Kniha Urantia

Kapitola 138

Příprava poslů království

138:0.1 (1538.1) ODPOLEDNE toho dne, kdy vystoupil v synagoze a kázal o „Království“, Ježíš svolal šestici apoštolů a začal jim odhalovat své plány navštívit města kolem Galilejského moře. Jakub a Juda byli velmi zarmouceni, protože nebyli na tuto poradu zavoláni. Oni se do této chvíle považovali za součást vnitřního okruhu Ježíšových spolupracovníků. Ale Ježíš měl v plánu nemít žádné blízké příbuzné za členy tohoto sboru duchovních otců království. Toto nepřijetí Jakuba a Judy mezi několik vyvolených, společně s odtažením Ježíše od své matky kvůli její pýše nad ním od události v Káně, byly začátkem stále se rozšiřující propasti mezi Ježíšem a jeho rodinou. Tato situace trvala po celou dobu jeho veřejné služby—oni byli blízko tomu, aby ho zavrhli—a tyto neshody nebyly plně odstraněny až do doby po jeho smrti a zmrtvýchvstání. Jeho matka neustále kolísala mezi vírou a nadějí a sílícími emocemi zklamání, zahanbení a zoufalství. Pouze Rút, nejmladší člen rodiny, zůstávala neochvějně věrná svému otci-bratrovi.

138:0.2 (1538.2) Až do doby po zmrtvýchvstání měla celá rodina Ježíše jen velmi málo společného s jeho veřejnou službou. Když prorok není uctíván ve své vlastní domovině, tak nemá uznání ani ve své vlastní rodině.

1. Poslední poučení

138:1.1 (1538.3) Následující den, v neděli, 23. června, roku 26 n.l., udělil Ježíš svá poslední poučení svým šesti učedníkům. Poslal je po dvojicích hlásat radostné zprávy o království. Zakázal jim křtít a nedoporučil jim veřejné kázání. Vysvětlil jim, že později jim dovolí kázat na veřejnosti, ale nyní po nějakou dobu a z mnoha důvodů chce, aby získali praktickou zkušenost v osobním jednání se svými spoluobčany. Ježíš zamýšlel udělat jejich první stáž zcela osobní prací. Ačkoliv toto oznámení bylo pro apoštoly do určité míry zklamáním, přesto viděli, alespoň částečně, Ježíšův důvod takto začít hlásat království a vydali se na cestu v dobrém rozpoložení a s přesvědčivým nadšením. Vyslal je ve dvojicích, Jakub a Jan šli do Keresy, Ondřej a Petr do Kafarnaumu, zatímco Filip a Natanael šli do Tarichei.

138:1.2 (1538.4) Před zahájením této první dvoutýdenní služby jim Ježíš oznámil, že se chystá vybrat dvanáct apoštolů pro pokračování díla království až on opustí tento svět a pověřil je, aby každý z nich, vybral jednoho člověka z prvních jeho konvertitů pro plánovaný sbor apoštolů. Jan se zeptal: „Ale, Učiteli, když přijde těchto šest mužů mezi nás, budou se na všem podílet stejně s námi, kteří jsou s tebou od Jordánu a naslouchali všemu tvému učení v přípravě na tuto činnost, naši první práci pro království?“ A Ježíš odpověděl: „Ano, Jane, ti muži, které vy vyberete, se stanou vašimi rovnocennými partnery a vy je naučíte všechno, co se týká království, jak jsem to já naučil vás.“ Po těchto slovech je Ježíš opustil.

138:1.3 (1539.1) Šestice se nerozešla za svojí prací hned, ale až si vyměnili mnoho názorů v diskuzi o Ježíšově pověření, že by každý z nich měl vybrat nového apoštola. Nakonec převládla rada Ondřeje a rozešli se za svými úkoly. Ondřej v podstatě řekl: „Učitel má pravdu, je nás velmi málo, abychom obsáhli tuto práci. Je zapotřebí více učitelů a Učitel nám projevil obrovskou důvěru, jelikož nám svěřil výběr těchto šesti nových apoštolů.“ Toto ráno, když se rozcházeli za svojí prací, byla v každém srdci ukryta troška tísně. Věděli, že budou Ježíše postrádat a kromě strachu a nejistoty si způsob uvedení království nebeského představovali jinak.

138:1.4 (1539.2) Bylo dohodnuto, že šestice apoštolů bude pracovat po dobu dvou týdnů, po kterých se potom vrátí do domu Zebedea na poradu. Mezitím Ježíš odešel do Nazaretu navštívit Josefa a Šimona a další členy své rodiny, žijících v blízkém okolí. Ježíš udělal všechno lidsky možné, v souladu se svojí oddaností vykonávat vůli svého Otce, aby si udržel důvěru a náklonnost své rodiny. V této věci plně splnil svoji povinnost a ještě mnohem víc.

