Kapitola 180 Rozmluva na rozloučenou

   
   Red Jesus Text: On | Vypnuto    Paragraph Numbers: On | Vypnuto
Verze pro tiskVerze pro tisk

Kniha Urantia

Kapitola 180

Rozmluva na rozloučenou

PO zazpívaní žalmu na ukončení Poslední Večeře si apoštolové mysleli, že Ježíš má v úmyslu se potom bezprostředně vrátit do tábora, ale on jim dal pokyn, aby zůstali sedět. Učitel jim řekl:

„Vy si dobře pamatujete na to, když jsem vás poslal na cesty bez měšců a bez peněz a také jsem vám radil nebrat si žádné další oblečení. A vy si všichni vzpomenete, že vám nic nechybělo. Ale nyní vás čekají těžké časy. Nemůžete se již více spoléhat na dobrou vůli lidí. Od této chvíle ten, kdo má měšec, nechť si ho vezme sebou. Když půjdete do světa hlásat toto evangelium, udělejte taková opatření pro vlastní zajištění, která se vám budou zdát nejlepší. Já jsem přišel, abych přinesl mír, ale ten se nějakou dobu neobjeví.

Nyní nastal čas proslavit Syna Člověka a Otec bude proslaven ve mně. Moji přátelé, budu s vámi již jenom krátkou chvíli. Brzy mne budete hledat, ale nenaleznete mne, poněvadž odcházím tam, kam vy ještě nemůžete přijít. Ale, až dokončíte svoji práci na zemi, tak, jako já jsem dokončil svoji, potom přijdete za mnou, stejně jako já se nyní připravuji odejít za mým Otcem. Již velmi brzy vás opustím a na zemi mne již více neuvidíte, ale uvidíte mne v budoucím věku, když vystoupíte do království, které mně dal můj Otec.“

1. Nové přikázání

Po krátké neformální debatě Ježíš vstal a řekl: „Když jsem vám přednesl podobenství, znázorňující, jak byste měli ochotně sloužit jeden druhému, řekl jsem, že vám chci dát nové přikázání; a chci to udělat nyní, poněvadž vás brzy opustím. Vy dobře znáte přikázání, které vám přikazuje milovat jeden druhého; abyste milovali svého bližního jako sami sebe. Ale já nejsem úplně spokojen ani s takovou upřímnou oddaností ze strany mých dětí. Chtěl bych, aby vaše činy byly naplněny ještě větší láskou v království věřícího bratrstva. A proto vám dám toto nové přikázání: milujte jeden druhého tak, jako já jsem miloval vás. A takto všichni lidé budou vědět, že jste mými učedníky, jestli budete milovat jeden druhého takovou láskou.

Když vám dávám toto nové přikázání, nevkládám tím na vás žádné nové břemeno; spíše vám dávám novou radost a možnost prožít nové štěstí─poznat potěšení z poskytnutí lásky vašeho srdce jiným lidem. Přestože budu brzy snášet vnější muka, poznám nejvyšší radost z poskytnutí celé mé lásky vám a vašim smrtelným bratrům.

Vybízením vás milovat jeden druhého, jako já jsem miloval vás, vám ukazuji nejvyšší míru opravdové lásky, protože není větší lásky, než ta, při které je člověk připraven dát za své přátele svůj život. A vy jste moji přátelé; a zůstanete mými přáteli, jestli jste ovšem ochotni dělat to, čemu jsem vás naučil. Nazýváte mne Pánem, ale já vás nenazývám služebníky. Jestli budete jenom milovat jeden druhého tak, jako já miluji vás, budete mými přáteli a já vám vždy budu říkat to, co mně sdělí Otec.

Nejenom vy jste si vybrali mne, ale já jsem si také vybral vás a nařídil vám jít do světa a poskytovat plody láskyplné služby svým bratrům tak, jako já jsem žil mezi vámi a odhalil vám Otce. Otec i já budeme pracovat s vámi a vy poznáte božské naplnění radosti, jestli se jenom budete řídit mým přikázáním milovat jeden druhého tak, jako já jsem miloval vás.“

Jestli chcete sdílet radost Učitele, musíte sdílet jeho lásku. A sdílet jeho lásku znamená, že jste sdíleli jeho službu. Takové poznání lásky vás neosvobodí od těžkostí tohoto světa; to nevytvoří nový svět, ale s určitostí to udělá starý svět novým.

