Kapitola 181 Poslední napomenutí a varování

   
   Red Jesus Text: On | Vypnuto    Paragraph Numbers: On | Vypnuto
Verze pro tiskVerze pro tisk

Kniha Urantia

Kapitola 181

Poslední napomenutí a varování

PO skončení rozpravy na rozloučenou s jedenácti apoštoly si Ježíš s nimi přátelsky povídal a vzpomínali na různé epizody, které společně či jednotlivě zažili. Konečně tito Galilejci začínali chápat, že jejich přítel a učitel se je chystá opustit a jejich naděje se chopily slibu, že zanedlouho bude opět s nimi, ale rychle zapomněli na to, že jeho návrat bude také trvat jen krátkou dobu. Mnozí z apoštolů a vůdčích učedníků si opravdu mysleli, že jeho slib návratu na krátkou dobu (krátké období mezi vzkříšením a nanebevstoupením) znamenal to, že Ježíš odejde jenom na krátkou návštěvu svého Otce a potom se vrátí ustanovit království. A takový výklad jeho učení odpovídal jak jejich předjímanému přesvědčení, tak i jejich horoucím nadějím. Poněvadž jejich celoživotní přesvědčení a naděje na naplnění jejich tužeb se takto shodovaly, nebylo pro ně těžké najít takový výklad slov Učitele, který by ospravedlňoval jejich velká přání.

Poté, jak apoštolové probrali tuto rozpravu na rozloučenou a ta se začínala ukládat do jejich myslí, Ježíš znovu vyzval apoštoly ke klidu a přešel ke svým posledním napomenutím a varováním.

1. Poslední slova útěchy

Když se jedenáct apoštolů opět posadilo, Ježíš vstal a promluvil k nim slovy: „Pokud jsem tady s vámi v těle, mohu být jenom jedním z vás, nebo jedním z obyvatel tohoto světa. Ale když se osvobodím z tohoto oděvu smrtelné podstaty, budu se moci vrátit jako duch, pobývající v každém z vás a ve všech ostatních věřících v toto evangelium království. Tak se Syn Člověka stane duchovní inkarnací v duších všech opravdových věřících.

Až se vrátím, abych ve vás žil a skrze vás pracoval, budu vás moci lépe vést tímto životem a provázet vás množstvím obydlích v budoucím životě na nebesích nebes. Život ve věčném tvoření Otce není nekonečným odpočinkem, nečinností a sobeckým pohodlím, ale nepřetržitým rozvojem v ušlechtilosti, pravdě a dokonalosti. Každé z toho velkého množství obydlí v domě mého Otce je místem zastavení; životem, určeným připravit vás na následující krok. Tímto způsobem děti světla půjdou od dokonalosti k dokonalosti, dokud nedosáhnou božského stavu, ve kterém budou duchovně zdokonaleny tak, jak je ve všem dokonalý Otec.

Jestli chcete pokračovat v mé práci poté, až vás opustím, snažte se co nejsvědomitěji žít v souladu s duchem mého učení a ideálem mého života─vykonáváním vůle mého Otce. Toto dělejte namísto snažení se napodobovat můj pozemský život v těle, který jsem musel nezbytně prožít na tomto světě.

Otec mne poslal na tento svět, ale pouze jen několik z vás se rozhodlo mne plně přijmout. Rozliji svůj duch na celé lidstvo, ale ne všichni lidé se rozhodnou přijmout tohoto nového učitele jako svého vůdce a rádce duše. Ale všichni ti, kteří ho přijmou, budou osvíceni, očištěni a utěšeni. A tento Duch Pravdy se v nich stane studnou živé vody, prýštící do věčného života.

A nyní, jelikož vás zanedlouho opustím, řeknu vám několik utěšujících slov. Zanechávám vás v pokoji; dávám vám můj pokoj. Přináším své dary ne tak, jak je dává tento svět─odměřováním─já každému z vás dám tolik, kolik chcete přijmout. Nechť se vaše srdce netrápí a nechť se nebojí. Já jsem vyhrál nad světem a ve mně vy všichni zvítězíte skrze mne. Já jsem vás varoval, že Syn Člověka bude zabit, ale ujišťuji vás, že se vrátím předtím, než odejdu k Otci, i když to bude jen nakrátko. A až vystoupím k Otci, určitě vám pošlu nového učitele, aby byl s vámi a pobýval hluboko ve vašich srdcích. A když uvidíte, že to všechno se stane, nebuďte vyděšeni, ale raději věřte, poněvadž víte, že jsem o tom všem věděl předem. Miluji vás hlubokou láskou a neopustil bych vás, ale taková je vůle Otce. Můj čas přišel.