138:1.5 (1539.3) Zatímco apoštolé byli na cestách se svým posláním, Ježíš hodně myslel na Jana, který byl ve vězení. Měl velké pokušení použít své potenciální schopnosti a osvobodit ho, ale rozhodl se „čekat na vůli Otce.“

2. Vybraná šestice

138:2.1 (1539.4) První misionářská cesta šestice apoštolů byla nesmírně úspěšná. Každý z nich objevil významnou hodnotu přímého a osobního kontaktu s lidmi. Vrátili se k Ježíši s tím, že si mnohem více uvědomovali to, že přece jenom náboženství je čistě a naprosto záležitostí osobní zkušenosti. Začali pociťovat jak obyčejní lidé jsou lační uslyšet slova náboženské útěchy a duchovního povzbuzení. Když se shromáždili kolem Ježíše, všichni chtěli mluvit najednou, ale Ondřej vzal na sebe odpovědnost vedoucího a přivolával jednoho po druhém, aby přednesli svá formální hlášení Učiteli a představili šestici kandidátů na nové apoštoly.

138:2.2 (1539.5) Když každý z apoštolů představil svoji volbu pro nové apoštolství, Ježíš vyzval všechny ostatní, aby pro nové kandidáty hlasovali; tak všech šest nových apoštolů bylo oficiálně přijato všemi šesti staršími apoštoly. Potom Ježíš oznámil, aby všichni společně navštívili tyto kandidáty a povolali je do služby.

138:2.3 (1539.6) Noví vybraní apoštolové byli:

138:2.4 (1539.7) 1. Matouš Levi, výběrčí cla z Kafarnaumu, jehož úřad se nacházel na východě města, blízko hranic s Batanou. Byl vybrán Ondřejem.

138:2.5 (1539.8) 2. Tomáš Didymos, rybář z Tarichei a svého času tesař a kameník v Gadaře. Byl vybrán Filipem.

138:2.6 (1539.9) 3. Jakub Alfeus, rybář a farmář z Keresy, vybraný Jakubem Zebedeem.

138:2.7 (1539.10) 4. Juda Alfeus, dvojče bratra Jakuba Alfea, také rybář, byl vybrán Janem Zebedeem.

138:2.8 (1540.1) 5. Šimon Zélóta, byl vysokým úředníkem v patriotické organizaci Zélótů. Vzdal se svého postavení, aby se připojil k apoštolům Ježíše. Předtím, než se přidal k Zélótům, býval obchodníkem. Byl vybrán Petrem.

138:2.9 (1540.2) 6. Jidáš Iškariotský byl jediným synem bohatých židovských rodičů, žijících v Jerichu. Když se stal učedníkem Jana Křtitele, jeho rodiče ho zavrhli. Hledal práci v těchto oblastech, když ho našli apoštolé Ježíše a hlavně kvůli jeho zkušenostem se spravováním peněz ho Natanael přivedl do jejich řad. Jidáš Iškariotský byl jediným Judeanem mezi dvanácti apoštoly.

138:2.10 (1540.3) Ježíš strávil s šesticí apoštolů celý den, odpovídal na jejich otázky a naslouchal jejich podrobným zprávám, protože měli spoustu zajímavých a užitečných poznatků, které chtěli vypravovat. Nyní viděli moudrost Učitelova plánu, když je poslal pracovat zdrženlivým a osobním způsobem předtím, než zahájí mnohem náročnější veřejnou činnost.

3. Povolání Matouše a Šimona

138:3.1 (1540.4) Následující den se Ježíš a šest apoštolů vypravili za Matoušem, výběrčím cla. Matouš je očekával a do jejich příchodu udělal účetní vyrovnání a byl připraven předat svůj úřad svému bratrovi. Když přišli k celnici, Ondřej vystoupil vpřed společně s Ježíšem, který, hledíc do tváře Matouše, řekl: „Následuj mě.“ A on vstal a vešel s Ježíšem a apoštoly do domu.

138:3.2 (1540.5) Matouš řekl Ježíšovi při hostině, kterou připravil na tento večer, protože to bylo jeho přání udělat takovou večeři pro svoji rodinu a své přátele, zdali by Ježíš souhlasil být čestným hostem. A Ježíš mu přikývl na souhlas. Petr vzal Matouše stranou a řekl mu, že vyzval nějakého Šimona, aby se připojil k apoštolům a chtěl by ho pozvat také na tuto hostinu, s čímž Matouš souhlasil.

