Kapitola 171 Na cestě do Jerusalema

   
   Red Jesus Text: On | Vypnuto    Paragraph Numbers: On | Vypnuto
Verze pro tiskVerze pro tisk

Kniha Urantia

Kapitola 171

Na cestě do Jerusalema

NÁSLEDUJÍCÍHO dne po památném kázání o „Království nebeském“ Ježíš oznámil, že se příští den on a jeho apoštolové vypraví do Jerusalema na svátek Paschi a na cestě tam navštíví různá města v jižní Pereji.

Po proslovu Ježíše o království a jeho oznámení o cestě na svátek Paschi si všichni jeho stoupenci mysleli, že jde do Jerusalema, aby tam slavnostně zahájil světské království, založené na nadvládě židů. Bez ohledu na to, co Ježíš řekl o nemateriálním charakteru království, nepodařilo se mu úplně vytěsnit z myslí svých židovských posluchačů představu, že Mesiáš musí nastolit určitý druh nacionalistické vlády s centrem v Jerusalemu.

To, co Ježíš řekl ve svém sobotním kázání jenom zmátlo většinu jeho přívrženců; velmi málo jich bylo osvíceno Ježíšovou řečí. Jemu blízcí pochopili něco z jeho učeních o vnitřním království, „královstvím nebeském ve vás,“ ale také věděli, že mluvil o jiném a budoucím království a to bylo to království, o kterém věřili, že teď jde do Jerusalemu ustanovit. Když byli potom zklamáni ve svém očekávání, když pak byl židy zavržen a později, když byl Jerusalem doslova zničen, stále se drželi této naděje a upřímně věřili, že učitel se brzy vrátí na svět ve velké moci a velkolepé slávě, aby ustanovil slíbené království.

Bylo to v toto sobotní odpoledne, když Salome, matka Jakuba a Jana Zebedeových, přišla se svými dvěma syny za Ježíšem a obrátila se k němu jako nastávajícímu vladaři východu s požadavkem, aby ji předem slíbil splnit jakoukoliv její žádost. Ale Učitel to odmítl a řekl ji: „Co žádáš, abych pro tebe udělal?“ Nato Salome odpověděla: „Učiteli, teď když se chystáš do Jerusalema ustanovit království, žádám dopředu tvůj slib, že těmto mým dvěma synům se dostane velké pocty a jeden bude sedět po tvé pravici a druhý po tvé levici v království.“

Když Ježíš vyslechl žádost Salome, řekl: „Ženo, ty nevíš, čeho žádáš.“ A potom, dívajíc se přímo do očí dvou pocty vyžadujících apoštolů, řekl: „Kvůli tomu, že vás dlouho znám a miluji vás, kvůli tomu, že jsem také žil v domě vaší matky, kvůli tomu, že Ondřej vám poručil být vždy se mnou, vy dovolíte své matce přijít tajně za mnou s takovým nevhodným požadavkem? Ale dovolte mně se vás zeptat: můžete vypít kalich, který budu pít já?“ A ihned bez rozmýšlení Jakub a Jan odpověděli: „Ano, Učiteli, můžeme.“ Ježíš řekl: „Jsem zarmoucen z toho, že nevíte proč půjdeme do Jerusalema; trápí mně, že nechápete podstatu království; jsem zklamán z toho, že přivedete svoji matku, aby se na mne obrátila s touto prosbou; ale já vím, že mne ve svých srdcích miluje; proto říkám, že budete opravdu pít z mého kalichu hořkosti a sdílet mé ponížení, ale mně není dáno rozhodovat o tom, kdo bude sedět po mé pravici a po mé levici. Takové pocty čekají na ty, které jmenuje můj Otec.“

Záhy kdosi donesl zprávu o této schůzce Petrovi a dalším apoštolům a ti byli velmi pobouřeni, že Jakub a Jan se snaží získat pro sebe privilegia a tajně šli se svou matkou s takovou prosbou za Ježíšem. Když se začali mezi sebou přít, Ježíš si je všechny zavolal a řekl : „Vy dobře víte, jak vládci jinověrců vládnou nad svými poddanými a jak ti mocní uplatňují svoji moc. Ale tomu tak nebude v království nebeském. Ten, kdo chce být nad vámi, bude nejdřív vašim sluhou. Ten, kdo chce být první mezi vámi, bude vašim sloužícím. Já vám prohlašuji, že Syn Člověka nepřišel, aby se mu sloužilo, ale aby sloužil; a já nyní půjdu do Jerusalema položit svůj život při vykonávání vůle Otce a ve službě mým bratrům.“ Když apoštolové uslyšeli tato slova, vzdálili se, aby se pomodlili. V ten večer, díky snahám Petra, Jakub a Jan se vhodným způsobem omluvili deseti apoštolům a získali nazpět důvěru svých bratrů.