Nepochybujte o žádné z těchto pravd i poté, kdy budete kvůli pronásledování rozprášeni v cizině a deprimovaní velkým utrpením. Když se budete cítit ve světě osamoceni, já o vašem odloučení budu vědět právě tak, jako vy budete vědět o mé osamělosti, roztroušeni každý jinde, zanechavši Syna Člověka v rukách jeho nepřátel. Ale já nejsem nikdy sám; se mnou je stále Otec. A i v takové chvíli se budu za vás modlit. Říkám vám o tom všem pro to, abyste mohli mít pokoj a mohli ho mít bohatě. V tomto světě vás čekají těžkosti, ale radujte se; dosáhl jsem v tomto světě vítězství a ukázal vám cestu k věčné radosti a nekonečné službě.“

Ježíš dává pokoj těm, kteří, jako on, vykonávají vůli Boha, ale ne jako radost a uspokojení tohoto materiálního světa. Nevěřící materialisté a fatalisté mohou dosáhnout pouze dva druhy radosti a duševního zklidnění: buď musí být stoicisté, s pevným odhodláním čelit nevyhnutelnému a snášet nejhorší; anebo musí být optimisté, stále v sobě chovajíc tu naději, která vlévá věčnost do lidské hrudi, marně čekajíc na pokoj, který ve skutečnosti nikdy nepřijde.

V pozemském životě je určitá míra stoicismu a optimismu užitečná, ale žádný z nich nemá nic do činění s tím nádherným pokojem, který Syn Boží poskytuje svým bratrům v těle. Pokoj, který Michael dává svým dětem na zemi je tím stejným pokojem, který naplňoval jeho vlastní duši, když on sám žil smrtelný život v těle a na tomto stejném světě. Pokoj Ježíše je radost a spokojenost Boha si uvědomujícího jedince, který dosáhl vítězství v tom, že se naučil naplno vykonávat vůli Boha v materiálním životě v těle. Pokoj v mysli Ježíše byl založen na absolutní lidské víře v realitu moudré a soucitné všestranné péče božského Otce. Ježíš se na zemi setkával s potížemi a byl dokonce neoprávněně nazýván „mužem žalu“, ale ve všech těchto zkušenostech byla jeho oporou ta důvěra, která mu vždy dodala sílu pokračovat na cestě za svým cílem s naprostou jistotou, že úspěšně vykonává vůli Otce.

Ježíš se vyznačoval odhodlaností, vytrvalostí a byl absolutně oddán své misi, ale nebyl bezcitným a zatvrzelým stoikem; ve svých životních zkušenostech vždy hledal radostné aspekty, ale nebyl slepým a sebeklamu podléhajícím optimistou. Učitel věděl o všem, co se mu mělo stát a neměl strach. Poté, kdy dal tento pokoj každému z jeho stoupenců, měl právo říkat: „Nechť se vaše srdce netrápí a nechť se nebojí.“

Pokoj Ježíše je potom pokojem a jistotou syna, který plně věří v to, že jeho cesta v čase a věčnosti je bezpečně a zcela v péči a ochraně všemoudrého, vše milujícího a všemocného ducha Otce. A tento pokoj jesice nedosažitelný smrtelnou myslí člověka, ale může ho v plné míře zažívat věřící lidské srdce.

2. Varování na rozloučenou každému z apoštolů

Učitel zakončil udělování svých pokynů a posledních napomenutích apoštolům jako skupině. Potom oslovil každého z nich osobně, aby se rozloučil jednotlivě a každému apoštolovi dal osobní radu, společně s posledním požehnáním. Apoštolové stále ještě seděli za stolem tak, jak se prvně posadili před Poslední Večeří a jak Učitel obcházel stůl a mluvil k nim, každý z nich povstal, když ho Ježíš oslovil.

Janovi Ježíš řekl: „Ty, Jane, jsi nejmladší z mých bratrů. Byl jsi velmi blízko mne a ačkoliv vás všechny miluji stejnou láskou, kterou otec dává svým synům, byl jsi Ondřejem určen jako jeden ze tří apoštolů, aby byl vždy mně na blízku. Kromě toho, ty ses staral o moji rodinu a musíš v tom pokračovat i nadále a řešit mnoho otázek, týkajících se mé pozemské rodiny. A odcházím k Otci s tím, že mám, Jane, v tebe plnou důvěru, že budeš stále dávat pozor na ty, kteří jsou mé příbuzenstvo v těle. Dbej na to, aby jejich současné nejasnosti kolem mé mise ti v žádném případě nezabránili v tom, abys jim všem neposkytl porozumění, radu a pomoc tak, jak víš, že bych udělal já, kdybych zůstal v těle. A když oni všichni uvidí světlo a vstoupí plně do království a vy všichni je tam radostně přivítáte, spoléhám se Jane na tebe, že je přivítáš za mne.