138:3.3 (1540.6) Po obědě v domě Matouše šli všichni s Petrem k Šimonovi Zélótovi, kterého našli v jeho úřadě a který byl nyní řízen jeho synovcem. Když Petr přivedl Ježíše k Šimonovi, Učitel pozdravil tohoto zapáleného patriota a jenom řekl: „Následuj mě.“

138:3.4 (1540.7) Potom se všichni vrátili do domu Matouše, kde hlavně hovořili o politice a náboženství až do večeře. Rodina Leviových měla dlouhou historii v obchodě a s vybíráním daní; proto mnoho Matoušem pozvaných hostů na tuto hostinu by farizejové mohli nazývat „vyděrači a hříšníky.“

138:3.5 (1540.8) V těch časech bylo při takových hostinách zvykem, když byla poctěna návštěvou významného člověka, že všichni lidé, kteří měli o to zájem, postávali kolem hodovní síně a pozorovali hosty při jídle a naslouchali rozhovorům a projevům čestných hostů. Proto většina farizejů z Kafarnaumu byla přítomna u této večeře, aby viděli Ježíše při tomto nebývalém společenském setkání.

138:3.6 (1540.9) V průběhu večeře narůstalo veselí hostů a každý se dobře bavil a všichni se těšili na to, až přihlížející farizejové začnou kritizovat Ježíše za jeho účast na takové povrchní a lehkomyslné zábavě. Později večer, když se pronášely projevy, se jeden ze zaujatějších farizejů obrátil na Petra a kritizoval Ježíšovo chování slovy: „Jak se odvažujete učit, že tento člověk je čestný, když večeří s vyděrači a hříšníky a tak svojí přítomností v tomto prostředí schvaluje takovou lehkomyslnou zábavu.“ Petr pošeptal tuto kritiku Ježíšovi ještě předtím, než vystoupil, aby požehnal tomuto shromáždění. Ježíš začal svoji řeč se slovy: „Dnes večer jsme sem přišli, abychom přivítali Matouše a Šimona do našeho společenství. Jsem rád, že mohu být svědkem vaší veselosti a dobré společenské nálady, ale měli byste se radovat ještě více, protože mnoho z vás nalezne vstup do přicházejícího království, kde se budete mnohem bohatěji radovat z dobrých věcí království nebeského. A vám, kteří mě ve svých srdcích kritizujete za to, že jsem se přišel radovat se svými přáteli, dovolte mně říci, že jsem přišel, abych hlásal radost společensky utlačovaným a duchovní svobodu morálním otrokům. Musím vám připomínat, že lékaře nepotřebují ti zdraví, ale ti nemocní? Přišel jsem povolat ne ty čestné, ale hříšníky.“

138:3.7 (1541.1) A byl to vskutku zvláštní pohled pro všechny židy; vidět člověka čestného charakteru a ušlechtilých myšlenek, družícího se otevřeně a vesele s prostým lidem, dokonce s bezbožným a požitkářským davem vyděračů a údajných hříšníků. Šimon Zélóta si přál pronést řeč na tomto setkání v domě Matouše, ale protože Ondřej věděl, že Ježíš nechtěl, aby přicházející království bylo spojováno s hnutím zélótů, přesvědčil ho, aby se zdržel jakýkoliv poznámek na veřejnosti.

138:3.8 (1541.2) Ježíš a apoštolové zůstali na noc v domě Matouše a když se lidé rozešli do svých domovů, všichni mluvili pouze o jedné věci—o laskavosti a přátelství Ježíše.

4. Povolání dvojčat

138:4.1 (1541.3) Ráno všech devět odplulo lodí do Keresy, aby formálně povolali další dva apoštoly, Jakuba a Judu, dvojčata, syny Alfea, které vybrali Jakub a Jan Zebedeovi. Dvojčata-rybáři očekávali příchod Ježíše a jeho apoštolů a proto na ně čekali na břehu. Jakub Zebedeus přestavil Učitele keresským rybářům a Ježíš, hledíc upřeně na ně, kývnul hlavou a řekl: „Následujte mě.“

138:4.2 (1541.4) V to odpoledne, které strávili společně, jim Ježíš podrobně vysvětlil důvod jeho návštěvy na slavnostní večeři a své vysvětlení zakončil slovy: „Všichni lidé jsou moji bratři. Můj nebeský Otec nepohrdá žádným pozemskýmtvorem. Království nebeské je otevřeno všem mužům a ženám. Žádný člověk nemá právo zavřít dveře milosrdenství před jakoukoliv hladovou duší, která se snaží vstoupit do království. Budeme sedět u jídla se všemi, kdo chtějí slyšet o království. Když se náš nebeský Otec dívá dolů na lidi, vidí je všechny stejně. Proto neodmítejte rozdělit se o chléb s farizejem či hříšníkem, saduceem či výběrčím daní, Římanem či židem, bohatým či chudým, svobodným či otrokem. Dveře království jsou otevřeny dokořán všem těm, kdo touží poznat pravdu a nalézt Boha.“

138:4.3 (1541.5) V ten večer, u prosté večeře v domě Alfea, byli bratři-dvojčata přijati do apoštolské rodiny. Později večer Ježíš svým apoštolům udělal první přednášku na téma původu, podstaty a osudu nečistých duchů, ale oni nedokázali pochopit smysl toho, co jim řekl. Zjistili, že bylo pro ně velmi snadné milovat a obdivovat Ježíše, ale velmi obtížné porozumět mnohým jeho učením.