Pamatujte si: Je to oddanost, ne oběť, co Ježíš požaduje. Vědomí oběti naznačuje nepřítomnost toho upřímného citu, který udělá z takové láskyplné služby nejvyšší radost. Idea povinnosti znamená úmysl sloužit, a proto takoví lidé nepociťují ohromné nadšení z toho, že vám dělají službu jako přítel příteli. Impuls přátelství přesahuje všechna rozhodnutí sloužit a služba přítele příteli se nikdy nemůže nazývat obětí. Učitel učil své apoštoly, že jsou syny Božími. Nazýval je bratry a teď, před svým odchodem, je nazývá přáteli.

2. Vinná réva a ratolesti

Potom Ježíš opět povstal a pokračoval v učení svých apoštolů: „Já jsem pravá vinná réva a můj Otec je vinař. Já jsem vinný kmen a vy jste ratolesti. A můj Otec po mně požaduje jenom to, abyste dávali mnoho plodů. Réva se prořezává jenom pro to, aby se zvýšila úrodnost jejích ratolestí. Každou moji ratolest, která nenese ovoce, Otec odřeže. Každou ratolest, která nese plody, Otec očistí, aby mohla nést ještě více plodů. Vy jste již očištěni mým slovem, ale musíte pokračovat, abyste zůstali čistými. Musíte pobývat ve mně a já ve vás; ratolest odumře, jestli je oddělena od révy. Jako ratolest nemůže nést plody sama od sebe, nezůstane-li v révě, tak ani vy nemůžete přinášet plody láskyplné služby, nezůstane-li ve mně. Pamatujte si: Já jsem pravá vinná réva a vy jste živé ratolesti. Ten, kdo žije ve mně a já jsem v něm, přinese mnoho plodů ducha a pozná nejvyšší radost z poskytování této duchovní úrody. Jestli udržíte toto živé duchovní spojení se mnou, tak přinesete hojnost plodů. Jestli zůstanete ve mně a má slova zůstanou ve vás, budete schopni se mnou volně rozmlouvat a potom vás může můj živý duch tak naplnit, že budete moci požádat o všechno, co si přeje můj duch a udělat to všechno s přesvědčením, že Otec vyhoví naší prosbě. Otec bude oslaven tehdy, když réva má hodně živých ratolestí a když každá ratolest přináší hodně plodů. A když svět uvidí tyto plody, které přinášejí ratolesti─mé přátele, kteří milují jeden druhého tak, jako já jsem miloval je─všichni lidé budou vědět, že vy jste opravdu moji učedníci.

Jak Otec miloval a miluje mne, tak i já jsem miloval a miluji vás. Žijte v mé lásce, jako já žiji v lásce Otce. Jestli budete konat tak, jak jsem vás učil, budete pobývat v mé lásce, stejně, jako já jsem dodržel slovo Otce a navždy pobývám v jeho lásce.“

Židé již dávno učili, že Mesiáš bude „ratolestí, vyrůstající z vinné révy“ předků Davida a na památku tohoto starého učení zdobí vchod do Herodova chrámu velký emblém vinné révy a jejích ratolestí. Všichni apoštolové si na tyto věci vzpomněli, když v ten večer k nim Učitel promlouval v horním pokoji.

Ale pozdější chybný výklad toho, co Učitel myslel, když mluvil o modlitbě, vedl ke smutným následkům. Kolem učení Ježíše by nevznikly téměř žádné problémy, kdyby si jeho posluchači zapamatovali přesně jeho slova a ta by byla následně pravdivě zapsána. Ale tak, jak o tom bylo vytvořeno písemné svědectví, věřící časem začali považovat modlitbu ve jménu Ježíše za jakýsi druh nejvyššího kouzla a mysleli, že dostanou od Otce všechno, o co požádají. Po staletí upřímné duše rozbíjely svoji víru o toto úskalí. Jak dlouho to bude věřícím tohoto světa trvat, než pochopí, že modlitba není způsob dosažení svých cílů, ale spíše cesta převzít cíle Boha─získávání zkušenosti, jak rozpoznat a vykonávat vůli Otce? Absolutní pravdou je to, že když vaše vůle je opravdu srovnána s jeho vůlí, můžete požádat o cokoliv, co tyto spojené vůle pocítí a bude to splněno. A takové spojení vůlí je způsobeno Ježíšem a skrze něho, tak jako život vinné révy vtéká to živých ratolestí a skrze ně.