Když přišli se žádostí sedět po pravé a po levé ruce Ježíše v Jerusalemu, synové Zebedea si sotva uvědomovali, že za necelý měsíc bude jejich milovaný učitel viset na římském kříži s umírajícím zlodějem na jedné straně a dalším hříšníkem na druhé straně. A jejich matka, která byla přítomna ukřižování, si jasně vzpomněla na svoji pošetilou žádost, se kterou přišla za Ježíšem v Pelle, když tak nerozumně chtěla pocty pro své apoštolské syny.

1. Odchod z Pelly

V pondělí dopoledne, 13. března, Ježíš a jeho dvanáct apoštolů se naposledy rozloučili s táborem u Pelly a vydali se na jih, aby tam zahájili putovánípo městech jižní Pereji, kde pracovali druhové Abnéra. Mezi sedmdesáti evangelisty strávili více než dva týdny a potom šli přímo do Jerusalema na svátek Paschi.

Když Učitel odešel z Pelly, učedníci, kteří tam tábořili s apoštoly, bylo jich kolem jednoho tisíce, se vydali za ním. Asi polovina této skupiny se od něho odělila u brodu přes Jordán na cestě do Jericha když se dozvěděli, že jde do Chešbónu a poté, když slyšeli jeho kázání „O vyčíslení ztrát.“ Odešli do Jerusalema, zatímco druhá polovina ho následovala po dobu dvou týdnů, navštěvujíc města v jižní Pereji.

Většina blízkých stoupenců Ježíše si v zásadě uvědomovala, že tábor v Pelle byl zrušen a že se tam již nevrátí, ale oni si opravdu mysleli, že to jenom znamená to, že jejich Učitel se konečně rozhodl jít do Jerusalema a uplatnit nárok na Davidův trůn. Velká většina jeho přívrženců nikdy nedokázala pochopit žádnou jinou koncepci království nebeského; bez ohledu na to, co je učil, oni se nevzdali této židovské ideje o království.

Podle příkazu apoštola Ondřeje, ve středu, 15. března, David Zebedeus zavřel tábor u Pelly. V tu dobu tam pobývalo téměř čtyři tisíce návštěvníků a toto číslo nezahrnovalo více než tisíc lidí, kteří bydleli s apoštoly v místě, známém jako učební tábor a kteří odešli s Ježíšem a dvanácti apoštoly na jih. David, s velkou nechutí, prodal veškeré vybavení různým kupcům a s penězi odešel do Jerusalema, kde je předal Jidáši Iškariotskému.

David byl v Jerusalemu během tragického posledního týdne a po ukřižování Ježíše vzal svoji matku s sebou zpět do Betsaidy. Když čekal na Ježíše a apoštoly, navštívil v Betanii Lazara a byl nesmírně pobouřen jakým způsobem ho farizejové začali pronásledovat a štvát po jeho vzkříšení. Ondřej přikázal Davidovi zrušit kurýrskou službu; a to bylo všemi vnímáno jako znamení brzkého ustanovení království v Jerusalemu. David se octl bez práce a rozhodl se stát samozvaným ochráncem Lazara, ale předmět jeho rozhořčeného znepokojení vzápětí uprchl tajně do Filadelfie. Proto, zanedlouho po Ježíšově vzkříšení a po smrti své matky se David odebral do Filadelfie, když předtím nejdříve pomohl Martě a Marii prodat jejich nemovitosti; a tam ve společnosti Abnéra a Lazara strávil zbytek svého života. Stal se kontrolorem všech finančních záležitostí království, které mělo během života Abnéra své centrum ve Filadelfii.

Brzy po zničení Jerusalema se Antiochie stala centrem Pavlova křesťanství, zatímco Filadelfia zůstala centrem Abnerova království nebeského. Z Antiochie se Pavlova verze učení Ježíše a o Ježíši rozšířila po celém západním světě; z Filadelfie ji misionáři abnerovy verze království nebeského šířili po celé Mezopotámii a Arábii až do dob, kdy tito neoblomní poslové učení Ježíše byli smeteni náhlým vzestupem islámu.

2. O vyčíslení ztrát

Když Ježíš se skupinou téměř tisíce stoupenců dorazili k brodu přes Jordán u Betanie, někdy nazývaná Bethabara, jeho učedníci si začínali uvědomovat, že se Ježíš nechystá jít přímo do Jerusalema. Mezitím co váhali a mezi sebou debatovali, Ježíš vystoupil na obrovský kámen a pronesl k nim řeč, která se stala známou jako „Vyčíslení ztrát.“ Učitel řekl:

„Ti z vás, kteří mne chtějí následovat i nadále, musí být připraveni zaplatit za tuto šlechetnou oddanost vykonání vůle mého Otce. Jestli chcete být mými učedníky, musíte být připraveni opustit otce, matku, manželku, děti, bratry a sestry. Jestli kdokoliv z vás chce být nyní mým učedníkem, ten musí být připraven vzdát se také svého života, tak, jako Syn Člověka brzy nabídne svůj život pro dokončení své mise konání vůle Otce na zemi a v těle.

