Kapitola 129 Ježíšův pozdější život v dospělosti

   
   Paragraph Numbers: On | Vypnuto
Verze pro tiskVerze pro tisk

Koncept kopie

Kniha Urantia

Kapitola 129

Ježíšův pozdější život v dospělosti

129:0.1 (1419.1) JEŽÍŠ se nyní úplně a definitivně vyloučil z řízení domácích záležitostí nazaretské rodiny a z bezprostředního vedení jednotlivých členů. Až do svého křtu pokračoval přispívat do rodinného rozpočtu a živě se osobně zajímal o duchovní život všech svých bratrů a sester. A vždy byl připraven udělat vše, co bylo lidsky možné, pro útěchu a radost své ovdovělé matky.

129:0.2 (1419.2) Nyní Syn Člověka udělal všechny nezbytné přípravy k tomu, aby navždy opustil svoji nazaretskou rodinu; a to nebylo pro něho snadné. Ježíš přirozeně miloval své rodné; on miloval svoji rodinu a tento přirozený cit byl nesmírně umocněn jeho mimořádnou oddaností k nim. Čím více se poskytujeme našim blízkým, tím více je začínáme milovat; a poněvadž Ježíš se oddal plně své rodině, miloval je velkou a vřelou láskou.

129:0.3 (1419.3) Postupně celá rodina pochopila, že se je Ježíš chystá opustit. Smutek z očekávaného rozdělení byl zmírněn pouze tím pozvolným postupem, kterým je připravoval na oznámení svého zamýšleného odchodu. Po dobu více než čtyř let viděli, že se připravuje k tomuto konečnému odloučení.

1. Dvacátý sedmý rok (21. rok n.l.)

129:1.1 (1419.4) V lednu tohoto roku, 21. roku n.l., v deštivém ránu, bez jakýchkoliv formalit, se Ježíš rozloučil se svojí rodinou s pouhým vysvětlením, že odchází do Tiberias a potom hodlá navštívit další města kolem Galilejského moře. A tak od nich odešel a již nikdy se nevrátil v lůno rodiny.

129:1.2 (1419.5) V Tiberias, v novém městě, které mělo brzy nahradit Sepfóris jako hlavní město Galileje, strávil jeden týden. Poněvadž tam našel málo zajímavého, pokračoval přes Magdalu a Betsaidu do Kafarnaumu, kde se zastavil, aby navštívil přítele svého otce, Zebedea. Jeho synové byli rybáři a on sám byl stavitelem lodí. Ježíš Nazaretský byl odborníkem v navrhování a stavění lodí, on byl mistrem v práci se dřevem a Zebedeus již dlouho věděl o zručnosti nazaretského řemeslníka. Již dlouhou dobu Zebedeus přemýšlel nad tím, jak zdokonalit lodě; nyní vyložil své plány Ježíšovi a nabídl hostujícímu tesaři, aby se k němu v tomto podnikání přidal a Ježíš ihned souhlasil.

129:1.3 (1419.6) Ježíš pracoval se Zebedeem pouze něco málo přes rok, ale během té doby vytvořil nový tvar lodě a zavedl zcela nové metody stavění lodí. Díky dokonalejší technologii a vylepšeným metodám napařování prken Ježíš a Zebedeus začali stavět lodě s mnohem kvalitnější konstrukcí, což byla plavidla daleko bezpečnější pro plachtění na jezeře, než byly starší typy. Po několik let měl Zebedeus více práce stavěním těchto nově tvarovaných lodí, než mohla jeho malá dílna zvládnout; během necelých pěti let prakticky všechna plavidla na jezeře byla postavena v dílně Zebedea v Kafarnaumu. Ježíš se stal pro všechny galilejské rybáře dobře známým konstruktérem nových lodí.

129:1.4 (1420.1) Zebedeus byl středně bohatým mužem, jeho výrobna lodí byla na jezeře jižně od Kafarnaumu a jeho dům stál na břehu nedaleko od rybářského centra Betsaidy. Ježíš zůstal v Kafarnaumu něco málo přes rok a po tu dobu žil v domě Zebedea. On již dlouho na tomto světě pracoval sám, to znamená bez otce, a proto si velmi užíval toto období práce s otcem-partnerem.

