]796

12. Rozdělení občanské moci [832]797

71. Rozvoj státu [833]800

1. Začátky státu [834]800

2. Evoluce parlamentní vlády [835]801

3. Ideály státnosti [836]803

4. Rozvoj civilizace [837]804

5. Evoluce konkurence [838]805

6. Motiv zisku [839]805

7. Vzdělání [840]806

8. Carakter státnosti [841]806

72. Vládní systém na sousední planetě [842]808

1. Kontinentální národ [843]808

2. Politické uspořádání [844]809

3. Rodinný život [845]811

4. Vzdělávací systém [846]812

5. Organizace průmyslu [847]813

6. Pojištění na stáříÍ [848]814

7. Daně [849]815

8. SPECIÁLNÍ VYSOKÉ ŠKOLY [850]816

9. Systém všeobecného volebního práva [851]817

10. Řešení trestné činnosti [852]818

11. Vojenská připravenost [853]818

12. Ostatní národy [854]819

73. Edenská zahrada [855]821

1. Nodité a Amadonité [856]821

2. Plánování Zahrady [857]822

3. Umístění Zahrady [858]823

4. Vybudování Zahrady [859]823

5. Zahradní obydlí [860]824

6. Strom života [861]825

7. Osud Edenu [862]826

74. Adam a Eva [863]828

1. Adam a Eva na Jerusemu [864]828

2. Příchod Adama a Evy [865]829

3. Adam a Eva se seznamují s planetou [866]830

4. První nepokoje [867]832

5. Vládnutí Adama [868]833

6. Rodinný život Adama a Evy [869]834

7. Život v Zahradě [870]835

8. Legenda o stvoření světa [871]836

75. Pochybení Adama a Evy [872]839

1. Problém Urantie [873]839

2. Kaligastiovo spiknutí [874]840

3. Pokušení Evy [875]841

4. Uvědomění si přestupku [876]842

5. Důsledky přestupku [877]843

6. Adam a Eva odcházejí ze Zahrady [878]844

7. Sesazení Adama a Evy [879]845

8. Takzvaný dědičný hřích [880]845

76. Druhá zahrada [881]847

1. Příchod Edenitů do Mezopotámie [882]847

2. Kain a Ábel [883]848

3. Život v Mezopotámii [884]849

4. Fialová rasa [885]850

5. Smrt Adama a Evy [886]851

6. Pokračování života Adama a Evy [887]853

77. Midbytosti [888]855

1. Prvotné midbytosti [889]855

2. Noditská rasa [890]856

3. Babylonská věž [891]858

4. Centrum civilizace Noditů [892]859

5. Adamson a Ratta [893]861

6. Sekundární Midbytosti [894]862

7. Rebelující midbytosti [895]863

8. Sjednocené midbytosti [896]864

9. Trvalí obyvatelé Urantie [897]865

78. Fialová rasa v době po Adamovi [898]868

1. Rozdělení ras a kultur [899]868

2. Adamité ve druhé zahradě [900]869

3. První migrace Adamitů [901]870

4. Andité [902]871

5. Migrace Anditů [903]872

6. Poslední stěhování Anditů [904]873

7. Povodně v Mezopotámii [905]874

8. Sumerové─poslední Andité [906]875

79. Rozšíření Anditů na východ [907]878

1. Andité Turkestánu [908]878

2. Podrobení Indie Andity [909]879

3. Drávidská Indie [910]881

4. Invaze Árijců do Indie [911]882

5. Červená a žlutá rasa [912]883

6. Počátek čínské civilizace [913]884

7. Andité vnikají do Číny [914]886

8. Pozdější čínská civilizace [915]887

80. Rozšíření Anditů na západ [916]889

1. Adamité vnikají do Evropy [917]889

2. Klimatické a geologické změny [918]890

3. Kromaňonský modrý člověk [919]891

4. Invaze Anditů do Evropy [920]892

5. Andité pokoří severní Evropu [921]893

6. Andité na březích Nilu [922]894

7. Andité na ostrovech Středozemního mořeMOŘE [923]895

8. Dunajští Andonité [924]896

9. Tři bílé rasy [925]897

81. Rozvoj moderní civilizace [926]900

1. Kolébka civilizace [927]900

2. Nástroje civilizace [928]901

3. Města, výroba a obchod [929]903

4. Smíšené rasy [930]904

5. Kulturní společnost [931]905

6. Zachování civilizace [932]906

82. Evoluce manželství [933]913

1. Instinkt páření [934]913

2. Omezující tabu [935]914

3. Rané manželské mravy [936]915

4. Manželství uzavíraná z majetkových důvodů [937]917

5. Endogamiea exogamie [938]918

6. Směšování ras [939]919

83. Instituce manželství [940]922

1. Manželství jako společenská instituce [941]922

2. Nnámluvy a zasnoubení [942]923

3. Koupě a věno [943]923

4. Svatební obřad [944]924

5. Polygamie [945]925

6. Opravdová monogamie─manželství v páru [946]927

7. Zrušení manželského svazku [947]928

8. Idealizace manželství [948]929

84. Manželství a rodinný život [949]931

1. Primitivní párové svazky [950]931

2. Raný matriarchát [951]932

3. Rodina v době patriarchátu [952]933

4. Postavení ženy v rané společnosti [953]935

5. Žena pod vlivem vyvíjejících se mravů [954]936

6. Partnerství muže a ženy [955]938

7. Ideály rodinného života [956]939

8. Nebezpečí sebeuspokojování [957]942

85. Původy uctívání [958]944

1. Uctívání kamenů a kopců [959]944

2. Uctívání rostlin a stromů [960]945

3. Uctívání zvířat [961]946

4. Uctívání přírodních živlů [962]946

5. Uctívání nebeských těles [963]947

6. Uctívání člověka [964]948

7. Pomocní duchové úcty a moudrosti [965]948

86. Raný vývoj náboženství [966]950

1. Náhoda:štěstí a smůla [967]950

2. Zosobnění náhody [968]951

3. Smrt─nevysvětlitelná [969]952

4. Představa o dalším životě po smrti [970]952

5. Pojem démon-duše [971]953

6. Prostředí démonů-duchů [972]955

7. Funkce primitivního náboženství [973]956

87. Kulty duchů [974]958

1. Strach z duchů [975]958

2. Usmiřování duchů [976]959

3. Uctívání předků [977]960

4. Dobří a zlí duchové [978]961

5. Evoluce kultu duchů [979]962

6. Zaklínání a vymítání [980]963

7. Podstata kultu [981]965

88. Fetiše, talismany a magie [982]967

1. Víra ve fetiše [983]967

2. Evoluce fetiše [984]968

3. Totemismus [985]970

4. Magie [986]970

5. Magické talismany [987]971

6. Magické rituály [988]972

89. Hřích, obětování a vykoupení [989]974

1. Tabu [990]974

2. Koncepce hříchu [991]975

3. Odříkání a pokora [992]976

4. Původy obětování [993]977

5. Obětování a kanibalismus [994]978

6. Evoluce obětování lidí [995]980

7. Změny v obětování lidí [996]981

8. Vykoupení a úmluvy [997]982

9. Obětování a svátosti [998]983

10. Odpuštění hříchu [999]984

90. Šamanismus─léčitelé a kněží [1000]986

1. První šamani─léčitelé [1001]986

2. Rituály šamanů [1002]987

3. Teorie nemoci a smrti v šamanismu [1003]989

4. Medicína v době šamanů [1004]990

5. Kněží a rituály [1005]992

91. Vývoj modlitby [1006]994

1. Primitivní modlitba [1007]994

2. Vývoj modlitby [1008]995

3. Modlitba a druhé „Já“ [1009]996

4. Etické modlení [1010]997

5. Sociální důsledky modlitby [1011]998

6. Působení modlitby [1012]999

7. Mysticismus, extáze a vnuknutí [1013]1000

8. Modlení jako osobní zkušenost [1014]1001

9. Podmínky pro účinnou modlitbu [1015]1002

92. Pozdější vývoj náboženství [1016]1003

1. Evoluční podstata náboženství [1017]1003

2. Náboženství a mravy [1018]1004

3. Podstata evolučního náboženství [1019]1005

4. Dar zjevení [1020]1007

5. Významní náboženští vůdci [1021]1008

6. Sdružená náboženství [1022]1010

7. Další vývoj náboženství [1023]1012

93. Machiventa Melkísedek [1024]1014

1. Inkarnace Machiventy [1025]1014

2. Mudrc Šálemský [1026]1015

3. Melkísedekovo učení [1027]1016

4. Náboženství Šálemu [1028]1017

5. Volba Abrahama [1029]1018

6. Melkísedekova úmluva s Abrahamem [1030]1020

7. Melkísedekovi misionáři [1031]1021

8. Odchod Melkísedeka [1032]1022

9. Po odchodu Melkísedeka [1033]1022

10. Současný status Machiventy Melkísedeka [1034]1024

94. Melkísedekovo učení navýchodě [1035]1027

1. Šálemské učení ve védské Indii [1036]1027

2. Bráhmanismus [1037]1028

3. Bráhmanská filozofie [1038]1030

4. Hinduistické náboženství [1039]1031

5. Boj za pravdu v Číně [1040]1032

6. Lao-c`a Konfucius [1041]1033

7. Gautama Siddhártha [1042]1035

8. Buddhistická víra [1043]1036

9. Rozšíření Buddhismu [1044]1037

10. Náboženství v Tibetu [1045]1038

11. Buddhistická Filozofie [1046]1038

12. Koncepce Boha v Buddhismu [1047]1040

95. Učení Melkísedekovi v Levantě [1048]1042

1. Šálemské náboženství v Mezopotámii [1049]1042

2. Rané egyptské náboženství [1050]1043

3. Evoluce mravů [1051]1045

4. Učení Amenemopa [1052]1046

5. Pozoruhodný Achnaton [1053]1047

6. Šálemské učení v Iránu [1054]1049

7. Šálemské Učení v Arábii [1055]1050

96. Jahve─Bůh Hebrejců [1056]1052

1. Představy Božstva u Semitů [1057]1052

2. Semitské Národy [1058]1054

3. Nesrovnatelný Mojžíš [1059]1055

4. Prohlášení Jahveho [1060]1056

5. Učení Mojžíše [1061]1057

6. Koncepce Boha po Mojžíšově smrti [1062]1059

7. Žalmy a Kniha Jób [1063]1060

97. Vývoj představ o Bohu mezi Hebrejci [1064]1062

1. Samuel─první z hebrejských proroků [1065]1062

2. Elijáš a Elíša [1066]1064

3. Jahve a Baal [1067]1064

4. Ámos a Ozeáš [1068]1065

5. První Izajáš [1069]1066

6. Neohrožený Jeremjáš [1070]1067

7. Druhý Izajáš [1071]1068

8. Náboženská a světská historie [1072]1070

9. Hebrejská historie [1073]1071

10. Hebrejské náboženství [1074]1075

98. Melkísedekovo učení na západě [1075]1077

1. Šálemské náboženství u Řeků [1076]1077

2. ŘECKÉ FILOZOFICKÉ MYŠLENÍ [1077]1078

3. Melkísedekovo učení v Římě [1078]1080

4. Mysterijní kulty [1079]1081

5. Kult Mithry [1080]1082

6. Mithraismus a křesťanství [1081]1083

7. Křesťanské náboženství [1082]1083

99. Sociální problémy náboženství [1083]1086

1. Náboženství a sociální přestavba [1084]1086

2. Slabina institucionálního náboženství [1085]1087

3. Náboženství a věřící [1086]1088

4. Potíže přechodného období [1087]1089

5. Sociální sspekty náboženství [1088]1090

6. Institucionální náboženství [1089]1092

7. Přínos náboženství [1090]1092

100. Náboženství v lidské zkušenosti [1091]1094

1. Náboženský růst [1092]1094

2. Duchovní růst [1093]1095

3. Koncepce vyšší hodnoty [1094]1096

4. Problémy růstu [1095]1097

5. Konverze a mysticismus [1096]1098

6. Příznaky náboženského života [1097]1100

7. Vrchol náboženského života [1098]1101

101. Skutečná podstata náboženství [1099]1104

1. Opravdové náboženství [1100]1104

2. Podstata náboženství [1101]1105

3. Charakteristické rysy náboženství [1102]1107

4. Omezení zjevení [1103]1109

5. Náboženství, rozšířeno zjevením [1104]1110

6. Vzrůstající náboženská zkušenost [1105]1111

7. Osobní filozofie náboženství [1106]1113

8. Víra a přesvědčení [1107]1114

9. Náboženství a morálka [1108]1115

10. Náboženství jako osvoboditel člověka [1109]1116

102. Základy náboženské víry [1110]1118

1. Jistoty víry [1111]1118

2. Zbožnost a realita [1112]1119

3. Vědomost, moudrost a prozíravost [1113]1121

4. Fakt zkušenosti [1114]1123

5. Nadřazenost účelového potenciálu [1115]1123

6. Jistoty duchovní víry [1116]1124

7. Jistoty božskosti [1117]1126

8. Důkazy duchovnosti [1118]1127

103. Realita náboženské zkušenosti [1119]1129

1. Filozofie náboženství [1120]1129

2. Náboženství a jedinec [1121]1130

3. Náboženství a lidská rasa [1122]1132

4. Duchovní spojení [1123]1133

5. Původ ideálů [1124]1133

6. Filozofická koordinace [1125]1135

7. Věda a náboženství [1126]1137

8. Filozofie a náboženství [1127]1140

9. Podstata náboženství [1128]1140

104. Růst koncepce Trojice [1129]1143

1. Urantijské koncepce Trojice [1130]1143

2. Jednota Trojice a pluralita Božstva [1131]1145

3. Trojice a trojjedinosti [1132]1146

4. Sedm trojjediností [1133]1147

5. Trojitá spojenectví [1134]1151

105. Božstvo a realita [1135]1152

1. Filozofická koncepce „Já Jsem“ [1136]1152

2. Já Jsem─Trojjediný a Sedmidílný [1137]1153

3. Sedm absoluten nekonečnosti [1138]1155

4. Jednota, dvojitost a trojjedinost [1139]1157

5. Rozšíření konečné reality [1140]1158

6. Důsledky rozšíření konečné reality [1141]1159

7. Vznikání transcendentálních podstat [1142]1159

106. Vesmírné úrovně reality [1143]1162

1. Primární spojení konečných funkčních podstat [1144]1163

2. Sekundární nejvyšší konečná integrace [1145]1164

3. Transcendentální terciární spojení reality [1146]1165

4. Konečná kvartová integrace [1147]1166

5. Pátá úroveň─fáze koabsolutního spojení [1148]1167

6. Šestá úroveň─absolutní fáze spojení [1149]1167

7. Konečnost osudu [1150]1168

8. Trojice Trojic [1151]1170

9. Existenciální nekonečné sjednocení [1152]1173

107. Původ a podstata Ladičů Myšlení [1153]1176

1. Původ Ladičů Myšlení [1154]1177

2. Kategorizace Ladičů [1155]1178

3. Divinington─domov Ladičů [1156]1179

4. Podstata a přítomnost Ladičů [1157]1180

5. Inteligence Ladičů [1158]1181

6. Ladiči jako ryzí duchové [1159]1182

7. Ladiči a osobnost [1160]1183

108. Poslání a působení Ladičů Myšlení [1161]1185

1. Výběr a pověření [1162]1185

2. Předpoklady pro pobývání Ladiče [1163]1186

3. Organizace a řízení [1164]1188

4. Vztah k jiným duchovním vlivům [1165]1190

5. Poslání Ladičů [1166]1191

6. Bůh v člověku [1167]1192

109. Vztah Ladičů k vesmírným tvorům [1168]1195

1. Vývoj Ladičů [1169]1195

2. Samočinní Ladiči [1170]1196

3. Vztah Ladičů k typům smrtelníků [1171]1197

4. Ladiči a lidská osobnost [1172]1198

5. Materiální překážky pro zavedení Ladiče [1173]1199

6. Přetrvání opravdových hodnot [1174]1200

7. Osud osobních Ladičů [1175]1201

110. Vztah Ladičů k jednotlivým smrtelníkům [1176]1203

1. Pobývání ve smrtelné mysli [1177]1203

2. Ladiči a lidská vůle [1178]1204

3. Spolupráce s Ladičem [1179]1205

4. Činnost Ladiče v mysli [1180]1207

5. Mylné představy o působení Ladiče [1181]1207

6. Sedm psychických okruhů [1182]1209

7. Dosažení nesmrtelnosti [1183]1212

111. Ladič Myšlení a duše [1184]1215

1. Mysl jako aréna volby [1185]1216

2. Podstata duše [1186]1217

3. Vyvíjející se duše [1187]1218

4. Vnitřní život [1188]1219

5. Posvěcení volby [1189]1221

6. Lidský paradox [1190]1221

7. Problém Ladiče [1191]1223

112. Přežití osobnosti [1192]1225

1. Osobnost a realita [1193]1226

2. Vnitřní „Já“ [1194]1227

3. Fenomén smrti [1195]1229

4. Ladiči po smrti [1196]1231

5. Přežití lidského „Já“ [1197]1232

6. Morontiální „Já“ [1198]1235

7. Splynutí s Ladičem [1199]1237

113. Serafští strážci osudu [1200]1241

1. Strážní andělé [1201]1241

2. Strážci osudu [1202]1242

3. Vztah k jiným duchovním vlivům [1203]1244

4. Oblasti působení serafů [1204]1245

5. Serafská služba smrtelníkům [1205]1245

6. Strážní andělé po smrti [1206]1246

7. Serafové a vzestup [1207]1248

114. Serafský planetární řídící systém [1208]1250

1. Svrchovanost Urantie [1209]1250

2. Rada planetárních správců [1210]1251

3. Místní hlavní správce [1211]1252

4. Nejvyšší pozorovatel [1212]1253

5. Planetární řídící systém [1213]1254

6. Hlavní serafové planetárního dozoru [1214]1254

7. Záložní sbor osudu [1215]1257

115. Nejvyšší Bytost [1216]1260

1. Relativita koncepčních rámců [1217]1260

2. Absolutní podstata svrchovanosti [1218]1261

3. Původní, aktuální a potenciální [1219]1261

4. Zdroje nejvyšší reality [1220]1263

5. Vztah Nejvyššího k Rajské Trojici [1221]1264

6. Vztah Nejvyššího k trojitým spojenectvím [1222]1265

7. Podstata Nejvyššího [1223]1266

116. Všemohoucí Nejvyšší [1224]1268

1. Nejvyšší Mysl [1225]1268

2. Všemohoucí a Bůh Sedmidílný [1226]1269

3. Všemohoucí a Rajské Božstvo [1227]1270

4. Všemohoucí a Nejvyšší Tvořitelé [1228]1271

5. Všemohoucí a Sedmidílní Kontroloři [1229]1273

6. Nadvláda Ducha [1230]1275

7. Živý organismus Velkého Vesmíru [1231]1276

117. Bůh Nejvyšší [1232]1278

1. Podstata Nejvyšší Bytosti [1233]1278

2. Zdroj evolučního růstu [1234]1280

3. Význam Nejvyššího pro vesmírné tvory [1235]1281

4. Konečný Bůh [1236]1283

5. Nadduše tvoření [1237]1285

6. Hledání Nejvyššího [1238]1287

7. Budoucnost Nejvyššího [1239]1291

118. Nejvyšší a Konečný─čas a prostor [1240]1294

1. Čas a věčnost [1241]1295

2. Všudypřítomnost a všudypůsobnost [1242]1296

3. Časově-prostorové vztahy [1243]1297

4. Primární a sekundární příčinnost [1244]1298

5. Všemohoucnost a schopnost existovat [1245]1299

6. Všemohoucnost a všetvořivost [1246]1299

7. Vševědoucnost a předurčení [1247]1300

8. Ovládání a nad-dohled [1248]1301

9. Mechanismy vesmíru [1249]1303

10. Funkce prozřetelnosti [1250]1304

119. Poskytnutí Krista Michaela [1251]1308

1. První poskytnutí [1252]1309

2. Druhé poskytnutí [1253]1310

3. Třetí poskytnutí [1254]1312

4. Čtvrté poskytnutí [1255]1313

5. Páté poskytnutí [1256]1314

6. Šesté poskytnutí [1257]1315

7. Sedmé a poslední poskytnutí [1258]1316

8. Status Michaela po posledním poskytnutí [1259]1317

Díl IV. [8]
Život a učení Ježíše

Obsah Stránka

120. Poskytnutí Michaela na Urantii [1260]1323

1. Poslání sedmého poskytnutí [1261]1325

2. Omezení spojená s poskytnutím [1262]1327

3. Další rady a doporučení [1263]1329

4. Inkarnace—proměna dvou v jednoho [1264]1331

121. Údobí Michaelova poskytnutí [1265]1332

1. Západ v prvním století po Kristu [1266]1332

2. Židovský národ [1267]1333

3. Pohanský svět [1268]1334

4. Pohanská filozofie [1269]1335

5. Pohanská náboženství [1270]1336

6. Hebrejské náboženství [1271]1338

7. Židé a pohané [1272]1339

8. Předchozí písemná svědectví [1273]1341

122. Narození a první roky Ježíše [1274]1344

1. Josef a Marie [1275]1344

2. Gabriel se zjevuje Alžbětě [1276]1345

3. Gabriel promluví k Marii [1277]1346

4. Josefův sen [1278]1347

5. Pozemští rodiče Ježíše [1279]1348

6. Domov v Nazaretu [1280]1349

7. Cesta do Betléma [1281]1350

8. Narození Ježíše [1282]1351

9. Představení v chrámě [1283]1352

10. Herodes jedná [1284]1353

123. Rané dětsví Ježíše [1285]1355

1. Návrat do Nazaretu [1286]1356

2. Pátý rok (2. rok př. Kr.) [1287]1357

3. Události šestého roku (1 rok př. Kr.) [1288]1359

4. Sedmý rok (1. rok n.l.) [1289]1361

5. Školní roky v Nazaretu [1290]1362

6. Jeho osmý rok (2.rok n.l.) [1291]1364

124. Pokročilé dětství Ježíše [1292]1366

1. Devátý rok Ježíše (3. rok n.l.) [1293]1366

2. Desátý rok (4. rok n.l.) [1294]1368

3. Jedenáctý rok (5. rok n.l.) [1295]1369

4. Dvanáctý rok (6. rok n.l.) [1296]1371

5. Jeho třináctý rok (7. rok n.l.) [1297]1373

6. Ceste do Jerusalema [1298]1374

125. Ježíš v Jerusalemu [1299]1377

1. Ježíš si prohlíží chrám [1300]1378

2. Ježíš a Pascha [1301]1379

3. Odchod Josefa a Marie [1302]1381

4. První a druhý den v chrámu [1303]1381

5. Třetí den v chrámu [1304]1382

6. Čtvrtý den v chrámu [1305]1383

126. Dva rozhodující roky [1306]1386

1. Jeho čtrnáctý rok (8. rok n.l.) [1307]1387

2. Smrt Josefa [1308]1388

3. Patnáctý rok (9. rok n.l.) [1309]1389

4. První kázání v synagoze [1310]1391

5. Finanční potíže [1311]1392

127. Léta dospívání [1312]1395

1. Šestnáctý rok (10. rok n.l.) [1313]1395

2. Sedmnáctý rok (11. rok n.l.) [1314]1396

3. Osmnáctý rok (12. rok n.l.) [1315]1398

4. Devatenáctý rok (13. rok n.l.) [1316]1401

5. Rebeka, dcera Ezdráše [1317]1402

6. Jeho dvacátý rok (14. rok n.l.) [1318]1403

128. Ježíšovo rané mužství [1319]1407

1. Dvacátý první rok (15. rok n.l.) [1320]1407

2. Dvacátý druhý rok (16. rok n.l.) [1321]1409

3. Dvacátý třetí rok (17. rok n.l.) [1322]1411

4. Episoda v Damašku [1323]1412

5. Dvacátý čtvrtý rok (18. rok n.l.) [1324]1413

6. Dvacátý pátý rok (19. rok n.l.) [1325]1415

7. Dvacátý šestý rok (20. rok n.l.) [1326]1416

129. Ježíšův pozdější život v dospělosti [1327]1419

1. Dvacátý sedmý rok (21. rok n.l.) [1328]1419

2. Dvacátý osmý rok (22. rok n.l.) [1329]1421

3. Dvacátý devátý rok (23. rok n.l.) [1330]1423

4. Ježíš-člověk [1331]1424

130. Na cestě do Říma [1332]1427

1. V Jafě─rozprava o Jonáši [1333]1428

2. V Cesarei [1334]1429

3. V Alexandrii [1335]1432

4. Rozprava o realitě [1336]1433

5. Na ostrově Kréta [1337]1436

6. Mladý muž, který se bál [1338]1437

7. V Kartágu─rozprava o čase a prostoru [1339]1438

8. Na cestě do Neapole a Říma [1340]1440

131. Světová náboženství [1341]1442

1. Kynizmus [1342]1442

2. Judaizmus [1343]1444

3. Buddhizmus [1344]1446

4. Hinduizmus [1345]1447

5. Zoroastrizmus [1346]1449

6. Suduanizmus (džainizmus) [1347]1450

7. Šintoizmus [1348]1451

8. Taoizmus [1349]1451

9. Konfucianizmus [1350]1452

10. „Naše náboženství“ [1351]1453

132. Pobyt v Římě [1352]1455

1. Opravdové hodnoty [1353]1456

2. Dobro a zlo [1354]1457

3. Pravda a víra [1355]1459

4. Osobní služba [1356]1460

5. Rady bohatému muži [1357]1462

6. Sociální péče [1358]1465

7. Cesty po okolí Říma [1359]1466

133. Návrat z Říma [1360]1468

1. Milosrdenství a spravedlnost [1361]1468

2. Nalodění v Tarantu [1362]1470

3. V Korintu [1363]1471

4. Individuální kázání v Korintu [1364]1474

5. V Aténách─rozhovor o vědě [1365]1476

6. V Efesu─rozhovor o duši [1366]1477

7. Pobyt na Kypru─rozhovor o mysli [1367]1479

8. V Antiochii [1368]1480

9. V Mezopotámii [1369]1481

134. Přechodné roky [1370]1483

1. Třicátý rok (24. rok n.l.) [1371]1483

2. Putování s karavanou ke Kaspickému moři [1372]1484

3. Lekce u jezera Urumiyeh [1373]1485

4. Svrchovanost─božská a lidská [1374]1486

5. Politická svrchovanost [1375]1487

6. Zákon, svoboda a svrchovanost [1376]1490

7. Třicátý první rok (25. rok n.l.) [1377]1492

8. Pobyt na hoře Hermon [1378]1492

9. Čas očekávání [1379]1494

135. Jan Křtitel [1380]1496

1. Jan se stává Nazírem [1381]1496

2. Smrt Zachariáše [1382]1497

3. Život pastýře [1383]1497

4. Smrt Alžběty [1384]1499

5. Království Boží [1385]1500

6. Jan začíná kázat [1386]1501

7. Jan odchází na sever [1387]1503

8. Setkání Ježíše s Janem [1388]1503

9. Čtyřicet dní kázání [1389]1505

10. Jan se vydává na jih [1390]1506

11. Jan ve vězení [1391]1506

12. Smrt Jana Křtitele [1392]1508

136. Křest a čtyřicet dní [1393]1509

1. Představy o očekávaném Mesiáši [1394]1509

2. Křest Ježíše [1395]1510

3. Čtyřicet dní [1396]1512

4. Plány pro veřejnou práci [1397]1514

5. První velké rozhodnutí [1398]1516

6. Druhé rozhodnutí [1399]1517

7. Třetí rozhodnutí [1400]1519

8. Čtvrté rozhodnutí [1401]1520

9. Páté rozhodnutí [1402]1521

10. Šesté rozhodnutí [1403]1523

137. Pobývání v Galileji [1404]1524

1. Vybrání prvních čtyř apoštolů [1405]1524

2. Vybrání Filipa a Natanaela [1406]1526

3. Návštěva Kafarnaumu [1407]1527

4. Svatba v Káně [1408]1528

5. Zpět v Kafarnaumu [1409]1531

6. Události během soboty [1410]1532

7. Čtyři měsíce příprav [1411]1533

8. Kázání o království [1412]1535

138. Příprava poslů království [1413]1538

1. Poslední poučení [1414]1538

2. Vybraná šestice [1415]1539

3. Povolání Matouše a Šimona [1416]1540

4. Povolání dvojčat [1417]1541

5. Povolání Tomáše a Jidáše [1418]1542

6. Týden intenzivní přípravy [1419]1542

7. Další zklamání [1420]1543

8. První práce dvanácti apoštolů [1421]1545

9. Pět měsíců zkoušek [1422]1546

10. Organizace dvanácti apoštolů [1423]1547

139. Dvanáct apoštolů [1424]1548

1. Ondřej, první povolaný [1425]1548

2. Šimon Petr [1426]1550

3. Jakub Zebedeus [1427]1552

4. Jan Zebedeus [1428]1553

5. Filip, zvaný zvědavý [1429]1556

6. Čestný Natanael [1430]1558

7. Matouš Lévi [1431]1559

8. Tomáš Didymus [1432]1561

9 a 10. Jakub a Juda Alfeusovi [1433]1563

11. Šimon Zélóta [1434]1564

12. Jidáš Iškariotský [1435]1565

140. Vysvěcení dvanácti apoštolů [1436]1568

1. Úvodní poučení [1437]1568

2. Vysvěcení [1438]1569

3. Kázání po vysvěcení [1439]1570

4. Vy jste solí země [1440]1572

5. Otcovská a bratrská láska [1441]1573

6. Večer v den vysvěcení [1442]1576

7. Následující týden po vysvěcení [1443]1578

8. Čtvrteční odpoledne na jezeře [1444]1579

9. Den duchovního posvěcení [1445]1583

10. Večer po posvěcení [1446]1584

141. Počátky činnosti na veřejnosti [1447]1587

1. Odchod z Galileje [1448]1587

2. Zákon Boha a vůle otce [1449]1588

3. Pobyt v Amathu [1450]1589

4. Učení o Otci [1451]1590

5. Duchovní jednota [1452]1591

6. Poslední týden v Amathu [1453]1592

7. V Zajordánské Betanii [1454]1593

8. Práce v Jerichu [1455]1595

9. Odchod do Jerusalema [1456]1595

142. Pascha v Jerusalemu [1457]1596

1. Vyučování v chrámu [1458]1596

2. Boží hněv [1459]1597

3. Představa Boha [1460]1598

4. Flavius a řecká kultura [1461]1600

5. Rozprava o přesvědčení [1462]1601

6. Setkání s Nikodémem [1463]1601

7. LEKCE O RODINĚ [1464]1603

8. V jižní Judeji [1465]1605

143. Putování Samaří [1466]1607

1. Kázání v Archelai [1467]1607

2. Lekce sebeovládání [1468]1609

3. Rozptýlení a odpočinek [1469]1610

4. Židé a Samařané [1470]1612

5. Žena ze Sycharu [1471]1612

6. Obnovení víry v Samaří [1472]1615

8. Učení o modlitbě a zbožnosti [1473]1616

144. V Gilbóe a v Dekapoli [1474]1617

1. Tábor v Gilbóe [1475]1617

2. Rozprava o modlitbě [1476]1618

3. Modlitba věřícího [1477]1619

4. Více o modlitbě [1478]1620

5. Jiné formy modlitby [1479]1621

6. Rozhovor s apoštoly Jana [1480]1624

7. Ve městech Dekapoli [1481]1626

8. V táboře poblíž města Pella [1482]1626

9. Smrt Jana Křtitele [1483]1627

145. Čtyři významné dny v Kafarnaumu [1484]1628

1. Chytání ryb [1485]1628

2. Odpoledne v synagoze [1486]1629

3. Léčení při západu slunce [1487]1631

4. Večer téhož dne [1488]1634

5. Brzy ráno v neděli [1489]1634

146. První poutní kázání v Galileji [1490]1637

1. Kázání v Rimónu [1491]1637

1. V Jotopatě [1492]1638

3. Zastávka v Rámě [1493]1641

4. Evangelium v Jirónu [1494]1643

5. Návrat do Kány [1495]1644

6. Naim a syn vdovy [1496]1645

7. V Én-Dóru [1497]1646

147. Krátká návštěva Jerusalema [1498]1647

1. Sluha římského setníka [1499]1647

2. Cesta do Jerusalema [1500]1648

3. U pramene Bethesda [1501]1649

4. Pravidlo života [1502]1650

5. Návštěva farizeje Šimona [1503]1651

6. Návrat do Kafarnaumu [1504]1653

7. Zpět v Kafarnaumu [1505]1655

8. Svátek duchovní dobroty [1506]1656

148. Příprava evangelistů v Betsaidě [1507]1657

1. Nová škola proroků [1508]1657

2. Nemocnice v Betsaidě [1509]1658

3. Dílo Otce [1510]1659

4. Zlo, hřích a špatnost [1511]1659

5. Smysl strádání [1512]1661

6. Neporozumění utrpení─
rozprava o Jóbovi
[1513]1662

7. Muž s odumřelou rukou [1514]1664

8. Poslední týden v Betsaidě [1515]1665

9. Uzdravení ochrnutého [1516]1666

149. Druhé poutní kázání [1517]1668

1. Rozšíření Ježíšovy slávy [1518]1668

2. Názory lidí [1519]1670

3. Nepřátelství náboženských vůdců [1520]1672

4. Úspěchy poutního kázání [1521]1673

5. Lekce o spokojenosti [1522]1674

6. Sstrach z Hospodina [1523]1675

7. Návrat do Betsaidy [1524]1677

150. Třetí poutní kázání [1525]1678

1. Ženský evangelický sbor [1526]1678

2. Zastávka v Magdale [1527]1679

3. Sobota v Tiberii [1528]1680

4. Rozeslání apoštolů po dvou [1529]1681

5. Co musím udělat, abych byl spasen? [1530]1682

6. Večerní lekce [1531]1683

7. Pobyt v Nazaretu [1532]1683

8. Sobotní bohoslužba [1533]1684

9. Nazaret odmítne Ježíše [1534]1686

151. Odpočívání a učení u moře [1535]1688

1. Podobenství o rozsévači [1536]1688

2. Výklad podobenství [1537]1689

3. Více o podobenství [1538]1691

4. Nová podobenství u moře [1539]1693

5. Návštěva Keresy [1540]1694

6. Duševně nemocný z Keresy [1541]1695

152. Události vedoucí ke krizi v Kafarnaumu [1542]1698

1. V domě Jaira [1543]1699

2. Nasycení pěti tisíců [1544]1700

3. Korunovace [1545]1702

4. Noční vidění Šimona Petra [1546]1703

5. Návrat do Betsaidy [1547]1703

6. V Genezaretu [1548]1705

7. V Jerusalemu [1549]1706

153. Krize v Kafarnaumu [1550]1707

1. Situace v synagoze [1551]1707

2. Epochální kázání [1552]1709

3. Debata po kázání [1553]1712

4. Poslední slova v synagoze [1554]1713

5. Sobotní večer [1555]1715

154. Poslední dny v Kafarnaumu [1556]1717

1. Týden konzultací [1557]1717

2. Týden odpočinku [1558]1718

3. Druhá porada v Tibeře [1559]1719

4. Sobota večer v Kafarnaumu [1560]1719

5. Památné nedělní ráno [1561]1720

6. Příchod Ježíšovy rodiny [1562]1721

7. Spěšný útěk [1563]1723

155. Útěk přes severní Galilej [1564]1725

1. Proč se zlobí pohané? [1565]1725

2. Evangelisté v Chorazinu [1566]1726

3. V Cesareji Filipova [1567]1727

4. Na cestě do Fénicie [1568]1728

5. Rozprava o opravdovém náboženství [1569]1728

6. Druhá rozprava o náboženství [1570]1730

156. Pobyt v Týru a Sidónu [1571]1734

1. Syrská žena [1572]1734

2. Učení v Sidónu [1573]1735

3. Putování po pobřeží na sever [1574]1736

4. V Týru [1575]1737

5. Učení Ježíše v Týru [1576]1737

6. Návrat z Fénicie [1577]1741

157. V Cesareje Filipovy [1578]1743

1. Chrámový výběrčí daní [1579]1743

2. V Betsaidě-Julii [1580]1744

3. Petrovo vyznání [1581]1745

4. Rozhovor o království [1582]1746

5. Nové pojetí [1583]1748

6. Následující den odpoledne [1584]1748

7. Beseda s Ondřejem [1585]1750

158. Proměnění na hoře [1586]1752

1. Zjevení [1587]1752

2. Sestup s hory [1588]1754

3. Význam proměnění [1589]1755

4. Epileptický chlapec [1590]1755

5. Ježíš uzdravuje chlapce [1591]1757

6. V zahradě Celsuse [1592]1758

7. Petrův protest [1593]1759

8. V Petrově domě [1594]1761

159. Putování po Dekapoli [1595]1762

1. Kázání o odpuštění [1596]1762

2. Neznámý kazatel [1597]1764

3. Pokyny pro učitele a věřící [1598]1765

4. Rozhovor s Natanaelem [1599]1767

5. Pozitivní podstata Ježíšova náboženství [1600]1769

6. Návrat do Magadanu [1601]1771

160. Ródan z Alexandrie [1602]1772

1. Ródanova řecká filozofie [1603]1772

2. Umění žít [1604]1775

3. Vábidla vyspělosti [1605]1777

4. Vyrovnanost vyspělosti [1606]1778

5. Náboženství ideálu [1607]1780

161. Pokračování rozpravy s Ródanem [1608]1783

1. Osobnost Boha [1609]1783

2. Božská podstata Ježíše [1610]1785

3. Lidská a božská mysl Ježíše [1611]1787

162. Na slavnosti stánků [1612]1788

1. Nebezpečí spojená s návštěvou Jerusalema [1613]1788

2. První řeč v chrámu [1614]1790

3. Žena, obviněna z cizoložství [1615]1792

4. Slavnost stánků [1616]1793

5. Kázání o světle světa [1617]1794

6. Rozprava o vodě života [1618]1795

7. Rozprava o duchovní svobodě [1619]1796

8. Setkání s Martou a Marií [1620]1797

9. V Betlémě s Abnérem [1621]1798

163. Vysvěcení sedmdesáti v Magadanu [1622]1800

1. Vysvěcení sedmdesáti [1623]1800

2. Bohatý mladý muž a ostatní [1624]1801

3. Debata o majetku [1625]1803

4. Rozloučení se sedmdesáti [1626]1804

5. Přestěhování tábora do Pelly [1627]1806

6. Návrat sedmdesáti [1628]1806

7. Příprava na poslední misi [1629]1808

164. Na slavnosti posvěcení [1630]1809

1. Příběh o dobrém Samařanovi [1631]1809

2. V Jerusalemu [1632]1810

3. Vyléčení slepého žebráka [1633]1811

4. Jóšijáš před Velkou Radou [1634]1813

5. Učení na Šalamounově kolonádě [1635]1815

165. Začíná misionářská činnost v Pereji [1636]1817

1. V táboře u Pelly [1637]1817

2. Kázání o dobrém pastýři [1638]1818

3. Sobotní kázání v Pelle [1639]1819

4. Dělení dědictví [1640]1821

5. Rozhovor s apoštoly o majetku [1641]1823

6. Odpověď na Petrovu otázku [1642]1824

166. Poslední návštěva v severní Pereji [1643]1825

1. Farizejové v Ragabě [1644]1825

2. Deset malomocných [1645]1827

3. Kázání v Gerase [1646]1828

4. Učení o nehodách [1647]1830

5. Věřící ve Filadelfii [1648]1831

167. Návštěva Filadelfie [1649]1833

1. Snídaně s farizeji [1650]1833

2. Podobenství o velké večeři [1651]1835

3. Žena slabá duchem [1652]1835

4. Zpráva z Betanie [1653]1836

5. Na cestě do Betanie [1654]1838

6. Žehnání malým dětem [1655]1839

7. Rozhovor o andělech [1656]1840

168. Vzkříšení Lazara [1657]1842

1. U Lazarovy hrobky [1658]1843

2. Vzkříšení Lazara [1659]1845

3. Zasedání Velké rady [1660]1847

4. Odpověď na modlitbu [1661]1848

5. Další osud Lazara [1662]1849

169. Poslední týden učení v Pelle [1663]1850

1. Podobenství o ztraceném synovi [1664]1850

2. Podobenství o vychytralém správci [1665]1853

3. Boháč a žebrák [1666]1854

4. Otec a jeho království [1667]1855

170. Království nebeské [1668]1858

1. Představy o královstvím nebeském [1669]1858

2. Ježíšovo pojetí království [1670]1859

3. O spravedlnosti [1671]1861

4. Ježíšovo učení o spravedlnosti [1672]1862

5. Pozdější představy o království [1673]1864

171. Na cestě do Jerusalema [1674]1867

1. Odchod z Pelly [1675]1868

2. O vyčíslení ztrát [1676]1869

3. Putování po Pereji [1677]1870

4. Učení v Liviasu [1678]1871

5. Slepec u Jericha [1679]1873

6. Návštěva Zachea [1680]1873

7. „Když Ježíš prošel kolem“ [1681]1874

8. Podobenství o hřivnách [1682]1875

172. Vjezd do Jerusalema [1683]1878

1. Sobota v Betanii [1684]1878

2. Nedělní ráno s apoštoly [1685]1880

3. Odchod do Jerusalema [1686]1880

4. Návštěva chrámu [1687]1883

5. Postoj apoštolů [1688]1883

173. Pondělí v Jerusalemu [1689]1888

1. Očištění chrámu [1690]1888

2. Zpochybnění pravomoce Učitele [1691]1891

3. Podobenství o dvou synech [1692]1893

4. Podobenství o nepřítomném hospodáři [1693]1893

5. Podobenství o svatební hostině [1694]1894

174. Úterní ráno v chrámu [1695]1897

1. Boží odpuštění [1696]1898

2. Otázky židovských vůdců [1697]1899

3. Saduceové a vzkříšení [1698]1900

4. Největší přikázání [1699]1901

5. Otázky Řeků [1700]1902

175. Poslední kázání v chrámu [1701]1905

1. Kázání [1702]1905

2. Postavení Žida jako jedince [1703]1909

3. Setkání věrných Velké rady [1704]1909

4. Situace v Jerusalemu [1705]1910

176. Úterý večer na Olivové hoře [1706]1912

1. Zničení Jerusalema [1707]1912

2. Druhý příchod Učitele [1708]1914

3. Další rozhovor v Táboře [1709]1916

4. Návrat Michaela [1710]1918

177. Středa, den odpočinku [1711]1920

1. Jeden den sám s Bohem [1712]1920

2. Dětství v kruhu rodinném [1713]1921

3. Den v táboře [1714]1923

4. Jidáš a velekněží [1715]1924

5. Poslední společný rozhovor [1716]1927

178. Poslední den v Táboře [1717]1929

1. Rozprava o synovství a občanství [1718]1929

2. Po poledním jídle [1719]1932

3. Na cestě do města na večeři [1720]1934

179. Poslední večeře [1721]1936

1. Touha po výhodě [1722]1936

2. Začátek večeře [1723]1937

3. Umývání nohou apoštolů [1724]1938

4. Poslední slova zrádci [1725]1940

5. Ustanovení pamětní večeře [1726]1941

180. Rozmluva na rozloučenou [1727]1944

1. Nové přikázání [1728]1944

2. Vinná réva a ratolesti [1729]1945

3. Nepřátelství světa [1730]1946

4. Slíbený pomocník [1731]1948

5. Duch Pravdy [1732]1949

6. Nezbytnost odchodu [1733]1951

181. Poslední napomenutí a varování [1734]1953

1. Poslední slova útěchy [1735]1953

2. Varování na rozloučenou každému z apoštolů [1736]1955

182. V Getsemane [1737]1963

1. Poslední společná modlitba [1738]1963

2. Poslední hodina před zradou [1739]1966

3. Sám v Getsemane [1740]1968

183. Zrada a zatčení Ježíše [1741]1971

1. Otcova vůle [1742]1971

2. Jidáš ve městě [1743]1972

3. Zatčení učitele [1744]1973

4. Rozhovor u olivového lisu [1745]1975

5. Na cestě do paláce Velekněze [1746]1977

184. Před Velkou radou [1747]1978

1. Vyslýchání Annášem [1748]1978

2. Petr ve dvoře [1749]1980

3. Před soudním tribunálem Vysoké rady [1750]1982

4. Hodina ponížení [1751]1984

5. Druhé zasedání soudu [1752]1985

185. Ježíš před Pilátem [1753]1987

1. Pontius Pilát [1754]1987

2. Ježíš před Pilátem [1755]1989

3. Osobní výslech Pilátem [1756]1991

4. Ježíš před Herodem [1757]1992

5. Ježíš se vrací k Pilátovi [1758]1993

6. Pilátova poslední výzva [1759]1994

7. Pilátův poslední výslech [1760]1995

8. Pilátovo tragické podlehnutí [1761]1996

186. Krátce před ukřižováním [1762]1997

1. Konec Jidáše Iškariotského [1763]1997

2. Učitelův postoj [1764]1999

3. Spolehlivý David Zebedeus [1765]2000

4. Přípravy pro ukřižování [1766]2001

5. Smrt Ježíše a Pascha [1767]2002

187. Ukřižování [1768]2004

1. Na cestě na Golgotu [1769]2004

2. Ukřižování [1770]2006

3. Ti, co viděli ukřižování [1771]2008

4. Zloděj na kříži [1772]2008

5. Poslední hodina na kříži [1773]2010

6. PO UKŘIŽOVÁNÍ [1774]2011

188. V hrobce [1775]2012

1. Pohřbení Ježíše [1776]2012

2. Stráž u hrobky [1777]2014

3. Sobota [1778]2014

4. Význam smrti na kříži [1779]2016

5. Poučení z kříže [1780]2017

189. Vzkříšení [1781]2020

1. Morontiální přechod [1782]2020

2. Materiální tělo Ježíše [1783]2022

3. Epochální vzkříšení [1784]2024

4. Objevení prázdné hrobky [1785]2025

5. Petr a Jan u hrobky [1786]2027

190. Morontiální zjevení Ježíše [1787]2029

1. Zvěstovatelé vzkříšení [1788]2029

2. Zjevení Ježíše v Betanii [1789]2031

3. V domě Josefa [1790]2033

4. Zjevení Řekům [1791]2033

5. Procházka se dvěma bratry [1792]2034

191. Zjevení apoštolům a ostatním vůdcům [1793]2037

1. Zjevení Petrovi [1794]2039

2. První zjevení apoštolům [1795]2040

3. S morontiálními tvory [1796]2040

4. Desáté zjevení (ve Filadelfii) [1797]2041

5. Druhé zjevení apoštolům [1798]2042

6. Zjevení v Alexandrii [1799]2044

192. Zjevení v Galileji [1800]2045

1. Zjevení u jezera [1801]2045

2. Rozhovory s apoštoly po dvojicích [1802]2047

3. Na hoře vysvěcení [1803]2050

4. Shromáždění u jezera [1804]2050

193. Poslední zjevení a nanebevstoupení [1805]2052

1. Zjevení v Sycharu [1806]2053

2. Zjevení ve Fénicii [1807]2054

3. Poslední zjevení v Jerusalemu [1808]2055

4. Příčiny Jidášova pádu [1809]2055

5. Nanebevstoupení Učitele [1810]2057

6. Petr svolává schůzi [1811]2057

194. Seslání Ducha Pravdy [1812]2059

1. Kázání v den Pentekosté [1813]2060

2. Význam Pentekosté [1814]2060

3. Co se stalo při Pentekosté [1815]2062

4. Začátky křesťanské církve [1816]2066

195. Po Pentekosté [1817]2069

1. Vliv Řeků [1818]2071

2. Vliv Římanů [1819]2072

3. Pod vládou římského impréria [1820]2073

4. Doba temna v Evropě [1821]2074

5. Problémy moderní doby [1822]2075

6. Materialismus [1823]2076

7. Zranitelnost materialismu [1824]2078

8. Sekulární totalitářství [1825]2081

9. Problémy křesťanství [1826]2082

10. Budoucnost [1827]2084

196. Ježíšova víra [1828]2087

1. Ježíš─člověk [1829]2090

2. Náboženství Ježíše [1830]2091

3. Svrchovanost náboženství [1831]2093

Předmluva

Koncept kopie

Kniha Urantia

Předmluva

0:0.1 (1.1) V MYSLÍCH smrtelníků Urantie—jméno, kterým se nazývá váš svět—existuje velký zmatek týkající se takových pojmů, jako Bůh, božské a božstvo. Ještě více jsou však lidé zmateni a v nejistotě ve vztazích mezi božskými osobnostmi, které jsou nazývány mnohačetnými pojmenováními. Vzhledem k tomuto pojmovému nedostatku spojeného s častým zaměňováním názvů, mně bylo přikázáno sestavit následující předmluvu a vysvětlit v ní význam určitých slovních symbolů, které se v tomto textu budou používat a které byly přeloženy do anglického jazyka pověřenými sbory odhalovatelů pravdy Orvontonu.

0:0.2 (1.2) V našem úsilí rozšířit kosmické vědomí a zvětšit duchovní vnímání jsme limitováni tím, že můžeme použít pouze omezený jazyk tohoto světa a proto je nesmírně obtížné představit podrobnější pojmy a progresivní pravdu. Nicméně, náš mandát nám přikazuje vyvinout veškeré úsilí a vyjádřit naše úmysly použitím slovních symbolů anglického jazyka. Bylo nám nařízeno, abychom použili nové výrazy pouze tehdy, když pojem, který chceme vylíčit, nemůže být nalezen v anglické terminologii a jeho použitím by byl pravý význam vyjádřen pouze částečně, nebo by byl více či méně překroucen jeho význam.

0:0.3 (1.3) V naději, že každému smrtelníkovi, který bude číst tyto kapitoly, usnadníme pochopení a zabráníme nejasnostem, považujeme za moudré představit v tomto úvodním prohlášení přehled významů, které budou přiděleny k četným anglickým slovům a které budou použity pro pojmenování Božstva a určitých přidružených pojetích věcí, významů a hodnot vesmírné reality.

0:0.4 (1.4) Ale abychom formulovali tuto předmluvu určenou pro vysvětlení pojmů a nedostatků v terminologii, je nezbytně nutné objasnit použití těchto výrazů v následujících řádcích. Tato předmluva proto není ve svém rozsahu vyčerpávajícím prohlášením, je to pouze určitý průvodce sestavený na pomoc těm, kteří budou číst průvodní kapitoly popisující Božstvo a vesmír vesmírů a který byl formulován orvontovskou komisí, poslanou za tímto účelem na Urantii.

0:0.5 (1.5) Váš svět, Urantia, je jednou z mnoha podobných obydlených planet, které tvoří lokální vesmír Nebadon. Tento vesmír, společně s podobnými uskupeními, vytváří supervesmír Orvonton, z jehož hlavního centra, Uversy, pochází naše komise. Orvonton je jedním ze sedmi evolučních supervesmírů v čase a prostoru, které krouží kolem nikdy nezačínajícího, nikdy nekončícího tvoření nebeské dokonalosti—centrálního vesmíru Havony. V samém srdci tohoto věčného a centrálního vesmíru je nehybný Ostrov Ráj, geografický střed nekonečna a domov věčného Boha.

0:0.6 (1.6) Sedm vyvíjejících se supervesmírů ve spojení s centrálním a božským vesmírem my obecně nazýváme velký vesmír; světy, které jsou nyní organizované a obydlené. Tyto všechny světy jsou součástí hlavního vesmíru, který také zahrnuje neobydlené vesmíry, ale nacházející se ve stavu změn ve vnějším prostoru.

I. BOŽSTVO A BOŽSKOST

0:1.1 (2.1) Vesmír vesmírů projevuje úkazy božské činnosti na rozmanitých úrovních kosmické reality, intelektuálních a duchovních hodnotách, ale všechny tyto projevy—osobní či jiné—jsou božsky koordinovány.

0:1.2 (2.2) BOŽSTVO je zosobňováno Bohem; projevuje se předosobními a nadosobními způsoby ne zcela pochopitelnými člověkem. Božstvo je charakterizováno vlastností jednoty—skutečné, nebo potenciální—na všech nadmateriálních úrovních reality; a tato sjednocující vlastnost je nejlépe vnímána člověkem jako božskost.

0:1.3 (2.3) Božstvo působí na osobních, předosobních a nadosobních úrovních. Veškeré Božstvo působí na těchto sedmi následujících úrovních:

0:1.4 (2.4) 1. Statické—soběstačné a samo existující Božstvo.

0:1.5 (2.5) 2. Potenciální—sebeurčující a samo účelové Božstvo.

0:1.6 (2.6) 3. Asociativní—samo zosobněné a božsky bratrské Božstvo.

0:1.7 (2.7) 4. Tvořivé—sebe rozdělující a božsky zjevené Božstvo.

0:1.8 (2.8) 5. Vývojové—sebe rozšiřující a ztotožněné s výtvory Božstva.

0:1.9 (2.9) 6. Nejvyšší—samo empirické a stvoření-Stvořitel-sjednocující Božstvo. Božstvo působícína první úrovni ztotožňování s tvory jako časoprostoroví hlavní kontroloři ve velkém vesmíru a jsou někdy označováni za Svrchované Božstvo.

0:1.10 (2.10) 7. Konečné—samo projektující a čas-prostor přesahující Božstvo. Božstvo všemohoucí, vševědoucí a všudypřítomné. Božstvo působící na druhé úrovni sjednocování božského projevu jako efektivní hlavní kontroloři a absonitní udržovatelé hlavního vesmíru. Při porovnání se službou Božstva ve velkém vesmíru, tato absonitní činnost v hlavním vesmíru je srovnatelná s vesmírnou hlavní kontrolou a super podporou a někdy je nazývána Konečnost Božstva.

0:1.11 (2.11) Konečná úroveň reality je charakterizována životem tvorů a časo-prostorovými omezeními. Konečné reality nemusí mít konce, ale vždycky mají začátky—jsou stvořeny. Úroveň Svrchovaného Božstva může být pojímána jako působení ve vztahu ke konečným existencím.

0:1.12 (2.12) Absonitní úroveň reality je charakterizována věcmi a bytostmi nemající začátky ani konce a přesažením času a prostoru. Absonitné bytosti nejsou stvořeny; ony vznikají—ony prostě jsou. Úroveň Konečnosti Božstva znamená působení ve vztahu k absonitním realitám. Bez ohledu na to, v které části hlavního vesmíru, kdykoliv je překonán čas a prostor, je takový absonitní úkaz činem Svrchovaného Božstva.

0:1.13 (2.13) Absonitní úroveň nemá začátek, konec, čas a prostor. Na příklad: V Ráji čas a prostor neexistují; časo-prostorový stav Ráje je absolutní. Existenčně je tato úroveň dosažena Božstvy Ráje v Trojici, ale tato třetí úroveň projevu sjednocujícího Božstva není plně sjednocena empiricky. Kdykoliv, kdekoliv a jakkoliv působí absolutní úroveň Božstva, vždy se přitom projevují Rajské hodnoty a významy.

0:1.14 (3.1) Božstvo může být existenciální, jako ve Věčném Synovi; empirické, jako v Nejvyšší Bytosti; asociativní, jako v Bohu Sedmidílném; nerozdělitelné, jako v Rajské Trojici.

0:1.15 (3.2) Božstvo je zdrojem všeho toho, co je boží. Božstvo je charakteristicky a natrvalo boží, ale všechno to, co je boží nemusí být nutně Božstvo, ačkoliv bude koordinováno s Božstvem a bude směřovat směrem k určitému stupni spojení s Božstvem—spojení duchovní, intelektuální, nebo osobní.

0:1.16 (3.3) BOŽSKOST je charakteristická, sjednocující a koordinující vlastnost Božstva.

0:1.17 (3.4) Božskost je chápána tvory jako pravda, krása a dobro; projevována v osobnosti jako láska, soucit a služba; odhalena na neosobních úrovních jako spravedlnost, moc a nezávislost.

0:1.18 (3.5) Božskost může být dokonalá—úplná—jako je na existenciálních a tvůrčích úrovních Rajské dokonalosti; může být nedokonalá, jako je na empirických a živočišných úrovních časoprostorové evoluce; nebo může být relativní, ani dokonalá, ani nedokonalá, jako na určitých úrovních existenciálně-empirických vztahů Havony.

0:1.19 (3.6) Když se snažíme představit si dokonalost ve všech stádiích a formách relativity, setkáme se se sedmi možnými variantami:

0:1.20 (3.7) 1. Absolutní dokonalost ve všech aspektech.

0:1.21 (3.8) 2. Absolutní dokonalost v určitých aspektech a relativní dokonalost ve všech ostatních aspektech.

0:1.22 (3.9) 3. Absolutní, relativní a nedokonalé aspekty v různých spojeních.

0:1.23 (3.10) 4. Absolutní dokonalost v některých vztazích, nedokonalost ve všech ostatních.

0:1.24 (3.11) 5. Nepřítomnost Absolutní dokonalosti v některém aspektu relativní dokonalost ve všech projevech.

0:1.25 (3.12) 6. Nepřítomnost Absolutní dokonalosti v některém stadiu, relativní dokonalost v některých aspektech a nedokonalost v ostatních.

0:1.26 (3.13) 7. Nepřítomnost Absolutní dokonalosti v některé vlastnosti, nedokonalost ve všem.

II. BŮH

0:2.1 (3.14) Evoluční smrtelní tvorové mají neodolatelnou potřebu symbolizovat svoji konečnou představu o Bohu. Uvědomování si morálních povinností člověkem a jeho duchovní idealismus představují hodnotovou úroveň—empirickou realitu—která se dá obtížně symbolizovat.

0:2.2 (3.15) Kosmické vědomí znamená poznání Prvopříčiny, jediné nezapříčiněné reality. Bůh— Vesmírný Otec—působí na třech úrovních osobního Božstva, které charakterizují subnekonečnou hodnotu a relativní projevy božskosti:

0:2.3 (3.16) 1. Předosobní—tak jako při působení fragmentů Otce, takových jako jsou Ladiči Myšlenek.

0:2.4 (3.17) 2. Osobní—tak jako v evolučním poznávání stvořených a zplozených bytostí.

0:2.5 (3.18) 3. Nadosobní—tak jako ve vzniknutých existencí některých absonitních a s nimi spojených bytostí.

0:2.6 (3.19) BŮH je slovní symbol označující všechna zosobnění Božstva. Tento výraz vyžaduje rozdílná vysvětlení na každé osobní úrovni působení Božstva a musí být ještě potom znovu vysvětlován v rámci každé z těchto úrovní, poněvadž tento výraz může být použit k pojmenování rozmanitých koordinujících a vedlejších zosobněních Božstva; na příklad: Rajští Synové-Tvořitelé—otcové lokálních vesmírů.

0:2.7 (4.1) Výraz Bůh, tak jak my ho používáme, může být chápán:

0:2.8 (4.2) podle pojmenování—jako Bůh-Otec.

0:2.9 (4.3) podle souvislosti—například, když je použit v rozhovoru o některé z úrovní božstva, nebo přidružené úrovni. Jestliže jste na pochybách jak přesně vyložit slovo Bůh, bylo by vhodné zmiňovat se o osobě Vesmírného Otce.

0:2.10 (4.4) Výraz Bůh vždycky znamená osobnost. Božstvo se může, nebo nemusí, vztahovat k božským osobnostem.

0:2.11 (4.5) Slovo Bůh, tak je používaný v této knize, má tyto následující významy:

0:2.12 (4.6) 1. Bůh-Otec—Tvořitel, Vládce a Podporovatel. Vesmírný Otec a První Osoba Božstva.

0:2.13 (4.7) 2. Bůh-Syn—Rovnocenný Tvořitel, Duch-Vládce a Duchovní Správce. Věčný Syn aDruhá Osoba Božstva.

0:2.14 (4.8) 3. Bůh-Duch—Spolučinitel, Vesmírný Integrátor a Poskytovatel Myšlení. Nekonečný Duch a Třetí Osoba Božstva.

0:2.15 (4.9) 4. Bůh Nejvyšší—aktualizující, nebo vyvíjející se Bůh času a prostoru. Osobní Božstvo společně realizující časo-prostoroví empirické dosažení identity tvora a Tvořitele. Nejvyšší Bytost prožívá osobně dosažení jednoty Božstva jako vyvíjející a empirický Bůh evolučních tvorů času a prostoru.

0:2.16 (4.10) 5. Bůh Sedmidílný—osobnost Božstva reálně působící v čase a prostoru. Osobní Božstva Ráje a jejich tvořiví společníci působící uvnitř i za hranicemi středního vesmíru a skrze energo-osobní syntézu ztělesněnou v Nejvyšší Bytosti na první úrovni tvoření sjednocujícího zjevení Božstva v čase a prostoru. Tato úroveň, velký vesmír, je sférou prostorově-časového sestupování osobností Ráje v recipročním vztahu s prostorově-časovým vzestupem evolučních tvorů.

0:2.17 (4.11) 6. Bůh Konečný—vznikající Bůh nadčasu a přesaženého prostoru. Druhá empirická úroveň sjednocujícího projevu Božstva. Bůh Konečný znamená dovršení realizace sloučených hodnot: absonitních-nadosobních, přesahujících čas-prostor a apriorních-empirických, koordinovaných na konečných úrovních tvoření reality Božstva.

0:2.18 (4.12) 7. Bůh Absolutní—empiricky formulující se Bůh přesahující nadosobní hodnoty a božské významy, nyní působící jako Božstvo Absolutní. Toto je třetí úroveň sjednocujícího působení a expanze Božstva. Na této supertvořivé úrovni Božstvo dosáhne vyčerpání potenciálu pro ztělesňování, setká se se završením božskosti a zakusí vyprázdnění kapacity pro sebe-zjevení na následujících a pokročilých úrovních dalšího ztělesňování. Božstvo potkává, dosahuje a prožívá identitu s Neomezeným Absolutnem.

III. PRVNÍ ZDROJ A STŘED

0:3.1 (4.13) Veškerá, nekonečná realita existuje v sedmi stádiích a jako sedm rovnoprávných Absoluten:

0:3.2 (5.1) 1. První Zdroj a Střed.

0:3.3 (5.2) 2. Druhý Zdroj a Střed.

0:3.4 (5.3) 3. Třetí Zdroj a Střed.

0:3.5 (5.4) 4. Ostrov Ráj.

0:3.6 (5.5) 5. Božstvo Absolutní.

0:3.7 (5.6) 6. Univerzální Absolutno.

0:3.8 (5.7) 7. Neomezené Absolutno.

0:3.9 (5.8) Bůh, jako První Zdroj a Střed, je prvopočátek ve vztahu k veškeré realitě—neomezeně. První Zdroj a Střed je nekonečný, tak jako je věčný a proto je limitován, nebo podmíněn pouze vlastní vůlí.

0:3.10 (5.9) Bůh—Vesmírný Otec—je osobnost Prvního Zdroje a Středu a jako takový udržuje osobní vztahy se všemi rovnoprávnými a podřízenými zdroji a středy a nepřetržitě je má pod kontrolou. Taková kontrola je osobní a nekonečná potenciálně, i když ve skutečnosti nemusí být nikdy v činnosti vzhledem k dokonalému fungování těchto rovnoprávných a podřízených zdrojů a středů a osobností.

0:3.11 (5.10) Proto je První Zdroj a Střed prvopočátek ve všech sférách: božských či nebožských, osobních či neosobních, skutečných či potenciálních, konečných či nekonečných. Žádná věc ani bytost, žádná relativita ani konečnost neexistují, kromě přímého, či nepřímého vztahu, nebo závislosti na nadřazenosti Prvního Zdroje a Středu.

0:3.12 (5.11) První Zdroj a Střed je spojen s vesmírem následujícími způsoby:

0:3.13 (5.12) 1. Gravitační síly materiálních vesmírů se sbíhají v gravitačním středu spodního Ráje. A to je právě ten důvod, proč geografická poloha Prvního Zdroje a Středu je trvale ustálená v absolutním vztahu ke středu síly-energie na dolní, neboli materiální úrovni Ráje. Ale absolutní osobnost Božstva existuje na horní, neboli duchovní úrovni Ráje.

0:3.14 (5.13) 2. Síly myšlení se sbíhají v Nekonečném Duchu; rozlišovací a odlišující kosmické mysli v Sedmi Hlavních Duších; realizující se mysl Nejvyšší Bytosti, jako časová-prostorová zkušenost v Majestonu.

0:3.15 (5.14) 3. Duchovní síly vesmíru se sbíhají ve Věčném Synovi.

0:3.16 (5.15) 4. Neomezená kapacita k boží činnosti spočívá v Božstvu Absolutním.

0:3.17 (5.16) 5. Neomezená kapacita k reagování na nekonečno existuje v Neomezeném Absolutnu.

0:3.18 (5.17) 6. Dvě Absolutna—Omezené a Neomezené—jsou koordinovány a sjednocovány prostřednictvím Univerzálního Absolutna.

0:3.19 (5.18) 7. Potenciál osobnosti evolučně morální bytosti, nebo jakékoliv jiné morální bytosti, je soustředěn v osobnosti Vesmírného Otce.

0:3.20 (5.19) REALITA, tak jak je vnímána konečnými bytostmi, je částečná, relativní a nejasná. Maximální realita Božstva, plně srozumitelná evolučním konečným tvorům, je obsažena v Nejvyšší Bytosti. Nicméně, existují apriorní, věčné a nadkonečné reality, které předcházejí tomuto Nejvyššímu Božstvu evolučních tvorů času a prostoru. Abychom vylíčili vznik a podstatu vesmírné reality, jsme nuceni použít způsob časově-prostorové logiky, která je dostupná úrovni konečné mysli. Proto mnoho současně probíhajících událostí ve věčnosti musí být prezentováno jako po sobě jdoucí děje.

0:3.21 (6.1) Tak, aby tvorové času a prostoru chápali původ a rozdílnost Reality, věčné a nekonečné JÁ JSEM dosáhlo osvobození Božstva z okovů nepodmíněného nekonečna prostřednictvím své vrozené a věčné svobodné vůle a toto odtržení od nepodmíněného nekonečna způsobilo první absolutní napětí božskosti. Toto napětí nekonečné odlišnosti je řešeno Vesmírným Absolutnem, jehož funkcí je sjednotit a koordinovat dynamickou nekonečnost Veškerého Božstva a statickou nekonečnost Neomezeného Absolutna.

0:3.22 (6.2) V tomto prvopočátečním aktu teoretické JÁ JSEM dosáhlo realizace osobnosti tím, že Věčný Otec Nejstaršího Syna se současně stal i Věčným Zdrojem Ostrova Ráj. Paralelně s oddělením Syna od Otce a v přítomnosti Ráje se tam objevila osoba Nekonečného Ducha a centrální vesmír Havona. S příchodem koexistentního osobního Božstva Věčný Syn, Nekonečný Duch a Otec unikli, jako osobnosti, jinak nevyhnutelnému prolínání v celém potenciálu Veškerého Božstva. Od této chvíle pouze ve spojení s jeho dvěmi rovnocennými Božstvy v Trojici naplňuje Otec všechen potenciál Božstva, zatímco stále více empirické Božstvo se aktualizuje na božských úrovních Svrchovanosti, Konečnosti a Absolutnosti.

0:3.23 (6.3) Pojem JÁ JSEM je naším filozofickým ústupkem, který děláme pro konečnou, časem omezenou, prostorem spoutanou lidskou mysl a pro tvory neschopné pochopit věčnost existencí—nikdy nezačínající, nikde nekončící reality a vztahy. Pro tvora času a prostoru musí mít všechny věci začátek, kromě JEDINÉHO BEZPŘÍČINNÉHO—původní příčiny příčin. Proto my představujeme tuto filozofickou hodnotovou úroveň jako JÁ JSEM a zároveň sdělujeme všem tvorům, že Věčný Syn a Nekonečný Duch koexistují s JÁ JSEM; jinými slovy, nikdy nebyla doba, kdy JÁ JSEM nebylo Otcem Syna a spolu s ním i Ducha.

0:3.24 (6.4) Nekonečnost je pojem použit pro označení plnosti—konečnosti—která je zahrnuta ve svrchovanosti Prvního Zdroje a Středu. Teoretické JÁ JSEM je určeno pro tvory a je filozofickým rozšířením „nekonečnosti vůle“ , ale Nekonečnost je skutečná hodnotová úroveň představující věčné zesilování opravdového nekonečného absolutna a nespoutané svobodné vůle Vesmírného Otce. Tento pojem je někdy označován jako Otec-Nekonečný.

0:3.25 (6.5) Velká část nejasností u všech řádů bytostí, vyšších a nižších, které se snaží objasnit Otce-Nekonečného, je vrozena v jejich limitovaném chápáním. Absolutní svrchovanost Vesmírného Otce není očividná na subnekonečných úrovních; proto je pravděpodobné, že pouze Věčný Syn a Nekonečný Duch opravdu znají Otce jako nekonečnost; od všech ostatních osobností takový pojem vyžaduje víru.

IV. VESMÍRNÁ REALITA

0:4.1 (6.6) Realita se projevuje různě na rozmanitých vesmírných úrovních; realita vzniká ve Vesmírném Otci jako důsledek jeho nekonečného projevu vůle a je uskutečnitelná ve třech základních stádiích na různých úrovních uskutečňování vesmíru:

0:4.2 (6.7) 1. Nebožská realita se rozprostírá od energetických oblastí neosobního po sféry reality nezosobnitelných hodnot vesmírného bytí, dokonce až do přítomnosti Neomezeného Absolutna.

0:4.3 (7.1) 2. Božská realitaobsahuje všechen potenciál nekonečného Božstva směřujícího vzhůru přes všechny oblasti osobnosti, od nejnižších konečných po nejvyšší nekonečné a tudíž zahrnující sféru všeho toho, co je zosobnitelné a víc než to—dokonce až do přítomnosti Božstva Absolutního.

0:4.4 (7.2) 3. Vzájemně spojená realita. O vesmírné realitě se předpokládá, že je buď božská, nebo nebožská, ale pro subbožské bytosti existuje rozsáhlá oblast vzájemně spojené reality, potenciální a aktualizující a která se obtížně identifikuje. Velká část této koordinované reality je obsažena ve sférách Vesmírného Absolutna.

0:4.5 (7.3) Toto je základní koncepce původní reality: Otec uvede do chodu a udržuje Realitu. Základní rozdílnosti reality jsou božské a nebožské—Božstvo Absolutní a Neomezené Absolutno. Základní vztah mezi nimi je napětí. Toto božské napětí, které je uvedeno do chodu Otcem, je dokonale vyřešeno a zvěčněno Vesmírným Absolutnem.

0:4.6 (7.4) Z pohledu času a prostoru je realita dále dělitelná jako:

0:4.7 (7.5) 1. Skutečná a potenciální. Reality existující v plnosti svého projevu, na rozdíl od těch, které nesou v sobě neobjevenou schopnost pro vzestup. Věčný Syn je absolutní duchovní skutečnost; smrtelný člověk je z velkého rozsahu neuskutečněný duchovní potenciál.

0:4.8 (7.6) 2. Absolutno a Subabsolutno. Absolutní reality jsou věčné existence. Subreality se promítají na dvou úrovních: Absonitní—reality, které jsou relativní z hlediska času i věčnosti. Konečné—reality, které jsou promítané v prostoru a jsou aktualizované v čase.

0:4.9 (7.7) 3. Existenční a empirická. Rajské Božstvo je existencionální, ale formulující se Nejvyšší a Konečné Božstvo je empirické.