Jestli nejste připraveni zaplatit plnou cenu, stěží můžete být mými učedníky. Než půjdete dál, každý z vás by se měl posadit a vyčíslit cenu za to, aby se stal mým učedníkem. Který z vás by se rozhodl postavit na svých pozemcích strážní věž, aniž by si nejdříve spočítal cenu, aby věděl, zdali má dost peněz na dokončení? Jestli takto cenu nespočítáte, položíte základy a může se stát, že zjistíte, že nejste schopni dokončit to, co jste započali a vaši sousedé se vám budou posmívat a říkat: „Podívejte se, tento člověk začal stavět a není schopen dokončit svoji práci.“ Anebo, který král chce vstoupit do války proti jinému králi, a nejdříve si nesedne a neporadí se, zdali je schopen s deseti tisíci muži bojovat s jeho dvaceti tisíci? Jestliže král si nemůže dovolit střetnout se svým nepřítelem kvůli tomu, že je nepřipraven, pošle svého vyslance k druhému králi i přestože ten je ještě hodně daleko, vyjednat podmínky míru.

Proto každý z vás by si měl nyní sednout a vyčíslit cenu za to stát se mým učedníkem. Od této chvíle nebudete již moci nás následovat, naslouchat učením a vidět naši práci; budete muset čelit krutému pronásledování a být svědectvím o tomto evangeliu tváří v tvář zdrcujícímu zklamání. Jestli nejste připraveni zříci se všeho co jste a věnovat všechno co máte, pak nejste hodni být mými učedníky. Jestli jste již nyní zvítězili sami nad sebou ve svém srdci, nemusíte mít žádný strach z vnějšího vítězství, kterého brzy nabudete, když Syn Člověka bude zavržen velkoknězi a saduceji a dán do rukou posmívajícímu se davu nevěřících.

Nyní byste se měli zeptat sami sebe a zjistit, jaký je váš motiv být mým učedníkem. Jestli toužíte po uznání a slávě, jestli jste světsky zaměřeni, jste jako sůl, která ztratila svoji chuť. A když to, co je ceněno pro svoji slanost ztratí svoji příchuť, jaký má pak užitek? Takové koření je nepotřebné; může se pouze vyhodit do smetí. Teď jsem vás varoval a dal vám možnost vrátit se zpět v pokoji do svých domovů, jestli nejste připraveni vypít se mnou kalich, který se nyní připravuje. Znovu a znovu jsem vám říkal, že mé království není z tohoto světa, ale vy mně nevěříte. Ten, kdo má uši, aby slyšel, nechť naslouchá tomu, co říkám.“

Ihned po těchto slovech Ježíš, v čele dvanáctky, vyrazil na cestu do Chešbónu v doprovodu asi pěti set lidí. Po krátkém otálení se druhá polovina davu vydala do Jerusalema. Apoštolové Ježíše, společně s vůdčími učedníky, hodně přemýšleli o těchto slovech, ale stále lpěli na své víře v to, že po tomto krátkém období příkoří a zkoušek bude království určitě ustanoveno a do jisté míry bude v souladu s jejich dlouhodobými nadějemi.

3. Putování po Pereji

Více než dva týdny Ježíš a dvanáctka, doprovázeni zástupem několika stovek učedníků, putovali po jižní Pereji, navštěvujíc všechna města, ve kterých pracovalo sedmdesát evangelistů. V této oblasti žilo hodně jinověrců a jelikož jen málo z nich se chystalo na slavnost Paschi v Jerusalemu, poslové království se ihned pustili do své práce─učení a kázání.

Ježíš se v Chešbónu setkal s Abnérem a Ondřej dal příkaz sedmdesáti nepřerušovat svoji práci v době Paschi; Ježíš doporučil, aby poslové pokračovali ve své práci bez ohledu na to, co se brzy stane v Jerusalemu. On také poradil Abnérovi dovolit ženskému sboru, kdyby si to přál, jít do Jerusalema na Paschu. A toto bylo naposledy, kdy Abnér viděl Ježíše v těle. Ten se s Abnérem rozloučil slovy: „Můj synu, já vím že budeš věrný království a modlím se k Otci, aby ti dal moudrost milovat a rozumět svým bratrům.“

Během putování od města k městu je velký počet jejich přívrženců opustil a odešel do Jerusalema, takže když se Ježíš vydal na Paschu, tak jeho doprovod už měl méně než dvě stě lidí.

