Kapitola 75 Pochybení Adama a Evy

   
   Paragraph Numbers: On | Vypnuto
Verze pro tiskVerze pro tisk

Koncept kopie

Kniha Urantia

Kapitola 75

Pochybení Adama a Evy

UPLYNULO přes sto let úsilí Adama na Urantii a on viděl jen velmi malý pokrok za hranicemi Zahrady; všeobecně to vypadalo, že se svět příliš nezlepšuje. Uskutečnění vylepšení ras se jevilo velmi daleko a situace se zdála tak beznadějná, že vyžadovala pomoc, kterou původní plány nepředpokládaly. Alespoň to je to, co často proběhlo myslí Adama a to, o čem se mnohokráte vyjadřoval před Evou. Adam a jeho družka zůstávali věrní svému slibu, ale byli tak izolovaní od ostatních Materiálních Synů a byli krajně znepokojeni smutným stavem svého světa.

1. Problém Urantie

Adamická mise na experimentální, vzpourou zasažené a izolované Urantii byla nelehkým úkolem. A Materiální Syn a Materiální Dcera si záhy uvědomili obtížnost a složitost svého planetárního poslání. Přesto se odvážně pustili do řešení svých mnohačetných problémů. Ale když přistoupili k nanejvýš důležité činnosti odstranění defektních a degenerovaných genotypů lidských rodů, byli naprosto zděšeni. Neviděli žádné východisko z tohoto těžkého dilema a nemohli se poradit se svými nadřízenými ani na Jerusemu, ani v Edentii. Izolovaní od vnějšího světa, každý den čelili nějakému novému a komplikovanému problému, který se jim zdál neřešitelným.

Za normálních podmínek prvním úkolem Planetárního Adama a Evy je uspořádání vzájemných vztahů mezi rasami a jejich smíšení. Ale na Urantii se takový projekt jevil skoro beznadějně, protože rasy, i když byly způsobilé fyzicky, nikdy nebyly očištěny od retardovaných a defektních genotypů.

Adam a Eva se ocitli na planetě zcela nepřipravené pro vyhlášení bratrství člověka. Tento svět tápal v nejhlubší duchovní temnotě a navíc byl uveden ve zmatek nezdařenou misí předchozí administrativy. Myšlení a morálka byly na nízké úrovni a namísto zahájení úkolu uskutečnit náboženskou jednotu, museli začít úplně nanovo s obrácením obyvatel planety na nejjednodušší formy náboženské víry. Místo, aby našli jeden jazyk, který by se stal společným jazykem, museli se vypořádat s celosvětovým chaosem stovek a stovek místních dialektů. Žádný planetární Adam nebyl nikdy umístěn na obtížnější svět; překážky se zdály nepřekonatelné a problémy neřešitelné.

Nacházeli se v izolaci a děsivý pocit osamělosti, který na ně padl, byl o to více zesílen brzkým odchodem prozatímních správců Melkísedeků. S bytostmi mimo planetu mohli komunikovat pouze nepřímo a to prostřednictvím andělských řádů. Jejich odhodlání pomalu sláblo, jejich elán poklesl a někdy jejich víra ochabovala.

A toto je pravdivý obraz zděšení těchto dvou ušlechtilých duší, když přemýšlely o úkolech, které před nimi stály. Oni oba si plně uvědomovali ten obrovský úkol, který byl spojen s vykonáním jejich planetárního poslání.

Pravděpodobně žádný z Materiálních Synů Nebadonu nikdy nečelil tak obtížnému a zdánlivě beznadějnému úkolu, před kterým stáli Adam a Eva na zubožené Urantii. Ale, kdyby byli více prozíraví a trpělivější, časem mohli dosáhnout úspěchu. Oba dva, především Eva, byli vcelku velmi netrpěliví; nebyli ochotni podstoupit dlouhý, velmi dlouhý test vytrvalosti. Chtěli vidět okamžité výsledky, což se jim podařilo, ale takto dosažené výsledky se ukázaly nejzhoubnějšími jak pro ně, tak i pro jejich svět.