A nyní, když se blíží závěrečné hodiny mé pozemské cesty, zůstaň blízko mne, abych ti mohl předat každou zprávu o mé rodině. Pokud se jedná o práci, kterou do mých rukou svěřil Otec, ta je teď dokončena, kromě mé smrti v těle a já jsem připraven vypít tento poslední pohár. Ale co se týká odpovědností, vložených na mne mým pozemským otcem, Josefem, a které jsem se snažil plnit v průběhu mého života, tak nyní musím spoléhat na tebe, že ve všech podobných záležitostech budeš jednat místo mne. A vybral jsem si pro tuto činnost tebe, Jane, protože jsi nejmladší a je proto velmi pravděpodobné, že přežiješ všechny ostatní apoštoly.

Kdysi jsme říkali tobě a tvému bratrovi synové hromu. Vydal ses s námi na cestu jako nepoddajný a netrpělivý mladý muž, ale hodně jsi se změnil od doby, kdy jsi po mně chtěl, abych přivolal nebeský oheň na hlavy nevědoucích a lhostejných nevěřících. A musíš se změnit ještě více. Musíš se stát apoštolem nového přikázání, které jsem vám dal dnes večer. Věnuj svůj život učením svých bratrů o tom, jak milovat jeden druhého tak, jak já miluji vás.“

Jak tam Jan Zebedeus stál v horním pokoji, se stékajícími slzami po tváři, podíval se do tváře Učitele a řekl: „Ano, udělám to, Učiteli, ale jak se mám naučit více milovat své bratry?“ A nato Ježíš odpověděl: „Naučíš se více milovat své bratry, když se nejdříve naučíš více milovat jejich nebeského Otce a potom se opravdu začneš více zajímat o jejich blaho v čase a věčnosti. A všechen takový lidský zájem je živen upřímným soucitem, nezištnou službou a bezmezným odpouštěním. Nikdo se nemůže dívat opovržlivě na tvé mládí, ale radím ti, abys vždy bral na zřetel tu skutečnost, že věk často představuje zkušenost a že v lidských jednáních nemůže nic nahradit opravdovou zkušenost. Snaž se žít v míru se všemi lidmi, především se svými přáteli v bratrství nebeského království. A vždy si pamatuj, Jane, nebojuj s  dušemi, které chceš získat pro království.“

A potom Učitel prošel kolem svého křesla a na chvíli se zastavil u místa Jidáše Iškariotského. Apoštolové byli dost překvapeni, že se Jidáš ještě nevrátil a chtěli moc vědět, proč se na tváři Ježíše objevil výraz smutku, když stál vedle prázdného místa zrádce. Ale žádného z nich, možná kromě Ondřeje, vůbec nenapadlo, že jejich pokladník odešel, aby zradil svého Učitele, což jim Ježíš na počátku večera a během večeře naznačil. Tolik se toho odehrávalo, že oni v tu chvíli zcela zapomněli na Ježíšovu poznámku o tom, že jeden z nich ho zradí.

Ježíš teď přišel k Šimonu Zélótovi, který povstal a začal naslouchat tomuto varování: „Ty jsi skutečný syn Abrahama, ale kolik mně to dalo námahy udělat z tebe syna tohoto nebeského království. Miluji tě a milují tě všichni tví bratři. Já vím, že ty miluješ mne, Šimone, a že také miluješ království, ale stále silně usiluješ o to, aby toto království bylo ustanoveno podle tvých představ. Já velmi dobře vím, že časem pochopíš duchovní podstatu a smysl mého evangelia a že budeš odvádět hrdinskou práci při jeho hlásání, ale znepokojuje mne to, co se s tebou může stát po mém odchodu. Byl bych rád, kdybych věděl, že neztratíš odvahu; měl bych radost, kdybych věděl, že až odejdu ke svému Otci, ty nepřestaneš být mým apoštolem a že budeš vhodným způsobem jednat jako vyslanec nebeského království.“

Ježíš sotva skončil svoji řeč k Šimonovi Zélótovi, když tento prchlivý patriot, utírajíc si oči, odpověděl: „Učiteli, neměj strach o moji věrnost. Skoncoval jsem se vším, abych mohl věnovat svůj život ustanovení tvého království na zemi a odvahu neztratím. Doposud jsem překonal všechna zklamání a nikdy se tě nezřeknu.“

A potom, pokládajíc ruku na Šimonovo rameno, Ježíš řekl: „Je opravdu povzbuzující slyšet tě takto mluvit, především v takové době, ale, můj příteli, ty ještě stále nevíš, o čem mluvíš. Ani na okamžik bych nezapochyboval o tvé věrnosti a oddanosti; vím, že bys neváhal jít do boje a pro mě zemřít, tak jako by to udělali tito všichni ostatní (a všichni na to důrazně souhlasně přikývli), ale to nebude po tobě žádáno. Mnohokrát jsem vám říkal, že mé království není z tohoto světa a že moji učedníci nebudou bojovat za jeho ustanovení. Já jsem ti toto řekl, Šimone, častokrát, ale ty odmítáš čelit pravdě. Nemám obavy o tvoji oddanost ke mně a království, ale co uděláš, až já odejdu a ty si nakonec uvědomíš, že jsi nepochopil smysl mého učení a budeš muset přizpůsobit své chybné představy realitě jiného, duchovního řádu vztahů v království?“