Apoštolové pochopili, že se Ježíš chystá do Jerusalema na Paschu. Oni věděli, že Vysoká rada rozeslala zprávu do celého Izraele, že byl odsouzen k smrti a vydala nařízení, že každý, kdo ví o jeho pobytu, to musí oznámit Vysoké radě; a přesto, navzdory tomu všemu, apoštolové nebyli tak znepokojeni, jak byli tehdy, když jim ve Filadelfii oznámil svůj úmysl jít do Betanie podívat se na Lazara. Tato změna postoje ze silného strachu do stavu tichého očekávání byla hlavně způsobena vzkříšením Lazara. Oni došli k závěru, že v naléhavém případě Ježíš může použít svoji božskou moc a zostudit své nepřátele. Tato naděje, spolu s jejich hlubší a vyzrálejší vírou v duchovní nadřazenost jejich Učitele, vysvětlovala viditelnou odvahu, projevovanou jeho blízkými stoupenci, kteří se ho nyní chystali následovat do Jerusalema navzdory veřejnému prohlášení Vysoké rady, že musí zemřít.

Většina apoštolů a mnoho z jeho blízkých učedníků nevěřilo, že Ježíš může zemřít; věřili v to, že on je „vzkříšení a život“, oni ho považovali za nesmrtelného a již vítězného nad smrtí.

4. Učení v Liviasu

Ve středu večer, 20. března, Ježíš a jeho stoupenci tábořili v Liviasu na své cestě do Jerusalema, kdy již dokončili své putování po městech jižní Pereje. Byla to právě tato noc v Liviasu, kdy Šimon Zélóta a Šimon Petr se tajně domluvili, že sem dopraví přes sto mečů a dají tyto zbraně do rukou všech těch, kteří je budou ochotni přijmout a nosit je ukryté pod svými oděvy. Šimon Petr měl svůj meč u sebe ještě v tu noc, kdy Učitel byl zrazen v zahradě.

Ve čtvrtek brzy ráno, ještě dříve než se ostatní probudili, si Ježíš zavolal Ondřeje a řekl mu: „Probuď své bratry! Chci jim něco říci.“ Ježíš věděl o těch mečích a o tom, kteří z apoštolů je dostali a nosili při sobě, ale on jim nikdy neřekl, že to věděl. Když Ondřej probudil své druhy a ti se shromáždili odděleně od ostatních, Ježíš řekl: „Děti moje, jste se mnou již dlouhou dobu a naučil jsem vás mnohému, co je potřebné pro tuto dobu, ale nyní vás chci varovat, abyste nedůvěřovali nejistotám těla, nebo slabosti lidské obrany proti těžkostem a zkouškám, které nás čekají. Svolal jsem vás tady stranou proto, abych vám ještě jednou jasně řekl, že půjdeme do Jerusalema, kde, jak víte, Syn Člověka byl již odsouzen k smrti. Znovu vám říkám, že Syn Člověka bude vydán do rukou velkoknězů a náboženských vůdců; že ti ho odsoudí a pak vydají do rukou pohanů. A ti se budou Synu Člověka posmívat, dokonce na něho plivat a bičovat a odvedou ho na smrt. A když Syna Člověka zabijí, nebuďte zdrceni, protože já vám prohlašuji, že na třetí den on vstane. Mějte se na pozoru a pamatujte si, že jsem vás předem varoval.“

A znovu byli apoštolové překvapeni a ohromeni; ale nebyli schopni se přinutit přijmout jeho slova doslova; nedokázali pochopit, že Učitel myslel přesně to, co řekl. Byli tak zaslepeni svojí vytrvalou vírou ve světské království na zemi a s centrem v Jerusalemu, že jednoduše nedokázalii─nechtěli─sobě připustit doslovný smysl Ježíšových slov. Celý den přemýšleli nad tím, co Ježíš myslel takovým zvláštním projevem. Ale žádný z nich se neodvážil položit mu otázku o těchto prohlášeních. Až po jeho smrti si tito zmatení apoštolové uvědomili, co jim Učitel řekl tak jasně a otevřeně před svým ukřižováním.

Bylo to tady v Liviasu, brzy po snídani, když několik přátelských farizejů přišlo za Ježíšem a řeklo. „Rychle uprchni z těchto míst, protože Herodes tě hledá, aby tě zabil, tak jak to kdysi udělal s Janem. Bojí se povstání lidu a rozhodl se tě zabít. My tě proto varujeme, abys měl čas uprchnout.“

A byla to částečně pravda. Vzkříšení Lazara vyděsilo a znepokojilo Heroda a jelikož věděl, že Vysoká rada si dovolila odsoudit Ježíše ještě před soudem, Herodes se rozhodl Ježíše buď zabít, anebo vyhnat ze svého území. Sám ve skutečnosti chtěl udělat to druhé, poněvadž se ho tak bál, že doufal, že nebude nucen ho popravit.