129:1.5 (1420.2) Žena Zebedea, Salome, byla příbuznou Annáše, který ve své době byl veleknězem v Jerusalemu a zbaven funkce byl teprve před osmy lety, ale ještě nyní byl nejvlivnějším členem ve skupině saduceů. Salome se stala velkou obdivovatelkou Ježíše. Milovala ho tak, jak milovala své vlastní syny─Jakuba, Jana a Davida, zatímco její čtyři dcery se dívaly na Ježíše jako na svého staršího bratra. Ježíš často chodil s Jakubem, Janem a Davidem rybařit a oni zjistili, že byl zkušeným rybářem, stejně jako odborníkem na stavění lodí.

129:1.6 (1420.3) Po celý tento rok posílal Ježíš každý měsíc peníze Jakubovi. Do Nazaretu se vrátil v říjnu na svatbu Marty a potom se tam přes dva roky neobjevil, až se vrátil krátce před dvojitou svatbou Šimona a Judy.

129:1.7 (1420.4) Během tohoto roku Ježíš stavěl lodě a pokračoval v pozorování života lidí na zemi. Často navštěvoval místní stanoviště karavan, protože Kafarnaum byl přímo na cestovní trase z Damašku na jih. V Kafarnaumu byla silná římská vojenská posádka a její velitel byl nežidovský věřící v Jahveho, „zbožný člověk“, jak židé byli zvyklí nazývat takové novověrce. Tento důstojník byl z bohaté římské rodiny a vzal na sebe úkol postavit v Kafarnaumu nádhernou synagogu, která byla předána židům krátce předtím, než Ježíš přišel pracovat a žít v rodině Zebedea. Ježíš v této nové synagoze vedl víc než polovinu bohoslužeb v tomto roce a někteří cestující karavan, kteří měli možnost navštívit synagogu, si ho pamatovali jako tesaře z Nazaretu.

129:1.8 (1420.5) Pokud se jednalo o placení daní, Ježíš se zaregistroval jako “odborný řemeslník z Kafarnaumu.“ Od toho dne do konce svého pozemského života byl znám jako obyvatel Kafarnaumu. Nikdy neuplatnil žádné jiné oficiální bydliště, ačkoliv, z různých důvodů, dovolil jiným mluvit o sobě jako o obyvateli Damašku, Betanie, Nazaretu a dokonce Alexandrie.

129:1.9 (1420.6) V kafarnaumské synagoze našel v knihovních truhlicích mnoho nových knih a nejméně pětkrát týdně trávil večery intenzivním studiem. Jeden večer věnoval společenskému životu se staršími lidmi a jeden večer strávil s mladými lidmi. V jeho osobnosti bylo něco okouzlujícího a inspirujícího co stále k němu přitahovalo mladé lidi. V jeho přítomnosti se cítili dobře a uvolněně. Možná jeho velký úspěch u mladých lidí spočíval v tom, že se vždy zajímal o to, co dělají a málokdy jim dával rady, pokud sami o to nepožádali.

129:1.10 (1420.7) Rodina Zebedea Ježíše téměř zbožňovala a nikdo z nich nikdy nevynechal večery otázek a odpovědí, které Ježíš vedl každý večer po večeři, předtím než odešel studovat do synagogy. Mládež ze sousedství také často přicházela na tato setkání po večeři. Na těchto malých shromážděních Ježíš dával různá a pokroková ponaučení, pokroková jen natolik, aby je mohli pochopit. Mluvil s nimi zcela otevřeně, vyjadřujíc své představy a ideály o politice, sociologii, vědě a filozofii, ale nikdy si nedovolil hovořit s autoritativní konečností, kromě toho, když mluvil o náboženství─vztahu člověka s Bohem.

129:1.11 (1421.1) Jednou za týden měl Ježíš setkání s celou domácností, dílnou a pomocníky na břehu, protože Zebedeus zaměstnával hodně pracovníků. A právě mezi těmito dělníky byl Ježíš poprvé nazván „Učitelem.“ Oni všichni ho milovali. On sám pracoval rád pro Zebedea v Kafarnaumu, ale chyběly mu malé děti, hrající se venku u tesařské dílny v Nazaretu.