2. Kaligastiovo spiknutí

Kaligastia často navštěvoval Zahradu a mnohokrát vedl rozhovory s Adamem a Evou, ale oni byli neústupní jeho návrhům pro kompromis a zkrácený postup. Měli před sebou dostatek důkazů o tom, co způsobila vzpoura a proto byli proti všemu takovému našeptávání velmi imunní. Také mladí potomci Adama se nedali ovlivnit nabídkami Daligastii. A přirozeně, ani Kaligastia, ani jeho druh, neměli moc ovlivnit žádného jedince proti jeho vůli, o to méně mohli přemluvit děti Adama páchat zlo.

Je nutno si připomenout, že Kaligastia byl stále formálním Planetárním Princem Urantie; i když pochybil, byl nicméně vysokým Synem lokálního vesmíru. S konečnou platností byl sesazen až v době pobytu Krista Michaela na Urantii.

Ale padlý Princ byl neodbytný a zatvrzelý. Brzy přestal působit na Adama a rozhodl se udělat lstivý útok na Evu. Zloduch přišel k závěru, že jediná naděje na úspěch spočívá v tom, že obratně využije vhodné osoby, patřící k horní vrstvě Noditů, potomků svého bývalého osobního personálu. A tak připravil plány pro zlákání matky fialové rasy.

Evu nikdy ani vzdáleně nenapadlo, aby někdy udělala něco, co by bylo v rozporu s plány Adama, nebo ohrozilo jejich planetární misi. Protože dobře věděli o tendenci ženy vidět okamžité výsledky, namísto vzdálených účinků prozíravého plánování, Melkísedekové, ještě před svým odchodem, varovali především Evu před neobvyklými nástrahami, ztěžující jejich postavení na planetě a zdůrazňovali jí, že nikdy nesmí opustit své místo po boku svého druha, což znamená, aby se nikdy nepokoušela o žádné osobní či tajné metody na podporu jejich společného poslání. Po dobu více než sto let Eva svědomitě dodržovala tyto zásady a vůbec si nebyla vědoma žádného nebezpečí, když ji začal častěji navštěvovat jeden z vůdců Noditů─Serapatatia. Tyto návštěvy se stávaly stále více soukromějšími a důvěrnějšími a jejich vztah se vyvinul tak pozvolna a přirozeně, že tím byla sama Eva zaskočena.

Obyvatelé Zahrady udržovali kontakty s Nodity od prvních dnů Edenu. Tito smíšení potomci provinilých členů osobního personálu Kaligastii jim často prokazovali cennou pomoc a spolupráci a nyní tito Nodité se měli stát příčinou naprosté zkázy a trvalého zničení Edenu.

3. Pokušení Evy

Adam právě završil svých prvních sto let na zemi, když Serapatatia převzal po smrti svého otce vůdcovství nad západní, čili syrskou, konfederací noditských kmenů. Hnědě zbarvený Serapatatia byl nádherným potomkem bývalého předsedy komise pro zdraví v Dalamatii a jedné z vůdčích ženských myslí modré rasy těch dávných dob. Po dlouhé věky tato rodová linie vládla západním kmenům Noditů a měla na ně velký vliv.

Serapatatia několikrát navštívil Zahradu a hluboce na něho zapůsobila oprávněnost poslání Adama. A brzy po převzetí vůdcovství nad syrskými Nodity oznámil svoje rozhodnutí o připojení se k činnosti Adama a Evy v Zahradě. Většina jeho lidí se k němu v tomto programu připojila a Adam byl potěšen zprávou, že nejmocnější a nejinteligentnější ze všech sousedních kmenů se jako celek dal na stranu programu vylepšení světa; bylo to rozhodně povzbudivé. A brzy po této významné události byl Serapatatia se svým novým personálem přijat Adamem a Evou v jejich vlastním domě.

Serapatatia se stal jedním z nejschopnějších a nejvýkonnějších pomocníků Adama. Byl naprosto čestný a zcela upřímný ve všech svých činnostech; nebyl si nikdy vědom, dokonce ani později, že byl využíván jako podružný nástroj mazaného Kaligastii.