Když Ježíš farizeje vyslyšel, odpověděl: „Já znám dobře Heroda a jeho strach z tohoto evangelia království. Ale nemylte se, on by byl mnohem raději, kdyby Syn Člověka šel do Jerusalema trpět a zemřít v rukou velkoknězů; majíc na svých rukou krev Jana, on nechce být odpovědný za smrt Syna Člověka. Jděte a řekněte této lišce, že Syn Člověka káže dnes v Pereji, zítra jde do Judeji a za několik dnů završí svoji misi na zemi a bude připraven vystoupit k Otci.“

Potom se Ježíš obrátil ke svým apoštolům a řekl: „Od dávných dob proroci umírají v Jerusalemu a proto je jenom vhodné, že Syn Člověka půjde do města, kde se nachází dům jeho Otce, aby byl obětován jako platba za lidský fanatismus a jako důsledek náboženských předsudků a duchovní slepoty. Ó, Jerusaleme, Jerusaleme! Město, které zabijí proroky a kamenuje učitele pravdy! Kolikrát bych chtěl shromáždit tvé děti tak, jak slepice shromažďuje své vlastní mláďata pod svá křídla, ale ty mně to nedovolíš! Zři, brzy bude tvůj dům zničen! Mnohokrát si budeš přát uvidět mne, ale neuvidíš. A budeš mne potom hledat, ale nenajdeš mne.“ A když takto promluvil, obrátil se k ostatním kolem a řekl: „Nicméně, vypravme se do Jerusalema na svátek Paschi a konejme tak, abychom naplňovali vůli nebeského Otce.

Byla to zmatená a zaražená skupina věřících, která v tento den následovala Ježíše do Jericha. V Ježíšových prohlášeních o království byli apoštolové schopni pouze rozpoznat určitá sdělení o konečném triumfu; oni prostě nedokázali postavit sebe sami na takové místo, kde by byli ochotni pochopit varování o blížícím se nezdaru. Když Ježíš mluvil o tom, že „vstane na třetí den“, pochopili toto prohlášení jako znamení nevyhnutelného triumfu království ihned po předchozím nepříjemném sporu s židovskými náboženskými vůdci. „Třetí den“ byl běžný židovský výraz, znamenající „brzy“ nebo „brzy poté.“ Když Ježíš mluvil o tom, že „vstane“, oni si mysleli, že má na mysli „vznik království.“

Ježíš byl přijat těmito věřícími jako Mesiáš a představu trpícího Mesiáše židé prakticky neznali. Oni nerozuměli, že Ježíš svojí smrtí dosáhne mnoho věcí, které by nikdy nemohl dosáhnout svým životem. Bylo to vzkříšení Lazara, které dalo apoštolům odvahu vstoupit do Jerusalema, zatímco oporou Ježíše v průběhu těžkého období jeho poskytnutí byla vzpomínka na proměnění na hoře.

5. Slepec u Jericha

Pozdě ve čtvrtek odpoledne, 30. března, Ježíš a jeho apoštolové, v čele skupiny asi dvě stě stoupenců, dorazili k hradbám Jericha. Když se přiblížili k bráně města, potkali se s davem žebráků, mezi nimiž byl nějaký Bartimaios. Byl to starší člověk, který byl od svého mládí slepý. Tento slepý žebrák slyšel hodně o Ježíšovi a věděl všechno o jeho vyléčení slepého Jošijáše v Jerusalemu. Nevěděl o Ježíšově poslední návštěvě Jericha a dozvěděl se o ní až přišel do Betanie. Bartimaios se rozhodl, že když Ježíš znovu navštíví Jericho, tak udělá všechno pro to, aby Ježíše požádal o navrácení svého zraku.

Zpráva o blížícím se Ježíšovi se roznesla po celém Jerichu a stovky jeho obyvatel se shromáždily, aby mu šly naproti. Když se tento velký zástup lidí vracel s Učitelem zpět do města, Bartimaios slyšel hlasitý dupot davu a věděl, že se děje něco neobvyklého a tak se zeptal lidí stojících vedle něj na to, co se děje. A jeden z žebráků mu odpověděl: „Ježíš Nazaretský prochází kolem nás.“ Když Bartimaios uslyšel, že Ježíš je blízko, začal hlasitým hlasem křičet: „Ježíši, Ježíši, smiluj se nade mnou! A když křičel stále hlasitěji a hlasitěji, někteří lidé poblíž Ježíše šli k němu a pokárali ho, aby se ztišil; ale bylo to marné; on křičel ještě více a hlasitěji.