Šimon chtěl ještě něco říci, ale Ježíš ho pozvednutím ruky zastavil a pokračoval: „Žádný z apoštolů není v srdci upřímnější a čestnější než ty, ale žádný z nich nebude po mém odchodu tak zmaten a sklíčen jako ty. Ve všech tvých zklamáních můj duch bude pobývat v tobě a tito tvoji bratři tě neopustí. Nezapomeň čemu jsem vás učil o vztahu občanství na zemi k synovstvu v duchovním království Otce. Hodně přemýšlej nad všemi mými slovy o tom, že je nutno dávat císaři, co je císařovo a Bohu, co je Boží. Věnuj Šimone, svůj život tomu, abys ukazoval přijatelnou formou smrtelnému člověku jak může plnit můj příkaz, týkající se současného uznání světských povinností občanským vládám a duchovní služby v bratrství království. Jestli se budeš učit od Ducha Pravdy, tak nikdy nevznikne konflikt mezi potřebami občanství na zemi a synovstvem v království, pokud světští vládcové nebudou od tebe vyžadovat uctívání a zbožnost, které náleží pouze Bohu.

A ještě, Šimone, když to nakonec všechno pochopíš a zbavíš se své deprese a odejdeš hlásat toto evangelium se vší silou, nikdy nezapomeň, že jsem byl s tebou během celého tohoto období zklamání a že zůstanu s tebou do samého konce. Ty budeš vždy mým apoštolem a až budeš ochoten dívat se duchovním zrakem a v hojnější míře podřizovat svoji vůli vůli nebeského Otce, potom se vrátíš pracovat jako můj vyslanec a nikdo tě nezbaví tvé autority, kterou jsem ti dal, jenom proto, že pomalu chápeš pravdy, kterým jsem tě učil. A tak, Šimone, ještě jednou tě varuji, že ti, kteří bojují s mečem, hynou s mečem, zatímco ti, kteří pracují v duchu, dosahují věčného života v budoucím království s radostí a mírem v království současném. A když tu práci, která ti byla dána, dokončíš na zemi, budeš, Šimone, sedět se mnou v mém nebeském království. Ty opravdu uvidíš království, po kterém jsi toužil, ale ne v tomto životě. Věř ve mne i nadále a v to, co jsem ti odhalil a získáš dar věčného života.

Když Ježíš přestal mluvit k Šimonovi Zélótovi, přešel k Matoušovi Lévimu a řekl: „Již nebudeš muset zajišťovat prostředky pro apoštolskou pokladnu. Brzy, velmi brzy, vy všichni se rozprchnete; nebudeš již mít možnost útěchy a podpory ani jednoho z tvých bratrů. Až půjdeš kázat toto evangelium království, budeš muset si najít nové druhy. V období vaší výuky jsem vás posílal kázat ve dvojicích, ale teď, když od vás odcházím, a když překonáte ten otřes, půjdete každý sám do všech koutů světa hlásat radostnou zprávu o tom, že vírou posíleni smrtelníci jsou Božími syny.“

Potom promluvil Matouš: „Ale, Učiteli, kdo nás vyšle a jak budeme vědět, kam máme jít? Ukáže nám cestu Ondřej? A Ježíš odpověděl: „Ne, Lévi, Ondřej vás již nebude dále vést v hlásání evangelia. On ve skutečnosti zůstane i nadále vaším přítelem a rádcem až do toho dne, kdy přijde nový učitel a potom Duch Pravdy povede každého z vás do cizích zemí pracovat pro rozšíření království. Velmi jsi se změnil od toho dne, kdy ses u celnice rozhodl mne následovat; ale ještě se budeš muset hodně změnit, než uvidíš vizi bratrství, ve kterém jinověrec sedí spolu s židem v přátelské jednotě. Ale pokračuj ve své snaze získávat své židovské bratry a až budeš plně spokojen, potom se vší silou obrať na jinověrce. V jedné věci si můžeš být jistý, Lévi: získal jsi důvěru a lásku tvých bratrů; oni tě všichni milují.“ (A všech deset mlčky přikývlo na znamení souhlasu s Učitelovými slovy.)