Zanedlouho se Serapatatia stal zastupujícím předsedou edenské komise pro otázky kmenových vztahů a připravilo se mnoho plánů pro intenzivnější pokračování v činnosti získat vzdálené kmeny pro věc Edenu.

Často jednal s Adamem a Evou, především s Evou, a hovořili spolu o možnostech zdokonalení jejich metod. Jednoho dne, při rozhovoru s Evou, Serapatatia dostal nápad, že zatímco se čeká na doplnění velkého počtu členů fialové rasy, bylo by prospěšné, kdyby se mezitím něco udělalo, co by urychlilo rozvoj nuzných čekajících kmenů. Serapatatia tvrdil, že když Nodité, jako nejvyspělejší a ochotně spolupracující rasa, by měla vůdce narozeného s podílem krve fialové rasy, vytvořilo by to silné pouto, které by spojilo tyto národy těsněji se Zahradou. A to všechno bylo míněno uvážlivě a upřímně a pro dobro světa, poněvadž toto dítě, které by bylo vychováno a vzděláno v Zahradě, by natrvalo vykonávalo silný vliv na národy svého otce.

Je nutno opět zdůraznit, že ve všem, co Serapatatia navrhl, byl naprosto čestný a zcela upřímný. Nikdy, ani na okamžik, ho nenapadlo, že hrál do ruky Kaligastiovi a Daligastiovi. Serapatatia byl cele oddaný plánu vytvoření silné rezervy fialové rasy předtím, než se pokusil urychlit celosvětový rozvoj zmatených národů Urantie. Ale to by trvalo stovky let a on byl netrpělivý; chtěl vidět nějaké výsledky okamžitě─ještě během svého vlastního života. Dal Evě jasně na srozuměnou, že Adam je často znechucen tím málem, co se dokázalo pro zlepšení světa.

Tyto plány uzrávaly v tajnosti déle než pět let. Nakonec nastala chvíle, kdy Eva souhlasila s tím, že se tajně setká s Kano, což byl mimořádně inteligentní a energický vůdce nedaleké osady spřátelených Noditů. Kano choval velké sympatie k adamickému režimu; vlastně byl opravdovým duchovním vůdcem sousedících Noditů, kteří podporovali přátelské vztahy se Zahradou.

K osudovému setkání došlo za soumraku podzimního večera ne příliš daleko od domu Adama. Eva se nikdy předtím s obdivuhodným a zaníceným Kano nesetkala─a on byl nádherným představitelem zbytků těch lidí, jejichž dokonalá stavba těla a výjimečný intelekt pocházely od jeho vzdálených předků z osobního personálu Prince. Kano také plně věřil v oprávněnost plánu Serapatatii. (Za hranicemi Zahrady bylo mnohoženství běžným zvykem.)

Ovlivněna lichotkami, nadšením a působivým osobním přemlouváním, Eva hned na místě souhlasila, že se bude podílet na tak hodně diskutovaném činu, že přidá svůj vlastní malý program záchrany světa k většímu a mnohem dalekosáhlejšímu božskému plánu. Než si stačila zcela uvědomit co se odehrává, osudový krok byl učiněn. Čin byl vykonán.

4. Uvědomění si přestupku

Nebeský život na planetě byl na nohou. Adam poznal, že něco není v pořádku a požádal Evu, aby s ním odešla stranou do Zahrady. A tady Adam poprvé uslyšel celý příběh o dlouhodobé přípravě plánu pro urychlení rozvoje světa současně dvěma směry: pokračováním v božském plánu souběžně s uskutečněním návrhu Serapatatii.

A když Materiální Syn a Materiální Dcera spolu hovořili v měsícem osvětlené zahradě „hlas Zahrady“ je pokáral za jejich neposlušnost. A ten hlas nebyl žádný jiný než moje vlastní oznámení edenskému páru, že porušili úmluvu Zahrady; že neuposlechli pokyny Melkísedeků; že nedodrželi svůj sliv věrnosti vládci vesmíru.