Když Ježíš uslyšel slepcův křik, zastavil se a zůstal stát. A když ho uviděl, řekl svým přátelům: „Přiveďte toho muže ke mně.“ A ti šli k Bartimaiovi a řekli mu: „Raduj se; pojď s námi, jelikož Učitel pro tebe poslal.“ Jak Bartimaios uslyšel tato slova, odhodil svůj plášť, vyskočil směrem k cestě, kde se ho chopilo několik lidí a přivedli ho k Ježíšovi. Ježíš oslovil Bartimaiose slovy: „Co chceš, abych pro tebe udělal?“ Slepec mu odpověděl: „Chtěl bych opět vidět.“ Když Ježíš vyslechl jeho prosbu a viděl jeho víru, řekl: „Budeš opět vidět; jdi svoji cestou; tvá víra tě uzdravila.“ A Bartimaios ihned znovu viděl a zůstal v blízkosti Ježíše, velebíc Boha, dokud se Učitel nevydal příštího dne do Jerusalema. I potom Bartimaios šel s davem, říkajíc všem o tom, jak mu byl navrácen zrak u Jericha.

6. Návštěva Zachea

Slunce již začalo zapadat, když Ježíšovo procesí vešlo do Jericha a Ježíš se rozhodl tady zůstat na noc. Když Ježíš procházel kolem celnice, vyšel z ní Zacheus, hlavní výběrčí cla nebo daní, který velmi toužil setkat se s Ježíšem. Tento vrchní výběrčí cla byl velmi bohatý a hodně slyšel o tomto galilejském prorokovi. Předsevzal si, že pozná jaký je Ježíš člověk, když příště navštíví Jericho; proto se Zacheus snažil protlačit davem, ale ten byl příliš velký a jelikož byl malé postavy tak neviděl přes jejich hlavy. A tak vrchní výběrčí daní šel s davem až téměř do samého centra města a nedaleko od místa, kde bydlel. Když viděl, že se mu nepodaří proniknout davem a uvažujíc, že Ježíš projde městem bez zastavení, běžel dopředu a vyšplhal se na fíkovník, jehož převislé větve visely nad cestou. On věděl, že odtud bude mít dobrý výhled na Učitele až bude tady procházet. A nezklamal se, protože Ježíš prošel kolem, zastavil se, podíval se nahoru na Zachea a řekl: „Rychle, Zacheji, slez dolů, protože dnešní noc musím strávit v tvém domě.“ A když Zacheus uslyšel tato překvapivá slova, tak v tom spěchu dostat se dolů a setkat se s Ježíšem, málem se stromu spadl. Když k němu přišel, projevil obrovskou radost z toho, že Učitel chce zůstat v jeho domě.

Ihned se odebrali do domu Zachea a obyvatelé Jericha byli velmi překvapeni tím, že Ježíš svolil přenocovat v domě vrchního výběrčího cla. A tak, když Učitel a jeho apoštolové se Zachejem zůstali chvíli stát u dveří jeho domu, jeden poblíž stojící jerichovský farizej řekl: „Vidíte, tento člověk jde spát do domu hříšníka, odpadlického syna Abrahama, který vydírá a okrádá lidi svého národa.“ Když to Ježíš uslyšel, podíval se na Zachea a usmál se. Nato se Zacheus postavil na podstavec a řekl: „Lidé Jericha, vyslechněte mne! Ano, já jsem výběrčí cla a hříšník, ale velký Učitel přišel, aby přenocoval v mém domě; a než vejde do mého domu, já vám oznamuji, že věnuji polovinu z celého svého majetku chudým a počínaje zítřkem, jestli nezákonně vynutím cokoliv z kteréhokoliv člověka, vrátím to čtyřnásobně. Celým svým srdcem budu hledat spasení a učit se jednat spravedlivě před Bohem.“

Když Zacheus skončil svoji řeč, Ježíš řekl: „Dnes spasení přišlo do tohoto domu a ty ses stal opravdu synem Abrahama.“ Potom se Ježíš obrátil na kolem shromážděný dav a řekl: „Nedivte se tomu, co říkám a nebuďte uraženi tím, co dělám, protože já jsem již dávno prohlásil, že Syn Člověka přišel hledat a spasit ztracené.“

Zůstali u Zacheje na noc. Ráno vstali a vydali se „cestou lupičů“ do Betanie na své pouti do Jerusalema na Paschu.

7. „Když Ježíš prošel kolem“

Kamkoliv Ježíš přišel, tak šířil radost. Byl plný laskavosti a pravdy. Jeho druhové se nepřestávali divit jeho laskavým slovům, která vycházela z jeho úst. Můžete kultivovat zdvořilost, ale laskavost je vůní přátelství, která vychází z duše láskou nasycené.

Dobrotivost vždy vyvolá úctu, ale když postrádá laskavost, tak často odhání náklonnost. Dobrotivost je přitažlivá jen tehdy, když je laskavá. Dobrotivost je účinná jen tehdy, když je přitažlivá.