Když existuje toto živé spojení mezi božskostí a lidstvem a jestli lidstvo se bezmyšlenkovitě a nevědomě modlí za sobecké a marnivé cíle, je možná pouze jedna božská odpověď: větší a vzrůstající úroda plodů ducha na stoncích živých ratolestí. Když je ratolest vinného kmene živá, tak je na všechny prosby možná pouze jedna odpověď: zvýšená úroda hroznů. Ve skutečnosti ratolest existuje jenom za jediným účelem a může dělat pouze jedno: přinášet plody, dávat hrozny. Tak i opravdový věřící existuje jenom za účelem přinášení plodů ducha; milovat lidi tak, jak on je milován Bohem─a to znamená, že my bychom měli milovat jeden druhého tak, jak nás miloval Ježíš.

A když Otec položí na vinnou révu svoji výchovnou ruku, je to děláno z lásky, aby ratolesti mohli přinášet hodně plodů. A moudrý vinař odřezává pouze mrtvé a neplodné ratolesti.

Ježíš měl značné potíže přivést dokonce i své apoštoly k pochopení toho, že modlitba je činností v duchu narozených věřících v království, kde vládne duch.

3. Nepřátelství světa

Jedenáctka ještě nestačila dokončit svoji debatu o proslovu o vinné révě a ratolestech, když Učitel jim dal znamení, že k nim chce ještě promluvit a vědom si toho, že nezbývá mnoho času, řekl: „Až vás opustím, nenechejte se odradit nepřátelstvím světa. Neklesejte na mysli ani tehdy, když bázliví věřící se obrátí proti vám a spojí se s nepřáteli království. Jestli vás svět bude nenávidět, vzpomeňte si, že mě nenáviděl dříve než vás. Kdybyste náleželi světu, svět by miloval to, co je jeho, ale jelikož vy nenáležíte tomuto světu, tak proto vás svět odmítne milovat. Vy žijete na tomto světě, ale vaše životy nejsou životy tohoto světa. Já jsem si vás vybral na tomto světě, abyste představovali ducha jiného světa i na tomto světě, ze kterého jste byli vybráni. Ale vždy si pamatujte má slova, která jsem vám řekl: „Služebník není nad svého pána. Jestli se odvážili mne pronásledovat, budou pronásledovat i vás. Jestli má slova urážejí nevěřící, tak také vaše slova budou urážet bezbožníky. A to všechno vám budou dělat kvůli tomu, že nevěří ani ve mne, ani v Toho, který mne poslal; proto budete hodně trpět kvůli mému evangeliu. Ale když budete podstupovat tato utrpení, vzpomeňte si na to, že i já jsem také trpěl ještě dříve, než vy, kvůli tomuto evangeliu nebeského království.

Mnozí z těch, kteří vás budou napadat, nevědí o nebeském světle, ale to nelze říci o těch, kteří nás nyní pronásledují. Kdybychom je neučili pravdě, mohli by udělat mnoho zvláštních věcí a nebyli by odsouzeni, ale teď, jelikož vědí o světle a rozhodli se ho zavrhnout, nemohou žádným způsobem omluvit svůj postoj. Kdo nenávidí mne, nenávidí i mého Otce. Jinak to být nemůže; světlo, které spasí toho, kdo ho přijal, může jenom odsoudit toho, kdo ho vědomě odmítl. A co jsem udělal těmto lidem, aby mě nenáviděli takovou nesmírnou nenávistí? Nic, kromě toho, že jsem jim nabídl přátelství na zemi a spasení v nebi. Nečetli jste ve Spisech rčení: „ A oni mě nenáviděli bez příčiny“?

Ale já vás nenechám samotné na tomto světě. Velmi brzy po mém odchodu vám pošlu duchovního pomocníka. Bude s vámi ten, kde zaujme mé místo mezi vámi, kdo vás bude i nadále učit cestám pravdy a kdo vás bude i utěšovat.