129:1.12 (1421.2) Ze synů Zebedea Jakub se nejvíce zajímal o Ježíše jako učitele, jako filozofa. Jana nejvíce přitahovalo jeho náboženské učení a názory. David si ho vážil jako řemeslníka, ale jeho náboženským názorům a filozofickému učení nevěnoval velkou pozornost.

129:1.13 (1421.3) Často o sobotách si přišel poslechnout řeči Ježíše v synagoze jeho bratr Juda a pak zůstal, aby si s ním popovídal. A čím více Juda vídal svého nejstaršího bratra, tím více nabýval přesvědčení, že Ježíš je opravdu velkým člověkem.

129:1.14 (1421.4) V tomto roce Ježíš udělal velké pokroky ve vyšším zvládání své lidské mysli a dosáhl nových a vyšších úrovní vědomého spojení se svým vnitřním Ladičem Myšlení.

129:1.15 (1421.5) Toto byl poslední rok jeho usedlého života. Již nikdy pak Ježíš nestrávil celý rok na jednom místě, nebo s jedním úkolem. Dny jeho pozemské životní mise se rychle blížily. Období budoucí intenzivní aktivity byla nedaleko, ale již brzy mělo přijít a vstoupit mezi jeho jednoduchý, ale intenzivně aktivní život v minulosti a jeho ještě intenzivnější a namáhavější službu veřejnosti─období několika let značného cestování a vysoce různorodé osobní činnosti. Jeho příprava jako člověka tohoto světa musela být dokončena předtím, než vstoupí na dráhu učitele a kazatele jako zdokonalený Bůh-člověk božských a post-lidských stadií svého urantijského poskytnutí sebe sama.

2. Dvacátý osmý rok (22. rok n.l.)

129:2.1 (1421.6) V březnu 22. roku n.l. odešel Ježíš od Zebedea a z Kafarnaumu. Požádal o malou částku peněz na úhradu svých výdajů v Jerusalemu. Když pracoval pro Zebedea čerpal jen nevelkou sumu peněz, kterou každý měsíc posílal rodině do Nazaretu. Jeden měsíc přišel do Kafarnaumu Josef pro peníze, příští měsíc se zastavil v Kafarnaumu Juda, aby vzal od Ježíše peníze a přinesl je do Nazaretu. Rybářské středisko Judy bylo jen několik mílí jižně od Kafarnaumu.

129:2.2 (1421.7) Když se Ježíš loučil s rodinou Zebedea, dohodli se, že on zůstane v Jerusalemu až do Paschi a že se tam u příležitosti tohoto svátku všichni sejdou. Dokonce se domluvili, že společně stráví paschální slavnostní večeři. Všichni litovali, že je Ježíš opouští, především dcery Zebedea.

129:2.3 (1421.8) Než odešel z Kafarnaumu, Ježíš měl dlouhý rozhovor se svým novým přítelem a důvěrným kamarádem, Janem Zebedeem. Řekl Janovi, že má v úmyslu hodně cestovat do doby až „přijde můj čas“ a požádal Jana, aby místo něho posílal každý měsíc nějaké peníze jeho rodině v Nazaretu, dokud finanční prostředky, které mu náleží, nebudou vyčerpány. A Jan mu to slíbil těmito slovy: „Můj Učiteli, jdi a konej své povinnosti, dělej svoji práci ve světě; já tě zastoupím v této či jiných záležitostech a budu dohlížet na tvoji rodinu úplně stejně, jako bych se staral o svoji matku a pečoval o své vlastní bratry a sestry. Budu vyplácet tvé peníze, které můj otec má ve své zástavě tak jak jsi nařídil, jak to bude zapotřebí a když tvé peníze budou vyčerpány a jestli od tebe nedostanu další a jestli tvoje matka bude potřebovat, pak se s ní rozdělím o svůj vlastní příjem. Vydej se na svoji cestu v pokoji. Já tě zastoupím ve všech těchto záležitostech.“