Eva souhlasila s účastí na vykonání dobra a zla. Dobro je uskutečňování božských plánů; zlo je promyšlené porušení božské vůle; zlo je upravení plánů a porušení stanovených metod, což způsobuje disharmonii ve vesmíru a chaos na planetě.

Pokaždé, když Zahradní pár pojídal plody stromu života, byl varován strážným archandělem, aby nepodlehl návrhům Kaligastii spojit dobro a zlo. A byl upozorněn takto: „V ten den, kdy smísíte dobro a zlo, nevyhnutelně se stanete podobným smrtelníkům tohoto světa; nevyhnutelně zemřete.“

Eva pověděla Kano o těchto často opakovaných výstrahách při jejich tajném osudovém setkání, ale Kano, neznajíc důležitost či význam takových varováních, ji ujistil, že muži a ženy s dobrými úmysly a upřímnými záměry nemohou konat zlo; že určitě nezemře, ale spíše bude opět žít v osobě jejich potomka, který vyroste, aby zvelebil a stabilizoval celý svět.

Přestože byl tento záměr pozměnit božský plán pojat a vykonán s naprostou upřímností a s nejušlechtilejšími úmysly ve prospěch světa, představoval zlo, protože ztělesňoval nemravný způsob dosáhnout čestných cílů a odchýlil se od správného způsobu─božského plánu.

Pravdou je, že Eva shledala Kana příjemným na pohled a plně si uvědomila všechno, co její svůdce sliboval, že to bude „nové a zvětšené poznání lidských činů a urychlení pochopení lidské podstaty jako doplněk chápání adamické podstaty.“

V tu noc v Zahradě jsem hovořil s otcem a matkou fialové rasy, což bylo mojí povinností za těchto politováníhodných okolností. Vyslechl jsem celý příběh o tom, co všechno vedlo k přestupku Matky Evy a dal jsem oběma pokyny a rady, týkající se bezprostřední situace. Některých rad uposlechli; jiných nedbali. Tento rozhovor se popisuje ve vašich spisech takto: „Hospodin Bůh volal v Zahradě na Adama a Evu: „Kde jste?“ U pozdějších generací bylo zvykem připisovat všechno neobvyklé a zvláštní, ať již přírodní či duchovní, přímo k osobním zásahům Bohů.

5. Důsledky přestupku

Evino vystřízlivění bylo opravdu dojemné. Adam viděl tu složitost celé situace a zcela zdrcen a sklíčen projevoval pouze soucit a pochopení pro svoji chybující družku.

V zoufalém stavu z uvědomění selhání vyhledal Adam, den po Evině chybném kroku, Laottu, výjimečnou ženu z kmene Noditů, která vedla západní školy Zahrady a bez přemýšlení spáchal stejnou pošetilost jako Eva. Ale nespěchejte se závěry; Adam nebyl sveden; on přesně věděl co dělá; on se záměrně rozhodl sdílet Evin osud. On miloval svoji družku s nadlidskou láskou a pomyšlení na možnost zůstat sám na Urantii bez Evy bylo víc než mohl snést.

Když se dozvěděli co se Evě stalo, rozzuření obyvatelé Zahrady se stali nezvladatelnými a vyhlásili válku sousední osadě Noditů. Vyhrnuli se z brán Edenu a vtrhli na tyto nepřipravené lidi a všechny do jednoho je vyvraždili─ušetřen nebyl nikdo, ani jeden muž, žena či dítě. A Kano, otec ještě nenarozeného Kaina, také zahynul.

Když si Serapatatia uvědomil co se stalo, byl poděšen a vystrašen a plný výčitek. Následujícího dne se utopil ve velké řece.

Děti Adama se snažily utěšit svoji rozrušenou matku, zatímco jejich otec se uchýlil na třicet dní do samoty. Když byl konečně Adam schopen střízlivě uvažovat, vrátil se domů a začal plánovat jejich budoucí postup.