Nechť se vaše srdce netrápí. Vy věříte v Boha; pokračujte věřit i ve mne. Přestože vás musím opustit, nebudu od vás daleko. Již jsem vám řekl, že ve vesmíru mého Otce je mnoho obydlí. Kdyby to nebyla pravda, neříkal bych vám to znovu a znovu. Chystám se vrátit na tyto světy světla─nebeská obydlí Otce, na která jednou vystoupíte i vy. Z těchto míst jsem já přišel na tento svět a teď nastal čas, kdy se musím vrátit k práci mého Otce na nebeských sférách.

Když takto odejdu před vámi do nebeského království Otce, tak určitě pro vás pošlu, abyste mohli se mnou být na těch místech, která byla připravena pro smrtelné Boží syny ještě předtím, než se objevil tento svět. Ačkoliv musím od vás odejít, budu s vámi přítomen v duchu a časem budete se mnou osobně, když vystoupíte ke mně v mém vesmíru, jako já se nyní chystám vystoupit k mému Otci v jeho větším vesmíru. A to, co jsem vám řekl, je pravda a je věčná, i když to nemůžete plně pochopit. Odcházím ke svému Otci, a přestože vy mne nemůžete následovat, s určitostí za mnou přijdete v budoucích epochách.“

Když se Ježíš posadil, Tomáš vstal a řekl: „Učiteli, my nevíme, kam odcházíš; proto také neznáme cestu. Ale budeme tě následovat dnes večer, jestli nám ukážeš cestu.“

Ježíš vyslechl Tomáše a odpověděl: „Tomáši, já jsem cesta, pravda a život. Jenom skrze mne může člověk přijít k Otci. Všichni, kteří naleznou Otce, nejdříve naleznou mne. Jestli znáte mne, znáte i cestu k Otci. A vy mne znáte, protože jste se mnou žili a teď mne vidíte.“

Ale jeho učení bylo příliš tajuplné pro mnohé apoštoly, především pro Filipa, který, po výměně několika slov s Natanaelem, povstal a řekl: „Učiteli, ukaž nám Otce a všechno, co jsi řekl, bude jasné.“

A když Filip toto řekl, Ježíš odpověděl: „Filipe, tak dlouho jsem s vámi a ty mě přesto neznáš? Znovu prohlašuji: Ten, kdo viděl mne, viděl Otce. Jak tedy můžeš potom říci: Ukaž nám Otce? Ty nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Neučil jsem vás, že slova, která říkám vám, nejsou moje, ale jsou to slova Otce? Já mluvím za Otce a ne za sebe. Já jsem na tomto světě, abych vykonal vůli Otce, a to jsem udělal. Můj Otec pobývá ve mně a pracuje skrze mne. Věřte mně, když vám říkám, že Otec je ve mně a že já jsem v Otci, nebo ve mne věřte kvůli životu, jaký jsem prožil─kvůli mé práci.“

Když Učitel odešel, aby se osvěžil vodou, jedenáctka se pustila do vášnivé debaty o tomto učení a Petr se již chystal zahájit dlouhý proslov, když se Ježíš vrátil a dal jim znamení, aby se posadili.

4. Slíbený pomocník

Ježíš pokračoval v učení slovy: „Až odejdu za svým Otcem a až on plně uzná práci, kterou jsem pro vás udělal na zemi a až dostanu pravomocnou nadvládu ve své vlastní sféře, řeknu svému Otci: zanechavši své děti na zemi samotné, musím splnit svůj slib a poslat jim jiného učitele. A když Otec bude souhlasit, rozliji Duch Pravdy na celé lidstvo. Ve vašich srdcích už pobývá duch Otce, a když nastane tento den, budete mít v sobě i mne zrovna tak, jak máte nyní Otce. Tento nový dar je duch živé pravdy. Nevěřící nebudou zpočátku naslouchat učením tohoto ducha, ale všichni synové světla ho s radostí přijmou a to celým srdcem. A když tento duch k vám přijde, vy ho poznáte, jak jste poznali mne a přijmete tento dar do vašich srdcí a on ve vás zůstane.Vy si takto uvědomíte, že se vás nechystám opustit bez pomoci a vedení. Nenechám vás opuštěné. Dnes mohu být s vámi jenom osobně. V budoucích epochách budu s vámi a všemi ostatními lidmi, kteří touží po mé přítomnosti, ať jste kdekoliv a s každým z vás současně. Nevidíte, že je lepší, abych odešel; že když vás opustím v těle, tak budu moci být více a v hojné míře s vámi v duchu?