0:4.10 (7.8) 4. Osobní a neosobní. Rozpínavost Božstva, projev osobnosti a evoluce vesmíru jsounavždy podmíněny jednání Otcově svobodné vůli, která natrvalo oddělila intelektuálně-duchovně-osobní významy a hodnoty skutečnosti a potenciálnosti soustředěné ve Věčném Synu od těch věcí, které jsou součástí Ostrova Ráje a jsou tam soustředěny.

0:4.11 (7.9) RÁJ je název, který v sobě zahrnuje osobní a neosobní Absolutna, ohniska všech stádií vesmírné reality. Při správném určení, Ráj může znamenat jakoukoliv, nebo všechny formy reality, Božstva, božskosti, osobnosti a energie—duchovní, intelektuální, nebo materiální. Pro všechny je Ráj společným místem pro vznik, činnost a osud, pokud se jedná o hodnoty, významy a skutečné existence.

0:4.12 (7.10) Ostrov Ráj—Ráj, neurčený jiným způsobem—je Absolutní kontrolou materiálně-gravitačního Prvního Zdroje a Středu. Ráj je nehybný a je jedinou pevnou věcí ve vesmíru vesmírů. Ostrov Ráje má svoji vesmírnou polohu, ale nemá žádnou polohu v prostoru. Tento věčný Ostrov je skutečným zdrojem fyzických vesmírů—minulých, současných a budoucích. Jádro vesmírů, Ostrov Světla, je odvozenina Božstva, ale stěží se dá považovat za Božstvo; také materiální tvoření nejsou částí Božstva; jsou jeho důsledkem.

0:4.13 (7.11) Ráj není tvořitelem; je to ojedinělý kontrolor četných vesmírných aktivit, je mnohem více kontrolorem než reaktorem. V celém materiálním vesmíru Ráj ovlivňuje reakce a chování všech bytostí, které mají co do činění se sílou, energií a výkonem, ale sám Ráj je unikátní, exkluzivní a ojedinělý ve vesmírech. Ráj nic nepředstavuje a nic nepředstavuje Ráj. Není to ani síla, ani přítomnost; je to prostě Ráj.

REALITY OSOBNOSTI

0:5.1 (8.1) Osobnost je úroveň zbožštěné reality a zahrnuje vše od úrovně vyšší aktivace myslipro cítění a moudrost smrtelníků a midbytostí až po dosažení konečného morontiálního a duchovního statusu osobnosti. Takový je vzestup smrtelných a jim příbuzných bytostí, ale kromě nich jsou ve vesmíru početné jiné kategorie osobností.

0:5.2 (8.2) Realita podléhá vesmírnému rozpínání, osobnost podléhá nekonečnému rozrůzňování a obě jsou schopny dosáhnout téměř neomezené koordinace s Božstvem a věčné stabilizace. Zatímco metamorfní rozpětí neosobní reality je definitivně limitováno, my neznáme žádný limit pro progresivní evoluci realit osobnosti.

0:5.3 (8.3) Na dosažených empirických úrovních jsou všechny kategorie osobností a jejich hodnoty asociační a dokonce asociačně tvořivé. Dokonce Bůh a člověk mohou koexistovat ve sjednocené osobnosti, tak jak je to znamenitě demonstrováno v současném postavení Krista Michaela—Syna Člověka a Syna Božího.

0:5.4 (8.4) Všechny subnekonečné kategorie a stádia osobnosti mohou dosáhnout asociace a jsou potenciálně asociačně tvořivé. Předosobní, osobní nadosobní stádia jsou spolu vzájemně propojeny společným potenciálem pro koordinování vědomostí, pokrokový vývoj a asociační tvořivost. Ale nikdy se neosobní realita nepřemění přímo do osobní. Osobnost nikdy nevzniká sama od sebe; je to dar Rajského Otce. Osobnost se slučuje s energií a slučitelná je pouze s živými energetickými systémy; individualita může být slučitelná s neživými energetickými systémy.

0:5.5 (8.5) Vesmírný Otec je tajná realita osobnosti, poskytnutí osobnosti a osud osobnosti. Věčný Syn je absolutní osobnost, tajemství duchovní energie, morontiálních duchů a zdokonalených duchů. Společný Činitel je osobnost duch-mysl, je zdrojem inteligence, intelektuálních schopností a je to vesmírná mysl. Ale Ostrov Ráje je neosobní a neduchovní realita, je to jádro vesmírného těla, zdroj a střed fyzické hmoty a absolutní, hlavní struktura vesmírné materiální reality.

0:5.6 (8.6) Tyto vlastnosti vesmírné reality se projevují v lidských zkušenostech na Urantii na následujících úrovních:

0:5.7 (8.7) 1. Tělo. Materiální, nebo fyzický organizmus člověka. Je to živý elektrochemický mechanismus živočišného původu a podstaty.

0:5.8 (8.8) 2. Mysl. Myslící, vnímající a cítící mechanismus lidského organizmu. Je to souhrn uvědomělých a podvědomých zkušeností. Je to inteligence spojená s emočním životem stoupající vzhůru k duchovní úrovni skrze ctění a moudrost.

0:5.9 (8.9) 3. Duch. Je to božský duch, který obývá lidskou mysl—Ladič Myšlení. Tento nesmrtelný duch je předosobní—není osobnost, ačkoliv je předurčen stát se částí osobnosti věčně žijícího smrtelného tvora.

0:5.10 (8.10) 4. Duše. Duše člověka je jeho empirické poznání. Když se smrtelný tvor rozhodne „vykonávat vůli nebeského Otce“, tak pobývající duch se stává otcem nové reality v lidské zkušenosti. Smrtelná a materiální mysl je matkou této stejné vznikající reality. Podstata této nové reality není ani materiální, ani duchovní—je morontiální. Toto je ta vznikající a nesmrtelná duše, která je předurčena přežít fyzickou smrt a začít vzestup k Ráji.

0:5.11 (9.1) Osobnost. Osobnost smrtelného člověka není ani tělo, ani mysl, ani duch a není to ani duše. Osobnost je jediná neměnná realita v jinak se stále měnící zkušenosti tvora a sjednocuje všechny ostatní přidružené faktory individuality. Osobnost je unikátní dar Vesmírného Otce určený pro živé a přidružené druhy energií hmoty, rozumu a ducha, a která přežívá současně s přežitím morontiální duše.

0:5.12 (9.2) Morontia je termín označující rozsáhlou úroveň ležící mezi materiálními a duchovními sférami. Může označovat osobní, nebo neosobní reality, či živé, nebo neživé druhy energií. Osnova morontiální látky je duchovní; tkanina sama je materiální.

VI. ENERGIE A MODEL

0:6.1 (9.3) Všechno, co reaguje na osobní okruh Otce, my nazýváme osobním. Všechno co reaguje na duchovní okruh Syna, my nazýváme duchovním. Všechno, co reaguje na okruh myšlení Společného Činitele, my nazýváme rozumem—rozum, jako vlastnost Nekonečného ducha, rozum ve všech jeho aspektech. Všechno, co reaguje na působení materiálně-gravitačního okruhu se středem v dolním Ráji, my nazýváme hmotou—energií-hmotou ve všech její metamorfních podobách.

0:6.2 (9.4) ENERGIE je námi používaná jako všezahrnující termín týkající se sfér duchovních, intelektuálních a materiálních. Sílaje také takto všeobecně používána. Termín výkon (angl. power) je obvykle používán pro označení elektronické úrovně hmoty reagující na lineární gravitaci ve velkém vesmíru. Tímto slovem (power-moc) se také označuje suverenita. My nemůžeme dodržovat vaše obvyklé a akceptované definice různorodých energií. Protože jazyk má velké nedostatky musíme přidělit těmto termínům mnohačetné významy.

0:6.3 (9.5) Fyzikální energie je termín označující všechna stádia a formy neobyčejného pohybu, činnosti a potenciálu.

0:6.4 (9.6) Při debatování o projevech fyzikální energie my obvykle používáme termíny kosmická síla, vznikající energie a vesmírná síla. Tyto termíny se často používají následovně:

0:6.5 (9.7) 1. Kosmická síla zahrnuje všechny energie pocházející z Neomezeného Absolutna, alekteré až dosud nereagují na gravitační sílu Ráje.

0:6.6 (9.8) 2. Vznikající energie zahrnuje ty energie, které reagují na gravitační sílu Ráje, ale které aždosud nereagují na lokální, nebo lineární gravitační sílu. Toto je před-elektronická úroveň energie-hmoty.

0:6.7 (9.9) 3. Vesmírná síla obsahuje všechny formy energií, kteráé ještě stále reagují na gravitačnísílu Ráje, také ale přímo reagují na lineární gravitační sílu. Toto je elektronická úroveň energie-hmoty a všech z ní následných evolucí.

0:6.8 (9.10) Mysl je fenomén, který kromě toho, že znamená přítomnost působení živé péče, má také vedlejší význam pro různé energetické systémy; a toto je skutečností na všech úrovních inteligence. V osobnosti je mysl stálým prostředníkem mezi duchem a hmotou; proto je vesmír ozářen třemi druhy světla: materiálním světlem, intelektuálním svitem a duchovním zářením.

0:6.9 (10.1) Světlo— záření ducha—je to slovní symbol, řečnický obrat, který označuje projevy osobních vlastností duchovních bytostí rozmanitých řádů. Toto světelné vyzařování nesouvisí v žádném případě ani s duchovním svitem, ani s projevy materiálního světla.

0:6.10 (10.2) MODEL může být projektován jako materiální, duchovní, nebo intelektuální, nebo jakákoliv kombinace těchto energií. Může se rozšířit do osobností, individualit, entit, nebo neživé hmoty. Ale model je model a zůstává modelem; pouze kopie se rozmnožují.

0:6.11 (10.3) Model může v sobě zahrnovat energii, ale neovládá ji. Je to gravitační síla, která jako jediná ovládá energii-hmotu. Ani prostor, ani model nereagují na gravitační sílu, ale mezi prostorem a modelem není žádný vztah; prostor není model a model není prostor. Model je konfigurace reality , která již splatila svůj gravitační dluh; realita každého modelu se skládá z jeho energií, jeho myšlení, ducha, nebo materiálních komponentů.

0:6.12 (10.4) Na rozdíl od aspektu všezahrnujícího, model odhaluje individuální aspekty energie a osobnosti. Formy osobnosti, nebo individuality jsou modely vyplývající z energie (fyzikální, duchovní, nebo intelektuální), ale nejsou v nizrozeny. Tato vlastnost energie, nebo osobnosti, kvůli které je model přinucen se objevit, může být přisuzována Bohu—Božstvu—schopnostem Rajských sil, koexistenci osobnosti a síly.

0:6.13 (10.5) Model je základní návrh, ze kterého se dělají kopie. Věčný Ráj je nejvyšší dokonalost modelů; Věčný Syn je model osobnosti; Vesmírný Otec je původní předek-zdroj obou. Ale Ráj nemůže darovat model a Syn nemůže darovat osobnost.

VII. NEJVYŠŠÍ BYTOST

0:7.1 (10.6) Mechanismus Božstva hlavního vesmíru, pokud se jedná o vztahy ve věčnosti, je dvojdílný. Bůh-Otec, Bůh-Syn a Bůh-Duch jsou věčné, existencionální bytosti, zatímco Bůh Nejvyšší, Bůh Konečný a Bůh Absolutní jsou aktualizující osobnosti Božstva posthavonských epoch ve sférách času a prostoru a ve sférách přesahující čas a prostor evolučního rozpínání hlavního vesmíru. Tyto aktualizující osobnosti božstva se v budoucnosti stanou věčnými, a to od doby, kdy podstoupí energo-osobní syntézu v rostoucích vesmírech prostřednictvím empirického uskutečnění asociačně-tvořivých potenciálů věčných Božstev Ráje.

0:7.2 (10.7) Přítomnost Božstva je tedy dvojdílná:

0:7.3 (10.8) 1. Existencionální—bytosti věčné existence, a to jak minulé, přítomné, nebo budoucí.

0:7.4 (10.9) 2. Empirická—bytosti aktualizující se v posthavonské současnosti, ale mající nekončící existenci v celé další budoucí věčnosti.

0:7.5 (10.10) Otec, Syn a Duch jsou existencionální—existencionální v reálnosti(ačkoliv všechen potenciál je pravděpodobně empirický). Nejvyšší a Největší Božstva jsou zcela empirické. Božstvo Absolutní je empirické v aktualizování, ale existencionální ve svém potenciálu. Podstata Božstva je věčná, ale pouze ty tři původní osoby Božstva jsou neomezeně věčné. Všechna ostatní osobnosti Božstva mají původ, ale jsou určeny pro věčnou budoucnost.

0:7.6 (10.11) Dosažením sebevyjádření existencionálního Božstva v Synu a Duchu, Otec nyní uskutečňuje empirické působení na, až dosud, neosobních a neodhalených božích úrovních, jako Bůh Nejvyšší, Bůh Konečný a Bůh Absolutní; ale tato empirická Božstva nejsou nyní zcela e xistencionální; jsou v procesu aktualizování.

0:7.7 (11.1) Bůh Nejvyšší v Havoně je odrazem osobního ducha trojjediného Božstva Ráje. Tento sdružující vztah Božstva se nyní tvořivě rozšiřuje směrem ven v Bohu Sedmidílném a spojuje se v empirické energii Všemohoucího Nejvyššího ve velkém vesmíru. Božstvo Ráje, existencionální ve třech osobách, se tedy vyvíjí empiricky ve dvou fázích Svrchovanosti, kdežto tyto dvojné fáze se skrze energo-osobní syntézu spojují v jednoho Pána—Nejvyšší Bytost.

0:7.8 (11.2) Vesmírný Otec uskutečňuje dobrovolné osvobození z okovů nekonečnosti a pout věčnosti metodou trinitizování—trojného zosobnění Božstva v Trojici. Nejvyšší Bytost se i nyní vyvíjí jako subvěčná osobnost sjednocení sedmi projevů Božstva v segmentech času a prostoru velkého vesmíru.

0:7.9 (11.3) Nejvyšší Bytost není přímý stvořitel, s výjimkou toho, že je otcem Majestona, ale je slučujícím koordinátorem všech tvorů a Tvořitelových vesmírných činností. Nejvyšší Bytost, nyní se aktualizující ve vývojových vesmírech, je Božstvo, které harmonizuje a slučuje časoprostorové božskosti a trojjediné Božstvo Ráje v empirickém spojování s Nejvyššími Tvořiteli času a prostoru. Když se nakonec bude aktualizovat, toto evoluční Božstvo vytvoří věčné splynutí konečnosti a nekonečnosti—trvalé a nezrušitelné spojení empirické energie a duchovní osobnosti.

0:7.10 (11.4) Pod direktivním vedením evoluční Nejvyšší Bytosti je konečná realita všeho času a prostoru, ve spojení s různými stupni Rajské reality, aktivně činná v trvale vzestupné mobilizaci a zdokonalování sjednocování (energo-osobní syntéza) všech stádií a hodnot konečné s cílem a za účelem následného zahájení pokusu dosáhnout absonitních úrovních, které jsou za hranicemi úrovní tvorů.

VIII. BŮH SEDMIDÍLNÝ

0:8.1 (11.5) Proto, aby byla nahrazena konečnost statusu a kompenzována omezenost tvorů pro vnímání konceptu, Vesmírný Otec ustanovil sedmidílné přibližování evolučních tvorů k Božstvu:

0:8.2 (11.6) 1. Rajští Synové-Stvořitelé.

0:8.3 (11.7) 2. Věčně Moudří.

0:8.4 (11.8) 3. Sedm Hlavních Duchů.

0:8.5 (11.9) 4. Nejvyšší Bytost.

0:8.6 (11.10) 5. Bůh-Duch.

0:8.7 (11.11) 6. Bůh-Syn.

0:8.8 (11.12) 7. Bůh-Otec.

0:8.9 (11.13) Sedmidílné zosobnění Božstva v čase a prostoru a v sedmi supervesmírech umožňuje smrtelnému člověku dosáhnout přítomnosti Boha, který je duch. Toto sedmidílné Božstvo, které pro konečné tvory času a prostoru se někdy energeticky zosobňuje v Nejvyšší Bytosti, je funkčním Božstvem evolučních smrtelných tvorů stoupajících k Ráji. Taková empiricky objevená životní cesta vedoucí k pochopení Boha začíná s poznáním božskosti Syna Tvořitele lokálního vesmíru a vzestupem přes supervesmír Věčně Moudrých a přes osobu jednoho ze Sedmi Hlavních Duchů až k samému objevení a poznání božské osobnosti Vesmírného Otce v Ráji.

0:8.10 (12.1) Velký vesmír je doménou trojdílného Božstva: Trojice Svrchovanosti, Boha Sedmidílného a Nejvyšší Bytosti. Bůh Nejvyšší je potenciální v Rajské Trojici, ze které získává svoji osobnost a duchovní vlastnosti; ale nyní se aktualizuje v Synech Tvořitelích, Věčně Moudrých a Hlavních Duších, ze kterých čerpá svoji energii jako Nejmocnější v supervesmírech času a prostoru. Tento energetický projev nejbližšího Boha evolučním tvorům se vlastně vyvíjí v čase a prostoru současně s nimi. Nejmocnější Nejvyšší, vyvíjející se na hodnotových úrovních neosobních aktivit a duchovní osoba Boha Nejvyššího jsou jednou realitou—Nejvyšší Bytostí.

0:8.11 (12.2) Ve spojení s Božstvy Boha Sedmidílného poskytují Synové Tvořitelé mechanismus, pomocí kterého se smrtelníci stávají nesmrtelnými a konečnost dosáhne přijetí do nekonečnosti. Nejvyšší Bytost poskytuje metodu pro mobilizaci energetických a osobitých vlastností─božské syntézy─ všech těchto různorodých procesů a tímto umožní konečnosti dosáhnout absonitní úroveň a prostřednictvím jiných možných budoucích aktualizací se pokusí dosáhnout Konečného. . Synové Tvořitelé a jejich přidružení Božští Pečovatelé jsou účastníky této nejvyšší mobilizace, ale Věčně Moudří a Sedm Hlavních Duchů jsou pravděpodobně na věčnost určeni působit jako permanentní správci ve velkém vesmíru.

0:8.12 (12.3) Působení Boha Sedmidílného se datuje od doby začátku organizování sedmi velkých vesmírů a v souvislosti s budoucím vývojem vytváření vnějšího prostoru se bude pravděpodobně stále rozšiřovat. Organizování těchto budoucích vesmírů na primárních, sekundárních, terciárních a kvartových úrovních prostoru progresivní evoluce bude nepochybně svědkem začátku nadsmyslového a absonitního přístupu k Božstvu.

IX. BŮH KONEČNÝ

0:9.1 (12.4) Tak, jak se Nejvyšší Bytost postupně vyvíjí z předcházejícího daru božskosti obsaženého v celkovém potenciálu energie a osobnosti velkého vesmíru, tak i Bůh Konečný vzniká z potenciálů božskosti nacházející se za hranicemi časoprostorových oblastí hlavního vesmíru. Aktualizování Konečného Božstva znamená absonitní sjednocování první empirické Trojice a naznačuje širší sjednocování Božstva na druhé úrovni tvořivé seberealizace. Toto vytváří osobitně-energetický ekvivalent vesmírného Božstva, které se empiricky aktualizuje v Rajských absonitních realitách na vznikajících hodnotových úrovních za hranicemi časoprostoru. Završení takového empirického objevování umožňuje všem tvorům času a prostoru, kteří dosáhli absonitních úrovní prostřednictvím dokončené realizace Nejvyšší Bytosti a s pomocí Boha Sedmidílného, vykonávat předurčenou nejvyšší službu.

0:9.2 (12.5) Bůh Konečný je pojmenování působení osobního Božstva na božských absonitních úrovních a ve vesmírných nadčasových sférách a přesaženého prostoru. Konečnost je supernejvyšší vznikání Božstva. Bůh Nejvyšší je sjednocení Trojice pochopitelné konečným bytostem; Bůh Konečný je sjednocení Rajské Trojice pochopitelné absonitním bytostem

0:9.3 (13.1) Prostřednictvím mechanismu evolučního Božstva je Vesmírný Otec plně zapojen do úžasného a udivujícího aktu soustředění osobnosti a mobilizace energie božských hodnot reality konečnosti, absonity a dokonce absolutna na příslušných vesmírných smyslových úrovních.

0:9.4 (13.2) První tři osobnosti Božstva Ráje, existující ve věčné minulosti—Vesmírný Otec, Věčný syn a Nekonečný Duch—budou ve věčné budoucnosti doplněny empirickým aktualizováním přidružených evolučních Božstev—osobnostmi Boha Nejvyššího, Boha Konečného a pravděpodobně Boha Absolutního.

0:9.5 (13.3) Bůh Nejvyšší a Bůh Konečný, kteří se nyní vyvíjejí v empirických vesmírech, nejsou existencionální —nejsou věční v minulosti, ale jsou věční pouze v budoucnosti, v určeném čase a prostoru a transcendentálně podmíněné věčnosti. Oni jsou Božstva s nejvyšším, největším a možná nejvýše-největším vybavením, ale mají zkušenosti s historií vzniku vesmíru. Nikdy nebudou mít konec, ale začínali jako osobnosti. Oni jsou skutečným aktualizováním věčného a nekonečného potenciálu Božstva, ale oni sami o sobě nejsou ani neomezeně věční, ani nekoneční.

X. BŮH ABSOLUTNÍ

0:10.1 (13.4) Existuje celá řada vlastností věčné reality Božstva Absolutního, které nemohou být v plném rozsahu vysvětleny časově-prostorové konečné mysli, ale aktualizace Boha Absolutního bude důsledkem sjednocení druhé empirické Trojice—Absolutní Trojice. Její vznik bude znamenat empirické uskutečnění absolutní božskosti, sjednocení absolutních významů na absolutních úrovních; ale my si nejsme jisti, zdali se jedná o zahrnutí všech absolutních hodnot, protože jsme nikdy nebyli informováni o tom, že Podmíněné Absolutno je rovnocenné Nekonečnosti. Osudy, ležící za úrovní konečného, jsou spojeny s absolutními významy a nekonečnou duchovností, a bez obou těchto neuskutečněných realit nemůžeme vytvořit absolutní hodnoty.

0:10.2 (13.5) Pochopení a dosažení Boha Absolutního je cílem všech superabsonitních bytostí, ale potenciál osobnosti a energie Božstva Absolutního přesahuje naše vnímání a my se rozpakujeme hovořit o takových realitách, které jsou tak daleko vzdáleny empirické aktualizaci.

XI. TŘI ABSOLUTNA

0:11.1 (13.6) Když sloučená mysl Vesmírného Otce a Věčného Syna, působící v Bohu Aktivním, uskutečnila vytvoření božského a středního vesmíru, Otec dosáhl vyjádření své myšlenky ve slově svého Syna a v činnosti jejich Společného Jednatele odělením své přítomnosti v Havoně od potenciálů nekonečnosti. A tyto neodhalené potenciály nekonečnosti zůstávají prostorově ukryté v Neomezeném Absolutnu a božsky zahalené v Božstvu Absolutníma současně se tato dvě Božstva stávají jedním v působení Vesmírného Absolutna—neodhalenou jednotou Rajského Otce v nekonečnosti.

0:11.2 (13.7) Jak účinnost kosmické síly, tak i účinnost duchovní síly jsou v procesu postupného odhalování a uskutečňování, poněvadž obohacení všech druhů reality je ovlivněno empirickým růstem a vzájemným vztahem mezi empirickým poznáváním a existencionální podstatou Vesmírného Absolutna. Na základě vyrovnaného působení Vesmírného Absolutna, První Zdroj a Střed rozšiřuje sféry působení empirické energie, spojuje se se svými evolučním tvory a dosahuje rozšíření empirického Božstva na Nejvyšší, Konečnou a Absolutní úroveň.

0:11.3 (14.1) Když není možné rozlišit v plném rozsahu Božské Absolutno od Neomezeného Absolutna, jejich předpokládaná společná činnost, nebo koordinovaná přítomnost je označena jako akt Vesmírného Absolutna.

0:11.4 (14.2) 1. Božstvo Absolutní se zdá být všemocným aktivátorem, zatímco Neomezené Absolutno se jeví jako vševýkonný mechanizátor vrcholově sjednoceného a maximálně koordinovaného vesmíru vesmírů, dokonce všech vesmírů již vytvořených, vznikajících, anebo všech co budou teprve vytvořeny.

0:11.5 (14.3) Božstvo Absolutní nemůže reagovat, nebo alespoň nereaguje, na žádnou vesmírnou situaci způsobem, který by byl pod úrovní absolutna. Každá reakce Božstva Absolutního na jakoukoliv danou situaci se zdá, že je provedena pro blaho všech stvořených věcí a bytostí, ale ne jenom v jejich přítomném stavu existence, ale také vzhledem k nekonečným možnostem v celé budoucí věčnosti.

0:11.6 (14.4) Božstvo Absolutní je ten potenciál, který byl oddělen od totální, nekonečné reality rozhodnutím svobodné vůle Vesmírného Otce a v mezích kterého probíhají všechny božské aktivity—jak existencionální, tak i empirické. Toto Podmíněné Absolutno je protipólem Neomezeného Absolutna, ale Vesmírné Absolutno, obsahující všechen absolutní potenciál, je superdoplňkem pro obě Absolutna.

0:11.7 (14.5) 2. Neomezené Absolutno je neosobní, mimobožské a neboží. Proto Neomezené Absolutno postrádá osobnost, božskost a všechna práva stvořitele. Ani fakt ani pravda, ani zkušenost ani zjevení, ani filozofie ani sféra absonity nedovedou proniknout k podstatě a charakteru tohoto Absolutna, které nemá ve vesmíru žádná omezení.

0:11.8 (14.6) Ujasněme si to, že Neomezené absolutno je pozitivní realita prostupující velkým vesmírem a zřejmě, se stejnou prostorovou přítomností, se rozšiřuje dál do oblastí silových aktivit a předmateriálních evolucí v ohromujících rozlohách prostorových oblastí, které leží za hranicemi sedmi supervesmírů. Neomezené Absolutno není pouhý negativní filozofický pojem, který je založený na předpokladech metafyzických sofistik týkající se univerzálnosti, nadřazenosti a převahy nepodmíněné a neomezené podstaty. Neomezené Absolutno je positivní vesmírnou nadvládou v nekonečnosti; tato nadvláda je neomezená v prostoru a v síle, ale je určitě podmíněna přítomností života, mysli, ducha a osobnosti a ještě více je podmíněna reakcemi vůle a účelnými nařízeními Rajské Trojice.

0:11.9 (14.7) Jsme přesvědčeni o tom, že Neomezené Absolutno není nediferencovaným a všude se rozšiřujícím vlivem, který je buď srovnatelný s panteistickým pojetím metafyziky, nebo někdy s éterickými hypotézami vědy. Neomezené Absolutno je neohraničeno v aspektu síly a podmíněno Božstvem, ale my nechápeme plně vztah tohoto Absolutna k duchovním realitám vesmírů.

0:11.10 (14.8) 3. Vesmírné Absolutno—my logicky vyvozujeme, že bylo nevyhnutelným důsledkem absolutně dobrovolného činu Vesmírného Otce: rozdělení vesmírných realit do božích a nebožích— udělení či neudělení status osobnosti—hodnot. Vesmírné Absolutno je jevem Božstva svědčící o rozptýlení napětí vyvolané dobrovolným činem takto se oddělující vesmírné reality, a které působí jako společný koordinátor těchto souhrnů existencionálních potenciálních možností.

0:11.11 (15.1) Přítomnost napětí ve Vesmírném Absolutnu znamená vyrovnání rozdílnosti mezi boží realitou a neboží realitou spočívající v odtržení dynamiky svobodné vůle božskosti od nehybnosti neomezené nekonečnosti.

0:11.12 (15.2) Stále si pamatujte: Potenciální nekonečnost je absolutní a neoddělitelná od věčnosti. Skutečná nekonečnost v čase nemůže nikdy být ničím jiným, než částečnou a proto musí být neabsolutní; a ani nekonečnost skutečné osobnosti nemůže být absolutní, kromě toho, když je v neomezeném Božstvu. A je to tento rozdíl potenciálu nekonečnosti v Neomezeném Absolutnu a Božstvu Absolutním, který dělá Vesmírné Absolutno věčným a tímto vytváří kosmické podmínky pro materiální vesmíry v prostoru a duchovní podmínky pro konečné osobnosti v čase.

0:11.13 (15.3) Konečnost může spolužít v kosmu současně s Nekonečností pouze proto, že asociační přítomnost Vesmírného Absolutna tak dokonale vyrovnává napětí mezi časem a věčností, konečností a nekonečností, realitou potenciální a realitou skutečnou, Rájem a prostorem, člověkem a Bohem. Asociačně Vesmírné Absolutno vytváří totožnost oblasti progresivně evoluční reality existující v čase a prostoru a subnekonečného projevu Božstva ve vesmírech za hranicemi času a prostoru.

0:11.14 (15.4) Vesmírné Absolutno je potenciál staticky-dynamického Božstva, které se může funkčně realizovat jako konečno-absolutní hodnoty na úrovních času a věčnosti a jako možnost společného empiricko-existencionálního přístupu. Tento nepochopitelný aspekt Božstva může být statický, potenciální a asociační, ale není empiricky tvořivý, nebo evoluční ve vztahu k inteligentním bytostem působících nyní v hlavním vesmíru.

0:11.15 (15.5) Absolutno. Dvě Absolutna— podmíněné a neomezené—ačkoliv z pohledu myslících tvorů se mohou očividně jevit odlišně ve svých funkcích, jsou dokonale a božsky spojena ve Vesmírném Absolutnu a Vesmírným Absolutnem. V konečném součtu a v výsledném začlenění, všichni tři jsou jedním Absolutnem. Na subnekonečných úrovních jsou funkčně odlišena, ale v nekonečnosti jsou JEDEN.

0:11.16 (15.6) My nikdy nepoužíváme výraz Absolutno jako popření něčeho, nebo jako odmítnutí všeho. Ani nepovažujeme Vesmírné Absolutno jako sebe určující, jakési panteistické a neosobní Božstvo. Ve všem, co patří k vesmírné osobnosti, je Absolutno přesně limitováno Trojicí a ovládáno Božstvem.

XII. TROJICE

0:12.1 (15.7) Původní a věčná Rajská Trojice je existencionální a byla nezbytná. Tato nikdy nezačínající Trojice byla neodmyslitelně spojena s faktem oddělení osobního a neosobního svobodným, ničím nespoutaným rozhodnutím Otce a realizovaným tehdy, když jeho osobní vůle sladila tyto zdvojené reality prostřednictvím mysli. Trojice posthavonského období jsou empirické—jsou nedílnou součástí ve vytvoření dvou subabsolutních a evolučních úrovní energeticky-osobního projevu ve velkém vesmíru.

0:12.2 (15.8) Rajská Trojice—věčné spojení Božstev Vesmírného Otce, Věčného Syna a Nekonečného Ducha—je existencionální v realitě, ale její veškerý potenciál je empirický.Proto tato Trojice tvoří jedinou realitu Božstva zahrnující nekonečnost, a proto dochází k vesmírným jevům aktualizace Boha Nejvyššího, Boha Konečného a Boha Absolutního.

0:12.3 (15.9) První a druhá empirická Trojice—Trojice posthavonského období—nemohou být nekonečné, protože obsahují odvozená Božstva, Božstva vyvinutá cestou empirické aktualizace realit, stvořených, nebo vzniknuvších díky existencionální Rajské Trojici.Nekonečnost božskosti je neustále obohacována, ne-li rozšiřována, konečnou a absonitní zkušeností tvorů a Stvořitele.

0:12.4 (16.1) Trojice jsou pravdami vztahu a fakta společného projevu Božstva. Činnosti Trojice zahrnují reality Božstva a reality Božstva stále usilují o ztělesnění a projevení se v osobnosti. Bůh Nejvyšší, Bůh Konečný a dokonce i Bůh Absolutní jsou proto božskou nevyhnutelností. Tato tři empirická Božstva byla potenciální v existencionální Trojici—Rajské Trojici, ale jejich objevení se ve vesmíru jako energetické osobnosti je částečně závislé na jejich vlastním empirickém působení v energetických vesmírech a v energetických osobnostech a částečně na dosažených empirických úrovních Stvořitelů a Trojic posthavonského období.

0:12.5 (16.2) Dvě empirické Trojice posthavonského období, Konečná a Absolutní, se nyní plně neprojevují; jsou v procesu vesmírné realizace. Tato přidružená Božstva mohou být popsána následovně:

0:12.6 (16.3) 1. Konečná Trojice, nyní se nachází ve stadiu vývoje a nakonec se bude skládat z Nejvyšší Bytosti, Nejvyšších Stvořitelů a absonitních Architektů Hlavního Vesmíru—těch jedinečných vesmírných plánovačů, kteří nejsou ani stvořitelé ani tvorové. Bůh Konečný se nakonec nevyhnutelně zenergetizuje a ztělesní v důsledku Božského sjednocení této empirické Konečné Trojice v rozšiřující se aréně téměř neohraničeného hlavního vesmíru.

0:12.7 (16.4) 2. Absolutní Trojice—druhá empirická Trojice—nyní se nachází v procesu aktualizace a bude složena z Boha Nejvyššího, Boha Konečného a neodhaleného Vykonavatele Vesmírného Osudu. Tato Trojice působí na obou úrovních—osobní a nadosobní a dokonce sahá až k hranicím neosobní úrovně a její sjednocení v univerzálnost udělá Absolutní Božstvo empirickým.

0:12.8 (16.5) KonečnáTrojice naplňuje své empirické sjednocování, ale my opravdu zpochybňujeme takovou možnost plného sjednocení Absolutní Trojice. Nicméně, naše pojetí věčné Rajské Trojice je stále platnou připomínkou, že trinitizováním Božstva se může dosáhnout něčeho, co je jinak nedosažitelné; a z toho důvodu předpokládáme, že se někdy objeví Nejvyšší-Konečný a možné trinitizování-realizování Boha Absolutního.

0:12.9 (16.6) Filozofové vesmírů postulují Trojici Trojic—existencionálně-empirickou Trojicí Nekonečnosti, ale nejsou schopni předvídat její ztělesnění; pravděpodobně by se mohla rovnat osobě Vesmírného Otce na pojmové úrovni JÁ JSEM. Ale bez ohledu na toto všechno je prvotní Rajská Trojice potenciálně nekonečná, protože Vesmírný Otec je skutečně nekonečný.

POZNÁMKA

0:12.11 (16.8) Při sestavování následujících dokumentů líčících osobnost Vesmírného Otce a vlastnosti jeho Rajských společníků a také při pokusu popsat dokonalý střední vesmír a sedm obíhajících supervesmírů, my budeme vedeni mandátem supervesmírných vládců, který nám přikazuje, abychom ve veškerém našem úsilí odhalit pravdu a sladit nezbytné znalosti, dávali přednost nejvyšším existujícím lidským pojmům, které se vztahují k vysvětlovaným tématům. Naprosté odhalení můžeme použít pouze tehdy, když vysvětlovaný pojem nemá a neměl odpovídající vyjádření v lidské paměti.

0:12.12 (17.1) Následující planetární odhalení boží pravdy trvale zahrnují nejvyšší existující pojmy duchovních hodnot jako součást nového a zvětšeného souladu planetárního vědění. Proto, při vytváření tohoto vyprávění o Bohu a jeho vesmírných společnících, jsme vybrali jako základ pro tyto kapitoly více než jeden tisíc lidských pojmů představující ty nejušlechtilejší a nejpokročilejší planetární vědomosti duchovních hodnot a vesmírných významů. V těch případech, kdy tyto lidské pojmy, shromážděné od Bohaznalých smrtelníků minulosti a přítomnosti, jsou nedostačující pro popsání pravdy tak, jak je nám nařízeno ji odhalit, my je budeme bez váhání doplňovat a pro tento účel budeme vycházet z naší vlastní, vyšší znalosti reality a božskosti Rajských Božstev a míst jejich pobytu—transcendentních vesmírů.

0:12.13 (17.2) My jsme si plně vědomi složitosti našeho úkolu; připouštíme nemožnost dokonale přeložit jazyk božských a věčných pojmů do symbolů jazyka konečných pojmů smrtelné mysli. Ale my víme , že v lidské mysli spočívá fragment Boha a že s lidskou myslí setrvává Duch Pravdy a my ještě víme, že tyto duchovní síly společně usilují pomoci materiálnímu člověku pochopit realitu duchovních hodnot a porozumět filozofii vesmírných významů. Ale ještě s větší jistotou víme, že tyto duchovní síly Božské Přítomnosti jsou schopny pomoci člověku přijmout všechny pravdy přispívající ke zvětšení trvale se vyvíjející reality osobní náboženské zkušenosti—uvědomění si Boha.

0:12.14 (17.3) [Sestaveno Božským Radou Orvontonu, představeným sboru supervesmírných osobností, přidělených na Urantii vylíčit pravdu o Rajských Božstvech a vesmíru vesmírů.]

Díl I. Střední vesmír a supervesmír

Koncept kopie

Kniha Urantia

Díl I.

Střední vesmír a supervesmír

Podpořeno Sborem Osobností na Uverse jednajících na základě pověření Věčně Moudrých Orvontonu.

Kapitola 1 Vesmírný Otec

Koncept kopie

Kniha Urantia

Kapitola 1

Vesmírný Otec

1:0.1 (21.1) Vesmírný Otec je Bůh všeho tvorstva, Prvotní Zdroj a Střed všech věcí a bytostí. Předně myslete na Boha jako na stvořitele, potom jako na dohlížitele a nakonec jako na nekonečného udržovatele. Pravda o Vesmírném Otci se začala lidstvu odhalovat se slovy proroka: „Bože, jsi jediný a nikdo jiný není vedle tebe. Ty jsi stvořil nebesa a nebesa nebes se všemi jejich armádami; ty je chráníš a vládneš nad nimi. Syny Božími byly stvořeny vesmíry. Tvůrce se zahaluje světlem jako šatem a prostírá nebesa jako oponu.“ Pouze toto pojetí Vesmírného Otce—jediný Bůh namísto mnoha bohů—umožnilo smrtelnému člověku pochopit Otce jako božského tvůrce a nekonečného vládce.

1:0.2 (21.2) Nesčetné množství planetárních systémů byly vytvořeny proto, aby byly nakonec obydleny velkým množstvím rozmanitých druhů inteligentních tvorů—bytostí, které by jsou schopny poznat Boha, přijímat jeho božskou lásku a milovat ho za to. Vesmír vesmírů je dílem Boha a obytným místem pro jeho různorodé tvory. „Bůh stvořil nebesa a vytvořil zemi; ne nadarmo zřídil a uvedl do chodu vesmír a stvořil tento svět; on ho vytvořil, aby byl obydlen.“

1:0.3 (21.3) Všechny osvícené světy uznávají a ctí Vesmírného Otce—věčného tvořitele a nekonečného udržovatele všeho tvoření. Myslící tvorové velkého množství vesmírů vstoupili na dlouhou, dlouhou cestu k Ráji—vzrušující úsilí věčného dobrodružství na cestě k dosažení Boha-Otce. Nadsmyslovým cílem dětí času je nalézt věčného Boha, pochopit božskou podstatu a poznat Vesmírného Otce. Boha si uvědomující tvorové mají jenom jednu nejvyšší touhu, pouze jedno trvalé přání a to je, stát se v jejich sférách tím, čím je on v jeho Rajské dokonalosti osobnosti a v jeho vesmírné sféře spravedlivé svrchovanosti. Od Vesmírného Otce, který obývá věčnost, přichází nejvyšší nařízení: „Buďte dokonalí tak, jak jsem dokonalý já.“ S láskou a soucitem, po věky a přes vesmíry roznášejí poslové Ráje toto nabádání a dokonce s ním přicházejí k takovým nevyvinutým tvorům živočišného původu, jako jsou lidské rasy Urantie.

1:0.4 (22.1) Tento velkolepý a univerzální příkaz usilovat o dosažení dokonalosti božskosti je nejzákladnější povinností a měl by být nejvyšším cílem pro všechny bojující tvory—výtvory Boží dokonalosti. Tato možnost dosažení božské dokonalosti je konečným a zaručeným osudem pro věčný duchovní růst člověka.

1:0.5 (22.2) Smrtelníci Urantie mohou stěží doufat, že budou dokonalí ve smyslu nekonečnosti, ale je naprosto možné, že lidské bytosti začínající svoji cestu, tak jak je tomu na této planetě, dosáhnou nebeského a božského cíle, který pro smrtelného člověka stanovil nekonečný Bůh; a když uspějí a dosáhnou tento cíl, budou ve všem, co náleží k seberealizaci a rozvoji myšlení, tak naplněni v jejich sférách božské dokonalosti, jako sám Bůh v jeho sférách nekonečnosti a věčnosti. Taková dokonalost nemusí být univerzální v materiálním smyslu, nemusí být neomezená v intelektuálním chápání, nebo konečná v duchovním poznání, ale je konečná a úplná ve všech konečných aspektech božské vůle, dokonalosti osobní motivace a uvědomění si Boha.

1:0.6 (22.3) Toto je pravý význam toho božského přikázání: „Buďte dokonalí tak, jak jsem dokonalý já,“ které stále vybízí smrtelného člověka jít kupředu, a které ho přivolává ke středu v tom dlouhém a vzrušujícím úsilí dosáhnout vyšší a vyšší úrovně duchovních hodnot a skutečných vesmírných významů. Toto povznášející hledání Boha vesmírů je největším dobrodružstvím obyvatel všech světů v čase a prostoru.

1. Jméno Otce

1:1.1 (22.4) Ze všech jmen, pod kterými je Bůh Otec znám ve všech vesmírech, jsou ta, která ho označují jako Prvotní Zdroj a Vesmírný Střed nejčastěji používaná. Prvotní Otec je znám pod různými jmény v rozmanitých vesmírech a v rozdílných sektorech toho samého vesmíru. Jména, která přidělují tvorové Tvořiteli závisí hodně na jejich pojetí Tvořitele. Prvotní Zdroj a Vesmírný Střed se nikdy neodhalil svým jménem, pouze svojí podstatou. Jestli věříme, že jsme děti tohoto Tvořitele, tak je zcela přirozené, že ho nakonec budeme nazývat Otcem. Ale toto jméno je naše vlastní volba a vychází z uznání našeho osobního vztahu s Prvotním Zdrojem a Středem.

1:1.2 (22.5) Vesmírný Otec nikdy nenařizuje inteligentně myslicím tvorům ve vesmírech žádnou formu povinného uznávání, formálního uctívání, nebo otrocké služby. Evoluční obyvatelé světů v čase a prostoru musí sami—v jejich vlastních srdcích— Otce poznat, milovat ho a dobrovolně ho ctít. Stvořitel odmítá vynucováním, nebo přesvědčováním si podrobit duchovní svobodnou vůli materiálních tvorů. Milující oddanost lidské vůle konat a naplňovat vůli Boží je největším dobrovolným lidským darem Bohu; ve skutečnosti, takové zasvěcení tvorů vytvoří jediný možný lidský dar opravdové hodnoty pro Rajského Otce. V Bohu člověk žije, pohybuje se a má v něm svoje bytí; neexistuje nic, co člověk může Bohu dát, kromě jeho rozhodnutí řídit se Boží vůlí a taková rozhodnutí, ovlivněna inteligentní vůlí vesmírných tvorů, tvoří opravdovost skutečné úcty, která je plně dostačující pro láskou ovládanou podstatu Otce Tvořitele.

1:1.3 (22.6) Jakmile jste se si opravdově uvědomili podstatu Boha a poté co jste skutečně objevili vznešeného Tvořitele, začínáte pozorovat přítomnost a působení vnitřního božského kontrolora a potom, v souladu s vaším osvícením a v souladu se způsobem a metodou, kterými vám božští Synové zjevili Boha, najdete jméno pro Vesmírného Otce, které bude dostatečně vyjadřovat vaši představu o Prvotním Velkém Zdroji a Středu. A tak, v rozdílnýchsvětech a rozmanitých vesmírech, je Tvořitel znám pod četnými jmény, která mají ve své podstatě stejný význam, ale pokud jde o slova a symboly, tak každé jméno má svůj rozsah a hloubku pevně zasazené v srdcích jeho tvorů jakéhokoliv daného světa.

1:1.4 (23.1) Blízko středu vesmíru vesmírů je Vesmírný Otec všeobecně znám pod jmény, jejichž význam může být chápán jako Prvotní Zdroj. Ve vzdálenějším prostoru od středu vesmíru vesmírů se pro pojmenování Vesmírného Otce stále častěji používá výraz znamenající Vesmírný Střed. Ještě dále od středu vesmíru vesmírů, v oblasti tvoření hvězd, tak jako v řídícím centru vašeho lokálního vesmíru, je znám jako Prvotní Tvořivý Zdroj a Božský Střed. V jednom blízkém souhvězdí je Bůh nazýván Otcem Vesmírů. V jiném souhvězdí se jmenuje Nekonečný Udržovatel a dál na východ Božský Dohlížitel. Byl také pojmenován jako Otec Světla, Dar Života a Všemohoucí.

1:1.5 (23.2) Na těch světech, kde jeden z Rajských Synů prožil život v lidském těle, je Bůh obecně známý pod jménem naznačující osobní vztah, něžný cit a otcovskou oddanost. V řídícím centru vašeho souhvězdí je Bůh nazýván Vesmírným Otcem a na rozmanitých planetách vaší lokální soustavy obydlených světů je nazýván různými jmény jako Otec Otců, Rajský Otec, Havonský Otec a Duchovní Otec. Ti, kteří znají Boha skrze zjevení Rajských Synů v lidském těle, podlehnou nakonec citovému kouzlu bezprostředního vztahu bytosti a Tvořitele a nazývají Boha „náš Otec“.

1:1.6 (23.3) Na planetě s pohlavně pudovými tvory, ve světě, kde impulsy rodičovských emocí jsou vrozeny v srdcích inteligentních bytostí, výraz Otec se stal velmi výmluvným a vhodným jménem pro věčného Boha. Na vaší planetě, Urantii, je nejvíce známo a všeobecně přijímáno jméno Bůh.Avšak jméno, které je mu dáváno má malý význam; důležité je, abyste ho znali a snažili se být jako on. Vaši proroci minulosti ho právem nazývali „věčným Bohem“ a hovořili o něm jako o někom, kdo „obývá věčnost“.

2. Realita Boha

1:2.1 (23.4) Bůh je základní realita ve světě ducha; Bůh je zdrojem pravdy ve sférách myšlení; Bůh sám sebou pokrývá vše, co existuje v materiálních světech. Pro všechny stvořené rozumové bytosti je Bůh osobnost a pro vesmír vesmírů je Prvotní Zdroj a Střed věčné reality. Bůh se nepodobá ani člověku, ani stroji. Prvotní Otec je všeobecný duch, věčná pravda, nekonečná realita a otcovská osobnost.

1:2.2 (23.5) Věčný Bůh je nekonečně více než idealizovaná realita, nebo ztělesněný vesmír. Bůh není jednoduše nejvyšší touhou člověka, objektivní předmět smrtelného hledání. Bůh ani není pouze pojmem, potenciální silou spravedlnosti. Vesmírný Otec není synonymem pro přírodu, ani není ztělesněným zákonem přírody. Bůh je transcendentní realita, a není jenom tradičním pojetím nejvyšších hodnot. Bůh není psychologickým ohniskem duchovních významů, a ani není „nejušlechtilejším výtvorem člověka“. V lidských myslích Bůh může být kterýmkoliv, nebo všemi z těchto pojmů, ale on je víc. On je ochráncem a milujícím Otcem pro všechny ty, kteří dosáhli duchovní vyrovnanosti na zemi a pro ty, kteří touží poznat posmrtný život.

1:2.3 (24.1) V lidské zkušenosti je skutečnost existence Boha demonstrována pobývající božskou přítomností v člověku, duchovním Monitorem seslaným z Ráje, aby žil ve smrtelné mysli člověka a tam pomáhal při vývoji nesmrtelné duše získat věčný život. Tři empirické úkazy odhalují přítomnost tohoto božského Ladiče v lidské mysli:

1:2.4 (24.2) 1. Intelektuální schopnost poznání Boha—uvědomování si Boha.

1:2.5 (24.3) 2. Duchovní potřeba objevit Boha—hledání Boha.

1:2.6 (24.4) 3. Touha osobnosti být jako Bůh—upřímné přání naplňovat vůli Otce.

1:2.7 (24.5) Přítomnost Boha nemůže být nikdy prokázána vědeckým experimentem, nebo teoretickým zdůvodněním logické dedukce. Bůh může být pochopen pouze na základě lidské zkušenosti; nicméně, pravdivé pojetí reality Boha je přijatelné v logice, základem pro filozofii, nezbytné pro náboženství a nepostradatelné pro jakoukoliv naději na věčný život.

1:2.8 (24.6) Ti, kteří si uvědomují Boha, poznali opravdovost jeho přítomnosti na svých zkušenostech; a takoví smrtelníci, kteří si uvědomují Boha, získali ze své osobní zkušenosti jediný pozitivní důkaz o existenci živého Boha, který může lidská bytost poskytnout jiné lidské bytosti. Demonstrovat existenci Boha je zcela za hranicemi všech možností, kromě přímého kontaktu mezi lidskou myslí uvědomující si Boha a boží přítomností Ladiče Myšlení, který obývá smrtelnou mysl a je věnován člověku jako nezávazný dar Vesmírného Otce.

1:2.9 (24.7) Teoreticky si můžete představovat Boha jako Tvořitele a je to on, kdo osobně stvořil Ráj a střední vesmír dokonalosti, ale vesmíry času a prostoru byly všechny vytvořeny a organizovány Rajskými sbory Synů Tvořitelů. Vesmírný Otec osobně nestvořil lokální vesmír Nebadon; ten vesmír, ve kterém žijete, je výtvorem jeho Syna Michaela. Ačkoliv Otec osobně nestvořil evoluční vesmíry, osobně je kontroluje prostřednictvím mnoha různých vesmírných vztahů a zajišťuje jejich projevování se ve fyzikálních, intelektuálních a duchovních energiích. Bůh Otec je osobní stvořitel vesmíru Ráj a ve spojení s Věčným synem stvořil všechny ostatní osobní Tvořitele vesmírů.

1:2.10 (24.8) Jako fyzický kontrolor v materiálním vesmíru vesmírů, Prvotní Zdroj a Střed ve svém působení používá model věčného Ostrova Ráj a prostřednictvím tohoto středu gravitace věčný Otec provádí kontrolu nad všemi fyzikálními úrovněmi a to rovnoměrně ve středním vesmíru a ve všech ostatních vesmírech prostoru. Jako mysl, Bůh působí v Božstvu Nekonečného Ducha; jako duch, Bůh se projevuje v osobě Věčného Syna a v osobách božských dětí Věčného Syna. Tento vzájemný vztah Prvotního Zdroje a Středu s rovnocennými Osobami a Absolutny Ráje ani v nejmenším nebrání bezprostřednímu osobnímu vlivu Vesmírného Otce na všechna stvoření a na všech jejich úrovních. Prostřednictvím přítomnosti částic svého ducha, Otec Tvořitel udržuje přímý kontakt se svými dětmi t vory a vytvořenými vesmíry.

3. Bůh je Vesmírný Duch

1:3.1 (25.1) „Bůh je duch“. On je vesmírná duchovní přítomnost. Vesmírný Otec je nekonečná duchovní realita; on je “nejvyšší, věčný, nesmrtelný, neviditelný a jediný opravdový Bůh. Ačkoliv jste „potomci Boží“, neměli byste si myslet, že Otec se vám podobá svojí tělesnou konstitucí, protože vám bylo řečeno, že jste byli stvořeni „k obrazu jeho“—obdarováni Tajemnými Monitory vyslanými z centrálního bydliště jeho věčné přítomnosti. Duchovní bytosti jsou opravdové, bez ohledu na to, že jsou pro lidské oko neviditelné a nemají ani tělo, ani krev.

1:3.2 (25.2) Řekl starověký prorok: „Hle, On projde kolem mne a já ho nevidím; obchází kolem mne a já ho nevnímám.“ Můžeme neustále sledovat činnost Boha, můžeme si plně uvědomovat materiální důkazy jeho velkolepého řízení, ale jen výjimečně můžeme pohlédnout na viditelný projev jeho božskosti a dokonce ani nespatříme přítomnost jeho ducha, jím poslaného pro pobývání v lidech.

1:3.3 (25.3) Vesmírný Otec není neviditelný proto, že se skrývá před nižšími tvory materialisticky handicapovanými a s omezenými duchovními schopnostmi. Ta situace je spíše taková: „Nemůžete uvidět moji tvář, poněvadž žádný smrtelník mne nemůže uvidět a zůstat živý.“ Nikdo ze smrtelníků nemůže spatřit duchovního Boha a zachovat si smrtelné bytí. Velkolepost a duchovní oslnivost přítomnosti božské osobnosti je nedosažitelná pro nižší skupiny duchovních bytostí, nebo jakéhokoliv řádu materiálních osobností. Duchovní záření osobní přítomnosti Otce je „světlo, ke kterému se žádný smrtelný člověk nemůže přiblížit; které žádný materiální tvor nikdy neviděl a nikdy neuvidí.“ Ale není nutné uvidět Boha tělesnýma očima, abychom ho spatřili viděním víry oduševnělé mysli.

1:3.4 (25.4) Duchovní podstata Vesmírného Otce je v plné míře sdílena s jeho koexistentním „já“, Věčným Synem Ráje. Jak Otec, tak i Syn, stejným způsobem sdílejí vesmírný a věčný duch plně a bezvýhradně s jejich společnou, rovnocennou osobností, Nekonečným Duchem. Boží duch, v sobě i sám o sobě, je absolutní, v Synovi je neomezený, v Duchovi je všeobecný a ve všech a skrze nich všechny je nekonečný.

1:3.5 (25.5) Bůh je univerzální duch; Bůh je všeobecná vesmírná osoba. Nejvyšší osobní realitou konečného tvoření je duch; nejvyšší realitou osobního kosmu je absonitní duch. Pouze úrovně nekonečnosti jsou absolutní a pouze na takových úrovních se uskuteční konečná jednota mezi hmotou, myslí a duchem.

1:3.6 (25.6) Ve vesmírech je Bůh Otec, potenciálně, hlavním vládcem hmoty, mysli a ducha. Prostřednictvím jeho dalekosáhlé osobní sféry Bůh jedná přímo pouze s osobnostmi jeho rozlehlého světa tvorů vlastní vůle, ale mimo Ráj je Bůh dostupný pouze v přítomnosti jeho fragmentovaných entit—Boží vůle ve vesmírech. Tento Rajský duch, který pobývá v myslích smrtelníků času a tam podporuje vývoj nesmrtelné duše věčně žijících tvorů, obsahuje v sobě podstatu a božskost Vesmírného Otce. Ale mysli těchto evolučních tvorů mají původ v lokálních vesmírech a musí získat božskou dokonalost uskutečněním empirických transformací, které vedou k duchovní vyspělosti, což je nevyhnutelný výsledek volby tvorů naplňovat vůli nebeského Otce.

1:3.7 (26.1) Ve vnitřní zkušenosti člověka je mysl spojena s hmotou. Takové materiální spojení mysli nemůže přežít fyzickou smrt. Metoda pro věčný život je obsažena v těch změnách lidské vůle a těch transformací smrtelné mysli, pomocí kterých se duch postupně stává učitelem p Boha uvědomělého intelektu a nakonec jeho duchovním průvodcem. Takový vývoj lidské mysli, od spojení s hmotou po spojení s duchem, vyústí k přeměně potenciálně duchovních aspektů lidské mysli v morontiální reality nesmrtelné duše. Smrtelná mysl podřízená hmotě je určena stát se více materiální a následovně se dostaví konečný zánik osobnosti; smrtelná mysl podvolená duchu je určena stát se více duchovní a nakonec dosáhne jednotu s věčným a božským duchovním průvodcem a tímto způsobem získá věčný život a věčnou osobní existenci.

1:3.8 (26.2) Já přicházím od Věčného, a opakovaně se vracím do přítomnosti Vesmírného Otce. Já znám skutečnost a osobnost Prvotního Zdroje a Středu, Věčného a Vesmírného Otce. Já vím, že i když je velký Bůh absolutní, věčný a nekonečný, je také dobrý, božský a soucitný. Já znám pravdivost významných prohlášeních: „Bůh je duch“ a „Bůh je láska“, a tyto dvě vlastnosti jsou zcela úplně odhaleny ve vesmíru ve Věčném Synovi.

4. Mystérium Boha

1:4.1 (26.3) Nekonečnost dokonalosti Boha je taková, že z něho dělá věčné mystérium. A největší ze všech nepochopitelných mystérií o Bohu je úkaz božské existence ve smrtelných myslích. Způsob, jakým Vesmírný Otec pobývá s tvory času a prostoru je největší ze všech vesmírných záhad; božská přítomnost v mysli člověka je záhadou všech záhad.

1:4.2 (26.4) Fyzická těla smrtelníků jsou „chrámy Boží“. Přestože Vládnoucí SynovéTvořitelé přicházejí na jejich obydlených světech do těsné blízkosti tvorů a „přitahují k sobě všechny lidi“; ačkoliv „stojí přede dveřmi“ lidského vědomí a „klepou“ a rádi by vešli ke všem, kteří „otevřou dveře svých srdcí“; ačkoliv existuje toto intimní osobní spojení mezi Syny Tvořiteli a jejich smrtelnými tvory, přesto ještě mají smrtelní lidé od samotného Boha něco, co v nich opravdu pobývá; a proto jsou jejich těla chrámy.

1:4.3 (26.5) Když tady dole skončíte, když v přechodné podobě ukončíte vaši pouť tady na zemi, když vaše zkušební cesta v lidském těle bude skončena, když se prach, ze kterého se skládá smrtelná tělesná schránka, „vrátí do země odkud vzešel“, pak se odhalí, že pobývající „Duch se vrátí k Bohu, který ho daroval.“ V každé smrtelné bytosti na této planetě pobývá fragment Boha, seslaná část božskosti. Nemáte na ni zatím ještě vlastnické právo, ale je záměrně naplánována zůstat s vámi, jestliže přežijete smrtelný život.

1:4.4 (26.6) Jsme neustále konfrontováni s touto záhadou, která obklopuje Boha; rozpačitě vnímáme stále více se odhalující panorama pravdivosti jeho neomezené laskavosti, nekonečného soucitu, nesrovnatelné moudrosti a nádherného charakteru.

1:4.5 (26.7) Mystérium Boha spočívá v průvodních rozdílech, které existují mezi konečností a nekonečností, dočasným a věčným, tvorem času a prostoru a Vesmírným Tvořitelem, materiálním a duchovním, nedokonalostí člověka a dokonalostí Rajského Božstva. Bůh vesmírné lásky se sám neomylně projevuje v každém z jeho tvorů až do velikosti, kterou je tvor schopen duchovně pochopit a porozumět hodnotám božské pravdy, krásy a dobrotivosti.

1:4.6 (27.1) Ve všech sférách a v každém světě vesmíru vesmírů, všem duchovním bytostem a všem smrtelným tvorům Vesmírný Otec zjevuje svoji dobrotivost a božskost v celé své velikosti, aby byl rozpoznán, nebo pochopen těmito duchovními bytostmi, anebo těmito smrtelnými tvory. Bůh je k osobám nestranný, a to jak k duchovním tak i k materiálním. Božská přítomnost, ze které se všechny děti ve vesmíru mohou radovat v každém daném okamžiku, je omezena pouze duševní schopností takového tvora rozpoznat a přijmout duchovní skutečnosti nadmateriálního světa.

1:4.7 (27.2) Jako realita v duchovní zkušenosti člověka, Bůh není záhadou. Ale když se učiní pokus objasnit reality duchovního světa fyzickým myslím materiálního druhu, vznikají záhady: záhady tak nevyzpytatelné a tak hluboké, že pouze síla víry Boha poznavšího smrtelníka může dosáhnout filozofického zázraku—poznání Nekonečnosti konečností, rozpoznání věčného Boha evolučními smrtelníky materiálních světů času a prostoru.

5. Osobnost Vesmírného Otce

1:5.1 (27.3) Nedovolte, aby velikost Boha, jeho nekonečnost, zastřela, nebo zastínila jeho osobnost. „Kdo plánoval ucho, neuslyší? Kdo vytvořil oko, neuvidí?“ Vesmírný Otec je vrchol božské osobnosti; on je původ a cíl osobností ve všech světech. Bůh je jak nekonečný, tak i osobní; on je nekonečná osobnost. Otec je opravdová osobnost, nehledě na to, že nekonečnost jeho osoby činí navždy nemožné plně pochopit Otce materiálními a konečnými bytostmi.

1:5.2 (27.4) Bůh je mnohem víc než osobnost, která je chápána lidskou myslí; on je dokonce mnohem víc, než jakýkoliv možný pojem nadlidskosti. Ale je to zcela zbytečné hovořit o takových nepochopitelných pojmech božské osobnosti s materiálními tvory, jejichž maximální chápání reality bytí se skládá z představy a ideálu osobnosti. Nejvyšší možná představa Vesmírného Tvořitele materiálním tvorem je obsažena v duchovních ideálech povznešené představy o ideální osobnosti. I když možná víte, že Bůh musí být mnohem víc, než je lidský pojem osobnosti, tak rovněž dobře víte, že Vesmírný Otec rozhodně nemůže být nic menšího, než věčná, nekonečná, opravdová, dobrá a obdivuhodná osobnost.

1:5.3 (27.5) Bůh se neskrývá před žádným ze svých tvorů. On je nepřístupný pro tolik řádů bytostí pouze proto, že „pobývá ve světle, ke kterému se žádná materiální bytost nemůže přiblížit.“ Nezměrnost a velkolepost božské osobnosti je mimo chápání nedokonalé mysli evolučních smrtelníků. On „odměřuje vody ve své dlani, vesmír měří rozpětím své ruky. Je to on, kdo sedí nad obvodem země, kdo roztahuje nebesa jako oponu a rozprostírá je jako vesmírné obydlí pro pobývání. „Pozvedněte váš zrak nahoru a pohleďte na toho, kdo vytvořil všechny tyto věci, kdo přivádí jejich světy počtem a všechny nazývá jejich jmény“; a proto je pravdou že „neviditelné věci Boží jsou částečně chápány věcmi, které jsou tvořeny.“ Vy, takoví jací jste dnes, musíte poznat neviditelného Tvůrce prostřednictvím jeho mnohotvárného a rozmanitého tvoření, a taképrostřednictvím zjevení a pomáhání jeho synů a jejich početných podřízených.

1:5.4 (28.1) Ačkoliv materiální smrtelníci nemohou spatřit osobu Boha, měli by se radovat z ujištění, že je určitě osoba; měli by svojí vírou přijmout pravdu, která zobrazuje Vesmírného Otce jak moc miloval svět a poskytl jeho nižším obyvatelům věčný duchovní vývoj a jakou má „radost ze svých dětí.“ Bůh nepostrádá žádnou z těch nadlidských a božských vlastností, které vytvářejí dokonalou, věčnou, milující a nekonečnou osobnost Tvořitele.

1:5.5 (28.2) V lokálních světech (s výjimkou osazenstva supervesmírů) Bůh nemá žádné osobní, nebo domovní zastoupení, kromě Rajských Synů Tvořitelů, kteří jsou otci obydlených světů a vládci lokálních vesmírů. Kdyby víra tvora byla naprostá, tak by s určitostí věděl, že když spatřil Syna Tvořitele, tak spatřil Vesmírného Otce; při hledání Otce by neměl chtít, nebo očekávat, že uvidí někoho jiného, než Syna. Smrtelný člověk prostě nemůže uvidět Boha dokud nedocílí úplnou duchovní transformaci a skutečně dosáhne Ráj.

1:5.6 (28.3) Vlastnosti Rajských Synů Stvořitelů neobsahují všechen neomezený potenciál vesmírného absolutna nekonečné podstaty Prvotního Velkého Zdroje a Středu, ale Vesmírný Otec je v každém smyslu božsky přítomen v Synech Tvořitelích. Otec a jeho Synové jsou jeden. Tito Rajští Synové řádu Michaela jsou dokonalé osobnosti, jsou dokonce modelem pro všechny osobnosti lokálního vesmíru, od Jasné Ranní Hvězdy směrem dolů až k nejnižším lidským tvorům progresivní živočišné evoluce.

1:5.7 (28.4) Bez Boha, bez velké a střední osoby Božstva, v celém obrovském vesmíru vesmírů by nebyla osobnost. Bůh je osobnost.

1:5.8 (28.5) Nehledě na to, že Bůh je věčná síla, vznešená přítomnost, nadsmyslový ideál a dokonalý duch, i když je on toto všechno a určitě mnohem víc, nicméně, on je opravdově a trvale dokonalá osobnost Tvořitele, která může „znát a být poznána,“ která může „milovat a být milována,“ a se kterou se můžeme spřátelit; a může být o vás známo, tak jako o mnoha jiných lidech, že jste přítel Boha. On je opravdový duch a duchovní realita.

1:5.9 (28.6) Když vidíme Vesmírného Otce jak se zjevuje po celém svém vesmíru; když vidíme jak pobývá v nesčetném počtu svých tvorů; když ho vidíme v osobách Synů-Vládců; když stále cítíme jeho božskou přítomnost tu a tam, blízko nebo daleko, tak nezpochybňujme, ani nevylučujme jeho nadřazenou osobnost. Nehledě na celé jeho dalekosáhlé rozšiřování, on zůstává skutečnou osobou a napořád udržuje osobní kontakt s nespočetným množstvím svých tvorů rozptýlených po celém vesmíru vesmírů.

1:5.10 (28.7) Idea osobnosti Vesmírného Otce je zvětšená a opravdovější představa o Bohu, ke které lidstvo dospělo především prostřednictvím zjevení. Rozum, moudrost a náboženská zkušenost, ty všechny předpokládají a uvažují o osobnosti Boha, ale plně ji nepotvrzují. Také vnitřní Ladič Myšlení je předosobní. Pravdivost a vyspělost jakéhokoliv náboženství je přímo úměrná jeho pojetí nekonečné osobnosti Boha a jeho chápání absolutní jednoty Božstva. Představa osobnosti Boha se potom stává měřítkem náboženské vyspělosti poté, co náboženství poprvé formulovalo koncept jednoty Boha.

1:5.11 (29.1) Primitivní náboženství mělo mnoho osobních bohů, a ti byli přizpůsobeni představivosti člověka. Zjevení potvrzuje oprávněnost pojetí osobnosti Boha, které je jenom možné ve vědeckém principu Prvotního Zdroje a je pouze přechodně označeno ve filozofické ideji Vesmírné Jednoty. Pouze navázáním osobního kontaktu může každý člověk začít chápat jednotu Boha. Popírat osobnost Prvotního Zdroje a Středu ponechá člověku jedinou volbu mezi dvěma filozofickými směry: materialismem nebo panteizmem.

1:5.12 (29.2) Při uvažování o Božstvu musí být koncept osobnosti zbaven představy o tělesnosti. Materiální tělo není nezbytné jak pro osobnost člověka, tak i pro Boha. Omyl, spojený s výkladem tělesnosti se projevuje v obou krajních lidských filozofiích. Podle materialismu, člověk po smrti přichází o svoje tělo a přestává existovat jako osobnost; podle panteizmu, Bůh tělo nemá, proto není osoba. Nadlidský typ vyvíjející se osobnosti pracuje ve spojení mysli a ducha.

1:5.13 (29.3) Osobnost není jednoduše vlastnost Boha; ona spíše znamená souhrn sladěných neomezených vlastností a sjednocené božské vůle, která se projevuje ve věčnosti a všestrannosti dokonalého vyjádření. Osobnost, v nejvyšším slova smyslu, je zjevení Boha vesmíru vesmírů.

1:5.14 (29.4) Bůh je věčný, univerzální, absolutní a nekonečný. Bůh nerozšiřuje svoje znalosti ani neprohlubuje svoji moudrost. Bůh nezískává zkušenost, tak jak by se konečný člověk mohl domnívat nebo usuzovat, ale v rámcích své vlastní věčné osobnosti se těší nepřetržitého rozvoje seberealizace, což je do jisté míry srovnatelné a obdobné se získáváním nových zkušeností konečnými bytostmi na evolučních světech.

1:5.15 (29.5) Absolutní dokonalost nekonečného Boha by mu mohla zapříčinit hrozivé omezení jeho neomezené konečnosti zdokonalování, kdyby nebylo pro tu skutečnost, že se Vesmírný otec přímo podílí na osobním úsilí každé nedokonalé duše v širokém vesmíru, která hledá, s božskou pomocí,cestu vzhůru k duchovně dokonalým světům. Tato vyvíjející se zkušenost každé duchovní bytosti a každého smrtelného tvora v celém vesmíru vesmírů je součástí Otce—stále se rozšiřující uvědomování si Božstva v bezkonečném božském okruhu nepřetržité seberealizace.

1:5.16 (29.6) Toto je doslovná pravda: „Ve všem vašem utrpení on trpí s vámi.“ „Ve všech vašich úspěších on je úspěšný s vámi.“ Jeho předosobní duch je skutečnou součástí vás. Ostrov Ráj reaguje na všechny fyzické přeměny ve vesmíru vesmírů; Věčný Syn obsahuje v sobě všechny duchovní impulsy všeho vytvoření; Společný Činitel zahrnuje všechny projevy mysli v rozšiřujícím se vesmíru. Vesmírný Otec uskutečňuje v celé plnosti božského vědomí veškerou individuální zkušenost progresivního úsilí rozvinujících se myslí a vzestupných duchů každého tvora, každé bytosti a osobnosti celého evolučního tvoření v čase a prostoru. A toto všechno je doslovná pravda, protože „my všichni v Něm žijeme a pohybujeme a existujeme.“

6. Osobnost ve Vesmíru

1:6.1 (29.7) Lidská osobnost je prostorově-časový obraz, stín vrhaný božskou osobností Tvořitele. A žádná jeho realita nemůže být nikdy dostatečně pochopena posuzováním jeho stínu. Stíny by se měly vysvětlovat ve vztazích ke skutečné podstatě.

1:6.2 (30.1) Pro vědu je Bůh příčina, pro filozofii pojem, pro náboženství osoba a spravedlivý milující nebeský Otec. Pro vědce je Bůh prvotní síla, pro filozofa hypotéza jednoty, pro náboženského člověka žijící duchovní poznání. Nedostačující lidské pojetí osobnosti Vesmírného Otce se může zdokonalit pouze duchovním růstem člověka ve vesmíru a může se stát plně dostačujícím jenom tehdy, když poutníci v čase a prostoru se nakonec ocitnou v božském objetí živého Boha v Ráji.

1:6.3 (30.2) Nikdy nespusťte z očí protichůdné názory na osobnost ve vnímání Boha Bohem a člověka. Člověk se dívá na osobnost a chápe ji z pohledu od konečnosti k nekonečnosti; Bůh ji vnímá z pohledu od nekonečnosti ke konečnosti. Člověk je osobnost nejnižšího řádu; Bůh je nejvyšší, dokonce nadřazená, konečná a absolutní osobnost. Proto vyspělejší koncepty božské osobnosti čekaly trpělivě na objevení se zdokonalených pojmů lidské osobnosti, především na významné zjevení jak lidské, tak i božské osobnosti během života, prožitého na Urantii Michaelem, Synem Tvořitelem.

1:6.4 (30.3) Předosobní božský duch, který obývá smrtelnou mysl, je svojí přítomností přesvědčivým důkazem jeho skutečné existence, ale koncept božské osobnosti může být pochopen pouze duchovním vhledem skutečného osobního náboženského poznání. Jakákoliv osoba, lidská nebo božská, může být vnímána, nebo pochopena zcela nezávisle na vnějších reakcích, nebo fyzickém zevnějšku této osoby.