129:2.4 (1422.1) Proto po odchodu Ježíše do Jerusalema si Jan promluvil se svým otcem Zebedeem o penězích, splatných Ježíšovi a byl překvapen o jak velkou sumu peněz se jednalo. Poněvadž Ježíš vložil tyto záležitosti naprosto do jejich rukou, rozhodli se, že nejlépe bude investovat tyto peníze do nemovitostí a použít zisk na podporu rodiny v Nazaretu; a protože Zebedeus věděl o malém domku v Kafarnaumu, který byl zadlužen a byl na prodej, poradil Janovi, aby tento dům koupil na úvěr za Ježíšovy peníze v jeho zastoupení. A Jan udělal, jak mu jeho otec poradil. Po dobu dvou let nájemné za tento dům bylo použito na hypotéku a to, povýšeno velkou částkou, kterou Ježíš brzy poslal Janovi pro potřeby rodiny, se téměř rovnalo dluhu na hypotéce; a Zebedeus dodal ten rozdíl, takže Jan zaplatil zůstatek dluhu když byl splatný, čímž získal vlastnické právo na tento dvoupokojový dům. Tímto způsobem se Ježíš stal majitelem domu v Kafarnaumu, ale nikdy se o tom nedozvěděl.

129:2.5 (1422.2) Když se nazaretská rodina dověděla o tom, že Ježíš odešel z Kafarnaumu a neznajíc nic o těchto finančních dohodách s Janem, mysleli si, že nastal čas obejít se bez další pomoci od Ježíše. Jakub si pamatoval svoji dohodu s Ježíšem a s pomocí svých bratrů ihned převzal plnou odpovědnost za zajištění rodiny.

129:2.6 (1422.3) Ale vraťme se zpět k Ježíši v Jerusalemu. Téměř dva měsíce trávil většinu svého času nasloucháním chrámových diskusí a občasnými návštěvami různých škol rabínů. Soboty většinou trávil v Betanii.

129:2.7 (1422.4) Ježíš si vzal sebou do Jerusalemu dopis od Salome, ženy Zebedea, ve kterém ho představuje bývalému veleknězi Annášovi jako “rovného vlastnímu synu.“ Annáš mu věnoval hodně času a osobně ho brával na návštěvy četných jerusalemských akademií, připravujících náboženské učitele. Ačkoliv si Ježíš tyto školy důsledně prohlédl a pozorně pozoroval jejich metody učení, nikdy veřejně nepoložil jedinou otázku. Přestože Annáš se díval na Ježíše jako na nádherného člověka, lámal si hlavu jak mu poradit. Uvědomoval si pošetilost navrhnout mu, aby se zapsal do některé z těchto škol v Jerusalemu jako student a na druhé straně dobře věděl, že Ježíš nikdy nezíská status oficiálního učitele, poněvadž nikdy nenabyl vzdělání v těchto školách.

129:2.8 (1422.5) Blížil se konec paschálního týdne a společně se zástupy poutníků ze všech konců světa přišel z Kafarnaumu do Jerusalema Zebedeus s celou svojí rodinou. Všichni zůstali v prostorném domě Annáše, kde oslavili Paschu jako jedna šťastná rodina.

129:2.9 (1422.6) Pře koncem tohoto paschálního týdne Ježíš náhodně potkal bohatého cestovatele a jeho syna, mladého muže přibližně sedmnáct let starého. Tito cestovatelé pocházeli z Indie a na své cestě do Říma a různých jiných míst Středomoří se rozhodli zastavit se v Jerusalemu v době Paschi v naději, že najdou někoho, kdo by se stal pro ně oba překladatelem a domácím učitelem pro syna. Otec trval na tom, aby Ježíš souhlasil cestovat společně s nimi. Ježíš mu řekl o své rodině a že by to nebylo od něj zrovna čestné odejít pryč na dobu téměř dvou let, během kterých by rodina mohla mít potíže. Načež mu tento cestoval z východu navrhl, že zaplatí Ježíšovi dopředu celoroční mzdu, takže bude moci svěřit tyto peníze svým přátelům, aby mohli podporovat jeho rodinu. A Ježíš souhlasil.