138:4.4 (1542.1) Po nočním odpočinku celá skupina, nyní již jedenáctičlenná, odplula na lodi do Tarichei.

5. Povolání Tomáše a Jidáše

138:5.1 (1542.2) Rybář Tomáš a poutník Jidáš se setkali s Ježíšem a apoštoly u přístavu rybářských lodí v Tarichei a Tomáš je všechny odvedl do svého nedalekého domu. Tady Filip představil Tomáše jako svého kandidáta na apoštolství a Natanael představil Jidáše Iškariotského, Judeana, jako člověka hodného stejné pocty. Ježíš se podíval na Tomáše a řekl: „Tomáši, chybí ti víra; nicméně tě přijímám. Následuj mě.“ Jidáši Iškariotskému Učitel řekl: „Jidáši, my všichni jsme jedno tělo a přijímám tě mezi nás, ale modlím se, abys zůstal vždy věrný svým galilejským bratrům. Následuj mě.“

138:5.2 (1542.3) Po krátkém odpočinku a občerstvení se Ježíš s dvanácti apoštoly vzdálil, aby se s nimi pomodlil a poučil je o podstatě a působení Svatého Ducha, ale opět z velké části nedokázali pochopit význam těchto nádherných pravd, které se je snažil naučit. Jeden pochopil jeden smysl a druhý rozuměl jinému, ale žádný z nich nebyl schopen obsáhnout celé jeho učení. Neustále dělali chybu v tom, že se snažili umístit Ježíšovo nové evangelium do svých starých forem náboženské víry. Nedokázali pochopit, že Ježíš přišel hlásat nové evangelium spasení a vytvořit novou cestu nalezení Boha; nechápali, že on je novým odhalením nebeského Otce.

138:5.3 (1542.4) Následujícího dne odešel Ježíš zcela sám od svých dvanácti apoštolů, protože chtěl, aby se spolu seznámili a aby o samotě mohli diskutovat o tom, co je učil. Učitel se vrátil k večeři a po ní jim povídal o službě serafů a někteří z apoštolů pochopili toto jeho učení. Potom šli spát a na druhý den odpluli do Kafarnaumu.

138:5.4 (1542.5) Zebedeus a Salome se odstěhovali ke svému synovi Davidovi, aby uvolnili svůj velký dům pro Ježíše a jeho dvanáct apoštolů. Tam Ježíš strávil se svými vybranými posly klidnou sobotu; podrobně jim vysvětlil plány pro hlásání království a důkladně jim objasnil důležitost vyvarování se jakýchkoliv střetů s civilními orgány, řekl jim: „Jestli je nutno pokárat civilní vládce, nechte tento úkol pro mne. Dbejte, abyste veřejně neodsuzovali císaře, nebo jeho služebnictvo.“ Tento samý večer Jidáš Iškariotský vzal Ježíše stranou, aby se ho zeptal, proč se nic nedělá pro osvobození Jana z vězení. A Jidáš nebyl s postojem Ježíše úplně spokojen.

6. Týden intenzivní přípravy

138:6.1 (1542.6) Následující týden byl věnován intenzivní výuce. Každodenně byl každý z šesti nových apoštolů v rukou svého příslušného navrhovatele, který ho důkladně informoval o všem, co se naučili a poznali při přípravě na práci pro království. V zájmu nové šestice je starší apoštolové pečlivě seznámili s učením Ježíše, které jim předal do této chvíle. Večer se vždy všichni shromáždili v zahradě Zebedea, kde Ježíš pokračoval ve svém učení.

138:6.2 (1542.7) A bylo to právě v této době, kdy Ježíš zavedl ve středu den klidu a odpočinku. A tento program odpočinku jeden den v týdnu dodržovali po celou zbývající dobu jeho materiálního života. Stalo se to pro ně obecným pravidlem, že nikdy nevykonávali své obvyklé činnosti ve středu. V takový den Ježíš zpravidla od nich odešel se slovy: „Děti moje, udělejte si den rozptýlení. Odpočiňte si od namáhavé práce pro království a užijte si odpočinku, popřípadě se vraťte ke svým bývalým povoláním, nebo objevujte nové způsoby aktivního oddechu.“ Přestože Ježíš v tomto období svého pozemského života vlastně nepotřeboval tento den odpočinku, zavedl tento program, protože věděl, že je to velmi prospěšné pro jeho lidské spolupracovníky. Ježíš byl instruktorem—Učitelem; jeho spolupracovníci byli jeho žáci—učedníci.

