Kapitola 157 V Cesareje Filipovy

   
   Red Jesus Text: On | Vypnuto    Paragraph Numbers: On | Vypnuto
Verze pro tiskVerze pro tisk

Kniha Urantia

Kapitola 157

V Cesareje Filipovy

PŘEDTÍM, než Ježíš odešel s dvanácti apoštoly na krátký pobyt do oblasti Cesareje Filipovy, prostřednictvím poslů Davida zařídil v neděli, 7. Srpna, návštěvu Kafarnaumu za účelem setkání se se svojí rodinou. Podle domluvy se toto setkání mělo uskutečnit v loďařské dílně Zebedea. David Zebedeus se domluvil s Judou, Ježíšovým bratrem, že přijde celá nazaretská rodina─Marie a všichni Ježíšovi bratři a sestry─a Ježíš tam měl přijít s Ondřejem a Petrem. Marie a její děti chtěli rozhodně přijít na toto sjednané setkání, ale stalo se, že skupina farizejů, kteří věděli o tom, že Ježíš je na opačném břehu jezera v državách Filipa, se rozhodla zajít za Marií a dozvědět se od ní co nejvíce o jeho současném pobytu. Příchod těchto tajných poslů z Jerusalemu značně Marii rozrušil a ti, když viděli napětí a nervozitu celé rodiny, usoudili, že se je Ježíš chystá navštívit. Proto zůstali v domě Marie a po příchodu dalších posil čekali trpělivě na Ježíšův příchod. A to samozřejmě znamenalo, že nikdo z rodiny se nemohl pokusit o setkání s Ježíšem. V průběhu dne se jak Juda, tak i Rút, pokusili uniknout pozornosti farizejů, aby poslali Ježíšovi zprávu, ale nepovedlo se jim to.

Brzy odpoledne přinesli poslové Davida zprávu Ježíšovi, že farizejové číhají za dveřmi domu jeho matky a on proto svoji rodinu nenavštívil. A tak opět, aniž by to byla něčí vina, Ježíš a jeho pozemská rodina se nesetkali.

1. Chrámový výběrčí daní

Když Ježíš čekal s Ondřejem a Petrem u jezera nedaleko loďařské dílny, přišel k nim chrámový výběrčí daní a když poznal Ježíše, zavolal si stranou Petra a řekl: „Platí váš Učitel chrámovou daň?“ Petr chtěl dát najevo své pobouření nad tím, že někdo může požadovat od Ježíše příspěvek na podporu náboženských aktivit svých zapřisáhlých nepřátel, ale když si všiml zvláštního výrazu ve tváři výběrčího daní, správně usoudil, že jeho záměrem je vyprovokovat ho, aby od něho uslyšel odmítavé stanovisko k placení půl šekelu na podporu chrámových bohoslužeb v Jerusalemu. Proto Petr odpověděl: „No ovšem, že Učitel platí chrámovou daň. Počkej u vchodu a já se hned vrátím s daní.“

Ale Petr jednal unáhleně. Jejich peníze měl u sebe Jidáš a ten byl na opačném břehu jezera. Ani on, ani jeho bratr a ani Ježíš neměli u sebe žádné peníze. A věděli, že nemohou jít do Betsaidy opatřit si peníze, protože je tam hledali farizejové. Když Petr řekl Ježíšovi o výběrčím daní a svém slibu mu zaplatit, Ježíš řekl: „Jestli jsi to slíbil, tak bys to měl zaplatit. Ale jak splníš svůj slib? Staneš se znovu rybářem, abys dostál svému slovu? Přesto, Petře, je dobré za těchto okolností, abychom tu daň zaplatili. Nedejme těmto lidem příčinu obvinit nás za přestupek. My tady na tebe počkáme a ty vypluješ v člunu a nachytáš ryby a až je prodáš tamhle na trhu, zaplať výběrčímu daní za všechny nás tři.“