129:2.10 (1423.1) Ježíš tuto velkou sumu peněz předal Janovi, synu Zebedea. A vy již víte, jak Jan použil tyto peníze na zaplacení dluhu na domě v Kafarnaumu. Ježíš se s plnou důvěrou svěřil Zebedeovi o této cestě po Středomoří, ale přikázal mu, aby se o tom nikomu nezmiňoval, dokonce ani své rodině a po dobu téměř dvou let Zebedeus nikdy nikomu nic neřekl o tom, že ví, kde Ježíš je. Když se Ježíš vracel z tohoto putování, nazaretská rodina ho měla již za mrtvého. Pouze ujišťování Zebedea, který několikrát navštívil Nazaret se svým synem Janem, udržovalo naději v srdci Marie.

129:2.11 (1423.2) Během této doby se nazaretské rodině dařilo velmi dobře; Juda výrazně zvýšil svůj příspěvek a tuto dodatečnou částku platil až do svého sňatku. Přestože nepotřebovali téměř žádnou pomoc, pro Jana Zebedea se stalo zvykem, že každý měsíc přinesl dárky Marii a Rút, tak jak ho o to požádal Ježíš.

3. Dvacátý devátý rok (23. rok n.l.)

129:3.1 (1423.3) Celý dvacátý devátý rok života Ježíše byl stráven dokončováním putování po Středomoří. Hlavní události této cesty, v té míře, v jaké máme dovoleno odhalit tyto zkušenosti, jsou předmětem vyprávění v následujících kapitolách.

129:3.2 (1423.4) Po celou dobu tohoto putování římským světem byl Ježíš, z mnoha důvodů, znám jako damašský písař. V Korintu a jiných místech, na kterých se zastavil na zpáteční cestě, byl ale znám jako židovský domácí učitel.

129:3.3 (1423.5) Toto období v životě Ježíše bylo velmi rušné na události. Při svém putování se setkal s mnoha lidmi, ale tuto zkušenost z tohoto období svého života nikdy neodhalil žádnému členu své rodiny, ani žádnému z apoštolů. Ježíš prožil svůj život v těle a odešel z tohoto světa tak, že nikdo (kromě Zebedea z Betsaidy) nevěděl o tomto jeho velkém putování. Někteří z jeho přátel si mysleli, že se vrátil do Damašku, jiní si mysleli, že odešel do Indie. Jeho vlastní rodina se přikláněla k názoru, že byl v Alexandrii, protože věděli, že tam byl jednou pozván, aby se stal asistentem chazana.

129:3.4 (1423.6) Když se Ježíš vrátil do Palestiny, neudělal nic pro to, aby změnil názor jeho rodiny, že z Jerusalemu odešel do Alexandrie; i nadále je nechal myslet si, že celou tu dobu, kdy nebyl v Palestině, strávil v tom městě učenosti a kultury. Jenom Zebedeus, stavitel lodí z Betsaidy, znal pravdu, ale Zebedeus to nikomu neřekl.

129:3.5 (1423.7) Ve všech svých snahách rozluštit smysl života Ježíše na Urantii musíte mít na paměti motivy poskytnutí Michaela. Jestli chcete pochopit význam jeho mnoha, na první pohled zvláštních činů, musíte porozumět účelu jeho pobytu na vašem světě. Důsledně dbal na to, aby se jeho osobní život nestal předmětem přílišné a vše pohlcující pozornosti. Nechtěl mít mimořádný a podmanivý vliv na jiné lidi. Zaníceně se věnoval činnosti odhalování nebeského Otce svým smrtelným druhům a současně měl vznešený úkol prožít svůj pozemský život tak, aby se v průběhu celého tohoto života podřizoval vůli toho samého Rajského Otce.

129:3.6 (1424.1) Pro pochopení Ježíšova života na zemi bude také vždy nápomocné, jestliže všichni smrtelní studenti tohoto božského poskytnutí si budou pamatovat, že přestože žil tento život v převtělení na Urantii, prožil ho pro svůj celý vesmír. S tímto životem, který Ježíš prožil v těle smrtelné podstaty, bylo spojeno něco neobyčejného a inspirujícího pro každou jednotlivou obydlenou sféru v celém vesmíru Nebadon. To samé také platí pro všechny ty světy, které se staly obyvatelnými po jeho významném pobytu na Urantii. A to stejné bude platit pro všechny světy, které se mohou stát obyvatelnými tvory vlastní vůle v celé budoucí historii tohoto lokálního vesmíru.