Ještě několik hodin a svět mne již neuvidí; ale vy mne budete i nadále znát ve svých srdcích dokud vám nepošlu nového učitele─Ducha Pravdy. Tak, jak jsem žil s vámi, budu žít ve vás; budu zajedno s vaší osobní zkušeností v království ducha. A když se toto stane, budete s určitostí vědět, že já jsem v Otci a že, i když váš život s Otcem je ukryt ve mně, já jsem také ve vás. Já miluji Otce a dodržel jsem jemu dané slovo; vy milujete mne a dodržíte mně dané slovo. Tak, jak Otec dal mně svého ducha, tak já dám vám svého ducha A tento Duch Pravdy, kterého vám poskytnu, vás povede a bude vás povzbuzovat a nakonec vás přivede k celé pravdě.

Říkám vám všechny tyto věci dokud jsem ještě s vámi, abyste byli lépe připraveni na zvládání těch zkoušek, před kterými právě stojíme. A až přijde nový den, bude ve vás pobývat Syn a také Otec. A tyto dary nebes budou s vámi věčně pracovat jeden s druhým, tak jak Otec a já jsme pracovali na zemi a před vašima očima jako jedna osoba─Syn Člověka. A tento duchovní přítel vám připomene všechno, čemu jsem vás učil.“

Když se Učitel na chvíli odmlčel, Jidáš Alfeus se odvážil položit jednu z mála otázek, které on či jeho bratr kdy veřejně Ježíšovi položili. Jidáš se zeptal: „Učiteli, ty jsi po celou tu dobu žil s námi jako přítel; jak tě poznáme, když se nám budeš projevovat pouze skrze tohoto ducha? Jestli tě svět neuvidí, jak si můžeme být jisti, že jsi to ty? Jak se nám ukážeš?“

Ježíš se na ně všechny podíval, usmál se a řekl: „Mé malé děti, odcházím a vracím se ke svému Otci. Zanedlouho mě již neuvidíte takového, jaký jsem teď, z masa a krve. Zakrátko vám pošlu svého ducha, který je ve všem jako já, kromě tohoto materiálního těla. Tento nový učitel je Duch Pravdy, který bude žít s každým z vás ve vašich srdcích a všechny děti světla se tak stanou jeden a budou přitahováni jeden k druhému. A tímto způsobem Otec i já budeme schopni žít v duši každého z vás a také v srdcích všech ostatních lidí, kteří nás milují a kteří tuto lásku naplňují, když milují jeden druhého─tak, jak já miluji vás.“

Jidáš Alfeus úplně nepochopil, co Učitel řekl, ale rozuměl slibu, že přijde nový učitel a z výrazu na tváři Ondřeje vycítil, že na svoji otázku dostal dobrou dopověď.

5. Duch Pravdy

Nový pomocník, kterého Ježíš slíbil poslat do srdcí všech věřících tím, že ho rozlije na celé lidstvo, je Duch Pravdy. Tento boží dar není dekret či zákon pravdy, ani není poslán působit jako forma či vyjádření pravdy. Nový učitel je přesvědčení o pravdě, vědomí a jistota skutečných významů na reálných duchovních úrovních. A tento nový učitel je duch živé a rostoucí pravdy, rozšiřující se, rozvinující se a adaptující se pravdy.

Božská pravda je živá, duchem vnímaná realita. Pravda existuje pouze na vysokých duchovních úrovních vnímání božskosti a vědomého spojení s Bohem. Můžete poznávat pravdu a můžete prožívat pravdu; můžete cítit vzrůstání pravdy v duši a těšit se z osvobozujícího osvícení pravdy v mysli, ale nemůžete uvěznit pravdu do pravidel, kodexů, symbolů víry, nebo intelektuálních systémů lidského chování. Když zastáváte lidskou formulaci pravdy, ona rychle umírá. Posmrtná záchrana uvězněné pravdy může v nejlepším případě nastat pouze v pochopení osobité formy intelektualizované, zvelebené moudrosti. Statická pravda je mrtvá pravda a jenom mrtvá pravda se může pokládat za teorii. Živá pravda je dynamická a může existovat v lidské mysli jenom jako empirické jsoucno.