To všechno vyslechl opodál stojící tajný posel Davida a dal ihned znamení svému kamarádovi, který poblíž rybařil, aby rychle připlul ke břehu. Když se Petr chystal nastoupit do člunu, aby vyplul na vodu a nachytal ryby, tento posel a jeho přítel rybář mu dali několik velkých košů ryb a pomohli mu je odnést k nedalekému rybářskému kupci, který si od nich celý úlovek koupil a patřičně jim zaplatil. Davidův posel přidal k této částce sumu, aby to stačilo na zaplacení chrámové daně pro tři. Daňový výběrčí přijal daň a nepožadoval po nich pokutu za pozdní zaplacení, jelikož nebyli po určitou dobu v Galileji.

Není divu, že v jedné vaší písemnosti se píše o Petrovi, jak chytil rybu se šekelem v ústech. V té době kolovalo mnoho příběhů o nacházení pokladů v ústech ryb; takové, se zázraky hraničící, pověsti byly tehdy běžné. Proto, když Petr od nich odcházel k člunu, Ježíš poznamenal na půl s humorem: „Je zvláštní, že synové krále musí zaplatit poplatek; obvykle je za vydržování dvora zdaněn cizinec, ale nám se vyplatí nedělat zákonné moci žádné překážky. Tak jdi! Možná chytíš rybu se šekelem v ústech.“ Tato Ježíšova slova a také to, že Petr se tak rychle objevil s chrámovou daní, vysvětluje, proč se tato příhoda později změnila v zázrak, tak je to popsáno pisatelem evangelia Matouše.

Ježíš s Ondřejem a Petrem čekali na břehu až do západu slunce. Poslové jim přinesli zprávu o tom, že dům Marie je stále hlídán a proto, až se setmělo, tito tři čekající muži vstoupili do člunu a pomalu veslovali k východnímu břehu Galilejského moře.

2. V Betsaidě-Julii

V pondělí, 8. srpna, když Ježíš a dvanáct apoštolů tábořilo v Magadanském parku nedaleko od Betsaidy-Julii, více než sto věřících, evangelistů, členek ženského sboru a dalších lidí, zajímajících se o ustanovení království, přišlo z Kafarnaumu na setkání. A přišlo také mnoho farizejů, protože se dozvěděli, že tam bude Ježíš. V té době někteří saduceové se připojili k farizejům v jejich snaze uvěznit Ježíše. Předtím, než šel Ježíš na uzavřené setkání s věřícími, měl veřejné vystoupení, na kterém byli přítomni farizejové a Učitele provokovali a různými způsoby se snažili shromáždění narušit. Vůdce narušitelů řekl: „Učiteli, my bychom chtěli, abys nám ukázal znamení tvého oprávnění učit a potom, když to uděláš, všichni lidé budou vědět, že tě poslal Bůh.“ A Ježíš jim odpověděl: „Když je večer, řeknete, že bude pěkné počasí, protože nebe je červené; ráno bude špatné počasí, protože nebe je červené a podmračené. Když vidíte narůstající mrak na západě, řeknete, že bude pršet; když vítr fouká od jihu, řeknete, že přijde spalující vedro. Jak to, že tak dobře rozeznáváte tvář nebes, ale vůbec nedokážete rozeznat znamení času? Těm, kteří znají pravdu, znamení již bylo dáno; ale zlovolné a pokrytecké generaci nebude žádné znamení ukázáno.“