129:3.7 (1424.2) Během putování po římském světě a díky získané zkušenosti za toto období Syn Člověka prakticky završil své vzdělání z přímého kontaktu s různými národy světa té doby a generace. V době svého návratu do Nazaretu získal prostřednictvím tohoto vzdělávacího cestování vcelku ucelenou představu o tom, jak žije a tvoří svůj osud člověk na Urantii.

129:3.8 (1424.3) Hlavním účelem této cesty kolem Středomořské kotliny bylo poznat lidi. Při svém putování se setkal a seznámil velmi blízce se stovkami různých lidí. Potkal a miloval všechny typy lidí, bohaté a chudé, vysoké a malé, černé a bílé, vzdělané a nevzdělané, kultivované a nekultivované, živočišné a duchovní, zbožné a bezbožné, morální a nemorální.

129:3.9 (1424.4) Na této cestě po Středomoří Ježíš udělal velké pokroky ve svém lidském úkolu ovládnout materiální a smrtelnou mysl a jeho vnitřní Ladič udělal obrovský progres v povznesení a oduševnění toho stejného lidského intelektu. Na konci tohoto putování Ježíš prakticky věděl, se vší lidskou jistotou, že je Božím Synem, Synem Tvořitelem Vesmírného Otce. Ladič byl stále více a více schopen přinést do mysli Syna Člověka nejasné vzpomínky na jeho Rajskou zkušenost ve spojení s jeho božským Otcem předtím, než vytvořil a spravoval tento lokální vesmír Nebadon. Tímto způsobem Ladič krůček po krůčku vnášel do lidského vědomí Ježíše tyto nutné vzpomínky na jeho předchozí a božskou existenci v různých epochách téměř nekonečné minulosti. Poslední událostí jeho před-lidského bytí, kterou mu připomněl Ladič, byla jeho porada na rozloučenou s Immanuelem Salvingstonským krátce předtím, než se vzdal vědomé osobnosti, aby započal inkarnaci na Urantii. A tento poslední zapamatovaný obraz z před-lidské existence se vyjevil jasně v Ježíšově vědomí v den, kdy ho Jan pokřtil v Jordánu.

4. Ježíš-člověk

129:4.1 (1424.5) Pro přihlížející nebeské inteligence lokálního vesmíru bylo putování Ježíše po Středomoří nejpoutavější ze všech Ježíšových pozemských zkušeností, alespoň za celý jeho život do chvíle jeho ukřižování a kruté smrti. Bylo to úchvatné období jeho osobní služby na rozdíl od blížící se epochy veřejné služby. Toto údobí bylo o to více zajímavější, protože v tu dobu byl stále tesař z Nazaretu, stavitel lodí z Kafarnaumu, písař z Damašku; byl stále Synem Člověka. Ještě úplně nedosáhl naprostého ovládání své lidské mysli; Ladič ne ještě zcela ovládl smrtelnou identitu a neudělal ji svojí neoddělitelnou součástí. Byl stále člověkem mezi lidmi.

129:4.2 (1425.1) V průběhu tohoto dvacátého devátého roku čistě náboženská zkušenost─osobní duchovní růst─Syna Člověka dosáhla téměř svého vrcholu. Tato zkušenost duchovního rozvoje byla nepřetržitým postupným růstem od chvíle příchodu jeho Ladiče Myšlení do dne završení a stvrzení tohoto přirozeného a normálního lidského vztahu mezi materiální myslí člověka a myslí, obdarovanou duchem─fenomén spojování těchto dvou myslí v jednu, zkušenost, kterou Syn Člověka, jako převtělený smrtelník tohoto světa, plně a trvale získal v den svého křtu v řece Jordán.

129:4.3 (1425.2) Ačkoliv v průběhu těchto let se zdálo, že Ježíš netrávil mnoho času navazováním přímého spojení s Rajským Otcem, stále více zdokonaloval účinné metody osobního spojení s přebývající v něm duchovní přítomností Rajského Otce. Žil opravdový život, plnohodnotný život a opravdu normální, přirozený a obyčejný život v těle. Z osobní zkušenosti poznal odpovídající realitu celé podstaty života lidských bytostí na materiálních světech času a prostoru.