Inteligence vyrůstá z materiálního bytí, které je osvíceno přítomností kosmické mysli. Moudrost obsahuje rozumové vědomosti, povýšené na nové úrovně významu a aktivované přítomností vesmírného daru─pomocného ducha moudrosti. Pravda je hodnota, náležící duchovní realitě a poznaná pouze duchem obdařenými bytostmi, které působí na nadmateriálních úrovních vesmírného vědomí a které, po poznání pravdy, umožní aktivujícímu duchu žít a vládnout v jejich duších.

Opravdové dítě vesmírného vhledu hledá živého Ducha Pravdy v každém moudrém rčení. Boha si uvědomující jedinec neustále pozvedá moudrost na úrovně božských cílů─úrovně živé pravdy; duchovně nerozvíjející se duše nepřetržitě táhne živou pravdu dolů na mrtvé úrovně moudrosti a do oblasti pouhé povznešené vědomosti.

Když zlaté pravidlo postrádá nadlidský vhled Ducha Pravdy stává se pouhým pravidlem vysokého etického chování. Když je zlaté pravidlo vykládáno doslovně, může se stát prostředkem závažných útoků na bližního. Bez duchovního pochopení zlatého pravidla moudrosti si můžete myslet, že, když vy si přejete, aby vám všichni lidé říkali úplně a upřímně, co si myslí, tak vy takébudete svým bližním říkat naplno a upřímně co si myslíte. Takový neduchovní výklad zlatého pravidla může vést k nevýslovnému neštěstí a nekonečnému trápení.

Někteří lidé chápou a vykládají zlaté pravidlo jako čistě intelektuální ztvrzení lidského bratrství. Jiní pociťují toto vyjádření lidských vztahů jako emocionální uspokojení ze soucitných pocitů k lidské osobnosti. Další smrtelníci vnímají toto stejné zlaté pravidlo jako měřítko pro hodnocení všech sociálních vztahů, jako normu společenského chování. A jsou tací, kteří se na něho dívají jako na pozitivní příkaz velkého morálního učitele, který v tomto prohlášení ztělesnil nejvyšší pojetí morální povinnosti, týkající se všech bratrských vztahů. V životech takových morálních bytostí se zlaté pravidlo stává centrem moudrosti a obsahuje celou jejich filozofii.

V království věřícího bratrství Boha si uvědomujících milovníků pravdy toto zlaté pravidlo přibírá živé hodnoty duchovního vnímání na těch vyšších úrovních výkladu, které způsobují to, že smrtelní Boží synové chápou toto Učitelovo přikázání tak, že se mají chovat ke svým bližním takovým způsobem, že v důsledku jejich styku s nimi dosáhnou největší možné dobro. V tomto také spočívá podstata opravdového náboženství: milujte své bližní tak, jako sami sebe.

Ale nejvyšší pochopení a nejopravdovější výklad zlatého pravidla spočívá ve vnímání ducha té pravdy, která je obsažena ve věčné a živé reálnosti takového božského prohlášení. Opravdový kosmický význam tohoto pravidla univerzálního vztahu je odhalen pouze v jeho duchovním pochopení, ve výkladu zákona jednání ducha Syna k duchu Otce, který pobývá v duši smrtelného člověka. A když takoví duchem vedení smrtelníci pochopí skutečný význam tohoto zlatého pravidla, jsou naplněni překypující jistotou toho, že jsou občany přátelského vesmíru a jejich ideály duchovní reality jsou uspokojeny jen tehdy, když milují své bližní tak, jak Ježíš miloval nás všechny; a v tom spočívá realita pochopení lásky Boha.

Předtím, než můžete doufat v dostatečné porozumění učení a praktik Ježíše, týkajících se neodporování zlu, musíte pochopit tuto samou filozofii živé flexibility a kosmické přizpůsobivosti božské pravdy k individuálním potřebám a schopnostem každého Božího syna. Učení Ježíše je ve své podstatě duchovní deklarací. Dokonce materiální důsledky jeho filozofie není možno úspěšně posuzovat v odtržení od jejich duchovních vzájemných vztahů. Duch Učitelova příkazu spočívá v neodporování všem sobeckým reakcím k vesmíru, spojených s aktivním a progresivním dosažením spravedlivých úrovních opravdových duchovních hodnot; božské krásy, nekonečného dobra a věčné pravdy─poznání Boha a stále více se mu podobat.