Když Ježíš skončil svoji řeč, odešel a připravil se na večerní setkání se svými stoupenci. Na tomto setkání bylo rozhodnuto zahájit společnou misi ve všech městech a vesnicích Dekapoli jakmile se Ježíš a dvanáct apoštolů vrátí z Cesareje-Filipovy. Učitel se zúčastnil plánování mise po Dekapoli a při rozpouštění shromáždění řekl: „Říkám vám, dávejte si pozor na kvasinky farizejů a saduceů. Nenechejte se oklamat jejich okázalými značnými vědomostmi a jejich hlubokou věrností ustanoveným formám náboženství. Pouze se zajímejte o ducha živé pravdy a sílu opravdového náboženství. Strach z mrtvého náboženství vás nespasí, ale spasí vás vaše víra v živou zkušenost, získanou v duchovních realitách království. Nenechejte se zaslepit předsudky a paralyzovat strachem. Také nedopusťte, aby úcta k tradicím překroutila vaše vnímání natolik, že vaši oči přestanou vidět a vaše uši slyšet. Cílem opravdového náboženství není pouze přinést mír, ale i zajistit progres. A nemůžete mít žádný mír v srdci či progres v mysli, jestliže se nezamilujete nadšeně do pravdy, ideálů věčných realit. Před vámi stojí otázky života a smrti─hříšné požitky času proti spravedlivým realitám věčnosti. Již nyní, kdy vstupujete do nového života víry a naděje, byste se měli začít zbavovat okovů strachu a pochybnosti. Když se ve vaší duši probudí pocity sloužit svým bližním, nepotlačujte je; když se do vašeho srdce nahrnou emoce lásky k bližnímu, nechejte takové touhy se projevit v uvážlivé službě skutečným potřebám vašich druhů.

3. Petrovo vyznání

Brzy ráno v úterý Ježíš a dvanáct apoštolů vyšli z Magadanského parku do Cesareje-Filipova, hlavního města tetrarchie Filipa. Cesareje–Filipova se nacházela v oblasti obdivuhodné krásy. Choulila se v okouzlujícím údolí mezi malebnými pahorky, kde z podzemní dutiny vytékal Jordán. Na severu se v celé své kráse tyčilo pohoří Hermón, zatímco z kopců na jihu byl nádherný pohled na horní Jordán a Galilejské moře.

Ježíš pobýval na hoře Hermón na počátku své cesty pro ustanovení království a nyní, když začínal svoji závěrečnou etapu své práce, přál si vrátit se na tuto horu zkoušky a triumfu a kde doufal, že apoštolové mohou získat nový pohled na své povinnosti a získat novou sílu pro namáhavé časy, které brzy nastanou. Na své cestě, přibližně v době kdy procházeli jižně od vod Merómu, začali apoštolové mezi sebou diskutovat o svých nedávných zkušenostech ve Fénicii a na jiných místech. Vzpomínali na to, jak jejich poselství bylo přijato a jak se rozdílné národy dívaly na jejich Učitele.

Když udělali přestávku na oběd, Ježíš jim zčistajasna položil poprvé za celou dobu otázku o sobě samém. Jeho překvapivá otázka zněla: „Co o mně říkají lidé, že jsem?“

Dlouhé měsíce Ježíš učil tyto apoštoly o podstatě a charakteru království nebeského a dobře věděl, že přišel čas, kdy je musí začít více učit o své vlastní podstatě a osobním vztahu ke království. A teď, když seděli pod morušovníkem, Učitel se rozhodl pro jednu z nejdůležitějších porad za celou tu dlouhou dobu soužití s vybranými apoštoly.

Na Ježíšovu otázku odpověděla více než polovina apoštolů. Řekli mu, že všichni, co ho znají, ho považují za proroka, nebo za výjimečného člověka; že dokonce jeho nepřátelé se ho velice bojí a obviňují ho z toho, že je obdařen mimořádnými schopnostmi proto, že je ve spojení s princem ďáblů. Řekli mu, že někteří lidé v Judeji a Samaří, kteří se s ním osobně nesetkali, věří, že je Janem Křtitelem, který vstal z mrtvých. Petr mu řekl, že někdy a různými lidmi je srovnáván s Mojžíšem, Eliášem, Izajášem a Jeremjášem. Když si to všechno Ježíš vyslechl, povstal, podíval se dolů na v půlkruhu kolem něho sedící dvanáctku a s překvapujícím důrazem udělal rukou rozmáchlé gesto a řekl: „A co říkáte vy, že jsem?“ Nastala chvíle napjatého ticha. Dvanáctka z Učitele nespouštěla oči a pak Petr vyskočil na nohy a zvolal: „Ty jsi Osvoboditel, Syn živého Boha.“ A jedenáct sedících apoštolů současně povstalo na znamení toho, že Petr promluvil za ně všechny.