1:6.5 (30.4) Pro přátelství dvou osob je důležitá určitá míra morální shody a duchovní harmonie; milující osobnost se stěží může plně oddat nemilující osobě. Dokonce pouhé přiblížení k poznání božské osobnosti vyžaduje zapojení všech schopností lidské osobnosti a veškerého úsilí; lhostejný, nebo polovičatý přístup nic nepřinese.

1:6.6 (30.5) Čím více člověk poznává sám sebe a oceňuje osobní hodnoty jiných lidí, tím více bude toužit poznat Původní Osobnost a takový Boha-vnímající člověk bude stále více svědomitěji usilovat o to, aby se podobal Původní Osobnosti. Můžete diskutovat o různých názorech o Bohu, ale zkušenosti získané s ním a v něm, jsou nad a mimo veškerou lidskou polemiku a pouhou intelektuální logiku. Boha-vnímající člověk popisuje svoje duchovní zkušenosti ne proto, aby přesvědčil nevěřící, ale pro povznesení a společné uspokojení věřících.

1:6.7 (30.6) Předpokládat, že vesmír může být poznán, že je pochopitelný, znamená předpokládat, že vesmír je vytvořen rozumem a řízen osobností. Lidská mysl může vnímat pouze projevy jiných myslí, ať již jsou lidské nebo nadlidské. Jestliže osobnost člověka může poznat ze zkušenosti vesmír, tak tam někde ve vesmíru je skryta božská mysl a skutečná osobnost.

1:6.8 (30.7) Bůh je duch—duchovní osobnost; člověk je také duch—potenciální duchovní osobnost. Ježíš Nazaretský dosáhl plného naplnění tohoto potenciálu duchovní osobnosti v lidské zkušenosti; proto jeho život, ve kterém vykonal Otcovu vůli, je pro člověka nejskutečnějším a nejdokonalejším zjevením osobnosti Boha. Ačkoliv osobnost Vesmírného Otce může být pochopena pouze skrze skutečnou náboženskou zkušenost, Ježíšův život na zemi nás inspiruje dokonalým projevením takového uskutečnění a zjevení osobnosti Boží v opravdové lidské zkušenosti.

7. Duchodní Hodnota Konceptu Osobnosti

1:7.1 (31.1) Když Ježíš mluvil o „živém Bohu“, měl na mysli osobní Božstvo—Otce na nebesích. Koncept osobnosti Božstva podporuje vztahy ve společenství; napomáhá uváženému uctívání; rozvíjí posilující důvěřivost. Mezi neosobními věcmi je možná interakce, ale přátelství tam být nemůže. Vzájemný vztah mezi otcem a synem, tak jako mezi Bohem a člověkem, je možný jenom proto, že oba jsou osobami. Pouze osobnosti se mohou dorozumívat mezi sebou, i když osobní styk může do značné míry být usnadněn přítomností právě takové neosobní entity, jako je Ladič Myšlení.

1:7.2 (31.2) Člověk nedosáhne spojení s Bohem jako kapka vody s oceánem. Člověk dosáhne božské jednoty pomocí vzrůstajícího vzájemného duchovního spojení, pomocí styku osobnosti s osobním Bohem, pomocí stále více se přibližující božské podstaty prostřednictvím upřímného a uváženého podrobení se božské vůli. Takový nádherný vztah může existovat pouze mezi osobnostmi.

1:7.3 (31.3) Pojetí pravdy může být bráno v úvahu odděleně od osobnosti, pojetí krásy může existovat bez osobnosti, ale pojetí božské dobrotivosti je pochopitelné pouze ve vztahu k osobnosti. Pouze osoba může milovat a být milována. Dokonce krása a pravda by mohly být zbaveny naděje na věčný život, kdyby nebyly vlastnostmi osobního Boha, milujícího Otce.

1:7.4 (31.4) Nejsme schopni nikdy plně pochopit, jak Bůh může být prvotním, neměnným, všemohoucím a dokonalým a současně být obklopen stále se měnícím, evolučním vesmírem relativní nedokonalosti a očividně limitován zákony. Ale my jsme schopni poznat tuto pravdu v naší vlastní osobní zkušenosti, protože my všichni uchováváme totožnost osobnosti a jednoty vůle, navzdory neustálých proměn jak nás samotných, tak i našeho prostředí.

1:7.5 (31.5) Konečná vesmírná realita nemůže být pochopena matematikou, logikou nebo filozofií, ale jenom osobní zkušeností získanou vzrůstajícím podvolení se božské vůli osobního Boha. Ani věda, ani filozofie, ani teologie nejsou schopny potvrdit osobnost Boha. Pouze osobní zkušenost věrných synů nebeského Otce může vést ke skutečnému duchovnímu pochopení osobnosti Boha.

1:7.6 (31.6) Vyšší pojmy vesmírné osobnosti zahrnují: identitu, vědomí vlastního „já“, vlastní vůli a možnost sebeobjevení. A tyto vlastnosti navíc ještě zahrnují společenství s jinými a rovnocennými osobnostmi, podobným těm, které existují ve společenství osobností Rajských Božstev. A absolutní jednota těchto společenství je tak dokonalá, že božskost je známa jako nerozdělitelná, jednotná. „Pán Bůh je jeden.“ Nerozdělitelnost osobnosti nepřekáží Bohu poskytovat svůj duch smrtelným lidem, aby žil v jejich srdcích. Nerozdělitelnost osobnosti lidského otce nebrání rozmnožování smrtelných synů a dcer.

1:7.7 (31.7) Toto pojetí nerozdělitelnosti ve spojení s pojetím jednoty naznačuje překročení času a prostoru Nejvyšším Božstvem; proto ani prostor ani čas nemohou být ani absolutní ani nekoneční. Prvotní Zdroj a Střed je tím nekonečnem, které neomezeně přesahuje všechnu mysl, všechnu hmotu a duch.

1:7.8 (31.8) Skutečnost existence Rajské Trojice v žádném případě není v rozporu s pravdou o božské jednotě. Tři osobnosti Rajského Božstva jsou ve všech reakcích na vesmírnou realitu a ve všech vztazích k tvoření jako jeden. Ani existence těchto tří věčných osob není v rozporu s pravdou o nerozdělitelnosti Božstva. Já jsem si plně vědom toho, že nemám k dispozici žádný jazyk, kterým bych dostatečně vysvětlil smrtelné mysli jak se tyto vesmírné nejasnosti jeví nám. Ale to by vás nemělo odradit; ne všechny tyto otázky jsou plně pochopeny dokonce vyššími osobnostmi náležící k mé skupině Rajských bytostí. Stále mějte na mysli, že tyto hluboké pravdy vztahující se k Božstvu, se vám budou stále více objasňovat, čím více se vaše mysl bude stávat duchovní během postupných obdobích dlouhého vzestupu smrtelníků do Ráje.

1:7.9 (32.1) [Prezentováno Božským Poradcem, členem skupiny nebeských osobností, určených Radou Věčně Moudrých na Uverse, řídícím centrem sedmého supervesmíru, dohlížet na ty části přicházejícího zjevení, které mají co do činění se záležitostmi za hranicemi lokálního vesmíru Nebadon. Jsem zplnomocněn zodpovídat za tyto písemnosti popisující podstatu a vlastnosti Boha, protože já představuji nejvyšší zdroj informací dostupných pro takový účel na kterémkoliv obydleném světě. Jako Božský Poradce jsem působil v každém ze sedmi supervesmírů a dlouhou dobu jsem pobýval ve středu všech věcí, v Ráji. Mnohokrát jsem se měl to potěšení zažít největší radost z pobytu v blízké osobní přítomnosti Vesmírného Otce. Popisuji realitu a pravdu o podstatě a vlastnostech Otce s nezvratným oprávněním; já vím, o čem mluvím.]

Kapitola 2 Podstata Boha

Koncept kopie

Kniha Urantia

Kapitola 2

Podstata Boha

2:0.1 (33.1) VZHLEDEM k tomu, že nejvyšší možná představa člověka o Bohu spočívá v lidské ideji a ideálu prvotní a nekonečné osobnosti, je přípustné a může být i prospěšné, poznat určité vlastnosti božské podstaty, které vytvářejí charakter Božstva. Podstata Boha může být nejlépe pochopena odhalením Otce, tak jak ho odhalil Michael z Nebadonu ve svém obohacujícím učení a ve svém jedinečném smrtelném životě v lidském těle. Božská podstata může být také lépe pochopena člověkem, jestliže člověk se sám považuje za Boží dítě a dívá se na Rajského Stvořitele jako na skutečného duchovního Otce.

2:0.2 (33.2) Podstata Boha může být zkoumána prostřednictvím odhalení nejvyšších idejí, božskou osobnost si můžeme představit jako obraz nadsmyslných ideálů, ale nejvíce poučné a duchovně povznášející ze všech zjevení božské podstaty je třeba hledat v pochopení náboženského života Ježíše Nazaretského, jak před, tak i po jeho dosažení plného uvědomění si božskosti. Jestliže považujeme Michaelův život v lidském těle jako pozadí, na kterém se zjeví člověku Bůh, můžeme se pokusit vložit do lidských slovních symbolů některé ideje a ideály týkající se božské podstaty, které mohou pravděpodobně přispět k dalšímu osvětlení a sjednocení lidské představy o podstatě a charakteru osobnosti Vesmírného Otce.

2:0.3 (33.3) V každé naší snaze podrobněji projednat a oduševnit lidskou představu o Bohu jsme nesmírně znevýhodněni omezenými schopnostmi smrtelné mysli. Velkou překážkou při vykonávání našeho úkolu jsou také pro nás jazyková omezení a nedostatek materiálu, který by se mohl využít za účelem znázornění, nebo porovnání v našem úsilí popsat božské hodnoty a představit duchovní významy konečné, smrtelné mysli člověka. Všechno naše úsilí rozšířit lidskou představu o Bohu by bylo téměř marné, kdyby nebylo té skutečnosti, že smrtelná mysl je obydlena Ladičem, darovaný Vesmírným Otcem, a že je naplněna Duchem Pravdy Syna Tvořitele. Proto, spoléhajícse na přítomnost těchto božských duchů v srdci člověka a na jejich pomoc při rozšiřování lidské představy o Bohu, já s radostí přistupuji k vykonání mého úkolu pokusit se předložit lidské mysli následující popis podstaty Boha.

1. Nekonečnost Boha

2:1.1 (33.4) „Dotýkáme se Nekonečnosti, nemůžeme ho odhalit. Božské kroky nejsou známy.“ „Jeho vědomost je nekonečná a jeho velikost je nezměřitelná.“ Oslepující světlo Otcovy přítomnosti je takové, že pro jeho nižší tvory zdánlivě „pobývá v husté tmě.“ Ne jenom jeho myšlenky a plány jsou nedostižitelné, ale „on tvoří bezpočet velkých a podivuhodných děl.“ „Bůh je velký; my ho nemůžeme pochopit a ani nelze zjistit počet jeho let.“ „Bude Bůh opravdu žít na zemi? Vězte, nebesa (vesmír) a nebesa nebes (vesmír vesmírů) ho nemohou obsáhnout.“ „Jak nevyzpytatelná jsou jeho rozhodnutí a jeho způsoby působení!“

2:1.2 (34.1) „Je pouze jeden Bůh, nekonečný Otec, který je rovněž spolehlivý STvořitel.“ „Božský Tvořitel je rovněž Vesmírný Vykonavatel, zdroj a cíl všech duší. On je Nejvyšší Duše, Prvotní Mysl a Neomezený Duch všeho tvorstva.“ „Velký Dohlížitel nedělá chyby. On je zářivý ve své velkoleposti a dokonalosti.“ „Bůh Tvořitel je zcela prost strachu a zloby. Je nesmrtelný, věčný, nezávislý, božský a štědrý.“ Jak čistý a nádherný, jak nekonečný a nepochopitelný je Praotec všech věcí!“ „Největší vznešenost Nekonečného je v tom, že sám sebe rozdává lidem. On je počátek a konec, Otec všeho dobrého a čistých úmyslů.“ „S Bohem jsou všechny věci možné; věčný Tvořitel je příčina příčin.“

2:1.3 (34.2) Nehledě na nekonečnost úžasných projevů věčné a univerzální osobnosti Otce, on je si jednoznačně vědom své nekonečnosti a věčnosti; také zná naprosto svoji dokonalost a moc. On je jedinou bytostí ve vesmíru, kromě svých rovnocenných božstev, která prožívá dokonalé, správné a úplné hodnocení sebe sama.

2:1.4 (34.3) Otec neustále a spolehlivě vyhovuje v sobě potřebám různého , jak čas od času dochází ke změnám v jednotlivých částech hlavního vesmíru. Velký Bůh se zná a rozumí sám sobě; je si nesmírně vědom všech svých základních rysů dokonalosti. Bůh není kosmická náhoda; ani není vesmírný experimentátor. Vesmírní Vládci mohou riskovat; Otcové Souhvězdí mohou experimentovat; vládci soustav mohou zkoušet; ale Vesmírný Otec vidí konec již od začátku a jeho božský plán a věčný záměr nakonec pojmou a zahrnou všechny experimenty a všechna dobrodružství všech jeho podřízených v každém světě a souhvězdí každého vesmíru v nekonečné oblasti jeho působení.

2:1.5 (34.4) Pro Boha není žádná věc nová a žádná kosmická událost ho nepřekvapí; on obývá kruh věčnosti. Jeho dny nemají začátek ani konec. Pro Boha neexistuje žádná minulost, přítomnost ani budoucnost; veškerý čas v kteroukoliv chvíli je přítomnost. Bůh je veliké a jediné JÁ JSEM.

2:1.6 (34.5) Vesmírný Otec je neomezeně a bezvýhradně nekonečný ve všech svých vlastnostech; a tato skutečnost, v sobě a sama o sobě, mu automaticky neumožňuje žádný přímý osobní kontakt s konečnými materiálními bytostmi a jinými nižšími druhy stvořených inteligencí.

2:1.7 (34.6) A toto všechno si vyžaduje taková opatření pro spojení a komunikaci s jeho mnohačetnými tvory, která byla stanovena, za prvé, v osobnostech Rajských Božích Synů, kteří, i když jsou dokonalí v božskosti, často také na sebe berou podobu těla a krve planetárních ras, stávajíc se jedním z vás a spojeni s vámi; takto se Bůh stává člověkem, tak jak se to stalo při vtělení Michaela do lidského těla, který byl střídavě nazýván Synem Božím a Synem Člověka. A za druhé, osobnosti Nekonečného Ducha, různorodých řádů serafských andělů a jiných nebeských inteligencí, které působí v blízkosti materiálních bytostí nižšího původu a mnoha způsoby jim pomáhají a slouží jim. A za třetí, Tajemný Monitor, Ladič Myšlení, skutečný dar od samého Boha, který byl zaveden do myslí lidí jako jsou na Urantii, poslán bez oznámení a bez vysvětlení. V nekonečných počtech sestupují z výšin dokonalosti poctít a obývat jednoduché mysli těch smrtelníků, kteří mají schopnost uvědomovat si Boha, nebo pro to mají potenciál.

2:1.8 (35.1) Těmito a mnoha jinými, pro vás neznámými způsoby, které jsou zcela za hranicemi chápání vaší konečné mysli, Otec s láskou a laskavostí zmenšuje, nebo jinak zmírňuje, rozmělňuje a tlumí svoji nekonečnost, aby se mohl přiblížit konečným myslím svých stvořených dětí. A tak, prostřednictvím postupného rozšiřování osobnosti a snižujícího se absolutna, nekonečný Otec se může radovat z blízkého kontaktu s rozmanitými inteligencemi četných oblastí rozsáhlého vesmíru.

2:1.9 (35.2) Toto všechno udělal, dělá a stále v tom bude pokračovat, bez sebemenšího snižování podstaty a reality své nekonečnosti, věčnosti a prvotnosti. A tyto věci jsou absolutně pravdivé, nehledě na obtížnost jejich pochopení, na tajemství, do kterých jsou zahaleny, nebo na nemožnost být plně pochopeny takovými bytostmi, jaké pobývají na Urantii.

2:1.10 (35.3) Vzhledem k tomu, že První Otec je nekonečný ve svých záměrech a cílech, žádná konečná bytost není zákonitě nikdy schopna pochopit, nebo porozumět těmto božským záměrům v jejich plném rozsahu. Pouze občas a jenom tu a tam, může smrtelný člověk letmo zahlédnout záměry Otce, když jsou odhaleny při uskutečňování plánu vzestupu tvora na následné úrovně vesmírného vývoje. Ačkoliv člověk není schopen obsáhnout význam nekonečnosti, nekonečný Otec s největší určitostí dokonale rozumí a láskyplně pojímá do sebe všechnu konečnost všech svých dětí ve všech vesmírech.

2:1.11 (35.4) Otec se dělí o božskost a věčnost s velkým počtem vyšších Rajských bytostí, ale my si klademe otázku, jestli je nekonečnost a z ní vyplývající vesmírná nadřazenost, sdílena s jinými, než s jeho rovnoprávnými společníky v Rajské Trojici. Nekonečnost osobnosti musí nezbytně zahrnovat všechno to, co je v ní konečné; proto je pravda—doslovná pravda—učení, které prohlašuje, že „my v Něm žijeme a pohybujeme a existujeme.“ Ten zlomek ryzí Božskosti vesmírného Otce, který přebývá ve smrtelném člověku, tvoří část nekonečnosti Prvotního Velkého Zdroje a Středu, Otce Otců.

2. Věčná Dokonalost Otce

2:2.1 (35.5) Dokonce vaši staří proroci rozuměli věčné, nikdy nezačínající, nikdy nekončící, kruhové podstatě Vesmírného Otce. Bůh je doslovně a věčně přítomen ve svém vesmíru vesmírů. On je v každém okamžiku přítomen se svojí absolutní vznešeností a věčnou velikostí. „Otce má život v sobě samém, a tento život je věčný život.“ Po celé věčné časy to je Otec, kdo „ dává všemu život. “V božské celistvosti je nekonečná dokonalost.“ „Já jsem Pán; Já se nezměním.“ Naše znalost vesmíru vesmírů nám říká o něm, že není jenom Otec nebeských světel, ale také, že při jeho řízení meziplanetárních záležitostí se neobjevuje „žádná odchylka, ani náznak změny.“ On „oznamuje na začátku, co bude na konci.“ On říká: „Můj návod zůstává v platnosti; s radostí splním svá rozhodnutí“ v souladu s věčným cílem, který jsem vložil do mého Syna.“ Proto jsou záměry a cíle Prvotního Zdroje a Středu jako on: věčné, dokonalé a navždy neměnné.

2:2.2 (35.6) V nařízeních Otce je konečnost úplnosti a dokonalost naplněnosti. „Cokoliv Bůh dělá, bude navždy; nic k tomu nemůže být přidáno a nic z toho nemůže být odebráno.“ Vesmírný Otec nelituje svých původních záměrů, vykonávaných s moudrostí a dokonalostí. Jeho plány jsou stálé, jeho pokyny nezměnitelné, a jeho činy jsou božské a neomylné. „Před jeho očima je tisíc let, které uplynuly jako včerejší den, a jako střídání stráží v noci.“ Omezená mysl smrtelného člověka nebude nikdy schopna plně pochopit dokonalost božskosti a velikost věčnosti.

2:2.3 (36.1) Reakce neměnného Boha, při vykonávání jeho věčného záměru, mohou připadat proměnlivé podle toho, jak se mění a posunuje myšlení jeho stvořených inteligencí; to znamená, že se mohou zdánlivě a na povrchu měnit; ale pod povrchem a ve všech vnějších projevech stále skrytě působí neměnný záměr, trvalý plán věčného Boha.

2:2.4 (36.2) Ve vesmírech pojetí dokonalosti musí nutně být relativní, ale ve středním vesmíru a především v Ráji, je dokonalost neoslabena; v určitých stadiích je dokonce absolutní. Projevy Trojice se mohou lišit v představování božské dokonalosti, ale neoslabují ji.

2:2.5 (36.3) Základní dokonalost Boha nespočívá v domnělé spravedlnosti, ale spíše v přirozené dokonalosti dobroty jeho božské podstaty. Bůh je konečný, úplný a dokonalý. Naprosto nic nechybí v kráse a dokonalosti jeho spravedlivé povahy. A celý plán žijících existencí ve světech prostoru je soustředěn v božském záměru pozvednout všechny tvory vlastní vůle do vyšších úrovní poznání dělit se o Rajskou dokonalost Otce. Bůh není ani sobecký, ani uzavřený; on nepřetržitě rozdává sám sebe všem sebe uvědomujících si tvorů nekonečného vesmíru vesmírů.

2:2.6 (36.4) Bůh je věčně a nekonečně dokonalý, on osobně nemůže poznat nedokonalost skrze svoji vlastní zkušenost, ale sdílí vědomí veškerého poznání nedokonalosti se všemi tvory evolučních vesmírů všech Rajských Synů Stvořitelů. Osobní a osvobozující dotek Boží dokonalosti zaplaví srdce a obsáhne vlastnosti všech těch smrtelných tvorů, kteří vystoupili na vesmírnou úroveň morální vnímání. Tímto způsobem, a rovněž prostřednictvím dotyků božské přítomnosti, se Vesmírný Otec opravdově podílí na zkušenostech spojených s nevyzrálostí a nedokonalostí v evoluční dráze každé smrtelné bytosti v celém vesmíru.

2:2.7 (36.5) Lidské nedostatky a potenciální zlo nejsou součástí božské podstaty, avšak smrtelná zkušenost spojená se zlem a všechno co se v lidském životě k němu vztahuje, jsou s největší určitostí součástí trvale se rozšiřující sebe-realizace Boha v dětech času—tvorů s morální odpovědností, kteří byli stvořeni, nebo vyvinuti každým Synem Tvořitelem, který vyšel z Ráje.

3. Právo a Spravedlnost

2:3.1 (36.6) Bůh je poctivý; proto je spravedlivý. „Bůh je poctivý ve všech ohledech.“ „Já jsem neučinil bezdůvodně nic z toho všeho, co jsem vykonal, říká Pán.“ „Závěry Boha jsou naprosto správné a pravdivé.“ Spravedlnost Boha nemůže být ovlivněna skutky a jednáním jeho tvorů, „protože Pán, náš Bůh, nezná nepravost, neúctu k osobám nebo nepřijímání darů.“

2:3.2 (36.7) Jak marné je obracet se k takovému Bohu s dětinskými prosbami pozměnit jeho nezměnitelná nařízení, abychom se vyhnuli spravedlivým důsledkům působení jeho moudrých přírodníchzákonů a oprávněných duchovních nařízeních! „ Nenechejte se zmást; Bůh se nedá oklamat, protože cokoliv člověk zaseje, to bude také sklízet.“ Pravda, dokonce při zaslouženém sklízení úrody za provinění, tato božská spravedlnost je vždy nakloněna k milosti. Nekonečná moudrost je věčný soudce, který stanovuje míru spravedlnosti a milosti a které budou vyměřeny v každé dané situaci. Největším trestem (ve skutečnosti, nevyhnutelným důsledkem) za špatný čin a úmyslnou vzpouru proti Božímu řízení je ztráta existence individuální osobnosti podléhající tomuto řízení. Konečným důsledkem vážného provinění je úplný zánik. V podstatě, tito jednotlivci, spjati s hříchem, zničili sami sebe tím, že kvůli svému oddávání se zlu se stali zcela nereálnými. Nicméně, faktické odstranění takového tvora je pokaždé odloženo, dokud není plně vyhověno stanoveným předpisům, platným v daném vesmíru.

2:3.3 (37.1) Skončení existence se obvykle nařizuje dekretem během periodického, nebo epochálního prohlášení soudu v daném světě, nebo světech. Na světě, jako je Urantie, to připadá na konec období planetárního soudního období. V těchto obdobích může být skončení existence nařízeno koordinovaným jednáním všech soudních pravomocí, od planetárních rad a soudních dvorů Syna Stvořitele, až po soudní tribunály Rady Věčně Moudrých. Nařízení ke skončení existence je vydáno vyššími soudy supervesmíru na základě uceleného svědectví obžaloby, pocházející ze sféry trvalého pobytu provinilce; a potom, když rozsudek o zániku je potvrzen vrchním soudem, vykonání rozsudku je bezprostředním činem těch soudců, kteří bydlí v řídícím centru supervesmíru a vykonávají odtud svoji činnost.

2:3.4 (37.2) Poté, když je tento rozsudek s konečnou platností potvrzen, hříšník okamžitě přestane existovat a jako by nikdy nebyl. Znovuzrození není možné; tento rozsudek je neměnný a věčný. Příslušné živé energetické elementy individuality jsou s pomocí transformace času a proměnami prostoru rozplynuty do kosmického potenciálu, ze kterého kdysi vzešly. Pokud jde o osobnost takového hříšníka, je připravena o nositele pokračujícího života, protože selhala a nedokázala učinit takovou volbu a přijmout taková rozhodnutí, která by ji zajistilo věčný život. Jestliže trvající spojení dané mysli s hříchem kulminuje do úplného ztotožnění se zlem, potom při ukončení života a kosmickém rozplynutí je taková izolovaná osobnost pohlcena nadduší tvoření, stávajíc se součástí vyvíjejícího se poznání Nejvyšší Bytosti. Již nikdy více se neobjeví jako osobnost; její individualita zmizí, jako by nikdy nebyla. Jestliže bytost byla obydlena Ladičem Myšlení, tyto empirické duchovní hodnoty přežívají v realitě pokračující existence Ladiče.

2:3.5 (37.3) V každém vesmírném střetu činných úrovní reality bude osobnost vyšší úrovně vysoko vítězit nad osobností nižší úrovně. Tento neodvratný výsledek vesmírného sporu se vysvětluje tím, že božskost hodnoty odpovídá stupni reality, nebo úrovni bytí jakéhokoliv tvora svobodné vůle. Nespoutané zlo, naprosté selhání, svévolný hřích a neutuchající zločinnost jsou zákonitě a automaticky sebevražednými. Takové projevy kosmické nereality mohou ve vesmíru přežít pouze díky přechodné milosti a toleranci čekající na rozhodnutí práva a potvrzení vyneseného rozsudku spravedlivými soudy vesmírných tribunálů.

2:3.6 (37.4) Vládnutí Synů Tvořitelů v lokálních vesmírech je charakterizováno tvořením a oduševňováním. Tito synové se věnují efektivnímu uskutečňování Rajského záměru postupnéhovzestupu smrtelníků, rehabilitaci rebelů a myšlenkově tápajících, ale když je všechna tato jejich milující snaha s konečnou platností a navždy odmítnuta, síly, jednající podle soudního ustanovení Rady Věčně Moudrých, vykonají konečný rozsudek zrušení osobnosti.

4. Boží Soucit

2:4.1 (38.1) Soucit je prostě spravedlnost, zmírněna tou moudrostí, která vyrůstá z dokonalé znalosti a důkladného poznání přirozených nedokonalostí a nedostatků prostředí konečných tvorů. „Bůh náš je naplněn soucitem, laskavostí, trpělivostí a oplývá milosrdenstvím.“ Proto, „kdokoliv se obrátí na Boha, bude spasen,“ „protože on bude štědře odpouštět.“ „Soucit Pána je věčný a trvalý“; ano, „jeho soucit trvá navěky.“ „Já jsem Pán, který vytváří milující dobrotu, soudnost a spravedlnost na zemi, protože mně to přináší radost.“ „Nezamýšlím působit soužení, nebo zármutek dětem člověka,“ protože Já jsem „soucitný Otec a Bůh veškeré útěchy.“

2:4.2 (38.2) Bohu přináleží laskavost, je přirozeně soucitný a navěky milosrdný. A nikdy není zapotřebí žádného ovlivňování Boha, aby prokázal svoji milující laskavost. Potřeby tvorů jsou plně dostačující k zajištění plného proudu Otcova něžného soucitu a jeho spásné laskavosti. Poněvadž Bůh zná všechno o svých dětech, je pro něj snadné odpustit. Čím více člověk rozumí svému sousedu, tím je pro něj snadnější mu odpustit, dokonce ho milovat.

2:4.3 (38.3) Pouze prozíravost nekonečné moudrosti umožňuje spravedlivému Otci poskytovat spravedlnost a milosrdenství současně a v jakékoliv dané vesmírné situaci. Nebeský Otec není nikdy rozervaný protichůdnými postoji ke svým vesmírným dětem; Bůh není nikdy obětí názorového nepřátelství. Vševědoucnost Boha neomylně řídí jeho svobodnou vůli při výběru takového vesmírného jednání, které dokonale, současně a rovným dílem uspokojí požadavky všech jeho božských projevů a nekonečných kvalit jeho věčné podstaty.

2:4.4 (38.4) Soucit je přirozený a nevyhnutelný důsledek laskavosti a lásky. Laskavá povaha milujícího Otce by rozhodně nemohla odepřít žádnému z členů jakéhokoliv seskupení jeho vesmírných dětí tu moudrou péči, kterou je soucit. Věčná správnost a božský soucit spolu vytvářejí to, co by v lidské zkušenosti bylo nazýváno spravedlností.

2:4.5 (38.5) Božský soucit představuje spravedlivou metodu vyrovnání rozdílu mezi vesmírnými úrovněmi dokonalosti a nedokonalosti. Soucit je právo Svrchovanosti, přizpůsobené okolnostem vyvíjející se konečné existence, je to spravedlnost věčnosti, upravená tak, aby vyhověla nejvyšším zájmům a zajistila vesmírné blaho dětí času. Soucit není v rozporu se spravedlností, ale je spíše tolerantním výkladem požadavků nejvyššího práva, tak je spravedlivě uplatňováno vůči nižším duchovním bytostem a materiálním tvorům ve vyvíjejících se vesmírech. Soucit je právo Rajské Trojice, moudře a láskyplně sestupující na rozmanité myslící bytosti na světech v čase a prostoru jak je ustanoveno božskou moudrostí a rozhodnuto vševědoucí myslí a svrchovanou svobodnou vůlí Vesmírného Otce a všech jeho přidružených Tvořitelů.

5. Boží Láska

2:5.1 (38.6) „Bůh je láska“; proto jediným osobním vztahem Boha k záležitostem vesmíru je vždy projev božského citu. Otec nás miluje natolik, že nás obdařil svým životem. „On přikazuje svému slunci vystoupat nad zlými i dobrými a sesílá déšť na spravedlivé i nespravedlivé.“

2:5.2 (39.1) Je chybou myslet si, že láska Boha k jeho dětem je vykoupena obětmi, které přinášejí jeho Synové, nebo přímluvami jeho podřízených, „neboť Otec sám vás miluje.“ Je to právě pod vlivem jeho rodičovského citu, že Otec posílá obdivuhodné Ladiče, aby obývali mysli lidí. Boží láska je všezahrnující; „kdokoliv touží, může přijít.“ On si přeje, „aby všichni lidé byli spaseni poznáním pravdy.“ On si nepřeje, „aby někdo zahynul.“

2:5.3 (39.2) Tvořitelé jsou prvními, kteří se pokoušejí zachránit člověka před katastrofálními následky jeho provinění proti božským zákonům. Ve své podstatě je Boží láska otcovským citem; proto nás občas „napomíná pro naše vlastní dobro, abychom mohli být spolupodílníci na jeho svatosti.“ I při velkých potížích si pamatujme, že „ve všech našich potížích je on postižen s námi.“

2:5.4 (39.3) Bůh je božsky laskavý k hříšníkům. Když se nepoctivci navrátí zpět k poctivosti, jsou milosrdně přijati, „protože náš Bůh bude štědře odpouštět.“ Já jsem ten, kdo vymaže vaše provinění v mém vlastním zájmu a nebudu si pamatovat vaše hříchy.“ „Pohleďte, jakou láskou nás obdaroval náš Otce, abychom se mohli nazývat dětmi Božími.“

2:5.5 (39.4) Konec konců, největším důkazem Boží dobroty a největším důvodem ho proto milovat je v nás žijící dar Otce—Ladič Myšlení, který tak trpělivě čeká na chvíli, kdy se oba stanete navěky jeden. Ačkoliv nemůžete poznat Boha hledáním, jestliže se však podvolíte vedení ve vás pobývajícího ducha, budete neomylně vedeni, krok za krokem, život za životem, přes všechny nové a nové vesmíry, přes měnící se časové epochy, až nakonec budete stát v přítomnosti Rajské osobnosti Vesmírného Otce.

2:5.6 (39.5) Jak je nerozumné nemít úctu k Bohu jenom proto, že omezenost lidských schopností a nedostatky vašeho materiálního světa vám neumožňují ho spatřit. Mezi vámi a Bohem je nesmírná vzdálenost (fyzický prostor), kterou musíte překonat. Existuje také obrovská propast duchovních rozdílů, které musí být překlenuty; ale bez ohledu na ty všechny fyzické a duchovní aspekty, které vás oddělují od Rajské osobní přítomnosti Boha, zastavte se a přemýšlejte o té závažné skutečnosti, že Bůh ve vás žije; on již svým vlastním způsobem tu propast překlenul. On poslal sebe samého, svého ducha, aby ve vás žil a namáhal se s vámi na vaší cestě splnit vaše věčné vesmírné poslání.

2:5.7 (39.6) Pro mne je snadné a příjemné vážit si někoho, kdo je tak výjimečný a zároveň tak silně citově oddaný pomáhat vylepšit své nevyvinuté tvory. Pro mne je přirozené milovat toho, kdo je tak schopný ve tvoření a řízení a ještě je tak čistý ve své dobrotě a tak věrný ve své milující laskavosti, která nás neustále zaplavuje. Myslím si, že bych Boha miloval stejně silně i kdyby nebyl tak významný a mocný, pokud by byl tak dobrotivý a laskavý. My všichni milujeme Boha více pro jeho podstatu, než pro působení jeho udivujících vlastností.

2:5.8 (39.7) Když sleduji Syny Tvořitele a jejich podřízené správce zápasící tak statečně s nesčetnými potížemi dané doby, náležející k evoluci vesmírů prostoru, tak zjišťuji, že k těmto méně důležitým vládcům vesmírů cítím obrovskou a hlubokou úctu. Konec konců, já si myslím, že my všichni, včetně smrtelníků ve všech světech, milujeme Vesmírného Otce a všechny ostatní bytosti, božské nebo lidské, protože cítíme, že tyto bytosti opravdu milují nás. Poznání milovat někoho je z velké části přímou reakcí na poznání být milován. S vědomím toho, že Bůh mně miluje, já bych ho miloval absolutně, i když by byl zbaven všech svých rysů svrchovanosti, konečnosti a absolutnosti.

2:5.9 (40.1) Otcova láska nás doprovází nyní a během celého nekonečného okruhu věčnosti. Když uvažujete nad milující podstatou Boha, možná je pouze jedna rozumná a přirozená osobní reakce: budete stále silněji milovat vašeho Stvořitele; budete cítit k Bohu takovou citovou náklonnost, jakou cítí dítě ke svému pozemskému rodiči; protože, tak jako otec, opravdový otec, vlastní otec, miluje svoje děti, tak Vesmírný Otec miluje svoje stvořené syny a dcery a nepřetržitě usiluje o jejich blaho.

2:5.10 (40.2) Ale láska Boha je moudrým a prozíravým rodičovským citem. Božská láska působí v jednotném svazku s božskou moudrostí a všemi ostatními nekonečnými vlastnostmi dokonalé podstaty Vesmírného Otce. Bůh je láska, ale láska není Bůh. Největší projev božské lásky ke smrtelným bytostem je patrný v darovaných Ladičích Myšlení, ale vaše největší odhalení Otcovy lásky je vyjádřeno v lidském životě jeho Syna Michaela, když prožil na zemi ideální duchovní život. Je to právě vnitřní Ladič, který zosobňuje lásku Boha každé lidské duši.

2:5.11 (40.3) Někdy mně to skoro bolí, když jsem donucen zobrazit božský cit nebeského Otce k jeho vesmírným dětem použitím lidského slovního symbolu láska. Tento výraz, ačkoliv vyjadřuje lidský nejvyšší smrtelný pojem týkající se úcty a oddanosti, také hodně často označuje tolik z lidského vztahu, což je pak zcela nepatřičné a doslova nevhodné použít také pro označení nesrovnatelného citu živého Boha pro jeho vesmírné tvory! Jaká škoda, že nemohu použít některé nebeské, nebo výjimečné slovo, které by sdělilo lidské mysli skutečnou povahu a vytříbeně překrásný smysl božského citu Rajského Otce.

2:5.12 (40.4) Když člověk ztratí ze zřetele lásku osobního Boha, království Boží se stane pouhým královstvím dobra. Nehledě na nekonečnost jednoty božské podstaty, láska je dominantní vlastnost veškerých osobních vztahů Boha s jeho bytostmi.

6. Boží Laskavost

2:6.1 (40.5) Ve fyzickém vesmíru můžeme vidět božskou krásu, v intelektuálním světě můžeme rozeznat věčnou pravdu, ale laskavost Boha se může nalézt pouze v duchovním světě osobní náboženské zkušenosti. Ve svém pravém jádru, náboženství je víra-naděje v Boží laskavost. Ve filozofii Bůh může být mimořádný a absolutní, nějakým způsobem dokonce inteligentní a osobní, ale v náboženství Bůh musí být také morální; on musí být dobrý. Člověk může mít strach z velkého Boha, ale věří a miluje pouze laskavého Boha. Tato Boží laskavost je součástí Boží osobnosti a její plné zjevení se uskuteční pouze v osobní náboženské zkušenosti věřících synů Božích.

2:6.2 (40.6) Náboženství znamená, že nadsvět duchovní podstaty si je vědom základních potřeb lidského světa a reaguje na ně. Vyvíjející se náboženství se může stát etické, ale pouze objevené náboženství se stane opravdově a duchovně morální. Dávná představa o Bohu jako o Božstvu ovládaném královskou morálkou byla povýšena Ježíšem na tu dojemně milující úroveň intimní rodinné morálky ve vztahu rodič-dítě a mimo kterého neexistuje již nic tak něžného a krásného ve smrtelné zkušenosti.

2:6.3 (41.1) „Bohatost laskavosti Boží vede chybujícího člověka k pokání.“ „Každý dobrý dar a každý dokonalý dar přichází dolů od Otce Nebeských Světel.“ „Bůh je dobrý; on je věčným útočištěm pro duše lidí.“ „ Pán Bůh je soucitný a dobrotivý. On je trpělivý a oplývá laskavostí a pravdivostí.“ „Zkuste a uvidíte, že Bůh je dobrý! Požehnaný je člověk, který se na něho spoléhá.“ Pán je milostivý a plný soucitu. On je Bůh spasení.“ On léčí zlomená srdce a obvazuje rány na duši. On je všemohoucím dobrodincem člověka.“

2:6.4 (41.2) Představovat si Boha jako krále-soudce, i když to pomáhalo udržovat vyšší morální úroveň a vytvářet zákona poslušný národ, zanechalo to individuálního věřícího ve smutné situaci nejistoty s ohledem na jeho postavení v čase a věčnosti. Pozdní hebrejští proroci prohlásili Boha za Otce Izraele; Ježíš ukázal Boha jako Otce každé lidské bytosti. Celá představa smrtelníků o Bohu je nadsmyslově objasněna životem Ježíše. Nesobeckost je neodmyslitelná v rodičovské lásce. Bůh nemiluje podobně jako otec, ale miluje jako otec. On je Rajským Otcem každé vesmírné osobnosti.

2:6.5 (41.3) Spravedlnost naznačuje, že Bůh je zdrojem morálního zákona vesmíru. Pravda odhaluje Otce jako osvícence, učitele. Ale láska dává cit a touží po citu, hledá takové chápající přátelství, jako existuje mezi rodičem a dítětem. Spravedlnost může být božskou myšlenkou, ale láska je otcovský vztah. Chybná domněnka, že Boží spravedlnost byla neslučitelná s nesobeckou láskou nebeského Otce, předpokládala nepřítomnost jednoty v podstatě Božstva a vedla přímo k vytvoření doktríny o pokání, což je filozofické napadení jak jednoty Boha, tak i jeho svobodné vůle.

2:6.6 (41.4) Citlivý nebeský Otec, jehož duch pobývá v jeho dětech na zemi, není rozdvojená osobnost—jedna spravedlivá a druhá soucitná—a ani není zapotřebí prostředníka pro získání Otcovy laskavosti, nebo jeho odpuštění. Božská spravedlnost není ovládána přísným trestajícím právem; Bůh-otec převyšuje Boha-soudce.

2:6.7 (41.5) Bůh nebývá nikdy hněvivý, pomstychtivý, nebo rozzlobený. Je pravda, že moudrost často potlačuje jeho lásku, zatímco spravedlnost podmiňuje jeho zamítnutou milost. Jeho láska ke spravedlnosti nemůže zabránit projevovat spravedlivý odpor k hříchu. Otec není rozporuplná osobnost; jeho božská jednotnost je dokonalá. Bez ohledu na věčné individuálnosti stejnorodých Bohů, jednota Rajské Trojice je absolutní.

2:6.8 (41.6) Bůh miluje hříšníka a nenávidí hřích; toto prohlášení je pravdivé filozoficky, ale Bůh převyšuje osobnost, a osoby jsou schopny pouze milovat a nenávidět jiné osoby. Hřích není osoba. Bůh miluje hříšníka, protože je reálnou osobností (potenciálně věčnou), zatímco k hříchu Bůh neprojevuje žádný osobní postoj, protože hřích není duchovní realita; je neosobní; proto pouze spravedlnost Boha bere na vědomí existenci hříchu. Boží láska spasí hříšníka; zákon Boží zničí hřích. Postoj božské podstaty se zřejmě změní, když hříšník se nakonec úplně ztotožní s hříchem právě tak, jako se stejná smrtelná mysl může také plně ztotožnit se zavedeným duchovním Ladičem. Takový, s hříchem ztotožněný smrtelník, by se potom stal zcela neduchovní ve své podstatě (a proto nereálnou osobností) a nakonec by přišel zánik osobnosti. Nereálnost, dokonce neúplnost podstaty tvora, nemůže existovat napořád ve stále více reálném a duchovním vesmíru.

2:6.9 (42.1) Ve světě osobnosti se Bůh ukazuje jako milující osoba; v duchovním světě je Bůh osobní láska; v náboženské zkušenosti je Bůh obojí. Působení vůle Boží se projevuje láskou. Laskavost Boha leží v jádru božské svobodné vůle—všeobecná snaha milovat, ukazovat soucit, projevovat trpělivost a nabízet odpuštění.

7. Boží Pravda a Krása

2:7.1 (42.2) Veškeré konečné vědomosti a chápání tvora jsou relativní. Informace a údaje, shromážděné dokonce z vyšších zdrojů, jsou ucelené pouze relativně, přesné lokálně a individuálně pravdivé.

2:7.2 (42.3) Fyzická fakta jsou docela jednotná, ale pravda je živý a proměnný faktor ve filozofii vesmíru. Evoluční osobnosti jsou jenom částečně vědoucí a relativně přesné při svém dorozumívání. Mohou si být jisti pouze tím, co jím přinesla jejich osobní zkušenost. To, co se může zdát naprostou pravdou v jednom místě, může být pouze relativní pravdou v jiné části světa.

2:7.3 (42.4) Božská pravda, konečná pravda, je jednotná a univerzální, ale historie věcí duchovních, tak jak je sdělována početnými individui pocházející z rozličných sfér, se může někdy lišit v detailech v důsledku této relativní ucelenosti vědomostí, v důsledku bohatosti osobní zkušenosti a rovněž také v důsledku trvání a rozsahu této zkušenosti. Ačkoliv zákony a nařízení, myšlenky a postoje Prvotního Velkého Zdroje a Středu jsou navěky, nekonečně a všeobecně správné; zároveň je jejich použití a přizpůsobení v každém vesmíru, soustavě, světě a ve stvořených myslících bytostech v souladu s plány a metodami Synů Tvořitelů, působících ve svých příslušných vesmírech a rovněž také v souladu s lokálními plány a postupy Nekonečného Ducha a všech ostatních přidružených nebeských osobností.

2:7.4 (42.5) Nesprávné materialistické učení by smrtelného člověka odsoudilo do role vyvržence ve vesmíru. Taková dílčí vědomost je potenciálně nebezpečná; v takové vědomosti je jak dobro, tak i zlo. Pravda je krásná, protože je současně naplněná i symetrická. Když člověk hledá pravdu, tak směřuje k božské realitě.

2:7.5 (42.6) Filozofové se dopouštějí své nejzávažnější chyby, když se nechají unést abstraktními sofizmy, zaměřujíc svoji pozornost na jeden aspekt reality a pak tento izolovaný aspekt prohlašují za celou pravdu. Moudrý filozof bude vždycky hledat tvůrčí záměr, který stojí za všemi vesmírnými úkazy a předchází jim. Myšlenka tvořitele vždy předchází tvořivý čin.

2:7.6 (42.7) Intelektuální vědomí vlastního já může odhalit krásu pravdy, její duchovní kvalitu, a ne jenom filozofickou soudržností jejího pojetí, ale s větší určitostí a jistotou, neomylnou reakcí na stále přítomného Ducha Pravdy. Štěstí vzniká z poznání pravdy, protože pravda může být projevena; může být prožita. Zklamání a utrpení přicházejí jako důsledek pochybení, protože, jelikož nejsou realitou, nemohou se realizovat ve zkušenosti. Božská pravda se pozná především podle jejího duchovní nádechu.

2:7.7 (42.8) Předmětem věčného hledání je sjednocení, božská ucelenost. Rozsáhlý fyzický vesmír je spojený s Ostrovem Ráj; intelektuální vesmír je spojený s osobností Boha mysli, Společného Činitele; duchovní vesmír je spojený s osobností Věčného Syna. Ale osamělý smrtelník času a prostoru je spojený s Bohem-Otcem prostřednictvím přímého vztahu mezi vnitřním Ladičem Myšlení a Vesmírným Otcem. Ladič Myšlení člověka je součástí Boha a neustále usiluje o božské sjednocení; Rajské Božstvo Prvotního Zdroje a Středu je Božstvo, ve kterém a se kterým je Ladič Myšlení spojený.

2:7.8 (43.1) Rozpoznání nejvyšší krásy je odhalení a sjednocení reality: rozpoznání božské dobrotivosti ve věčné pravdě, což je definitivní krása. Dokonce kouzlo lidského umění spočívá v harmonii jeho ucelenosti.

2:7.9 (43.2) Obrovskou chybou hebrejského náboženství byla jeho neschopnost spojit laskavost Boha se skutečnými vědeckými poznatky a působivou krásou umění. Jak se civilizace vyvíjela a poněvadž náboženství pokračovalo v nerozumném směru přílišného zdůrazňování laskavosti Boha, což vedlo k částečnému vyloučení pravdy a opomíjení krásy, v lidech určitého druhu se začala vytvářet a narůstat tendence odvrátit se od abstraktního a odtrženého konceptu izolované laskavosti. Příliš zdůrazňovaná a izolovaná mravnost novodobého náboženství, které není schopno udržet oddanost a věrnost mnoha lidí dvacátého století, by se mohlo napravit, kdyby, kromě mravních nařízeních, by věnovalo rovným dílem pozornost poznatkům vědy, filozofie, duchovním prožitkům, krásám fyzického tvoření, kouzlu intelektuálního umění a ušlechtilé čistotě vyspělého charakteru.

2:7.10 (43.3) Náboženskou výzvou dnešní doby pro ty prozíravé a pokrokové muže a ženy s duchovním vnímáním, kteří budou mít odvahu, je vytvořit novou, přitažlivou filozofii, založenou na prožitých zkušenostech s rozšířenými a velmi dobře sjednocenými koncepty kosmické pravdy, vesmírné krásy a božské laskavosti. Takové nové a čisté vidění morálky přiláká všechno, co je dobré v lidských myslích a vyburcuje to, co je nejkrásnější v lidských duších. Pravda, krása a laskavost jsou božské reality a jak člověk postupně stoupá po stupních duchovního života, tyto nejvyšší vlastnosti Věčného se stále více slaďují a spojují v Bohu, který je láska.

2:7.11 (43.4) Všechna pravda—materiální, filozofická nebo duchovní—je jak krásná, tak i laskavá. Všechna opravdová krása—materiální umění nebo duchovní vyrovnanost—je jak opravdová, tak i laskavá. Všechna upřímná laskavost—buď osobní morálka, sociální rovnost nebo božská péče—je rovným dílem opravdová a krásná. Zdraví, zdravá mysl a štěstí jsou sjednocením pravdy, krásy a laskavosti tak, jak jsou sladěny v lidských zkušenostech. Takové úrovně činného způsobu života vzniknou sjednocením energetických, myšlenkových a duchovních systémů.

2:7.12 (43.5) Pravda sjednocuje, krása přitahuje, laskavost stabilizuje. A když tyto reálné hodnoty jsou sladěny v osobní zkušenosti, výsledkem je přechod na vyšší úroveň lásky, podmíněna moudrostí a stanovena věrností. Opravdovým smyslem veškerého vesmírného vzdělání je to, aby se dosáhlo lepšího souladu izolovaného dítěte světů s rozsáhlými realitami jeho vzrůstající zkušenosti. Na lidské úrovni je realita konečná, na vyšších a božských úrovních je realita nekonečná a věčná.

2:7.13 (43.6) [Presentováno Božským Poradcem, zplnomocněným Radou Věčně Moudrých na Uverse.]

Kapitola 3 Vlastnosti Boha

Koncept kopie

Kniha Urantia

Kapitola 3

Vlastnosti Boha

3:0.1 (44.1) BŮH je všude přítomný; Vesmírný Otec vládne okruhu věčnosti. Ale on vládne v lokálních vesmírech v osobách svých Rajských Synů Tvořitelů, on dokonce daruje život skrze tyto Syny. „Bůh nám dal věčný život a tento život je v jeho Synech.“ Tito Synové Tvořitelé jsou osobním vyjádřením Boha v sektorech času a jeho projevem k dětem planet, které krouží ve vyvíjejících se vesmírech prostoru.

3:0.2 (44.2) Tito ušlechtilí zosobnění Boží Synové jsou plně rozeznatelní myslícími bytostmi na nižších úrovních vývoje a tak kompenzují neviditelnost nekonečného a proto méně rozeznatelného Otce. Rajští Synové Tvořitelé Vesmírného Otce odhalují v sobě jinak neviditelné bytí, neviditelné pro jeho absolutnost a nekonečnost, které jsou podstatou okruhu věčnosti a jsou základními vlastnostmi osobností Rajských Božstev.

3:0.3 (44.3) Tvořivost je stěží vlastností Boha; je to spíše souhrn jeho působících charakterových rysů. A působení této univerzální tvořivé činnosti se věčně projevuje tak, jak je stanoveno a řízeno všemi sladěnými vlastnostmi nekonečné a božské reality Prvotního Zdroje a Středu. My upřímně pochybujeme, zdali některá vlastnost božské povahy se může považovat za předchůdce jiných vlastností, ale kdyby tomu tak bylo, potom by tvořivá povaha Božstva měla přednost před všemi ostatními povahami, činnostmi a vlastnostmi. A vrcholem tvořivosti Božstva je univerzální pravda Otcovství Boha.

1. Všudypřítomnost Boha

3:1.1 (44.4) Schopnost Vesmírného Otce být současně všude přítomný, vytváří jeho všudypřítomnost. Pouze Bůh může být současně na dvou a vícero místech. Bůh je současně přítomný „v nebi nahoře i v nebi dole“; jak zvolal Žalmista: „Kam půjdu od ducha tvého? Kam uprchnu od tvé přítomnosti?“

3:1.2 (44.5) „Já jsem Bůh, který je tak blízko a zároveň tak daleko,“ říká Pán. „Nenaplňuji nebe a zemi?“ Vesmírný Otec je stále přítomný na všech místech a v každém srdci ve svém rozsáhlém tvoření. On je „plnost, která vše naplňuje a vše doplňuje,“ a „která dělá všechno ve všem,“ a dále, pojetí jeho osobnosti je takové, že „nebesa (vesmír) a nebesa nebes (vesmír vesmírů) ho nemohou obsáhnout. Je to doslova pravda, že Bůh je všechno a ve všem. Ale dokonce ani toto není celý Bůh. Nekonečný může být s konečnou platností odhalen pouze v nekonečnosti; příčina nemůže být nikdy plně pochopena analýzou důsledků; živý Bůh je nezměřitelně větší než celé tvoření, které vzniklo jako výsledek tvořivých činů jeho nespoutané, svobodné vůle. Bůh se odhaluje v celém kosmu, ale kosmos nikdy nemůže obsáhnout, nebo obklopit celou úplnost nekonečnosti Boha.

3:1.3 (45.1) Otcova přítomnost nepřetržitě střeží hlavní vesmír. „On stojí na jednom konci nebe, po okruhu přejde na druhý konec; a nic se neukryje před jeho světlem.“

3:1.4 (45.2) Ne jenom bytosti existují v Bohu, ale Bůh také žije v bytostech. „My víme, že v něm přebýváme, protože on žije v nás; on nám dal svůj duch. Tento dar od Rajského Otce je nerozlučným lidským společníkem.“ On je stále přítomný a všude prostupující Bůh.“ „Duch věčného Otce je skrytý v mysli každého smrtelného dítěte. “Člověk touží najít přítele a přitom opravdový přítel žije přímo v jeho srdci.“ „Opravdový Bůh není daleko od nás; on je součástí nás; jeho duch promlouvá z našeho nitra.“ „Otec žije v dítěti. Bůh je stále s námi. On je duch, který nás vede na cestě věčností.“

3:1.5 (45.3) Opravdu bylo řečeno o lidské rase: „Jste od Boha“, protože „ten, kdo přetrvává v lásce, přetrvává v Bohu a Bůh v něm.“ Také v prohřešení trýzníte ve vás pobývající Boží dar, protože Ladič Myšlení musí nezbytně projít důsledky nečestného myšlení lidské mysli, uvězněné ve vlastních okovech.

3:1.6 (45.4) Všudypřítomnost Boha je ve skutečnosti součástí jeho nekonečné podstaty; prostor nevytváří pro Boha žádnou překážku. Dokonalá a neohraničitelná přítomnost Boha je rozeznatelná pouze v Ráji a ve středním vesmíru. A tudíž jeho přítomnost není pozorovatelná ve tvořeních obklopujících Havonu, neboť Bůh vymezil svoji přímou a skutečnou přítomnost jako projev uznání nadvlády a božských výsadních práv rovnocenných tvořitelů a vládců vesmíru v čase a prostoru. Z toho důvodu musí koncept božské přítomnosti poskytnout široké rozpětí jak pro způsob, tak i směr vyjádření, obsahující přítomnost okruhů Věčného Syna, Nekonečného Ducha a Ostrova Ráj. Ani není vždy možné rozlišit přítomnost Vesmírného Otce od působení jeho věčných rovnocenných Božstev a vykonavatelů, kteří tak dokonale naplňují všechny nekonečné požadavky jeho neměnícího se záměru. Ale není tomu tak, pokud se jedná o osobní okruh a Ladiče Myšlení; zde Bůh působí individuálně, přímo a výlučně.

3:1.7 (45.5) Vesmírný Dohlížitel je potenciálně přítomný v gravitačních okruzích Ostrova Ráje ve všech částech vesmíru, v každé době a ve stejném rozsahu—v souladu s hmotou, v závislosti na fyzikálních požadavcích pro tuto přítomnost a kvůli průvodní vlastnosti všech tvoření, která je příčinou toho, že všechny věci jsou k němu přitahovány a spočívají v něm. Prvotní Zdroj a Střed je rovněž potenciálně přítomný v Neomezeném Absolutnu—zásobárnou nevytvořených vesmírů věčné budoucnosti. Bůh takto prostupuje fyzickými vesmíry minulosti, současnosti a budoucnosti. On je prvotní základ soudržnosti takzvaného materiálního tvoření. Tento neduchovní potenciál Božstva se občas realizuje na úrovni fyzického bytí nevysvětlitelným proniknutím některého z jeho výsadních vykonavatelů na scéně vesmírné činnosti.

3:1.8 (45.6) Přítomnost Boha v mysli je ve vzájemném vztahu s absolutní myslí Společného Činitele— Nekonečného Ducha, ale v konečných tvořeních je lépe rozeznatelná ve všude působící kosmické mysli Hlavních Duchů Ráje. Tak jak je Prvotní Zdroj a Střed potenciálně přítomný v okruzích mysli Společného Činitele, tak je také potenciálně přítomný v napětí Vesmírného Absolutna. Ale mysl lidského typu je dar Dcer Společného Činitele—Božských Pečovatelek vyvíjejících se vesmírů.

3:1.9 (46.1) Všude přítomný duch Vesmírného Otce je sladěn s působením univerzálního ducha Věčného Syna a trvalým božským potenciálem Božského Absolutna. Ale, ani duchovní aktivity Věčného Syna a jeho Rajských Synů, nebo působení obdarovaných myslí Nekonečného Ducha, se nezdají, že by vylučovaly přímé působení Ladičů Myšlení—částic Boha, pobývajících v srdcích jeho stvořených dětí.

3:1.10 (46.2) Pokud se týče přítomnosti Boha na planetě, v soustavě, v souhvězdí nebo ve vesmíru, rozsah takové přítomnosti na jakémkoliv vytvořeném útvaru, je závislý na stupni vyvíjející se přítomnosti Nejvyšší Bytosti: ona je určena hromadným poznáním Boha a věrností k němu ze strany rozsáhlé vesmírné organizace, zahrnující nižší úrovně soustav a samotné planety. Proto někdy, aby se zachovaly a zachránily tyto vzácné aspekty Boží přítomnosti, ty planety (nebo také soustavy), které se ponořily hluboko do duchovní temnoty, se v určitém smyslu dají do karantény, nebo se částečně izolují od styku s většími útvary vesmíru. A toto všechno, tak jak to účinkuje na Urantii, je duchovní obrannou reakcí většiny světů, aby se sami ochránily, pokud to jen bude možné, před útrapami izolace v důsledku nepřátelských činů tvrdohlavé, zlomyslné a vzpurné menšiny.

3:1.11 (46.3) Ačkoliv Otec krouží rodičovsky kolem všech svých synů—všech osobností—jeho vliv v nich je omezený odlehlostí jejich vzniku od Druhé a Třetí Osoby Božstva a narůstá, jak na své pouti postupně dosahují vyspělejší úrovně. Skutečnost,že Bůh je přítomen v myslích bytostí je stanovena tím, zdali v nich pobývají, anebo nepobývají fragmenty Boha, takové, jako jsou Tajemné Monitory, ale účinnost jeho přítomnosti je dána mírou spolupráce mezi těmito zavedenými Ladiči Myšlení a mysli, ve kterých pobývají.

3:1.12 (46.4) Proměnlivosti Otcovy přítomnosti nejsou způsobeny nestálostí Boha. Otec neodejde do ústraní, protože byl oslaben; jeho city k bytostem se neodcizí kvůli jejich prohřeškům. Spíše, jeho děti, obdařeny svobodnou volbou (ve vztahu k sobě samým) a uplatňujíc tuto volbu, sami přímo určují rozsah a omezení Otcova božského vlivu ve svých srdcích a duších. Otec se nám všem štědře rozdává bez omezení a bez upřednostňování. On nedělá žádné rozdíly mezi osobami, planetami, soustavami nebo vesmíry. V sektorech času on prokazuje osobní čest pouze Rajským osobnostem Boha Sedmidílného— rovnoprávným tvořitelům konečných vesmírů.

2. Nekonečná Moc Boha

3:2.1 (46.5) Všechny vesmíry vědí, že „vládne všemohoucí Pán Bůh.“ To, co se děje na tomto a jiných světech, je pod božským dohledem. „On jedná podle vlastní vůle v nebesích i mezi obyvateli země.“ Je to věčná pravda, že „není žádná jiná moc, než Boží.“

3:2.2 (46.6) V rozsahu toho, co se shoduje s božskou podstatou, je doslovnou pravdou, že „s Bohem je možné všechno.“ Dlouho trvající evoluční procesy lidí, planet a vesmírů jsou pod dokonalou kontrolou vesmírných tvořitelů a správců a rozvíjí se v souladu s věčným záměrem Vesmírného Otce, postupují harmonicky a uspořádaně a přesně dodržují moudrý plán Boha. Existuje pouze jeden zákonodárce. On udržuje planety v prostoru a otáčí vesmíry kolem nekonečného okruhu věčnosti.

3:2.3 (47.1) Ze všech božských vlastností je nejlépe chápána všemohoucnost Boha, zejména proto, že převládá v materiálním vesmíru. Jako neduchovní jev, Bůh je energie. Toto prohlášení o fyzické podstatě je založeno na nepochopitelné pravdě, že Prvotní Zdroj a Střed je původní příčinou všech fyzických jevů v prostoru. Od této božské činnosti se odvozují všechny fyzické energie a ostatní materiální projevy. Světlo, to jest světlo bez tepla, představuje jiný druh neduchovních projevů Božstev. A existuje ještě další forma neduchovní energie, která je prakticky neznámá a zatím ještě nepoznaná na Urantii.

3:2.4 (47.2) Bůh kontroluje veškerou energii; on určil „cestu pro blesk“; on ustanovil všechny okruhy energie. On určuje čas a způsoby jakými se projevují všechny formy energie-hmoty. A všechny tyto věci jsou bez přestání drženy v jeho věčném sevření—v gravitačním ovládacím centru ve spodním Ráji. A tak světlo a energie věčného Boha nepřetržitě krouží po jeho velkolepém okruhu—nekonečné, ale uspořádané procesí velkého množství hvězdných světů, tvořících vesmír vesmírů. Všechna tvoření krouží věčně kolem Rajské Osobnosti—středu všech věcí a bytostí.

3:2.5 (47.3) Všemohoucnost Otce se vztahuje ke všude převládající absolutní úrovni, na které jsou tři energie—fyzická, rozumová a duchovní a které jsou nerozeznatelné v jeho těsné blízkosti—Zdroje všech věcí. Mysl tvora, která není ani Rajskou monotou ani Rajským duchem, není schopna přímo vnímat Vesmírného Otce. Bůh se přizpůsobuje nedokonalé mysli—u smrtelníků Urantie je to prostřednictvím Ladičů Myšlení.

3:2.6 (47.4) Vesmírný Otec není pomíjivou silou, proměnlivou mocí, nebo kolísající energií. Moc a moudrost Otce jsou plně dostačující, aby si věděli rady s jakýmikoliv a s veškerými nezbytnostmi vesmíru. On předvídá všechny mimořádné situace, vznikající v lidské zkušenosti, a proto nereaguje na vesmírné události odtrženě, ale spíše v souladu s příkazy věčné moudrosti a podle nařízeních nekonečné soudnosti. Bez ohledu na to jak to zvenku vypadá, moc Boha nepůsobí ve vesmírech jako slepá síla.

3:2.7 (47.5) Vznikají situace, ve kterých to vypadá, že byla udělána nouzová opatření, že přírodní zákony byly pozastaveny, že omyly při úpravách byly přizznány, a že se vytváří úsilí napravit tyto chyby; ale není tomu tak. Takové představy o Bohu mají svůj původ ve vašem limitovaném rozsahu vidění, v omezeném chápání a v ohraničeném prostoru vašeho zkoumání; takové nepochopení Boha je způsobeno vaší hlubokou neznalostí, týkající se existence vyšších zákonů daného světa, velikostí osobnosti Otce, nekonečného počtu jeho vlastností a skutečností jeho svobodné vůle.

3:2.8 (47.6) Planetární tvorové, ve kterých pobývá duch Boha, jsou rozptýleni v celém vesmírném prostoru v nekonečných počtech a řádech, jejich intelekt je velmi odlišný, jejich mysli jsou velmi limitovány a někdy velmi primitivní, jejich vidění je velmi omezené a lokalizované, že je téměř nemožné zformulovat všeobecné ustanovení, které by dostatečně vysvětlovalo nekonečné vlastnosti Otce a zároveň, aby v co největším rozsahu bylo pochopitelné těmito myslícími bytostmi. Proto, mnohé činy všemocného Stvořitele se zdají vám, bytostem, svévolné, odtržené a nezřídka bezcitné a kruté. Ale, já vás opět ujišťuji, že to není pravda. Otcovy všechny činy jsou cílevědomé, uvážené, moudré, přátelské a věčně usilující o největší dobro, ne vždy to platí pro jednotlivou bytost, jednotlivou rasu, jednotlivou planetu, nebo dokonce jednotlivý vesmír; jsou určeny pro blaho a největší dobro všech, od nejnižších až po nejvyšší. V epochách času, blaho jedné části se může zdánlivě lišit od blaha celku; v okruhu věčnosti takové zdánlivé rozdíly neexistují.

3:2.9 (48.1) My všichni jsme součástí Boží rodiny a musíme se proto někdy podílet na rodinné disciplině. Mnohé z Božích činů, které nás tak zneklidňují a matou, jsou výsledkem rozhodnutí a konečných nařízení všemoudrého, zplnomocňující Společného Činitele k vykonání nařízení neomylné vůle nekonečné mysli a uvedení v platnost rozhodnutí dokonalé osobnosti, jejíž přehled, vidění a péče obsahují nejvyšší a věčné blaho celého jeho obrovského a rozsáhlého tvoření.

3:2.10 (48.2) A tudíž, vaše odtržené, dílčí, omezené, primitivní a vysoce materialistické pojetí a také nedostatky vrozené v povaze vašeho bytí, vytvářejí takový handicap, který vám neumožňuje vidět, chápat, nebo znát moudrost a laskavost mnoha božských činů, které se vám jeví, že přinášejí s sebou zdrcující krutost a které se zdají, že jsou charakterizovány naprostou lhostejností k pohodlí a blahu, k planetárnímu štěstí a osobnímu blahobytu vám podobným tvorům. Je to kvůli limitované lidské představě, kvůli vašim omezeným vědomostem a omezenému chápání, že nerozumíte motivům Boha a překrucujete jeho záměry. Ale mnoho věcí se děje na evolučních světech, které nejsou osobním konáním Vesmírného Otce.

3:2.11 (48.3) Božská všemohoucnost je dokonale sladěna s ostatními vlastnostmi osobnosti Boha. Obvykle je moc Boha pouze limitována ve svém vesmírném duchovním projevu třemi okolnostmi, nebo situacemi:

3:2.12 (48.4) 1. Povahou Boha, zejména jeho nekonečnou láskou, a také pravdou, krásou a laskavostí.

3:2.13 (48.5) 2. Vůlí Boha, jeho milosrdnou péčí a otcovským vztahem k osobnostem vesmíru.

3:2.14 (48.6) 3. Zákonem Boha, poctivostí a spravedlností věčné Rajské Trojice.

3:2.15 (48.7) Bůh je neomezený ve své moci, božský ve své podstatě, konečný ve své vůli, nekonečný ve svých vlastnostech, věčný ve své moudrosti a absolutní ve své realitě. Ale všechny tyto charakterové rysy Vesmírného Otce jsou sjednoceny v Božstvu a univerzálně vyjádřeny v Rajské Trojici a v božských Synech Trojice. Jinak, vně Rajské Trojice a středního vesmíru Havony, všechno, týkající se Boha je limitováno evoluční přítomností Nejvyššího, podmíněno vznikající přítomností Konečného a koordinováno třemi existenciálními Absolutny: Božstvem, Všeobecným a Neomezeným. A Boží přítomnost je takto limitována, protože taková je vůle Boha.

3. Vesmírná Vědomost Boha

3:3.1 (48.8) „Bůh ví všechno.“ Božská mysl je si vědoma a je dobře obeznámena s myšlením veškerého tvoření. Jeho znalost událostí je univerzální a dokonalá. Božské entity, které z něho vycházejí, jsou jeho součástí; ten, kdo „vyrovnává oblaka“, má také „dokonalé vědomosti.“ „Oči Boha jsou všude.“ Váš velký učitel řekl o bezvýznamných vrabcích: „ani jeden z nich nespadne na zem bez bez vědomí mého Otce“, a také: „každý vlas na vašich hlavách je spočítán.“ „On zná počet hvězd; on je všechny nazývá jejich jmény.“

3:3.2 (49.1) Vesmírný Otec je jedinou osobností ve všech vesmírech, která zná skutečný počet hvězd a planet v prostoru. Všechny světy v každém vesmíru jsou nepřetržitě ve vědomí Boha. On také říká: „Já opravdu vidím strádání mého lidu, slyším jeho pláč a znám jeho soužení.“ Neboť „z nebes se dívá Pán; on vidí všechny lidské syny; z místa svého obydlí se dívá na všechny obyvatele země.“ Každé dítě-tvor může opravdu říci: „On zná cestu, po které jdu a když mně prozzkouší, vyjdu jako zlato.“ „Bůh ví, kdy sedíme a kdy vstáváme; on rozumí našim myšlenkám z velké dálky a všechny naše cesty jsou mu známy.“ „Všechno je obnaženo a odkryto před zrakem toho, komu se musíme zodpovídat.“ A mělo by být opravdovou útěchou pro lidskou bytost, když pochopí, že „on zná vaši strukturu; on si pamatuje, že vy jste prach.“ Hovoříc o živém Bohu, Ježíš řekl: „Otec váš ví, co potřebujete dokonce předtím, než ho o to požádáte.“

3:3.3 (49.2) Bůh vlastní neomezenou schopnost znát všechny věci; jeho vědomí je univerzální. Jeho osobní okruh zahrnuje všechny osobnosti a jeho znalost, dokonce i nevyvinutých tvorů, je doplňována nepřímo přes sestupující kategorie božských Synů a přímo, prostřednictvím zavedených Ladičů Myšlení. A kromě toho, neustále je všude přítomen Nekonečný Duch.

3:3.4 (49.3) My si nejsme zcela jisti, zdali Bůh chce, nebo nechce, předvídat hříšné činy. Ale, i když by Bůh mohl předvídat svobodomyslné činy svých dětí, takové předvídání je ani v nejmenším nepřipravuje o jejich svobodu. Jedno je jisté: Boha nemůže nic překvapit.

3:3.5 (49.4) Všemohoucnost neznamená schopnost konat nevykonatelné—nebožské činy. Také vševědoucnost neznamená schopnost znát nepoznatelné. Ale taková tvrzení mohou být stěží pochopitelná pro konečné mysli. Tvor sotva může rozumět rozsahu a hranic vůle Tvořitele.

4. Nekonečnost Boha

3:4.1 (49.5) Postupné darování sebe vesmírům, když jsou uzpůsobeny pro život, nijak nezmenšuje potenciál moci, nebo zásobu moudrosti, protože i nadále sídlí a spočívají v centrální osobnosti Božstva. Bezmezné darování sebe Synům Ráje, svým podřízeným světům a jejich rozmanitým tvorům, vůbec neoslabuje potenciál síly, moudrosti a lásky Boha, ani ho to nepřipravuje o žádnou vlastnost jeho dokonalé osobnosti.

3:4.2 (49.6) Vytvoření každého nového vesmíru vyžaduje nové seřízení gravitace; ale, i když tvoření bude pokračovat neomezeně, věčně, nebo dokonce do nekonečnosti, až nakonec bude materiální svět existovat bez ohraničení, moc ovládat a koordinovat, spočívající v Ostrově Ráj, bude i nadále schopna rovnocenně a adekvátně vládnout, kontrolovat a koordinovat takový nekonečný vesmír. A potom, když neomezená síla a moc budou poskytnuty neohraničenému vesmíru, Nekonečný bude i nadále naplněn stejným množstvím síly a energie; Neomezené Absolutno bude i nadále nezmenšeno; Bůh bude i nadále vlastnit stejně nekonečný potenciál, tak jako kdyby síla, energie a moc nikdy nebyly použity pro podporu všech nových a nových vesmírů.