„Lévi, já vím všechno o tvých starostech, obětech a úsilí mít naplněnou pokladnu, o čemž tvoji bratři nevědí a jsem rád, že i když tady s námi není ten, který nosil měšec, je tady při mém závěrečném loučení s posly království výběrčí daní, který se stal mým vyslancem. Modlím se za to, abys mohl uvidět smysl mého učení očima ducha. A když nový učitel vstoupí do tvého srdce, následuj jeho vedení a nechť tví bratři─a dokonce i celý svět─uvidí, co je Otec schopen udělat pro nenáviděného výběrčího daní, který se odvážil následovat Syna Člověka a věřit v evangelium království. Od samého začátku jsem tě, Lévi, miloval tak, jak tyto ostatní Galilejce. Poněvadž nyní dobře víš, že jak Otec, tak i Syn, nikoho neupřednostňují, dbej na to, abys i ty nedělal žádné rozdíly mezi těmi, kteří se díky tvé službě stanou věřícími v evangelium. A tak, Matouši, věnuj celý svůj budoucí pracovní život ukazování všem lidem, že Bůh neupřednostňuje žádného člověka; že v pohledu Boha a v bratrství království jsou si všichni lidé rovni─všichni věřící jsou synové Boha.“

Ježíš potom přešel k Jakubovi Zebedeovi, který vstal a mlčky naslouchal slovům, se kterými se Ježíš na něho obrátil: „Jakube, když ty a tvůj mladší bratr jste kdysi přišli ke mně a žádali pro sebe výsadní postavení v království a já jsem vám řekl, že takové pocty uděluje pouze Otec, zeptal jsem se vás, zdali jste schopni pít můj pohár a vy oba jste odpověděli, že ano. I když jste tenkrát schopni nebyli a jestli nejste ještě i nyní, brzy budete připraveni pro takovou službu skrze zkušenost, kterou zanedlouho prožijete. Tímto svým chováním jste tehdy rozhněvali své bratry. Jestli vám ještě plně neodpustili, odpustí vám, až vás uvidí pít můj pohár. Ať bude tvoje služba dlouhá či krátká, nechť je tvoje duše trpělivá. Když přijde nový učitel, nechej ho učit tě soucitu a té chápavé toleranci, která se rodí z naprosté důvěry ve mne a dokonalé podřízenosti vůli Otce. Věnuj svůj život ukazování sloučené lidské lásky a božského chování Boha si uvědomujících a v Syna věřících učedníků. A všichni, kteří takto žijí, budou odhalovat evangelium dokonce i svojí smrtí. Ty a tvůj bratr Jan půjdete každý svojí cestou a je možné, že jeden z vás usedne se mnou ve věčném království mnohem dříve než ten druhý. Velmi by ti pomohlo, kdybys ses naučil, že opravdová moudrost zahrnuje jak zdrženlivost, tak i odvahu. Měl bys ses naučit prozíravosti, která by šla ruku v ruce s tvojí průbojností. Přijdou ty nejvyšší okamžiky, při kterých moji učedníci nebudou váhat položit své životy za toto evangelium, ale ve všech běžných situacích bude mnohem lepší zmírnit hněv nevěřících, abys mohl žít a pokračovat v hlásání dobrých zpráv. Pokud to bude v tvých silách, žij dlouho na zemi, aby tvůj dlouhý život přinesl mnoho plodů v duších, získaných pro nebeské království.“

Když Učitel skončil svoji řeč k Jakubovi, poodešel na konec stolu, kde seděl Ondřej a dívajíc se svému věrnému pomocníkovi do očí, řekl. „Ondřeji, poctivě jsi mne zastupoval ve funkci výkonného vůdce vyslanců nebeského království. Přestože jsi někdy pochyboval a jindy projevoval nebezpečnou bázlivost, byl jsi vždy upřímně spravedlivý a nesmírně pravdivý v jednáních se svými druhy. Od chvíle tvého vysvěcení a vysvěcení tvých bratrů jako poslů království, jsi samostatně řídil všechny administrativní záležitosti naší skupiny, s výjimkou těch situací, kdy jsem tě já osobně pověřil jednat jako výkonný představitel těchto vybraných apoštolů. Ve všech ostatních světských záležitostech jsem nezasahoval do tvých rozhodnutích a nijak je neovlivňoval. A to jsem dělal pro to, abych tato skupina měla vůdce, pod jehož vedením by probíhala všechna pozdější skupinová rozhodnutí. A v mém vesmíru a ve vesmíru vesmírů mého Otce přistupujeme k našim bratrům-synům jako jednotlivcům ve všech jejich duchovních vztazích, ale ve všech skupinových vztazích jsme to my, kdo vždy zajišťuje pevné vedení. Naše království je sférou, která má řád a kde, když dva či více tvorů vzájemně spolupracují, mají vždy určeného vůdce.