138:6.3 (1543.1) Ježíš se snažil svým apoštolům vysvětlit rozdíl mezi jeho učením a jeho životem mezi nimi a učením, které se později může objevit o něm. Ježíš řekl: „Moje království a evangelium tohoto království budou břemenem vašeho poselství. Nenechejte se svést do kázání o mně a o mém učení. Hlásejte evangelium království a popisujte mé odhalení nebeského Otce, ale nenechejte se zavést na vedlejší cesty vytvářením legend a vytvořením kultu, spojených s mojí vírou a učením o mé víře a mém učení. Ale oni opět nepochopili, proč tak mluví a žádný z nich neměl odvahu se ho zeptat, proč je tak učí.

138:6.4 (1543.2) V tomto počátečním učení se Ježíš snažil vyhnout sporům se svými apoštoly pokud to jen bylo možné, kromě otázek, týkajících se nesprávných představ o jeho nebeském Otci. Ve všech takových situacích Ježíš nikdy neváhal opravit mylné názory. V Ježíšově životě po křtu na Urantii byl pouze jeden motiv—lepší a pravdivější odhalení jeho Rajského Otce; on byl průkopníkem nové a lepší cesty k Bohu, cesty víry a lásky. Neustále apoštoly nabádal: „Hledejte hříšníky a skleslé na duchu, povzbuzujte bázlivé.“

138:6.5 (1543.3) Ježíš dokonale rozuměl daným poměrům; měl neomezenou moc, kterou mohl použít na podporu své mise, ale byl naprosto spokojen s prostředky a osobnostmi, které by většina lidí považovala za nedostačující a dívala by se na ně jako na nevýznamné. Vykonával misi s nesmírně vzrušujícími možnostmi, ale trval na konání díla svého Otce tím nejklidnějším a nejméně dramatickým způsobem; svědomitě se vyhýbal jakémukoliv projevu moci. A nyní měl v úmyslu pracovat v tichosti, alespoň po dobu několika měsíců, se svými dvanácti apoštoly v okolí Galilejského moře.

7. Další zklamání

138:7.1 (1543.4) Ježíš plánoval poklidnou pětiměsíční misionářskou výpravu, zaměřenou na osobní práci. Apoštolům neřekl o jakou dobu se jedná; ti pracovali týden po týdnu. A brzy ráno prvního dne v týdnu, když se chystal s tímto plánem seznámit svých dvanáct apoštolů, Šimon Petr, Jakub Zebedeus a Jidáš Iškariotský za ním přišli, aby si s ním důvěrně pohovořili. Odvedli Ježíše stranou a Petr se odvážně zeptal: „My jsme přišli na pokyn našich druhů, abychom se zeptali, zdali již není čas zralý na vstup do království. A prohlásíš království v Kafarnaumu, anebo půjdeme do Jerusalemu? A kdy se dozvíme, každý z nás, jaké místo budeme u tebe zastávat při ustanovení království….“ a Petr se chystal položit další otázky, ale Ježíš zvedl káravě svoji ruku a zastavil ho. Pokynul ostatním, nedaleko stojícím, apoštolům, aby se k nim připojili a řekl: „Moje malé děti, jak dlouho vám to budu říkat! Nevysvětlil jsem vám jasně, že moje království není z tohoto světa? Mnohokrát jsem vám říkal, že jsem nepřišel proto, abych usedl na trůn Davida a jak to, že vy se nyní ptáte, jaké místo každý z vás bude zastávat v království Otce? Nejste schopni pochopit, že jsem vás povolal jako vyslance duchovního království? Nechápete, že brzy, velmi brzy, mně budete zastupovat ve světě a v hlásání království tak, jako já nyní zastupuji mého Otce, který je na nebesích? Je možné, že jsem si vás vybral a vyučil jako posly království a přesto nechápete podstatu a význam tohoto přicházejícího království božské dokonalosti v srdcích lidí? Přátelé moji, naslouchejte mě ještě jednou. Vypuďte ze svých myslí tu představu, že mé království je panování moci, nebo vládou slávy. Je pravda, že všechna moc na nebi a na zemi bude brzy dána do mých rukou, ale není to vůle Otce, abychom tento božský dar použili pro naši slávu v této epoše. V další epoše budete opravdu se mnou sdílet moc a slávu, ale nyní máme povinnost podřídit se vůli Otce a v pokorné poslušnosti vykonávat jeho příkazy na zemi.“

138:7.2 (1544.1) Znovu byli jeho spolupracovníci šokováni, omráčeni. Ježíš je poslal ve dvojicích se pomodlit a požádal je, aby se k němu vrátili v poledne. Toto kritické ráno se každý z nich snažil nalézt Boha a každý měl snahu povzbudit a posílit toho druhého. Pak se vrátili k Ježíši, jak je o to požádal.