3:4.3 (50.1) A toto praví moudrost: skutečnost, že mysl je tak bohatě rozdávána pro myšlení světů, ani v nejmenším nevyčerpává centrální zdroj božské moudrosti. I když se vesmíry stále rozmnožují a počet obyvatel světů přibývá v takovém množství, které je za hranicemi chápání, i když mysl je nepřetržitě a nekonečně poskytována všem bytostem vyššího i nižšího postavení, i nadále bude centrální osobnost Boha obsahovat stejnou, věčnou, nekonečnou a všemoudrou mysl.

3:4.4 (50.2) Skutečnost, že Otec posílá duchovní posly ze sebe samého, aby pobývali v mužích a ženách vašeho a jiných světů, ani v nejmenším nesnižuje jeho schopnost působit jako božská a všemocná duchovní osobnost; a opravdu neexistuje krajní hranice pro rozsah působení, nebo počet takových duchovních Monitorů, které je Otec schopen poslat. Toto dávání sebe samého svým tvorům, vytváří nezměrnou, téměř nepředstavitelnou budoucnost, umožňující těmto božsky obdařeným smrtelníkům pokračující růst a vývoj bytí. A toto hojné rozdávání sebe sama jako pečující duchovní entity, žádným způsobem neoslabuje moudrost a dokonalost pravdy a vědomostí, které spočívají v osobě všemoudrého, vševědoucího a všemocného Otce.

3:4.5 (50.3) Pro smrtelníky času existuje budoucnost, ale Bůh pobývá ve věčnosti. Ačkoliv já pocházím z místa, nacházející se blízko obydlí Božstva, neodvažuji se říci, že rozumím dokonale nekonečnosti tolika božských vlastností. Pouze nekonečnost mysli může plně pochopit nekonečnost bytí a věčnost dění.

3:4.6 (50.4) Smrtelný člověk není schopen poznat nekonečnost nebeského Otce. Konečná mysl není schopna domyslet do důsledků takovou absolutní pravdu či fakt. Ale tato stejná konečná lidská bytost je schopna skutečně cítit—doslova prožít—plný a nezmenšený účinek takové nekonečné LÁSKY Otce. Taková láska může být opravduprožita, a i když kvalita tohoto prožitku je bezmezná, kvantita takového prožitku je naprosto jasně omezena lidskou schopností duchovního vnímání, spojeného se schopností milovat na oplátku Otce.

3:4.7 (50.5) Konečné uvědomění si nekonečných hodnot logicky vysoko přesahuje omezené chápání tvora kvůli skutečnosti, že smrtelný člověk je vytvořen jako obraz Boha—žije v něm fragment nekonečnosti. Proto nejbližší a nejupřímnější pro člověka cesta k Bohu je cesta v lásce a skrze lásku, protože Bůh je láska. A každý z takových jedinečných vztahů je skutečným poznáním kosmické sociologie, vztah Stvořitele a tvora—láska Otce k dítěti.

5. Nejvyšší Vláda Otce

3:5.1 (50.6) Ve svých stycích se světy posthavonského období Vesmírný Otec neuplatňuje svoji nekonečnou moc a rozhodující autoritu přímo, ale spíše prostřednictvím svých Synů a jim podřízeným osobnostem. A všechno toto Bůh dělá z vlastní vůle. Jestliže by nastala situace, kterou by se božská mysl rozhodla řešit, tak by přímo byly použity všechny možné pověřené síly; ale, jako pravidlo, taková situace nastává pouze tehdy, když pověřená osobnost nedokáže splnit božské povinnosti. V takových případech neplnění povinností a v rámci zajištění božské moci a potenciálu, Otec jedná samostatně a na základě mandátů jeho vlastní volby; a taková volba se pokaždé vyznačuje neomylnou dokonalostí a nekonečnou moudrostí.

3:5.2 (51.1) Otec vládne prostřednictvím svých Synů; v organizaci vesmíru existuje od shora souvislá posloupnost vládců, zakončená Planetárními Princi; kteří řídí osudy evolučních sfér, patřících k nekonečným oblastem působení Otce. A následující zvolání není pouhým básnickým výrazem: „Pánova je země a on ji naplňuje.“ „On sesazuje krále a jmenuje krále.“ „Nejsvrchovanější vládnou v královstvích lidí.“

3:5.3 (51.2) Ne všechno, co se děje v lidských srdcích je podle Otcovi vůle; ale při řízení planety a jejího osudu převládá božský plán; vítězí věčný smysl moudrosti a lásky.

3:5.4 (51.3) Ježíš řekl: „Otec můj, který mne dal jim, je větší než všichni; a nikdo je nedokáže vytrhnout z ruky mého Otce.“ Když letmo zahlédnete jeho rozmanitou činnost a posuzujete ohromující nezměrnost Otcova téměř neomezeného tvoření, asi znejistíte při představě o jeho nadřazenosti, ale neměli byste pochybovat o tom, že on je pevně a natrvalo usídlen v Rajském středu všech věcí a že je dobročinným Otcem všech myslících bytostí. Je jenom „jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi a ve všech,“ „a on je přede všemi věcmi, a všechny věci spočívají v něm.“

3:5.5 (51.4) Nejistoty života a rány osudu nejsou v žádném případě v rozporu s koncepcí univerzální nadvlády Boha. Celý evoluční život tvorů je naplněn určitými nevyhnutelnostmi. Zamyslete se nad následujícím:

3:5.6 (51.5) 1. Je odvaha—síla charakteru—žádoucí? Jestli ano, pak musí být člověk vychován v prostředí, které nutně vyžaduje bojovat s utrpením a reagovat na zklamání.

3:5.7 (51.6) 2. Je nesobeckost—sloužit druhým—žádoucí? Jestli ano, pak se musí životní zkušenost setkat se situacemi sociální nerovnosti.

3:5.8 (51.7) 3. Je naděje—velkolepost víry—žádoucí? Jestli ano, pak lidská existence musí neustále čelit nedostatku bezpečnosti a stálé nejistotě.

3:5.9 (51.8) 4. Je víra—nejvyšší uplatnění lidské mysli—žádoucí? Jestli ano, pak se lidská mysl musí nacházet ve velmi obtížné situaci, kdy pořád ví méně, než je schopna uvěřit.

3:5.10 (51.9) 5. Je láska k pravdě a ochota ji následovat kdekoliv nás povede, žádoucí? Jestli ano, pak musí člověk vyrůstat ve světě, kde existují přestupky a lež je běžný jev.

3:5.11 (51.10) 6. Je idealismus—pojetí, přibližující se božskosti—žádoucí? Jestli ano, pak musí člověk vést svůj boj v prostředí relativního dobra a lásky, což jsou podmínky povzbuzující nepotlačitelnou touhu dospět k lepšímu.

3:5.12 (51.11) 7. Je věrnost—oddanost k vyšším povinnostem—žádoucí? Jestli ano, pak musí člověk žít mezi pravděpodobnou zradou a selháním. Statečná oddanost k povinnosti spočívá v předpokládaném riziku nesplnění povinnosti.

3:5.13 (51.12) 8. Je nezištnost—duch sebeopomíjení—žádoucí? Jestli ano, pak musí smrtelný člověk žít tváří v tvář svému nevyhnutelnému „já“ a jeho ustavičném volání po uznání a úctě. Člověk by si nemohl aktivně zvolit božský život, kdyby se nevzdal svého ega. Člověk by nikdy nemohl trvat na spasitelné spravedlnosti, kdyby neexistovalo potenciální zlo a dobro jako protiklad.

3:5.14 (51.13) 9. Je radost—naplněné štěstí—žádoucí? Jestli ano, pak musí člověk žít ve světě, kde výskyt bolesti a pravděpodobnost strádání jsou trvalými empirickými možnostmi.

3:5.15 (52.1) V celém vesmíru je každý útvar považován jako část celku. Přežití části celku je závislé na součinnosti se záměrem a účelem celku, na upřímné touze a naprosté ochotě vykonávat božskou vůli Otce. Jediným evolučním světem bez omylů (bez možnosti nerozumného úsudku), by byl svět bez svobodného intelektu. Ve vesmíru Havona je miliarda dokonalých světů s dokonalými obyvateli, ale evoluční člověk musí být omylný, jestliže má být svobodný. Není možné, aby svobodný a nezkušený intelekt byl od počátku rovnoměrně moudrý. Pravděpodobnost, že chybný úsudek (zlo) se stává hříchem, nastává pouze tehdy, až když lidská vůle vědomě schvaluje a úmyslně podporuje promyšlený nemorální úsudek.

3:5.16 (52.2) Plné pochopení pravdy, krásy a dobra je vrozené v dokonalosti božského vesmíru. Obyvatelé světů Havony nepotřebují potenciál relativních hodnotových úrovní jako stimul volby; takové dokonalé bytosti jsou schopny rozpoznat dobro a vybrat si ho v nepřítomnosti veškerých rozporných a mysl podněcujících morálních situací. Ale všechny takové dokonalé bytosti jsou ve své morální podstatě a duchovním postavení to, co je podstatou jejich skutečné existence. Oni se empirickým poznáním zasloužili o svůj rozvoj pouze v rámci jejich příslušného statusu. Smrtelný člověk podobně získá svůj status kandidáta na vzestup svojí vlastní vírou a nadějí. Všechno božské, co lidská mysl pochopí a lidská duše si osvojí, je empirickým výsledkem; je to realita osobní zkušenosti a je proto vzácným vlastnictvím, na rozdíl od vrozené dobroty a spravedlnosti nechybujících osobností Havony.

3:5.17 (52.3) Tvorové Havony jsou přirozeně odvážní, ale nejsou stateční v lidském smyslu. Oni jsou ve své podstatě laskaví a ohleduplní, ale stěží nesobečtí v lidském chápání. Oni očekávají příjemnou budoucnost, ale nedoufají v ni takovým usilovným způsobem, jako doufající smrtelník v neustálených evolučních sférách. Oni plně důvěřují stabilitě vesmíru, ale jsou naprosto nezasvěceni do spasitelné víry, pomocí které smrtelný člověk stoupá ze statusu živočicha až k bránám Ráje. Oni milují pravdu, ale neví vůbec nic o její schopnosti spasit duše. Oni jsou idealisté, ale oni se tak narodili; proto si nejsou vůbec vědomi nadšení, které provází taková stimulující rozhodnutí. Oni jsou věrní, ale oni nikdy nepoznali vzrušení při upřímné a uvážené oddanosti plnění povinností a přitom čelit pokušení tyto povinnosti neplnit. Oni jsou nezištní, ale oni rozhodně nedosáhli takových úrovní poznání nádherným vítězstvím nad svým bojovným „já“. Oni vychutnávají radost, ale nepoznají sladkost radosti, která uprchla z potenciální bolesti.

6. Nadřazenost Otce

3:6.1 (52.4) S božskou nezištností a velkorysou štědrostí se Vesmírný Otec vzdává autority a přenáší moc, ale je stále nadřazený; jeho ruka spočívá na mocné páce ovládající osudy vesmírných oblastí; on si ponechává všechna rozhodující rozhodnutí a neomylně třímá všemocné žezlo veta svého věčného záměru s neotřesitelnou autoritou nad blahem a osudem roztaženého, vířícího a stále kroužícího tvoření.

3:6.2 (52.5) Svrchovanost Boha je neomezená; to je základní skutečnost veškerého tvoření. Vesmír nebyl nevyhnutelný. Vesmír není náhoda, ani neexistuje sám o sobě. Vesmír je tvůrčím dílem a je proto plně závislý na vůli Tvořitele. Vůle Boží je božská pravda, živá láska; proto jsou zdokonalující se tvoření evolučních vesmírů charakterizovány dobrem—blízkostí k božskosti; a potenciálním zlem—odlehlostí od božskosti.

3:6.3 (53.1) Dříve či později všechny náboženské filozofie dospějí ke koncepci jednotného vesmírného zákona, jednoho Boha. Vesmírné příčiny nemohou být nižší, než vesmírné účinky. Zdroj proudů vesmírného života a kosmické mysli musí být nad úrovněmi jejich projevu. Lidská mysl nemůže být patřičně vysvětlena méně vyvinutým řádům existence v jejich pojmech. Lidská mysl může být správně pochopena pouze poznáním reality vyšších stupňů myšlení a smysluplné vůle. Člověk jako morální bytost je nevysvětlitelný bez uznání reality Vesmírného Otce.

3:6.4 (53.2) Mechanistický filozof nabádá k zamítnutí myšlenky univerzální a svrchované vůle, té samé vůle, jejíž působení ve spojení s vesmírnými zákony, on tak hluboce ctí. Jakou poctu nevědomky dělá takový mechanistický filozof Tvůrci zákonů, když předpokládá, že tyto zákony jsou automatickými a nevyžadující vysvětlení!

3:6.5 (53.3) Zlidšťovat Boha, kromě koncepce Ladičů Myšlení pobývajících v lidských myslích, je velkou chybou, ale ještě větší hloupostí je myšlenka plně mechanizovaného Prvotního Velkého Zdroje a Středu.

3:6.6 (53.4) Trpí Rajský Otec? Já nevím. Synové Tvořitelé s největší určitostí mohou a někdy i trpí, tak jako smrtelníci. Věčný Syn a Nekonečný Duch trpí v jiném smyslu. Myslím si, že Vesmírný Otec trpí, ale nedovedu pochopit jakým způsobem; možná skrze okruh osobnosti, nebo skrze individuality Ladičů Myšlení a jiných poskytnutích své věčné podstaty. O smrtelných rasách On řekl: „V jakémkoliv vašem utrpení já trpím s vámi.“ Nepochybně je mu vlastní otcovské a soucitné porozumění; on může opravdu trpět, ale podstatě tohoto utrpení já nerozumím.

3:6.7 (53.5) Nekonečný a věčný Vládce vesmíru vesmírů je síla, forma, energie, proces, model, princip, přítomnost a idealizovaná realita: Ale on je více; on je osobní; on uplatňuje svrchovanou vůli, prožívá vědomí vlastní božskosti, vykonává příkazy tvořivé mysli, nachází uspokojení v uskutečňování věčného záměru a vyjadřuje Otcovu lásku a cit ke svým vesmírným dětem. A všechny tyto vyšší Otcovy osobní rysy mohou být lépe pochopeny tím, že je zachováme tak, jak byly odhaleny během života Michaela, vašeho Syna Tvořitele, když žil v lidském těle na Urantii.

3:6.8 (53.6) Bůh Otec miluje lidi; Bůh Syn slouží lidem; Bůh Duch inspiruje děti vesmíru k trvale vzestupnému dobrodružství nalézt Boha Otce cestou, stanovenou Bohy-Syny skrze dobročinnou službu Boha Ducha.

3:6.9 (53.7) [Já, Božský Poradce, pověřený úkolem odhalit Vesmírného Otce, jsem pokračoval s tímto popisem vlastností Božstva.]

Kapitola 4 Vztah Boha k Vesmíru

Koncept kopie

Kniha Urantia

Kapitola 4

Vztah Boha k Vesmíru

4:0.1 (54.1) VESMÍRNÝ Otec má věčný záměr, týkající se materiálních, intelektuálních a duchovních jevů ve vesmíru vesmírů, který on vykonává po celé věky. Bůh stvořil vesmíry o své vlastní vůli a svrchované vůli a on je stvořil v souladu se svým všemoudrým a věčným záměrem. Je nejasné, zdali někdo, kromě Rajských Božstev a jejich nejvyšších společníků, zná opravdu hodně o věčném záměru Boha. Dokonce vysocí obyvatelé Ráje mají velmi rozdílné názory na podstatu věčného záměru Božstev.

4:0.2 (54.2) Je snadné vyvodit závěr, že jediným cílem pro vytvoření dokonalého středního vesmíru Havony bylo uspokojení božské podstaty. Hovona může sloužit pro všechny ostatní vesmíry jako vzor tvoření a jako škola, ve které poutníci času ukončí svoji cestu do Ráje; nicméně, takové dokonalé tvoření musí existovat v prvé řadě pro radost a uspokojení dokonalých a nekonečných Tvořitelů.

4:0.3 (54.3) Úžasný plán pro zdokonalování evolučních smrtelníků, umožňující jim, po dosažení Ráje a Sborů Konečnosti, další přípravu pro určitou, zatím neznámou práci, se v současné době zdá jako jedna z hlavních činností sedmi supervesmírů a jejich četných pododděleních; ale tento program vzestupu pro oduševnění a přípravu smrtelníků času a prostoru není v žádném případě výhradní činností vesmírných inteligencí. Samozřejmě, že existuje mnoho dalších fascinujících činností, které zabírají čas nebeským armádám a vyžadují jejich energie.

1. Vesmírný Postoj Otce

4:1.1 (54.4) Celé věky obyvatelé Urantie nesprávně chápou prozřetelnost Boha. Ve vašem světě se uskutečňuje Božská prozřetelnost, ale ona není tou dětinskou, svévolnou a materiální péčí, jak si ji mnoho smrtelníků představuje. Prozřetelnost Boha spočívá ve vzájemně propojených činnostech vesmírných bytostí a božských duchů, kteří v souladu s kosmickým zákonem nepřetržitě pracují pro slávu Boha a pro duchovní rozvoj jeho vesmírných dětí.

4:1.2 (54.5) Nejste schopni pokročit ve své představě o vztahu Boha a člověka na takou úroveň, na které poznáte, že heslem vesmíru je progres? Celé dlouhé věky usilovala lidská rasa, aby dosáhla současného postavení. Celá tisíciletí Prozřetelnost uskutečňuje plán progresivní evoluce. Tyto dvě úvahy si ve skutečnosti neodporují, pouze jen v chybném lidském pojetí. Božská prozřetelnost se nikdy nepostavila proti opravdovému lidskému pokroku, světskému nebo duchovnímu. Prozřetelnost je v neustálé shodě s neměnnou a dokonalou povahou nejvyššího Zákonodárce.

4:1.3 (55.1) „Bůh je věrný“ a „všechna jeho přikázání jsou oprávněná.“ „ Jeho věrnost se rozprostírá do nebes.“ „Navěky, Ó Pane, je slovo tvoje stvrzeno v nebi. Tvoje věrnost je pro všechny generace; ty jsi vytvořil zemi a ona existuje.“ „On je věrný Tvořitel.“

4:1.4 (55.2) Neexistuje žádné omezení sil a osobností, které může Otec použít pro podporu svého záměru a ochranu svých tvorů. „Věčný Otec je náruč a naše útočiště.“ „Ten, kdo prodlévá v tajném obydlí Nejsvrchovanějšího, bude žít pod ochranou Všemohoucího.“ „Ano, ten, který nás chrání, nebude nikdy dřímat nebo spát.“ „My víme, že všechno se obrací v dobro pro ty, kteří milují Boha,“ „protože oči Pána sledují poctivé a jeho uši naslouchají jejich modlitbám.“

4:1.5 (55.3) Bůh udržuje „všechno slovem svojí síly.“ A když se rodí nové světy, on „tam posílá svoje Syny a oni jsou stvořeni.“ Bůh nejenom tvoří, ale on „ochraňuje všechny.“ Bůh nepřetržitě pečuje o všechny materiální věci a všechny duchovní bytosti. Vesmíry jsou navždy stabilizované. Uprostřed zdánlivé nestability existuje stabilita. Uprostřed energetických proměn a fyzikálních pohrom hvězdnatých světů existuje důsledný řád a bezpečnost.

4:1.6 (55.4) Vesmírný otec neodstoupil od řízení vesmírů; on není nečinným Božstvem. Jestliže by Bůh přestal působit jako současný udržovatel všeho tvoření, okamžitě by nastal vesmírný kolaps. Kdyby nebylo Boha, žádná realita by neexistovala. V tuto danou chvíli, stejně jako během uplynulých dávných časů a věčné budoucnosti, Bůh nepřestává ve své podpoře. Božské objetí obsáhne celý okruh věčnosti. Vesmír není jako natočené hodiny, které půjdou určitou dobu a pak přestanou tikat; všechny věci jsou neustále obnovovány. Otec neustále vyzařuje energii, světlo a život. Dílo Boha je jak hmatatelné, tak i duchovní. „On se natáhne prázdným prostorem na sever a na nic tam zavěsí zemi.“

4:1.7 (55.5) Bytost mého řádu je schopna objevit nedostižnou harmonii a uvidět dalekosáhlou a důmyslnou koordinaci běžných záležitostí v řízení vesmíru. Mnohé z nich, které se smrtelné mysli zdají roztříštěné a nahodilé, já vnímám jako uspořádané a činorodé. Ale ve vesmíru se děje spousta věcí, kterým já úplně nerozumím. Mám za sebou dlouhá studia a více méně jsem obeznámen s poznanými sílami, energiemi, myslemi, morontií, duchy a osobnostmi lokálních vesmírů a supervesmírů. Mám všeobecné znalosti o tom, jak tyto síly a osobnosti fungují a jsem velmi dobře obeznámen s působením pověřených duchovních osobností velkého vesmíru. Navzdory mým znalostem o jevech ve vesmírech, neustále se setkávám s kosmickými reakcemi, které nejsem schopen pochopit. Nepřetržitě narážím na zdánlivě náhodná seskupení sil, energií, intelektů a duchů, které nedokážu uspokojivě vysvětlit.

4:1.8 (55.6) Jsem dostatečně kvalifikovaný sledovat a provádět rozbor působení všech jevů vyplývajících přímo z činností Vesmírného Otce, Věčného Syna, Nekonečného Ducha a do určité míry, Ostrova Ráj. Jsem občas v rozpacích, když se setkám s něčím, co vypadá, že je dílem jejich záhadných rovnocenných Božstev, třech Absoluten potenciálnosti. Tato Absolutna se zdají, že vytěsňují hmotu, přesahují mysl a jsou důsledkem ducha. Jsem neustále zmatený a často bezradný kvůli mojí neschopnosti porozumět těmto složitým procesům, které já přisuzuji přítomnosti a působení Neomezeného Absolutna, Božského Absolutna a Univerzálního Absolutna.

4:1.9 (56.1) Tato Absolutna musí být tou neodhalenou přítomností za hranicemi vesmíru, která v projevech nesmírné síly a v působení jiných nadkonečných jevů způsobuje to, že fyzici, filozofové, či religionisté nejsou schopni s určitostí předpovědět jak opravdu budou reagovat prazáklady síly, koncepce nebo ducha na požadavky vzniklé ve složité reálné situaci, týkající se nejvyšších úprav a konečných hodnot.

4:1.10 (56.2) Ve vesmírech času a prostoru existuje také organická jednota, která se zdá, že je základní strukturou pro všechny kosmické jevy. Tato žijící přítomnost vyvíjející se Nejvyšší Bytosti—tato Imanence Plánovaného Nedokončení—čas od času se nevysvětlitelně projevuje něčím, co se jeví, jako překvapivě náhodná koordinace zdánlivě spolu nesouvisejících vesmírných událostí. Toto musí být funkce Prozřetelnosti—oblast Nejvyšší Bytosti a Společného Činitele.

4:1.11 (56.3) Já se přikláním k domněnce, že je to právě toto vzdálené a obecně nepoznané řízení koordinace a vzájemného propojování všech stadií a forem vesmírné činnosti, které je příčinou toho, že taková pestrobarevná a zdánlivě beznadějně nepřehledná směsice fyzikálních, intelektuálních, morálních a duchovních jevů, tak neomylně pracuje pro slávu Boží a ve prospěch lidí a andělů.

4:1.12 (56.4) Ale v mnohem širším smyslu jsou zdánlivé „náhody“ v kosmu nepochybně součástí konečného dramatu času-prostoru v dobrodružství Nekonečného a jeho věčném manipulováním Absolutny.

2. Bůh a Příroda

4:2.1 (56.5) V omezeném smyslu je příroda fyzickou přirozeností Boha. Jednání, nebo působení Boha je uzpůsobeno a přechodně upraveno podle experimentálních plánů a evolučních modelů lokálního vesmíru, souhvězdí, soustavy, anebo planety. Bůh jedná v souladu s přesně formulovaným, trvalým a nezměnitelným zákonem v celém, nekonečně rozlehlém, hlavním vesmíru; ale on přizpůsobuje modely jeho působení tak, aby přispívaly k tomu, že součinnost a vyváženost řízení každého vesmíru, souhvězdí, soustavy, planety a osobnosti je v souladu s místními záměry, cíly a plány konečných projektů evolučního rozvoje.

4:2.2 (56.6) Proto příroda, tak jak ji chápe smrtelný člověk, představuje základní kámen a nezbytný podklad neměnného Božstva a jeho nezměnitelných zákonů, přizpůsobených, flexibilních a prožívajících zvraty v důsledku působení místních plánů, záměrů, modelů a podmínek, které jsou stanoveny a uskutečňovány lokálním vesmírem, souhvězdím, soustavou, planetárními silami a osobnostmi. Na příklad: I když Boží zákony byly stanoveny pro Nebadon, jsou upraveny podle plánů vytvořených Synem Tvořitelem a Duchem Tvořitelem tohoto lokálního vesmíru; a kromě toho všeho, působení těchto zákonů bylo později ovlivněno chybami, zanedbáním a vzpourami určitých bytostí, pobývajících na vaší planetě a přináležejících k vaší bezprostřední planetární soustavě Satanii.

4:2.3 (56.7) Příroda je prostorově-časovým výsledkem dvou kosmických faktorů: za prvé, neměnností, dokonalostí a poctivostí Rajského Božstva a za druhé, experimentálními plány, omyly výkonné moci, důsledky vzpoury, nedokončeností vývoje a nedokonalostí moudrosti mimo-Rajských tvorů, od nejvyšších po nejnižší. Proto, příroda nese v sobě jednotnou, neměnící se, velkolepou a úchvatnou nit dokonalosti, která se táhne z okruhu věčnosti; ale v každém vesmíru, na každé planetě a v každém individuálním životě, je tato příroda upravena, vymezena a možná poničena skutky, chybami a nevěrností tvorů evolučních soustav a vesmírů; a proto se příroda musí stále měnit, na povrchu zdánlivě nevyzpytatelně, ale pod povrchem ustáleně a musí být pestrá v souladu s provozními předpisy lokálního vesmíru.

4:2.4 (57.1) Příroda je dokonalost Ráje, rozdělena nedokonalostí, zlem a hříchem nedokončených vesmírů. Tento podíl tudíž vyjadřuje jak dokonalost, tak i neúplnost, jak věčnost, tak i dočasnost. Pokračující evoluce měmí přírodu tím, že posiluje význam rajské dokonalosti čímž zmenšuje zlo, chyby a disharmonii relativní reality.

4:2.5 (57.2) Bůh není osobně přítomen v přírodě, ani v žádných silách přírody, protože projev přírody je pokládání nedokonalostí progresivní evoluce a někdy také důsledků bouřlivé vzpoury, na Rajské základy vesmírného Božího zákona. Ve svém projevu na světě, jako je Urantie, příroda nikdy nemůže být dostačujícím vyjádřením, skutečným znázorněním, nebo věrným obrazem všemoudrého a nekonečného Boha.

4:2.6 (57.3) Ve vašem světě je příroda modifikací zákonů dokonalosti evolučními plány lokálního vesmíru. Jak směšné je zbožňovat přírodu pro to, že je částečně, v omezeném smyslu, prostoupena Bohem; pro to, že je fází vesmírné a proto božské moci! Příroda je také projevem nedokončeného, neúplného a nedokonalého působení rozvoje, růstu a pokroku, vztahujících se k experimentu kosmické evoluce v daném vesmíru.

4:2.7 (57.4) Očividné nedostatky ve světě přírody nesvědčí o takových nedostatcích v osobnosti Boha. Spíše jsou takové pozorovatelné nedokonalosti pouze nevyhnutelnými kratičkými pauzami stále se pohybující cívky při promítání zobrazování nekonečnosti. Právě tyto nedostatky, přerušující plynulost dokonalosti, umožňují konečné mysli materiálního člověka letmo zahlédnout mihotavý záblesk božské reality v čase a prostoru. Materiální projev božskosti se jeví evoluční mysli člověka jako chybující pouze proto, že smrtelný člověk se stále úporně dívá na projev přírody svýma přírodníma očima, lidským viděním bez pomoci morontiální moty, nebo zjevení, jejího náhradníka ve světech času.

4:2.8 (57.5) A příroda je poničena, její krásná tvář je zjizvena, její líce jsou povadlé kvůli vzpourám, nesprávnému chování, nečestnému myšlení nesčetných tvorů, kteří jsou součástí přírody, ale kteří přispěli k jejímu znetvoření. Ne, příroda není Bůh. Příroda není předmět zbožňování.

3. Neměnící se Charakter Boha

4:3.1 (57.6) Příliš dlouho si člověk myslel o Bohu, že je mu podobný. Bůh není, nikdy nebyl a nikdy nebude nedůvěřivý k člověku, nebo jakékoliv jiné osobnosti ve vesmíru vesmírů. Vědom si toho, že Syn Tvořitel určil člověka, aby byl mistrovským dílem planetárního tvoření a vládcem všeho na zemi a vidí toho člověka jak je ovládán svými nečistými vášněmi, vidí ho jak se klaní modlám ze dřeva, kamene, zlata a svým sobeckým ambicím—pak tyto žalostné výjevy vyvolávají v Bohu a jeho Synech starost o člověku, ale nikdy ne nedůvěru v něho.

4:3.2 (57.7) Věčný Bůh není schopen hněvu a zloby ve smyslu lidských emocí a tak, jak člověk vnímá takové reakce. Tyto emoční projevy jsou ošklivé a opovrženíhodné; ony jsou stěží hodny být nazývány lidské, tím méně božské; a takové projevy jsou naprosto cizí pro dokonalou povahu a laskavý charakter Vesmírného Otce.

4:3.3 (58.1) Mnoho, velmi mnoho potíží, se kterými se smrtelníci Urantie potýkají při vnímání Boha, je způsobeno dalekosáhlými následky Luciferovy vzpoury a zrady Kaligastii. Ve světech, které nejsou izolovány hříchem, jsou evoluční rasy schopny formulovat mnohem lepší představy o Vesmírném Otci; ony méně trpí kvůli zmatenosti, překroucení a zkomolení pojetí.

4:3.4 (58.2) Bůh nikdy nelituje ničeho co kdy udělal, nebo dělá, nebo kdy udělá. On je všemoudrý a rovněž všemohoucí. Moudrost člověka vyrůstá z poznání a chyb pramenící z lidské zkušenosti; Moudrost Boha má základ v neomezené dokonalosti jeho nekonečného vesmírného vhledu a tato božská prozíravost účinně ovládá tvořivou svobodnou vůli.

4:3.5 (58.3) Vesmírný Otec nikdy neudělá nic, co by následovně zapříčinilo bolest, nebo žal, ale tvorové mající vlastní vůli, kteří byli naplánováni a vytvořeni jeho Tvořiteli v odlehlých vesmírech, svojí nešťastnou volbou někdy způsobí pocit božské lítosti v osobnostech jejich rodičů—Tvořitelů. Ale i když Otec nedělá chyby, nemívá smutek a ani neprožívá lítost, on je bytost s otcovským citem a jeho srdce nepochybně truchlí, když se jeho dětem nedaří dosáhnout duchovních úrovní, ke kterým jsou způsobilé dospět s pomocí, která je tak bohatě poskytovaná podle plánů duchovního rozvoje a postupů pro vzestup smrtelníků vesmírů.

4:3.6 (58.4) Nekonečná laskavost Otce je nad rámec chápání konečné mysli času; proto musí být neustále umožněno porovnávání s protikladným zlem (ne hříchem), aby se účinně projevily všechny aspekty laskavosti. Dokonalost božské laskavosti může být rozeznána smrtelným nedokonalým vnímáním jenom proto, že je v rozporném spojení s relativní nedokonalostí ve vztazích času a hmoty v pohybech vesmíru.

4:3.7 (58.5) Charakter Boha je nekonečně nadlidský; proto musí být taková božská povaha zosobněna, tak jako v božských Synech, předtím než může být jen uchopena vírou konečné mysli člověka.

4. Uvědomění si Boha

4:4.1 (58.6) Bůh je jedinou nehybnou, soběstačnou a neměnnou bytostí v celém vesmíru vesmírů, nemajíc žádný vnějšek, žádné neznámo, žádnou minulost a žádnou budoucnost. Bůh je účelová energie (tvořivý duch) a absolutní vůle, které jsou samoexistující a univerzální.

4:4.2 (58.7) Jelikož je Bůh samoexistující, on je naprosto nezávislý. Samotná identita Boha je neslučitelná se změnou. „Já, Pán, se neměním.“ Bůh je neměnný; ale pouze až dosáhnete Ráje, začnete rozumět tomu, jak Bůh může přejít od jednoduchosti ke složitosti, od ucelenosti k proměně, od klidu k pohybu, od nekonečnosti ke konečnosti, od božského k lidskému a od jednoty k dualitě a trojjedinosti. A Bůh může takto upravovat projevy své absolutnosti, protože božská neměnnost neznamená nehybnost; Bůh má vůli—on je vůle.

4:4.3 (58.8) Bůh je bytost s absolutním sebeurčením; neexistují žádné meze pro jeho vesmírné působení, kromě těch, které jsou dobrovolné a projevy jeho svobodné vůle jsou podmíněny pouze těmi božskými schopnostmi a dokonalými vlastnostmi, které zákonitě charakterizují jeho věčnou podstatu. Proto ve vztahu k vesmíru je Bůh bytostí největší laskavosti a také svobodnou vůlí tvořivé nekonečnosti.

4:4.4 (58.9) Bůh Absolutní je stvořitelem středního a dokonalého vesmíru a Otec všech ostatních Tvořitelů. Bůh se dělí s člověkem a jinými bytostmi o takové vlastnosti, jako osobnost, laskavost a mnoho dalších charakterových rysů, ale nekonečnost vůle přináleží pouze jemu. Ve svém tvořivém působení je Bůh limitován pouze citovostí své věčné podstaty a pokyny své nekonečné moudrosti. Bůh osobně volí to, co je nekonečně dokonalé, proto je střední vesmír nebesky dokonalý; a ačkoliv Synové Tvořitelé se plně dělí o jeho božskost, dokonce o části jeho absolutnosti, oni nejsou úplně limitováni tou nekonečností moudrosti, která řídí nekonečnost vůle Otce. Proto u synů řádu Michaela se tvořivá svobodná vůle stává dokonce více aktivní, úplně božská a téměř konečná, ne-li absolutní. Otec je nekonečný a věčný, ale popřít možnost jeho svobodné volby pro sebeomezení se rovná odmítnutí samotného konceptu absolutnosti jeho vůle.

4:4.5 (59.1) Absolutnost Boha prostupuje všemi sedmi úrovněmi vesmírné reality. A celá jeho absolutní podstata je závislá na vzájemném vztahu Tvořitele s jeho rodinou vesmírných bytostí. Přesnost může charakterizovat trinitární spravedlnost ve vesmíru vesmírů, ale ve vztahu celé jeho obrovské rodiny se tvory času, je Bůh vesmírů řízen božským citem. Na počátku i na konci—věčně—nekonečný Bůh je Otcem. Ze všech těch přijatelných jmen, kterými může být Bůh všeho tvoření vhodně pojmenován, mně bylo uloženo, abych ho vylíčil jako Vesmírného Otce.

4:4.6 (59.2) Ve svobodné vůli Boha-Otce nejsou činy řízeny silou, ani nejsou usměrňovány pouze intelektem; božská osobnost je definována jako duchovní ve svém základě a ve vesmírech se projevuje jako láska. Tudíž, ve všech jeho osobních vztazích s bytostmi tvoření, je Prvotní Zdroj a Střed vždy a důsledně milujícím Otcem. Bůh je Otcem v nejvyšším slova smyslu. Jeho věčně motivuje dokonalý idealismus božské lásky a tento něžný charakter se projevuje nejsilněji a nachází největší uspokojení v tom, že miluje a je milován.

4:4.7 (59.3) Ve vědě je Bůh Prvopříčina; v náboženství je všeobecným a milujícím Otcem; ve filozofii je jedinou bytostí, která existuje sama o sobě a není závislá na žádné jiné bytosti aby existovala, ale propůjčuje realitu existence ve prospěch všech věcí a pro blaho všech bytostí. Ale je potřeba zjevení, aby se prokázalo, že Prvopříčina vědy a samoexistující Jednota filozofie jsou Bohem náboženství, překypujícím soucitem a laskavostí a který je zavázán uskutečnit věčný život svým pozemským dětem.

4:4.8 (59.4) My toužíme dosáhnout Nekonečného, ale my ctíme empirické představy o Bohu, naši schopnost kdekoliv a kdykoliv uvědomit si faktory osobnosti a božskosti, které rozvíjejí naši nejvyššího představu o Božstvu.

4:4.9 (59.5) Vědomí vítězného lidského života na zemi se rodí z takové víry tvora, která, když je vystavena tváří v tvář lidské nedokonalosti, se odváží čelit každé životní příhodě spolehlivým prohlášením: i když já to nedokážu udělat, ve mně žije ten, kdo to dokáže a udělá to—součást Otce-Absolutna vesmíru vesmírů. A to je „vítězství, které zdolá svět, dokonce vaši víru.“

5. Mylné Představy o Bohu

4:5.1 (59.6) Náboženské tradice jsou neúplně uchované záznamy ze zkušeností lidí dávných věků, kteří Boha poznali, ale takové záznamy nejsou důvěryhodnými rádci pro náboženský život, nebo jako zdroj pravdivých informací o Vesmírném Otci. Takové starodávné věrouky byly neustále pozměňovány, protože primitivní člověk byl mýtů tvořitel.

4:5.2 (60.1) Jednou z největších příčin zmatku vládnoucího na Urantii ohledně podstaty Boha, pramení z nedokonalosti vašich církevních knih, které jasně nerozlišují mezi osobnostmi Rajské Trojice a mezi Rajským Božstvem a tvořiteli lokálních vesmírů a jejich správci. Během předcházejících období poskytování dílčích vědomostí, vašim knězům a prorokům se nepodařilo věrohodně odlišit Planetární Prince, Vládce Soustav, Otce Souhvězdí, Syny Tvořitele, Vládce Supervesmírů, Nejvyšší Bytost a Vesmírného Otce. Mnohá poselství od podřízených osobností, takových jako jsou Nositelé Života a dalších různých řádů andělů, byla ve vašich záznamech presentována tak, že přicházejí od samého Boha. Náboženské myšlení na Urantii stále zaměňuje rovnocenné osobnosti Božstva se samým Bohem a tak jsou všichni sdruženi pod jedním pojmenováním.

4:5.3 (60.2) Obyvatelstvo Urantie i nadále trpí kvůli vlivu primitivních představ o Bohu. Bohové, kteří zuřivě běsní v bouřce; kteří ve svém hněvu třesou zemí a zabíjejí lidi ve svém rozhořčení; kteří projeví svoji nelibost tím, že trestají hladomorem a potopou—toto jsou bohové primitivního náboženství; oni nejsou ti Bohové, kteří žijí a vládnou ve vesmírech. Takové představy jsou pozůstatky z těch dob, kdy se lidé domnívali, že vesmír je řízen a ovládán vrtochy takových imaginárních bohů. Ale smrtelný člověk si začíná uvědomovat, že žije ve světě poměrné zákonitosti a řádu, pokud se jedná o administrativní řízení a jednání Nejvyšších Tvořitelů a Nejvyšších Dohlížitelů.

4:5.4 (60.3) Barbarská představa o usmiřování rozzlobeného Boha, nakloňování si dotčeného Pána, získávání slitování Božstva obětováním a pokáním a dokonce krveprolitím, představuje náboženství zcela prostoduché a primitivní, filozofii nedůstojnou osvíceného věku vědy a pravdy. Takové víry jsou zcela odporné pro nebeské bytosti a božské vládce, kteří slouží a vládnou ve vesmírech. Je urážkou Boha věřit, podporovat nebo učit, že nevinná krev musí být prolita, aby se získala jeho přízeň, nebo odvrátil domnělý božský hněv.

4:5.5 (60.4) Židé věřili že, „bez prolití krve se nedosáhne odpuštění hříchu.“ Oni se neosvobodili od staré a pohanské představy, že Bohové nemohou být usmířeni jinak, než pohledem na krev, i když Mojžíš udělal výrazný pokrok, když zakázal lidské oběti a v prostých myslích jeho beduínských stoupenců je nahradil obřadem obětování zvířat.

4:5.6 (60.5) Seslání Rajského Syna na váš svět bylo patřičné v období završení planetární epochy; ono bylo nevyhnutelné a nebylo uskutečněno nutně za účelem získání přízně Boha. Toto seslání se také stalo posledním osobním činem Syna Tvořitele na dlouhé cestě k získání empirické svrchovanosti ve svém vesmíru. Jaký výsměch nad nekonečným charakterem Boha je učení, že jeho otcovsky přísné, chladné a tvrdé srdce, zůstalo nedotčené neštěstími a souženími jeho tvorů a že jeho citlivá slitování nepřicházela až do chvíle, když uviděl svého bezúhonného Syna krvácet a umírat na kříži na Kalvárii!

4:5.7 (60.6) Ale obyvatelé Urantie najdou vysvobození z těchto starověkých a pohanských pověr týkajících se podstaty Vesmírného Otce. Odhalení pravdy o Bohu přichází a lidská rasa je předurčena poznat Vesmírného Otce v celé kráse jeho charakteru a nádheře jeho vlastností, tak znamenitě vylíčených Synem Tvořitelem, který pobýval na Urantii jako Syn Člověka a Syn Boží.

4:5.8 (61.1) [Presentováno Božským Poradcem Uversy.]

Kapitola 5 Vztah Boha k Jedinci

Koncept kopie

Kniha Urantia

Kapitola 5

Vztah Boha k Jedinci

5:0.1 (62.1) JESTLIŽE konečná mysl člověka není schopna pochopit, jak tak velký a tak vznešený Bůh, jako Vesmírný Otec, může sestoupit se svého věčného bydliště v nekonečné dokonalosti a bratřit se s individuálním lidským tvorem, pak musí takový konečný intelekt založit jistotu božského přátelství na pravdivosti faktu, že opravdový fragment živého Boha pobývá v mysli každého normálně myslícího a morálně vnímajícího smrtelníka na Urantii. Vnitřní Ladiči Myšlení jsou součástí věčného Božstva Rajského Otce. Aby člověk nalezl Boha a pokusil se s ním komunikovat, nemusí chodit dál, než k vlastní vnitřní zkušenosti duše, rozjímající o realitě duchovní přítomnosti.

5:0.2 (62.2) Bůh rozdělil nekonečnost svojí věčné podstaty ve všech existencionálních realitách šesti absolutních rovnocenných Božstev, ale prostřednictvím působení svých předosobních fragmentů, může kdykoliv navázat přímé osobní spojení s každou částí, nebo fází, nebo druhem tvoření. A věčný Otec si také pro sebe ponechal výsadní právo poskytovat osobnost božským Tvořitelům a živým tvorům vesmíru vesmírů a kromě toho si vyhradil právo udržovat přímý a rodičovský kontakt se všemi těmito osobnostmi prostřednictvím osobního okruhu.

1. Přiblížení k Bohu

5:1.1 (62.3) Neschopnost konečného tvora navázat styk s nekonečným Bohem není v nadřazenosti Otce, ale tkví v konečnosti a materiálním omezením vytvořených tvorů. Velikost duchovního rozdílu mezi nejvyššími osobnostmi vesmírné existence a nižšími řády vytvořených myslících bytostí je nepředstavitelná. Kdyby bylo možné, aby nižší řády myslících bytostí byly v tuto chvíli dopraveny do přítomnosti samotného Otce, nevěděli by, že tam jsou. Ony by nevnímaly přítomnost Vesmírného Otce stejně tak, jak ho nevnímají tam, kde jsou nyní. Před smrtelným člověkem je velmi dlouhá cesta, než bude oprávněn, v rámci daných možností, požádat o spolehlivý doprovod do Rajské přítomnosti Vesmírného Otce. Člověk musí projít četnými duchovními proměnami předtím, než může dosáhnout úrovně, poskytující takové duchovní vidění, které mu umožní uvidět některého ze Sedmi Hlavních Duchů.

5:1.2 (62.4) Náš Otec se neskrývá; on není ve svévolné samotě. On mobilizoval zdroje božské moudrosti pro nekonečné úsilí odhalit sebe dětem ve svých vesmírných oblastech. Se vznešeností jeho lásky je spojena nekonečná ušlechtilost a nevýslovná štědrost, způsobující, že Bůh touží se spojit s každou stvořenou bytostí, která je schopna pochopit a milovat ho, nebo se snažit k němu přiblížit; a jsou to proto vaše vrozené nedostatky, neoddělitelné od vaší konečné osobnosti a materiálníživota, které rozhodují o čase, místě a okolnostech, při kterých můžete dosáhnout cíle cesty vzestupných smrtelníků a stanout v přítomnosti Otce ve středu všech věcí.

5:1.3 (63.1) Ačkoliv vaše přiblížení k Rajské přítomnosti Otce musí počkat až dosáhnete nejvyšších konečných úrovní duchovního vývoje, měli byste se radovat z poznání stále přítomné možnosti okamžité komunikace s darovaným duchem Otce, tak úzce spjatým s vaší vnitřní duší a vaším oduševňujícím „já“.

5:1.4 (63.2) Smrtelníci ve světech času a prostoru se mohou výrazně lišit ve vrozených schopnostech a intelektuálním nadání, mohou se těšit ze životních podmínek, které jsou příznivé pro sociální pokrok a morální růst, anebo mohou trpět nedostatkem jakéhokoliv lidského pochopení pro kulturu a předpokládanému rozvoji civilizačního umění; ale možnosti pro duchovní růst na cestě vzestupu jsou stejné pro všechny; vyšší úrovně duchovního vnímání a kosmických hodnot jsou dosažitelné zcela nezávisle na takových sociálně-morálních rozdílnostech rozmanitých materiálních životních podmínkách na evolučních světech.

5:1.5 (63.3) Jakkoli se smrtelníci Urantie mohou lišit ve svých intelektuálních, sociálních, ekonomických a dokonce morálních možnostech a vrozených schopnostech, nezapomeňte, že jejich duchovní obdaření je jednotné a jedinečné. Oni všichni se těší stejnému daru božské přítomnosti Otce a oni všichni mají stejné právo hledat osobní kontakt s pobývajícím v nich duchem božského původu a oni všichni mají stejnou možnost se rozhodnout přijmout jednotné duchovní vedení těchto Tajemných Monitorů.

5:1.6 (63.4) Jestli je smrtelný člověk upřímně duchovně motivován a upřímně vykonává vůli Otce, potom je určitě a aktivně duchovně obdarován vnitřním božským Ladičem, a proto ve zkušenosti takového jedince se nemůže nedostavit zhmotnění nádherného uvědomění si toho, že poznal Boha a nemůže se nesetkat s božským ujištěním věčného života za účelem nalézt Boha prostřednictvím postupného poznávání se mu více a více podobat.

5:1.7 (63.5) Člověk je duševně obdarován věčně žijícím Ladičem Myšlení. Jestliže je taková lidská mysl upřímně a duchovně motivována, jestliže taková lidská duše touží poznat Boha a podobat se mu a chce poctivě vykonávat Otcovu vůli, pak neexistuje žádný negativní vliv zapříčiňující strádání, ani žádná pozitivní síla možného ovlivňování, které by mohly zabránit takové božsky motivované duši, aby bezpečně vystoupila k branám Ráje.

5:1.8 (63.6) Otec si přeje, aby všichni jeho tvorové s ním byli v osobním kontaktu. Otec má v Ráji prostor pro přijetí všech těch, jejichž status pro věčný život a duchovní charakter jim umožňují dosáhnout tohoto cíle. Proto si, jednou provždy, udělejte jasno ve vaší filozofie: pro každého z vás a pro nás všechny, Bůh je přístupný, Otec je dosažitelný, cesta je otevřena; síly božské lásky, metody a způsoby božské administrativy jsou všechny vzájemně zapojeny do úsilí podporovat každou způsobilou bytost každého vesmíru na jejím vzestupu k Rajské přítomnosti Vesmírného Otce.

5:1.9 (63.7) Ta skutečnost, že dosažení Boha vyžaduje obrovskou spoustu času vůbec neznamená, že přítomnost a osobnost Nekonečného je méně reálná. Váš vzestup je částí okruhu sedmi supervesmírů a ačkoliv se kolem něho otočíte nesčetněkrát, můžete ve svém duchovním statusu očekávat, že se stále budete otáčet dovnitř. Můžete se spolehnout na to, že budete přemísťováni ze sféry na sféru, z vnějších okruhů stále blíže k vnitřnímu středu a jednoho dne, o tom nepochybujte, stanete v božské a ústřední přítomnosti a spatříte ho, obrazně řečeno, tváří v tvář. Je to záležitostí dosažení konkrétních a opravdových duchovních úrovní; a tyto duchovní úrovně jsou dosažitelné jakoukoliv bytostí, ve které přebývá Tajemný Monitor, a která byla následovně navždy spojena s tímto Ladičem Myšlení.

5:1.10 (64.1) Otec se neskrývá v duchovním úkrytu, ale velmi mnoho jeho tvorů je stále skryto v mlze svých vlastních svéhlavých rozhodnutích a prozatím přerušili spojení s duchem Otce a duchem jeho Syna, protože si sami zvolili nemorální cestu a kvůli nadměrné sobeckosti svých netolerantních myslí a neduchovních vlastností.

5:1.11 (64.2) Smrtelný člověk se může přiblížit Bohu a může se opětovně vzdálit božské vůli, pokud mu zůstává možnost vlastní volby. Člověk nemá svůj osud definitivně zpečetěn, dokud neztratí sílu vykonávat vůli Otce. Srdce Otce je stále otevřeno pro potřeby a prosby jeho dětí. Jeho děti uzavřou navždy svá srdce před přitažlivou silou Otce pouze tehdy, když s konečnou platností a navždy ztratí touhu vykonávat jeho božskou vůli—poznat ho a podobat se mu. Podobně je zajištěn věčný život člověka, když zapojený Ladič vyhlásí do vesmíru, že tento vzestupný smrtelník udělal konečné a nezměnitelné rozhodnutí žít podle vůle Otce.

5:1.12 (64.3) Veliký Bůh vstupuje do přímého kontaktu se smrtelným člověkem a dává mu část svého nekonečného, věčného a nepochopitelného „já“, aby v něm žil a přebýval. Bůh se vydal s člověkem na věčnou cestu dobrodružství. Jestliže se necháte vést duchovními silami, které jsou ve vás a kolem vás, zaručeně dosáhnete vrcholného osudu, stanoveného milujícím Bohem jako vesmírný cíl pro jeho vzestupné tvory z evolučních světů prostoru.

2. Přítomnost Boha

5:2.1 (64.4) Fyzická přítomnost Nekonečného je realitou materiálního vesmíru. Přítomnost mysli Božstva musí být určena hloubkou intelektuální zkušenosti jedince a evoluční úrovní osobnosti. Duchovní přítomnost Božskosti ve vesmíru musí být nutně rozdílná. Je určena schopností duchovního vnímání a mírou oddanosti vůle tvora vykonávat božskou vůli.

5:2.2 (64.5) Bůh žije v každém ze svých, v duchu zrozených, synů. Rajští Synové mají stále přístup do přítomnosti Boha, oni jsou „pravou rukou Otce“ a všechny jeho osobití tvorové mají přístup do „náruče Otce“. Toto se vztahuje k osobnímu okruhu, skrze který je kdykoliv, kdekoliv a jakkoliv navázán kontakt, nebo jinak stanoveno osobní, vědomé spojení a styk s Vesmírným Otcem, ať již ve středním obydlí, nebo na některém jiném určeném místě, například, na jedné ze sedmi posvátných sfér Ráje.

5:2.3 (64.6) Nicméně, nikde v přírodě, nebo dokonce v životech smrtelníků uvědomující si Boha, nemůže být božská přítomnost objevena tak plně a tak zřetelně, jako ve vašich pokusech o navázání spojení se zavedeným Tajemným Monitorem, Rajským Ladičem Myšlení. Jakou děláte chybu, když sníte o Bohu vysoko v oblacích, zatímco duch Vesmírného Otce žije ve vaší vlastní mysli!

5:2.4 (64.7) Je to právě díky tomuto fragmentu Boha, který ve vás pobývá a vy postupně nacházíte harmonii s duchovním vedením tohoto Ladiče, že můžete rozeznávat mnohem intenzivněji přítomnost a transformující sílu těch ostatních duchovních vlivů, které vás obklopují a dotýkají se vás, ale nepůsobí jako vaše nedílná část. Skutečnost, že si nejste intelektuálně vědomi blízkého a intimního kontaktu s vnitřním Ladičem, ani v nejmenším nevyvrací tuto povznášející zkušenost.Důkaz bratrského vztahu s božským Ladičem zcela spočívá ve vlastnostech a množství duchovních plodů, které poskytuje životní zkušenost věřícího jedince. „Podle jejich plodů je poznáte.“

5:2.5 (65.1) Je to nesmírně obtížné pro materiální mysl smrtelného člověka, která je nedostatečně oduševnělá, aby si výrazně uvědomila duchovních aktivity takových božských entit, jako jsou Rajští Ladiči Myšlení. Jak se duše z vytvořeného spojení mysli a Ladiče stává stále víc reálnou, vzniká také nové stadium vědomí duše, která je pak schopna rozpoznat přítomnost a přijmout duchovní vedení Tajemných Monitorů a jejich dalších nadmateriálních aktivit.

5:2.6 (65.2) Veškerá zkušenost spojení s Ladičem Myšlení zahrnuje morální status, mentální motivaci a duchovní zážitky. Uvědomování si takového úspěchu je převážně omezeno, ačkoliv ne výhradně, na oblasti vědomí duše, ale důkazy jsou nablízku a je jich nadbytek ve zjevných plodech, které přináší duch v životech všech těch, kdo se vnitřně spojili s tímto duchem.

3. Skutečná Úcta

5:3.1 (65.3) Ačkoliv Rajská Božstva, z vesmírného hlediska, jsou jako jeden celek, v jejich duchovních vztazích s takovými bytostmi, které žijí na Urantii, jsou také tři rozdílné a oddělené osoby. V záležitostech osobních žádostí, komunikace a jiných důvěrných vztahů jsou mezi nejvyššími představiteli Boha rozdíly. V nejvyšším slova smyslu, my ctíme Vesmírného Otce a pouze jeho. Ve skutečnosti, my ctíme Otce, tak jak se projevuje ve svých Synech Tvořitelích, ale je to přímo, či nepřímo Otec, kdo je ctěn a vážen.

5:3.2 (65.4) Prosby jakéhokoliv druhu patří do sféry Věčného Syna a jeho duchovní organizaci. Modlitby a veškeré formální dorozumívání, kromě hlubokého obdivu a úcty k Vesmírnému Otci, jsou záležitostmi, které se týkají lokálního vesmíru; ony obvykle nepřesáhnou oblast pravomoci Syna Tvořitele. Ale úcta je nepochybně odeslána a vložena do Tvořitele prostřednictvím osobního okruhu Otce. My dále věříme, že takové zaregistrování úcty tvora se zavedeným Ladičem Myšlení je usnadněno přítomností ducha Otce. Existuje ohromné množství evidence na podporu našeho přesvědčení a já vím, že všechny kategorie fragmentů Otce jsou zplnomocněny registrovat dobře míněnou úctu svých subjektů, vítaných do přítomnosti Vesmírného Otce. Ladiči Myšlení nepochybně také využívají přímých předosobních komunikačních kanálů s Bohem a jsou schopni podobně využívat okruhy duchovní gravitace Věčného Syna.

5:3.3 (65.5) Uctívání je kvůli úctě; modlitba vyjadřuje osobní zájem; a to je veliký rozdíl mezi uctíváním a modlitbou. V opravdové úctě není absolutně žádný osobní požadavek, nebo jiný prvek osobního zájmu; my jednoduše ctíme Boha pro to, jak ho vnímáme čím je. Úcta nic nežádá a nic neočekává pro věřícího. Nectíme Otce kvůli tomu, že získáme z tohoto uctívání nějakou výhodu; my projevujeme takovou oddanost a takovou úctu jako přirozenou a spontánní reakci na poznání nesrovnatelné osobnosti Otce a kvůli jeho laskavé povaze a obdivuhodným vlastnostem.

5:3.4 (65.6) Ve chvíli, kdy se prvek osobního zájmu vetře do uctívání, v tom okamžiku se oddanost přemění z uctívání na modlitbu a pak by bylo mnohem vhodnější ji adresovat přímo osobě Věčného Syna, nebo Syna Tvořitele. Ale v praktické náboženské zkušenosti neexistuje žádný důvod, proč by se modlitba neměla adresovat Bohu-Otci jako součást opravdové úcty.

5:3.5 (66.1) V praktických otázkách vašeho denního života jsou vám k dispozici duchovní osobnosti, mající původ ve Třetím Zdroji a Středu; spolupracujete se sílami Společného Činitele. A je to tedy tak: vy ctíte Boha; modlíte se k Synu a komunikujete s ním; a podrobnosti vašeho pozemského pobytu řešíte společně s inteligentními bytostmi Nekonečného Ducha, působící na vašem světě a v celém vašem vesmíru.

5:3.6 (66.2) Synové Tvořitelé, nebo Synové Vládcové, kteří řídí osudy lokálních vesmírů, zastupují jak Vesmírného Otce, tak i Věčného Syna Ráje. Jménem Otce, tito Synové Vesmírů přijímají upřímnou úctu a pozorně naslouchají prosbám od svých prosících svěřenců v příslušných svých vesmírech. Pro děti lokálního vesmíru je Syn Michael, ve vztahu ke všem praktickým cílům a záměrům, Bohem. On je zosobněním Vesmírného Otce a Věčného Syna v lokálním vesmíru. Nekonečný Duch udržuje osobní kontakt s dětmi těchto oblastí prostřednictvím Vesmírných Duchů, kteří jsou administrativními a tvůrčími spolupracovníky Rajských Synů Tvořitelů.

5:3.7 (66.3) Upřímná úcta znamená mobilizaci všech sil lidské osobnosti pod vedením vyvíjející se duše a v závislosti na pokynech přiřazeného Ladiče Myšlení. Mysl, která je materiálně omezena, si nikdy nemůže být velice vědoma opravdového významu upřímné úcty. Lidské uvědomování si reality prožívané úcty je hlavně určeno stupněm vývoje evoluční nesmrtelné duše člověka. Duchovní růst duše se děje zcela nezávisle na intelektuálním sebeuvědomění.

5:3.8 (66.4) Prožívaná úcta spočívá v ušlechtilé snaze zaslíbeného Ladiče Myšlení sdělovat božskému Otci nevyjádřitelné touhy a nevyslovitelná přání lidské duše—společné tvoření smrtelné mysli, hledající Boha a nesmrtelného Ladiče Myšlení, odhalujícího Boha. Proto je úcta skutkem materiální mysli, která dává souhlas pokusit se oduševnit vlastní „já“ pod vedením přiřazeného ducha a komunikovat s Bohem jako věrný syn Vesmírného Otce. Smrtelná mysl souhlasí s úctou; nesmrtelná duše touží ctít a dává podnět k úctě; přítomnost božského Ladiče Myšlení usměrňuje takovou úctu ve prospěch smrtelné mysli a vyvíjející se nesmrtelné duše. Poslední analýzy ukazují, že upřímná úcta se stává realizovatelnou zkušeností na čtyřech kosmických úrovních: intelektuální, morontiální, duchovní a osobní—vědomí mysli, duše, ducha a jejich sjednocení v osobnost.

4. Bůh v Náboženství

5:4.1 (66.5) Mravouka evolučních náboženství nutí lidi hledat cestu k Bohu hnací silou strachu. Náboženství zjevující Boha, povznáší lidi k tomu, aby hledali Boha lásky, protože touží se mu podobat. Ale náboženství není pouhým pasivním pocitem „absolutní závislosti“ a „jistoty věčného života“; je to živá a dynamická zkušenost dosažení božskosti, spočívající ve službě lidstvu.

5:4.2 (66.6) Význačný a okamžitý užitek opravdového náboženství je ve vytvoření přetrvávající harmonie v lidské zkušenosti, trvalý mír a opravdová jistota. Dokonce mnohobožství primitivního člověka je relativním sjednocením evolučního konceptu Božstva; mnohobožství je monoteizmem v procesu vytváření. Dříve, či později, Bůh je předurčen být pochopen jako realita hodnot, podstata smyslů a život pravdy.

5:4.3 (67.1) Bůh nejenom rozhoduje o osudu; on je věčným cílem člověka. Všechny nenáboženské lidské činnosti se snaží přizpůsobit vesmír zkreslenému sebe udržování; opravdově náboženský jedinec se snaží ztotožnit své „já“ s vesmírem a potom zasvětit činnosti tohoto sjednoceného „já“ službě vesmírné rodině společných bytostí, lidských i nadlidských.

5:4.4 (67.2) Oblasti filozofie a umění zasahují do nenáboženských a náboženských činností lidského „já“. Prostřednictvím umění a filozofie je materiálně myslící člověk nalákán do uvažování o duchovních realitách a vesmírných hodnotách věčných významů.

5:4.5 (67.3) Všechna náboženství nabádají k uctívání Božstva a předkládají určitá učení o spasení člověka. Buddhistické náboženství slibuje spasení od utrpení, nekončící vnitřní klid; židovské náboženství slibuje spasení od těžkostí, blahobyt založený na poctivosti; řecké náboženství slibuje spasení od nesouladu, nepříjemností, uskutečněním krásy; křesťanství slibuje spasení od hříchu, posvátnost; mohamedánství zajišťuje osvobození od přísných morálních norem judaizmu a křesťanství. Náboženství Ježíše je spasení od svého „já“, osvobození od toho zla, které je spojeno s izolací tvorstva v čase a věčnosti.

5:4.6 (67.4) Hebrejci založili svoje náboženství na dobrotivosti; Řekové na kráse; obě náboženství hledala pravdu. Ježíš ukázal Boha lásky a láska zahrnuje všechnu pravdu, krásu a dobrotivost.

5:4.7 (67.5) Zoroastrizmus bylo náboženství morálky; Hindové měli náboženství metafyziky; Konfucionisté měli náboženství etiky. Ježíš žil náboženství služby. Všechna tato náboženství mají hodnotu v tom, že jsou správnými cestami k náboženství Ježíše. Náboženství je určeno stát se realitou duchovního sjednocení všeho, co je dobré, krásné a opravdové v lidské zkušenosti.

5:4.8 (67.6) Heslem řeckého náboženství bylo „poznej sebe samého“; Hebrejci soustředili svoje učení na „poznej svého Boha“; křesťané hlásají evangelium, zaměřené na „vědomosti o Panu Ježíši Kristu“; Ježíš oznámil radostnou novinu „poznej Boha a sebe samého jako syna Božího“. Tyto lišící se koncepty smyslu náboženství určují postoj jedince v různých životních situacích a vyznačují hloubku úcty a povahu jeho osobních zvyků při modlení. Duchovní status jakéhokoliv náboženství může být stanoven povahou jeho modliteb.

5:4.9 (67.7) Představa pololidského a nedůvěřivého Boha je nevyhnutelným přechodem mezi polyteizmem a ušlechtilým monoteizmem. Přepjatý antropomorfizmus je nejvyšší dosažitelnou úrovní čistě evolučního náboženství. Křesťanství povýšilo ideu antropomorfizmu z lidského ideálu na nadsmyslový a božskou představu o osobě proslaveného Krista. A toto je nejvyšší antropomorfizmus, který může člověk někdy pochopit.

5:4.10 (67.8) Křesťanský koncept Boha je pokusem spojit tři rozdílná učení:

5:4.11 (67.9) 1. Hebrejský koncept—Bůh je ochráncem morálních hodnot, spravedlivý Bůh.

5:4.12 (67.10) 2. Řecký koncept—Bůh je sjednotitel, Bůh moudrosti.

5:4.13 (68.1) 3. Ježíšův koncept—Bůh jako živý přítel, milující Otec, božská přítomnost.

5:4.14 (68.2) Proto musí být evidentní, že kombinovaná křesťanská teologie se setkává s velkými potížemi dosáhnout soudržnosti. Tyto potíže jsou ještě více vystupňovány skutečností, že učení raného křesťanství bylo všeobecně založeno na osobních náboženských zkušenostech třech různých osob: Filóna Alexandrijského, Ježíše Nazaretského a Pavla z Tarsu.

5:4.15 (68.3) Při studování náboženského života Ježíše, posuzujte ho pozitivně. Nepřemýšlejte příliš o jeho bezhříšnosti, ale o jeho spravedlnosti, jeho láskyplné službě. Ježíš pozvedl pasivní lásku k nebeskému Otci, uvedenou v hebrejském konceptu, na vyšší, aktivní úroveň a milující vztah tvora k Bohu, který je Otcem každého individua, dokonce i hříšníka.

5. Boží Vědomí

5:5.1 (68.4) Mravnost vzniká z důvodu uvědomování si vlastního „já“; mravnost je nadživočišná, ale zcela evoluční. Proces evolučního zdokonalování člověka zahrnuje všechny dispozice před zavedením Ladiče Myšlení a rozlitím Ducha Pravdy. Ale dosažení úrovní mravnosti nevysvobodí člověka od přirozených nesnází smrtelného života. Fyzické prostředí člověka vyžaduje boj za přežití; sociální podmínky si vynucují etická přizpůsobení; morální situace vyžadují činit rozhodnutí nejvyšších principů; duchovní zkušenost (poznání existence Boha) požaduje, aby člověk našel Boha a upřímně se snažil být jak on.

5:5.2 (68.5) Náboženství není zakotveno ve vědeckých faktech, povinnostech společnosti, filozofických předpokladech, nebo předpokládaných pravidel mravnosti. Náboženství je nezávislá sféra lidské reakce na životní situace a projevuje se neustále ve všech stadiích lidského vývoje, které jsou postmorální. Náboženství může prostupovat všemi čtyřmi úrovněmi realizování hodnot a potěšení z vesmírného společenství: fyzickou, nebo materiální úrovní sebezáchovy; sociální, nebo emoční úrovní společenství; morální, nebo povinnou úrovní intelektu; duchovní úrovní uvědomování si vesmírné společenství skrze božskou úctu.

5:5.3 (68.6) Vědci, hledající fakta, pojímají Boha jako Prvotní Příčinu, Boha síly. Citově založení umělci vidí Boha jako ideál krásy, Boha estetiky. Logicky uvažující filozof někdy inklinuje postulovat Boha jako vesmírnou jednotu, dokonce jako panteistické Božstvo. Opravdově věřící důvěřuje Bohu, který pečuje o věčný život, nebeskému Otci, Bohu lásky.

5:5.4 (68.7) Morální jednání vždy předchází vyvinutému náboženství a je také součástí zjeveného náboženství, ale nikdy není úplně náboženskou zkušeností. Pomáhat druhým je výsledkem morálního myšlení a náboženského žití. Biologicky, mravnost nevede k vyšším duchovním úrovním náboženského poznání. Uctívání abstraktní krásy není uctíváním Boha; ani to není velebení přírody, nebo uznávání svornosti.

5:5.5 (68.8) Evoluční náboženství je matkou vědy, umění a filozofie, které povznesly člověka na úroveň vnímání zjeveného náboženství, včetně zavedení Ladiče Myšlení a příchodu Ducha Pravdy. Evoluční obraz lidské existence začíná a končí s náboženstvím, třebaže náboženstvích velmi rozdílných kvalit, jedno evoluční a biologické a druhé zjevované a periodické. A tak, zatímco je náboženství pro člověka normální a přirozené, je také dobrovolné. Člověk nemusí být náboženský proti své vůli.

5:5.6 (69.1) Náboženská zkušenost, být v podstatě duchovní, nemůže být nikdy plně pochopena materiální myslí; tímto se objasňuje úloha teologie—psychologie náboženství. Základní teorie lidského uvědomování si Boha vytváří rozpor pro konečné pochopení. Pro lidskou logiku a konečnou mysl je téměř nemožné sladit koncept božské přítomnosti, Bůh je v každém individuu a je jeho součástí, s představou nadsmyslného Boha, božskou dominancí nad vesmírem vesmírů. Tyto dva základní koncepty Božstva musí být sjednoceny v upřímnou víru v pojetí nadsmyslnosti osobního Boha a uvědomění si působení přítomnosti fragmentu tohoto Boha, aby se dokázala oprávněnost uvážené úcty a potvrdila naděje osobnosti ve věčný život. Potíže a rozpory náboženství tkví ve skutečnosti, že realita náboženství je zcela nad kapacitou chápání smrtelného intelektu.

5:5.7 (69.2) Náboženská zkušenost dává smrtelnému člověku tři velká zadostiučinění již během jeho dočasného pobytu na zemi:

5:5.8 (69.3) 1. Intelektuálně se mu dostane zadostiučinění z více sjednoceného lidského vědomí.

5:5.9 (69.4) 2. Filozoficky má radost z uskutečnění svých ideálů morálních hodnot.

5:5.10 (69.5) 3. Duchovně vzkvétá ze zkušeností s božským doprovodem, duchovního uspokojení z upřímnéúcty.

5:5.11 (69.6) Uvědomování si Boha, tak jak to prožívá vyvíjející se smrtelník světů, musí obsahovat tři proměnlivé faktory, tři rozdílné úrovně vnímání reality. Prvním z nich je vědomí mysli—pochopení ideje Boha. Poté následuje vědomí duše—uvědomění si ideálu Boha. Poslední se probouzí vědomí ducha—uvědomění si duchovní reality Boha. Sjednocením těchto faktorů pochopení božskosti, bez ohledu na to, jak jsou nedokonalé, smrtelná osobnost neustále rozšiřuje všechny úrovně vědomí s uvědomováním si osobnosti Boha. U těch smrtelníků, kteří dosáhli Sborů Konečnosti, všechno toto umožní včas uvědomit si svrchovanost Boha a následovně může vyplynout v uvědomění si konečnosti Boha, určité fáze absonitního nadvědomí Rajského Otce.

5:5.12 (69.7) Od generace ke generaci zkušenost uvědomování si Boha zůstává stejná, ale filozofický koncept a teologické výklady Boha se s každým obdobím pokročilejších lidských vědomostí musí měnit. Poznání Boha, náboženské vědomí, je vesmírnou realitou, ale bez ohledu na to, jak přesvědčivá (opravdová) náboženská zkušenost je, musí být ochotná podřídit se inteligentní kritice a rozumným filozofickým výkladům; nesmí se snažit o to, aby byla odtrženou věcí od celé lidské zkušenosti.

5:5.13 (69.8) Věčný život osobnosti je zcela závislý na volbě smrtelné mysli, jejíž rozhodnutí určují potenciál věčného života nesmrtelné duše. Když mysl věří v Boha a duše ví o Bohu a když společně s podporou Ladiče Myšlení touží po Bohu, potom je věčný život zajištěný. Nedostatky intelektu, omezené vzdělání, nevyhovující kultura, svízelné společenské postavení, dokonce nižší normy lidské morálky, pramenící z neblahého nedostatku vzdělávacích, kulturních a sociálních možností, nemohou popřít přítomnost božského ducha v takových politováníhodných a lidsky handicapovaných, ale věřících individuích. Zavedený Tajemný Monitor je základem pro zrození nesmrtelné duše a zajišťuje předpoklady pro její potenciální růst a věčný život.