Láska, nesobeckost, musí podstupovat neustálé a živé přehodnocování vztahů v souladu s vedením Ducha Pravdy. A takto láska musí rozumět stále se měnícím a zvětšujícím představám o nejvyšším kosmickém dobru toho jedince, který je milován. A potom láska získá ten samý postoj ke všem ostatním jedincům, kteří by mohli být ovlivněni vzrůstajícím a živým vztahem─láskou duchem vedeného smrtelníka k ostatním občanům vesmíru. A celá tato živá adaptace lásky musí být prováděna s ohledem na prostředí, ve kterém je přítomno jak zlo, tak i věčný cíl─dosažení dokonalosti božského osudu.

A tudíž nám musí být jasné, že ani zlaté pravidlo, ani učení o neodporování nemohou být nikdy správně pochopeny jako dogmata, nebo příkazy. Je možno je pochopit pouze tím, že jsou prožívány, že jejich významy jsou chápány v živém výkladu Ducha Pravdy, který usměrňuje láskyplný vztah jednoho člověka s druhým.

A to všechno jasně ukazuje na rozdíl mezi starým náboženstvím a novým. Staré náboženství učilo sebeobětování; nové náboženství učí pouze zapomínání na sebe sama, zvětšenému sebeuplatnění ve spojené službě bližním a pochopení vesmíru. Staré náboženství bylo motivováno vědomím strachu; nové evangelium je ovládáno přesvědčením v pravdě─duchem věčné a univerzální pravdy. A žádná zbožnost či oddanost své víře nemohou nahradit nepřítomnost v životní zkušenosti věřících v království toho spontánního, ušlechtilého a upřímného přátelství, které charakterizuje v duchu zrozené syny živého Boha. Ani tradice, ani obřadní systém formálních bohoslužeb nemohou nahradit nedostatek opravdového soucitu ke svým bližním.

6. Nezbytnost odchodu

Poté, jak Petr, Jakub, Jan a Matouš položili Učiteli množství otázek, on pokračoval ve své rozpravě na rozloučenou slovy: „A všechno toto vám říkám před svým odchodem, abyste tak byli připraveni na to, co vás čeká a neudělali velké chyby. Řídící úřady se neuspokojí jen pouhým vašim vyloučením ze synagog; upozorňuji vás na to, že se blíží čas, kdy ti, kteří vás budou zabíjet, si budou myslet, že tím dělají službu Bohu. A všechny tyto věci vám budou dělat a i těm, které povedete do království nebeského, protože neznají Otce. Odmítnutím přijmout mne, odmítli poznat Otce; a odmítají přijmout mne, když zavrhují vás, pokud dodržujete mé nové přikázání, že milujete jeden druhého tak, jak já miluji vás. Říkám vám o těchto věcech předem, abyste, až přijde váš čas, tak jak teď přišel můj, byli posíleni ve vašem vědomí tím, že jsem o tom všem věděl a že můj duch bude s vámi v celém vašem utrpení, podstoupeném kvůli mně a kvůli evangeliu. Právě za tímto účelem jsem s vámi mluvil tak otevřeně od samého začátku. Dokonce jsem vás varoval, že nepřátelé člověka mohou být z jeho vlastní rodiny. I když toto evangelium království vždy přinese velký mír do duše každého věřícího, nepřinese mír na zemi, dokud člověk nebude ochoten věřit v mé učení celým svým srdcem a dokud vykonávání vůle Otce se nestane hlavním smyslem jeho smrtelného života.

Teď, když vás opouštím, jelikož vidím, že nastal můj čas odejít k Otci, jsem překvapen tím, že žádný z vás se mne nezeptal: „Proč nás opouštíš?“ Nicméně, já vím, že si tuto otázku kladete ve svých srdcích. Budu k vám mluvit otevřeně, tak jak spolu mluví přátelé. Je to pro vás lepší, že odcházím. Jestli neodejdu, nový učitel nemůže přijít do vašich srdcí. Musím se zbavit tohoto smrtelného těla a vrátit se na své místo na nebesích předtím, než mohu poslat tohoto duchovního učitele žít ve vašich duších a vést vašeho ducha k pravdě. A když můj duch přijde, aby ve vás pobýval, objasní rozdíl mezi hříchem a čestností a umožní vám je moudře posuzovat ve svých srdcích.