Ježíš opravdu rozuměl lidem; proto mohl projevovat upřímné porozumění a ukazovat opravdový soucit. Ale on zřídka dal průchod lítosti. Přestože jeho soucit byl bezmezný, jeho porozumění bylo praktické, osobní a tvořivé. Jeho blízká znalost utrpení nikdy nepřinesla lhostejnost a on uměl pomáhat zoufalým duším aniž zvýšil jejich sebelítost.

Ježíš byl schopen pomáhat lidem tak moc, protože je opravdově miloval. On opravdu miloval každého muže, každou ženu a každé dítě. On mohl být takovým opravdovým přítelem kvůli svému mimořádnému porozumění─on zcela jistě věděl, co se odehrávalo v srdci a mysli člověka. On byl zaujatým a horlivým pozorovatelem. Byl expertem v chápání lidských potřeb a uměl rozpoznával touhy lidí.

Ježíš nikdy nespěchal. Když „procházel kolem“, měl vždy čas povzbudit své bližní. A vždy velmi snadno získával přátele. Byl zaujatým posluchačem. Nikdy se nešťoural v duších svých druhů. A když dával duchovní potravu hladovým myslím a napájel žíznivé duše, ti, kteří přijímali jeho milosrdenství, nepociťovali příliš to, že se mu zpovídali, ale spíše to, že s ním debatovali. Měli v něho nespoutanou důvěru, protože v něm viděli jeho obrovskou víru v nich.

On nikdy nebyl zvídavý o lidech a nikdy neprojevil touhu lidí vést, řídit anebo je prověřovat. Vyvolával hlubokou sebedůvěru a ohromnou odvahu ve všech, kterým se poštěstilo ho znát. Když se na člověka usmál, ten smrtelník pocítil zvýšenou schopnost řešit své různorodé problémy.

Ježíš miloval lidi tak moc a tak moudře, že nikdy neváhal s nimi jednat přísně, když situace vyžadovala takový postoj. Když chtěl pomoci člověku, tak často požádal o pomoc jeho. Tímto způsobem vyvolal zájem, apeloval na lepší stránky lidské povahy.

Učitel dokázal uvidět spasitelnou víru v primitivní pověrčivosti ženy, která usilovala o vyléčení dotykem lemu jeho oděvu. Byl vždy připraven a ochoten přerušit kázání, nebo nechat čekat dav lidí, když viděl potřebu pomoci jednomu člověku, nebo i malému dítěti. Velké věci se staly nejen proto, že lidé věřili v Ježíše, ale také proto, že Ježíš měl velkou víru v lidi.

Většina těch skutečně důležitých věcí, které Ježíš řekl či udělal, se zdála, že se stala náhodně, „mimochodem.“ V pozemské službě Ježíše bylo velmi málo profesionálních metod, nebo pečlivě připravených plánů či předem promyšlených činů. Po celý život rozdával zdraví a šířil štěstí přirozeně a citlivě. Doslovná pravda je v tom, že „chodil a konal dobro.“

A bylo by patřičné, aby následovníci Učitele ve všech epochách se naučili pomáhat „když procházejí kolem“─konat nezištné dobro při své každodenní práci.

8. Podobenství o hřivnách

Z Jericha vyšli až těsně před polednem, poněvadž v předcházející večer seděli dlouho do noci, zatímco Ježíš učil Zachea a jeho rodinu evangelium království. Asi v polovině stoupající cesty do Betanie se skupina zastavila na oběd a dav lidí pokračoval dál do Jerusalema neznajíc, že Ježíš a jeho apoštolové se chystají přenocovat na Olivové hoře.

Na rozdíl od podobenství o talentech, které bylo určeno všem učedníkům, podobenství o hřivnách bylo výlučně adresováno apoštolům a bylo v podstatné míře založeno na zkušenosti Archalea a jeho marném pokusu vládnout v království Judeji. Toto je jedno z mála podobenstvích Učitele, založených na skutečné historické postavě. Nebylo na tom nic zvláštního, že mohli přemýšlet o Archalei, poněvadž dům Zachea v Jerichu byl velmi blízko umělecky vyzdobeného paláce Archalea a jeho akvadukt procházel podél cesty, po které vyšli z Jericha.