138:7.3 (1544.2) Ježíš jim potom vyprávěl o příchodu Jana, křtu v Jordánu, svatební hostině v Káně, nedávném výběru šesti apoštolů a odvoláním svých vlastních bratrů v těle z jejich středu a varoval je, že nepřátelé království se budou snažit i je odlákat z cesty pravdy. Po tomto krátkém, ale vážném proslovu, všichni apoštolové vstali, pod Petrovým velením, a prohlásili svoji věčnou oddanost svému Učiteli a slíbili neotřesitelnou věrnost království a Tomáš to vyjádřil slovy: „slibuji oddanost tomuto přicházejícímu království bez ohledu na to, co to je a i když tomu nebudu plně rozumět.“ Oni všichni oddaně věřili v Ježíše, třebaže ne úplně rozuměli jeho učení.

138:7.4 (1544.3) Ježíš se jich potom zeptal, kolik mají mezi sebou celkem peněz; také se jejich zeptal, jaká opatření udělali pro své rodiny. Když se ukázalo, že mají prostředky, které jim všem vystačí sotva na dva týdny, Ježíš řekl: „To není vůle mého Otce, abychom začínali naši práci takovým způsobem. Zůstaneme tady u moře dva týdny a budeme rybařit, nebo dělat cokoliv jiného a během té doby, pod vedením prvního vybraného apoštola Ondřeje se zařídíte tak, abyste měli zajištěno vše potřebné pro vaši budoucí práci, a to jak pro současnou osobní službu, tak i pro pozdější dobu, kdy vám nařídím kázat evangelium a učit věřící.“ Všechny tato slova velmi rozradostnila; to byla první jednoznačná a jasná informace, že Ježíš se později chystá přejít k agresivnějšímu a ambicióznějšímu způsobu práce na veřejnosti.

138:7.5 (1544.4) Zbytek dne apoštolové věnovali zdokonalování své organizace a přípravou lodí a sítí pro zítřejší rybolov, protože se všichni rozhodli, že zde zůstanou a budou rybařit; většina z nich se předtím rybařením živila a také Ježíš byl zkušeným lodníkem a rybářem. Mnoho z loděk, které používali v následujících několika letech, bylo postaveno jeho vlastníma rukama. A byly to dobré a spolehlivé čluny.

138:7.6 (1544.5) Ježíš jim přikázal, aby se rybaření věnovali dva týdny a doplnil: „A potom půjdete, abyste se stali rybáři lidí.“ Rybařili ve třech skupinách a každý večer Ježíš vyplouval s jinou skupinou. A jak si přítomnost Ježíše užívali! On byl dobrým rybářem, veselým společníkem a oduševňujícím přítelem; čím déle s ním pracovali, tím více ho milovali. Jednoho dne Matouš řekl: „Čím více poznáváte některé lidi, tím méně je máte rádi, ale pokud jde o tohoto člověka, tak čím méně mu rozumím, tím více ho miluji.“

138:7.7 (1545.1) Tento plán pokračoval po dobu více než pěti měsíců; dva týdny rybaření a dva týdny osobní práce pro království. To trvalo až do konce tohoto, 26. roku n.l., dokud neskončilo mimořádné pronásledování, zaměřené na učedníky Jana po jeho uvěznění.

8. První práce dvanácti apoštolů

138:8.1 (1545.2) Po prodeji dvoutýdenního úlovku ryb, Jidáš Iškariotský, který byl zvolen za pokladníka apoštolů, rozdělil apoštolské peníze na šest stejných dílů s tím, že finanční prostředky na podporu závislých rodin již byly zajištěny. A potom, uprostřed srpna v roce 26 n.l. se vydali ve dvojicích do oblastí, které jim určil Ondřej. První dva týdny šel Ježíš s Ondřejem a Petrem, druhé dva týdny s Jakubem a Janem a pak postupně s ostatními dvojicemi jak byly vybrány. Tímto způsobem mohl vyjít minimálně jednou s každou dvojicí předtím, než si je svolal před začátkem jejich veřejné služby.

138:8.2 (1545.3) Ježíš je učil kázat odpuštění hříchů skrze víru v Boha bez vykoupení či přinášení obětí a o tom, že nebeský Bůh miluje všechny své děti stejnou věčnou láskou. Přikázal svým apoštolům, aby se zdrželi diskuzí o:

138:8.3 (1545.4) 1. Práci a uvěznění Jana Křtitele.