Když jim Ježíš pokynul, aby se opět posadili a sám zůstal před nimi stát, řekl: „Toto vám bylo odhaleno mým Otcem. Přišel čas, kdy byste měli znát o mně pravdu. Ale prozatím vám přikazuji, abyste to nikomu neříkali. A teď opět půjdeme dál.“

A tak se znovu vydali na cestu do Cesareje-Filipova, kam přišli pozdě večer a zůstali v domě Celsuse, který je očekával. V tu noc apoštolové téměř nespali; cítili, že se v jejich životech a v práci pro království stala velká událost.

4. Rozhovor o království

Od doby Ježíšova křtu Janem a proměnění vody ve víno v Káně apoštolové, v rozdílných obdobích, ho prakticky považovali za Mesiáše. Někteří z nich po krátkou dobu skutečně věřili, že je tím očekávaným Osvoboditelem. Ale sotvaže se takové naděje objevily v jejich srdcích Učitel je okamžitě zničil některým svým zdrcujícím slovem, nebo je zklamal svým činem. Dlouhou dobu byli ve stavu nejistoty kvůli rozporu mezi představami o očekávaném Mesiáši, které měli ve svých myslích a zkušeností z jejich neobyčejného soužití s tímto neobyčejným člověkem, kterého měli ve svých srdcích.

Ve středu, těsně před polednem, se apoštolové shromáždili v zahradě domu Celsuse, aby tam poobědvali. Skoro celou noc a od samého rána kdy vstali, Šimon Petr a Šimon Zélóta horlivě debatovali se svými bratry a snažili se je přivést k upřímnému přijetí toho, že Učitel není jenom Mesiáš, ale také boží Syn živého Boha. Dva Šimonové se prakticky shodli ve svých názorech na Ježíše a usilovně přesvědčovali své bratry, aby plně přijali jejich stanoviska. A přestože Ondřej byl i nadále vůdcem sboru apoštolů, jeho bratr Šimon Petr se stále více stával a to se všeobecným souhlasem, jejich mluvčím.

Bylo téměř pravé poledne, když všichni apoštolové seděli v zahradě a kdy se objevil Ježíš. V jejich tvářích se zračila důstojná vážnost a když k nim Ježíš přicházel, všichni povstali. Ježíš uvolnil napětí tím svým přátelským a bratrským úsměvem, který byl pro něho tak typickým ve chvílích, kdy jeho stoupenci se brali příliš vážně anebo brali vážně některé situace, které se jich týkaly. Velícím gestem jim pokynul, aby se posadili. Již nikdy potom dvanáctka nezdravila svého Učitele povstáním, když mezi ně přišel. Viděli, že nesouhlasí s takovým okázalým projevem úcty.

Když poobědvali a začali projednávat plány na nadcházející putování po Dekapoli, Ježíš se náhle podíval do jejich tváří a řekl: „Nyní, když uplynul celý den od chvíle, kdy jste souhlasili s prohlášením Šimona Petra o osobnosti Syna Člověka, chtěl bych se vás zeptat, zdali ještě stále trváte na svých rozhodnutích?“ Když to uslyšeli, všech dvanáct apoštolů povstalo a Šimon Petr, předstoupivše několik kroků blíže k Ježíšovi, řekl: „Ano, Učiteli, trváme. My věříme, že jsi Synem živého Boha.“ A Petr se spolu se svými bratry opět posadili.