Mám toho ještě mnoho, co bych vám chtěl říci, ale vy to nejste v tuto chvíli schopni pochopit. I když, až přijde Duch Pravdy, on vás časem přivede k celé pravdě, až budete procházet přes četná obydlí ve vesmíru mého Otce.

Tento duch nebude mluvit o sobě, ale bude vám říkat o tom, co Otec odhalil Synu a ukáže vám také budoucí události; on proslaví mne, jak já jsem proslavil mého Otce. Tento duch vychází ze mne a odhalí vám moji pravdu. Všechno, co Otec má v této sféře, nyní náleží mně; proto jsem řekl, že tento nový učitel vezme to, co je moje a odhalí to vám.

Brzy vás nakrátko opustím. Potom, až mne opět uvidíte, budu na cestě k Otci, takže naše setkání bude pak krátké.“

Když se na chvíli odmlčel, apoštolové začali hovořit mezi sebou: „Co znamenají jeho slova: „brzy vás opustím a když mne opět uvidíte, naše setkání bude krátké, protože budu na cestě k Otci“? Co může myslet tím, když říká „brzy“ a „krátké setkání“? Nerozumíme tomu, co nám říká.“

A jelikož Ježíš věděl, jaké otázky si pokládají, řekl: „Ptáte se mezi sebou na to, co jsem myslel tím, když jsem řekl, že vás brzy opustím a že, když mne opět uvidíte, budu na cestě k Otci? Jasně jsem vám řekl, že Syn Člověka musí zemřít, ale že bude opět vzkříšen. Nedokážete tedy pochopit smysl mých slov? Nejdříve budete truchlit, ale později se budete radovat spolu s ostatními, kteří pochopí tyto věci, když se stanou. Žena opravdově trpí v době porodu, ale když porodí dítě, okamžitě ve své radosti z toho, že se narodil člověk na tento svět, zapomene na svoji bolest. A vy také se brzy budete trápit kvůli mému odchodu, ale já vás brzy opět uvidím a pak se vaše truchlení změní v radost a vám se dostaví nové zjevení Božího spasení, které vám nikdo a nikdy nevezme. A všechny světy budou obdařeny tímto stejným zjevením života, vítězícího nad smrtí. Dosud jste o všechno žádali ve jménu mého Otce. Až mne opět uvidíte, můžete žádat i mým jménem a já vás vyslyším.

Tady, na zemi, jsem vás učil příslovím a mluvil k vám v podobenstvích. Dělal jsem to proto, že jste byli pouze duchovními dětmi; ale přichází čas, kdy vám budu přímo a otevřeně říkat o Otci a jeho království. A budu to dělat proto, že Otec vás miluje a přeje si být vám plně zjeven. Smrtelný člověk není schopen vidět ducha Otce; proto jsem já přišel na tento svět, abyste mohli uvidět Otce svýma očima─očima tvora. Ale až se stanete dokonalými ve svém duchovním růstu, uvidíte samotného Boha.“

Když jedenáct apoštolů vyslyšelo jeho slova, řekli jeden druhému: „Hleď, on k nám opravdu mluví jasně. Nepochybně Učitel přišel od Boha. Ale proč říká, že se musí vrátit k Otci?“A Ježíš viděl, že ho ani teď ještě nepochopili. Těchto jedenáct mužů nebylo schopno odpoutat se od svých dlouho živených idejí, vycházejících ze židovských představ o Mesiáši. Čím více věřili v Ježíše jako Mesiáše, tím obtížnějšími se stávaly tyto hluboko zakořeněné představy o slavném vítězství materiálního království na zemi.

Foundation Info

Verze pro tiskVerze pro tisk

Urantia Foundation, 533 W. Diversey Parkway, Chicago, IL 60614, USA
Tel: +1-773-525-3319; Fax: +1-773-525-7739
© Urantia Foundation. All rights reserved