A nyní, Ondřeji, jelikož jsi vůdcem svých bratrů na základě mého rozhodnutí a poněvadž jsi takto sloužil jako můj osobní zástupce a vzhledem k tomu, že vás brzy opustím a odejdu ke svému Otci, zbavuji tě všech povinností, spojených s těmito světskými a administrativními záležitostmi. Od této chvíle nebudeš mít žádnou pravomoc nad svými bratry, kromě té, kterou si zasloužíš svými schopnostmi jako duchovní vůdce a kterou tvoji bratři otevřeně uznají. Od tohoto okamžiku nemůžeš uplatňovat žádnou moc nad svými bratry, pokud ti oni tuto pravomoc neobnoví svým jednomyslným rozhodnutím poté, až já odejdu k Otci. Ale toto tvé zbavení odpovědnosti jako administrativního vůdce této skupiny v žádném případě nezmenšuje tvoji morální povinnost udělat všechno, co je v tvých silách, abys udržel své bratry pospolu pevnou a milující rukou v nastávajících těžkých časech─v těch dnech, které uplynou mezi mým koncem v těle a příchodem nového učitele, který bude žít ve vašich srdcích a který vás nakonec přivede k celé pravdě. Poněvadž se připravuji vás opustit, uvolňuji tě ze všech administrativních povinností, jejichž původ a důležitost vycházely z mé přítomnosti jako jednoho z vás. Od nynějška budu uplatňovat pouze duchovní moc nad vámi a mezi vámi.

Jestli budou tvoji bratři chtít, abys zůstal jejich rádcem, přikazuji ti, abys ve všech záležitostech světského či duchovního charakteru dělal vše, co je v tvých silách, pro posílení míru a harmonie mezi rozličnými skupinami upřímných věřících v evangelium. Věnuj zbytek svého života na podporu praktických aspektů bratrské lásky mezi tvými bratry. Buď laskavý k mým bratrům v těle, až plně uvěří v toto evangelium; projevuj láskyplnou a nestrannou oddanost Řekům na Západě a Abnérovi na Východě. Přestože tito moji apoštolové budou brzy rozprášeni do celého světa a budou tam hlásat radostné zprávy o spasitelném synovství s Bohem, ty je musíš udržet pospolu během těžkého období, na jehož prahu stojíme─období obtížných zkoušek, ve kterých se musíte naučit věřit v evangelium bez mojí osobní přítomnosti a trpělivě budete čekat na příchod nového učitele, Ducha Pravdy. A tak, Ondřeji, přestože v očích lidí se tvá práce nebude jevit jako významné dílo, spokoj se s rolí učitele a rádce těch, kteří budou taková díla konat. Vytrvej ve své práci na zemi až do konce a potom budeš v této službě pokračovat ve věčném království; neřekl jsem vám mnohokrát, že mám ještě jiné ovce, které nejsou z tohoto stáda?“

Potom Ježíš poodešel k dvojčatům Alfeovým, stoupl si mezi ně a řekl: „Moje malé děti, vy jste jednou ze tří bratrských dvojic, které se rozhodli mne následovat. Všech šest úspěšně pracovalo v míru se svými blízkými, ale nikdo to nedělal lépe než vy. Čekají nás těžké časy. Vy možná nepochopíte všechno, co se bude dít vám a vašim bratrům, ale nezapochybujte o tom, že jste jednou byli povoláni pracovat pro království. Po nějakou dobu nebudete mít na starost žádné davy lidí, ale nesmíte ztratit odvahu; když dokončíte vaše životní dílo, přijmu vás v nebi, kde ve slávě řeknete o svém spasení serafským hostitelům a spoustě vysokých Božích Synů. Věnujte své životy zdokonalení všední práce. Ukažte všem lidem na zemi a andělům na nebi, s jakou radostí a odvahou se může smrtelný člověk, povolaný pracovat po nějakou dobu ve zvláštní službě Bohu, vrátit k bývalé práci. Jestliže se stane, že vaše práce ve vnějších záležitostech království bude načas dokončena, vraťte se ke své bývalé práci s novým poučením ze zkušenosti v synovstvu s Bohem a s povznešeným uvědoměním toho, že pro toho, kdo zná Boha, neexistuje nic takového, jako všední práce, nebo světská lopota. Pro vás, kteří jste se mnou pracovali, se všechny věci staly posvátnými a všechna pozemská práce se stala službou samému Bohu-Otci. A když uslyšíte zprávy o činech svých bývalých apoštolských druhů, radujte se s nimi a pokračujte ve své každodenní práci jako ti, kteří se těší na Boha a přitom mu slouží. Byli jste mými apoštoly a vždy jimi budete a já budu na vás pamatovat v budoucím království.“