Ježíš, který zůstal stát, potom dvanáctce řekl: „Vy jste moji vybraní vyslanci, ale já vím, že za daných okolností byste nemohli mít takové přesvědčení jenom v důsledku lidského poznání. Toto je zjevení ducha mého Otce vašim nejvnitřnějším duším. A tak, když uděláte takové vyznání poznáním ducha mého Otce, který ve vás pobývá, musím vám oznámit, že na tomto základě já vystavím bratrství království nebeského. Na této skále duchovní reality postavím živý chrám duchovního bratrstva ve věčných realitách království mého Otce. Žádné síly zla a hříchu neporazí toto lidské bratrství božského ducha. A zatímco duch mého Otec bude navždy božským průvodcem a rádcem všech, kteří vstoupí do společenství tohoto duchovního bratrství, vám a vašim následovníkům nyní předám klíče od vnějšího království─moc nad věcmi světskými─sociálními a ekonomickými jevy tohoto společenství mužů a žen jako členů bratrstva. A opět jim přikázal, aby prozatím neříkali nikomu o tom, že je Synem Božím.

Ježíš začínal věřit v oddanost a čestnost svých apoštolů. Učitel předpokládal, že víra, která dokázala přestát to, co jeho vybraní zástupci nedávno prožili, nepochybně vydrží těžké zkoušky, které na ně již brzy čekají a vynoří se z domnělých trosek všech svých nadějí do nového světla nového soudního období a stanou se světlem pro ve tmě pobývající svět. V tento den Učitel začal věřit ve věrnost všech svých apoštolů, kromě jednoho.

A od toho dne tento samý Ježíš stavěl živý chrám na tomto stejném věčném základě svého božského synovstva a ti, kteří si takto uvědomili, že jsou syny Božími, se stávají lidskými kameny, které tvoří tento živý chrám synovstva, vystavěného ke slávě a poctě moudrosti a lásce věčného Otce duchů.

Po těchto slovech Ježíš nařídil dvanáctce odejít bez něho do hor a tam o samotě až do večeře prosit o moudrost, sílu a duchovní vedení. A oni udělali tak, jak jim Učitel přikázal.

5. Nové pojetí

Novým a velmi důležitým rysem Petrova vyznání bylo jednoznačné uznání toho, že Ježíš je Syn Boží, uznání jeho nezpochybnitelné božskosti. Od jeho křtu a svatby v Káně ho tito apoštolové různě považovali za Mesiáše, ale v židovském pojetí národní vysvoboditel nebyl božský. Židé neučili, že Mesiáš bude božského původu; měl být „pomazaný“, ale stěží o něm uvažovali jako o „Synu Božím.“ Ve druhém vyznání byl položen větší důraz na sloučenou podstatu, nebeský fakt toho, že Syn Člověka je současně i Synem Božím a Ježíš prohlásil, že právě na této velké pravdě o spojení lidské podstaty s nebeskou podstatou vybuduje království nebeské.

Ježíš se rozhodl prožít svůj pozemský život a završit misi svého poskytnutí jako Syn Člověka. Jeho stoupenci měli sklon považovat ho za dlouho očekávaného Mesiáše. Poněvadž si byl vědom toho, že nikdy nemůže naplnit jejich mesiášské naděje, snažil se pozměnit jejich pojetí Mesiáše tak, aby se jim alespoň částečně splnila jejich očekávání. Ale nyní poznal, že takový plán nemůže být nikdy plně úspěšně uskutečněn. Proto se odvážně rozhodl odhalit třetí plán─otevřeně oznámit svoji božskost, potvrdit pravdivost Petrova vyznání a rovnou prohlásit dvanáctce, že je Synem Božím.

Po dobu tří let Ježíš o sobě prohlašoval, že je „Synem Člověka,“ a právě v průběhu těchto tří let apoštolové stále více věřili v to, že je očekávaným židovským Mesiášem. Nyní odhalil, že je Synem Božím a na koncepci sloučené podstaty Syna Člověka a Syna Božího se rozhodl vystavět království nebeské. Přijal rozhodnutí upustit od dalších snah přesvědčit je o tom, že není Mesiášem. Nyní se rázně odhodlal odhalit jim to, čím je a pak nevěnovat pozornost jejich odhodlané umíněnosti považovat ho za Mesiáše.