138:8.4 (1545.5) 2. Hlasu při křtu. Ježíš jim řekl: „Pouze ti, kdo hlas slyšeli, se mohou o něm zmínit. Mluvte jenom o tom, co jste slyšeli ode mne; nemluvte o tom, co se povídá.“

138:8.5 (1545.6) 3. Proměně vody ve víno v Káně. Ježíš jim důrazně přikázal: „Nikomu neříkejte o proměně vody a víno.“

138:8.6 (1545.7) Všichni prožili velmi příjemně těchto pět až šest měsíců, během kterých dva týdny pracovali střídavě jako rybáři, čímž si vydělali dost peněz na další dva týdny, kdy vykonávali misionářskou činnost pro království.

138:8.7 (1545.8) Prostý lid obdivoval učení a službu Ježíše a jeho apoštolů. Rabíni odedávna učili židy, že nevzdělaný člověk nemůže být zbožným a čestným. Ale apoštolové Ježíše byli zbožní a čestní; i když žili ve šťastné nevědomosti o většině učení rabínů a nahromaděné moudrosti světa.

138:8.8 (1545.9) Ježíš objasnil svým apoštolům rozdíl mezi pokáním skrze takzvané dobré skutky, jak to učili židé a změnou vědomí skrze víru—nového zrození—které on vyžadoval jako cenu za přijetí do království. Ježíš učil své apoštoly, že víra je jedinou podmínkou pro vstup do království Otce. Jan je učil „pokání—útěk před přicházejícím hněvem.“ Ježíš učil: „Víra jsou otevřené dveře pro vstoupení do přítomné, dokonalé a věčné lásky Boha.“ Ježíš nemluvil jako prorok, který přišel hlásat slovo Boží. Zdálo se, že nemluví o sobě jako o někom, kdo má moc. Ježíš se snažil odvrátit jejich mysli od očekávání zázraků ke hledání pravé a osobní zkušenosti v uspokojení a jistotě, pramenící z přebývajícího v člověku Božího ducha lásky a spasitelné milosti.

138:8.9 (1545.10) Apoštolové brzy poznali, že Učitel projevuje hlubokou úctu a účastné porozumění pro každého člověka, se kterým se setká a nesmírně na ně působilo to, jak stejně a spravedlivě se chová ke všem těm rozličným mužům, ženám a dětem. Dokázal přerušit řeč uprostřed vážné rozpravy, aby vyšel na cestu říci několik povzbudivých slov procházející ženě, zatížené materiálním a duševním břemenem. Přerušil důležitou poradu se svými apoštoly, aby se spřátelil s rušícím dítětem. Nic se nezdálo tak důležité pro Ježíše, jako individuální člověk, který se náhodou octl v jeho přímé přítomnosti. On byl vůdcem a učitelem, ale byl mnohem víc— byl také přítelem a bližním, pozorným druhem.

138:8.10 (1546.1) Ačkoliv se Ježíšovo učení na veřejnosti skládalo hlavně z podobenstvích a krátkých projevů, své apoštoly neustále učil pomocí otázek a odpovědí. V době svých pozdějších veřejných projevů se vždy na chvíli odmlčel a zamyslel než odpověděl na upřímnou otázku.

138:8.11 (1546.2) Apoštolové byli zpočátku pohoršeni Ježíšovým přístupem k ženám, ale brzy si na to zvykli; vysvětlil jim jasně, že v království mají ženy stejná práva jako muži.

9. Pět měsíců zkoušek

138:9.1 (1546.3) Toto poněkud monotónní období střídavého rybaření a osobní práce na veřejnosti se ukázalo být vysilující zkušeností pro dvanáct apoštolů, ale tuto zkoušku vydrželi. Navzdory veškerému jejich reptání, pochybnostem a chvilkovým nespokojenostem zůstali věrni svým slibům oddanosti a věrnosti Učiteli. Byl to právě jejich osobní vztah s Ježíšem v průběhu těchto zkoušejících měsíců, během kterých si ho oblíbili natolik, že všichni (kromě Jidáše Iškariotského) mu zůstali oddáni a věrni i v těžkých chvílích jeho uvěznění, soudu a ukřižování. Upřímní lidé nemohli jednoduše jen tak opustit váženého učitele, který s nimi žil a byl jim tak blízký a věnoval se jim tak jako Ježíš. Během těch těžkých hodin Učitelovy smrti byly všechny rozdílné úvahy, názory a logika v srdcích těchto apoštolů vytěsněny pouze jednou výjimečnou lidskou emocí—pocitem nejvyšší oddanosti příteli. Těchto pět měsíců práce s Ježíšem přivedlo každého apoštola k tomu, že ho považoval za nejlepšího přítele na celém světě. A bylo to právě toto lidské cítění a ne jeho nádherné učení či zázračné skutky, které je udrželo pospolu až do zmrtvýchvstání a obnovení hlásání evangelia království.