Důsledky pošetilého jednání zmatených rodičů se často projevují na jejich nevinných dětech. Čestní a ušlechtilí synové a dcery Adama a Evy byli zdrceni nevysvětlitelnou lítostí nad neuvěřitelnou tragédií, která je tak znenadání a tak nemilosrdně zasáhla. Déle než padesát let trvalo starším z těchto dětí vzpamatovat se ze zármutku a žalu těchto tragických dnů, především z hrůz během těch třiceti dní, kdy jejich otec nebyl doma a jejich duchem nepřítomná matka vůbec nic nevěděla kde se nachází a jaký je jeho osud.

Pro Evu bylo těchto třicet dnů jako dlouhé roky žalu a trápení. Tato vznešená duše se již nikdy plně nevzpamatovala z důsledků tohoto trýznícího období psychického utrpení a duchovního soužení. Ve vzpomínkách Evy se žádná událost po  jejich následném sesazení a materiálním strádání nedala srovnat s těmi děsivými dny a nesnesitelnými noci osamocení a neúnosné nejistoty. Dozvěděla se o ukvapeném činu Serapatatii a nevěděla zdali její zarmoucený druh si nevzal život, nebo byl odstraněn z planety kvůli jejímu přestupku. A když se Adam vrátil, Eva prožívala takový pocit štěstí a vděčnosti, který nepoznala za celé jejich dlouhé a těžké životní partnerství, naplněném úmornou prací.

Čas ubíhal, ale Adam si nebyl jistý podstatou jejich přečinu. A až za sedmdesát dnů po pochybení Evy, kdy se vrátili na Urantii prozatímní správcové Melkísedekové a převzali pravomoc nad světovými záležitostmi, pochopil, že selhali.

Ale čekali ještě další nesnáze. Netrvalo dlouho a zpráva o vyhlazení osady Noditů v blízkosti Edenu se donesla k rodnému kmeni Sarapatatii na severu a okamžitě se začala shromaždovat velká armáda, aby se vydala na pochod na Eden. A toto byl začátek dlouhého a krutého válčení mezi Adamity a Nodity, poněvadž toto nepřátelství trvalo ještě dlouho po odchodu Adama a jeho přívrženců do druhé zahrady v údolí Eufratu. Existovala silná a trvalá „nenávist mezi tím mužem a ženou, mezi jeho semenem a jejím semenem.“

6. Adam a Eva odcházejí ze Zahrady

Když se Adam dozvěděl, že se blíží Nodité, obrátil se o radu na Melkísedeky, ale ti mu odmítli poradit. Pouze mu řekli, aby udělal co sám považuje za nejlepší a ať se rozhodne jakkoliv, slíbili mu svoji přátelskou podporu pokud to jen bude možné. Melkísedekové neměli dovoleno zasahovat do osobních plánů Adama a Evy.

Adam věděl, že on a Eva selhali; řekla mu to přítomnost Melkísedeků, ačkoliv stále ještě nic nevěděl o svých osobních postaveních, nebo budoucím osudu. Celou noc jednal s téměř dvanácti sty věrnými stoupenci, kteří se zavázali, že budou následovat svého vůdce a příští den v poledne tito poutníci vyrazili z Edenu na cestu, aby našli místo pro nový domov. Adam neměl vůbec válku v oblibě a proto se rozhodl přenechat první zahradu Noditům bez boje.

Třetího dne po odchodu ze Zahrady byla edenská karavana zastavena příchodem serafských přepravců z Jerusemu. A poprvé byli Adam a Eva informováni o tom, co se stane s jejich dětmi. Zatímco přepravci čekali, těm dětem, které dospěly do věku samostatnosti (dvacet let) byla dána možnost rozhodnout se zůstat na Urantii se svými rodiči, nebo se stát schovanci Nejsvrchovanějších Norlatiadeku. Dvě třetiny z nich se rozhodly jít do Edentie; přibližně jedna třetina si zvolila zůstat se svými rodiči. Všechny děti mladšího věku byly vzaty do Edentie. Při pohledu na smutné loučení Materiálního Syna a Materiální Dcery se svými dětmi nebylo možné si neuvědomit, že cesta hříšníka je těžká. V současné době jsou tito potomci Adama a Evy na Edentii; my nevíme, jaký osud je čeká.