5:5.14 (70.1) Schopnost smrtelných rodičů se rozmnožovat není založena na jejich vzdělání a kultuře, nebo na jejich sociálním a ekonomickém postavení. Spojení rodičovských faktorů v přirozených podmínkách je zcela dostačující pro započetí potomstva. Lidská mysl, rozlišující dobro a zlo a mající schopnost ctít Boha, ve spojení s božským Ladičem Myšlení je všechno, co smrtelník potřebuje, aby započal a podporoval vytváření vlastností své nesmrtelné duše pro věčný život a jestliže takový duchem obdařený jedinec hledá Boha, opravdově touží se mu podobat a upřímně se rozhodne vykonávat vůli nebeského Otce.

6. Bůh Osobnosti

5:6.1 (70.2) Vesmírný Otec je Bůh osobností. Oblast vesmírné osobnosti, od nejnižšího smrtelníka a materiálního tvora se statusem osobnosti až po nejvyšší osoby hodnosti tvůrce a božského statusu, mají svůj střed a hranice ve Vesmírném Otci. Bůh-Otec je poskytovatelem a opatrovatelem každé osobnosti. A Rajský Otec je rovněž cílem všech těch konečných osobností, které se upřímně rozhodly konat božskou vůli, těch které milují Boha a touží být jak on.

5:6.2 (70.3) Osobnost je jednou z nevyřešených záhad vesmírů. My jsme schopni sestavit odpovídající koncepce faktorů vstupujících do uspořádání různých řádů a úrovní osobnosti, ale my nerozumíme úplně opravdové podstatě osobnosti samé. My jasně vnímáme četné faktory, které, když jsou sestaveny do celku, vytvářejí obal lidské osobnosti, ale my nechápeme úplně podstatu a smysl takové konečné osobnosti.

5:6.3 (70.4) Osobnost je potenciální ve všech tvorech, kteří mají obdarovanou mysl schopností, která má rozsah od minimálního uvědomování si svého „já“, až po maximální uvědomování si Boha. Ale samotné obdaření mysli není osobnost, a také duch, nebo fyzická energie nejsou osobnost. Osobnost je vlastnost a hodnota v kosmické realitě, která je výlučně poskytována Vesmírným Otcem živému systému spojených a koordinovaných energií hmoty, mysli a ducha. Osobnost není ani vzrůstající úspěch. Osobnost může být materiální, nebo duchovní, ale buď tam osobnost je, anebo tam osobnost není. To ostatní, mimoosobní, nikdy nedosáhne osobní úrovně, s výjimkou přímého nařízení Rajského Otce.

5:6.4 (70.5) Poskytnutí osobnosti je výhradním právem Vesmírného Otce─zosobnění živých energetických systémů, které on daruje s vlastnostmi relativně tvořivého vědomí, podřízeného svobodné vůli. Neexistuje žádná osobnost odděleně od Boha-Otce a žádná osobnost neexistuje, kromě Boha-Otce. Základní vlastnosti lidského „já“, jakož i Ladič Myšlení, jako absolutní jádro lidské osobnosti, jsou poskytnuty Vesmírným Otcem, jednajícím ve své výhradně osobní sféře kosmické péče.

5:6.5 (70.6) Ladiči Myšlení předosobního statusu pobývají v početných typech smrtelných tvorů, zajišťující těmto stejným bytostem možnost přežít vlastní smrt a převtělit se jako morontiální tvorové s potenciálem pro dosažení nejvyššího ducha. Když taková mysl tvora, obdarovaná osobností, je obydlena fragmentem ducha věčného Boha—přeosobní dar osobního Otce, potom tato konečná osobnost má potenciál pro božskost a věčnost a snaží se naplnit svůj osud tak, aby se přiblížila Konečnému, dokonce usiluje o dosažení Absolutna.

5:6.6 (71.1) Schopnost proměny v božskou osobnost tkví v předosobním Ladiči Myšlení; schopnost být lidskou osobnost potenciálně spočívá v obdaření člověka kosmickou myslí. Ale empirická osobnost smrtelného člověka není pozorovatelná jako aktivní a funkční realita, dokud vozidlo materiálního života smrtelného tvora nebude zasaženo osvobozující božskostí Vesmírného Otce a tímto vysláno na moře zkušeností jako uvědomující si sám sebe a (relativně) s právem na sebeurčení a sebe vytvářející osobnost. Materiální „já“ je skutečné a bezvýhradně osobní.

5:6.7 (71.2) Materiální „já“ má osobnost a identitu, identitu dočasnou; předosobní Ladič ducha má také identitu, identitu věčnou. Tato materiální osobnost a tento duch předosobnosti mají schopnost spojit svoje tvořivé vlastnosti a tak uvést do života věčně žijící identitu nesmrtelné duše.

5:6.8 (71.3) Zajištěním podmínek pro růst nesmrtelné duše a osvobozením lidského vnitřního „já“ z okovů absolutní závislosti na předcházející příčinnosti, Otec odchází do ústraní. Nyní, když je člověk vysvobozen od reakce na příčinnost, přinejmenším v tom, co se vztahuje k jeho věčnému osudu a má zajištěny podmínky pro růst nesmrtelného „já“—duše, člověk se musí sám svobodně rozhodnout, zdali chce vytvářet, nebo potlačit vytváření přežívajícího a věčného „já“. Žádná jiná bytost, síla, tvořitel nebo činitel v celém rozsáhlém vesmíru vesmírů, nemůže v žádném případě zasahovat do absolutní svrchovanosti smrtelníkovi svobodné vůle, když působí v rámci rozsahu své volby a vztahuje se k věčnému osudu osobnosti, jak si smrtelník zvolil. Pokud se jedná o věčný život, Bůh prohlásil svrchovanost materiální a smrtelné vůle a toto prohlášení je absolutní.

5:6.9 (71.4) Poskytnutí osobnosti tvoru umožňuje relativní vysvobození z otrocké reakce na předcházející příčinnost a osobnosti všech takových smrtelných bytostí, evolučních nebo jiných, jsou soustředěny v osobnosti Vesmírného Otce. Ony jsou neustále přitahovány do jeho Rajské přítomnosti těmi příbuzenskými bytostmi, které tvoří rozsáhlý a vesmírný rodinný kruh a bratrský okruh věčného Boha. Ve všech osobnostech je příbuznost božské spontánnosti.

5:6.10 (71.5) Střed osobnostního okruhu vesmíru vesmírů je v osobě Vesmírného Otce a Rajský Otec si je osobně vědom všech osobností a je v osobním kontaktu se všemi osobnostmi všech úrovní sebe uvědomování. A toto uvědomování si osobnosti všech tvorů existuje nezávisle na poslání Ladičů Myšlení.

5:6.11 (71.6) Tak, jak je středem celého gravitačního okruhu Ostrov Ráj, tak, jak je středem okruhu všech myslí Společný Činitel a středem okruhu veškerého ducha je Věčný Syn, tak středem okruhu všech osobností je osobní přítomnost Vesmírného Otce a tento okruh neomylně přenáší úctu všech osobností k Původní a Věčné Osobnosti.

5:6.12 (71.7) Pokud se týká těch osobností, které nejsou obdařeny Ladičem: vlastnost svobodné volby je jim také darována Vesmírným Otcem a tyto osoby jsou rovněž zapojeny na velký okruh božské lásky, osobní okruh Vesmírného Otce. Bůh umožňuje svrchovanou volbu všem poctivým osobnostem. Žádný osobní tvor nemůže být přinucen k věčné pouti; brána věčnosti se otevírá pouze v odpověď na svobodnou volbu svobodných synů Boha svobodné vůle.

5:6.13 (72.1) A toto představuje moje úsilí vylíčit vztah živého Boha k dětem času. A když je všechno řečeno a uděláno, já nemůžu udělat nic užitečnějšího, než opakovat, že Bůh je váš vesmírný Otec a že vy všichni jste jeho planetární děti.

5:6.14 (72.2) [Toto je páté a poslední vyprávění Božského Poradce, představující Vesmírného Otce.]

Kapitola 6 Věčný Syn

Koncept kopie

Kniha Urantia

Kapitola 6

Věčný Syn

6:0.1 (73.1) VĚČNÝ Syn je dokonalé a konečné vyjádření „prvního“ osobního a absolutního konceptu Vesmírného Otce. Proto, kdykoliv a jakkoliv Otec osobně a absolutně projevuje sám sebe, dělá to vždy skrze svého Věčného Syna, který vždy byl, je nyní a vždy bude živým a božským Slovem. A tento Věčný Syn pobývá ve středu všech věcí ve spojení s osobní přítomností Věčného a Vesmírného Otce, kterou bezprostředně zahaluje.

6:0.2 (73.2) My hovoříme o „první“ myšlence Boha a ukazujeme na nemožný časový původ Věčného Syna proto, abychom získali přístup k systému myšlení lidského intelektu. Toto zkreslení jazyka vyjadřuje naše největší snahy navázat kompromisní kontakt s časově omezenými mysli smrtelných tvorů. Ve smyslu posloupnosti, Vesmírný Otec by nikdy nemohl mít první myšlenku, ale také Věčný Syn by nikdy nemohl mít začátek. Ale bylo mně nařízeno, abych vylíčil reality věčnosti časově limitovaným smrtelníkům těmito symboly myšlení a označil vztahy k věčnosti pomocí těchto časových pojmů posloupnosti.

6:0.3 (73.3) Věčný syn je duchovním zosobněním všeobecného a nekonečného konceptu božské reality, neomezeného ducha a absolutní osobnosti Rajského Otce. A Syn tímto vytváří božské zjevení identity Vesmírného Otce jako tvořitele. Dokonalá osobnost Syna odhaluje to, že Otec je skutečně věčný a univerzálním zdrojem všech duchovních, volitelných, účelných a osobních smyslů a hodnot.

6:0.4 (73.4) Ve snaze umožnit konečné mysli času zformovat nějakou souvislou představu o vztazích věčných a nekonečných bytostí Rajské Trojice, my používáme nevázaný pojem když se zmiňujeme o „prvním osobním, univerzálním a nekonečném konceptu Boha.“ Je to pro mne nemožné sdělit lidské mysli nějakou odpovídající představu o věčných vztazích Božstev; proto použiji takové výrazy, které poskytnou lidské mysli určitou představu o vztazích těchto věčných bytostí v následných epochách času. My věříme, že Syn vzešel z Otce; nás učí, že oni oba jsou neomezeně věční. Proto je zřejmé, že žádný časový tvor nemůže nikdy úplně pochopit tajemství Syna, který pochází z Otce, ale který je tak věčný, jako Otec sám.

1. Identita Věčného Syna

6:1.1 (73.5) Věčný Syn je prvorozený a jednorozený Syn Boha. On je Bůh—Syn, Druhá Osoba Božstva a spolutvořitel všech věcí. Tak, jak je Otec Prvotním Velkým Zdrojem a Středem, tak je Věčný Syn Druhý Velký Zdroj a Střed.

6:1.2 (74.1) Věčný Syn je duchovní střed a božský správce duchovního řízení vesmíru vesmírů. Vesmírný Otec je nejdříve tvořitel a potom dohlížitel; Věčný Syn je nejdříve spolutvořitel a potom duchovní správce. „Bůh je duch“ a Syn je osobním zjevením tohoto ducha. Prvotní Zdroj a Střed je Absolutno Vůle; Druhý Zdroj a Střed je Absolutno Osobnosti.

6:1.3 (74.2) Vesmírný Otec nikdy osobně nepůsobí jako tvořitel, ale pouze jen ve spojení se Synem, nebo při koordinovaných činnostech Syna. Kdyby se autor Nového Zákona odvolával na Věčného Syna, tak by vyslovil pravdu, když napsal: „Na počátku bylo Slovo a Slovo bylo u Boha, a Slovo bylo Bůh. Všechno jím bylo stvořeno a nic není stvořeno bez něho.“

6:1.4 (74.3) Když se jeden ze Synů Věčného Syna objevil na Urantii, ti, kdo se přátelili s touto božskou bytostí v lidské podobě, hovořili o něm jako „Ten, který byl od počátku, kterého jsme slyšeli, kterého jsme viděli vlastníma očima, ke kterému jsme vzhlíželi a se kterým jsme se drželi za ruce a který je Slovo života.“ A tento seslaný Syn přišel od Otce, právě tak jako Prvorozený Syn, což je naznačeno v jedné z jeho pozemských modliteb: „A nyní mně proslav tvým vlastním „já“, tou dokonalostí, kterou jsem s tebou měl před vznikem tohoto světa.“

6:1.5 (74.4) V různých vesmírech je Věčný Syn známý pod rozmanitými jmény. Ve středním vesmíru ho nazývají Rovnocenným Zdrojem, Spolutvořitelem a Přidruženým Absolutnem. Na Uverse, hlavním ústředí supervesmíru, my nazýváme Syna Rovnocenným Duchovním Středem a Věčným Duchovním Správcem. Na Salvingtonu, hlavním ústředí vašeho lokálního vesmíru, tento Syn je nazýván Druhý Věčný Zdroj a Střed. Malkísedekové o něm hovoří jako o Synu Synů. Na vašem světě, avšak ne ve vaší soustavě obydlených oblastí, tento Prvorozený Syn byl zaměněn s rovnoprávným Synem Tvořitelem, Michaelem z Nebadonu, který poskytl sám sebe smrtelným rasám Urantie.

6:1.6 (74.5) Ačkoliv pro všechny Rajské Syny by se hodilo pojmenování Synové Boží, my jsme zvyklí vyhrazovat pojmenování „Věčný Syn“ pro tohoto Prvorozeného Syna, Druhého Zdroje a Středu, který je s Vesmírným Otcem spolutvořitelem středního vesmíru moci a dokonalosti a spolutvořitelem všech ostatních božských Synů, pocházejících z nekonečných Božstev.

2. Podstata Věčného Syna

6:2.1 (74.6) Věčný Syn je právě tak neměnný a nekonečně spolehlivý jako Vesmírný Otec. On je také tak duchovní jako Otec, stejně jako opravdu neomezeným duchem. Vám, s vaším nižším původem, Syn by se jevil více osobní, protože je k vám o jeden stupeň blíže dostupnější, než je Vesmírný Otec.

6:2.2 (74.7) Věčný Syn je věčné Slovo Boží. On je zcela jako jeho Otec; ve skutečnosti je Věčný Syn Bohem-Otcem v jeho osobním projevu ve vesmíru vesmírů. A toto bylo, je a navždy bude pravdou o Věčném Synu a všech rovnoprávných Synů Tvořitelů. „Ten, kdo viděl Syna, viděl Otce."

6:2.3 (74.8) Ve své podstatě je Syn zcela jako duchovní Otec. Když ctíme Vesmírného Otce, tak skutečně ctíme současně Boha-Syna a Boha-Ducha. Bůh-Syn je právě tak opravdově božský a věčný ve své podstatě, jako je Bůh-Otec.

6:2.4 (75.1) Syn se vyznačuje nejenom celou nekonečnou a transcendentní spravedlností Otce, ale on je také zrcadlem celé Otcovi svatosti jeho charakteru. Syn se dělí s Otcem o jeho dokonalost a mají společnou zodpovědnost při podporování všech nedokonalých tvorů v jejich duchovním úsilí dosáhnout božskou dokonalost.

6:2.5 (75.2) Věčný Syn má celou povahu Otcovy božskosti a vlastnosti jeho duchovnosti. Syn je naplněním absolutnosti Boha v osobnosti a duchu a tyto vlastnosti Syn prokazuje při osobním řízení duchovního vedení vesmíru vesmírů.

6:2.6 (75.3) Bůh je opravdu univerzálním duchem; Bůh je duch a tato duchovní podstata Otce je soustředěna a zosobněna v Božstvu Věčného Syna. Očividně jsou v Synovi všechny duchovní vlastnosti značně zvětšeny odlišením od univerzálnosti Prvotného Zdroje a Středu. A tak, jak Otec sdílí svoji duchovní podstatu se Synem, tak oni společně právě tak plně a bezvýhradně sdílí božský duch se Společným Činitelem, Nekonečným Duchem.

6:2.7 (75.4) V lásce k pravdě a ve vytváření krásy jsou si Otec a Syn rovni, kromě toho, že se zdá, jako by Syn se více věnoval uskutečňování výluční duchovní krásy univerzálních hodnot.

6:2.8 (75.5) Pokud se jedná o božskou laskavost, já nevidím žádný rozdíl mezi Otcem a Synem. Otec miluje svoje vesmírné děti jako otec; Věčný Syn se dívá na všechny tvory jako otec i jako bratr.

3. Působení Otcovy Lásky

6:3.1 (75.6) Syn sdílí vlastnosti práva a spravedlnosti Trojice, ale zastiňuje tyto božské vlastnosti nekonečným zosobňováním Otcovy lásky a soucitu; Syn je zjevením božské lásky vesmírům. Tak, jako je Bůh láska, tak je Syn soucit. Syn nemůže milovat více než Otec, ale může projevovat tvorům svůj soucit ještě jedním dodatečným způsobem, protože on není jenom prvotní tvořitel jako jeho Otec, ale on je také Věčným Synem tohoto Otce, čímž sdílí synovskou zkušenost všech dalších synů Vesmírného Otce.

6:3.2 (75.7) Věčný Syn je velikým zdrojem soucitu pro všechna tvorstva. Soucit je jádrem duchovního charakteru Syna. Nařízení Věčného Syna, která jsou vysílána na duchovních okruzích Druhého Zdroje a Středu, jsou naladěna na tóny soucitu.

6:3.3 (75.8) Abyste pochopili lásku Věčného Syna, musíte nejdříve vnímat božský zdroj, Otce, který je láska a potom uvidět rozvinutí této nekonečné lásky v rozsáhlém působení Nekonečného Ducha a jeho, téměř neomezeného počtu, pomáhajících osobností.

6:3.4 (75.9) Služba Věčného Syna je zasvěcena odhalení Boží lásky ve vesmíru vesmírů. Tento božský Syn se nezabývá nedůstojným úkolem snažit se přesvědčit svého laskavého Otce, aby miloval své nevyvinuté tvory a prokazoval soucit k provinilcům času. Jak je chybné, představovat si Věčného Syna jak žádá Vesmírného Otce, aby prokázal soucit ke svým nevyvinutým tvorům na materiálních světech prostoru! Takové představy o Bohu jsou primitivní a komické. Spíše byste si měli uvědomit, že veškerá soucitná péče Božích Synů je přímým odhalením srdce Otce, naplněného univerzální láskou a nekonečným soucitem. Otcova láska je skutečným a věčným zdrojem Synova soucitu.

6:3.5 (75.10) Bůh je láska, Syn je soucit. Soucit je láska v praxi, je to působící láska Otce v osobě jeho Věčného Syna. Láska tohoto vesmírného Syna je rovněž univerzální. V tom smyslu, ve kterém je láska chápána na sexuální planetě, je láska Boha více srovnatelná s láskou otce, zatímco láska Věčného Syna připomíná více lásku matky. Taková přirovnání jsou rozhodně primitivní, ale já je používám v naději, aby přenesli do lidské mysli myšlenku, že existuje rozdíl, ne v božském smyslu, ale v kvalitě a způsobu vyjádření, mezi láskou Otce a láskou Syna.

4. Vlastnosti Věčného Syna

6:4.1 (76.1) Věčný Syn je motivující silou duchovní úrovně kosmické reality; duchovní síla Syna je, ve vztahu ke všem vesmírným skutečnostem, absolutní. Prostřednictvím své absolutní moci nad duchovní gravitační silou, on provádí dokonalou kontrolu nad vzájemnou součinností všech nerozlišených druhů duchovní energie a nad celou aktivovanou duchovní realitou. Všechen ryzí nerozdělený duch a všechny duchovní bytosti a hodnoty reagují na nekonečnou přitažlivou sílu prvotního Syna Ráje. A jestliže věčná budoucnost bude svědkem objevení neohraničeného vesmíru, tak se zjistí, že duchovní přitažlivost a duchovní síla Prvorozeného Syna bude plně dostačující pro duchovní kontrolu a efektivní řízení takového neohraničeného tvoření.

6:4.2 (76.2) Syn je všemohoucí pouze v duchovní sféře. Ve věčném organizačním systému vesmírného řízení se nikdy nesetkáme s nehospodárným a zbytečným opakováním funkcí; Božstva nejsou zbytečně duplicitně přidělována do vesmírných funkcí.

6:4.3 (76.3) Všudypřítomnost Prvorozeného Syna vytváří duchovní jednotu vesmíru vesmírů. Duchovní soudržnost všeho tvoření záleží na všude aktivní přítomnosti božského ducha Věčného Syna. Když my si představíme duchovní přítomnost Otce, zjistíme, že je v našem myšlení obtížné rozlišit ji od duchovní přítomnosti Věčného Syna. Duch Otce je natrvalo usídlen v duchu Syna.

6:4.4 (76.4) Otce musí být duchovně všudypřítomný, ale taková všudypřítomnost se jeví neoddělitelnou od všude působících duchovních aktivit Věčného Syna. Nicméně, my věříme, že ve všech situacích zdvojené duchovní podstaty Otce-Syna, duch Syna je sladěn s duchem Otce.

6:4.5 (76.5) Ve svých kontaktech s osobností, Otec působí v mezích osobního okruhu. Ve svém osobních a prokazatelném kontaktu s duchovním tvořením se Otec objevuje ve fragmentech, vyjadřující celistvost jeho Božstva a tyto Otcovy fragmenty mají ojedinělou, jedinečnou a výluční funkci kdekoliv a kdykoliv se objeví ve vesmírech. Ve všech takových situacích je duch Syna sladěn s duchovní funkcí fragmentované přítomnosti Vesmírného Otce.

6:4.6 (76.6) Duchovně je Věčný Syn všudypřítomný. Duch Věčného Syna je zcela určitě s vámi a kolem vás, ale není uvnitř vás a není vaší součástí, jako je Tajemný Monitor. Vnitřní fragment Otce přizpůsobuje lidskou mysl vzestupnému božskému způsobu myšlení, načež taková vzestupná mysl reaguje stále více na duchovní přitažlivou sílu všemocného okruhu duchovní gravitace Druhého Zdroje a Středu.

6:4.7 (76.7) Prvorozený Syn si všeobecně a duchovně uvědomuje sám sebe. Svojí moudrostí se Syn plně vyrovná Otci. My nedovedeme rozlišit mezi Prvním a Druhým Zdrojem v oblastech vědomostí a vševědoucností; tak jako Otec i Syn ví všechno; žádná vesmírná událost ho nikdy nepřekvapí; on už na počátku ví, jaký bude konec.

6:4.8 (77.1) Otec a Syn skutečně znají počet a místo pobytu všech duchů a oduševnělých bytostí ve vesmíru vesmírů. Nejenom, že Syn ví všechno pomocí svého vlastního všudypřítomného ducha, ale on si je také, stejně jako Otec a Společný Činitel, plně vědom nesmírného toku informací procházející reflexní myslí Nejvyšší Bytosti, jejíž mysl si je neustále vědoma všech věcí, které se dějí na všech světech sedmi supervesmírů. A existují další způsoby, kterými se projevuje vševědoucnost Rajského Syna.

6:4.9 (77.2) Jako milující, soucitná a starostlivá duchovní osobnost, Věčný Syn je zcela a nekonečně rovnocenný Vesmírnému Otci, zatímco ve všech svých osobních soucitných a láskyplných kontaktech s vzestupnými bytostmi méně vyvinutých světů je Věčný Syn stejně vlídný a ohleduplný, stejně tak trpělivý a velmi shovívavý, jako jsou jeho Rajští Synové v lokálních vesmírech, kteří tak často sami slouží na evolučních světech času.

6:4.10 (77.3) Není třeba se dále rozšiřovat o vlastnostech Věčného Syna. Mimo těch zmíněných výjimek, , je ještě nezbytné studovat duchovní vlastnosti Boha-Otce, aby byly pochopeny a správně oceněny vlastnosti Boha-Syna.

5. Omezení Věčného Syna

6:5.1 (77.4) Věčný Syn nepůsobí osobně ve fyzikálních sférách, ani nepůsobí, ledaže prostřednictvím Společného Činitele, na úrovních péče o mysl stvořených bytostí. Ale tato omezení v žádném případě nikterak nebrání Věčnému Synu uplatňovat plně a svobodně všechny božské atributy duchovní vševědoucnosti, všudypřítomnosti a všemohoucnosti.

6:5.2 (77.5) Věčný Syn není osobně přítomný v potenciálech ducha, obsažených v nekonečnosti Božstva Absolutního, ale jak se tyto potenciály stávají aktuálními, přicházejí pod vliv univerzálního okruhu duchovní gravitace Syna.

6:5.3 (77.6) Osobnost je výlučný dar Vesmírného Otce. Věčný Syn získává osobnost od Otce, ale on neposkytuje osobnost bez účasti Otce. Věčný Syn dává život nesmírnému množství duchovních bytostí, ale tyto odvozené bytosti nejsou osobnostmi. Když Syn tvoří osobnost, dělá to ve spojení s Otcem, nebo Společným Tvořitelem, který může v těchto vztazích Otce zastupovat. . Věčný Syn je tedy spolutvořitelem osobností, ale neposkytuje osobnost žádné bytosti a on sám nikdy netvoří bytosti osobitého statusu.. Nicméně, tato omezení působení Syna ho nepřipravují o způsobilost tvořit jakékoliv jiné typy neosobité podstaty.

6:5.4 (77.7) Věčný Syn je omezen v předávání výsadních práv tvořitele. Zvěčněním Prvorozeného Syna, Otec mu dal moc a právo připojit se následně k němu v božské činnosti vytvářet další Syny, kteří mají tvořivé vlastnosti; a oni takové Syny stvořili a stále tvoří. Ale po vytvoření těchto rovnocenných Synů, práva tvořitele se zřejmě nemohou dále předávat. Věčný Syn předává právo tvořit pouze prvnímu, nebo přímému ztělesnění. Proto, když Otec a Syn se spojí, aby ztělesnili Syna Tvořitele, dosáhnou svého cíle; ale tímto způsobem ztělesněný Syn Tvořitel není nikdy schopen přenést, nebo postoupit práva tvořitele na jiné řády Synů, které on může následně tvořit, nehledě na to, že v nejvyšších Synech lokálních vesmírů se velmi omezeně projevují tvořivé vlastnosti Syna Tvořitele.

6:5.5 (78.1) Jako nekonečná a výjimečně osobitá bytost, Věčný Syn nemůže rozdělovat svoji podstatu, nemůže rozdávat a poskytovat individualizované části sebe samého jiným tvorům a osobám, jak to dělá Vesmírný Otec a Nekonečný Duch. Ale Syn může a poskytuje sám sebe jako neomezený duch, aby omýval veškerá tvoření a nepřetržitě přitahoval k sobě všechny duchovní osobnosti a duchovní reality.

6:5.6 (78.2) Stále si pamatujte, že Věčný Syn je pro všechna tvoření osobním zobrazením ducha Otce. Ve smyslu Božstva, Syn je osobní a nic jiného, než osobní; taková božská a absolutní osobnost nemůže být rozčleněna, nebo fragmentována. Bůh-Otec a Bůh-Duch jsou naprosto osobní, ale oni jsou také všechno ostatní, mimo toho, že jsou také osobnostmi Božstva.

6:5.7 (78.3) Ačkoliv Věčný Syn se nemůže osobně podílet na poskytování Ladičů Myšlení, při poradě s Otcem ve věčné minulosti podpořil plán a slíbil nekonečnou spolupráci při projektování způsobu poskytování Ladičů Myšlení a tehdy Otec navrhl svému Synovi, „Vytvořme smrtelného člověka k našemu obrazu.“ A tak, jak fragment ducha Otce ve vás pobývá, tak přítomnost ducha Syna vás obklopuje a oni oba navždy pracují jako jeden pro váš duchovní rozvoj.

6. Mysl Ducha

6:6.1 (78.4) Věčný Syn je duch a má mysl, ale ne takového ducha a mysl, které smrtelná mysl může pochopit. Smrtelný člověk vnímá mysl na konečných, kosmických, materiálních a osobních úrovních. Člověk rovněž pozoruje projevy mysli v živých organismech, fungující na podosobní (živočišné) úrovni, ale je to pro něho obtížné pochopit podstatu mysli, když je spojena s nadmateriálními bytostmi a když je součástí výjimečných duchovních osobností. Nicméně, mysl musí být rozdílně definována, když se jedná o duchovní úroveň bytí a když se používá pro pojmenování duchovních funkcí intelektu. Ten typ mysli, která je přímo spojená s duchem, nelze srovnávat ani s myslí, která koordinuje ducha a hmotu a ani s myslí, která je spojená pouze s hmotou.

6:6.2 (78.5) Duch stále ovládá vědomí, mysl a různé aspekty individuálnosti. Bez účasti určitých schopností mysli, by duchovní vědomí bratrstva duchovních bytostí bylo nemožné. Ekvivalent mysli, schopnost znát a být poznán, pochází od Božstva. Božstvo může být osobní, předosobní, nadosobní, nebo neosobní, ale Božstvo nikdy nepostrádá mysl, to jest, nikdy mu nechybí schopnost alespoň komunikovat s podobnými tvory, bytostmi nebo osobnostmi.

6:6.3 (78.6) Mysl Věčného Syna je podobná mysli Otce, ale ve vesmíru již není žádná podobná mysl a s myslí Otce je předkem různorodých a vzdálených myslí Společného Tvořitele. Mysl Otce a Syna, ten intelekt, který je předchůdcem absolutní mysli Třetího Zdroje a Středu, je pravděpodobně nejlépe zobrazena v předmysli Ladiče Myšlení a ačkoliv jsou tyto fragmenty Otce zcela mimo okruhy mysli Společného Tvořitele, mají určitou schopnost předmysli; oni poznají, když jsou poznáni; oni mají ekvivalent lidského myšlení.

6:6.4 (78.7) Věčný Syn je zcela duchovní; člověk je téměř úplně materiální; a proto hodně z toho, co se vztahuje k duchovní osobnosti Věčného Syna, jeho sedmi duchovních sfér, obklopujících Ráj a podstaty neosobních tvoření Rajského Syna, bude muset počkat na vaše dosažení duchovního statusu, který bude následovat poté, až dokončíte morontiální vzestup lokálním vesmírem Nebadon. A potom, když budete procházet supervesmírem a pak dále do Havony, mnoho z těch duchovních utajených záhad se vám objasní, protože začnete získávat „mysl ducha“—duchovní vnímání.

7. Osobnost Věčného Syna

6:7.1 (79.1) Věčný Syn je ta nekonečná osobnost, z jejíž neomezeně osobních pout se Vesmírný Otec osvobodil prostřednictvím trinitizace a v důsledku čehož od té doby Otec s nekonečnou štědrostí poskytuje sám sebe svým věčně se rozpínajícím vesmírům Tvořitelů a tvorů. Syn je absolutní osobnost; Bůh je otcovskou osobností—zdroj osobnosti, poskytovatel osobnosti a příčina osobnosti. Každá osobitá bytost dostává Osobnost od Vesmírného Otce—Rajského Otce, od kterého zrovna tak věčně získává svoji osobnost Prvorozený Syn.

6:7.2 (79.2) Osobnost Rajského Syna je absolutní a naprosto duchovní a tato absolutní osobnost je také božským a věčným modelem, první poskytnutí Otcovy osobnosti Společnému Činiteli a následné poskytování své osobnosti nesčetnému množství svých tvorů v celém rozsáhlém vesmíru.

6:7.3 (79.3) Věčný Syn je opravdovým soucitným pečovatelem, božským duchem, duchovní silou a reálnou osobností. Syn je duchovní a osobní podstatou Boha a jako taková se projevuje ve vesmírech—nejryzejší podstata Prvotního Zdroje a Středu, osvobozená ode všeho neosobního, mimobožského, neduchovního a čistě potenciálního. Ale je nemožné poskytnout lidské mysli slovní obraz krásy a ušlechtilosti nebeské osobnosti Věčného Syna. Všechno, co může zastřít obraz Vesmírného Otce, má téměř stejný vliv zabránit koncepčnímu poznání Věčného Syna. Vy musíte počkat, až dosáhnete Ráj a potom pochopíte, proč já jsem nebyl schopen vyobrazit konečné mysli charakter této absolutní osobnosti.

8. Uvědomění si Věčného Syna

6:8.1 (79.4) Ve všem, co se vztahuje k individuálnosti, podstatě a dalším vlastnostem, je Věčný Syn plně rovnocenným, dokonalý doplňkem a věčným protějškem Vesmírného Otce. Ve stejném smyslu, ve kterém Bůh je Vesmírný Otec, je Syn Vesmírná Matka. A my všichni, vyšší i nižší, tvoříme jejich vesmírnou rodinu.

6:8.2 (79.5) Abyste ocenili charakter Syna, měli byste studovat popis božského charakteru Otce; oni jsou navždy a neoddělitelně jeden. Jako božské osobnosti, oni jsou prakticky nerozeznatelnými pro nižší řády inteligencí. Poměrně snadno je od sebe rozeznají ti, kteří mají původ ve tvořivých činech samotných Božstev. Bytosti zrozené ve středním vesmíru a v Ráji, rozeznají Otce i Syna nejenom jako jednu osobní jednotu, kontrolující vesmír, ale také jako dvě oddělené osobnosti, které působí ve vymezených oblastech řízení vesmíru.

6:8.3 (79.6) V osobním vnímání, vy si můžete představit Vesmírného Otce a Věčného Syna jako oddělené individua, protože oni takoví opravdu jsou, ale při řízení vesmírů oni jsou tak propleteni a vzájemně spjati, že to není vždycky možné je od sebe rozeznat. Když se v různých vesmírných situacích setkají Otec a Syn v nejasném propojení, není to pokaždé prospěšné pokoušet se oddělit jejich činnosti; pouze se připomeňte, že Bůh je počáteční myšlenka a Syn je vyjadřovací slovo. V každém lokálním vesmíru je tato neoddělitelnost ztělesněna v Synu Tvořiteli, který zastupuje jak Otce, tak i Syna před tvory deseti milionů obydlených světů.

6:8.4 (80.1) Věčný Syn je nekonečný, ale je přístupný prostřednictvím osob svých Rajských Synů a prostřednictvím trpělivé služby Nekonečného Ducha. Bez poskytovaných služeb Rajských Synů a milující péče tvorů Nekonečného Ducha, by bytosti materiálního původu mohli jen těžko doufat, že dosáhnou Věčného Syna. A zrovna tak je pravdivé to, že s pomocí těchto nebeských sil a díky jejich vedení, smrtelníci uvědomující si Boha určitě dosáhnou Ráj a někdy stanou v osobní přítomnosti tohoto vznešeného Syna Synů.

6:8.5 (80.2) I když je Věčný Syn modelem pro růst smrtelné osobnosti, pro vás je snadnější pochopit realitu jak Otce, tak i Ducha, protože Otec je skutečným poskytovatelem vaší lidské osobnosti a Nekonečný Duch je absolutním zdrojem vaší smrtelné mysli. Ale, jak stoupáte po Rajské cestě duchovního vývoje, osobnost Věčného Syna se vám bude jevit stále více skutečnější a realita jeho nekonečně duchovní mysli bude stále zřetelnější pro vaši, postupně se oduševňující, mysl.

6:8.6 (80.3) Představa Věčného Syna nikdy nemůže jasně zářit ve vaší materiální mysli, nebo následné morontiální mysli, dokud nebudete oduševnělí a nezačnete váš duchovní vzestup, během kterého se začne vaše vnímání osobnosti Věčného syna srovnávat s vaší jasnou představou osobnosti Syna Tvořitele, původem z Ráje, který kdysi žil na Urantii mezi lidmi v převtělení jako člověk.

6:8.7 (80.4) Ze zkušeností v celém vašem lokálním vesmíru musí Syn Tvořitel, jehož osobnost je pochopitelná člověkem, vyvážit vaši neschopnost plně pochopit smysl vyšší duchovní úrovně, ale ne méně osobního Věčného Syna Ráje. Tak, jak postupujete přes Orvonton a Havonu, necháváte za sebou vaše jasné obrazy a hluboké vzpomínky na Syna Tvořitele vašeho lokálního vesmíru a tato vytrácející se materiální a morontiální zkušenost bude nahrazena stále jasnějšími představami a sílícím chápáním Věčného Syna Ráje, jehož realita a blízkost se budou stále zvětšovat, čím více se budete přibližovat k Ráji.

6:8.8 (80.5) Věčný Syn je ušlechtilá a nádherná osobnost. Ačkoliv je to nad síly smrtelné a materiální mysli pochopit realitu osobnosti takové nekonečné bytosti, tak nepochybujte, že on je osoba. Já vím o čem mluvím. Mnohokrát, téměř se to nedá ani spočítat, jsem stál v božské přítomnosti tohoto Věčného Syna, abych potom odcestoval do vesmíru vykonat jeho laskavé příkazy.

6:8.9 (80.6) [Sepsáno Božským Poradcem, pověřeným úkolem zformulovat tuto kapitolu, popisující Věčného Syna Ráje.]

Kapitola 7 Vztah Věčného Syna k Vesmíru

Koncept kopie

Kniha Urantia

Kapitola 7

Vztah Věčného Syna k Vesmíru

7:0.1 (81.1) PRVOROZENÝ Syn se nepřetržitě podílí na uskutečňování duchovních aspektů věčného záměru Otce podle toho, jak se tento záměr postupně rozvíjí v jevech evolučních vesmírů s jejich rozmanitými skupinami živých bytostí. My nerozumíme úplně tomuto věčnému plánu, ale Rajský Syn nepochybně ano.

7:0.2 (81.2) Syn je jako Otec v tom, že se snaží poskytnout co nejvíce ze sebe sama svým rovnocenným Synům a jejich podřízeným Synům. A jako Otec, tak i Syn má samorozdělující podstatu a bezmezně poskytuje sám sebe Nekonečnému Duchu, jejich společnému vykonavateli.

7:0.3 (81.3) Jako podporovatel duchovních realit, Druhý Zdroj a Střed je věčná protiváha Ostrova Ráj, který tak skvěle udržuje všechny materiální věci. Tak je Prvotní Zdroj a Střed navždy odhalen v materiální kráse nádherných forem středního Ostrova a v duchovních hodnotách nebeské osobnosti Věčného Syna.

7:0.4 (81.4) Věčný Syn je skutečným podporovatelem rozsáhlého tvoření duchovních realit a duchovních bytostí. Duchovní svět je vzhledem, osobním jednáním Syna, a neosobní reality duchovní podstaty vždy citlivě reagují na vůli a záměr dokonalé osobnosti Absolutního Syna.

7:0.5 (81.5) Nicméně, Syn není osobně odpovědný za jednání všech duchovních osobností. Vůle osobního tvora je relativně svobodná a tudíž určuje činy těchto bytostí vlastní vůle. Proto duchovní svět svobodné vůle není vždy pravdivým představitelem charakteru Věčného Syna, tak jako příroda na Urantii není pravdivým zobrazením dokonalosti a neměnnosti Ráje a Božstva. Ale bez ohledu na to, co může charakterizovat svobodný čin člověka, nebo anděla, Synova věčná moc nad kontrolou vesmírné gravitace všech duchovních realit zůstává absolutní.

1. Okruh Duchovní Gravitace

7:1.1 (81.6) Všechno, co se učí o imanenci Boha, jeho všudypřítomnosti, všemohoucnosti a vševědoucnosti, je stejně tak pravdivé o Synu v duchovních sférách. Čistá a univerzální gravitace všeho tvoření, tento výhradně duchovní okruh, směřuje bezprostředně zpět k osobě Druhého Zdroje a Středu v Ráji. Kontrola a řízení tohoto všudypřítomného a neomylného duchovního sevření všech opravdových duchovních hodnot je pod vedením Syna. Tímto způsobem Věčný Syn uplatňuje absolutní duchovní svrchovanost. On doslova drží všechny duchovní reality a všechny oduševnělé hodnoty tak, jako by byly v dlani jeho ruky. Řízení vesmírné duchovní gravitace je vesmírná duchovní svrchovanost.

7:1.2 (82.1) Toto řízení gravitace duchovních věcí účinkuje nezávisle na čase a prostoru; proto se duchovní energie při přenosu nezmenšuje. Duchovní gravitace nikdy nepodléhá časovým zpožděním, ani neslábne v prostoru. Ona se nezmenšuje v souladu s kvadraturou délky přenosu; účinky okruhů čisté duchovní síly nejsou zpomalovány hmotou materiálního tvoření. A toto překračování času a prostoru čistými duchovními energiemi je obsaženo v absolutnosti Syna; není to způsobeno zásahem antigravitačních sil Třetího Zdroje a Středu.

7:1.3 (82.2) Duchovní reality reagují na přitažlivou sílu středu duchovní gravitace v souladu s jejich kvalitativní hodnotou, skutečnou mírou jejich duchovní podstaty. Duchovní jádro (kvalita) reaguje na duchovní gravitaci přesně tak, jako organizovaná energie fyzické hmoty (kvantita) reaguje na gravitaci fyzickou. Duchovní hodnoty a síly ducha jsou realitou. Z pohledu osobnosti, duch je duší tvoření; hmota je stínící fyzické tělo.

7:1.4 (82.3) Reakce a kolísání duchovní gravitace vždy přesně odpovídají obsahu duchovních hodnot, kvalitativnímu duchovnímu statusu jednotlivce nebo světa. Tato přitažlivá síla okamžitě reaguje na meziduchovní a vnitroduchovní hodnoty jakékoliv vesmírné situace, nebo planetární poměry. Pokaždé, když se duchovní realita zpřítomňuje ve vesmírech, tato změna vyžaduje bezodkladné a okamžité přizpůsobení duchovní gravitace. Takový nový duch je skutečnou součástí Druhého Zdroje a Středu; a tak, jak se nepochybně smrtelný člověk stane oduševnělou bytostí, tak také nepochybně dosáhne duchovního Syna, středu a zdroje duchovní gravitace.

7:1.5 (82.4) Síla duchovní přitažlivosti Syna je obsažena, v menší míře, v mnoha řádech Rajských synů. Proto, v rozmezí absolutního okruhu duchovní gravitace existují ty lokální soustavy duchovní přitažlivosti, které působí v menších celcích tvoření. Takové subabsolutní koncentrace duchovní gravitace jsou součástí božskosti osobností Tvořitele v času a prostoru a jsou ve vzájemném vztahu s vyvíjejícím se empirickým naddohledem Nejvyšší Bytosti.

7:1.6 (82.5) Přitažlivost a reakce duchovní gravitace působí nejenom na vesmír jako celek, ale dokonce také mezi jednotlivci a skupinami jednotlivců. Mezi duchovními a oduševnělými osobnostmi jakéhokoliv světa, rasy, národa či věřícími skupinami jednotlivců je duchovní soudržnost. Mezi duchovně smýšlejícími osobami s podobnými zálibami a touhami je přímá přitažlivost duchovní podstaty. Výraz spřízněné duše není pouhým slovním obratem.

7:1.7 (82.6) Podobně jako materiální gravitace Ráje, je i duchovní gravitace Věčného syna absolutní. Hřích a vzpoura mohou narušit činnost okruhů lokálního vesmíru, ale nic nemůže přerušit činnost duchovní gravitace Věčného Syna. Luciferova vzpoura způsobila mnoho změn ve vaší soustavě obydlených světů a na Urantii, ale my nepozorujeme ani v nejmenším, že by následná duchovní karanténa vaší planety ovlivnila přítomnost a činnost všudypřítomného ducha Věčného Syna nebo přidružených okruhů duchovní gravitace.

7:1.8 (82.7) Všechny reakce okruhu duchovní gravitace ve velkém vesmíru jsou předvídatelné. My známe všechny činnosti a reakce všudypřítomného ducha Věčného Syna a shledáváme je spolehlivými. V souladu s dobře známými zákony my můžeme měřit a měříme duchovní gravitaci stejně tak, jako člověk se pokouší vypočítat působení konečné fyzické gravitace. Reakce duchovního okruhu Syna na všechny duchovní věci, bytosti a osoby je neměnná a tato reakce je trvale ve shodě se stupněm aktuálnosti (kvalitativní stupeň reality) všech takových duchovních hodnot.

7:1.9 (83.1) Ale bok po boku s touto spolehlivou a předvídatelnou funkcí duchovní přítomnosti Věčného Syna vznikají jevy, které nejsou ve svých reakcích předvídatelné. Pravděpodobně, takové jevy svědčí o koordinovaných činnostech Božského Absolutna v oblastech objevujících se duchovních potenciálů. My víme, že duchovní přítomnost Věčného Syna je vliv velkolepé a nekonečné osobnosti, ale my stěží považujeme reakce spojené s domnělými projevy Božstva Absolutního za osobní.

7:1.10 (83.2) Z pohledu osobnosti a z hlediska osob, Věčný Syn a Božské Absolutno jsou zjevně vzájemně propojeni následujícím způsobem: Věčný Syn ovládá sféru aktuálních duchovních hodnot, zatímco se jeví, že Božské Absolutno prostupuje rozsáhlou oblastí potenciálních duchovních hodnot. Všechny aktuální hodnoty duchovní podstaty se vyskytují v gravitačním sevření Věčného Syna, ale jestliže jsou tyto hodnoty potenciální, potom se zřejmě nacházejí v přítomnosti Božského Absolutna.

7:1.11 (83.3) Duch patrně vychází z potenciálů Božstva Absolutního; souvztažnost vyvíjejícího se ducha probíhá v empirických a nedokončených sférách vlivu Nejvyššího a Konečného; duch nakonec nachází konečný osud v absolutním sevření duchovní gravitace Věčného Syna. Toto je pravděpodobně cyklus empirického ducha, ale existenciální duch je přirozenou součástí nekonečnosti Druhého Zdroje a Středu.

2. Správa Věčného Syna

7:2.1 (83.4) V duchovním smyslu je přítomnost a osobní působení Prvorozeného Syna v Ráji dokonalé a absolutní. Když se vzdalujeme od Ráje, přes Havonu a dále do oblastí sedmi supervesmírů, my zjišťuje stále menší a menší osobní působení Věčného Syna. Ve vesmírech za Havonou je přítomnost Věčného Syna ztělesněna Rajskými Syny, podmíněna empirickými realitami Nejvyššího a Konečného a je koordinována s neomezeným duchovním potenciálem Božstva Absolutního.

7:2.2 (83.5) Osobní působení Prvorozeného Syna ve středním vesmíru je znatelné v nádherné duchovní harmonii věčného tvoření. Havona je tak úžasně dokonalá, takže duchovní status a energetický stav tohoto modelového vesmíru jsou v dokonalé a trvalé vyváženosti.

7:2.3 (83.6) Syn není osobně trvale přítomen v supervesmírech a ani tam nesídlí; v těchto tvořeních udržuje pouze nadosobní zastoupení. Tyto duchovní projevy Syna nejsou osobní; ony nejsou v okruhu osobnosti Vesmírného Otce. My pro ně neznáme lepší název než pojmenování nadosobnosti; tyto nadosobnosti nejsou ani absonitní ani absolutní, ony jsou konečné bytosti.

7:2.4 (83.7) Výhradně duchovní a nadosobní působení Věčného Syna v supervesmírech není rozpoznatelné osobnostmi tvorů. Nicméně, vše prostupující duchovní působení osobního vlivu Syna se projevuje v každé fázi činností všech sektorů, které jsou doménou Věčně Moudrých. Avšak, my pozorujeme, že v lokálních vesmírech je Věčný Syn osobně přítomen v osobách Rajských Synů. Tady, duchovní a tvůrčí aktivity Věčného Syna se projevují v osobách velkolepých sborů rovnocenných Synů Tvořitelů.

3. Vztah Věčného Syna k jedinci

7:3.1 (84.1) Během vzestupu lokálním vesmírem se smrtelníci času dívají na Syna Tvořitele jako na osobního představitele Věčného Syna. Ale, když začínají stoupat vzdělávacím systémem supervesmíru, poutníci času stále více objevují nebeskou přítomnost inspirujícího ducha Věčného Syna a jsou schopni mít užitek z přijímání této duchovně posilující podpory. V Havoně si vzestupní smrtelníci budou ještě více uvědomovat milující objetí všeprostupujícího ducha Prvorozeného Syna. Ani na jednom stupni celého vzestupu smrtelníků duch Věčného syna nepobývá v mysli nebo duši poutníků času, ale jeho dobročinnost je neustále štědrá a pořád se zajímá o blaho a duchovní bezpečnost vzestupujících dětí času.

7:3.2 (84.2) Přitažlivost duchovní gravitace Věčného Syna je základním tajemstvím vzestupu věčně žijících lidských duší k Ráji. Všechny opravdové hodnoty a oduševnělí jednotlivci dobré vůle jsou drženi v neselhávajícím sevření duchovní gravitace Věčného Syna. Na příklad, smrtelná mysl začíná svoji existenci jako materiální mechanismus a je nakonec přijata do Sborů Konečnosti jako téměř dokonalá duchovní existence, podléhající stále méně fyzické gravitaci a postupně reagující více na vnitřní přitažlivou sílu duchovní gravitace během této celé zkušenosti. Okruh duchovní gravitace doslovně přitahuje duši člověka směrem k Ráji.

7:3.3 (84.3) Okruh duchovní gravitace je základním pásmem pro přenos upřímných modliteb věřícího lidského srdce z úrovně lidského vědomí na úroveň skutečného vědomí Božstva. To, co ve vaší prosbě představuje opravdovou duchovní hodnotu, bude zachyceno vesmírným okruhem duchovní gravitace a okamžitě postoupeno současně všem příslušným božským osobnostem. Každý z nich se bude zabývat tím, co náleží do sféry jeho osobního působení. Proto je nepodstatné při vašich používaných náboženských zkušenostech, zdali při adresování vaší žádosti si představujete Syna Tvořitele vašeho lokálního vesmíru, nebo Věčného Syna ve středu všech věcí.

7:3.4 (84.4) Rozeznávající činnost okruhu duchovní gravitace by se asi mohla přirovnat k funkcím nervových systémů v materiálním lidském těle. Pocity putují po nervových drahách; některé jsou přijaty a zodpovězeny nižšími automatickými míšními centry; jiné postupují dál do méně automatických, ale návykově posílených center v malém mozku, zatímco ty nejdůležitější a podstatné pro život přicházející vzkazy, problesknou kolem těchto podružných center a jsou okamžitě zaznamenány v nejvyšších úrovních lidského vědomí.

7:3.5 (84.5) Ale, jak mnohem dokonalejší je pozoruhodná technika duchovního světa! Jestliže, cokoliv vznikne ve vašem vědomí, co nese s sebou nejvyšší duchovní hodnotu a jakmile to vyjádříte, není ve vesmíru síla, která by zabránila bleskovému odeslání tohoto vzkazu přímo k Absolutní Duchovní Osobnosti všeho tvoření.

7:3.6 (84.6) A obráceně, jestliže jsou vaše žádosti čistě materiální a zcela sobecké, neexistuje žádná metoda, pomocí které, by takové nehodné modlitby mohly být přijaty do duchovního okruhu Věčného Syna. Obsah každé prosby, která není „duchovně sestavena“, nemůže najít místo ve vesmírném duchovním okruhu; takové naprosto sobecké a materiální požadavky jsou zbytečné; ony nedosáhnou okruhů skutečných duchovních hodnot. Taková slova jsou jako „troubící dechové nástroje a cinkající činely.“

7:3.7 (85.1) Pouze podněcující myšlenka, duchovní obsah, uvede v platnost prosbu smrtelníka. Slova jsou bezcenná.

4. Božské plány pro dokonalost

7:4.1 (85.2) Věčný Syn je v trvalém spojení s Otcem v úspěšném pokračování božského plánu vývoje: vesmírného plánu tvoření, evoluce, vzestupu a dokonalosti tvorů vlastní vůle. A v božské věrohodnosti je Syn navždy roven Otci.

7:4.2 (85.3) V přípravě a uskutečňování tohoto gigantického plánu pro dosažení dokonalosti věčnosti vyvíjejícími se materiálními bytostmi času, Otec a jeho Syn fungují jako jeden celek. Tento projekt duchovního povznesení vzestupných duší prostoru je společným výtvorem Otce a Syna, kteří, ve spolupráci s Nekonečným Duchem, jsou zapojeni společně do vykonávání svého božského záměru.

7:4.3 (85.4) Tento božský plán pro dosažení dokonalosti zahrnuje tři unikátní, ale nádherně zharmonizované, programy vesmírné cesty:

7:4.4 (85.5) 1. Plán postupného dosažení. Toto je plán Vesmírného Otce pro evoluční vzestup, jehož návrh byl schválen Věčným Synem a který tento program bezvýhradně přijal. „Stvořme smrtelné tvory k našemu obrazu.“ Toto ustanovení pro povznesení tvorů času zahrnuje Otcovo poskytnutí Ladičů Myšlení a obdarování materiálních bytostí výsadami osobnosti.

7:4.5 (85.6) 2. Plán poskytnutí. Následující vesmírný plán je Otcův významný program odhalení Věčného Syna a jeho rovnocenných Synů. Tento návrh, předložený Věčným Synem, spočívá v poskytnutí Božích Synů evolučním světům, aby tam tvorům všech vesmírů ztělesňovali, realizovali, zosobňovali a uskutečňovali lásku Otce a soucit Syna. Součástí plánu poskytnutí jsou Rajští Synové a jako prozatímní symbol této láskyplné péče působí jako napravovatelé toho, co chybující vůle tvorů přivedla k duchovnímu ohrožení. Kdykoliv a kdekoliv se vyskytne prodlení ve fungování plánu postupného dosažení, kdyby snad vzpoura měla mařit nebo komplikovat tento program, potom začnou být okamžitě aktivní pohotovostní opatření plánu poskytnutí. Rajští Synové dodrží svůj slib a okamžitě zasáhnou jako napravovatelé, odejdou do oblasti zachvácené vzpourou a tam obnoví její duchovní status. A takový heroický čin vykonal na Urantii rovnocenný Syn Tvořitel v souvislosti se svým empirickým poskytnutím, které bylo nezbytné pro nabytí svrchovanosti.

7:4.6 (85.7) 3. Plán laskavé péče. Poté, když byl zformulován a vyhlášen plán postupného dosažení a plán poskytnutí, Nekonečný Duch, samostatně a nezávisle, vypracoval velkolepý a univerzální program laskavé péče a zahájil jeho uskutečňování. Tato služba je nezbytně nutná pro praktické a efektivní uskutečňování jak plánu postupného dosažení, tak i plánu poskytnutí, a všechny duchovní osobnosti Třetího Zdroje a Středu mají v sobě ducha laskavé péče, který tvoří velkou část podstaty Třetí Osoby Božstva. Nejenom při tvoření, ale i při řízení, Nekonečný Duch funguje skutečně a doslova jako společný vykonavatel Otce a Syna.

7:4.7 (86.1) Věčný Syn je osobním správcem, božským opatrovatelem Otcova vesmírného plánu vzestupu tvorů. Vyhlášením vesmírného mandátu, „Buďte dokonalí, jako já jsem dokonalý,“ Otec svěřil vykonání tohoto velkolepého projektu Věčnému Synovi; a Věčný Syn se věnuje tomuto nebeskému programu spolu se svým rovnocenným Božstvem, Nekonečným Duchem. Takto Božstva efektivně spolupracují v činnostech tvoření, kontroly, evoluce, zjevení a péče—a v případě nutnosti, při obnově a nápravě.

5. Duch poskytnutí

7:5.1 (86.2) Věčný Syn se bezvýhradně připojil k Vesmírnému Otci v šíření tohoto neobyčejného příkazu všemu tvoření: „ Buďte dokonalí, jako váš Otec v Havoně je dokonalý.“ A od té doby toto pozvání-příkaz motivuje všechny plány věčného života a projekty poskytnutí Věčného Syna a jeho rozsáhlé rodiny rovnoprávných a přidružených Synů. A v těchto poskytnutích se Synové Boží stali „cestou, pravdou a životem“ pro všechny evoluční tvory.

7:5.2 (86.3) Věčný Syn se nemůže spojit přímo s lidskými bytostmi, jak to dělá Otec prostřednictvím darovaných předosobních Ladičů Myšlení, ale Věčný Syn se přibližuje ke stvořeným osobnostem pomocí postupného sestupování úrovněmi božského synovstva až je schopen stanout v lidské přítomnosti a někdy i v podobě samého člověka.

7:5.3 (86.4) Čistě osobní podstata Věčného Syna není způsobilá pro rozdělování. Věčný Syn slouží buď jako duchovní vliv, nebo jako osoba, ale nikdy jinak. Pro Syna je nemožné stát se částí zkušenosti tvora v tom smyslu, v jakém se spoluúčastňuje Otec-Ladič, ale Věčný Syn nahrazuje toto omezení metodou poskytnutí. Co znamenají pro Vesmírného Otce zkušenosti fragmentárních entit, to pro Věčného Syna znamenají zkušenosti Rajských Synů.

7:5.4 (86.5) Věčný Syn nepřichází ke smrtelnému člověku jako boží vůle—Ladič Myšlení, obývající lidskou mysl, ale Věčný Syn přišel ke smrtelnému člověku na Urantii tehdy, když se božská osobnost jeho Syna, Michaela z Nebadonu, převtělila do lidské podstaty Ježíše Nazaretského. Aby sdíleli zkušenost stvořených osobností, Rajští Boží Synové musí převzít dané naturely těchto tvorů a ztělesnit v nich svoje božské osobnosti jako samotní opravdoví tvorové. Inkarnace, tajemství Sonaringtonu, je metoda Synova úniku od všesvazujících pout absolutismu osobnosti.

7:5.5 (86.6) Před velmi dávnou dobou Věčný Syn poskytl sám sebe každému okruhu středního tvoření pro osvícení a zdokonalení všech obyvatel a poutníků Havony, včetně vzestupných poutníků času. Při žádném ze sedmi poskytnutích sebe sama on nebyl ani jako vzestupná bytost, ani jako obyvatel Havony. On byl sám sebou. Jeho zkušenost byla unikátní; on ji neprožíval spolu s lidmi, nebo jinými poutníky a ani se jim nepodobal, ale v určitém ohledu byl s nimi spojený v nadosobním vědomí.

7:5.6 (86.7) On ani neprošel obdobím odpočinku, oddělující vnitřní okruh Havony od břehů Ráje. Jako absolutní bytost, on nemůže přerušit vědomí osobnosti, protože v něm se sbíhají všechny linie duchovní gravitace. A v době těchto poskytnutích, duchovní zářivost Rajského středu nebyla ztlumena a sevření vesmírné duchovní gravitace Syna zůstalo neoslabeno.

7:5.7 (87.1) Poskytnutí Věčného Syna v Havoně jsou za hranicemi lidské představivosti; tato poskytnutí byla transcendentální. Jak tehdy, tak i v dalším svém působení, Syn rozšířil zkušenost celé Havony, ale my nevíme, jestli rozšířil domnělou empirickou schopnost svojí existenciální podstaty. Toto zůstává tajemstvím poskytování se Rajských Synů. Nicméně, my věříme, že cokoliv Věčný Syn získal během těchto misí poskytnutí, tak si navždy zachoval; ale my nevíme, co to je.

7:5.8 (87.2) Jakkoli obtížné je pro nás pochopit poskytnutí Druhé Osoby Božstva, my jsme schopni pochopit havonské poskytnutí jednoho ze Synů Věčného Syna, který svědomitě prošel přes všechny okruhy středního vesmíru a skutečně prožil ty zkušenosti, které jsou přípravou pro vzestupné bytosti k dosažení Božstva. Toto byl prvorozený Michael, první ze Synů Tvořitelů. Z okruhu na okruh prošel životními zkušenostmi vzestupných poutníků a osobně s nimi pobýval na každém okruhu v době Grandfandy, prvního ze všech smrtelníků, který dosáhl Havony.

7:5.9 (87.3) Všechno, co bylo odhaleno tímto prvorozeným Michaelem, učinilo nadsmyslové poskytnutí Prvorozeného Mateřského Syna reálným pro tvory Havony. Natolik reálným, že od té doby a natrvalo, každý poutník času, který vynakládá velké úsilí, aby dosáhl okruhy Havony, je povzbuzen a posílen danou skutečností, že Věčný Syn Boží sedmkrát opustil moc a slávu Ráje, aby se zúčastnil zkušeností poutníků času-prostoru na sedmi okruzích postupného dosažení Havony.

7:5.10 (87.4) Věčný Syn je příkladnou inspirací pro všechny Syny Boží, pomáhající svými poskytnutími ve vesmírech času a prostoru. Všichni rovnoprávní Synové Tvořitelé a přidružení Autoritativní Synové, společně s jinými, neodhalenými řády synovstva, s obdivuhodnou ochotou poskytují sebe sami rozmanitým formám života tvorů a v podobě samotných tvorů. Proto je pravdou, že v poskytnutí každého Božího Syna vesmírným světům, duchovně a také s ohledem na příbuznost podstaty a původu, Věčný Syn poskytl sám sebe inteligentně myslícím tvorům vesmírů v těchto poskytnutí, skrze těchto poskytnutí a pomocí těchto poskytnutí.

7:5.11 (87.5) Duchovně a ve své podstatě, ne-li ve všech vlastnostech, každý Syn Ráje je dokonalým božím obrazem Prvorozeného Syna. Je doslova pravda, že kdo viděl Rajského Syna, viděl Věčného Božího Syna.

6. Boží Synové Ráje

7:6.1 (87.6) Nedostatek vědomostí o mnohačetných Božích Synech je příčinou obrovského zmatku na Urantii. A tato ignorance přetrvává navzdory takovým svědectvím, jako je záznam o konkláve těchto božských osobností. „Radovali se Boží Synové a Ranní Hvězdy společně zpívaly.“ Každé tisíciletí standardního sektorového času se rozmanité řády božských Synů shromažďují na svoje pravidelné konkláve.

7:6.2 (87.7) Věčný Syn je osobní zdroj obdivuhodných vlastností soucitu a služby, které tak znamenitě charakterizují všechny řády sestupných Božích Synů v jejich působení ve vesmírech. Veškerou božskou podstatu, ne-li celou nekonečnost vlastností, Věčný Syn nepřetržitě přenáší na Rajské Syny, odcházejících z věčného Ostrova, aby odhalili jeho božský charakter ve vesmíru vesmírů.

7:6.3 (88.1) Prvorozený a Věčný Syn je potomek-osoba „první“dokončené a nekonečné myšlenky Vesmírného Otce. Pokaždé, když Vesmírný Otec společně s Věčným Synem projektují novou, originální, jedinečnou a absolutní osobní myšlenku, okamžitě je tento tvůrčí úmysl dokonale a s konečnou platností ztělesněn do bytosti a osobnosti nového, originálního Syna Tvořitele. Ve své duchovní podstatě, božské moudrosti a koordinované tvořivé síle jsou tito Synové Tvořitelé potenciálně rovni Bohu-Otci a Bohu-Synovi.

7:6.4 (88.2) Synové Tvořitelé odcházejí z Ráje do vesmírů času, kde ve spolupráci s dohlížejícími a tvořivými orgány Třetího Zdroje a Středu, završují organizaci lokálních vesmírů progresivní evoluce. Tito Synové nejsou spojeni s centrálním a univerzálním řízením hmoty, mysli a ducha a ani se na těchto řízeních nepodílejí. Proto jsou jejich tvůrčí činy omezeny předexistencí, prvenstvím a nadřazeností Prvotního Zdroje a Středu a jeho rovnoprávných Absoluten. Tito Synové jsou schopni řídit pouze to, co sami stvoří. Absolutní řízení je vrozeno v prioritě existence a je neoddělitelné od věčnosti přítomnosti. Otec zůstává hlavním činitelem ve vesmírech.

7:6.5 (88.3) Jak Otec a Syn zosobňují Syny Tvořitele, tak Syn a Duch zosobňují Autoritativní Syny. Toto jsou ti Synové, kteří skrze zkušenosti z inkarnací ve tvorech, získají právo zastávat úřad soudce, řešícího otázky věčného života v tvořeních času a prostoru.

7:6.6 (88.4) Otec, Syn a Duch se sloučí také proto, aby zosobnili všestranné Syny Učitele Trojice, kteří působí v celém velkém vesmíru jako nebeští učitelé všech osobností, lidských i božských. Existují ještě další početné řády Rajských Synů, na které však nebyly smrtelníkům na Urantii představeni.

7:6.7 (88.5) Mezi Prvorozeným Mateřským Synem a velkým počtem těchto Rajských Synů, rozptýlených ve všem tvoření, existuje přímý a vyhrazený kanál pro komunikaci, kanál, jehož funkce je spojena s kvalitou duchovní spřízněnosti, slučující je do takřka absolutního duchovního sdružení. Tento mezisynovský okruh je zcela odlišný od vesmírného okruhu duchovní gravitace, který je také soustředěn v osobě Druhého Zdroje a Středu. Všichni Boží Synové, kteří mají svůj původ v osobách Rajských Božstev, jsou v přímém a nepřetržitém spojení s Věčným Mateřským Synem. A tato spojení jsou navázána okamžitě; nejsou závislá na čase, ačkoliv někdy jsou podmíněna prostorem.

7:6.8 (88.6) Věčný Syn má nejenom neustále dokonalé informace ohledně statusu, myšlení a rozmanitých činnostech všech řádů Rajského synovstva, ale má také neustále dokonalé informace o všem, co se týká duchovních hodnot, existujících v srdcích všech tvorů v prvotním centrálním a věčném tvoření a druhotných časových tvoření rovnoprávných Synů Tvořitelů.

7. NEJVYŠŠÍ ZJEVENÍ OTCE

7:7.1 (88.7) Věčný Syn je dokončené, výlučné, univerzální a konečné zjevení ducha a osobnosti Vesmírného Otce. Všechny poznatky a informace, týkající se Otce, musí přicházet od Věčného Syna a jeho Rajských Synů. Věčný syn je z věčnosti a je zcela a naprosto bez duchovního omezení stejný jako Otec. Pokud se jedná o božskou osobnost, oni jsou rovnocenní; v duchovní podstatě jsou rovnoprávní; v božskosti jsou totožní.

7:7.2 (89.1) Podstatu charakteru Boha není možno zdokonalit v osobě Syna, protože božský Otec je nekonečně dokonalý, ale oddělením se ode všeho neosobního a neduchovního jsou tento charakter a osobnost rozšiřovány pro zjevení stvořeným bytostem. Prvotní Zdroj a Střed je mnohem víc než osobnost, ale všechny duchovní vlastnosti otcovské osobnosti Prvního Zdroje a Středu jsou duchovně vyjádřeny v absolutní osobnosti Věčného Syna.

7:7.3 (89.2) Původní Syn a jeho Synové se zabývají realizací vesmírného zjevení duchovní a osobní podstaty Otce všemu tvoření. Právě tito Rajští Synové zjevují Vesmírného Otce lidem a andělům ve středním vesmíru, v supervesmírech, lokálních vesmírech a na obydlených planetách. Věčný Syn a jeho Synové odhalují tvorům cestu k navázání kontaktu s Vesmírným Otcem. A dokonce my, bytosti vysokého původu, rozumíme Otci mnohem více, když studujeme zjevení jeho charakteru a osobnosti ve Věčném Synovi a v Synech Věčného Syna.

7:7.4 (89.3) Otec přichází k vám dolů jako osobnost pouze prostřednictvím božských Synů Věčného Syna. I vy dosáhnete Otce stejnou cestou; vy vystoupíte k Otci s pomocí vedení této skupiny božských Synů. A tato pravda je neměnná, bez ohledu na to, že vaše vlastní osobnost je vám přímo poskytnuta Vesmírným Otcem.

7:7.5 (89.4) Ve všech těchto velmi dalekosáhlých činnostech, týkající se rozsáhlého duchovního vedení Věčného Syna, nezapomínejte, že Syn je zrovna tak opravdovou a skutečnou osobou, jako je Otec. Skutečnosti, pro bytosti, které kdysi patřily k lidskému druhu, to bude mnohem snadnější se přiblížit k Věčnému Synovi, než k Vesmírnému Otci. Během postupování poutníků času přes okruhy Havony, budete oprávněni dosáhnout Syna dávno před tím, než budete připraveni rozpoznat Otce.

7:7.6 (89.5) Vy byste měli pochopit ještě lépe charakter a soucitnou podstatu Věčného Syna při hlubokém rozjímání o zjevení těchto božských vlastností v oddané službě vašeho vlastního Syna Tvořitele, který kdysi žil na zemi jako Syn Člověka a nyní je vznešeným vládcem vašeho lokálního vesmíru —Syn Člověka a Syn Boží.

7:7.7 (89.6) [Sepsáno Božským Poradcem, pověřeným úkolem zformulovat toto sdělení, popisující Věčného Syna Ráje.]

Kapitola 8 Nekonečný Duch

Koncept kopie

Kniha Urantia

Kapitola 8

Nekonečný Duch

8:0.1 (90.1) TEHDY ve věčnosti, když „první“ nekonečná a absolutní myšlenka Vesmírného Otce získávala ve Věčném Synovi tak dokonalé a adekvátní slovo pro svoje božské vyjádření, Bůh-Myšlenka a Bůh-Slovo si následně nanejvýš přejí univerzálního a nekonečného prostředníka pro jejich vzájemné vyjádření a společné působení.

8:0.2 (90.2) Při úsvitu věčnosti jak Otec, tak i Syn získají nekonečné uvědomění své vzájemné závislosti, jejich věčné a absolutní jednoty; proto uzavřou věčnou a trvalou smlouvu o božské spolupráci. Cílem této nikdy nekončící dohody je uskutečnění jejich společných konceptů po celém okruhu věčnosti; od okamžiku, kdy se tato událost věčnosti odehrála, Otec a Syn zůstávají v tomto božském spojení.

8:0.3 (90.3) Tak jsme se nyní ocitli tváří v tvář věčnosti původu Nekonečného Ducha, Třetí Osoby Božstva. V tom okamžiku, kdy Bůh-Otec a Bůh-Syn společně pomýšlejí na totožný a nekonečný čin—uskutečnění absolutní myšlenky-záměru—v tu stejnou chvíli vzniká plnoprávná existence Nekonečného Ducha.

8:0.4 (90.4) Popisováním pořadí původu Božstev já vám pouze umožňuji si představit jejich vzájemné vztahy. Ve skutečnosti, oni všichni tři existují věčně; oni jsou existenciální. Oni nemají začátek, ani konec; oni jsou rovnocenní, nejvyšší, největší, absolutní a nekoneční. Oni jsou, vždy byli a vždy budou. A oni jsou tři výrazně osobité, ale navždy sloučené osoby, Bůh-Otec, Bůh-Syn a Bůh-Duch.

1. Bůh působení

8:1.1 (90.5) Zosobněním Nekonečného Ducha v předcházející věčnosti se božský cyklus osobnosti stává dokonalý a dokončený. Objevuje se Bůh Působení a rozsáhlé jeviště prostoru je připraveno pro úžasné drama tvoření—vesmírné dobrodružství—božské panoráma věčných epoch.

8:1.2 (90.6) Prvním činem Nekonečného Ducha je prozkoumání a poznání svých božských rodičů, Otce-Otce a Matky-Syna. On, duch, bezvýhradně poznává oba dva. On si je plně vědom jejich odlišných osobností a nekonečných vlastností, právě tak, jako jejich sloučené podstaty a společné funkce. Potom, bez ohledu na svoji rovnoprávnost s První a Druhou osobou, Třetí Osoba Božstva, dobrovolně, s nesrovnatelnou ochotou a inspirující spontánností, slibuje věčnou oddanost Bohu-Otci a stvrzuje trvalou podporu Bohu-Synovi.

8:1.3 (90.7) Vytvoření cyklu věčnosti je neoddělitelně spjato s podstatou tohoto ujednání a se vzájemným uznáním nezávislosti každé z osobností a výkonným sdružením všech tří. Rajská Trojice je vytvořena. Jeviště vesmírného prostoru je připraveno pro mnohotvárné a nikdy nekončící panoráma tvořivého odhalení záměru Vesmírného Otce skrze osobnost Věčného Syna a prostřednictvím Boha Působení, výkonného činitele pro reálné uskutečňování tvůrčí spolupráce Otce a Syna.