Ježíš řekl: „Vy si myslíte, že Syn Člověka jde do Jerusalema, aby dostal království, ale já vám prohlašuji, že vás čeká zklamání. Nevzpomínáte si na prince, který se vypravil do daleké země, aby získal pro sebe království, ale ještě před svým návratem zpět obyvatelé jeho provincie, kteří ho již ve svých srdcích zavrhli, poslali k němu posly se zprávou: „My nechceme, abys nám vládl“? A jak tento král byl zavržen ve světském vládnutí, tak i Syn Člověka bude zavržen ve vládnutí duchovním. Znovu vám prohlašuji, že mé království není z tohoto světa; ale kdyby Synu Člověka byla dána duchovní vláda nad svým lidem, přijal by takové království lidských duší a vládl by nad takovou državou lidských srdcí. Bez ohledu na to, že oni zavrhují moji duchovní vládu nad nimi, já se znovu vrátím, abych přijal od jiných takové království ducha, které mně nyní odpírají. Uvidíte, jak Syn Člověka nyní bude zavržen, ale v jiném věku to, co nyní děti Abrahama zavrhují, bude přijato a velebeno.

A nyní, jako ten zavržený šlechtic z tohoto podobenství, bych chtěl svolat ke mně dvanáct mých služebníků, zvláštních správců a dát každému z vás jednu hřivnu a připomenout vám, abyste dbali mých pokynů, opatrně obchodovali se svěřeným kapitálem zatímco já budu pryč, abyste potom mohli obhájit vaše správcovství až se vrátím a budu po vás chtít vyúčtování.

A i kdyby se tento zavržený syn Člověka nevrátil, bude poslán jiný Syn, aby získal toto království a tento Syn potom pro vás všechny pošle, aby vyslyšel vaši zprávu o správcovství a radoval se z vašich zisků.

A když následně byli tito správcové svoláni k účtování, první přišel a řekl: „Pane, s tvojí hřivnou jsem vydělal dalších deset hřiven.“ A jeho pán mu řekl: „Výborně, jsi dobrý služebník; za to, že jsi prokázal spolehlivost v této záležitosti, svěřím ti panování nad deseti městy.“ A druhý přišel se slovy: „Hřivna, kterou jsi mně dal, vydělala pět hřiven.“ A pán řekl: „A já tě proto udělám vládcem nad pěti městy.“ A tak to pokračovalo s ostatními až k tomu poslednímu, který oznámil: „Pane, pohleď, tady je tvá hřivna, kterou jsem měl celou dobu v bezpečí v tomto šátku. A to jsem udělal proto, že jsem se tě bál; já jsem si myslel, že jednáš nerozumně, jelikož jsem viděl, že bereš tam, kam jsi nedal a že chceš sklízet tam, kde jsi nezasel.“ Nato pán řekl: „Ty nesvědomitý a nespolehlivý sluho; budu tě soudit podle tvých vlastních slov. Věděl jsi, že já sklízím tam, kde jsem podle všeho nezasel; proto jsi také věděl, že budeš volán k vyúčtování. Jelikož jsi to věděl, měl jsi alespoň dát mé peníze bankéřovi, abych po svém návratu měl náležitý úrok.“

A potom se tento vládce obrátil k ostatním slovy: „Vezměte tu jednu hřivnu od tohoto líného služebníka a dej ji tomu, který vydělal deset.“ A když ho upozornili nato, že on již má deset hřiven, řekl jim: „Každému, kdo má, bude dáno více, ale tomu, kdo nemá, bude i to, co má, odebráno.“

Potom se apoštolové snažili dozvědět rozdíl mezi smyslem tohoto podobenství a toho dřívějšího podobenství o talentech, ale Ježíš jim pouze odpověděl: „Dobře přemýšlejte o těchto slovech ve svých srdcích a nechť každý z vás najde jejich opravdový smysl.“

V následujících letech Natanael krásně objasnil smysl těchto dvou podobenstvích a ve svém učení došel k těmto závěrům:

1. Schopnost je praktickým měřítkem životních možností. Vy nikdy nebudete odpovědni za to, co přesahuje vaše schopnosti.

2. Věrnost je neomylným měřítkem lidské spolehlivosti. Ten, kdo je věrný v malých věcech, bude také nejspíše projevovat věrnost ve všem, co je v souladu s jeho zásadami.

3. Při rovných možnostech, Učitel dává menší odměnu za menší věrnost.

4. V případě menších příležitostí, on dává stejnou odměnu za stejnou věrnost.

Když ukončili svůj oběd, a poté, když dav stoupenců odešel do Jerusalema, Ježíš, stojící před apoštoly ve stínu převislé skály na okraji cesty, s přívětivou důstojností a laskavou vznešeností ukázal prstem na západ a řekl: „Pojďte, bratři moji, vydáme se do Jerusalema, abychom tam dostali to, co nás tam čeká; a tím naplníme vůli nebeského Otce všeho existujícího.“

A tak Ježíš a jeho apoštolové pokračovali v této poslední cestě Učitele v podobě těla smrtelného člověka do Jerusalema.

Foundation Info

Verze pro tiskVerze pro tisk

Urantia Foundation, 533 W. Diversey Parkway, Chicago, IL 60614, USA
Tel: +1-773-525-3319; Fax: +1-773-525-7739
© Urantia Foundation. All rights reserved