129:4.4 (1425.3) Syn Člověka prožil celý ten široký okruh lidských emocí, od nejvyšší radosti po hluboký zármutek. Byl šťastným dítětem a měl ojedinělý smysl pro humor; současně byl „člověkem zármutku a poznal smutek.“ V duchovním smyslu prožil celý smrtelný život odspodu nahoru, od začátku do konce. Z materiálního pohledu se může zdát, že ve svém životě unikl sociálním krajnostem lidské existence, ale intelektuálně plně poznal veškerou a úplnou zkušenost lidského rodu.

129:4.5 (1425.4) Ježíš rozumí myšlenkám a pocitům, podnětům a impulsům evolučních a vzestupných smrtelníků obydlených světů, od narození do smrti. Prožil lidský život od počátků fyzické, intelektuální a duchovní individuálnosti jako kojenec, dítě, mladík a dospělý muž─dokonce poznal lidskou zkušenost smrti. On nejenom že prošel těmito obvyklými a přirozenými obdobími lidského intelektuálního a duchovního rozvoje, ale on také plně poznal ty vyšší a pokročilejší stadia sladění člověka s Ladičem, které jen málo smrtelníků na Urantii kdy dosáhne. A proto prožil celý život smrtelného člověka tak, jak je prožíván na vašem světě, ale také jak je prožíván na všech ostatních evolučních světech času a prostoru a dokonce na všech nejvyšších a nejvyvinutějších světech, ustálených ve světle a životě.

129:4.6 (1425.5) Přestože tento dokonalý život, který Ježíš prožil v podobě smrtelného těla, pravděpodobně nezískal plné a všeobecné uznání od jeho smrtelných druhů, kteří byli náhodou jeho současníci, ale život, který Ježíš prožil v lidském těle na Urantii získal plné a bezvýhradné uznání od Vesmírného Otce jako jedna a ta samá osobnost za jeden a ten samý život, úplnost odhalení věčného Boha smrtelnému člověku a představení zdokonalené lidské osobnosti ke spokojenosti Nekonečného Tvořitele.

129:4.7 (1425.6) A to byl jeho pravý a nejvyšší záměr. On nepřišel žít na Urantii jako dokonalý a důkladný příklad pro každé dítě či dospělého, každého muže či ženu, v tu dobu či každou jinou epochu. Pravdou je, že skutečně všichni můžeme v jeho plodném, bohatém, krásném a ušlechtilém životě nalézt mnoho, co je mimořádně příkladné, božsky inspirující, ale to je proto, že žil skutečný a opravdový lidský život. Ježíš nežil svůj život na zemi pro to, aby dal všem ostatním lidem vzor pro napodobování. Jeho život v těle byl naplněn tou stejnou milosrdnou péčí, která může být součástí života vás všech na zemi; a jak prožil svůj smrtelný život ve své době a jaký on byl, tak tím se stal příkladem pro nás všechny žít takto naše životy v naší době a takoví, jací jsme. Nemusíte se snažit žít jeho život, ale můžete se rozhodnout prožít svůj život zrovna tak a stejným způsobem, jakým on prožil svůj život. Ježíš možná není doslovným a důkladným příkladem pro všechny smrtelníky všech věků na všech světech tohoto lokálního vesmíru, ale je věčnou inspirací a průvodcem všech poutníků, směřujících k Ráji ze světů výchozího vzestupu přes vesmír vesmírů a přes Havonu do Ráje. Ježíš je novou a živou cestou od člověka k Bohu, od nedokonalého k dokonalému, od pozemského k nebeskému, od času k věčnosti.

129:4.8 (1426.1) Ke konci dvacátého devátého roku Ježíš Nazaretský prakticky završil život, požadovaný od smrtelných bytostí, existujících v těle. Přišel na zem v celé plnosti Boha, aby ho zjevil člověku; a nyní se stal téměř dokonalým člověkem, čekající na svůj čas začít ukazovat Boha. A toho všeho dosáhl předtím, než dosáhl třiceti let.

Foundation Info

Verze pro tiskVerze pro tisk

Urantia Foundation, 533 W. Diversey Parkway, Chicago, IL 60614, USA
Tel: +1-773-525-3319; Fax: +1-773-525-7739
© Urantia Foundation. All rights reserved