8:1.4 (91.1) Bůh Působení začíná pracovat a neživé klenby vesmírného prostoru ožívají. Během mrknutí oka vznikne jedna miliarda dokonalých sfér. Před tímto hypotetickým momentem ve věčnosti, prostorové energie obsažené v Ráji jsou existenciální a potenciálně účinné, ale reálně se vůbec neprojevují; ani fyzická gravitace nemůže být měřena, kromě reakcí materiálních realit na její neustálou přitažlivost. Materiální vesmír v tento (předpokládaný) věčně vzdálený moment neexistuje, ale současně se vznikem jedné miliardy světů se objeví gravitace, dostačující a adekvátní pro to, aby je udržela v trvalém sevření Ráje.

8:1.5 (91.2) Nyní skrze tvoření Bohů vyzařuje druhá forma energie a tento proudící duch je okamžitě uchopen duchovní gravitací Věčného Syna. Sevřen dvěma gravitačními silami, vesmír je takto prostoupen energií nekonečnosti a pohroužen v duchu božskosti. Tímto způsobem je půda života připravena pro vědomí mysli, projevující se v přidružených okruzích inteligence Nekonečného Ducha.

8:1.6 (91.3) Po rozsetí těchto semínek potenciální existence po celém středním tvoření Bohů, Otec zapůsobí a objevuje se osobnost tvoření. Poté přítomnost Rajských Božstev zaplňuje všechen organizovaný prostor a začínají účinně přitahovat všechny věci a bytosti k Ráji.

8:1.7 (91.4) Nekonečný Duch se zvěčňuje současně se zrozením světů Havony, neboť tento střední vesmír je vytvořen jím, s ním i v něm věrně podle sloučených konceptů a společné vůle Otce a Syna. Právě tímto činem společného tvoření nabývá Třetí Osoba božskost a tak se stává navždy Společným Tvořitelem.

8:1.8 (91.5) Toto jsou důležité a velkolepé epochy tvořivé rozpínavosti Otce a Syna prostřednictvím a působením jejich rovnocenného společníka a osobního vykonavatele, Třetího Zdroje a Středu. Neexistuje žádný záznam o těchto vzrušujících časech. Všechno, co my víme a co může prokázat tyto pozoruhodné procesy, jsou stručná vysvětlení Nekonečného Ducha, ale on pouze potvrzuje skutečnost, že střední vesmír a všechno co k němu náleží, vzniklo a stalo se věčným současně s jeho získáním osobnosti a vědomé existence.

8:1.9 (91.6) Ve stručnosti, Nekonečný Duch je důkazem toho, že jelikož on je věčný, tak je věčný také střední vesmír . A toto je tradiční výchozí bod historie vesmíru vesmírů. Není naprosto nic známo a neexistují žádné záznamy o jakékoliv události nebo procesu před touto obrovskou erupcí tvořivé energie a organizační moudrosti, která vytvořila rozsáhlý vesmír, existující a dokonale fungující ve středu všeho dění. Za hranicemi této události se nacházejí nepředvídatelné procesy věčnosti a hloubky nekonečnosti—absolutní záhada.

8:1.10 (91.7) My takto popisujeme postupný vznik Třetího Zdroje a Středu jako blahovolné vysvětlení pro časově omezenou a prostorově podmíněnou mysl smrtelných tvorů. Mysl člověka musí mít výchozí bod, aby si představila vesmírnou historii a mně bylo přikázáno, abych poskytl tuto metodu přístupu k historickému pojetí věčnosti. Zásadovost v materiální mysli potřebuje Prvopříčinu; proto my stanovíme Vesmírného Otce jako Prvotní Zdroj a Absolutní Střed všeho tvoření a současně informujeme všechny mysli tvorů, že Syn a Duch jsou souvěční s Otcem ve všech fázích vesmírné historie a ve všech oblastech tvořivé činnosti. Tímto tvrzením my v žádném případě nepřehlížíme realitu a věčnost Ostrova Ráj, Neomezeného Absolutna, Vesmírného Absolutna a Božstev Absolutních.

8:1.11 (92.1) Materiální mysl dětí času je natolik schopná, že si může představit Otce ve věčnosti. My víme, že nejlepší způsob, jak každé dítě může najít vztah k realitě, je to, že nejdříve pochopí vztahy mezi ním a rodičem a potom, rozšířením tohoto konceptu, pojme do tohoto vztahu celou rodinu. Postupné rozvíjení mysli dítěte mu umožní přizpůsobovat se konceptu rodinných vztahů, vztahům ve společnosti, v etnické skupině, ve světě a potom vztahům ve vesmíru, supervesmíru a dokonce ve vesmíru vesmírů.

2. Podstata Nekonečného Ducha

8:2.1 (92.2) Společný Tvořitel pochází z věčnosti a je plně a bez omezení roven Vesmírnému Otci a Věčnému Synovi. V Nekonečném Duchu se dokonale zrcadlí nejenom podstata Rajského Otce, ale také podstata Prvorozeného Syna.

8:2.2 (92.3) Třetí Zdroj a Střed je znám podle četných pojmenováních: Vesmírný Duch, Nejvyšší Průvodce, Společný Tvořitel, Božský Vykonavatel, Nekonečná Mysl, Duch Duchů, Mateřský Duch Ráje, Společný Činitel, Konečný Koordinátor, Všudypřítomný Duch, Absolutní Inteligence, Božské Působení; a na Urantii je někdy zaměňován s kosmickou myslí.

8:2.3 (92.4) Je naprosto správné pojmenovat Třetí Osobu Božstva Nekonečným Duchem, protože Bůh je duch. Ale materiální tvorové, kteří mají mylnou tendenci považovat hmotu za základní realitu a tvrdí, že mysl a duch jsou odvozeny z hmoty, by lépe pochopili Třetí Zdroj a Střed, kdyby se jmenoval Nekonečná Realita, Vesmírný Organizátor, nebo Koordinátor Osobnosti.

8:2.4 (92.5) Jako vesmírné zjevení božskosti je Nekonečný Duch nepředvídatelný a zcela za hranicemi lidského chápání. Abyste vnímali absolutnost Ducha, stačí vám pouze rozjímat o nekonečnosti Vesmírného Otce a být naplněni úctou k věčnosti Prvorozeného Syna.

8:2.5 (92.6) V osobě Nekonečného Ducha se opravdu skrývá tajemství, ale ne tak veliké, jako v Otci a Synovi. Ze všech stránek Otcovi podstaty Společný Činitel nejvýrazněji odhaluje jeho nekonečnost. I když se hlavní vesmír nakonec rozšíří do nekonečnosti, přítomnost ducha, ovládání energie a potenciál mysli Společného Činitele budou postačovat, aby uspokojily potřeby takového bezmezného tvoření.

8:2.6 (92.7) Bez ohledu na to, že Nekonečný Duch se všestranně podílí na dokonalosti, spravedlnosti a lásce Vesmírného Otce, on tíhne k laskavým vlastnostem Věčného Syna a proto je poskytovatelem soucitu Rajských Božstev ve velkém vesmíru. Všude a vždy—ve smyslu univerzálním a věčném—Duch je poskytovatelem soucitu, protože tak, jak božští Synové zjevují lásku Boha, tak božský Duch zobrazuje soucit Boha.

8:2.7 (93.1) Není možné, aby Duch měl více laskavosti než Otec, protože všechna laskavost má svůj původ v Otci, ale v činech Ducha my můžeme takovou laskavost lépe pochopit. Věrnost Otce a stálost Syna se stávají pro duchovní bytosti a materiální tvory opravdu reálnými prostřednictvím milující péče a nepřetržité služby osobností Nekonečného Ducha.

8:2.8 (93.2) Společný Tvořitel zdědil všechnu krásu Otcova myšlení a pravost jeho charakteru. A tyto ušlechtilé rysy božskosti jsou sladěny v téměř nejvyšších úrovních kosmické mysli v závislosti na nekonečnou a věčnou moudrost nepodmíněné a neomezené mysli Třetího Zdroje a Středu.

3. Vztah Ducha k Otci a Synovi

8:3.1 (93.3) Tak, jako je Věčný Syn slovním vyjádřením „první“ absolutní a nekonečné myšlenky Vesmírného Otce, tak Společný Činitel je dokonalým uskutečňováním „prvního“ dokončeného tvořivého konceptu či plánu společného působení osobního partnerství Otce a Syna v absolutní shodě mysli a slova. Třetí Zdroj a Střed se zvěčňuje současně se středním čili stanoveným tvořením a pouze toto střední tvoření je věčné ve svém trvání uprostřed vesmírů.

8:3.2 (93.4) Po poskytnutí osobnosti Třetímu Zdroji, První Zdroj se již osobně vůbec nepodílí na vesmírném tvoření. Vesmírný Otec pověřuje svého Věčného Syna vším možným; rovněž Věčný Syn uděluje všechnu možnou pravomoc a oprávnění Společnému Činiteli.

8:3.3 (93.5) Jako partneři a prostřednictvím svých rovnocenných osobností, Věčný Syn a Společný Tvořitel naplánovali a dali tvar každému vesmíru, který byl uveden do života v posthavonské epoše. Ve všech následných tvořeních Duch udržuje stejný osobní vztah se Synem, jaký existuje mezi Synem a Otcem v prvním a středním tvoření.

8:3.4 (93.6) Syn Tvořitel Věčného Syna a Tvořivý Duch Nekonečného Ducha stvořili vás a váš vesmír; a zatímco Otec spolehlivě udržuje to, co oni sestavili, Vesmírnému Synovi a Vesmírnému Duchu připadá odpovědnost podporovat a posilovat svoje dílo a zároveň pečovat o tvory jimi stvořené.

8:3.5 (93.7) Nekonečný Duch je výkonným zástupcem vše milujícího Otce a vše soucitného Syna v uskutečňování jejich společného projektu přitahovat k sobě všechny pravdu milující duše na všech světech času a prostoru. V tom okamžiku, kdy Věčný Syn přijal Otcův plán na dosažení dokonalosti tvorů ve vesmírech, tento projekt vzestupu se stal plánem Otce i Syna a v tom stejném okamžiku se Nekonečný Duch stal společným vykonavatelem Otce a Syna pro uskutečňování jejich společného a věčného záměru. A tímto se Nekonečný Duch zavázal Otci a Synovi, že pro tuto činnost věnuje všechny svoje zdroje božské přítomnosti a všechny duchovní osobnosti; on zasvětil všechno gigantickému plánu povznést věčně žijící tvory vlastní vůle k božským výšinám dokonalosti Ráje.

8:3.6 (93.8) Nekonečný Duch je dokonalým, úplným a univerzálním zjevením Vesmírného Otce a jeho Věčného Syna. Všechny poznatky o spolupráci Otce a Syna musí přijít skrze Nekonečného Ducha, společného představitele božského spojení myšlenky a slova.

8:3.7 (93.9) Věčný Syn je jediná cesta přiblížit se k Vesmírnému Otci a Nekonečný Duch je jediný způsob jak dosáhnout Věčného Syna. Pouze trpělivou péčí Ducha jsou vzestupné bytosti schopny objevit Syna.

8:3.8 (94.1) Ve středu všech věcí je Nekonečný Duch první z Rajských Božstev, kterého poznají vzestupní poutníci. Třetí Osoba obklopuje Druhou a První Osobu a proto musí být vždy první, kterou poznají všichni ti, kteří jsou kandidáti na představení Synovi a jeho Otci.

8:3.9 (94.2) A ještě mnoha jinými způsoby Duch stejnou měrou reprezentuje a stejně slouží Otci a Synovi.

4. Duch božské služby

8:4.1 (94.3) Paralelně s fyzickým vesmírem, kde gravitace Ráje udržuje všechny věci pohromadě, existuje duchovní vesmír, kde slovo Syna ztvárňuje myšlenku Boha a když se „ztělesní“, projevuje milující soucit společné podstaty sdružených Tvořitelů. Ale skrz naskrz celým tímto materiálním a duchovním tvořením se rozprostírá obrovské jeviště, na kterém Nekonečný Duch a jeho duchovní potomstvo demonstrují sloučení soucitu, trpělivosti a neustálého pochopení božských rodičů pro děti rozumu, vymyšlených a vytvořených v důsledku jejich společného tvořivého úsilí. Nepřetržitá služba mysli je podstatou božského charakteru Ducha. A všechno duchovní potomstvo Společného Činitele sdílí tuto touhu pomáhat, tuto božskou pohnutku sloužit.

8:4.2 (94.4) Bůh je láska, Syn je soucit, Duch je služba—služba božské lásky a nekonečného soucitu ke všemu myslícímu tvoření. Duch je zosobněním Otcovy lásky a Synova soucitu; v něm jsou tyto vlastnosti věčně spojeny pro vesmírnou službu. Duch je láska přenášená na tvory tvoření, sloučená láska Otce a Syna.

8:4.3 (94.5) Na Urantii je Nekonečný Duch známý jako všudypřítomný vliv, univerzální přítomnost, ale v Havoně vy ho poznáte jako osobní přítomnost skutečné služby. Tady je služba Rajského Ducha příkladným a inspirujícím vzorem pro každého z jeho rovnocenných Duchů a podřízených osobností, sloužících vytvořeným bytostem na světech času a prostoru. V tomto božském vesmíru se Nekonečný Duch plně zúčastnil všech sedmi transcendentálních zjeveních Věčného Syna; stejně tak se zúčastnil s prvorozeným Synem Michaelem sedmi poskytnutí v okruzích Havony, čímž se stal soucitným a tolerantním sloužícím duchem každému poutníkovi času, procházející těmito dokonalými nebeskými okruhy.

8:4.4 (94.6) Když Boží Syn Tvořitel přijímá na sebe odpovědnost za tvořivé řízení navrženého lokálního vesmíru, osobnosti Nekonečného Ducha slibují, že budou neúnavnými pomocníky Syna Michaela na jeho misi tvořivého dobrodružství. Především v osobách Tvořivých Dcer—Mateřských Duchů lokálního vesmíru my poznáváme Nekonečného Ducha, oddaného úkolu podporovat vzestup materiálních tvorů k vyšším a vyšším úrovním duchovního poznání. A všechna tato činnost na pomoc tvorům je prováděna v dokonalé harmonii se záměry Synů Tvořitelů těchto lokálních vesmírů a v těsném spojení s jejich osobnostmi.

8:4.5 (94.7) Tak, jako se Synové Boha zabývají gigantickým úkolem odhalit vesmíru milující osobnost Otce, tak se Nekonečný Duch věnuje nikdy nekončící službě odhalit individuálním myslím všech dětí ve všech vesmírech sloučenou lásku Otce a Syna. V těchto lokálních tvoření Duch nesestupuje dolů k materiálním rasám v podobě lidského těla tak, jak to dělají určití Synové Boha, ale Nekonečný Duch a jeho rovnocenní Duchové sami sestupují dolů, radostně se podrobují řadě úžasných procesů ztlumení božskosti, až se objeví jako andělé, aby stáli po vašem boku a vedli vás po nevyvinutých cestách pozemské existence.

8:4.6 (95.1) Právě skrze tyto procesy zmenšení božskosti se Nekonečný Duch skutečně přiblíží, a to jako osoba, velmi blízko každé bytosti ve sférách živočišného původu. A to všechno Duch koná, aniž by v nejmenším narušoval svoji existenci jako Třetí Osoba Božstva ve středu všech věcí.

8:4.7 (95.2) Společný Tvořitel je opravdu a navždy velkou pečující osobností, vesmírným laskavým pečovatelem. Abyste pochopili službu Ducha, přemýšlejte o té pravdě, že on je sloučeným obrazem nekončící lásky Otce a věčného soucitu Syna. Nicméně, služba Ducha není jenom omezena na zpodobování Věčného Syna a Vesmírného Otce. Nekonečný Duch má také pravomoc sloužit bytostem jakéhokoliv světa pod svým vlastním jménem a vlastním právem; Třetí Osoba má božskou důstojnost a poskytuje univerzální laskavou péči také ve vlastním zájmu.

8:4.8 (95.3) Čím více se člověk dovídá o milující a neúnavné službě, kterou Nekonečný Duch věnuje nižším řádům rodiny tvorů, tím bude mnohem více obdivovat a uctívat nadsmyslnou podstatu a nesrovnatelný charakter tohoto společného Působení Vesmírného Otce a Věčného Syna. Opravdu je tento Duch „ zrak Páně, který stále spočívá na poctivých“ a „božský sluch, který stále naslouchá jejich modlitbám.“

5. Přítomnost Boha

8:5.1 (95.4) Pozoruhodnou vlastností Nekonečného Ducha je všudypřítomnost. Po celém vesmíru vesmírů je všude přítomen tento vše prostupující duch, který je tak podobný přítomnosti vesmírné a božské mysli. Na každém světě jsou, jak Druhá Osoba, tak i Třetí Osoba Božstva, zastoupeny svými všude přítomnými duchy.

8:5.2 (95.5) Otec je nekonečný a proto je omezen pouze vlastní vůlí. Poskytnutí Ladičů Myšlení a zapojení osobnosti do svého okruhu, jsou samostatným činem Otce, ale pro navázání kontaktu duchovních sil s myslícími bytostmi, on využívá duchovní a osobní bytosti Věčného Syna a Nekonečného Ducha. Podle vlastní vůle, on může být duchovně přítomen stejně se Synem, nebo se Společným Činitelem; on je současně přítomen se Synem i v Duchu. Otec je nepochybně všude přítomen a my pozorujeme jeho přítomnost v každé a ve všech těch rozmanitých, ale sdružených silách, vlivech a přítomností.

8:5.3 (95.6) Ve vašich posvátných spisech je zjevné, že výraz Duch Boží je používán zaměnitelně pro pojmenování jak Nekonečného Ducha v Ráji, tak i Tvořivého Ducha vašeho lokálního vesmíru. Svatý Duch je duchovní okruh této Tvořivé Dcery Rajského Nekonečného Ducha. Svatý Duch je okruh, který je původní v každém lokálním vesmíru a je upoután k duchovní oblasti tohoto tvoření; ale Nekonečný Duch je všudypřítomný.

8:5.4 (95.7) Existuje mnoho duchovních vlivů, ale oni všichni jsou jako jeden. Dokonce činnost Ladičů Myšlení, ačkoliv je nezávislá na jiných činnostech, trvale splývá s duchovní službou společné činnosti Nekonečného Ducha a Mateřského Ducha lokálního vesmíru. V životech lidí na Urantii jsou tyto duchovní přítomnosti neoddělitelné jedna od druhé. Navzdory jejich odlišným původům, oni působí ve vašich myslích a vašich duších jako jeden duch. A když tuto duchovní službu poznáte, stane se pro vás působením Nejvyššího, „který je schopen vás nepřetržitě chránit před selháním a představit vás bezúhonného vašemu Otci na nebesích.“

8:5.5 (96.1) Vždy si pamatujte, že Nekonečný Duch je Společný Činitel; v něm i skrze něho působí jak Otec, tak i Syn; on je přítomen nejenom jak on sám, ale také jako Otec a jako Syn a jako Otec-Syn. Kvůli této skutečnosti a mnoha dalším důvodům se o duchovní přítomnosti Nekonečného Ducha často hovoří jako o „duchu Boha.

8:5.6 (96.2) Bylo by také odpovídající hovořit o spojení celé duchovní služby jako o duchu Boha, protože takové spojení je opravdovým sjednocením duchů Boha-Otce, Boha-Syna, Boha-Ducha a Boha Sedmidílného a dokonce ducha Boha Nejvyššího.

6. Osobnost Nekonečného Ducha

8:6.1 (96.3) Nedovolte, aby široce rozšířené poskytnutí a rozsáhlé rozprostření Třetího Zdroje a Středu nezastínilo, nebo jinak neodvedlo vaši pozornost od skutečnosti, že on je osobnost. Nekonečný Duch je vesmírná přítomnost, věčná činnost, kosmická síla, svatý vliv a univerzální mysl; on je toto všechno a nekonečně víc, ale on je také skutečnou a božskou osobností.

8:6.2 (96.4) Nekonečný Duch je hotová a dokonalá osobnost; on je božsky rovnocenný a rovnoprávný s Vesmírným Otcem a Věčným Synem. Společný Činitel je právě tak reálným a viditelným pro vyšší inteligence ve vesmíru, jako jsou Otec a Syn; ve skutečnosti však mnohem více, protože je to právě Duch, kterého musí všichni vzestupní poutníci dosáhnout ještě předtím, než se mohou skrze Syna přiblížit k Otci.

8:6.3 (96.5) Nekonečný Duch, Třetí Osoba Božstva, má všechny vlastnosti, které vy přisuzujete osobnosti. Duch je obdařen absolutní myslí: „Duch zkoumá všechny věci, dokonce nepředvídatelné věci Boží.“ Duch není pouze obdařen myslí, ale také vůlí. O poskytování jeho darů je zaznamenáno: „Všechny tyto dary jsou dílem jednoho a téhož Ducha, obdařujícího každého člověka jednotlivě a podle jeho vlastní vůle.“

8:6.4 (96.6) „Láska Ducha“ je skutečná, tak jako jsou jeho trápení; proto „netrapte Ducha Božího.“ Jestli my vidíme Nekonečného Ducha jako Rajské Božstvo, nebo jako Tvořivého Ducha lokálního vesmíru, shledáváme, že Společný Tvořitel není jenom Třetím Zdrojem a Středem, ale je také božskou osobou. Duch vám říká: „Ten kdo má sluch, ať slyší co Duch říká.“ Duch sám se za vás přimlouvá.“ Duch uplatňuje svůj přímý a osobní vliv na stvořené bytosti, „neboť všichni ti, kteří jsou vedeni Duchem Božím, jsou synové Boha.“

8:6.5 (96.7) Třebaže my pozorujeme fenomén působení Nekonečného Ducha ve vzdálených světech vesmíru vesmírů, třebaže my předpokládáme, že toto stejné rovnocenné Božstvo působí vně a skrze nespočetného množství rozmanitých bytostí, které mají původ ve Třetím Zdroji a Středu, třebaže my poznáme všudypřítomnost Ducha, přesto my stále tvrdíme, že tento stejný Třetí Zdroj a Střed je osobou, Společným Tvořitelem všech věcí a všech bytostí ve všech vesmírech.

8:6.6 (96.8) Při řízení vesmírů jsou Otec, Syn a Duch dokonale a navždy vzájemně spojeni. Ačkoliv každý z nich se zabývá svojí vlastní službou všemu tvoření, při řízení a udržování tvoření jsou všichni tři božsky a absolutně vzájemně propojeni, což z nich navždy dělá jednoho.

8:6.7 (97.1) Otec a Syn jsou navždy a v neomezené dokonalosti společně přítomni v osobě Nekonečného Ducha, neboť Duch je stejný jako Otec a stejný jako Syn a také jako Otec a Syn, protože oni dva jsou navždy jeden.

8:6.8 (97.2) [Sepsáno na Urantii Božským Poradcem Uversy, zplnomocněným Věčně Moudrými popsat podstatu a činnost Nekonečného Ducha.]

Kapitola 9 Vztah Nekonečného Ducha k vesmíru

Koncept kopie

Kniha Urantia

Kapitola 9

Vztah Nekonečného Ducha k vesmíru

9:0.1 (98.1) ZVLÁŠTNÍ věc se stala ve chvíli, kdy, v přítomnosti Ráje, Vesmírný Otec a Věčný Syn se spojili, aby se sami zosobnili. Nic v této věčné situaci nenaznačuje, že Společný Činitel by se zosobnil jako neomezená duchovnost, koordinovaná s absolutní myslí a obdařená ojedinělou výsadou zacházet s energií. Zosobnění Třetí Osoby završuje osvobození Otce z pout centralizované dokonalosti a z okovů absolutizmu osobnosti. A toto osvobození se projevuje v úžasné schopnosti Společného Tvořitele tvořit bytosti, skvěle přizpůsobené sloužit jako pečující duchové, dokonce i materiálním tvorům následných evolučních vesmírů.

9:0.2 (98.2) Otec je nekonečný v lásce a projevu vlastní vůle, v duchovní myšlence a záměru; on je univerzální udržovatel. Syn je nekonečný v moudrosti a pravdě, v duchovním projevu a výkladu; on je univerzální zjevovatel. Ráj je nekonečný v potenciálu poskytování síly a schopnosti energetické dominance; on je univerzální stabilizátor. Společný Činitel má unikátní výsadní právo syntézy, nekonečné způsobilosti koordinovat všechny existující vesmírné energie, všechny současné vesmírné duchy a všechny reálné myslící tvory ve vesmíru; Třetí Zdroj a Střed je univerzální sjednotitel různorodých energií a rozmanitých tvoření, které se objevili jako důsledek božského plánu a věčného záměru Vesmírného Otce.

9:0.3 (98.3) Nekonečný Duch—Společný Tvořitel je univerzální a božský pečovatel. Duch nepřetržitě pečuje o Synův soucit a Otcovu lásku, a dokonce v harmonii s ustáleným, neměnným a spravedlivým právem Rajské Trojice. Jeho působení a jeho osobnosti jsou stále blízko vás; oni vás opravdu znají a skutečně vám rozumějí.

9:0.4 (98.4) Ve všech vesmírech zástupci Společného Činitele nepřetržitě regulují síly a energie v celém prostoru. Podobně jako Prvotní Zdroj a Střed, také Třetí Osoba reaguje jak na duchovní, tak i na materiální procesy. Společný Činitel je zjevení jednoty Boha, ve kterém všechno spočívá—věci, významy a hodnoty; všechny energie, veškerá mysl a veškerý duch.

9:0.5 (98.5) Nekonečný Duch prostupuje všechen prostor; on pobývá v okruhu věčnosti. Stejně jako Otec a Syn, i Duch je dokonalý a neměnný—je absolutní.

1. Vlastnosti Třetího Zdroje a Středu

9:1.1 (98.6) Třetí Zdroj a Střed je známý pod četnými jmény a všechna tato jména vyjadřují jeho vztahy a naznačují jeho funkci. Jako Bůh-Duch, on je rovnoprávným v osobnosti a rovnocenným v božsko-sti Bohu-Synovi a Bohu-Otci. Jako Nekonečný Duch, on je všudypřítomným duchovním vlivem. Jako Univerzální Manipulátor, on je předchůdcem tvorů, řídící energii a aktivátorem kosmických sil prostoru. Jako Společný Činitel, on je společným zástupcem a vykonavatelem partnerství Otce-Syna. Jako Absolutná Mysl, on je zdrojem intelektu ve všech vesmírech. Jako Bůh Působení, on je nepochybně předchůdcem pohybu, změny a souvislosti.

9:1.2 (99.1) Některé z vlastností Třetího Zdroje a Středu jsou odvozeny od Otce, některé od Syna, zatímco některé nejsou doposud aktivní a osobně přítomné ani v Otci, ani v Synovi—tyto vlastnosti mohou být stěží vysvětleny, mimo předpokladu, že partnerství Otce-Syna, které Třetí Zdroj a Střed zosobňuje, uznává věčnou skutečnost absolutnosti Ráje a plní důsledně svoje poslání v souladu s touto skutečností. Společný Činitel ztělesňuje úplnou naplněnost sloučených a nekonečných představ o První a Druhé Osobě Božstva.

9:1.3 (99.2) Když si představujete Otce jako prvotního tvořitele a Syna jako duchovního vykonavatele, měli byste přemýšlet o Třetím Zdroji a Středu jako o univerzálním koordinátorovi, poskytovateli neomezené spolupráce. Společný Činitel uskutečňuje vzájemnost celé aktuální reality; on je Božskou pokladnicí myšlenky Boha a slova Synova a svoji činnost věčně koordinuje s materiální absolutností středního Ostrova. Rajská Trojice stanovila vesmírný řád progresu a prozřetelnost Boha je oblast Společného Tvořitele a formulující se Nejvyšší Bytosti. Žádná existující, nebo formulující se realita, nemůže uniknouteventuálnímu vztahu se Třetím Zdrojem a Středem.

9:1.4 (99.3) Vesmírný Otec řídí oblasti předenergie, předducha a osobnosti; Věčný Syn ovládá sféry duchovních aktivit; přítomnost Ostrova Ráj sjednocuje oblasti fyzické energie a materializující se síly; Společný Činitel působí nejenom jako nekonečný duch, zastupující Syna, ale také jako univerzální manipulátor sil a energií Ráje, čímž vytváří existenci univerzální a absolutní mysli. Společný Činitel působí v celém velkém vesmíru jako pozitivní a výrazná osobnost především ve vyšších sférách duchovních hodnot, fyziko-energetických souvislostí a skutečných intelektuálních významů. On plní svoji specifickou funkci kdekoliv a kdykoliv se energie a duch spojují a vzájemně na sebe působí; on má nadvládu nad všemi reakcemi mysli, má obrovskou moc v duchovním světě a velmi výrazně ovlivňuje energii a hmotu. Třetí Zdroj vždy vyjadřuje podstatu Prvotního Zdroje a Středu.

9:1.5 (99.4) Třetí Zdroj a Střed dokonale a bez omezení sdílí všudypřítomnost Prvotního Zdroje a Středu a někdy je nazýván Všudypřítomným Duchem. Zvláštním a velmi osobitým způsobem se Bůh mysli dělí o vševědoucnost Vesmírného Otce a Věčného Syna; vědomosti Ducha jsou hluboké a úplné. Společný Tvořitel projevuje určité rysy všemohoucnosti Vesmírného Otce, ale ve skutečnosti je všemohoucí pouze v oblasti myšlení. Třetí Osoba Božstva je intelektuálním centrem a vesmírným správcem v oblastech myšlení; tady on je absolutní—jeho svrchovanost je neomezená.

9:1.6 (99.5) Činnosti Společného Činitele se jeví, jako by byly motivovány partnerstvím Otce a Syna, ale ve veškerých jeho činech je patrno, že projevují rysy příbuzenského vztahu Otec-Ráj. Občas a v určitých činnostech se zdá, že on vyrovnává nedokončenost vývoje empirických Božstev—Boha Nejvyššího a Boha Konečného.

9:1.7 (100.1) A tady se setkáváme s nekonečnou záhadou: Nekonečný současně odhalil svoji nekonečnost v Synovi a v Ráji, načež se objeví bytost, která se vyrovná Bohu v božskosti, zrcadlí v sobě duchovní podstatu Syna a má schopnost aktivovat model Ráje—bytost, dočasně podřízená ve vztahu ke svrchovanosti, ale v mnoha ohledech zřejmě nejvšestrannější v působení. A tato zřejmá nadvláda v působení se objevuje ve vlastnostech Třetího Zdroje a Středu, který je dokonce nadřazený fyzické gravitaci, univerzálnímu projevu Ostrova Ráj.

9:1.8 (100.2) Kromě takové nadvlády nad energií a fyzickými věcmi, Nekonečný Duch je jedinečně obdarován takovými vlastnostmi jako trpělivost, soucit a láska, které jsou tak znamenitě odhalovány v jeho duchovní péči. Duch má největší schopnost poskytovat lásku a zastínit spravedlnost soucitem. Bůh-Duch vlastní všechnu božskou laskavost a soucitné vnímání Prvorozeného a Věčného Syna. Váš lokální vesmír je vykováván mezi kovadlinou spravedlnosti a kladivem utrpení, ale ti, kteří drží v rukách kladivo, jsou děti soucitu, duchovní potomci Nekonečného Ducha.

2. Všudypřítomný Duch

9:2.1 (100.3) Bůh je duch v trojnásobném smyslu: on sám je duch; ve svém Synovi se jako duch objevuje bez omezení; ve Společném Činiteli je jako duch spřízněný s myslí. A my se domníváme, že kromě těchto duchovních reality, rozlišujeme úrovně empirických duchovních fenoménů—duchy Nejvyšší Bytosti, Božstva Konečného a Božstva Absolutního.

9:2.2 (100.4) Nekonečný Duch je stejným doplněním Věčného Syna, jako je Syn doplněním Vesmírného Otce. Věčný Syn je oduševnělým zosobněním Otce; Nekonečný Duch je zosobněním oduševnělosti Věčného Syna a Vesmírného Otce.

9:2.3 (100.5) Je mnoho otevřených kanálů duchovní síly a zdrojů nadmateriální energie, spojující lidi na Urantii přímo s Božstvy Ráje. Existuje přímé spojení Ladičů Myšlení s Vesmírným Otcem, široko rozšířený vliv a působení duchovní gravitace Věčného Syna a duchovní přítomnost Společného Tvořitele. Mezi funkcemi ducha Syna a ducha Ducha je rozdíl. Třetí Osoba může při své duchovní službě působit jako mysl a duch, nebo pouze jako duch.

9:2.4 (100.6) Kromě přítomnosti těchto Rajských Božstev na Urantii, urantijcům pomáhájí duchovní vlivy a aktivity lokálního vesmíru a supervesmíru s jejich téměř nekonečným množstvím milujících osobností, které vždy vedou k výšinám a hlubinám ideálů božskosti a k dosažení nejvyšší dokonalosti ty, s upřímným úmyslem a čistým srdcem.

9:2.5 (100.7) Přítomnost univerzálního ducha Věčného Syna je nám známa—my jsme schopni ho neomylně rozpoznat. Přítomnost Nekonečného Ducha, Třetí Osoby Božstva, může dokonce poznat i smrtelný člověk, protože materiální tvorové mohou skutečně zakusit blahodárný účinek tohoto božského vlivu, který působí jako Svatý Duch lokálního vesmíru, poskytnutý lidským rasám. Do určité míry si také člověk může uvědomovat Ladiče Myšlení, neosobní přítomnost Vesmírného Otce. Všichni tito božští duchové pracují jednotně a v dokonalé harmonii pro povznesení a oduševnění člověka. Oni jsou jako jeden v duchovním uskutečňování plánů povznesení smrtelníků a dosažení dokonalosti.

3. Vesmírný Manipulátor

9:3.1 (101.1) Ostrov Ráj je zdrojem a jádrem fyzické gravitace; a toto by měla pro vás být dostačující informace pro to, abyste pochopili, že gravitace je jednou z reálnějších a věčně spolehlivých věcí v celém fyzickém vesmíru vesmírů. Gravitace nemůže být modifikována nebo anulována, ale podléhá silám a energiím, které jsou pod společným dohledem Otce a Syna; tyto síly a energie byly svěřeny Třetímu Zdroji a Středu a jsou s ním funkčně spojeny.

9:3.2 (101.2) Nekonečný Duch vlastní unikátní a úžasnou sílu—antigravitaci. Tato síla není funkčně (není pozorovatelná) přítomná ani v Otci, ani v Synovi. Tato přirozená schopnost Třetího Zdroje odolávat přitažlivosti materiální gravitace je odhalena v osobních reakcích Společného Činitele na určité aspekty vesmírných vztahů. A tato unikátní vlastnost se může přenášet na vyšší osobnosti Nekonečného Ducha.

9:3.3 (101.3) Antigravitace může anulovat gravitaci lokálně; toho se dosáhne použitím stejné silové přítomnosti. Toto účinkuje pouze ve vztahu k materiální gravitaci a není to působení mysli. Úkaz odolnosti gyroskopu proti gravitaci je dobrým příkladem účinnosti antigravitace, ale nijak neobjasňuje příčinu antigravitace.

9:3.4 (101.4) Kromě toho, Společný Činitel projevuje schopnosti, které mu umožňují překonávat sílu a neutralizovat energii. Dosahuje toho tím, že zpomaluje energii až do stavu zhmotnění a také ještě jinými, vám neznámými metodami.

9:3.5 (101.5) Společný Tvořitel není ani energie, ani zdroj energie a není ani osud energie; on je manipulátor energie. Společný Tvořitel je činnost—pohyb, změna, modifikace, koordinace, stabilizace a rovnováha. Ty druhy energií, které podléhají přímé či nepřímé kontrole Ráje, svojí povahou reagují na činy Třetího Zdroje a Středu a jeho různorodých sil.

9:3.6 (101.6) Vesmír vesmírů je zaplněn tvory Třetího Zdroje a Středu, působící jako regulátoři energie: fyzičtí kontroloři, usměrňovači energie, energetická centra a další zástupci Boha Působení, kteří se zabývají regulací a stabilizací fyzických energií. Všichni tito unikátní tvorové, vykonávající fyzické funkce, disponují pestrými schopnosti pro ovládání energie, jako například, antigravitace, kterou oni využívají ve svém úsilí zajistit fyzickou rovnováhu hmoty a energií ve velkém vesmíru.

9:3.7 (101.7) Je zřejmé, že všechny tyto materiální aktivity Boha Působení spojují jeho činnost s Ostrovem Ráj. A skutečně, všechny energetické faktory mají spojitost s absolutností věčného Ostrova a dokonce na ní závisejí. Ale Společný Činitel nepředstavuje Ráj a ani nereaguje na jeho vliv. Jako osobnost, on je představitelem Otce a Syna. Ráj není osoba. Všechny neosobní, bezosobní, nebo jinak neosobní činnosti Třetího Zdroje a Středu jsou projevem vlastní vůle samotného Společného Činitele; oni nejsou odrazem, odvozením nebo důsledkem něčeho či někoho.

9:3.8 (101.8) Ráj je modelem nekonečnosti; Bůh Působení je aktivátorem tohoto modelu. Ráj je materiální osa nekonečnosti; síly Třetího Zdroje a Středu jsou páky inteligence, která motivuje materiální úroveň a vkládá spontánnost do procesu materiálního tvoření.

4. Absolutní mysl

9:4.1 (102.1) Intelektuální podstata Třetího Zdroje a Středu je odlišná od jeho fyzických a duchovních vlastností. S takovou podstatou se obtížně navazuje kontakt, ale může se s ní vytvořit vztah—vztah intelektuální, ale ne osobní. Ona je odlišitelná od fyzických vlastností a duchovní povahy Třetí Osoby na funkčně intelektuálních úrovních mysli, ale když je posuzována osobnostmi, tato podstata nikdy nepůsobí samostatně od fyzických a duchovních projevů.

9:4.2 (102.2) Absolutní mysl je mysl Třetí Osoby; je neoddělitelná od osobnosti Boha-Ducha. Ve tvořivých bytostech je mysl neoddělitelně spojena s energií nebo duchem, nebo s oběma. Mysl není přirozenou součástí energie; energie vnímá mysl a reaguje na ni; mysl může být nadřazena energii, ale vědomí není součástí čistě materiální úrovně. Mysl nemusí doplňovat ryzího ducha, protože duch je přirozeně vědomý a má schopnost poznávání. Duch je vždy chápavý, určitým způsobem je vnímavý. Může to být taková mysl nebo jinaká mysl, může to být předmysl nebo nadmysl, dokonce to může být duchovní mysl, ale vždycky bude schopna myšlení a poznávání. Vnímavost ducha převyšuje, překonává a teoreticky předchází vědomí mysli.

9:4.3 (102.3) Společný Tvořitel je absolutní pouze v oblasti mysli, ve sférách univerzálního intelektu. Mysl Třetího Zdroje a Středu je nekonečná; ona daleko přesahuje aktivní a činné okruhy myšlení vesmíru vesmírů. Obdarování sedmi supervesmírů myslí pochází od Sedmi Hlavních Duchů, nejdůležitějších osobností Společného Tvořitele. Tito Hlavní Duchové rozesílají mysl do velkého vesmíru jako kosmickou mysl a váš lokální vesmír je prostoupen nebadonskou variací orvontonského typu kosmické mysli.

9:4.4 (102.4) Nekonečná mysl nebere na vědomí čas, konečná mysl přesahuje čas a kosmická mysl je podmíněna časem. Stejně tak prostor: Nekonečná Mysl je nezávislá na prostoru, ale jak sestupuje z nekonečnosti na pobočné úrovně mysli, musí intelekt stále víc počítat s faktorem prostoru a jeho ohraničením.

9:4.5 (102.5) Kosmická síla reaguje na působení mysli stejně jako kosmická síla reaguje na působení ducha. Duch je božský smysl a duchovní mysl je božský smysl v činnosti. Energie je věc, mysl je smysl a duch je hodnota. Také v čase a prostoru mysl vytváří ty vzájemné vztahy mezi energií a duchem, které naznačují jejich společné příbuzenství ve věčnosti.

9:4.6 (102.6) Mysl přeměňuje hodnoty ducha do intelektuálních významů; vůle má schopnost přetvářet významy mysli do materiálních a duchovních rovin. Vzestup do Ráje zahrnuje úměrný a odstupňovaný růst v duchu, mysli a energii. Osobnost je sjednotitelem těchto částí empirické individuality.

5. Působení mysli

9:5.1 (102.7) Třetí Zdroj a Střed je nekonečný v mysli. Jestliže by vesmír měl růst do nekonečnosti, tak stále je potenciál jeho mysli dostatečný na to, aby obdaroval neomezený počet tvorů vhodnou myslí a dalšími nezbytnými dispozicemi intelektu.

9:5.2 (102.8) V oblasti stvořené mysli Třetí Osoba, se svými rovnocennými a podřízenými společníky, má svrchované právo vládnout. Oblasti mysli tvora mají svůj výluční původ ve Třetím Zdroji a Středu; on je poskytovatel mysli.Také fragmenty Otce shledávají, že je nemožné obývat lidské mysli, pokud Nekonečný Duch nepřipravil pro ně patřičné podmínky působením své mysli a svojí duchovní činností.

9:5.3 (103.1) Unikátním rysem mysli je to, že může být poskytnuta tak rozsáhlé škále živých tvorů. Prostřednictvím svých tvořivých a stvořených společníků působí Třetí Zdroj a Střed na všechny mysli ve všech sférách. On pomáhá lidskému a sublidskému intelektu prostřednictvím pomocných duchů lokálního vesmíru a skrze fyzické operátory pečuje dokonce o nejnižší, neempirické tvory neprimitivnějších druhů živých organismů. Řízení mysli je vždy službou vědomě duchovních a vědomě energetických osobností.

9:5.4 (103.2) Vzhledem k tomu, že Třetí Osoba Božstva je zdrojem mysli, je zcela přirozené, že pro evoluční tvory vlastní vůle je snadnější vytvářet si pochopitelné představy o Nekonečném Duchu, než je tomu tak u Věčného Syna, nebo Vesmírného Otce. Realita Společného Tvořitele je neúplně odhalena v samé existenci lidské mysli. Společný Tvořitel je předchůdcem kosmické mysli a mysl člověka je individualizovaný okruh, neosobní část této kosmické mysli, tak jak byla poskytnuta lokálnímu vesmíru Tvořivou Dcerou Třetího Zdroje a Středu.

9:5.5 (103.3) Třebaže je Třetí Osoba zdrojem mysli, neodvažujte se předpokládat, že všechny projevy mysli jsou božské. Lidský intelekt je zakořeněný v materiálním původu živočišných druhů. Vesmírná inteligence není nic jiného, než věrné odhalení Boha, který je mysl, tak jako je fyzická příroda věrné odhalení krásy a harmonie Ráje. V přírodě je dokonalost, ale příroda není dokonalá. Společný Tvořitel je zdrojem mysli, ale mysl není Společným Tvořitelem.

9:5.6 (103.4) Na Urantii je mysl kompromisem mezi podstatou dokonalé myšlenky a vyvíjející se mentalitou vaší nevyzrálé lidské povahy. Plán pro vaši intelektuální evoluci je opravdu plánem úžasné dokonalosti, ale vy jste stále od tohoto cíle hodně vzdáleni, protože sloužíte vaší tělesné schránce. Mysl je skutečně božského původu a má božský osud, ale vaše smrtelné mysli ještě nemají božskou důstojnost.

9:5.7 (103.5) Velmi často, dokonce velmi často, škodíte vašim myslím neupřímností a spalujete je nepoctivostí; vystavujete je živočišnému strachu a deformujete je zbytečnou úzkostí. Ačkoliv zdroj mysli je božský, taková mysl jak ji znáte na vašem světě vzestupu, může jen stěží být předmětem velkého uznání, natož obdivu a úcty. Rozjímání nevyzrálého a netečného lidského intelektu může vést pouze k pokoře.

6. Okruh gravitace mysli

9:6.1 (103.6) Třetí Zdroj a Střed, univerzální inteligence, je si osobně vědom každé mysli, každého intelektu ve všech tvoření a udržuje osobní a dokonalý kontakt se všemi těmito fyzickými, morontiálními a duchovními myslícími tvory ve vzdálených vesmírech. Všechny aktivity mysli jsou v sevření absolutního gravitačního okruhu mysli, který má střed ve Třetím Zdroji a Středu a je součástí osobního vědomí Nekonečného Ducha.

9:6.2 (103.7) Tak, jako Otec přitahuje k sobě všechny osobnosti a tak, jako Syn přitahuje všechny duchovní reality, tak rovněž Společný Činitel používá gravitační sílu, aby přitahoval k sobě všechny mysli; on neomezeně ovládá a kontroluje univerzální okruh mysli. Všechny skutečné a opravdové intelektuální hodnoty, všechny božské myšlenky a dokonalé ideje jsou neomylně přitahovány do tohoto absolutního okruhu mysli.

9:6.3 (104.1) Gravitace mysli může působit nezávisle na materiální a duchovní gravitaci, ale kdekoliv a kdykoliv nastane střet s těmito dvěma gravitacemi, gravitace mysli vždy převládá. Když jsou všechny tři gravitace spojeny, okruh osobnosti může přijmout materiálního tvora—fyzického nebo morontiálního, konečného nebo absonitního. Bez ohledu na tuto skutečnost, poskytnutí mysli dokonce neosobním bytostem, jim umožňuje myslet a obdarovává je vědomím, přestože zcela postrádají osobnost.

9:6.4 (104.2) Ale individuálnost, příslušející důstojnosti osobnosti—lidské nebo božské, nesmrtelné nebo potenciálně nesmrtelné—nemá svůj původ ani v duchu, ani mysli nebo hmotě; je to dar Vesmírného Otce. Vzájemné působení ducha, mysli a materiální gravitace také není podmínkou pro vznik gravitace osobnosti. Okruh Otce může přijmout myslící materiální bytost, která nereaguje na duchovní gravitaci, nebo může přitáhnout myslící duchovní bytost, která nereaguje na materiální gravitaci. Působení gravitace osobnosti je vždy projevem vlastní vůle Vesmírného Otce.

9:6.5 (104.3) Zatímco mysl je spojená s energií v ryze materiálních bytostech a s duchem v ryze duchovních osobnostech, nesčetné řády osobností, včetně lidských, mají mysl, která je spojena jak s energií, tak i s duchem. Duchovní aspekty mysli tvora neomylně reagují na přitažlivost duchovní gravitace Věčného Syna; materiální vlastnosti reagují na gravitační přitažlivost materiálního vesmíru.

9:6.6 (104.4) Kosmická mysl, když není spojena ani s energií, ani s duchem, není vystavena gravitačním požadavkům jak materiálních okruhů, tak ani duchovních. Ryzí mysl podléhá pouze univerzálnímu gravitačnímu sevření Společného Činitele. Ryzí mysl je úzce spřízněná s nekonečnou myslí a nekonečná mysl (teoreticky rovnocenná s absolutny ducha a energie) je očividně zákon sám o sobě.

9:6.7 (104.5) Čím více se duch a energie od sebe odchylují, tím více je patrnější působení mysli; čím méně se energie a duch od sebe různí, tím méně je působení mysli patrnější. Je zřejmé, že maximální působení mysli se děje v časových vesmírech prostoru. Tady se mysl jeví, že působí ve středním pásmu mezi energií a duchem, ale toto není pravdou pro vyšší úrovně mysli; v Ráji jsou energie a duch v podstatě jeden.

9:6.8 (104.6) Okruh gravitace mysli je spolehlivý; vychází z Třetího Zdroje a Středu Božstva v Ráji, ale ne všechny pozorovatelné funkce mysli jsou předvídatelné. Ve všech známých tvořeních působí souběžně s tímto okruhem mysli určitá, málo srozumitelná existence, jejíž funkce není předvídatelná. My věříme, že tato nepředvídatelnost se může částečně přisuzovat Univerzálnímu Absolutnu. Co je tato funkce, to my nevíme; co ji uvádí v činnost, to my pouze tušíme; pokud se jedná o její vztahy k tvorům, o tom my můžeme jenom přemýšlet.

9:6.9 (104.7) Určité aspekty nepředvídatelnosti konečné mysli mohou být způsobeny nedokončeností Nejvyšší Bytosti a tam existuje rozsáhlá oblast, ve které se Společný Činitel a Univerzální Absolutno mohou eventuálně spolu střetnout. Je toho hodně neznámého ohledně mysli, ale o tomto jsme si jisti: Nekonečný Duch je dokonalým vyjádřením mysli Tvořitele všem tvorům; Nejvyšší Bytost je vyvíjejícím se vyjádřením myslí všech tvorů jejich Tvořiteli.

7. Vesmírná reflexe

9:7.1 (105.1) Společný Činitel má schopnost koordinovat všechny úrovně vesmírné reality takovým způsobem, který umožňuje současně poznat intelektuálnost, materiálnost a duchovnost. Tento jev se nazývá vesmírná reflexe, což je unikátní a nevysvětlitelná schopnost vidět, slyšet, vnímat a vědět všechno, co se děje v celém supervesmíru a prostřednictvím reflexe soustředit všechny tyto informace a poznatky v jakémkoliv požadovaném místě. Účinek reflexe se dokonale projevuje v každém řídícím centru světů sedmi supervesmírů. Reflexe také účinkuje ve všech sektorech supervesmírů a v rozmezí lokálních vesmírů. Vesmírná reflexe má konečný ohniskový bod v Ráji.

9:7.2 (105.2) Jev reflexe, tak jak je odhalen v řídících centrech světů supervesmíru v úžasných výkonech tam umístěných reflexivních osobností, představuje nejsložitější propojení všech fází bytí v celém tvoření. Je možno vysledovat jak linie ducha vedou zpátky k Synovi, fyzická energie k Ráji a mysl k Třetímu Zdroji; ale v mimořádném fenoménu vesmírné reflexe dochází k unikátnímu a výjimečnému sjednocení všech tří a toto spojení umožňuje vesmírným vládcům se okamžitě dovědět o vzdálených okolnostech, současně s jejich výskytem.

9:7.3 (105.3) Velkou část metody reflexe my chápeme, ale je tam mnoho aspektů, které nás opravdu matou. My víme, že Společný Činitel je vesmírný střed okruhu mysli, my víme, že on je předchůdce kosmické mysli a že kosmická mysl působí pod nadvládou absolutní gravitace mysli Třetího Zdroje a Středu. My dále víme, že okruhy kosmické mysli mají vliv na intelektuální úrovně všech známých existencí; oni obsahují univerzální vesmírné záznamy a také jsme si jisti, že vycházejí ze Sedmi Hlavních Duchů a spojují se ve Třetím Zdroji a Středu.

9:7.4 (105.4) Zdá se, že vztah mezi konečnou kosmickou myslí a božskou absolutní myslí se vyvíjí v empirické mysli Nejvyšší Bytosti. Nás učí, že při začátku času byla tato empirická mysl poskytnuta Nejvyšší Bytosti Nekonečným Duchem a my se domníváme, že určité rysy fenoménu reflexe mohou být pouze vysvětleny předpokládanou činností Nejvyšší Mysli. Jestli Nejvyšší Mysl není zapojena ve vesmírné reflexi, tak jsme v rozpacích jak vysvětlit složité úkony a neomylné působení tohoto kosmického vědomí.

9:7.5 (105.5) Reflexe se zdá, že v rozmezí empirické konečnosti je vševědoucí a může být svědectvím vznikání přítomnosti-vědomí Nejvyšší Bytosti. Jestli je tento předpoklad správný, potom je využití jakéhokoliv aspektu reflexe rovnocenné částečnému spojení s vědomím Nejvyšší Bytosti.

8. Osobnosti Nekonečného Ducha

9:8.1 (105.6) Nekonečný Duch má plnou moc předávat mnoho svých schopností a výsad svým rovnocenným a podřízeným osobnostem a činitelům.

9:8.2 (105.7) Prvním Božským tvořivým činem Nekonečného Ducha, působícího nezávisle na Trojici, ale stále ještě do jisté míry v nějakém neodhaleném spojení s Otcem a Synem, bylo jeho ztělesnění osobností Sedmi Hlavních Duchů Ráje, roznašečů Nekonečného Ducha ve vesmírech.

9:8.3 (106.1) V řídících centrech supervesmírů není přímý zástupce Třetího Zdroje a Středu. Každé z těchto sedmi tvoření je závislé na jednom z Hlavních Duchů Ráje, který působí prostřednictvím sedmi Duchů Reflexe, umístěných v hlavním centru supervesmíru.

9:8.4 (106.2) Následující apokračující tvořivý čin Nekonečného Ducha je občas odhalen ve tvoření Tvořivých Duchů. Pokaždé, když se Vesmírný Otec a Věčný Syn stanou rodiči Synu Tvořiteli, Nekonečný Duch zrodí lokálnímu vesmíru Tvořivého Ducha, který se stane blízkým spolupracovníkem Syna Tvořitele ve všech následných vesmírných činnostech.

9:8.5 (106.3) Tak, jak je nutno rozlišovat mezi Věčným Synem a Syny Tvořiteli, tak je nutno odlišovat Nekonečného Ducha od Tvořivých Duchů, rovnocenných společníků Synů Tvořitelů v lokálních vesmírech. To, co Nekonečný Duch znamená pro celé tvoření, to je Tvořivý Duch pro lokální vesmír.

9:8.6 (106.4) Ve velkém vesmíru je Třetí Zdroj a Střed zastupován nesmírným množstvím pečujících duchů, poslů, učitelů, soudců, pomocníků a poradců, spolu s dohlížiteli určitých okruhů fyzické, morontiální a duchovní povahy. Ne všechny tyto bytosti jsou osobnosti v přímém smyslu slova. Různost osobnosti konečných tvorů je charakterizována následovně:

9:8.7 (106.5) 1. Subjektivním vědomím vlastního „já“.

9:8.8 (106.6) 2. Objektivní reakcí na osobní okruh Otce.

9:8.9 (106.7) Existují tvořivé osobnosti a stvořené osobnosti a kromě těchto dvou základních typů existují osobnosti Třetího Zdroje a Středu, bytosti, které jsou osobní Nekonečnému Duchu, ale které nejsou neomezeně osobní stvořeným bytostem. Tyto osobnosti Třetího Zdroje nejsou součástí osobního okruhu Otce. Osobnost Prvotního Zdroje a osobnost Třetího Zdroje se mohou vzájemně kontaktovat; všechny osobnosti se mohou vzájemně kontaktovat.

9:8.10 (106.8) Otec poskytuje osobnost podle své vlastní svobodné vůle. Proč to tak dělá, si my můžeme pouze domýšlet; jak to dělá, my nevíme. My rovněž nevíme, proč Třetí Zdroj poskytuje osobnost, kterou nemá Otec, ale toto Nekonečný Duch dělá ve vlastním zájmu ve tvořivém spojení s Věčným Synem a mnoha různými způsoby, které jsou pro vás neznámé. Nekonečný Duch může také zastupovat Otce při poskytování osobnosti Prvního Zdroje.

9:8.11 (106.9) Existuje velké množství typů osobností Třetího Zdroje. Nekonečný Duch poskytuje osobnost početným skupinám, které nejsou zahrnuty do osobního okruhu Otce, jako například, někteří usměrňovatelé energie. Stejně tak, Nekonečný Duch považuje za osobnosti četné skupiny bytostí, jako jsou Tvořiví Duchové, kteří jsou, v jejich vztazích k tvorům na okruhu Otce, skupinou sami o sobě.

9:8.12 (106.10) Osobnosti Prvotního Zdroje i Třetího Zdroje jsou obdařeny vším, co člověk spojuje s představou osobnosti, a ještě mnohem víc; jejich mysl obsahuje paměť, úsudek, soudnost, tvořivou představivost, spojování myšlenek, rozhodování, volbu a mnoho dalších intelektuálních schopností, které jsou smrtelníkům zcela neznámé. Až na několik výjimek, řády osobností, které vám byly odhaleny, mají podobu a výraznou individuálnost; ony jsou opravdové bytosti. Většina z nich je viditelná všem řádům duchovní existence.

9:8.13 (107.1) Také vy budete schopni vidět vaše duchovní společníky nižších řádů, jakmile se osvobodíte od omezeného vidění vašich současných materiálních očí a budete obdařeni morontiální podobou s její zvětšenou citlivostí na realitu duchovních procesů.

9:8.14 (107.2) Funkční rodina Třetího Zdroje a Středu, tak jak je odhalena v tomto vypravování, se dělí na tři velké skupiny:

9:8.15 (107.3) I. Nejvyšší Duchové. Skupina smíšeného původu, která zahrnuje, mimo jiné, tyto následující řády:

9:8.16 (107.4) 1 Sedm Hlavních Duchů Ráje.

9:8.17 (107.5) 2. Reflexivní Duchové supervesmírů.

9:8.18 (107.6) 3. Tvořiví Duchové lokálních vesmírů.

9:8.19 (107.7) II.Usměrňovatelé Energie. Skupina kontrolních tvorů a činitelů, která působí v celém organizovaném prostoru.

9:8.20 (107.8) III.Osobnosti Nekonečného Ducha. Toto pojmenování nemusí nutně znamenat, že tyto bytosti jsou osobnosti Třetího Zdroje, ačkoliv některé z nich jsou unikátní jako tvorové vlastní vůle. Jsou obvykle rozděleny do tří hlavních kategorií:

9:8.21 (107.9) 1. Vyšší osobnosti Nekonečného Ducha.

9:8.22 (107.10) 2. Armády poslů prostoru.

9:8.23 (107.11) 3. Sloužící duchové času.

9:8.24 (107.12) Tyto skupiny slouží v Ráji, ve středním nebo rezidenčním vesmíru, v supervesmírech a zahrnují řády, které působí v lokálních vesmírech a dokonce v souhvězdích, soustavách a na planetách.

9:8.25 (107.13) Duchovní osobnosti rozsáhlé rodiny Božského a Nekonečného Ducha jsou navždy oddány službě rozdávat lásku Boha a soucit Syna všem myslícím tvorům evolučních světů času a prostoru. Tyto duchovní bytosti tvoří živý žebřík, po kterém smrtelný člověk stoupá od chaosu k dokonalosti.

9:8.26 (107.14) [Odhaleno na Urantii Božským Poradcem Uversy, zplnomocněným Věčně Moudrými popsat podstatu a činnost Nekonečného Ducha.]

Kapitola 10 Rajská Trojice

Koncept kopie

Kniha Urantia

Kapitola 10

Rajská Trojice

10:0.1 (108.1) RAJSKÁ Trojice věčných Božstev usnadňuje Otci uniknout z absolutizmu osobnosti. Trojice dokonale spojuje neomezené vyjádření nekonečné osobní vůle Boha s absolutností Božstva. Věčný Syn a rozmanití Synové božského původu, spolu se Společným Činitelem a jeho vesmírnými dětmi, účinně umožňují osvobození Otce od omezeních, tkvících v jeho prvotnosti, dokonalosti, neměnnosti, věčnosti, univerzálnosti, absolutnosti a nekonečnosti.

10:0.2 (108.2) Rajská Trojice účinně zajišťuje úplné vyjádření a dokonalé odhalení věčné podstaty Božstva. Stejným způsobem Stálí Synové Trojice poskytují úplné a dokonalé odhalení božské spravedlnosti. Trojice je jednota Božstva a tato jednota věčně spočívá na absolutních základech božské jednotnosti tří původních a rovnocenných a koexistenčních osobností: Boha-Otce, Boha-Syna a Boha-Ducha..

10:0.3 (108.3) Dívajíc se ze současné přítomnosti na okruhu věčnosti nazpět do nekonečné minulosti, my jsme schopni objevit pouze jednu nevyhnutelnou nevyhnutelnost v událostech vesmíru, a to je Rajská Trojice. Já se domnívám, že Trojice byla nezbytná. Tak, jak já se dívám na minulost, přítomnost a budoucnost času, nevidím v celém vesmíru vesmírů nic, co by bylo nevyhnutelné, kromě Trojice. Při pohledu nazpět, či do budoucna, je současný hlavní vesmír nemyslitelný bez Trojice. Existence Rajské Trojice nám umožňuje používat střídavé, nebo dokonce mnohonásobné způsoby pro vykonávání všech činností, ale bez Trojice Otce, Syna a Ducha nejsme schopni pochopit, jak může Nekonečný Duch dosáhnout trojnásobného a harmonického zosobnění v přítomnosti absolutní jednotnosti Božstva. Žádný jiný koncept tvoření nemůže dosáhnout úrovní Trojice v úplnosti absolutnosti, spočívající v jednotě Božstva v kombinaci s dovršením osvobození se vlastní vůlí, spočívající ve trojitém zosobnění Božstva.

1. Seberozdělování Prvotního Zdroje a Středu

10:1.1 (108.4) Zřejmě, kdysi dávno ve věčnosti, Otec zahájil metodu rozsáhlého seberozdělování. V nesobecké, milující a přívětivé povaze Vesmírného Otce je vrozeno něco, co ho nutí si pro sebe vyhrazovat používání pouze těch sil a autority, které on zřejmě uzná, že je nemožné je převádět, nebo poskytovat.

10:1.2 (108.5) Vesmírný Otec se vždy sám vzdával každé části sebe samého, kterou bylo možno poskytnout jakémukoliv jinému Tvořiteli, nebo tvorovi. On přenesl na svoje božské Syny a jejich přidružené inteligence každou sílu a veškerou autoritu, která mohla být přenesena. On ve skutečnosti převedl na svoje Syny, v jejich příslušných vesmírech, veškerou výsadní pravomoc vládnout, která byla převeditelná. V záležitostech lokálního vesmíru on udělal každého Svrchovaného Syna Tvořitele stejně tak dokonalým, schopným a spolehlivým, jako je Věčný Syn v prvotním a středním vesmíru. On rozdal, vlastně poskytl, důstojnost a posvátnost, které náleží k osobnosti; on poskytl celého sebe sama a všechny svoje vlastnosti, všechno, čeho se bylo možné ze sebe vzdát, všemi možnými způsoby, ve všech epochách, v každém místě, každé osobě a v každém vesmíru, kromě vesmíru jeho centrálního přebývání.

10:1.3 (109.1) Božská osobnost není egocentrická; seberozdělování a poskytování osobnosti charakterizuje božskou individuální svobodnou vůli. Tvorové touží po společenství s jinými osobitými tvory; Tvořitelé jsou uzpůsobeni rozdělovat božskost svým vesmírným dětem; osobnost Nekonečného je odhalena jako Vesmírný Otec, který sdílí realitu bytí a rovnoprávnost svého vlastního já se dvěma rovnocennými osobnostmi, Věčným Synem a Společným Činitelem.

10:1.4 (109.2) V získání vědomostí, týkající se osobnosti Otce a jeho božských vlastností my vždy budeme závislí na odhalení Věčného Syna, protože když se vykonal společný akt tvoření, když se objevila osobitá existence Třetí Osoby Božstva a uskutečnila společné koncepty svých božských rodičů, Otec přestal existovat jako neomezená osobnost. S příchodem existence Společného Činitele a materializováním středního jádra tvoření se odehrály určité věčné změny. Bůh dal sebe samého jako absolutní osobnost svému Věčnému Synovi. Tímto Otec poskytuje „nekonečnou osobnost“ svému jedinému Synovi, kdežto oni oba dva poskytují „společnou osobnost“ jejich věčného spojení Nekonečnému Duchu.

10:1.5 (109.3) Z těchto a jiných důvodů, které jsou za hranicemi vnímání konečné mysli, je pro lidskou bytost nesmírně obtížné pochopit nekonečnou otcovskou osobnost Boha, kromě toho, jak je univerzálně odhalena ve Věčném Synovi a spolu se Synem, v univerzálním působení Nekonečného Ducha.

10:1.6 (109.4) Jelikož Rajští Boží Synové navštěvují evoluční světy a někdy dokonce na nich pobývají v podobě lidského těla a jelikož tyto pobyty umožňují smrtelnému člověku dozvědět se skutečně něco o podstatě a povaze božských osobností, proto tvorové planetárních sfér musejí nalézat v pobytech těchto Rajských Synů spolehlivé a důvěryhodné informace o Otci, Synovi a Duchu.

2. Zosobnění Božstva

10:2.1 (109.5) Metodou trinitizace se Otec sám vzdává té neomezené duchovní osobnosti, která je Syn, ale tímto se on tak ustanovuje Otcem tohoto Syna a tím získává pro sebe neomezenou schopnost stát se božským Otcem všech následně vytvořených, vzniklých, nebo jiných zosobněných druhů inteligentních tvorů vlastní vůle. Jako absolutní a neomezená osobnost, Otec může působit pouze jako Syn a pouze s ním, ale jako osobní Otec on nadále poskytuje osobnost různorodému množství lišících se úrovní inteligentních tvorů vlastní vůle a stále udržuje osobní vztahy láskyplného spojení s touto obrovskou rodinou vesmírných dětí.

10:2.2 (109.6) Poté, co Otec poskytl celého sebe sama osobnosti svého Syna a když tento akt sebe poskytnutí je dokončený a má dokonalost nekonečné síly a podstaty, které tudíž existují ve spojení Otec-Syn, věční společníci společně poskytnou tyto schopnosti a vlastnosti pro vytvoření ještě další bytosti jako jsou oni sami; a tato společná osobnost, Nekonečný Duch, završuje existenciální zosobnění Božstva.

10:2.3 (110.1) Syn je nepostradatelným pro otcovství Boha. Duch je nepostradatelným pro bratrství Druhé a Třetí Osoby. Tři osoby jsou minimální sociální skupina, ale toto je nejnepatrnější ze všech četných důvodů proč věřit v nepostradatelnost Společného Činitele.

10:2.4 (110.2) Prvotní Zdroj a Střed je nekonečná otcovská osobnost, nevyčerpatelný zdroj osobností. Věčný Syn je nezbytné absolutno osobnosti, ta božská bytost, která setrvává jako dokonalé odhalení osobní podstaty Boha v průběhu všech epoch a věčnosti. Nekonečný Duch je společná osobnost,unikátní osobní důsledek věčně trvajícího spojení Otce a Syna.

10:2.5 (110.3) Osobnost Prvotního Zdroje a Středu je osobnost nekonečnosti bez absolutní osobnosti Věčného Syna. Osobnost Třetího Zdroje a Středu je superdoplněk, vzniknuvší jako důsledek spojení osvobozené osobnosti Otce a absolutní osobnosti Syna.

10:2.6 (110.4) Vesmírný Otec, Věčný Syn a Nekonečný Duch jsou unikátní osoby; žádná z nich není duplikátem; každá je originál; všechny jsou spojeny.

10:2.7 (110.5) Jedině Věčný Syn prožívá plnost vztahu božské osobnosti, uvědomování si, jak synovského vztahu s Otcem, tak i rodičovského vztahu s Duchem a božskou rovnocennost, jak s Otcem-předkem, tak i s Duchem-společníkem. Otec má zkušenost mít Syna, který je mu rovnocenný, ale Otec nezná žádné svoje předchozí předchůdce. Věčný Syn má zkušenost synovství, poznání předchůdců osobnosti a současně si je Syn vědom, že je společným rodičem Nekonečného Ducha. Nekonečný Duch si je vědom dvou předchůdců osobnosti, ale on není rodičem rovnocenné osobnosti Božstva. S Duchem dosahuje existenciální cyklus zosobnění Božstva naplnění; prvotné osobnosti Třetího Zdroje a Středu jsou empirické a je jich sedm.

10:2.8 (110.6) Já mám původ v Rajské Trojici. Já znám Trojici jako spojené Božstvo; já také vím, že Otec, Syn a Duch existují a působí podle svých určených osobních schopností. Já prokazatelně vím, že oni nejenže jednají osobně a kolektivně, ale že oni také koordinují svá působení v různých seskupeních, takže nakonec oni působí v sedmi rozdílných singulárních a plurálních funkcích. A poněvadž těchto sedm seskupeních vyčerpává možné varianty pro takovou božskou kombinaci, je nevyhnutelné, že reality vesmíru se budou objevovat v sedmi variacích hodnot, významů a osobnosti.

3. Tři osoby Božstva

10:3.1 (110.7) Bez ohledu na to, že je pouze jenom jedno Božstvo, existují tři nesporná a božská zosobnění Božstva. Pokud se jedná o obdaření člověka božskými Ladiči Myšlení, Otec řekl: „Vytvořme smrtelného člověka k obrazu našemu.“ Ve všech spisech na Urantii se opakovaně objevuje tato zmínka o činech a působení plurálního Božstva, zřetelně prokazující poznání existence a činnosti tří Zdrojů a Středů.

10:3.2 (110.8) Nás učí, že ve společenství Trojice udržují Syn a Duch s Otcem stejný a rovnocenný vztah. Ve věčnosti oni nepochybně, jako Božstva, tak jako v čase a jako osobnosti, určitě odhalují vztahy velmi různorodých podstat. Dívajíc se z Ráje na vesmíry, tyto vztahy se zdají být velmi podobné, ale když jsou viděny z hlubin prostoru, vypadají naprosto odlišně.

10:3.3 (111.1) Božští Synové jsou opravdu „Slovem Božím“, ale děti Ducha jsou skutečně „Činem Božím“. Bůh mluví skrze Syna a spolu se synem jednají prostřednictvím Nekonečného Ducha, zatímco ve všech vesmírných činnostech Syn a Duch mají spolu dokonalý bratrský vztah a pracují jako dva rovnocenní bratři, naplněni obdivem a láskou k uctívanému a božsky respektovanému společnému Otci.

10:3.4 (111.2) Otec, Syn a Duch jsou bezesporu stejní ve své podstatě, rovnocenní v bytí, ale v jejich vesmírných činnostech jsou neklamné rozdíly a když působí každý sám, je každá osoba Božstva zjevně limitována ve své absolutnosti.

10:3.5 (111.3) Předtím, než se Vesmírný Otec sám svobodně rozhodl vzdát se osobnosti, moci a vlastností, které vytvářejí Syna a Ducha, on byl patrně (filozoficky vzato) neomezeným, absolutním a nekonečným Božstvem. Ale takový teoretický Prvotní Zdroj a Střed bez Syna, by v žádném slova smyslu nemohl být považovaný za Vesmírného Otce; otcovství není možné bez synovství. Mimoto, aby Otec byl absolutní v souhrnném smyslu, musel by v určitém okamžiku, vzdáleném daleko ve věčnosti, existovat sám. Ale on nikdy neměl takovou osamělou existenci; jak Syn, tak i Duch jsou koexistentní s Otcem. Prvotní Zdroj a Střed vždycky byl a bude navždy věčným Otcem Prvorozeného Syna a spolu se Synem, věčným prarodičem Nekonečného Ducha.

10:3.6 (111.4) My pozorujeme, že Otec se sám vzdal všech přímých projevů absolutnosti, kromě absolutního otcovství a absolutní vlastní vůle. My nevíme, zdali vlastní vůle není nezadatelnou vlastností Otce; my můžeme pouze pozorovat, že on se nevzdal svojí vlastní vůle. Taková nekonečnost vůle musela být v Prvotním Zdroji a Středu věčně vrozená.

10:3.7 (111.5) Při poskytování absolutnost osobnosti Věčnému Synovi, Vesmírný Otec se osvobozuje od okovů absolutismu osobnosti, ale tímto činem udělá krok, který mu navždy znemožní jednat samostatně jako osobité absolutno. A s posledním zosobněním koexistentního Božstva—Společného Činitele—vzniká kritický trinitární vzájemný vztah tří božských osobností, týkající se celistvosti působení Božstva bez omezení.