6. Následující den odpoledne

Ježíš a dvanáct apoštolů zůstali ještě další den v domě Celsuse v očekávání poslů Davida Zebedea, kteří měli přinést peníze. Po propadu Ježíšovy popularity u masy lidí značně poklesly jejich finanční příjmy. Když dorazili do Cesareje-Filipovy, pokladna byla prázdná. Matouš by nerad opustil Ježíše a své bratry v takové době a neměl u sebe žádné vlastní prostředky, které by poskytl Jidášovi, tak jak to mnohokrát udělal v minulosti. Nicméně, David Zebedeus předvídal tento úbytek financí a proto nařídil svým poslům, aby během jejich cest po Judeji, Samaří a Galileji působili jako výběrčí peněz, které budou dodány exilovým apoštolům a jejich Učiteli. A tak, večer tohoto dne tito poslové přišli z Betsaidy a přinesli dostatek finančních prostředků, které apoštolům vystačí do jejich návratu a začátku putování po městech Dekapoli. Matouš v tu dobu očekával peníze z prodeje svého posledního majetku v Kafarnaumu a udělal opatření, aby tyto peníze byly anonymně předány Jidášovi.

Ani Petr, ani ostatní apoštolové neměli plnohodnotnou představu o božskosti Ježíše. Jen málo si uvědomovali, že toto je začátek nové epochy v životě jejich Učitele na zemi─období, kdy učitel-léčitel se mění v jinak vnímaného Mesiáše, Syna Božího. Od této doby se v poselství Ježíše objevil nový rys. Napříště se jediným ideálem jeho života stalo odhalení Otce, zatímco jedinou idejí v jeho učení bylo představení svému vesmíru zosobnění této nejvyšší moudrosti, kterou je možno pochopit pouze jejím prožitím. On přišel proto, abychom my všichni měli život a měli ho bohatší.

Ježíš vstoupil nyní do čtvrté a poslední etapy svého lidského života v těle. První etapa bylo jeho dětství, roky, kdy si jen matně uvědomoval svůj původ, podstatu a osud jako lidská bytost. Druhou etapou byly roky stále se zvyšujícího sebe-uvědomování─mládí a rozvíjejícího se mužství─během kterého si začal jasněji uvědomovat svoji božskou podstatu a lidskou misi. Tato druhá etapa skončila zkušenostmi a zjeveními, spojenými se křtem. Třetí etapa pozemské zkušenosti Učitele začala po křtu v průběhu let jeho působení jako učitele a léčitele až po tuto památnou hodinu Petrova vyznání v Cesareje-Filipovy. Toto třetí období jeho pozemského života zahrnovalo dobu, kdy jeho apoštolové a jeho bezprostřední přívrženci ho poznali jako Syna Člověka a považovali ho za Mesiáše. Čtvrté a poslední období jeho života na zemi začalo tady v Cesareje-Filipovy a trvalo až do ukřižování. Tato etapa jeho služby se vyznačovala Ježíšovým potvrzením své božskosti a obsahovala práci jeho posledního roku v těle. V průběhu čtvrtého období se stal známým jako Syn Boží, přestože většina jeho přívrženců ho stále považovala za Mesiáše. Petrovo vyznání bylo začátkem nového období ucelenějšího uskutečňování pravdy o jeho svrchované službě jako poskytnutého Syna na Urantii a pro celý vesmír a také uznání tohoto faktu, i když mlhavě, svými vybranými vyslanci.

Tak se život Ježíše stal příkladem toho, co učil ve svém náboženství; příkladem růstu duchovní podstaty skrze prožívání vývoje. Na rozdíl od svých pozdějších následovníků Ježíš nekladl důraz na nepřetržitý boj mezi duší a tělem. On spíše učil tomu, že duch snadno zvítězí nad oběma a je úspěšný při prospěšném usmiřování většiny těchto bojů mezi intelektem a instinktem.