138:9.2 (1546.4) Těchto pět měsíců tiché práce nebylo velkou zkouškou pouze pro apoštoly, kterou zvládli, ale toto období zdánlivé nečinnosti na veřejnosti bylo také těžkým testem pro rodinu Ježíše. V době, kdy byl Ježíš připraven zahájit svoji veřejnou práci, jeho celá rodina (s výjimkou Rút) ho prakticky opustila. Pouze několikrát se s ním pokusili navázat další kontakt, ale to jen proto, aby ho přemluvili k návratu k nim domů, protože již téměř uvěřili tomu, že je pomatený. Oni prostě nedokázali pochopit jeho filozofii, ani porozumět jeho učení; to všechno bylo příliš mnoho pro jeho blízké příbuzné.

138:9.3 (1546.5) Apoštolové vykonávali svoji osobní práci v Kafarnaumu, Betsaidě, Julii, Chorazinu, Gerase, Hipposu, Magdale, Káně, Betlému Galilejském, Jotopatě, Rámě, Zefatu, Giscale, Gadaře a Abile. Kromě těchto měst pracovali v mnoha vesnicích a také ve volné přírodě. Těchto dvanáct apoštolů připravilo ke konci tohoto období náležité plány na zajištění svých jednotlivých rodin. Většina apoštolů byla ženatá, někteří měli několik děti, ale udělali taková opatření pro podporu svých rodinných příslušníků, s malou pomocí z apoštolského fondu, aby mohli veškerou svoji energii věnovat dílu Učitele, aniž by měli starost o finanční zajištění svých rodin.

10. Organizace dvanácti apoštolů

138:10.1 (1547.1) Již na samém počátku apoštolové vytvořili následující organizační systém:

138:10.2 (1547.2) 1. Ondřej, první vybraný apoštol, byl jmenován vedoucím a hlavním vůdcem dvanácti apoštolů.

138:10.3 (1547.3) 2. Petr, Jakub a Jan byli ustanoveni osobními průvodci Ježíše. Měli za úkol se o něho starat ve dne v noci, zajišťovat jeho fyzické a jiné potřeby a doprovázet ho při jeho nočních bděních, kdy se modlil a záhadně komunikoval se svým nebeským Otcem.

138:10.4 (1547.4) 3. Filip se stal hospodářským správcem skupiny. Jeho povinností bylo zajišťovat jídlo a dbát na to, aby návštěvníci a někdy také i davy posluchačů měli co jíst.

138:10.5 (1547.5) 4. Natanael se staral o potřeby rodin dvanácti apoštolů. Pravidelně dostával zprávy o potřebách každé apoštolské rodiny a každý týden požádal Jidáše, pokladníka, o zaslání peněz těm potřebným.

138:10.6 (1547.6) 5. Matouš byl finančním agentem apoštolského sboru. Měl za povinnost sledovat vyrovnanost rozpočtu, aby pokladnice byla plná. Jestliže by se nedostávaly prostředky na jejich podporu, jestliže by nepřišly dary na jejich další činnost, Matouš byl zplnomocněn přikázat apoštolům vrátit se na čas zpět ke svým sítím. Ale k tomu nikdy nedošlo poté, kdy zahájili svoji veřejnou práci; on měl vždy u pokladníka dostatek finančních prostředků pro financování jejich aktivit.

138:10.7 (1547.7) 6. Tomáš připravoval jejich cestovní plány. Zodpovídal za zajišťování ubytování a výběr míst pro učení a kázání tak, aby jejich cestovní program probíhal hladce a účinně.

138:10.8 (1547.8) 7. Jakub a Juda, dvojčata a synové Alfea, měli za úkol starat se o davy lidí. Jejich povinností bylo zajistit dostatečný počet pomocných uvaděčů, aby jim pomáhali udržovat pořádek mezi zástupy lidí během kázání.

138:10.9 (1547.9) 8. Šimon Zélóta by pověřen zajišťováním odpočinku a volného času. Zajišťoval středeční aktivity a snažil se také zajistit každodenně několik hodin odpočinku a rozptýlení.

138:10.10 (1547.10) 9. Jidáš Iškariotský byl jmenován pokladníkem. Nosil váček s penězi. Platil všechny výlohy a vedl účetní knihu. Předkládal Matoušovi předběžný rozpočet na každý týden a také podával týdenní hlášení Ondřejovi. Jidáš vyplácel peníze na základě pověření Ondřeje.

138:10.11 (1547.11) Tímto způsobem fungovalo dvanáct apoštolů od samého počátku až do doby reorganizace, která byla vynucena zradou Jidáše. Učitel a jeho učedníci-apoštolové pokračovali ve svém jednoduchém programu do neděle, 12. ledna, roku 27 n.l., kdy si je Ježíš svolal a oficiálně je prohlásil za vyslance království a kazatele jeho radostných poselstvích. A brzy poté se začali připravovat na cestu do Jerusalemu a Judeji, aby tam zahájili svůj první cyklus veřejného kázání.