10:3.8 (111.6) Bůh je Otec-Absolutno všech osobností ve vesmíru vesmírů. Otec je osobně absolutní ve svobodě působení, ale ve vytvořených, tvořících se a v budoucnu ještě vytvořených vesmírech času a prostoru není Otec rozeznatelně absolutní jako celostní Božstvo, pouze v Rajské Trojici.

10:3.9 (111.7) Prvotní Zdroj a Střed působí ve fenomenálních vesmírech mimo Havonu následovně:

10:3.10 (111.8) 1. Jako tvořitel, prostřednictvím Synů Tvořitelů, svých vnuků.

10:3.11 (111.9) 2. Jako regulátor, prostřednictvím gravitačního centra Ráj.

10:3.12 (111.10) 3. Jako duch, prostřednictvím Věčného Syna.

10:3.13 (111.11) 4. Jako mysl, prostřednictvím Společného Činitele.

10:3.14 (111.12) 5. Jako Otec on udržuje rodičovský kontakt se všemi tvory na celém svém okruhu osobnosti.

10:3.15 (111.13) 6. Jako osoba on působí přímo po celém tvoření ve smrtelných lidech prostřednictvím svých výjimečných osobitých fragmentů—Ladičů Myšlení.

10:3.16 (111.14) 7. Jako všeobjímající Božstvo on působí pouze v Rajské Trojici.

10:3.17 (112.1) Všechna tato postoupení a přenesení pravomocí Vesmírným Otcem jsou naprosto dobrovolná a provedená jím samým. Všemocný Otec záměrně přijímá tato omezení vesmírné autority.

10:3.18 (112.2) Věčný Syn působí zřejmě s Otcem jako jeden ve všech duchovních aspektech, kromě poskytování fragmentů Boha a v dalších před-osobních činnostech. Syn není ani úzce spjat s intelektuálními činnostmi materiálních tvorů, ani s energetickými aktivitami materiálních vesmírů. Jako absolutní, Syn působí jako osoba a pouze v oblastech duchovního vesmíru.

10:3.19 (112.3) Nekonečný Duch je ve všech svých činnostech úžasně univerzální a neuvěřitelně všestranný. On působí v oblastech mysli, hmoty a ducha. Společný Činitel představuje spojení Otec-Syn, ale on také působí samostatně. On se přímo nezabývá fyzickou gravitací, duchovní gravitací, nebo okruhem osobnosti, ale podílí se více, či méně, na všech ostatních vesmírných činnostech. Zatímco je zřejmě závislý na třech existencionálních a absolutních řízeních gravitace, Nekonečný Duch se jeví, že vykonává tři superkontroly. Tato trojnásobná schopnost je uplatňována mnoha způsoby, aby se překonaly a zdánlivě neutralizovaly projevy primárních sil a energií úplně až k extra nejvzdálenějším hranicím absolutnosti. V některých situacích tyto superkontroly skutečně přesahují i prvotní projevy kosmické reality.

4. Trojné spojení Božstva

10:4.1 (112.4) Rajská Trojice (první trojjedinost) je, ze všech absolutních spojeních, unikátním i výlučným sdružením osobního Božstva. Bůh působí jako Bůh pouze ve vztahu k Bohu a ve vztahu k těm, kteří Boha znají, ale jako absolutní Božstvo působí jenom v Rajské Trojici a ve vztahu k vesmírné celistvosti.

10:4.2 (112.5) Věčné Božstvo je dokonale sjednoceno; nicméně, tři osoby Božstva jsou absolutně individuálními. Rajská Trojice umožňuje současné vyjádření celé pestrosti charakterových rysů a nekonečných schopností Prvotního Zdroje a Středu a jeho věčných rovnocenných společníků a také úplné božské jednoty vesmírných funkcí nerozděleného Božstva.

10:4.3 (112.6) Trojice je spojení nekonečných osob, vykonávající neosobní činnost, která však není v rozporu se statusem osobnosti. Použiji přibližný příklad: otec, syn a vnuk by mohli tvořit jednolitý útvar, který by byl neosobní, ale přesto podmíněný jejich osobní vůli.

10:4.4 (112.7) Rajská Trojice je skutečnost. Ona existuje jako sdružení Božstva, vytvořené Otcem, Synem a Duchem; nicméně, Otec, Syn nebo Duch, nebo jakákoliv dvojice z nich, může působit ve vztahu k téže stejné Rajské Trojici. Otec, Syn a Duch mohou spolupracovat vně Trojice, ale ne jako tři Božstva. Jako osoby mohou spolupracovat jak chtějí, ale toto už není Trojice.

10:4.5 (112.8) Stále si pamatujte, že to, co dělá Nekonečný Duch je funkce Společného Činitele. Oba, jak Otec, tak i Syn, působí v něm, skrze něho a jako on. Ale bylo by to marné, snažit se vysvětlit tajemství Trojice: tři jsou jako jeden a v jednom, a jeden je jak dva a jedná za dva.

10:4.6 (112.9) Trojice má takový vztah k celému vesmírnému dění, že ji musíme brát v úvahu při našich snahách objasnit celistvost jakékoliv izolované kosmické události, nebo při vysvětlování vzájemných vztahů osobností. Trojice působí na všech úrovních kosmu, a smrtelný člověk je omezen konečnou úrovní; z tohoto důvodu musí člověku vyhovovat konečná představa o Trojici jako Trojice.

10:4.7 (113.1) Jako smrtelní tvorové z masa a kostí, měli byste pohlížet na Trojici podle vašeho individuálního poznání a v souladu s reakcemi vaší mysli a duše. Vy můžete poznat pouze velmi malou část absolutnosti Trojice, ale na vaší vzestupné cestě k Ráji budete častokrát prožívat úžas nad novými zjeveními a neočekávanými objevy svrchovanosti a nekonečnosti Trojice, jestli ne její absolutnosti.

5. Funkce Trojice

10:5.1 (113.2) Osobité Božstva mají vlastnosti, ale stěží se dá říci, že Trojice má vlastnosti. O tomto sdružení božských bytostí by bylo vhodnější říci, že mají funkce, a to takové, jako výkon spravedlnosti, celistvost vztahů, koordinace činností a superkontrola kosmu. Tyto funkce jsou účinně nejvyšší, konečné a (a v rámcích Božstva) absolutní ve všem, co se týká všech živých reálností, náležících k hodnotám osobnosti.

10:5.2 (113.3) Funkce Rajské Trojice nejsou jednoduchým souhrnem zjevných projevů božskosti, poskytnutých Otcem a těch specifických vlastností, které jsou unikátní v osobní existenci Syna a Ducha. Důsledkem trojného sdružení tří Božstev Ráje je evoluce, vznikání a předávání božskosti novým významům, hodnotám, silám a schopnostem pro univerzální zjevení, činnost a řízení. Živá sdružení, lidské rodiny, sociální skupiny nebo Rajská Trojice nezvětšují svoji velikost pouhým aritmetickým shrnutím. Potenciál skupiny vždy značně přesahuje prostý součet vlastností dílčích jednotlivců.

10:5.3 (113.4) Trojice udržuje, jako Trojice, unikátní postoj k minulosti, přítomnosti a budoucnosti celého vesmíru. A na funkce Trojice se může nejlépe pohlížet skrze spektrum její vesmírných vztahů.Takové vztahy probíhají současně a mohou být mnohonásobnými, pokud se týče jakékoliv ojedinělé situace, nebo události:

10:5.4 (113.5) 1. Vztah ke konečnosti. Maximálním sebeomezením Trojice je její vztah ke konečnosti. Trojice není osoba, ani Nejvyšší Bytost není výlučným zosobněním Trojice, ale Nejvyšší Bytost se nejblíže přibližuje k takovému soustředění energie a osobnosti Trojice, které může být pochopeno konečnými tvory. Proto se někdy hovoří o Trojici, ve vztahu ke konečnosti, jako o Trojici Svrchovanosti.

10:5.5 (113.6) 2. Vztah k absonitnímu. Rajská Trojice má pochopení pro ty úrovně bytí, které jsou víc než konečné, ale níž než absolutní a tyto vztahy jsou někdy nazývány jako Trojice Konečnosti. Ani Konečnost, ani Svrchovanost nepředstavují úplně Rajskou Trojici, ale v určitém smyslu a ve vztahu k jejím příslušným úrovním, každý se zdá, že představuje Trojici v průběhu před-osobních epoch rozvoje empirické síly.

10:5.6 (113.7) 3. Absolutní vztah Rajské Trojice je vztah k absolutním existencím a vyvrcholí v činnostech celé Trojice.

10:5.7 (113.8) Nekonečná Trojice zahrnuje koordinovanou činnost všech trojjednotných vztahů Prvotního Zdroje a Středu—jak nebožských, tak i božských—a proto je pro osobnosti velmi obtížné to pochopit. Při přemýšlení o Trojici jako nekonečnu, nezapomínejte na sedm trojjediností; tímto způsobem je možno se vyhnout určitým potížím při objasňování a mohou být částečně vyřešeny některé paradoxy.

10:5.8 (114.1) Ale já neovládám žádný jazyk, který by mně umožnil přenést do omezené lidské mysli úplnou pravdu a věčný význam o Rajské Trojici a podstatě nikdy nekončícího propojení tří bytostí nekonečné dokonalosti.

6. Stálí synové Trojice

10:6.1 (114.2) Všechny zákony mají svůj původ v Prvotním Zdroji a Středu; on je zákon. Řízení duchovního zákona je přirozenou součástí Druhého Zdroje a Středu. Odhalení duchovního zákona, zveřejnění a výklad božských stanov je funkcí Třetího Zdroje a Středu. Používání zákona a spravedlnosti patří do oblasti působení Rajské Trojice a tato činnost je prováděna některými Syny Trojice.

10:6.2 (114.3) Spravedlnost náleží k univerzální svrchovanosti Rajské Trojice, ale laskavost, soucit a pravda jsou vesmírnou službou božských osobností: spojení jejich Božstev tvoří Trojici. Spravedlnost není stanovisko Otce, Syna nebo Ducha. Spravedlnost je Trojjednotné stanovisko těchto osobností lásky, soucitu a péče. Ani jedno z Rajských Božstev nemá na starost vykonávání spravedlnosti. Spravedlnost není nikdy osobní stanovisko; je to vždy pluralitní činnost.

10:6.3 (114.4) Svědectví je základ čestnosti (spravedlnost v souladu s milostí) a je poskytováno osobnostmi Třetího Zdroje a Středu, společného představitele Otce a Syna ve všech oblastech a ve všech myslích inteligentních bytostí všeho tvoření.

10:6.4 (114.5) Soudnost—konečné uplatnění spravedlnosti podle svědectví, předloženém osobnostmi Nekonečného Ducha, je práce Stálých Synů Trojice, bytostí, které nesou v sobě prvky Trojjednotné podstaty spojení Otce, Syna a Ducha.

10:6.5 (114.6) Tato skupina Synů Trojice zahrnuje následující osobnosti:

10:6.6 (114.7) 1. Trinitizovaní Důvěrníci Svrchovanosti.

10:6.7 (114.8) 2. Věčně Věční.

10:6.8 (114.9) 3. Věčně Moudří.

10:6.9 (114.10) 4. Věčně Dokonalí.

10:6.10 (114.11) 5. Věčně Současní.

10:6.11 (114.12) 6. Věčně Jednotní.

10:6.12 (114.13) 7. Věčně Věrní.

10:6.13 (114.14) 8. Zdokonalovatelé Moudrosti.

10:6.14 (114.15) 9. Božští Poradci.

10:6.15 (114.16) 10.Univerzální Cenzoři.

10:6.16 (114.17) My jsme děti tří Rajských Božstev, působící jako Trojice, neboť já osudově náležím k desátému řádu této skupiny, Univerzálním Cenzorům. Tyto řády nepředstavují stanovisko Trojice v univerzálním smysle; představují toto kolektivní stanovisko Božstva pouze v oblastech výkonné soudnosti—spravedlnosti. Byly pro citlivou práci, která jim byla přidělena, specificky vytvořeny Trojicí a představují Trojici jenom v těch funkcích, pro které byli zosobněny.

10:6.17 (115.1) Věčně Moudří a jejich druhové, mající původ v Trojici, vynášejí spravedlivý soud nejvyšší počestnosti ve všech sedmi supervesmírech. Ve středním vesmíru existují takové činnosti jenom teoreticky; tam je počestnost samozřejmá v dokonalosti a dokonalost Havony vylučuje jakoukoliv možnost disharmonie.

10:6.18 (115.2) Spravedlnost je kolektivní představa o počestnosti; soucit je jejím osobním vyjádřením. Soucit je postoj lásky; korektnost charakterizuje působnost zákona; božská soudnost je duší počestnosti a je vždy v souladu se spravedlností Trojice a vždy naplňuje božskou lásku Boha. Když jsou plně vnímány a úplně pochopeny, poctivá spravedlnost Trojice a soucitná láska Vesmírného Otce jsou totožné. Ale člověk nemá takové plné pochopení pro božskou spravedlnost. Proto, z pohledu člověka, jsou v Trojici osobnosti Otce, Syna a Ducha přizpůsobeny ke koordinaci služby lásce a zákonu v empirických vesmírech času.

7. Dohled Svrchovanosti

10:7.1 (115.3) První, Druhá a Třetí Osoba Božstva jsou si jeden druhému rovni a jsou jeden. „Pán, náš Bůh, je jeden Bůh.“ V Božská Trojici věčných Božstev je dokonalost záměru a jednota uskutečnění. Otec, Syn a Společný Činitel jsou skutečně a božsky jeden. Je pravda,co je psáno: „Já jsem první a já jsem poslední a není jiného Boha, kromě mne.“

10:7.2 (115.4) Smrtelnému člověku na konečné úrovni se věcí jeví tak, že Rajská Trojice, jakož i Nejvyšší Bytost, mají vztah pouze k celku—k celé planetě, celému vesmíru, celému supervesmíru, celému velkému vesmíru. Tento postoj k celistvosti existuje, protože Trojice je souhrn Božstva a ještě kvůli mnoha dalším důvodům.

10:7.3 (115.5) Nejvyšší Bytost je něco menšího a něco jiného než působení Trojice v konečných vesmírech; ale v mezích určených hranic a v průběhu současné éry nedokončené energo-osobní syntézy, toto evoluční Božstvo zřejmě odráží postoj Trojice Svrchovanosti. Otec, Syn a Duch nepracují s Nejvyšší Bytostí osobně, ale po dobu současné vesmírné epochy s ní spolupracují jako Trojice. My jsme informováni o tom, že oni udržují podobný vztah ke Konečnému. My často odhadujeme, jaký to bude osobní vztah mezi Rajskými Božstvy a Bohem Nejvyšším až on nakonec dokončí svůj vývoj, ale to my opravdu nevíme.

10:7.4 (115.6) My neshledáváme dohled Svrchovanosti plně předvídatelným. Kromě toho, tato nepředvídatelnost se jeví, jako by byla charakterizována určitou vývojovou neúplností, což je nepochybně důkaz neúplnosti Nejvyššího a neúplnosti konečné reakce Rajské Trojice.

10:7.5 (115.7) Smrtelná mysl může okamžitě pomyslet na tisíc a jednu věc—přírodní katastrofy, otřesná neštěstí, děsivé pohromy, bolestivé nemoci a celosvětové tragédie—a ptát se, zdali takové události jsou ve vzájemném vztahu k neznámému řízení této pravděpodobné činnosti Nejvyšší Bytosti. Upřímně řečeno, my to nevíme; my si nejsme opravdu jisti. Ale jak plyne čas, my pozorujeme, že tyto obtížné a více, či méně nevysvětlitelné situace, vždy přispívají ku prospěchu a pokroku vesmírů. Ono je to asi tak, že okolnosti bytí a nevysvětlitelné rány osudu života jsou všechny vetkány do smysluplného modelu vyšší hodnoty působením Nejvyššího a pod celkovým dohledem Trojice.

10:7.6 (116.1) Jako synové Boží, vy můžete rozeznat osobní projev lásky ve všech činech Boha-Otce. Ale vy nebude pokaždé schopni porozumět kolik vesmírných činů Rajské Trojice přispívá k dobru individuálního smrtelníka na evolučních světech prostoru. V průběhu věčnosti budou činy Trojice odhaleny jako naprosto smysluplné a uvážené, ale ony se ne vždy tak jeví tvorům času.

8. Trojice za hranicemi konečna

10:8.1 (116.2) Mnoho pravd a faktů, týkající se Rajské Trojice mohou být, i když jenom částečně, pochopeny poznáním činnosti, která přesahuje hranice konečného.

10:8.2 (116.3) Bylo by nerozumné diskutovat o činnostech Trojice Konečnosti, ale může být odhaleno, že Bůh Konečný je projevem Trojice, vnímaný Transcendentály. My jsme nakloněni věřit tomu, že sjednocení hlavního vesmíru je čin, spjatý se vznikáním Konečného a pravděpodobně odráží některé, ale ne všechny, stadia absonitního dohledu Rajské Trojice. Konečný je podmíněný projev Trojice ve vztahu k absonitnímu pouze v tom smyslu, v jakém Nejvyšší částečně představuje Trojici ve vztahu ke konečnému.

10:8.3 (116.4) V určitém smyslu, Vesmírný Otec, Věčný Syn a Nekonečný Duch jsou ustavující osobnosti celistvého Božstva. Jejich spojení v Rajskou Trojici a absolutní funkce Trojice jsou rovnocenné funkci celistvého Božstva. A takové dovršení Božstva přesahuje jak konečno, tak i absonitu.

10:8.4 (116.5) I když žádná z osob Rajských Božstev nemůže sama ve skutečnosti naplnit všechen potenciál Božstva, všichni tři společně mohou. Zřejmě, tři nekonečné osoby je minimální počet bytostí, potřebných pro aktivování předosobního a existencionálního potenciálu celistvého Božstva—Božstva Absolutního.

10:8.5 (116.6) My známe Vesmírného Otce, Věčného Syna a Nekonečného Ducha jako osoby, ale já osobně neznám Božstvo Absolutní. Já miluji a ctím Boha-Otce; respektuji a vážím si Božstva Absolutního.

10:8.6 (116.7) Kdysi jsem pobýval ve vesmíru, kde určitá skupina bytostí učila, že koneční se ve věčnosti nakonec stanou dětmi Božstva Absolutního. Ale já nejsem ochoten přijmou toto objasnění tajemství, které zahaluje budoucnost konečných.

10:8.7 (116.8) Sbory Konečnosti zahrnují, mimo jiných, ty smrtelníky času a prostoru, kteří dosáhli dokonalost ve všem, co se týká Boží vůle. Jako tvorové a v rámcích omezených schopností tvorů, oni důkladně a skutečně znají Boha. Když takto nalezli Boha jako Otce všech tvorů, tito koneční musí někdy v budoucnu začít hledat nadkonečného Otce. Ale toto hledání obsahuje pochopení absonitní podstaty konečných vlastností a povahy Rajského Otce. Věčnost ukáže, jestli takové dosažení je možné, ale my jsme přesvědčeni, že i přestože koneční pochopí konečnost božskosti, oni zřejmě nebudou schopni dosáhnout nadkonečné úrovně absolutního Božstva.

10:8.8 (116.9) Může to být možné, že koneční dosáhnou částečně Božstva Absolutního, ale i když tomu tak bude, ve věčnosti věčností bude i nadále otázka Univerzálního Absolutna upoutávat, mystifikovat, mást a podněcovat vzestupující a zdokonalující se konečné, neboť my si uvědomujeme, že nepochopitelnost kosmických vztahů Univerzálního Absolutna bude mít tendenci narůstat s mírou rozpínání materiálních vesmírů a jejich duchovního řízení.

10:8.9 (117.1) Pouze nekonečno může odhalit Otce-Nekonečného.

10:8.10 (117.2) [Zpracováno Vesmírným Cenzorem, jednajícím se souhlasem Věčně Moudrých Uversy.]

Kapitola 11 Věčný Ostrov Ráj

Koncept kopie

Kniha Urantia

Kapitola 11

Věčný Ostrov Ráj

11:0.1 (118.1) RÁJ je věčným středem vesmíru vesmírů a místem trvalého pobytu Vesmírného Otce, Věčného Syna, Nekonečného Ducha a jejich rovnocenných a přidružených božských bytostí. Tento centrální Ostrov je nejgigantičtějším organizovaným tělesem kosmické reality v celém hlavním vesmíru. Ráj je jak materiálním tělesem, tak i duchovním příbytkem. Všechna inteligentní tvoření Vesmírného Otce obývají materiální příbytky; proto absolutní řídící centrum musí být také materiální, doslova. A znovu by se mělo zopakovat, že duchovní věci a duchovní bytosti jsou skutečností.

11:0.2 (118.2) Materiální krása Ráje spočívá v nádheře jeho fyzické dokonalosti; velkolepost Božího Ostrova se projevuje v intelektuálních schopnostech a rozvoje myšlení jeho obyvatel; dokonalost středního Ostrova se projevuje nekonečným darem božské duchovní osobnosti—světlem života. Ale hloubky duchovní krásy a divy tohoto nádherného komplexu jsou zcela za hranicemi chápání konečné mysli materiálních tvorů. Dokonalost a duchovní nádhera božského příbytku jsou nepochopitelné pro smrtelníkovo chápání. Ráj pochází z věčnosti; neexistují žádné záznamy, ani tradice, týkající se vzniku tohoto středního Ostrova Světla a Života.

1. Božské sídlo

11:1.1 (118.3) Ráj slouží mnoha účelům při řízení vesmírných světů, ale pro stvořené bytosti on existuje především jako místo pobytu Božstva. Osobní přítomnost Vesmírného Otce se nachází v samém středu vrchního povrchu tohoto téměř kruhového, ale ne kulovitého, příbytku Božstev. Tato Rajská přítomnost Vesmírného Otce je bezprostředně obklopena osobní přítomností Věčného Syna, zatímco oni oba dva jsou zahaleni nevýslovnou nádherou Nekonečného Ducha.

11:1.2 (118.4) Bůh přebývá, přebýval a bude trvale přebývat v tomto centrálním a věčném příbytku. My jsme ho tam vždycky potkali a vždycky ho tam budeme potkávat. Vesmírný Otec je kosmicky soustředěn, duchovně zosobněn a zeměpisně usídlen v tomto středu vesmíru vesmírů.

11:1.3 (118.5) My všichni známe přímou cestu, směřující k Vesmírnému Otci. Vy nejste schopni mnoho pochopit o božském příbytku kvůli jeho nesmírné vzdálenosti od vás a kvůli nevýslovně rozsáhlému prostoru, ale ti, kdo jsou schopni pochopit smysl těchto ohromných vzdáleností, znají polohu příbytku Boha právě tak jistě a přesně, jako vy znáte polohu New Yorku, Londýna, Říma nebo Singapuru, měst, ležících určitě a zeměpisně na Urantii. Kdybyste byli zkušeným navigátorem, vybaveným lodí, mapami a kompasem, mohli byste snadno tato města nalézt. Podobným způsobem, kdybyste měli čas a přepravné prostředky, byli byste duchovně způsobilí a měli nezbytné vedení, mohli byste být vedeni vesmírem za vesmírem, z okruhu na okruh, cestovali přes hvězdnaté říše stále směrem do středu, až byste nakonec stáli před centrálním zářením duchovní dokonalosti Vesmírného Otce. Opatřen všemi nezbytnými potřebami pro takovou cestu, je stejně tak možné, jako nalézt osobní přítomnost Boha ve středu všeho dění a nalézt vzdálená města na vaší vlastní planetě. To, že jste tato místa nenavštívili, v žádném případě nevylučuje jejich realitu, nebo skutečnou existenci. To, že jenom málo vesmírných tvorů nalezlo Boha v Ráji, v žádném případě nevylučuje realitu jeho existence, ani skutečnost jeho duchovní osoby ve středu všeho dění.

11:1.4 (119.1) Otce je vždy možno najít v tomto centrálním postavení. Kdyby se přesunul, způsobilo by to okamžitě velký univerzální chaos, protože se v něm v tomto středním osídlení soustřeďují vesmírné linie gravitace, šířící se ke koncům tvoření. Zdali sledujeme stopu osobního okruhu zpět přes vesmíry, nebo sledujeme vzestupné osobnosti, směřující na jejich cestě do středu k Otci; zdali sledujeme linie materiální gravitace k dolnímu Ráji, nebo sledujeme pulzující cykly kosmických sil; zdali sledujeme linie duchovní gravitace k Věčnému Synovi, nebo sledujeme dovnitř směřující procesí Rajských Božích Synů; zdali sleduje okruhy myšlení, nebo sledujeme triliony a triliony nebeských bytostí, které vyvěrají z Nekonečného Ducha—kterékoliv z těchto sledování, nebo všechna z nich, nás přivedou přímo zpět do Otcovy přítomnosti, do jeho centrálního příbytku. Tady je Bůh přítomen osobně, doslovně a skutečně. A od jeho nekonečné bytosti do všech vesmírů prýští nevyčerpatelné proudy života, energie a osobnosti.

2. Podstata věčného Ostrova

11:2.1 (119.2) Jelikož začínáte mít letmé představy o obrovské velikosti materiálního vesmíru, rozeznatelného i z vašeho astronomického postavení a vaší kosmické polohy ve hvězdnatých soustavách, mělo by vám začínat být patrné, že takový gigantický vesmír musí mít odpovídající a důstojné hlavní centrum, ústřední řídící centrum, úměrné důstojnosti a nekonečnosti vesmírného Vládce všeho tohoto obrovského a rozsáhlého tvoření materiálních světů a živých bytostí.

11:2.2 (119.3) Svým tvarem se Ráj liší od obydlených kosmických těles: není kulovitý. Je výrazně elipsovitý, je v průměru sever-jih o jednu šestinu větší, než v průměru východ-západ. Střední Ostrov je v podstatě plochý a vzdálenost od horního povrchu k dolnímu povrchu je jedna desetina průměru východ-západ.

11:2.3 (119.4) Tyto rozdíly v rozměrech, brány ve spojení s jeho nehybným postavením a větším vycházejícím tlakem síly-energie v severním konci Ostrova, umožňují zajistit absolutní kontrolu v hlavním vesmíru.

11:2.4 (119.5) Střední Ostrov je zeměpisně rozdělen do tří oblastí činnosti.

11:2.5 (119.6) 1. Horní Ráj.

11:2.6 (119.7) 2. Obvodový Ráj.

11:2.7 (119.8) 3. Dolní Ráj.

11:2.8 (119.9) My hovoříme o té straně Ráje, zabývající se činnostmi, týkající se osobností, jako o horní části a o opačné straně jako o spodní části. Obvodová oblast Ráje zajišťuje činnosti, které nejsou úplně osobní, ani neosobní. Trojice zřejmě ovládá osobní čili horní plochu a Neomezené Absolutno vládne na dolní čili neosobní ploše. My si těžko představíme Neomezené Absolutno jako osobu, ale my si myslíme, že činnost kosmické přítomnosti tohoto Absolutna je soustředěna na dolním Ráji.

11:2.9 (120.1) Věčný Ostrov je tvořen jedinou formou materializace—neměnnými systémy reality. Tato doslovná substance Ráje je homogenním uspořádáním kosmické síly, kterou nelze nikde jinde nalézt v celém rozsáhlém vesmíru vesmírů. Tato substance byla pojmenována četnými jmény v různých vesmírech a Malkísedek z Nebadonu ji již dlouhou dobu nazývá absolutum. Tento původní materiál Ráje není ani mrtvý, ani živý; je to původní neduchovní projev Prvotního Zdroje a Středu; je to Ráj a duplikát Ráje neexistuje.

11:2.10 (120.2) Nám se zdá, že Prvotní Zdroj a Střed soustředil v Ráji všechen absolutní potenciál pro kosmickou realitu jako součást svojí metody samoosvobození od omezení nekonečností, jako prostředek pro umožnění udělat subnekonečné, dokonce časově-prostorové, tvoření. Ale z tohoto není patrné, že Ráj je limitován v čase a prostoru jenom proto, že vesmír vesmírů tyto vlastnosti projevuje. Ráj existuje mimo čas a nemá polohu v prostoru.

11:2.11 (120.3) Zhruba řečeno: prostor zřejmě vzniká přímo pod dolním Rájem; čas přímo nad horním Rájem. Čas, tak jak vy ho chápete, nehraje žádnou roli v existenci Ráje, ačkoliv obyvatelé středního Ostrova si plně uvědomují mimočasové posloupnosti událostí. Pohyb není přirozenou součástí Ráje; je to projev vlastní vůle. Ale pojetí vzdálenosti, dokonce absolutní vzdálenosti, má velmi velký význam, protože může být aplikováno na relativní oblasti v Ráji. Ráj je mimoprostorový; proto jsou jeho území absolutní a mohou být použitelná mnoha způsoby, nepochopitelnými smrtelnou myslí.

3. Horní Ráj

11:3.1 (120.4) Na horním Ráji se nacházejí tři velké sféry činnosti: přítomnost Božstva, Nejsvatější Sféra a Svatá Oblast. Rozsáhlé území, bezprostředně obklopující přítomnost Božstev, je vymezeno jako Nejsvatější Sféra a je vyhrazeno pro účely uctívání, trinitizování a dosažení vysoké duchovnosti. V této zóně nejsou žádné materiální stavby, ani ryze intelektuální tvoření; nemohly by tady existovat. Je to zbytečné, abych se pokoušel vykreslit lidské mysli božskou přírodu a nádhernou velkolepost Nejsvatější Sféry Ráje. Tato oblast je naprosto duchovní a vy jste takřka naprosto materiální. Pro ryze materiální bytost ryze duchovní realita očividně neexistuje.

11:3.2 (120.5) Zatímco v oblasti Nejsvatější Sféry nejsou žádná fyzická zhmotnění, sektory Svaté Země oplývají předměty, připomínající váš materiální život a ještě více je jich v památkových historických areálech obvodového Ráje.

11:3.3 (120.6) Svatá Oblast, vnější anebo obytný region, je rozdělena do sedmi soustředných zón. Ráj je někdy nazýván „Domem Otce“, protože je to jeho věčný příbytek a těchto sedm zón je často nazýváno „Rajskými sídly Otce“. Vnitřní či první zóna je obydlena Obyvateli Ráje a rodáky z Havony, kteří příležitostně pobývají v Ráji. Vedlejší či druhá zóna je obytným prostorem rodáků ze sedmi supervemírů času a prostoru. Tato druhá zóna je částečně rozdělena na sedm obrovských oblastí, které jsou Rajským domovem duchovních bytostí a vzestupných tvorů, pocházející z vesmírů evolučních změn. Každá z těchto oblastí je výlučně zaměřena na péči o blaho a zdokonalování osobností jednotlivých supervesmírů, ale tato zařízení jsou téměř nekonečně nad potřebami současných sedmi supervesmírů.

11:3.4 (121.1) Každá ze sedmi oblastí Ráje je rozdělena do obytných jednotek, vhodných pro centrální ubytování jedné miliardy zvelebených samostatných pracovních skupin. Jeden tisíc těchto jednotek tvoří divizi. Sto tisíc divizí se rovná jedné kongregaci. Deset milionů kongregací tvoří kolonii. Jedna miliarda kolonií vytvoří jednu velkou sekci. A tato vzestupná řada pokračuje přes druhou velkou sekci, třetí, a tak dále, až k sedmé velké sekci. A sedm velkých sekcí vytvoří hlavní sektor a sedm hlavních sektorů vytvoří vyšší sektor; a tak násobeno sedmi, vzestupné řady se rozrůstají přes vyšší, nadvyšší, nebeské, nadnebeské, až k nejvyšším sektorům. Ale ani toto nevyčerpá všechen použitelný prostor. Toto ohromující číslo, označující obytnou kapacitu v Ráji a které je za hranicemi vašeho chápání, zabírá výrazně méně, než jedno procento vymezeného prostoru Svaté Země. Je tam ještě spousta místa pro ty, kteří jsou na své cestě do středu, dokonce i pro ty, kteří začnou svůj vzestup k Ráji až ve věčné budoucnosti.

4. Obvodový Ráj

11:4.1 (121.2) Střední Ostrov končí náhle na obvodě, ale jeho rozměry jsou tak obrovské, že tento mezní úhel je relativně nerozeznatelný z jakékoliv ohraničené oblasti. Obvodový povrch Ráje se částečně používá jako přistávací a odesílací plochy pro příjem a odbavení rozmanitých skupin duchovních osobností. Vzhledem k tomu, že zóny neproniknutého prostoru se téměř dotýkají obvodu, všechny přepravované osobnosti, předurčené k pobytu v Ráji, vystupují v těchto oblastech. Ani horní, ani dolní Ráj není přístupný přepravným supernafimům či jiným typům kosmické přepravy.

11:4.2 (121.3) Každý ze Sedmi Hlavních Duchů má svoje osobní sídlo moci a řízení na jedné ze sedmi sfér, které obíhají kolem Ráje v prostoru mezi zářivými okruhy Syna a vnitřním okruhem světů Havony, ale hlavní centra pro koncentraci síly udržují na obvodu Ráje. Tady pomalu obíhající přítomnosti Sedmi Nejvyšších Usměrňovatelů Energie označují polohu sedmi zářicích stanic pro určité Rajské energie, vyzařujících do sedmi vesmírů.

11:4.3 (121.4) Tady, v obvodovém Ráji jsou velmi rozsáhlé historické a prorocké vystavovací plochy, přidělené Synům Tvořitelům a věnované lokálním vesmírům času a prostoru. Existuje tady nyní skoro sedm trilionů zřízených, nebo připravovaných, těchto historických reservací, ale tato zařízení zabírají přibližně pouze čtyři procenta plochy obvodové oblasti, která byla pro tento účel vyčleněna. My usuzujeme, že tyto obrovské reservace jsou určeny pro tvory, kteří budou jednou umístěni za hranicemi v současné době známých a obydlených sedmi supervesmírů.

11:4.4 (121.5) Ta část Ráje, která je určena pro účely existujících vesmírů je obsazena pouze z jednoho až čtyř procent, zatímco celá plocha, vymezená pro tyto činnosti je přinejmenším milionkrát větší, než je pro takové účely zapotřebí. Ráj je dostatečně veliký, aby zajistil prostor pro činnosti téměř nekonečného tvoření.

11:4.5 (121.6) Ale další pokusy zobrazit vám krásy Ráje by byly zbytečné. Vy musíte trpělivě pokračovat ve svém vzestupu, protože je skutečně pravdou: „Oko nevidělo, ucho neslyšelo a na mysl smrtelnému člověku nepřišlo to, co Vesmírný Otec připravil pro ty, kteří přežijí život v lidském těle ve světech času a prostoru.

5. Dolní Ráj

11:5.1 (122.1) Co se týče dolního Ráje, my víme pouze to, co je odhaleno; nepobývají tam žádné osobnosti. On nemá vůbec nic do činění se záležitostmi duchovních inteligencí a také Absolutní Božstvo tady nepůsobí. Bylo nám sděleno, že všechny okruhy fyzické energie a kosmické síly mají svůj původ v dolním Ráji a jsou uspořádány následovně:

11:5.2 (122.2) 1. Přímo pod místem působení Trojice, ve střední části spodního Ráje, je neznámá a neodhalená Zóna Nekonečnosti.

11:5.3 (122.3) 2. Bezprostředně kolem této Zóny se rozkládá bezejmenná oblast.

11:5.4 (122.4) 3. Vnější okraje dolního povrchu vyplňuje oblast, kontrolující především kosmický potenciál a sílu-energii. Činnosti tohoto obrovského elipsovitého centra síly nejsou srovnatelné se známými činnostmi trojjedinosti, ale zřejmě v této oblasti je soustředěn primární silový náboj prostoru. Toto centrum je sestaveno ze tří soustředných elipsovitých zón: nejvnitřnější je ohniskovým bodem silových a energetických procesů samého Ráje; nejzevnější by mohla být srovnatelná s funkcemi Neomezeného Absolutna, ale pokud se jedná o prostorové funkce střední zóny, tak my si nejsme jisti.

11:5.5 (122.5) Vnitřní zóna tohoto centra síly působí patrně jako gigantické srdce, jehož pulsace posílá proudy energie k nejvzdálenějším hranicím fyzického prostoru. Ona posílá a přizpůsobuje síly-energie, ale sotva je pohání. Přítomnost reálného tlaku této primární síly je rozhodně větší na severním konci středu Ráje, než v jižních oblastech; tento rozdíl zůstává stále stejný. Mateřská síla prostoru zřejmě přitéká na jihu a vytéká na severu prostřednictvím působení nějakého neznámého cirkulačního systému, který je zaměřen na rozšiřování této základní formy síly-energie. Čas od času jsou také zaznamenány rozdíly v tlaku ve východně-západním směru. Síly, vycházející z této zóny nereagují na působení zjistitelné fyzické gravitace, ale podléhají vždy gravitaci Ráje.

11:5.6 (122.6) Střední zóna centra síly bezprostředně obklopuje vnitřní zónu. Střední zóna se jeví jako statická, kromě toho, že se rozpíná a stahuje ve třech cyklech aktivity. Nejmenší z těchto pulsací je ve směru východ-západ, větší je ve směru sever-jih, zatímco největší výkyv je v každém směru— všeobecné rozpínání a smršťování. Činnost této střední zóny nebyla nikdy plně zjištěna, ale musí mít něco společného se vzájemným vyrovnáváním mezi vnitřní a vnější zónou centra síly. Mnozí se domnívají, že střední zóna je kontrolním mechanismem prostředního prostoru či tichých zón, které rozdělují, po sobě jdoucí, úrovně prostoru hlavního vesmíru, ale neexistuje žádný důkaz, nebo objev, který by to potvrzoval. Tato domněnka vychází ze znalosti, že činnost střední zóny je určitým způsobem spojena s působením mechanismu neproniknutelného prostoru hlavního vesmíru.

11:5.7 (122.7) Vnější zóna je největší a nejaktivnější ze tří soustředných elipsovitých pásem neidentifikovaného kosmického potenciálu. Tato oblast je místem nepředstavitelných aktivit, centrálním kruhovým nábojem vyzařování, které se šíří všemi směry do prostoru k nejvzdálenějším hranicím sedmi supervesmírů a ještě dál, za obrovské a nepředstavitelné oblasti vnějšího kosmu. Tato kosmická přítomnost je naprosto neosobní, bez ohledu na to, že určitým neodhaleným způsobem zřejmě nepřímo reaguje na rozhodnutí a nařízení nekonečných Božstev, když jednají jako Trojice. Předpokládá se, že toto je centrální ohnisko, Rajský střed kosmické přítomnosti Neomezeného Absolutna.

11:5.8 (123.1) Všechny druhy síly a všechny fáze energie jsou patrně v okruhovém semknutí; cirkulují všemi vesmíry a vracejí se zpět přesně určenými trasami. Ale ukazuje se, že vyzařování aktivované zóny Neomezeného Absolutna směřuje buď ven, nebo dovnitř—ale nikdy ne současně. Tato vnější zóna pulsuje v cyklech gigantických rozměrů, trvající věky. V průběhu o málo delším než jedné miliardy urantijských let vyzařuje prostorová síla tohoto centra směrem ven; potom se po tuto podobnou dobu bude vracet. A projevy prostorové síly tohoto centra jsou univerzální; oni se rozšiřují do celého dostupného prostoru.

11:5.9 (123.2) Všechny druhy fyzické síly, energie a hmoty jsou jedno. Všechna síla-energie původně vzešla z dolního Ráje a tam se nakonec vrátí až dokončí svůj kosmický okruh. Ale ne všechny energie a materiální uspořádání vesmíru vesmírů v jejich současném zjevném stavu vzešly z dolního Ráje; prostor je lůnem různých forem hmoty a předhmoty. Ačkoliv je vnější zóna silového centra Ráje zdrojem prostorových energií, prostor tam nevzniká. Prostor není síla, ani energie, ani napětí. A také pulsace této zóny nejsou odpovědny za dýchání prostoru, ale přicházející a vycházející fáze této zóny probíhají v časovém souladu s cykly rozpínání-smršťování prostoru, které trvá dvě miliardy let.

6. Dýchání prostoru

11:6.1 (123.3) My neznáme skutečný mechanismus dýchání prostoru; My pouze pozorujeme, že celý prostor se střídavě stahuje a rozpíná. Toto dýchání ovlivňuje jak horizontální protažení proniknutelného prostoru, tak i vertikální protažení neproniknutelného prostoru, který existuje v nesmírně obrovských zásobárnách nad i pod Rájem. Jestliže se snažíte představit si tvar těchto prostorových zásobáren, zkuste si představit přesýpací hodiny.

11:6.2 (123.4) Když se vesmíry horizontálního protažení proniknutelného prostoru rozpínají, zásobárny vertikálního protažení neproniknutelného prostoru se smršťují a naopak. Bezprostředně pod dolním Rájem se proniknutelný a neproniknutelný prostor setkávají. Oba druhy prostoru tady proudí přes regulační kanály, kde proběhnou procesy, nezbytné pro přeměnu proniknutelného prostoru v neproniknutelný a naopak při periodických cyklech smršťování a rozpínání kosmu.

11:6.3 (123.5) „Neproniknutelný“ prostor znamená: prostor, do kterého se nerozšířily ty síly, energie, tlaky a přítomnosti, o kterých se ví, že existují v proniknutelném prostoru. My nevíme, jestli vertikální (zásobárna) prostor je předurčen navždy působit jako protiváha horizontálnímu (vesmíru) prostoru; my nevíme, jestli neexistuje tvůrčí záměr, týkající se neproniknutelného prostoru; my opravdu víme velmi málo o zásobárnách prostoru, víme pouze to, že existují a že zřejmě vyrovnávají cykly rozpínání a smršťování prostoru vesmíru vesmírů.

11:6.4 (123.6) Cykly dýchání prostoru se v každé fázi prodlužují o trochu víc než jednu miliardu urantijských let. Během jedné fáze se vesmíry rozpínají; v průběhu následující fáze se vesmíry smršťují. V současné době se proniknutelný prostor blíží k polovině rozpínací fáze, zatímco neproniknutelný prostor je blízko poloviny smršťující fáze a my jsme informováni, že nejvzdálenější hranice obou protaženích prostoru se nyní nacházejí, teoreticky, přibližně stejně daleko od Ráje. Zásobárny neproniknutelného prostoru se nyní rozpínají vertikálně nad horním Rájem a pod dolním Rájem stejně tak daleko, jak se proniknutelný prostor vesmíru rozpíná horizontálně směrem ven od obvodového Ráje ke čtvrté vnější úrovni prostoru a dokonce i za její hranice.

11:6.5 (124.1) Po dobu jedné miliardy urantijských let se zásobárny prostoru smršťují, zatímco hlavní vesmír a aktivita síly v celém horizontálním prostoru se rozpínají. Tudíž, vyžaduje to o něco víc, než dvě miliardy urantijských let dokončit celý cyklus rozpínání-smršťování.

7. Prostorové funkce Ráje

11:7.1 (124.2) Prostor neexistuje ani na jednom z povrchů Ráje. Jestliže by někdo stál na horním povrchu Ráje a „podíval“ se přímo nad sebe, „neviděl“ by nic, kromě přicházejícího nebo vycházejícího neproniknutelného prostoru, a nyní přicházejícího. Prostor se nedotýká Ráje; pouze nehybné zóny středního prostoru se dotýkají středního Ostrova.

11:7.2 (124.3) Ráj je ve skutečnosti nehybným jádrem relativně nečinných zón, existující mezi proniknutelným a neproniknutelným prostorem. Zeměpisně se tyto zóny jeví, jakoby byly relativním prodloužením Ráje, ale pravděpodobně v nich nějaký pohyb je. My o nich víme velmi málo, ale pozorujeme, že tyto zóny sníženého prostorového pohybu rozdělují proniknutelný a neproniknutelný prostor. Podobné zóny kdysi existovaly mezi úrovněmi proniknutelného prostoru, ale v současné době jsou méně klidné.

11:7.3 (124.4) Vertikální řez celým prostorem by poněkud připomínal maltézský kříž, kde horizontální ramena představují proniknutelný (vesmír) prostor a vertikální ramena představují neproniknutelný (zásobárnu) prostor. Plochy mezi čtyřmi rameny by je rozdělili podobně, jako zóny středního prostoru rozdělují proniknutelný a neproniknutelný prostor. Tyto klidné zóny středního prostoru se stále zvětšují a zvětšují ve stále větších a větších vzdálenostech od Ráje až nakonec obklopí hranice celého prostoru a úplně pohltí jak zásobárny prostoru, tak i celé horizontální prodloužení proniknutelného prostoru.

11:7.4 (124.5) Prostor není ani subabsolutní podmínkou v rámci Neomezeného Absolutna, ani jeho přítomností, ani není činností Konečného. Prostor je dar Ráje a předpokládá se, že prostor velkého vesmíru a všechny vnější oblasti byly skutečně prostoupeny původním prostorovým potenciálem Neomezeného Absolutna. Od určitého místa nedaleko obvodního Ráje se tento proniknutelný prostor zvětšuje horizontálně přes čtvrtou úroveň prostoru směrem ven a za hranice hlavního vesmíru, ale jak daleko za tyto hranice, my nevíme.

11:7.5 (124.6) Když si představíte konečnou, ale nepředstavitelně velkou plochu ve tvaru V, umístěnou v pravých úhlech jak k hornímu, tak i dolnímu povrchu Ráje a téměř se dotýkající obvodového Ráje, a potom si představíte tuto plochu v elipsovitém otáčení okolo Ráje, tak její otočení by zhruba naznačilo objem proniknutelného prostoru.

11:7.6 (124.7) Pro každé dané místo ve vesmírech existuje horní a dolní limit horizontálního prostoru. Kdyby se někdo vzdálil dostatečně daleko, ať nahoru či dolů, v pravém úhlu k rovině Orvontonu, nakonec by narazil na horní, nebo dolní limit proniknutelného prostoru. V rámci známých rozměrů hlavního vesmíru se tyto limity stále více a více od sebe vzdalují ve stále větších a větších vzdálenostech od Ráje; prostor houstne a houstne poněkud rychleji, než plocha tvoření─ vesmíry.

11:7.7 (125.1) Relativně klidné zóny, nacházející se mezi úrovněmi prostoru, takové jako je ta, oddělující sedm supervesmírů od první úrovně vnějšího prostoru, jsou obrovské elipsovité oblasti, ve kterých probíhají klidové prostorové činnosti. Tyto zóny oddělují rozlehlé galaxie, které se hemží v uspořádaných procesích kolem Ráje. Vy si můžete představit první úroveň vnějšího prostoru, kde nyní probíhá proces zakládání nesčetných vesmírů, jako nesmírně rozsáhlé procesí galaxií, otáčejících se kolem Ráje, nahoře a dole připoutaných klidnými zónami středního prostoru a připoutaných na vnitřních a vnějších okrajích relativně klidnými zónami prostoru.

11:7.8 (125.2) Takto úroveň prostoru funguje jako elipsovitá oblast pohybu, obklopená ze všech stran relativní nehybností. Takové vztahy pohybu a klidu vytvářejí zakřivenou prostorovou dráhu sníženého odporu proti pohybu, za kterými vždy následují kosmické síly a vznikající energie při jejich věčném kroužení kolem Ostrova Ráj.

11:7.9 (125.3) Tyto střídající se zóny hlavního vesmíru, ve spojení se střídavým proudem galaxií ve směru hodinových ruček a proti směru hodinových ruček, jsou faktorem pro stabilizaci fyzické gravitace, jejíž funkcí je zabránit zvýšení gravitační síly k bodu ničivých a poruchových vlivů. Takové uspořádání vytváří antigravitační účinek a působí jako brzda, na jinak nebezpečné rychlosti.

8. Gravitační síla Ráje

11:8.1 (125.4) Neodvratné působení gravitační síly účinně svírá všechny světy, ve všech vesmírech, v celém kosmu. Gravitace je všemocné objetí fyzické přítomnosti Ráje. Gravitace je všemohoucí šňůra, na které jsou navlečeny zářící hvězdy, planoucí slunce a kroužící sféry, které vytvářejí vesmírnou fyzickou výzdobu věčného Boha, který je všechno, naplňuje všechno a ve kterém všechno spočívá.

11:8.2 (125.5) Středem a ohniskem absolutní materiální gravitace je Ostrov Ráj, doplňovaný černými gravitačními tělesy, obíhající Havonu a vyrovnávaný horními a dolními zásobárnami prostoru. Všechna známá vyzařování dolního Ráje reagují pravidelně a neomylně na centrální gravitační přitažlivost, působící na nekonečných okruzích elipsovitých úrovních prostoru hlavního vesmíru. Každá známá forma kosmické reality opisuje věčný oblouk, má tendenci kruhovému pohybu, vrací se po obrovské elipse.

11:8.3 (125.6) Prostor nereaguje na gravitaci, ale působí jako protiváha gravitaci. Bez ztlumující schopnosti prostoru by výbušné reakce třásly s obíhajícími kosmickými tělesy. Proniknutelný prostor také vytváří antigravitační účinek na fyzickou a lineární gravitaci; prostor může skutečně vyvažovat toto gravitační působení, i když je nemůže pozdržet. Absolutní gravitace je gravitace Ráje. Lokální, nebo lineární gravitace se týká elektrického stadia energie nebo hmoty; ta působí ve středním vesmíru, supervesmírech a vnějších vesmírech kdekoliv proběhlo vhodné zhmotnění.

11:8.4 (125.7) Početné druhy kosmické síly, fyzické energie, vesmírného napětí a rozmanitých zhmotněních odhalují tři obecná, i když ne přesně vymezená, stadia reakce na gravitaci Ráje:

11:8.5 (126.1) 1. Předgravitační stadia (síla). Toto je první krok v procesu individualizace prostorového potenciálu do předenergetických forem kosmické síly. Toto stadium je obdobou konceptu prvotního silového náboje prostoru, někdy nazývaného čistá energie nebo segregata.

11:8.6 (126.2) 2. Gravitační stadia (energie). Tato modifikace silového náboje prostoru je vyvolána působením Rajských organizátorů síly. Signalizuje to výskyt energetických systémů, reagujících na přitažlivost gravitace Ráje. Tato vznikající energie je původně neutrální, ale po další následné úpravě bude projevovat tak zvané negativní a pozitivní vlastnosti. Tato stadia my nazýváme ultimata.

11:8.7 (126.3) 3. Postgravitační stadia (vesmírný výkon). V tomto stadiu energie-hmota začíná reagovat na působení lineární gravitace. Ve středním vesmíru tyto fyzické systémy jsou trojitá uspořádání, známá jako triata—supermocné matečné systémy tvoření času a prostoru. Fyzické systémy supervesmírů jsou uváděny k činnosti Vesmírnými Usměrňovači Energie a jejich spolupracovníky. Tato materiální uspořádání jsou dvojná a jsou známá jako gravita. Černá gravitační tělesa, kroužící kolem Havony, nejsou ani triata, ani gravita a jejich přitažlivá síla projevuje oba druhy fyzické gravitace, lineární i absolutní.

11:8.8 (126.4) Prostorový potenciál nepodléhá vlivům jakýchkoliv forem gravitace. Tento prvotní dar Ráje není skutečnou úrovní reality, ale je to předchůdce všech relativních funkčních neduchovních realit—všech projevů síly-energie a uspořádání energie a hmoty. Prostorový potenciál je velmi těžko definovatelný pojem. Neznamená to něco, co je předchůdcem prostoru; jeho význam by měl vyjadřovat představu o potenci a potenciálu, nacházejících se v prostoru. V hrubých rysech může být vnímán tak, že obsahuje všechny ty absolutní vlivy a potenciály, které vycházejí z Ráje a vytvářejí prostorovou přítomnost Neomezeného Absolutna.

11:8.9 (126.5) Ráj je absolutní zdroj a věčný ohniskový bod veškeré energie-hmoty ve vesmíru vesmírů. Neomezené Absolutno odhaluje, reguluje a uskladňuje všechno to, čehož je Ráj zdrojem a původem. Univerzální přítomnost Neomezeného Absolutna je patrně rovnocenná konceptu potenciální nekonečnosti gravitačního rozšíření─elastického napětí přítomnosti Ráje. Tato představa nám pomáhá pochopit skutečnost, že všechno je přitahováno dovnitř, směrem k Ráji. Tento příklad je velmi nepřesný, nicméně je nápomocný. To také vysvětluje, proč gravitace vždy působí především v rovině, kolmé k mase—úkaz, svědčící o rozdílných rozměrech Ráje a okolních tvořeních.

9. Jedinečnost Ráje

11:9.1 (126.6) Ráj je unikátní v tom, že je to oblast prvotního vzniku a konečného osudového cíle všech duchovních osobností. Ačkoliv je pravdou, že ne všechny nižší duchovní bytosti lokálních vesmírů jsou hned předurčeny pro Ráj, on stále zůstává vytouženým cílem pro všechny nadmateriální osobnosti.

11:9.2 (126.7) Ráj je zeměpisným středem nekonečnosti; on není součástí všeobecného tvoření, není dokonce ani součástí věčného vesmíru Havony. My běžně hovoříme o středním Ostrovu, jakoby patřil k božskému vesmíru, ale není tomu skutečně tak. Ráj je věčná a výjimečná existence.

11:9.3 (127.1) V minulé věčnosti, když Vesmírný Otec obdařil bytost Věčného Syna nekonečným osobitým vyjádřením svého vlastního ducha, on současně odhalil potenciál nekonečnosti svého neosobního „já“, jako Ráj. Neosobní a neduchovní Ráj je patrně nevyhnutelným důsledkem Otcovy vůle a působení, které zvěčnilo Prvorozeného Syna. Takto Otec vytvořil realitu ve dvou skutečných fázích—osobní a neosobní, duchovní a neduchovní. Existující napětí mezi nimi, a také vůle Otce a Syna k činnosti, daly vzniknout Společnému Činiteli a střednímu vesmíru materiálních světů a duchovním bytostem.

11:9.4 (127.2) Když je realita rozdělena na osobní a neosobní (Věčný Syn a Ráj), je sotva vhodné nazývat to, co je neosobní „Božstvem“, ledaže by pro to bylo nějaké oprávnění. Energetické a materiální důsledky působení Božstva by stěží mohly být nazývány Božstvem. Božstvo může být příčinou mnohého, co není Božstvem a Ráj není Božstvo; Ráj také nemá vědomí v tom smyslu, který by smrtelný člověk mohl kdy pochopit.

11:9.5 (127.3) Ráj není předchůdcem žádné bytosti, nebo živému organismu; on není tvořitel. Osobnost a intelektuálně-duchovní vztahy se mohou předávat, ale model ne. Modely nejsou nikdy odrazy; ony jsou duplikáty—reprodukce. Ráj je absolutnem modelů; Havona vyjadřuje tyto potenciály ve skutečnosti.

11:9.6 (127.4) Sídlo Boha je centrální a věčné, nádherné a ideální. Jeho domov je překrásnou předlohou pro všechna hlavní vesmírná řídící centra světů; a střední vesmír jeho bezprostředního pobytu je modelem pro všechny vesmíry ve všech jejich ideálech, uspořádání a konečného osudu.

11:9.7 (127.5) Ráj je univerzální řídící centrum všech činností osobností, zdroj a střed vesmírných sil a projevů energie. Všechno, co existovalo, nyní existuje nebo bude existovat, přišlo, nyní přichází a bude přicházet z tohoto centrálního místa pobytu Bohů. Ráj je střed všeho tvoření, zdroj všech energií a místo prvotního vzniku všech osobností.

11:9.8 (127.6) Konec konců, pro smrtelníky je nejdůležitější věcí, týkající se Ráje, ta skutečnost, že tento dokonalý příbytek Vesmírného otce je reálným a velmi vzdáleným osudem pro všechny nesmrtelné duše smrtelníků a materiálních synů Boha—vzestupných tvorů evolučních světů času a prostoru. Každý Boha uvědomělý smrtelník, který ve svém životě vykonává Otcovu vůli, se již vydal na dlouhou, dlouhou cestu do Ráje—na cestu hledání božskosti a dosažení dokonalosti. A když taková bytost živočišného původu z nižších sfér prostoru předstoupí, tak jak nyní stojí nesčetné množství jiných, před Bohy v Ráji, takový úspěch představuje realitu duchovní transformace, hraničící s krajními limity svrchovanosti.

11:9.9 (127.7) [Představeno Zdokonalovatelem Moudrosti, zplnomocněným pro tuto činnost Věčně Moudrými Uversy.]

Kapitola 12 Vesmír vesmírů

Koncept kopie

Kniha Urantia

Kapitola 12

Vesmír vesmírů

12:0.1 (128.1) NEZMĚRNOST nesmírně rozsáhlého tvoření Vesmírného Otce je zcela za hranicemi konečné představivosti; obrovitost hlavního vesmíru přesahuje dokonce představu bytostí mého řádu. Ale smrtelná mysl se může hodně naučit o smyslu a uspořádání vesmírů; vy se můžete dozvědět něco o jejich fyzickém uspořádání a úžasném způsobu jejich řízení; můžete se hodně dozvědět o různých skupinách inteligentních bytostí, které obývají sedm supervesmírů času a střední vesmír věčnosti.

12:0.2 (128.2) V zásadě, což znamená, v potenciálu věčnosti, my pojímáme materiální tvoření jako nekonečné, protože Vesmírný Otec je skutečně nekonečný, ale když studujeme a pozorujeme veškeré materiální tvoření, zjišťujeme, že v každém daném okamžiku je omezené, ačkoliv pro vaše konečné mysli je relativně neomezené, prakticky bez hranic.

12:0.3 (128.3) Ze zkoumání fyzikálních zákonů a pozorování hvězdnatých oblastí jsme přesvědčeni o tom, že nekonečný Tvořitel se ještě neprojevil ve své úplnosti kosmického vyjádření a že velká část kosmického potenciálu Nekonečného je ještě v něm uzavřena a neodhalena. Stvořeným bytostem se může hlavní vesmír zdát téměř nekonečný, ale on není zdaleka dokončen; stále existují fyzické hranice materiálního tvoření a stále probíhá empirické odhalování věčného záměru.

1. Prostorové úrovně v hlavním vesmíru

12:1.1 (128.4) Vesmír vesmírů není nekonečná plocha, nezměrná krychle nebo neohraničený kruh; nepochybně má rozměry. Zákony fyzického uspořádání a řízení dokazují přesvědčivě, že celé obrovské seskupení síly-energie a hmoty-energie působí rozhodně jako prostorový útvar, jako organizovaný a koordinovaný celek. Pozorovatelné chování materiálního tvoření poskytuje důkazy o tom, že fyzický vesmír má určité hranice. Konečný důkaz jak kruhového, tak i ohraničeného vesmíru poskytuje, pro nás, dobře známý fakt, že všechny druhy základní energie se nepřetržitě otáčejí kolem zakřivené dráhy prostorových úrovní hlavního vesmíru, podléhajíc neustálé a absolutní přitažlivosti Ráje.

12:1.2 (128.5) Postupné prostorové úrovně hlavního vesmíru vytvářejí základní členění proniknutelného prostoru—veškerého tvoření, organizovaného a částečně obydleného, nebo zatím ještě neorganizovaného a neobydleného. My se domníváme, že kdyby hlavní vesmír nebyl postupnou řadou elipsovitých prostorových úrovní se sníženým odporem k pohybu, střídající se zónami relativního klidu, tak by byly k vidění některé kosmické energie, jak vystřelují pryč, na nekonečnou dráhu, na přímočarou dráhu do nevystopovatelného prostoru; ale my nikdy nepozorujeme sílu, energii nebo hmotu, které by se takto chovaly; ony se stále otáčejí, pořád krouží směrem vpřed po oběžných drahách velkých okruhů prostoru.

12:1.3 (129.1) Směrem ven od Ráje přes horizontální protažení proniknutelného prostoru, hlavní vesmír existuje v šesti soustředných elipsách—prostorových úrovních, obklopujících střední Ostrov.

12:1.4 (129.2) 1. Centrální vesmír—Havona.

12:1.5 (129.3) 2. Sedm supervesmírů.

12:1.6 (129.4) 3. První vnější úroveň prostoru.

12:1.7 (129.5) 4. Druhá vnější úroveň prostoru.

12:1.8 (129.6) 5. Třetí vnější úroveň prostoru.

12:1.9 (129.7) 6. Čtvrtá a nejzevnější úroveň prostoru.

12:1.10 (129.8) Havona, centrální vesmír, není časovým tvořením: je to věčná existence. Tento nikdy-nezačínající a nikdy-nekončící vesmír je složen z jedné miliardy sfér úchvatné dokonalosti a je obklopen obrovskými tmavými gravitačními tělesy. Ve středu Havony je nehybný a absolutně stabilizovaný Ostrov Ráj, obklopený dvaceti jednou družicemi. V důsledku toho, že obrovské množství tmavých gravitačních těles obepíná centrální vesmír okolo jeho okraje, je celková hmotnost centrálního tvoření mnohem vyšší, než známá celková hmotnost všech sedmi sektorů velkého vesmíru.

12:1.11 (129.9) Systém Ráj-Havona—věčný vesmír, obklopující věčný Ostrov, vytváří dokonalé a věčné jádro hlavního vesmíru; všech sedm supervesmírů a všechny oblasti vnějšího prostoru se otáčejí ve stanovených oběžných drahách kolem gigantického centrálního uskupení družic Ráje a sfér Havony.

12:1.12 (129.10) Sedm supervesmírů nejsou prvotními fyzickými systémy; jejich hranice nikde nerozdělují nebulární rodinu a nepřekročují lokální vesmír, základní útvar tvoření. Každý supervesmír je prostě zeměpisný prostor, shlukující přibližně jednu sedminu organizovaného a částečně obydleného tvoření post-havonského období; každý z nich obsahuje přibližně stejný počet lokálních vesmírů a zabírá téměř stejný prostor. Váš lokální vesmír Nebadon je jedno z novějších tvoření v Orvontonu, sedmém supervesmíru.

12:1.13 (129.11) Velký vesmír je současné organizované a obydlené tvoření. Je složen ze sedmi supervesmírů s celkovým evolučním potenciálem okolo sedmi trilionů obydlených planet, nemluvě o věčných sférách centrálního tvoření. Ale tento zkusmý odhad nebere v úvahu architektonické administrativní sféry, ani nezahrnuje odlehlé skupiny neorganizovaných vesmírů. Současný rozeklaný okraj velkého vesmíru, jeho nerovný a nedokončený obvod, společně s velmi neustálenými podmínkami celého astronomického záměru, naznačuje našim pozorovatelům hvězd, že i sedm supervesmírů je ještě nedokončeno. Když se my vydáme ze středu, z božského středu, směrem ven jakýmkoliv směrem, nakonec dojdeme k vnějším hranicím organizovaného a obydleného tvoření; dojdeme k hranicím velkého vesmíru. A je to blízko této vnější hranice, v odlehlém rohu tohoto nádherného tvoření, kde pokračuje rušná existence vašeho lokálního vesmíru.

12:1.14 (129.12) Vnější úrovně prostoru. V dalekém prostoru, v nesmírně obrovské vzdálenosti od sedmi obydlených supervesmírů, probíhá seskupování rozsáhlých a neuvěřitelně pozoruhodných okruhů síly a materializující energie. Mezi energetickými okruhy sedmi supervesmírů a tímto gigantickým vnějším pásem silové aktivity leží prostorová zóna poměrného klidu, která má různou šířku, ale v průměru je čtyři sta tisíc světelných let široká. Tyto prostorové zóny neobsahují hvězdný prach—kosmickou mlhu. Naši pozorovatelé těchto jevů si nejsou jisti stavem prostorových sil, existující v této zóně relativního klidu, která obklopuje sedm supervesmírů. Ale asi půl milionu světelných let za hranicemi současného velkého vesmíru my pozorujeme vznikající zónu neuvěřitelné energetické aktivity, která zvětšuje svůj objem a získává na intensitě v délce přes dvacet pět milionů světelných let. Tato gigantická kolesa aktivujících sil jsou umístěna v první vnější úrovni prostoru, nepřetržitého pásu kosmické aktivity, obklopující celé poznané, organizované a obydlené tvoření.

12:1.15 (130.1) Ještě větší aktivity se odehrávají za těmito regiony, neboť fyzikové Uversy objevili počáteční úkazy projevů síly ve vzdálenosti více než padesát milionů světelných let za nejzevnějšími oblastmi první vnější úrovně prostoru. Tyto aktivity jsou nepochybně předzvěstí organizování materiálních tvoření ve druhé vnější úrovni prostoru hlavního vesmíru.

12:1.16 (130.2) Střední vesmír je tvoření věčnosti; sedm supervesmírů je tvoření času; čtyři vnější úrovně prostoru jsou nepochybně určeny pro vznik a vývoj konečného tvoření. A jsou tací, kteří zastávají názor, že Nekonečný může dosáhnout úplného vyjádření pouze v nekonečnosti; a proto oni předpokládají další, neodhalené tvoření za čtvrtou a nejvzdálenější úrovní prostoru ─pravděpodobně stále se rozpínající a nikdy nekončící vesmír nekonečnosti. Teoreticky my nevíme jak ohraničit nekonečnost Tvořitele, nebo potenciál nekonečnosti tvoření, ale tak, jak existuje a jak je řízen, my předpokládáme, že hlavní vesmír má ohraničení, protože je na svých vnějších hranicích přesně ohraničen a vymezen otevřeným prostorem.

2. Území Neomezeného Absolutna

12:2.1 (130.3) Když se astronomové na Urantii dívají svými, stále silnějšími, teleskopy do tajemných oblastí vnějšího prostoru a tam vidí udivující vývoj téměř nespočetných fyzických vesmírů, měli by si uvědomit, že se dívají na pozoruhodné uskutečňování nepředvídatelných plánů Architektů Hlavního Vesmíru. Opravdu, my máme důkazy, prokazující tu a tam přítomnost vlivů určitých osobností Ráje v obrovských projevech energie, které jsou nyní charakteristické v těchto vnějších oblastech, ale ze širšího hlediska jsou oblasti prostoru, rozpínající se za vnějšími hranicemi sedmi supervesmírů, všeobecně považovány za tvořivá území Neomezeného Absolutna.

12:2.2 (130.4) Ačkoliv může lidské oko bez pomoci uvidět pouze dvě nebo tři mlhoviny za hranicemi supervesmíru Orvonton, vaše teleskopy odhalují doslova miliony a miliony těchto fyzických vesmírů, nacházejících se v procesu formování. Většina hvězdných oblastí viditelná vašimi současnými teleskopy se nachází v Orvontonu, ale s fotografickou technikou větší teleskopy dohlédnou do oblastí vnějšího prostoru daleko za hranicemi velkého vesmíru, kde probíhá proces formování nesčetného množství vesmírů. A ještě další miliony vesmírů jsou mimo dosah vašich současných přístrojů.

12:2.3 (130.5) V nedaleké budoucnosti nové teleskopy odhalí zvědavým zrakům astronomů na Urantii ne méně než 375 milionů nových galaxií ve vzdálených oblastech vnějšího prostoru. Zároveň tyto výkonnější teleskopy umožní odhalit to, že mnohé galaxie, které se dříve jevily ve vnějším prostoru, jsou ve skutečnosti součástí galaktické soustavy Orvonton. Sedm supervesmírů se stále zvětšuje; okraje každého z nich se postupně rozpínají; nové mlhoviny se neustále stabilizují a organizují; a některé mlhoviny, o kterých se astronomové Urantie domnívají, že leží mimo galaxii, jsou ve skutečnosti na okraji Orvontonu a putují spolu s námi.

12:2.4 (131.1) Astronomové Uversy pozorují, že velký vesmír je obklopen předchůdci nesčetných hvězdných a planetárních mračen, která jako soustředné prstence obrovského množství vnějších vesmírů zcela obklopují ze všech stran současné obydlené tvoření. Výpočty fyziků Uversy ukazují, že energie a hmota těchto vnějších a nezmapovaných oblastí již mnohonásobně převyšují celkovou hmotnost a energetickou zásobu všech sedmi supervesmírů. My víme, že přeměnou kosmické síly v těchto vnějších úrovních prostoru se zabývají Rajští organizátoři síly. My rovněž víme, že tyto síly jsou předchůdci těch energií, které v současnosti aktivují velký vesmír. Nicméně, usměrňovatelé energie Orvontonu nemají nic do činění s těmito velmi vzdálenými oblastmi a také pohyby energií v těchto oblastech nejsou zjistitelně propojené s energetickými okruhy organizovaných a obydlených tvořeních.

12:2.5 (131.2) My víme velmi málo o smyslu těchto ohromujících jevů vnějšího prostoru. Velké tvoření budoucnosti se nachází v procesu utváření. My můžeme pozorovat jeho obrovitost, můžeme rozeznat jeho rozlohu a tušit jeho rozměry, ale jinak o těchto oblastech nevíme o moc víc, než vědí astronomové na Urantii. Pokud je nám známo, žádné materiální bytosti podobné člověku, žádní andělé nebo jiní duchovní tvorové nežijí v tomto vnějším prstenci mlhovin, sluncí a planet. Toto vzdálené území není pod správou a pravomocí řídících orgánů supervesmírů.

12:2.6 (131.3) Celý Orvonton se domnívá, že se utváří nový typ tvoření, soustava vesmírů určená stát se místem budoucích aktivit formulujícího se Sboru Konečnosti; a jestli naše předpoklady jsou správné, tak nekonečná budoucnost připravuje pro vás všechny stejně okouzlující podívané, jaké nekonečná minulost připravila pro vaše předchůdce a předky.

3. Univerzální Gravitace

12:3.1 (131.4) Bez výjimky všechny formy síly-energie—materiální, intelektuální nebo duchovní—jsou podřízeny tomu sevření, těm univerzálním přítomnostem, které my nazýváme gravitací. Osobnost také podléhá gravitaci—výhradnímu okruhu Otce; ale ačkoliv je tento okruh výhradně Otcův, není vyloučen z ostatních okruhů; Vesmírný Otec je nekonečný a působí na všech čtyřech okruzích absolutní gravitace v hlavním vesmíru:

12:3.2 (131.5) 1. Gravitace osobnosti Vesmírného Otce.

12:3.3 (131.6) 2. Gravitace ducha Věčného Syna.

12:3.4 (131.7) 3. Gravitace mysli Společného Činitele.

12:3.5 (131.8) 4. Kosmická gravitace Ostrova Ráj.

12:3.6 (131.9) Tyto čtyři okruhy nemají žádnou spojitost se silovým centrem dolního Ráje; nejsou ani síla, ani energie a ani energetické okruhy. Jsou to okruhy absolutní přítomnosti a podobně jako Bůh, jsou nezávislé na čase a prostoru.

12:3.7 (132.1) V této souvislosti je zajímavé popsat určitá pozorování, zaznamenaná na Uverse v průběhu nedávných tisíciletích sbory výzkumníků gravitace. Tato skupina expertů dospěla k následujícím závěrům, týkajících se odlišných gravitačních systémů hlavního vesmíru.

12:3.8 (132.2) 1. Fyzická gravitace. Skupina expertů stanovila celkovou kapacitu veškeré fyzické gravitace velkého vesmíru a pracně provedla srovnání těchto výsledků s odhadovanou celkovou velikostí přítomnosti absolutní gravitace, které je nyní v činnosti. Tyto výpočty ukazují, že celkové působení gravitace na velký vesmír je velmi malou částí odhadované gravitační síly Ráje, vypočítáno na základě reakce základních fyzických jednotek vesmírné hmoty na gravitaci. Tito badatelé dospěli k ohromujícímu závěru, že střední vesmír a okolních sedm supervesmírů využívají v současné době jenom asi pět procent z aktivně působící přitažlivosti absolutní gravitace Ráje. Jinými slovy: v tuto danou chvíli přibližně devadesát pět procent aktivního působení kosmické gravitace Ostrova Ráj, vypočítáno na základě této teorie celistvosti, je v činnosti při regulování materiálních systémů za hranicemi současných organizovaných vesmírů. Všechny tyto výpočty se týkají absolutní gravitace; lineární gravitace se projevuje ve vzájemném působení a pro její výpočet je nutno znát skutečnou velikost gravitace Ráje.