Od této chvíle celé učení Ježíše dostává nový význam. Před Cesarejí-Filipova vystupoval jako hlavní učitel evangelia království. Po Cesareje-Filipova nebyl již pouhým učitelem, ale božským představitelem věčného Otce, který je středem a hranicemi tohoto duchovního království a bylo nutné, aby to všechno dělal jako lidská bytost, Syn Člověka.

Ježíš se upřímně snažil přivést své stoupence do duchovního království jako učitel, potom jako učitel-léčitel, ale je to neuspokojilo. On dobře věděl, že jeho pozemská mise nemůže splnit mesiášská očekávání židovského národa; staří proroci vyobrazili Mesiáše takového, jakým on, Ježíš, nikdy nemohl být. On se snažil ustanovit království jako Syn Člověka, ale jeho stoupenci by se tohoto dobrodružství nezúčastnili. Když to Ježíš viděl, rozhodl se jít naproti těm, kteří v něho věřili; a když učinil takové rozhodnutí, byl připraven vzít otevřeně na sebe roli poskytnutého Božího Syna.

Proto v ten den, když apoštolové hovořili v zahradě s Ježíšem, se dozvěděli mnoho nového. A některá z těchto prohlášeních zněla zvláštně i pro ně. Mezi jinými překvapujícími prohlášeními, která uslyšeli, byla následující:

„Od této chvíle, jestli si jakýkoliv člověk bude přát vstoupit do našeho bratrstva, nechť vezme na sebe povinnosti synovstva a následuje mne. A když již s vámi nebudu, nemyslete si, že svět bude s vámi jednat lépe, než s vaším Učitelem. Jestli mne milujete, buďte připraveni potvrdit svoji lásku ochotou přinést nejvyšší oběť.“

„A dobře si zapamatujte má slova: nepřišel jsem pozvednout čestné, ale hříšníky. Syn Člověka nepřišel, aby se mu sloužilo, ale aby sloužil a poskytl svůj život jako dar pro všechny. Prohlašuji, že jsem přišel hledat a spasit ty, kteří zbloudili.“

„Nyní žádný člověk na tomto světě nevidí Otce, kromě Syna, který přišel od Otce. Ale jestli Syn bude vyzvednut, vezme k sobě všechny lidi a každý, kdo věří v tuto pravdu o sloučené podstatě Syna bude obdařen životem, který nepomíjí.“

„Zatím ještě nemůžeme veřejně prohlásit, že Syn Člověka je Syn Boží, ale vám to již bylo odhaleno; proto s vámi mluvím bez obalu o těchto tajemstvích. Přestože stojím před vámi v této fyzické podobě, přišel jsem od Boha-Otce. Byl jsem již před Abrahamem. Přišel jsem od Otce na tento svět takový, jakého mne znáte a oznamuji vám, že brzy budu muset opustit tento svět a vrátit se do práce k mému Otci.“

„A dokáže nyní vaše víra pochopit pravdu těchto prohlášeních navzdory mého varování, že Syn Člověka nebude tím Mesiášem, kterého očekávali vaši otcové? Moje království není z tohoto světa. Dokážete uvěřit pravdě o mně navzdory skutečnosti, že i když lišky mají své nory a ptáci nebes svá hnízda, já nemám kde složit hlavu?“

„Nicméně, říkám vám, že Otec a já jsme jedno. Ten, kdo viděl mne, viděl Otce. Ve všech těchto mých aktivitách můj Otec pracuje se mnou a nikdy mně neopustí v mé misi, tak jako já nikdy neopustím vás, kteří se brzy vydáte hlásat toto evangelium po celém světě.“

„A teď jsem vás přivedl sem, abyste tady krátce se mnou a jeden s druhým pobyli a mohli pochopit slávu, porozumět vznešenosti života, ke kterému jsem vás povolal: dobrodružství víry, kterým je ustanovení království mého Otce v srdcích lidí, vybudování mého bratrství živého spojení s dušemi všech, kteří věří v toto evangelium.“

Apoštolové naslouchali těmto smělým a překvapujícím prohlášením v tichosti; byli ohromeni. A rozešli se po malých skupinách, aby debatovali a přemýšleli o Učitelových slovech. Uznali, že je Synem Božím, ale nedokázali plně pochopit význam toho, k čemu je přivedl.