A pak Ježíš přešel k Filipovi, který, stojíc, vyslechl od Učitele toto sdělení: „Filipe, tys mně položil spoustu nesmyslných otázek, ale já jsem se pokaždé všemožně snažil odpovědět na každou z nich a nyní bych chtěl odpovědět na poslední z takových dotazů, který vznikl v tvé nejpoctivější, ale neduchovní mysli. Pokaždé, když jsem přišel do tvé blízkosti, říkal sis sám sobě: „Co budu dělat, jestli Učitel odejde a nechá nás samotné na tomto světě?“ Ó, ty malověrný! A přesto máš víry téměř tolik, jako mnozí z tvých bratrů. Byl jsi dobrým správcem, Filipe. Zklamal jsi nás jen několikrát a jeden z těchto případů jsme použili pro proslavení Otce. Tvá činnost správce brzy skončí. Zanedlouho se budeš muset více zapojit do práce, ke které jsi byl povolán─kázání tohoto evangelia království. Filipe, ty jsi vždy chtěl být viděn a velmi brzy uvidíš velké věci. Bylo by mnohem lepší, kdybys to všechno viděl očima své víry, ale jelikož jsi byl upřímný i ve své materiálnosti, uvidíš, jak se má slova v tvém životě naplní. A potom, když budeš požehnán duchovní vizí, vrať se ke své práci: věnuj svůj život tomu, abys vedl lidstvo v hledání Boha a věčných realit očima duchovní víry a ne očima materiální mysli. Pamatuj si, Filipe, že máš důležitou misi na zemi, protože svět je naplněn těmi, kteří se dívají na život stejně, jak ses do této doby díval ty. Máš před sebou významnou práci a když ji dokončíš ve víře, přijdeš ke mně do mého království a já ti s velkou radostí ukáži to, co oči neviděly, uši neslyšely a smrtelná mysl nepojala. Mezitím se staň malým dítětem v království ducha a dovol mně, jako duch nového učitele, vést tě směrem do duchovního království. A tak já budu moci udělat pro tebe mnohem více, než jsem byl schopen dosáhnout, když jsem pobýval s tebou jako smrtelník tohoto světa. A vždy si pamatuj, Filipe: ten, kdo viděl mne, viděl mého Otce.“

Potom Učitel šel k Natanaelovi. Když Natanael povstal, Ježíš mu dal pokyn, aby se posadil, sám si sedl vedle něho a řekl: „Natanaeli, od doby, kdy ses stal mým apoštolem, naučil ses žít nad předsudky a projevovat zvýšenou toleranci. Ale ještě se musíš hodně naučit. Byl jsi požehnáním pro své druhy v tom, že tvá neustálá upřímnost byla pro ně vždy varováním. Až já odejdu, může se stát, že tvá otevřenost způsobí narušení tvých vztahů s tvými bratry, jak bývalými, tak i novými. Měl by ses naučit, že vyjádření i dobré myšlenky musí být přizpůsobeno intelektuální úrovni a duchovnímu rozvoji posluchače. Upřímnost je nejužitečnějším prostředkem v práci pro království za předpokladu, že je spojena s rozvážností.

Jestli se naučíš pracovat společně se svými bratry, budeš moci dosáhnout více trvalých výsledků, ale jestli se rozhodneš hledat stejně jako ty smýšlející lidi, v tom případě zasvěť svůj život dokazování toho, že Boha znalý učedník se může stát stavitelem království i když je osamělý ve světě a zcela izolovaný od svých věřících druhů. Já vím, že ty zůstaneš loajální až do samého konce a já tě jednoho dne přivítám v rozšířené službě v mém nebeském království.

Poté se Natanel obrátil na Ježíše s touto otázkou: „Naslouchal jsem tvému učení od chvíle, kdy jsi mne povolal do služby pro toto království, ale musím se upřímně přiznat, že ne úplně rozumím všemu, co nám říkáš. Nevím, co mám dále očekávat a myslím si, že většina z mých bratrů je stejně zmatena, ale neodvažuje se k tomuto zmatení přiznat. Můžeš nám pomoci?“ Ježíš, pokládajíc svoji ruku na Natanaelovo rameno, řekl: „Můj příteli, není divu, že jsi zmaten ve své snaze pochopit smysl mých duchovních učeních, poněvadž jsi hendikepovaný svým vnímáním židovských tradic a značně zmaten svojí neústupnou tendencí vykládat mé evangelium v duchu učení zákoníků a farizejů.

Mnoho jsem vás naučil slovem a prožil mezi vámi svůj život. Udělal jsem vše, co je možno udělat pro osvícení vašich myslí a vysvobození vašich duší. A to, co jste nebyli schopni získat z mého učení a mého života, musíte být nyní připraveni získat prostřednictvím mistra všech učitelů─praktické zkušenosti. A v celé této nové zkušenosti, která nyní na vás čeká, já půjdu před vámi a Duch Pravdy bude s vámi. Nebojte se; to, co teď nejste schopni pochopit, nový učitel po svém příchodu vám bude odhalovat po zbytek vašeho života na zemi a během vaší další výuky ve věčných epochách.“

A pak se Učitel otočil ke všem apoštolům a řekl: „Nelekejte se toho, že nedokážete pochopit celý smysl evangelia. Vy jste jenom koneční, smrtelní lidé a to, co jsem vás učil, je nekonečné, božské a věčné. Buďte trpěliví a stateční, poněvadž máte před sebou věčné epochy, ve kterých budete pokračovat ve své progresivní zkušenosti stát se dokonalými, tak, jak dokonalý je váš Otec v Ráji.“