12:3.9 (132.3) 2. Duchovní gravitace. Použitím stejné metody porovnání odhadu a výpočtu, tito badatelé zkoumali nynější kapacitu působení duchovní gravitace a s pomocí Osamělých Poslů a dalších duchovních osobností dospěli k celkové velikosti aktivní duchovní gravitace Druhého Zdroje a Středu. A je velmi poučné vzít si na vědomí to, že jejich výsledky ukazují téměř stejnou hodnotu současné a funkční přítomnosti duchovní gravitace ve velkém vesmíru, jakou oni stanovují pro současnou celkovou velikost aktivní duchovní gravitace. Jinými slovy: v tuto danou chvíli prakticky celá duchovní gravitace Věčného Syna, vypočítaná na základě teorie celistvosti, působí celá ve velkém vesmíru. Jestli tyto výpočty jsou spolehlivé, můžeme usuzovat, že vesmíry, vznikající nyní ve vnějším prostoru jsou v tuto chvíli zcela neduchovní. A jestliže je toto pravdou, tak to uspokojivě vysvětluje, proč duchem obdařené bytosti mají tak málo, nebo žádné informace o těchto obrovských projevech energie, bez ohledu na to, že jsou si vědomi jejich fyzické existence.

12:3.10 (132.4) 3. Gravitace mysli. Na základě stejných principů srovnatelných výpočtů, tito experti se pustili do problému přítomnosti a reakce gravitace mysli. Odhadnutí jednotky mysli se dosáhlo zprůměrováním tří materiálních a tří duchovních typů mentality, ačkoliv typ mysli, zjištěn v usměrňovatelích energie a jejich společnících, se projevil destabilizujícím faktorem ve snaze dospět k základní jednotce pro výpočet gravitace mysli. Nebylo příliš obtížné určit nynější kapacitu Třetího Zdroje a Středu, neboť gravitace mysli působí v souladu s touto teorií celistvosti. Ačkoliv v tomto případě nejsou výsledky zkoumání tak průkazné, jak je tomu u výpočtů fyzické a duchovní gravitace, jsou tyto výsledky srovnatelně poučné a dokonce poutavé. Tito badatelé vyvozují, že přibližně osmdesát pět procent reakce gravitace mysli na intelektuální přitažlivost Společného Činitele vzniká v současném velkém vesmíru. Toto by naznačovalo pravděpodobnost, že působení mysli má co do činění s pozorovatelnými fyzickými aktivity, které nyní probíhají po celých oblastech vnějšího prostoru. I když tento výsledek není zdaleka přesný, v podstatě se shoduje s naším názorem, že inteligentní organizátoři síly v současné době řídí evoluci vesmíru v prostorových úrovních za současnými vnějšími hranicemi velkého vesmíru. Bez ohledu na to, jaká je podstata této předpokládané inteligence, tak zřejmě nereaguje na duchovní gravitaci.

12:3.11 (133.1) Ale všechny tyto výpočty jsou, v nejlepším případě, jen odhady, založené na předpokládaných zákonech. My si myslíme, že jsou dost spolehlivé. I kdyby se několik duchovních bytostí nacházelo ve vnějším prostoru, tak by jejich společná přítomnost nijak výrazně neovlivnila výpočty, které obsahují tak obrovské rozměry.

12:3.12 (133.2) Gravitace osobnosti se nedá vypočítat. My známe tento okruh, ale nemůžeme změřit kvalitativní ani kvantitativní reálie, reagující na jeho přitažlivost.

4. Prostor a pohyb

12:4.1 (133.3) Všechny jednotky kosmické energie jsou připojeny na základní okruh otáčení a vykonávají svoje poslání, otáčejíc se po vesmírném oběžném okruhu. Všechny vesmíry prostoru, všechny jejich dílčí systémy a světy jsou otáčivé sféry, pohybující se po bezkonečných okruzích prostorových úrovních hlavního vesmíru. V celém hlavním vesmíru není naprosto nic nehybného, kromě samého středu Havony, věčného Ostrova Ráj, centrum gravitace.

12:4.2 (133.4) Neomezené Absolutno je funkčně ohraničeno prostorem, ale my si nejsme zcela jisti o vztahu tohoto Absolutna k pohybu. Je pohyb jeho součástí? My to nevíme. My víme, že pohyb není přirozenou součástí prostoru; dokonce pohyby samotného prostoru nejsou přirozené. Ale my nemáme tak ujasněný názor na vztah Neomezeného Absolutna k pohybu. Kdo nebo co, je opravdu odpovědné za gigantické přeměny síly-energie, probíhající nyní za hranicemi současných sedmi supervesmírů? Pokud se týče vzniku pohybu, tak my máme následující názory:

12:4.3 (133.5) 1. My si myslíme, že Společný Činitel vyvolává pohyb ve vesmíru.

12:4.4 (133.6) 2. Zdali Společný Činitel způsobuje pohyby celého vesmíru, my dokázat nemůžeme.

12:4.5 (133.7) 3. Univerzální Absolutno nezpůsobuje počáteční pohyb, ale vyrovnává a kontroluje všechna napětí, vyvolaná pohybem.

12:4.6 (133.8) Je patrné, že organizátoři síly jsou odpovědní za tvorbu gigantických vesmírných koles, které nyní pohánějí hvězdnou evoluci, ale jejich schopnost takto působit jim byla umožněna určitými úpravami prostorové přítomnosti Neomezeného Absolutna.

12:4.7 (133.9) Z lidského hlediska je vesmír bezduchý—je negativní; je to něco, co existuje pouze ve vztahu k něčemu pozitivnímu a mimoprostorovému. Nicméně, prostor je realitou. Obsahuje a podmiňuje pohyb. Dokonce se pohybuje sám. Pohyby prostoru mohou být přibližně klasifikovány následujícím způsobem:

12:4.8 (133.10) 1. Primární pohyb—dýchání prostoru, pohyb samotného prostoru.

12:4.9 (133.11) 2. Sekundární pohyb—protilehlé směrové otáčení postupných úrovní prostoru.

12:4.10 (133.12) 3. Relativní pohyby—relativní v tom smyslu, že tyto pohyby nejsou posuzovány k Ráji jako vztažnému bodu. Primární a sekundární pohyby jsou absolutní, jsou to pohyby, mající vztah k nepohyblivému Ráji.

12:4.11 (133.13) 4. Vyrovnávající nebo harmonizující pohyb, určený pro koordinování všech ostatních druhů pohybů.

12:4.12 (134.1) Ačkoliv současný vztah vašeho slunce a jeho přidružených planet projevuje mnoho relativních a absolutních pohybů v prostoru, u astronomů to vytváří dojem, že jste v prostoru poměrně nehybní a že okolní hvězdokupy a hvězdné proudy letí prostorem stále se zvyšující rychlostí směrem ven, tak jak to ukazují vaše výpočty. Ale není tomu tak. Vy nedokážete rozpoznat nynější vnější a rovnoměrné rozpínání fyzických tvořeních veškerého proniknutelného prostoru. Vaše vlastní lokální tvoření (Nebadon) je součástí tohoto pohybu vesmírného vnějšího rozpínání. Všech sedm supervesmírů je součástí dvě miliardy let trvajícího cyklu dýchání prostoru, probíhajícího společně s vnějšími oblastmi velkého vesmíru.

12:4.13 (134.2) Když se vesmíry rozpínají a stahují, materiální masy v proniknutelném prostoru se pohybují střídavě proti směru a ve směru gravitační síly Ráje. Práce, kterou je nutno konat, aby materiálně-energetické masy tvoření byly v pohybu je práce prostoru a ne síly-energie.

12:4.14 (134.3) Ačkoliv vaše spektroskopické odhady astronomických rychlostí jsou vcelku spolehlivé, když se týkají hvězdných oblastí, náležících k vašemu supervesmíru a sousedních supervesmírů, ve vztahu k oblastem vnějšího prostoru jsou tyto předpoklady zcela nespolehlivé. Přibližující se hvězda způsobí přeměnu normálních spektrálních čar na fialové; a podobně, vzdalující se hvězda způsobí přeměnu těchto čar na červené. Vlivem mnohých zasahujících faktorů se vytváří dojem, že rychlost vzdalování vnějších vesmírů se zvětšuje o více než sto šedesát kilometrů za vteřinu při každém nárůstu vzdálenosti o milion světelných let. Tímto způsobem uvažování a následným zdokonalením výkonnějších teleskopů se bude jevit, že tyto velmi vzdálené soustavy letí z této části vesmíru neuvěřitelnou rychlostí, přesahující čtyřicet osm tisíc kilometrů za vteřinu. Ale tato zjevná rychlost vzdalování není reálná; je to důsledek početných omylů, zahrnující úhly nazírání a jiná časově-prostorová zkreslení.

12:4.15 (134.4) Ale to největší ze všech takových zkresleních vyplývá z toho, že obrovské vesmíry vnějšího prostoru v územích hned vedle regionů sedmi supervesmírů se jeví, jakoby se otáčely v opačném směru, než velký vesmír. To jest, nespočet mlhovin s jejich slunci a sférami se v současné době otáčejí kolem středního tvoření ve směru hodinových ručiček. Sedm supervesmírů se otáčí kolem Ráje proti směru hodinových ručiček. Je patrné, že druhý vnější vesmír galaxií, podobně jako sedm supervesmírů, se otáčí okolo Ráje proti směru hodinových ručiček. A astronomové Urantie se domnívají, že objevili důkazy otáčivých pohybů ve třetím vnějším pásmu velmi vzdáleného prostoru, který začínaá projevovat tendence k pohybu ve směru hodinových ručiček.

12:4.16 (134.5) Je pravděpodobné, že tyto střídavé směry po sobě jdoucích procesí vesmírů v prostoru mají něco společného s vnitřním mechanismem vesmírné gravitace Univerzálního Absolutna, který spočívá v koordinování sil a vyrovnávání prostorových napětí. Tak jako prostor, pohyb také doplňuje, nebo vyrovnává gravitaci.

5. Prostor a čas

12:5.1 (134.6) Podobně jako prostor, čas je darem Ráje, ale ne ve stejném smyslu, pouze nepřímo. Čas vzniká působením pohybu a také proto, že mysl má vrozenou schopnost vnímat posloupnost. Z praktického pohledu, pohyb je nezbytný pro čas, ale neexistuje žádná univerzální časová jednotka založená na pohybu; za takovou je možno pouze volně považovat standardní den systému Ráj-Havona. Celistvost dýchání prostoru vylučuje jeho lokální význam jako zdroj času.

12:5.2 (135.1) Prostor není nekonečný, třebaže má svůj původ v Ráji; není absolutní, protože je prostoupen Neomezeným Absolutnem. My neznáme absolutní ohraničení prostoru, ale víme, že absolutnem času je věčnost.

12:5.3 (135.2) Čas a prostor jsou neoddělitelní pouze v prostorově-časových tvořeních, sedmi supervesmírech. Mimočasový prostor (prostor bez času) teoreticky existuje, ale jediným opravdovým mimočasovým místem je oblast Ráj. Mimoprostorový čas (čas bez prostoru) existuje v působení mysli na úrovni Ráje.

12:5.4 (135.3) Relativně nehybné zóny středního prostoru, dotýkající se Ráje a oddělující proniknutelný prostor od neproniknutelného, jsou přechodné zóny mezi časem a věčností a proto je nezbytné, aby poutníci během přesunu přes tyto zóny do Ráje, kde završí svoji pouť, byli uvedeni do bezvědomého stavu. Návštěvníci, uvědomující si čas, mohou jít do Ráje bez nutnosti tohoto spánku, ale zůstávají tvory času.

12:5.5 (135.4) Časové vztahy neexistují bez pohybu v prostoru, ale vědomí času existuje. Posloupnost dějů umožňuje uvědomění času i v nepřítomnosti pohybu. Svojí podstatou je lidská mysl méně spjata s časem, než s prostorem. Dokonce během pozemského života, i když lidská mysl je pevně spjata s prostorem, tvůrčí lidská představivost je poměrně neomezená časem. Ale samotný čas není genetickou vlastností mysli.

12:5.6 (135.5) Existují tři rozdílné úrovně vědomí času:

12:5.7 (135.6) 1. Čas, vnímaný myslí—vědomí posloupnosti, vědomí pohybu a uvědomování si délky trvání dějů.

12:5.8 (135.7) 2. Čas, vnímaný duchem—pochopení pohybu k Bohu a uvědomění si pohybu směrem vzhůruk úrovním vzrůstající božskosti.

12:5.9 (135.8) 3. Osobnost vytváří ojedinělý smysl pro čas skrze vnímání Reality a také uvědomováním si přítomnosti a vnímáním doby trvání.

12:5.10 (135.9) Neduchovní živočichové znají pouze minulost a žijí v přítomnosti. Duchem obdařený člověk má schopnost předvídání (vhled); on si může představit budoucnost. Pouze perspektivní a progresivní způsoby myšlení jsou reálné pro osobnost. Neměnná etika a tradiční morálka jsou jen nepatrně nad úrovní živočichů. Ani stoicizmus není vysokou úrovní seberealizace. Etika a morálka se stávají opravdu lidskými, když jsou dynamické a progresivní, v souladu s vesmírnou realitou.

12:5.11 (135.10) Lidská osobnost není pouhým průvodním jevem časoprostorových událostí, lidská osobnost může také působit jako kosmická příčina takových událostí a má schopnost tyto jevy vytvářet.

6. Řízení vesmíru

12:6.1 (135.11) Vesmír není statický. Stabilita není výsledek nehybnosti, ale spíše je to důsledek vyvážených energií, spolupracujících myslí, koordinovaných morontiálních světů, nadkontroly ducha a sjednocení osobnosti. Stabilita je zcela a vždy úměrná božskosti.

12:6.2 (135.12) Při fyzickém řízení hlavního vesmíru Vesmírný Otec uplatňuje svoje prvenství a svrchovanost prostřednictvím Ostrova Ráj; Bůh je absolutní při duchovním řízení kosmu v osobě Věčného Syna. Pokud se týče oblastí mysli, Otec a Syn působí rovnocenně ve Společném Činiteli.

12:6.3 (136.1) Třetí Zdroj a Střed pomáhá udržovat rovnováhu a koordinaci spojených fyzických a duchovních energií a systémů prostřednictvím absolutnosti svého ovládání kosmické mysli a také uplatňuje svoje vrozené vlastnosti na podporu univerzální fyzické a duchovní gravitace. Kdekoliv a kdykoliv se vyskytne spojení mezi materiálním a duchovním, takový jev je činem Nekonečného Ducha. Samotná mysl může vzájemně propojovat fyzické síly a energie materiální úrovně s duchovní energií a bytostmi duchovní úrovně.

12:6.4 (136.2) Při všech vašich úvahách o vesmírných jevech, musíte určitě vzít v úvahu vzájemné vztahy fyzických, intelektuálních a duchovních energií a také to, že je stanovena patřičná tolerance pro neočekávané úkazy, provázející jejich spojení prostřednictvím osobnosti a pro nepředvídatelné jevy, vyplývající z akcí a reakcí empirického Božstva a Absoluten.

12:6.5 (136.3) Vesmír je vysoce předvídatelný pouze ve smyslu kvantitativním, nebo v měření gravitace; dokonce i prvotní fyzické síly nereagují na lineární gravitaci a ani vyšší intelektuální významy a opravdové duchovní hodnoty konečných vesmírných realit na ni nereagují. Kvalitativně není vesmír vysoce předvídatelný pokud se jedná o nová spojení sil a to buď fyzických, intelektuálních nebo duchovních, ačkoliv mnohé takové kombinace energií, nebo sil se stávají částečně předvídatelnými, když jsou podrobeny kritickému pozorování. Když jsou hmota, mysl a duch sjednoceny tvůrčí osobností, my nejsme schopni úplně předpovědět rozhodnutí takové bytosti, která je obdařena svobodnou vůlí.

12:6.6 (136.4) Všechny fáze prvotní energie, rodícího se ducha a jiné neosobní podstaty zřejmě reagují v souladu s určitými ustálenými, ale neznámými zákony a jsou charakterizovány rozsahem působení a pružností reakcí, které jsou často vyvedeny z rovnováhy, když se dostanou do ohraničeného a odděleného postavení. Jak vysvětlit tuto nepředvídatelnou nezávaznost reakcí, projevovanými těmito vznikajícími vesmírnými realitami? Tyto neznámé, nepochopitelně nepředvídatelné úkazy—týkající se buď chování prvotní jednotky síly, reakce neidentifikované úrovně mysli, nebo úkazu tvořícího se obrovského předvesmíru v oblastech vnějšího prostoru—pravděpodobně odhalují činnosti Konečného a přítomnost působení Absoluten, které předcházejí působení vesmírných Tvořitelů.

12:6.7 (136.5) My opravdu nevíme, ale domníváme se, že taková úžasná všestrannost a důmyslná koordinace naznačuje přítomnost a působení Absoluten a že taková pestrost reakcí v přítomnosti patrné jednotné příčiny vykazují reakce Absoluten nejenom na bezprostřední a okolnostní příčinu, ale také na všechny ostatní související příčiny v celém hlavním vesmíru.

12:6.8 (136.6) Jednotlivci mají své opatrovatele osudu; všechny planety, soustavy, konstelace, vesmíry a supervesmíry mají své příslušné vládce, kteří pracují pro dobro svých držav. Na Havonu a také na velký vesmír dohlížejí ti, kterým byly tyto velké odpovědnosti svěřeny. Ale kdo pečuje a stará se o základní potřeby velkého vesmíru jako celku, od Ráje až ke čtvrté a nejvzdálenější úrovni vnějšího prostoru? Je pravděpodobné, že existencionálně se takový naddohled přisuzuje Rajské Trojici, ale z empirického pohledu je vznik posthavonských vesmírů závislý na:

12:6.9 (136.7) 1. Absolutnech v potenciálu.

12:6.10 (136.8) 2. Konečném v řízení.

12:6.11 (137.1) 3. Nejvyšším v evoluční koordinaci.

12:6.12 (137.2) 4. Architektech Hlavního Vesmíru v řídící správě, předcházející objevení se ustanovených vládců.

12:6.13 (137.3) Neomezené Absolutno prostupuje celým prostorem. My ne zcela plně chápeme přesný status Božstva a Vesmírných Absoluten, ale víme, že Vesmírná Absolutna působí všude tam, kde působí Božstvo a Neomezená Absolutna. Božstvo Absolutní může být univerzálně přítomné, ale stěží prostorově přítomné. Konečný je, nebo někdy bude, prostorově přítomný ve vnější oblasti čtvrté úrovně prostoru. My pochybuje, že Konečný bude někdy prostorově přítomný za hranicemi hlavního vesmíru, ale uvnitř těchto hranic Konečný postupně sjednocuje tvůrčí působení potenciálů tří Absoluten.

7. Část a celek

12:7.1 (137.4) V celém prostoru a čase a s ohledem na veškerou realitu jakékoliv podstaty působí neúprosný a neosobní zákon, který je rovnocenný působení kosmické prozřetelnosti. Soucit charakterizuje postoj Boha k lásce pro jedince; nestrannost motivuje postoj Boha k celku. Vůle Boha nemusí nutně převládat v části—v srdci každé osobnosti—ale jeho vůle skutečně řídí celek, vesmír vesmírů.

12:7.2 (137.5) Pravdou je, že zákonům Boha ve všech jeho vztazích se všemi svými bytostmi, není vlastní svévolnost. Vám, s vaší ohraničenou představivostí a omezeným pohledem, se činy Boha musí často jevit jako panovačné a svévolné. Zákony Boha jsou pouze jeho návyky, jeho způsob opakovaně dělat věci; a on vždy dělá všechno dobře. Vy vidíte, že Bůh dělá stejnou věc stejným způsobem, opakovaně, jednoduše proto, že toto je nejlepší způsob dělat danou věc za dané situace; a nejlepší způsob je správný způsob a proto nekonečná moudrost vždy přikáže udělat tu věc správným a dokonalým způsobem. Také byste si měli pamatovat, že fyzické prostředí není výhradním činem Božstva; v těch úkazech, které člověk nazývá příroda, jsou přítomny i jiné vlivy.

12:7.3 (137.6) S božskou podstatou se neslučuje žádná forma degradace; ona nikdy nepřipustí vykonání jakéhokoliv čistě osobního činu nedokonalým způsobem. Mělo by se jasně říci, že: jestli v božskosti každé situace, v neobyčejnosti každé okolnosti, v každém případě kde jednání nejvyšší moudrosti naznačuje potřebu pro jiný způsob řízení—jestliže potřeba dokonalosti z jakéhokoliv důvodu vyžaduje jiný způsob reakce, lepší reakce, okamžitě bude všemoudrý Bůh reagovat tím lepším a vhodnějším způsobem. A to bude projev vyššího zákona, nebude to zrušení nižšího zákona.

12:7.4 (137.7) Bůh není otrocky svázán svými návyky k chronickému opakování svých vlastních dobrovolných činů. Zákony Nekonečného si neodporují; všechny jsou dokonalosti neomylné podstaty; všechny jsou nezpochybnitelné činy, vyjadřující bezchybná rozhodnutí. Zákon je neměnnou reakcí nekonečné, dokonalé a božské mysli. Všechny činy Boha jsou projevem vlastní vůle, nehledě na jejich patrnou jednotvárnost. V Bohu „není žádná proměnlivost a ani stín přeměnění.“ Ale toto všechno, co může být pravdivě řečeno o Vesmírném Otci, nemůže být řečeno se stejnou jistotou o všech jeho podřazených inteligentních bytostech, nebo evolučních tvorech.

12:7.5 (137.8) Protože Bůh je neměnný, vy se proto vždy můžete spoléhat na to, že ve všech běžných situacích on pokaždé udělá stejnou věc a to stejným a obvyklým způsobem. Bůh je zárukou stability pro všechny stvořené věci a bytosti. On je Bůh; proto se nemění.

12:7.6 (138.1) A veškerá stálost jeho jednání a jednotnost jeho působení je osobní, vědomá a výrazným projevem jeho vlastní vůle, protože Bůh není bezmocným otrokem své vlastní dokonalosti a nekonečnosti. Bůh není samočinná automatická síla; on není síla, která je otrocky spoutána zákony. Bůh není ani matematická rovnice, nebo chemický vzorec. On je svobodomyslná a prvotní osobnost. On je Vesmírný Otec, bytost, ovládající veškeré bohatství osobnosti a vesmírný zdroj osobnosti všech tvorů.

12:7.7 (138.2) Vůle Boha ne vždy jednotně vítězí v srdcích materiálních smrtelníků, hledajících Boha, ale jestli se rozšíří časový rámec daného okamžiku a obsáhne celý první život, tak vůle Boha se stane stále víc patrnější v duchovních plodech, které přináší život duchem vedených dětí Boha. A když je potom lidský život rozšířen ještě více, až pojme morontiální zkušenost, tak božská vůle je viděna jak září jasněji a jasněji v oduševnělých skutcích těch bytostí času, které začaly pociťovat radost z prožívaného vztahu osobnosti člověka s osobností Vesmírného Otce.

12:7.8 (138.3) Otcovství Boha a bratrstvo lidí představuje paradox části a celku na úrovni osobnosti. Bůh miluje každého jedince jako jednotlivé dítě v nebeské rodině. Avšak Bůh takto miluje všechny jednotlivce; on nedělá žádné rozdíly mezi osobami a univerzálnost jeho lásky vytváří příbuzenský vztah celku, univerzální bratrství.

12:7.9 (138.4) Láska Otce dává každé osobnosti absolutní individuální status unikátního dítěte Vesmírného Otce, dítěte nemajícího dvojníka ve věčnosti, tvora vlastní vůle, nenahraditelného v celé věčnosti. Láska Otce zvelebuje každé Boží dítě, osvětluje každého člena nebeské rodiny a vytváří jasnou siluetu unikátní povahy každé osobité bytosti na pozadí neosobních úrovních, ležících mimo bratrský okruh Otce všeho. Boží láska pozoruhodně zobrazuje nadsmyslovou hodnotu každého tvora vlastní vůle, neomylně odhaluje vysokou hodnotu, kterou Vesmírný Otec vložil do všech svých dětí, od nejvyšších osobností tvořitelů na úrovni Ráje, až po nejnižší osobnosti vlastní a důstojné vůle, žijící v primitivních kmenech v době, kdy vznikaly lidské druhy na některých evolučních světech času a prostoru.

12:7.10 (138.5) Právě tato láska Boha pro jedince vytváří božskou rodinu všech jedinců, univerzální bratrství svobodomyslných dětí Rajského Otce. A toto bratrství, vzhledem ke svojí univerzálnosti, je vlastnost celku. Když je bratrství univerzální, tak neodhaluje každý vztah, ale celý vztah. Bratrství je realitou celku a proto odhaluje vlastnosti celku v protikladu vlastnostem části.

12:7.11 (138.6) Bratrství vytváří opravdový vztah mezi všemi osobnostmi, existující ve vesmíru. Žádná osoba nemůže uniknout výhodám, nebo nevýhodám, které jsou výsledkem vztahu k jiným osobám. Část získává, nebo ztrácí ve srovnání s celkem. Upřímná snaha každého člověka prospívá všem lidem; pochybení nebo špatnost každého člověka zvětšuje utrpení všech lidí. Tak, jak se pohybuje část, tak se pohybuje celek. Jak postupuje celek, tak postupuje část. Relativní rychlosti části a celku určují, zdali část je opožděna ochablostí celku, nebo je hnána kupředu hybnou silou kosmického bratrství.

12:7.12 (139.1) Zůstává záhadou, jak Bůh dokáže být vysoce osobitou bytostí, uvědomující si sebe sama a sídlící v hlavním ústředí a současně být přítomný v tak obrovském vesmíru a v osobním kontaktu s téměř nekonečným počtem bytostí. To, že tento jev je záhadou, která je nad rámec lidského vnímání, by ani v nejmenším neměla snižovat vaši víru. Nedopusťte, aby nesmírná velikost nekonečnosti, nezměrnost věčnosti a ušlechtilost a dokonalost nesrovnatelného charakteru Boha vás zastrašila, ohromila nebo odradila; protože Otec není příliš daleko od každého z vás; on ve vás pobývá a my všichni se v něm doslova pohybujeme, skutečně žijeme a opravdu existujeme.

12:7.13 (139.2) Třebaže Otec působí prostřednictvím svých božských tvořitelů a svých stvořených dětí, on také udržuje nejintimnější vnitřní kontakt s vámi, kontakt tak ušlechtilý, tak vysoce osobní, že je to i nad rámec mého vnímání—to záhadné spojení fragmentu Otce s lidskou duší a se smrtelnou myslí, ve které on skutečně pobývá. Jestli si uvědomujete tyto Boží dary, tak proto víte, že Otec není v intimním spojení pouze se svými božskými společníky, ale také se svými evolučními smrtelnými dětmi času. Otec opravdu pobývá v Ráji, ale jeho božská přítomnost také pobývá v lidských myslích.

12:7.14 (139.3) I když duch Syna byl rozlit celé lidstvo, přestože Syn kdysi s vámi pobýval v podobě smrtelného těla, třebaže serafové vás osobně stráží a vedou, jak mohou všechny tyto božské bytosti Druhého Zdroje a Středu doufat, že se vám někdy přiblíží, nebo porozumí tak dokonale, jako Otec, který poskytl část sebe samého, aby ve vás pobýval, aby byl vaším skutečným a božským, dokonce věčným „já“?

8. Hmota, mysl a duch

12:8.1 (139.4) „Bůh je duch“, ale Ráj duch není. Materiální vesmír je vždy místem, kde se konají všechny duchovní aktivity; duchovní bytosti a ti, kteří dosáhli duchovnosti, žijí a pracují na fyzických sférách materiální reality.

12:8.2 (139.5) Poskytování kosmické síly—oblast kosmické gravitace—je funkcí Ostrova Ráj. Všechna původní síla-energie vychází z Ráje a hmota, potřebná pro vznikání nesčíslných vesmírů nyní cirkuluje v celém hlavním vesmíruve formě supergravitace, která vytváří silový náboj proniknutelného prostoru.

12:8.3 (139.6) Všechny přeměny sil ve vzdálených vesmírech, které vyšly z Ráje, probíhají v závislosti na nikdy nekončící, stále přítomnou, neselhávající přitažlivost věčného Ostrova, poslušně a přirozeně se stále otáčejí okolo věčných prostorových drah vesmírů. Fyzická energie je jediná realita, která je spolehlivá a vytrvalá ve své poslušnosti univerzálnímu zákonu. Pouze ve světech tvorů svobodné vůle se projevují odchylky od božských cest a původních plánů. Síla a energie jsou univerzálním svědectvím stability, stálosti a věčnosti středního Ostrova Ráj.

12:8.4 (139.7) Poskytování ducha a oduševňování osobností—oblast duchovní gravitace—je doménou Věčného Syna. A tato duchovní gravitace Syna, nepřetržitě přitahující k němu všechny duchovní reality, je právě tak reálnou a absolutní, jako je všemocné materiální sevření Ostrova Ráj. Ale materiálně myslící člověk je přirozeně více obeznámený s materiálními projevy fyzické podstaty, než se stejně reálnými a pozoruhodnými projevy duchovní podstaty, které jsou rozeznatelné pouze duchovním vhledem duše.

12:8.5 (140.1) Když se mysl jakékoliv osobnosti ve vesmíru stává více duchovní—podobná Bohu—začíná méně reagovat na materiální gravitaci. Realita, měřena reakcí na fyzickou gravitaci, je protikladem reality, která je určena kvalitou duchovního obsahu. Působení fyzické gravitace je kvantitativním určovatelem neduchovní energie; působení duchovní gravitace je kvalitativním měřítkem živé energie božskosti.

12:8.6 (140.2) Co Ráj znamená pro fyzické tvoření a co Věčný Syn znamená pro duchovní vesmír, to je Společný Činitel pro světy myslí—inteligentní vesmír materiálních, morontiálních a duchovních bytostí a osobností.

12:8.7 (140.3) Společný Činitel reaguje na materiální i duchovní reality a proto je přirozené, že je univerzálním pečovatelem všech inteligentních bytostí, bytostí, které mohou ztělesnit spojení materiálních i duchovních fází tvoření. Poskytnutí inteligence, péče o materiální a duchovní úrovně skrze fenomén mysli je výhradní doménou Společného Činitele, který se takto stává partnerem duchovní mysli, esencí morontiální mysli a podstatou materiální mysli evolučních tvorů času.

12:8.8 (140.4) Mysl je metoda, prostřednictvím které se duchovní reality stávají empirickými pro osobité tvory. A v konečném výsledku jsou sjednocující schopnosti i lidské mysli—schopnost spojovat věci, myšlenky a hodnoty— nadmateriální.

12:8.9 (140.5) Ačkoliv smrtelná mysl jen stěží může pochopit sedm úrovní relativní kosmické reality, lidský intelekt by měl být schopen pochopit podstatu významu tří fungujících úrovních konečné reality:

12:8.10 (140.6) 1. Hmota. Organizovaná energie, která podléhá působení lineární gravitace, ledaže je pozměněna pohybem a podmíněna myslí.

12:8.11 (140.7) 2. Mysl. Organizované vědomí, úplně nepodléhající materiální gravitaci a které se stane naprosto svobodným, když je pozměněno duchem.

12:8.12 (140.8) 3. Duch. Nejvyšší osobní realita. Opravdový duch nepodléhá vlivu fyzické gravitace, ale nakonec se stává motivujícím vlivem pro všechny rozvíjející se energetické systémy, majících status osobnosti.

12:8.13 (140.9) Cílem existence všech osobností je duch; materiální projevy jsou relativní a kosmická mysl dělá prostředníka mezi těmito univerzálními protiklady. Poskytování mysli a péče ducha jsou činností přidružených osob Božstva, Nekonečného Ducha a Věčného Syna. Celistvost reality Božstva není mysl, ale duch-mysl—mysl-duch, sjednocené osobností. Nicméně, absolutna jak duchovního, tak i hmotného se spojují v osobě Vesmírného Otce.

12:8.14 (140.10) V Ráji jsou všechny tři energie, fyzická, intelektuální a duchovní rovnocenné. V evolučním kosmu je energie-hmota dominantní, kromě osobnosti, ve které duch prostřednictvím mysli usiluje o převahu. Duch je základní realitou osobní zkušenosti všech tvorů, protože Bůh je duch. Duch se nemění a proto převyšuje ve vztazích osobnosti mysl i hmotu, které se mění na základě empirických zkušeností během postupného dosahování vyšších úrovní.

12:8.15 (140.11) V kosmické evoluci se hmota stává filozofickým stínem, vrhaný myslí v přítomnosti duchovní záření božského osvícení, ale tato skutečnost v žádném případě nenarušuje realitu hmoty-energie. Mysl, hmota a duch jsou stejně reálnými, ale nemají stejnou hodnotu pro osobnost při dosažení božskosti. Vědomí božskosti je postupná duchovní zkušenost.

12:8.16 (141.1) Čím jasněji září oduševnělá osobnost (Otec ve vesmíru, fragment potenciální duchovní osobnosti v jednotlivém tvorovi), tím větší je stín, vrhaný prostředníkem-myslí na svůj materiální oděv. V čase je lidské tělo stejně reálné jako mysl nebo duch, ale ve smrti mysl (identita) i duch přežívají, zatímco tělo ne. Kosmická realita může chybět ve zkušenosti osobnosti. A proto váš řecký řečnický obrat—o materiálním, jako o stínu reálnějších duchovních podstat—má opravdu filozofický smysl.

9. Osobní reality

12:9.1 (141.2) Duch je základní osobní realita ve vesmírech a osobnost je základ pro veškerou postupnou zkušenost s duchovní realitou. Každá fáze zkušenosti osobnosti na každé následné úrovni vesmírného postupu se hemží stopami, vedoucí k odhalení okouzlujících osobních realit. Opravdový osud člověka spočívá ve vytvoření nových a duchovních cílů a potom v reakci na kosmická vábení těchto vznešených cílů nemateriální hodnoty.

12:9.2 (141.3) Láska je tajemstvím blahodárného spojení mezi osobnostmi. Vy nemůžete opravdu poznat člověka na základě jediného kontaktu s ním. Vy nemůžete opravdu poznat hudbu prostřednictvím matematické dedukce, i když hudba je forma matematického rytmu. Telefonní číslo přidělené předplatiteli žádným způsobem neurčuje osobnost toho předplatitele, nebo nenaznačuje nic o jeho charakteru.

12:9.3 (141.4) Matematika, materiální věda jsou nepostradatelné pro inteligentní debatu o materiálních aspektech vesmíru, ale taková znalost není nutnou součástí vyššího pochopení skutečnosti, nebo pro osobní porozumění duchovním realitám. Nejenom v oblastech života, ale i ve světě fyzické energie je souhrn dvou nebo více věcí velmi často něco víc, než očekávaný výsledek jejich prostého spojení, nebo se od něho nějak odlišují. Celá matematická věda, celá filozofie, nebo vrcholná fyzika nebo chemie, by nemohly předpovědět nebo vědět, že výsledkem spojení dvou plynných atomů vodíku s jedním plynným atomem kyslíku bude nová a kvalitativně superaditivní substance—kapalná voda. Pochopení významu tohoto daného fyzikálně chemického jevu by mělo zabránit rozvoji materialistické filozofie a mechanistické kosmologie.

12:9.4 (141.5) Technická analýza neodhalí možnosti člověka nebo věci. Na příklad: voda se s úspěchem používá pro uhašení ohně. To, že voda uhasí oheň je skutečnost, se kterou se denně setkáváme, ale tuto vlastnost vody, by nikdy žádná analýza nemohla zjistit. Analýza zjistí, že voda je složena z vodíku a kyslíku; další zkoumání odhalí, že kyslík vlastně podporuje hoření a že vodík volně sám hoří.

12:9.5 (141.6) Vaše náboženství se stává pravdivým, protože se dostává z otrockého zajetí strachu a z područí pověry. Vaše filozofie usiluje o osvobození od dogmat a tradic. Vaše věda je zapletena do věky trvajícího sporu mezi pravdou a omylem, zatímco bojuje o vysvobození ze zajetí abstrakce, z otroctví matematiky a relativní slepoty mechanického materialismu.

12:9.6 (142.1) Smrtelný člověk má duchovní jádro. Mysl je osobně-energetický systém, existující okolo božského duchovního jádra a fungující v materiálním prostředí. Takový živý vztah osobní mysli a ducha vytváří vesmírný potenciál věčné osobnosti. Opravdové potíže, trvající zklamání, vážné neúspěchy, nebo nevyhnutelná smrt mohou přijít jenom potom, když sobecké pojetí se domnívá, že může úplně nahradit řídící sílu duchovního jádra, a tím přeruší kosmický program identifikace osobnosti.

12:9.7 (142.2) [Představeno Zdokonalovatelem Moudrosti, zplnomocněným Věčně Moudrými Uversy.]

Kapitola 13 Posvátné sféry Ráje

Koncept kopie

Kniha Urantia

Kapitola 13

Posvátné sféry Ráje

13:0.1 (143.1) V prostoru mezi středním Ostrovem Ráj a nejvnitřnějšími planetárními okruhy Havony jsou umístěny tři menší okruhy speciálních sfér. Nejvnitřnější okruh se skládá ze sedmi tajných sfér Vesmírného Otce; druhá skupina je složena ze sedmi zářivých světů Věčného Syna; na vnějším okruhu je sedm obrovských sfér Nekonečného Ducha, výkonně-řídící centra Sedmi Hlavních Duchů.

13:0.2 (143.2) Tyto tři sedmisférové okruhy Otce, Syna a Ducha se vyznačují nepřekonatelnou velkolepostí a nepředstavitelnou nádherou. Také jejich materiál nebo fyzická konstrukce jsou takového druhu, který je pro vás neznámý. Každý okruh je z jiného materiálu a každý svět každého okruhu je odlišný, kromě sedmi světů Syna, které mají stejné fyzické složení. Všech dvacet jedna světů jsou nesmírně obrovské sféry a každá skupina sedmi světů je rozdílně zvěčněna. Pokud je nám známo, tak tyto sféry vždycky existovaly; jako i Ráj, ony jsou také věčné. Neexistuje žádný záznam ani tradice o jejich původu.

13:0.3 (143.3) Sedm tajných sfér Vesmírného Otce, kroužící kolem Ráje v těsné blízkosti věčného Ostrova, intenzivně odrážejí duchovní jas centrálního záření věčných Božstev, šíříce toto světlo božské nádhery celým Rájem a také na sedm okruhů Havony.

13:0.4 (143.4) Na sedmi posvátných světech Věčného Syna mají zřejmě původ neosobní energie duchovního záření. Žádná bytost nemůže pobývat na žádné z těchto sedmi zářivých sfér. Tyto světy osvětlují duchovní dokonalostí celý Ráj a Havonu a posílají ryzí duchovní světlo do sedmi supervesmírů. Tyto oslnivé sféry druhého okruhu také posílají svoje světlo (světlo bez tepla) Ráji a miliardě světů sedmisférového okruhu středního vesmíru.

13:0.5 (143.5) Sedm světů Nekonečného Ducha je obydleno Sedmi Hlavními Duchy, kteří řídí osudy sedmi supervesmírů a posílajíc do těchto tvořeních času a prostoru duchovní světlo Třetí Osoby Božstva. A celá Havona, ale ne Ostrov Ráj, je zalévána těmito oduševňujícími vlivy.

13:0.6 (143.6) Ačkoliv světy Otce jsou sférami dosažení konečného statusu pro všechny osobnosti obdařené fragmentem Otce, toto není jejich výhradní funkce. Na těchto světech pobývá mnoho různých druhů bytostí a tvorů, nejenom osobnosti. Každý svět na okruhu Otce a na okruhu Syna má rozdílné druhy trvalých obyvatel, ale my si myslíme, že světy Syna jsou obydleny jednotným druhem tvorů, které se liší od osobitých bytostí. Fragmenty Otce se řadí mezi rodilé obyvatele Diviningtonu; ostatní druhy trvalých obyvatel vám nejsou odhaleny.

13:0.7 (143.7) Dvacet jedna družic Ráje slouží mnoha účelům ve středním vesmíru i v supervesmírech, které nejsou odhaleny v tomto vyprávění. Vy jste schopni pochopit jen velmi málo o životě na těchto sférách, takže nemůžete doufat, že získáte něco, co by se podobalo ucelenému pohledu na ně, ať už se jedná o jejich podstatu nebo funkci; probíhají tam tisíce činností, která vám nejsou odhaleny. Těchto dvacet jedna sfér obsahuje potenciál fungování hlavního vesmíru. Tyto kapitoly poskytují pouze letmý pohled na určité vymezené činnosti, týkající se současné vesmírné epochy velkého vesmíru—lépe řečeno, jednoho ze sedmi sektorů velkého vesmíru.

1. Sedm posvátných světů Otce

13:1.1 (144.1) Otcův okruh sfér posvátného života obsahuje jediná skrytá tajemství osobnosti ve vesmíru vesmírů. Tyto družice Ráje, tři nejvnitřnější okruhy, jsou jedinými zakázanými oblastmi ve vztahu k osobnosti ve středním vesmíru. Dolní Ráj a světy Syna jsou podobně uzavřeny pro osobnosti, ale žádná z těchto oblastí se osobnosti přímo netýká.

13:1.2 (144.2) Rajské světy Otce jsou řízeny nejvyšším řádem Stálých Synů Trojice—Trinitizovaní Důvěrníci Svrchovanosti. O těchto světech mohu říci velmi málo; o jejich rozmanitých činnostech mohu říci ještě méně. Takové informace jsou záležitostí pouze těch bytostí, které na nich působí a z nichž se vydávají na svoje cesty. Ačkoliv jsem částečně obeznámený se šesti těmito neobyčejnými světy, nikdy jsem nenavštívil Divinington; tento svět je pro mně zcela zakázán.

13:1.3 (144.3) Jeden z důvodů tajnosti těchto světů je to, že každá z těchto duchovních sfér má svoji specifickou podobu, nebo projev Božstev, tvořící Rajskou Trojici; není to osobnost, ale pouze unikátní přítomnost Božskosti, kterou si mohou uvědomit a pochopit tyto pozoruhodné skupiny inteligentních tvorů, kteří žijí trvale na této ojedinělé sféře, nebo mají na ni povolen přístup. Trinitizovaní Důvěrníci Svrchovanosti jsou osobními zástupci těchto specializovaných a neosobních přítomností Božskosti. Důvěrníci Svrchovanosti jsou vysoce osobitými bytostmi, výborně obdařeny a skvěle přizpůsobeny pro svoji vznešenou a náročnou práci.

13:1.4 (144.4) 1. Divinington. Tento svět je, v unikátním smysle, „lůno Otce“, sféra osobního spojení Vesmírného Otce, kde se specificky projevuje jeho božskost. Divinington je Rajské shromaždiště Ladičů Myšlení, ale je také domovem různých jiných tvorů, osobností a dalších bytostí, mající původ ve Vesmírném Otci. Kromě Věčného Syna, mnoho jiných osobností vzniklo přímo v důsledku samostatných činů Vesmírného Otce. V tomto bydlišti působí a přátelí se pouze fragmenty Otce a ty osobnosti a ostatní bytosti, které mají svůj původ přímo a výlučně ve Vesmírném Otci.

13:1.5 (144.5) Tajemství Diviningtonu zahrnují záhadu poskytování a poslání Ladičů Myšlení. Jejich podstata, původ a způsob jejich spojení s málo vyvinutými tvory evolučních světů je tajemstvím této sféry Ráje. Tyto úžasné procesy se osobně nás ostatních netýkají a proto Božstva považují za vhodné neinformovat nás úplně o některých rysech této významné a božské služby. Pokud přijdeme do styku s touto fází božské činnosti, jsou nám povoleny veškeré informace o těchto procesech, ale pokud se jedná o podrobné detaily tohoto význačného poslání, nejsme plně informováni.

13:1.6 (145.1) Tato sféra také ukrývá tajemství podstaty, účelu a činností všech ostatních forem fragmentů Otce, Gravitačních Poslů a velkého množství dalších bytostí, které vám nejsou odhaleny. Je velmi pravděpodobné, že ty pravdy, týkající se Diviningtonu, které jsou mně odepřeny, kdyby mně byly odhaleny, pouze by mně zmátly a ztížily by moji současnou práci a také je možné to, že jsou nad rámec chápání bytostí mého řádu.

13:1.7 (145.2) 2. Sonarington. Tato sféra je „lůno Syna“, osobní přijímací svět Věčného Syna. Je to hlavní středisko Ráje pro sestupné a vzestupné Syny Boží, kteří byli schváleni a přijati s konečnou platností. Tento svět je Rajským domovem pro všechny Syny Věčného Syna a jemu rovnocenných a přidružených Synů. S tímto nebeským příbytkem jsou spojeny početné řády božského synovství, které nebyly odhaleny smrtelníkům, protože se neúčastní uskutečňování záměrů vzestupného programu lidského duchovního postupu přes vesmíry do Ráje.

13:1.8 (145.3) Tajemství Sonaringtonu zahrnují záhadu inkarnace božských Synů. Když se Syn Boží stane Synem Člověka, je doslova zrozen z ženy, tak jak se to stalo na vašem světě před devatenácti stoletími, je to univerzální záhada. Tato záhada se děje ustavičně ve všech vesmírech a je to tajemstvím božského synovství Sonaringtonu. Ladiči Myšlení jsou tajemstvím Boha-Otce. Inkarnace božských Synů je tajemstvím Boha-Syna; toto tajemství je ukryto v sedmém sektoru Sonaringtonu, což je oblast, do které nemá nikdo přístup, kromě těch, kteří osobně prožili tuto unikátní zkušenost. Vy jste byli obeznámeni pouze s těmi fázemi inkarnace, týkající se vaší vzestupné dráhy. Existuje mnoho dalších fází záhadné inkarnace Rajských Synů neodhalených typů, kteří plní svá vesmírná poslání, která vám nebyla odhalena. A ještě existují další záhady Sonaringtonu.

13:1.9 (145.4) 3. SPIRITINGTON. Tento svět je „lůno Ducha“, Rajský domov vyšších bytostí, které výhradně zastupují Nekonečného Ducha. Tady se shromažďuje Sedm Hlavních Duchů a někteří z jejich potomků ze všech vesmírů. V tomto nebeském příbytku je možno také zastihnout početné neodhalené řády duchovních osobností, bytostí určených k rozmanitým činnostem ve vesmíru, které nemají spojitost s plány povznesení smrtelných tvorů času na Rajské úrovně věčnosti.

13:1.10 (145.5) Tajemství Spiritingtonu zahrnují neproniknutelné záhady reflexe. My vám řekneme o rozsáhlém a univerzálním jevu reflexe mnohem podrobněji, protože působí v hlavních řídících centrech světů supervesmírů, ale nikdy vám tento jev nevysvětlíme úplně, poněvadž my mu plně nerozumíme. My chápeme hodně, opravdu hodně, ale mnoho základních detailů je nám stále záhadou. Reflexe je tajemstvím Boha-Ducha. Vy jste byli poučeni o funkcích reflexe v souvislosti se vzestupným programem přežití smrtelníků a reflexe takto působí, ale reflexe je také nepostradatelným rysem jiných četných aspektů vesmírné činnosti. Tento dar Nekonečného Ducha je rovněž využíván pro jiné možnosti, než jenom pro shromažďování znalostí a šíření informací. A existují další záhady Spiritingtonu.

13:1.11 (145.6) 4. Vicegerington. Tato planeta je „lůno Otce a Syna“ a je tajemnou sférou určitých neodhalenýchbytostí, které mají svůj původ v činech Otce a Syna. Zde má také Rajský domov mnoho zvelebených bytostí složitého původu, jejichž vznik je komplikovaný kvůli velkému množství metod, používaných v sedmi supervesmírech. Na tomto světě se shromažďuje mnoho skupin bytostí, jejichž totožnost nebyla odhalena smrtelníkům Urantie.

13:1.12 (146.1) Tajemství Vicegeringtonu zahrnují záhady trinitizování a trinitizování je tajemstvím k oprávnění zastupovat Trojici, působit jako zástupce Boha. Právo zastupovat Trojici přísluší pouze těm bytostem, odhalených či neodhalených, které jsou trinitizovány, stvořeny, vzniknuty nebo zvěčněny kterýmikoliv dvěma, nebo všemi třemi osobami Rajské Trojice. Osobnosti, které byly přivedeny k životu aktem trinitizování určitých typů zvelebených tvorů, nepředstavují nic víc, než koncepční potenciál, uvolněný při tomto trinitizování, ačkoliv takoví tvorové mohou vystoupit do náruče Božstva po cestě, která je otevřena tvorům jejich typu.

13:1.13 (146.2) Netrinitizované bytosti nerozumí plně metodě trinitizování jak dvěma, nebo třemi Tvořiteli, nebo určitými tvory. Vy nikdy neporozumíte plně tomuto jevu, ledaže ve velmi vzdálené budoucnosti na vaší zvelebené životní pouti projdete úspěšně tímto dobrodružstvím, protože jinak vám budou tajemství Vicegeringtonu stále zakázány. Já dokonale znám a stejně tak dokonale a nedotknutelně chráním tajemství mého původu a osudu.

13:1.14 (146.3) Existují ještě další formy a fáze trinitizování, které nebyly lidem na Urantii představeny a osobní aspekty těchto postupů jsou náležitě chráněny v tajném sektoru Vicegerington.

13:1.15 (146.4) 5. Solitarington. Tento svět je „lůno Otce a Ducha“ a je shromaždištěm obrovského množství nádherných neodhalených bytostí, majících původ ve společných činech Vesmírného Otce a Nekonečného Ducha; bytosti, které kromě vrozených vlastností Ducha, mají v sobě rysy Otce.

13:1.16 (146.5) Tato sféra je také domovem Osamělých Poslů a jiných osobností superandělských řádů. Vy víte velmi málo o těchto bytostech; existuje obrovské množství řádů, které nebyly na Urantii odhaleny. Přestože tyto řády sídlí trvale na pátém světě, neznamená to, že Otec měl cokoliv společného se vznikem Osamělých Poslů nebo jejich superandělských společníků, ale v této vesmírné epoše řídí jejich činnost. V průběhu současné vesmírné epochy je také tato oblast místem pobytu Vesmírných Upravovatelů Energie.

13:1.17 (146.6) Existuje mnoho dalších doplňujících řádů duchovních osobností— bytostí, které jsou neznámé smrtelnému člověku a které se dívají na Solitarington jako na svoji Rajskou domovskou sféru. Je třeba si pamatovat, že všechny sektory a úrovně vesmírných činností mají právě tak plnou podporu duchovních podporovatelů, jako má svět v případě pomoci smrtelnému člověku dosáhnou svého božského osudu v Ráji.

13:1.18 (146.7) Tajemství Solitaringtonu. Kromě určitých záhad trinitizování, tento svět ukrývá tajemství osobního vztahu Nekonečného Ducha s některými vyššími potomky Třetího Zdroje a Středu. Tady na Solitaringtonu jsou skryty záhady důvěrného spojení velkého množství neodhalených řádů s duchy Otce, Syna a Ducha, s trojitým duchem Trojice a s duchy Nejvyššího, Konečného a Nejvyššího-Konečného.

13:1.19 (146.8) 6. Seraphington. Tato sféra je „lůno Syna a Ducha“ a je domovským světem nesmírného množství neodhalených bytostí, které byly vytvořeny Synem a Duchem. Tato sféra je rovněž určeným domovem pro všechny ty armády pomáhajících a pečujících andělů, včetně supernafimů, sekunafimů a serafů. Ve středním a ve vnějších vesmírech slouží také mnoho řádů nádherných duchů, kteří nejsou „pomáhající duchové pro ty, kteří zdědí spasení.“ Všichni tito duchovní pracovníci na všech úrovních a světech vesmírných činností pohlížejí na Seraphington jako na svůj Rajský domov.

13:1.20 (147.1) Tajemství Seraphingtonu zahrnují trojitou záhadu, z nichž se mohu zmínit pouze o jedné—záhada serafské přepravy. Schopnost rozmanitých řádů serafů a příbuzných duchovních bytostí zabalit do svých duchovních forem všechny řády nemateriálních osobností a přepravovat je na velmi dlouhých meziplanetárních cestách je tajemstvím, které je uzamčeno v duchovních sektorech Seraphingtonu. Přepravní serafové znají toto tajemství, ale nesdělují ho nám ostatním, nebo ho asi sdělovat nemohou. Další tajemství Seraphingtonu se týkají osobních zkušeností těch typů duchovních pečovatelů, kteří nebyli ještě odhaleni smrtelníkům. A my se zdržíme povídání o tajemstvích těchto bytostí, které jsou s vámi úzce spjaty, protože vy jste velmi blízko pochopit tyto druhy bytí a představit vám i jenom část našich znalostí takových jevů, by se podobalo zradě důvěry, která nám byla dána.

13:1.21 (147.2) 7. Ascendington. Tento unikátní svět je „lůno Otce, Syna a Ducha,“ shromaždiště zestupných tvorů prostoru a přijímací sféra poutníků času, kteří procházejí přes vesmír Havona na jejich cestě do Ráje. Ascendington je skutečným Rajským domovem vzestupných duší času a prostoru než získají status Ráje. Vy smrtelníci budete trávit většinu vašich havonských „dovolených“ na Ascendingtonu. Během vašeho života v Havoně bude pro vás znamenat Ascendington to, co pro vás byli podporovatelé relaxace během vašeho vzestupu lokálním vesmírem a supervesmírem. Tady budete zapojeni do tisíců aktivit, které jsou nad možnostmi lidské představivosti. Tak, jako i na každém předchozím vyšším stupni vzestupu směrem k Bohu, tak i zde vaše lidská podstata vstoupí do nových vztahů s vaší božskou podstatou.

13:1.22 (147.3) Tajemství Ascendingtonu zahrnují záhadu postupného a zaručeného růstu duchovního a potenciálního nesmrtelného duplikátu charakteru a identity v materiální a smrtelné mysli. Tento jev—evoluce nesmrtelné duše v mysli smrtelného a materiálního tvora je jednou z nejsložitějších záhad ve vesmírech..

13:1.23 (147.4) Vy nikdy plně nepochopíte tuto záhadnou přeměnu, dokud nedosáhnete Ascendington. A to je právě to, proč celý Ascendington bude otevřený vašemu udivujícímu pohledu. Sedmá část Ascendingtonu je mně zakázána—ten sektor, týkající se právě tohoto tajemství, které je (nebo bude) výhradní zkušeností a vlastnictvím bytostí vašeho typu. Tato zkušenost náleží vašemu řádu lidské existence. Bytosti mého řádu se přímo nezúčastňují těchto proměn. Proto je pro mně tento sektor zakázán a vám bude nakonec odhalen. Ale dokonce i potom, až vám bude odhalen, tak z nějakého důvodu zůstane navždy vaším tajemstvím. Vy to neodhalíte ani nám, ani žádnému jinému řádu bytostí. My víme o věčném spojení božského Ladiče Myšlení a nesmrtelné duše lidského původu, ale pro vzestupné konečné je tato daná zkušenost absolutní realitou.

2. Vztahy Otce ke světům

13:2.1 (147.5) Tyto domovské světy, ve kterých žijí rozmanité řády duchovních bytostí jsou nesmírně obrovské a pozoruhodné sféry a jejich nesrovnatelná krása a jedinečné nádhera se vyrovnají Ráji. Jsou to světy, které jsou místem shromažďování, jsou to sféry opětného sjednocování a místa trvalých kosmických adres. Vy, jako koneční, budete mít trvalé bydliště v Ráji, ale v Ascendingtonu budete mít stále vaši domovskou adresu, dokonce i tehdy, když budete sloužit ve vnějším prostoru. V průběhu celé věčnosti budete považovat Ascendington za váš domov, plný citových vzpomínek a krásných zážitků. Když se stanete duchovní bytostí sedmého stupně, pravděpodobně se vzdáte vašeho trvalého statusu v Ráji.

13:2.2 (148.1) Jestliže vnější vesmíry jsou v procesu formování, jestliže mají být obydleny tvory času s vzestupným potenciálem, potom my usuzujeme, že tyto děti budoucnosti budou také pohlížet na Ascendington jako na svůj Rajský domovský svět.

13:2.3 (148.2) Ascendington je jedinou posvátnou sférou, které bude neomezeně otevřena pro vaše prozkoumání jako novému příchozímu do Ráje. Vicegerington je jedinou posvátnou sférou, která je zcela a neomezeně otevřena mému prozkoumání. Ačkoliv tajemství Vicegeringtonu se vztahují k mému původu, v této současné vesmírné epoše ho nepovažuji za svůj domov. Bytosti mající původ v Trojici a trinitizované bytosti nejsou stejné.

13:2.4 (148.3) Bytosti, mající původ v Trojic, nežijí stále na světech Otce; ony mají své samostatné domovy na Ostrově Ráj v blízkém sousedstvím Nejsvatější Sféry. Často se objevují na Ascendingtonu, „v lůně Otce-Syna-Ducha,“ kde se seznamují se svými bratry, kteří vystoupili na tuto úroveň z nevyvinutých světů prostoru.

13:2.5 (148.4) Vy byste mohli předpokládat, že Synové Tvořitelé, bytosti mající původ ve spojení Otce a Syna, považují Vicegerington za svůj domov, ale v této vesmírné epoše působení Boha Sedmidílného tomu tak není. Je mnoho dalších nejasností, které pro vás budou složité a určitě se setkáte s řadou otázek při vaší snaze pochopit tyto věci, které jsou tak blízko Ráje. Ani se vám nemůže podařit tyto otázky vysvětlit, vy víte tak málo. A kdyby jste věděli víc o světech Otce, tak by jste se prostě setkávali ještě s více otázkami, dokud by jste se o nich nedozvěděli všechno. Status na každém z těchto tajemných světů se získává jak službou, tak i podstatou původu a následné vesmírné epochy mohou a také přerozdělí některé kategorie bytostí.

13:2.6 (148.5) Světy vnitřního okruhu jsou opravdu více světy bratrství, nebo statutárními světy, nežli skutečnými obytnými sférami. Smrtelníci získají určitý status na každém z těchto světů Otce, s výjimkou jednoho. Na příklad: Když vy smrtelníci dosáhnete Havony, máte zajištěno povolení na Ascendington, kde jste velmi vítáni, ale není vám dovoleno navštívit ostatních šest posvátných světů. Po ukončení vaší cesty přes systémy Ráje a po vašem přijetí do Sborů Konečnosti, získáte povolení do Sonaringtonu, protože jste nejenom syny Božími a také vzestupnými bytostmi—a vy jste dokonce víc. Ale vždycky bude zůstávat jedna sedmina Sonaringtonu, sektor, ukrývající tajemství inkarnace božských Synů, na který nebude mít přístup a nepoznáte ho. Tato tajemství nebudou nikdy odhalena vzestupným synům Boha.

13:2.7 (148.6) Nakonec získáte přímý vstup do Ascendingtonu a podmíněný vstup do ostatních sfér Otce, s výjimkou Diviningtonu. Ale i když máte uděleno povolení navštívit dalších pět tajných sfér, poté když se stanete konečným, nebude vám dovoleno navštívit všechny sektory těchto světů. Rovněž vám nebude povoleno přistát na březích Diviningtonu, „lůnu Otce“, i když budete určitě nejednou stát po „pravé ruce“ Otce. V průběhu celé věčnosti nikdy nevznikne nutnost pro vaši přítomnost na světě Ladičů Myšlení.

13:2.8 (149.1) Tyto shromažďovací světy duchovního života jsou zakázaným územím do té míry, že jsme byli požádáni nevyjednávat vstup do těch oblastí těchto sfér, které jsou zcela za hranicemi našich zkušeností. Můžete se dokonce stát tvorem tak dokonalým, jako je Vesmírný Otec dokonalý ve své božskosti, ale nemůžete poznat všechna empirická tajemství všech ostatních řádů vesmírných osobností. Když Tvořitele a jeho stvoření spojuje empirické osobní tajemství, Tvořitel zachová toto tajemství ve věčné tajnosti.

13:2.9 (149.2) Předpokládá se, že všechna tato tajemství jsou známa kolektivnímu orgánu Trinitizovaných Důvěrníků Svrchovanosti. Tyto bytosti jsou dobře známy pouze těmiskupinám, které žijí v jejich speciálních světech; jsou velmi málo pochopitelní jinými řády bytostí. Až dosáhnete Ráje, poznáte a budete nadšeně milovat deset Tajemství Svrchovanosti, které řídí Ascendington. Kromě Diviningtonu, vy také dosáhnete dílčího pochopení Tajemství Svrchovanosti na ostatních světech Otce, ačkoliv ne tak dokonale jako na Ascendingtonu.

13:2.10 (149.3) Trinitizovaní Důvěrníci Svrchovanosti, tak jak může jejich jméno naznačovat, jsou spřízněni s Nejvyšším; podobně jsou oni spřízněni s Konečným a s budoucím Nejvyšším-Konečným. Tito Důvěrníci Svrchovanosti jsou tajemstvím Nejvyššího a také tajemstvím Konečného, dokonce i tajemstvím Nejvyššího-Konečného.

3. Posvátné světy Věčného Syna

13:3.1 (149.4) Sedm zářících sfér Věčného Syna jsou světy sedmi fází ryze duchovní existence. Tyto zářivé prstence jsou zdrojem trojitého světla Ráje a Havony; jejich účinek je z větší části, ale ne zcela, omezen na střední vesmír.

13:3.2 (149.5) Na těchto družicích Ráje není přítomná osobnost; proto je jen málo informací, týkajících se těchto ryze duchovních příbytků, které mohou být poskytnuty smrtelné a materiální osobnosti. My se učíme, že tyto světy se hemží jiným životem, než osobním—neosobními bytostmi Věčného Syna. My se domníváme, že tyto entity jsou shromažďovány za účelem služby v plánovaných nových vesmírech vnějšího prostoru. Filozofové Ráje tvrdí, že každý nový Rajský cyklus, asi dvě miliardy let urantijského času, je svědkem vytvoření dalších doplňujících zásob těchto řádů na tajných světech Věčného Syna.

13:3.3 (149.6) Pokud já jsem informovaný, žádná osobnost nebyla nikdy na žádné z těchto sfér Věčného Syna. V celém průběhu mojí dlouhé zkušenosti v Ráji a mimo něj, jsem nikdy nebyl určen k návštěvě některého z těchto světů. Dokonce osobnosti spoluvytvořené Věčným Synem nenavštěvují tyto světy. My usuzujeme, že všechny typy neosobních duchů—bez ohledu na původ—jsou přijímány v těchto duchovních domovech. I když já jsem osoba a mám duchovní podobu, není pochyby, že by se mně tento svět jevil prázdný a opuštěný, kdyby mně bylo dovoleno ho navštívit. Vyšší duchovní osobnosti nemají sklon hledat uspokojení v neúčelné zvědavosti; v naprosto neužitečném dobrodružství. Pořád je kolem spousta velmi poutavých a smysluplných dobrodružství, které nedovolí vývoj jakéhokoliv zájmu o tyto zbytečnosti a nereálnosti..

4. Světy Nekonečného Ducha

13:4.1 (149.7) Mezi vnitřním okruhem Havony a zářivými sférami Věčného Syna se otáčí sedm okruhů Nekonečného Ducha. Tyto světy jsou obydleny potomstvem Nekonečného Ducha, trinitizovanými syny zvelebených stvořených osobností a jinými typy neodhalených bytostí, které se zabývají aktivním řízením četných projektů v různých oblastech vesmírných činností.

13:4.2 (150.1) Sedm Hlavních Duchů jsou nejvyššími a rozhodujícími představiteli Nekonečného Ducha. Oni mají svá osobní stanoviště, jejich energetická ohniska, na obvodu Ráje, ale všechny jejich činnosti, týkající se vedení a řízení velkého vesmíru, jsou prováděny na těchto sedmi speciálních výkonných sférách Nekonečného Ducha. Sedm Hlavních Duchů jsou ve skutečnosti mechanismem pro vyváženost mysli a ducha ve vesmíru vesmírů, všeobsahující, všeobklopující a všekoordinující centrální síla.

13:4.3 (150.2) Z těchto sedmi speciálních sfér Hlavní Duchové ovládají rovnováhu a stabilizaci okruhů kosmické mysli ve velkém vesmíru. Oni mají také co dočinění s rozdílným duchovním postojem a přítomností Božstev po celém velkém vesmíru. Fyzické reakce jsou jednotné, neměnné a vždy okamžité a automatické. Ale empirická duchovní přítomnost závisí na základních podmínkách nebo stavech duchovní vnímavosti, vlastní individuálním myslím světů.

13:4.4 (150.3) Fyzický vliv, přítomnost a působení se nemění ve všech vesmírech, malých nebo velkých. Odlišujícím faktorem duchovní přítomnosti, nebo reakce na ni, je rozdílný stupeň poznání a vnímání tvorů svobodné vůle. Zatímco duchovní přítomnost absolutního a existenciálního Božstva není v žádném případě jakkoliv ovlivněna loajálními nebo neloajálními postoji ze strany stvořených bytostí, současně je pravdou, že působící přítomnost subabsolutního a empirického Božstva je určitě a okamžitě ovlivněna rozhodnutími, volbami a svobodnými postoji takových stvořených konečných bytostí—loajalitou a oddaností individuální bytosti, planety, soustavy, souhvězdí nebo vesmíru. Ale tato duchovní přítomnost božskosti není ani náladová, ani svévolná; její empirické rozdílnosti spočívají v tom, že osobití tvorové jsou obdařeni svobodnou vůlí.

13:4.5 (150.4) Určovatel rozdílnosti duchovní přítomnosti žije ve vašich vlastních srdcích a myslích a spočívá ve způsobu vašeho vlastního výběru, v rozhodování vašich myslí a ve vymezování vašich vlastních vůlí. Tato rozdílnost je vrozená ve svobodomyslných reakcích inteligentních osobitých bytostí, pro které Vesmírný Otec určil, že budou používat tuto svobodu volby. A Božstva vždy spolehlivě reagují na potřeby svých duchů, uspokojují a vyhovují podmínkám a požadavkům rozdílných voleb tvora, někdy poskytují více své přítomnosti v reakci na upřímnou žádost a jindy se stáhnou zpět, když se jejich tvorové rozhodnou jiným způsobem použít jejich božskou darovanou svobodu rozhodování. A takto se duch božskosti stává pokorně poslušný rozhodnutím bytostí ve světech tvorů.

13:4.6 (150.5) Ve skutečnosti jsou výkonné příbytky Sedmi Hlavních Duchů Rajskými řídícími centry sedmi supervesmírů a jejich odpovídajících segmentů ve vnějším prostoru. Každý Hlavní Duch řídí jeden supervesmír a každý z těchto sedmi světů je výlučně přidělen jednomu z Hlavních Duchů. Mimo Ráj neexistuje žádný stupeň řízení sedmi supervesmírů, který by se nezajišťoval na těchto výkonných světech. Tyto světy nejsou tak výsadní jako sféry Otce a sféry Syna a ačkoliv povolení k pobytu je omezeno na rodilé bytosti a na ty, kteří tady pracují, tyto řídící planety jsou vždy volně přístupné všem bytostem, které je chtějí navštívit a které ovládají potřebné dopravní prostředky.

13:4.7 (151.1) Pro mně jsou tyto výkonné světy těmi nejzajímavějšími a nejpoutavějšími místy za hranicemi Ráje. Neexistuje žádné jiné místo v celém širokém vesmíru, kde je možno pozorovat tolik různých činností, zahrnujících tak velké množství odlišných živých bytostí, které řídí procesy na tolika rozmanitých úrovních a které jsou současně materiální, intelektuální a duchovní. Když dostanu povolení pro uvolnění ze služby na určitý čas a když jsem náhodou v Ráji, nebo v Havoně, tak obvykle směřuji na jeden z těchto rušných světů Sedmi Hlavních Duchů, abych tam inspiroval svoji mysl podívanou na iniciativu, zanícení, oddanost, moudrost a účinnost. Nikde jinde nemůžu pozorovat takové úžasné propojení výkonnosti osobnosti na všech sedmi úrovních vesmírné reality. A pokaždé jsem povzbuzen činnostmi těch, kteří vědí velmi dobře jak vykonávat svoji práci a kteří se ze své práce dokonale radují.

13:4.8 (151.2) [Představeno Zdokonalovatelem Moudrosti, zplnomocněným pro tuto činnost Věčně Moudrými Uversy.]

Kapitola 14 Střední a Božský vesmír

Koncept kopie

Kniha Urantia

Kapitola 14

Střední a Božský vesmír

14:0.1 (152.1) Dokonalý a božský vesmír se rozkládá ve středu všeho tvoření; je to věčné jádro, kolem kterého se otáčejí obrovská tvoření času a prostoru. Ráj je gigantický střední Ostrov absolutní stability, který nehybně spočívá v samém srdci velkolepého věčného vesmíru. Toto centrální planetární uskupení se nazývá Havona a je velmi daleko od lokálního vesmíru Nebadon. Havona má nesmírně obrovské rozměry a téměř neuvěřitelnou hmotnost a skládá se z jedné miliardy sfér nepředstavitelné krásy a oslňující nádhery, ale opravdový význam tohoto velmi rozsáhlého tvoření je skutečně nad možnostmi chápání lidské mysli.

14:0.2 (152.2) Havona je jediným ustáleným, dokonalým a ukončeným seskupením světů. Toto je bezvýhradně vytvořený a dokonalý vesmír; není to evoluční proces. Toto je věčné jádro dokonalosti, kolem kterého víří nekonečná procesí vesmírů, která jsou součástí fantastického evolučního experimentu, odvážného dobrodružství Božích Synů Tvořitelů, kteří se snaží okopírovat v čase a rozmnožit v prostoru modelový vesmír, ideál kompletnosti, nejvyšší konečnosti, vrcholné reality a věčné dokonalosti.

1. Systém Ráj-Havona

14:1.1 (152.3) Od okraje Ráje k vnitřním hranicím sedmi supervesmírů existuje těchto následujících sedm podmínek a pohybů prostoru:

14:1.2 (152.4) 1. Nehybné zóny středního prostoru, dotýkající se Ráje.

14:1.3 (152.5) 2. Tři okruhy Ráje, otáčející se ve směru hodinových ručiček a sedm okruhů Havony.

14:1.4 (152.6) 3. Částečně nehybná prostorová zóna, oddělující okruhy Havony od černých gravitačních těles středního vesmíru.

14:1.5 (152.7) 4. Vnitřní pásmo černých gravitačních těles, pohybujících se proti směru hodinových ručiček.

14:1.6 (152.8) 5. Druhá unikátní prostorová zóna, rozdělující dvě prostorové dráhy černých gravitačních těles.

14:1.7 (152.9) 6. Vnější pásmo černých gravitačních těles, otáčejících se okolo Ráje ve směru hodinových ručiček.

14:1.8 (152.10) 7. Třetí prostorová zóna—částečně nehybná zóna—oddělující vnější pásmo černých gravitačních těles od nejvnitřnějších okruhů sedmi supervesmírů.

14:1.9 (152.11) Miliarda světů Havony je org