7. Beseda s Ondřejem

V ten večer se Ondřej rozhodl promluvit si osobně a otevřeně s každým se svých bratrů a měl se všemi svými druhy užitečný a povzbudivý rozhovor, kromě Jidáše Iškariotského. Ondřej neměl nikdy takový stejný důvěrný osobní vztah s Jidášem, jaký měl s ostatními apoštoly a proto nikdy nepřikládal důležitost tomu, že Jidáš nebyl k němu nikdy upřímný a otevřený jako k vůdci apoštolského sboru. Ale nyní Jidášův postoj Ondřeje znepokojil natolik, že pozdě v tu noc, až všichni apoštolové pevně spali, vyhledal Ježíše a řekl mu o svých obavách. Ježíš mu řekl: „Udělal jsi dobře Ondřeji, žes přišel s touto věcí za mnou, ale my nemůžeme v tom nic víc udělat; pouze můžeme mít nejvyšší důvěru v tohoto apoštola. A svým bratrům neříkej nic o tomto rozhovoru se mnou.“

A to bylo všechno, co mohl Ondřej od Ježíše zjistit. Mezi tímto Judejcem a jeho galilejskými bratry vždy existoval určitý odstup. Jidáš byl šokován smrtí Jana Křtitele, velmi zasažen některými výtkami Učitele, zklamán, když Ježíš odmítl stát se králem, potupen útěkem před farizeji, zarmoucen Ježíšovým odmítnutím přijmout výzvu farizejů, vyžadující znamení, zmaten odmítnutím svého Učitele použít a demonstrovat sílu a nyní, v poslední době, deprimován a někdy sklíčen prázdnou pokladnou. A Jidáš postrádal stimul, který mu dávala prízeň davů lidí.

Každý z apoštolů byl nějak v rozdílné míře také zasažen těmito stejnými zkouškami a strastmi, ale všichni Ježíše milovali. Alespoň Učitele milovali více, než Jidáš, poněvadž s ním zůstali až do krutého konce.

Tím, že byl Jidáš z Judeji, vzal jako osobní urážku nedávné varování Ježíše, když apoštoly nabádal, aby si „dávali pozor na kvasinky farizejů“; on považoval toto prohlášení za skrytou narážku na něho samého. Ale největší Jidášova chyba byla v tom že: pokaždé, když Ježíš poslal své apoštoly modlit se o samotě každý sám, Jidáš, místo toho, aby navázal upřímné spojení s duchovními silami vesmíru, oddával se myšlenkám lidského strachu a neustále měl silné pochybnosti o misi Ježíše a také měl nešťastný sklon chovat v mysli myšlenky na pomstu.

A teď Ježíš chtěl vzít apoštoly s sebou na horu Hermón, kde se rozhodl zahájit svoji čtvrtou etapu pozemské služby jako Syn Boží. Někteří z nich byli přítomni u jeho křtu v Jordánu a stali se svědky začátku jeho cesty jako Syna Člověka a on si přál, aby někteří z nich byli nyní přítomni a uslyšeli, že oprávněně bere na sebe novou a veřejnou roli Syna Božího. Tudíž, v pátek ráno, 12. srpna, Ježíš apoštolům řekl: „Zásobte se potravinami a připravte se na cestu na tamtu horu, kam mne vede můj duch a kde budu obdařen vším potřebným pro završení mé práce na zemi. A chtěl bych vzít své bratry s sebou, aby se mohli také posilnit pro těžké časy, kterými se mnou projdou.“

Foundation Info

Verze pro tiskVerze pro tisk

Urantia Foundation, 533 W. Diversey Parkway, Chicago, IL 60614, USA
Tel: +1-773-525-3319; Fax: +1-773-525-7739
© Urantia Foundation. All rights reserved