A potom Ježíš přešel k Tomášovi, který stál a naslouchal těmto slovům: „Tomáši, tobě se často nedostávalo víry; nicméně, když jsi měl své důvody pochybovat, nikdy jsi nepostrádal odvahu. Já vím velmi dobře, že tebe falešní prorokové a nepraví učitelé neoklamou. Až já odejdu, tvoji bratři si budou více cenit tvého kritického způsobu nazírání na nová učení. A když v budoucnu budete všichni rozptýleni po celém světě, pamatuj na to, že jsi stále můj vyslanec. Zasvěť svůj život významnému dílu─ukazování, že kritická materiální mysl člověka může zvítězit nad liknavostí intelektuálního pochybování, když se setkává s projevem živé pravdy ve zkušenosti v duchu narozených mužů a žen, kteří přinášejí ve svých životech duchovní plody a kteří milují jeden druhého tak, jak já miluji vás. Tomáši, jsem rád, že jsi se k nám připojil a zůstal s námi a vím, že po krátkém období nejistoty budeš pokračovat ve službě království. Tvé pochybnosti způsobovaly rozpaky tvým bratrům, ale mně nebyly nepříjemné. Já v tebe věřím a půjdu před tebou do nejvzdálenějších koutů světa.“

Pak Učitel přišel k Šimonovi Petrovi, který vstal, když ho Ježíš oslovil: „Petře, já vím, že mne miluješ a že zasvětíš svůj život veřejnému hlásání tohoto evangelia království židům i jinověrcům, ale zneklidňuje mne to, že tolik let blízkého styku se mnou ti moc nepomohlo, abys ses naučil myslet, než promluvíš. Jakou zkušeností musíš projít, než se naučíš mít stráž na svých rtech. Kolik potíží jsi nám způsobil svým bezmyšlenkovitým mluvením, svým troufalým sebevědomím! A jestli nedokážeš ovládnout tuto slabost, čekají tě ještě mnohem větší potíže. Ty víš, že navzdory této slabosti tě tvoji bratři milují a měl bys také chápat, že tento nedostatek nemá v žádném případě vliv na moji lásku k tobě, ale snižuje tvoji použitelnost a vždy ti bude způsobovat potíže. Ale ty nepochybně získáš velkou pomoc ze zkušenosti, kterou projdeš dnes v noci. A to, co ti teď řeknu, Šimone Petře, to také říkám všem tvým bratrům tady shromážděným: tuto noc vy všichni budete ve velkém nebezpečí o mně pochybovat. Vy víte, že je psáno: „Pastýř bude zabit a ovce se rozeběhnou.“ Když tady nebudu, hrozí velké nebezpečí, že někteří z vás podlehnou pochybnostem a zakolísají kvůli tomu, co se mně stane. Ale já vám teď slibuji, že se k vám nakrátko vrátím a že potom půjdu před vámi do Galileje.“

Poté Petr, pokládajíc svoji ruku na Ježíšovo rameno, řekl: „Bez ohledu na to, jestli všichni moji ostatní bratři podlehnou pochybnostem kvůli tobě, já slibuji, že nezaváhám nad ničím, co uděláš. Já půjdu s tebou a jestli to bude nutné, zemřu pro tebe.

Když tam Petr stál před svým Učitelem, všichni rozechvěni silným rozrušením a překypující ryzí láskou k němu, Ježíš se podíval přímo do jeho vlhkých očí a řekl: „Petře, opravdu, opravdu ti říkám, že ještě dříve, než dnes kohout zakokrhá, tak ty třikrát, nebo čtyřikrát zapřeš, že mne znáš. A tak, to co jsi se nebyl schopen naučit z mírumilovného soužití se mnou, budeš se učit skrze značné nesnáze a hodně utrpení. A až se opravdu naučíš této potřebné lekci, pak posílíš své bratry a svůj život zasvětíš kázání tohoto evangelia, i když se může stát, že budeš uvězněn a možná mne budeš následovat a zaplatíš nejvyšší cenu za láskyplnou službou při budování království Otce.

Ale pamatuj si na můj slib: když vstanu z mrtvých, krátce s vámi pobudu předtím, než se odeberu ke svému Otci. Tak i v tuto noc požádám Otce, aby každého z vás posílil před těžkými zkouškami, kterými velmi brzy budete procházet. Já vás všechny miluji tou stejnou láskou, jakou Otec miluje mne a proto od nynějška byste měli milovat jeden druhého tak, jako já miluji vás.“

A potom, po zazpívání žalmu, odešli do tábora na Olivové hoře.

Foundation Info

Verze pro tiskVerze pro tisk

Urantia Foundation, 533 W. Diversey Parkway, Chicago, IL 60614, USA
Tel: +1-773-525-3319; Fax: +1-773-525-7739
© Urantia Foundation. All rights reserved