Byla to smutná, velmi smutná karavana, která se chystala vyrazit na další cestu. Mohlo být něco tragičtějšího! Přijít na svět s takovými velkými nadějemi, být tak slibně přijat a potom zostuzen odejít z Edenu jenom proto, přijít o více než tři čtvrtiny svých dětí dokonce ještě před nalezením nového příbytku!

7. Sesazení Adama a Evy

Právě během této zastávky byli Adam a Eva informováni o povaze jejich přestupku a byli uvědomeni o svém osudu. Pro oznámení rozsudku se objevil Gabriel. A takový byl verdikt: planetární Adam a Eva byli uznáni vinnými; porušili svůj slib správcovství této obydlené planety.

Přestože byli sklíčeni pocitem viny, Adam a Eva byli velmi potěšeni oznámením, že jejich soudci na Salvingtonu je zprostili všech obviněních za „opovrhování vesmírné vlády.“ Nebyli obviněni ze vzpoury.

Edenskému páru bylo sděleno, že byli poníženi na úroveň smrtelníků daného světa. Proto budou od této chvíle jednat jako muž a žena Urantie, hledíc na budoucnost světových ras jako na svoji vlastní budoucnost.

Dávno předtím, než Adam a Eva odešli z Jerusemu, jejich instruktoři jim dopodrobna vysvětlili důsledky jakéhokoliv podstatného odchýlení od božských plánů. Já jsem je osobně a opakovaně varoval, jak před odchodem, tak i po příchodu na Urantii, že snížení na úroveň smrtelníků bude mít neodvratitelný důsledek—nevyhnutelné potrestání, které neomylně přijde za selhání při uskutečňování jejich planetární mise. Ale pro jasné porozumění důsledků doprovázejících selhání Adama a Evy je nutné pochopit nesmrtelný status materiálního řádu synovstva.

1. Podobně jako jejich druhové na Jerusemu, Adam a Eva udržovali svoji nesmrtelnost prostřednictvím intelektuálního spojení s gravitačním okruhem mysli Ducha. Jestli je tato životadárná podpora přerušena mentálním odpojením, potom, bez ohledu na duchovní úroveň existence tvora, status nesmrtelnosti je ztracen. Status smrtelníků a následná fyzická smrt byly nevyhnutelným důsledkem intelektuálního selhání Adama a Evy.

2. Kromě toho, Materiální Syn a Materiální Dcera byli také ztělesněni do podoby smrtelných těl tohoto světa a proto byli ještě závislí na činnosti dvojitého cirkulačního systému energie; jeden čerpal z jejich fyzických podstat a druhý ze superenergie uložené v plodech stromu života. Archanděl strážný neustále připomínal Adamovi a Evě, že zklamání důvěry vyvrcholí v ponížení statusu a v zamezení přístupu k tomuto zdroji energii následně po jejich selhání.

Ano, Kaligastiovi se podařilo oklamat Adama a Evu, ale nedosáhl svého cíle, aby je zavedl do otevřené vzpoury proti vesmírné vládě. Co oni udělali bylo opravdu špatné, ale nikdy se neprovinili pohrdáním pravdy a nikdy se vědomě nezapojili do vzpoury proti spravedlivé vládě Vesmírného Otce a jeho Syna Tvořitele.

8. Takzvaný dědičný hřích

Adam a Eva skutečně spadli z vysokého postavení Materiálních Synů dolů na nízký status smrtelného člověka. Ale to nebyl dědičný hřích člověka. Lidská rasa byla vylepšena navzdory bezprostředním důsledkům přestupku Adama a Evy. Přestože božský plán dát národům Urantie fialovou rasu se nepodařil, smrtelné rasy nesmírně získaly z omezeného přínosu, který Adam a jeho potomci přinesli urantijským rasám.

Žádný „dědičný hřích člověka“ neexistoval a neexistuje. Historie lidského rodu je historií progresivní evoluce a adamické poskytnutí zanechalo světové národy ve výrazně zdokonaleném stavu oproti jejich předchozímu biologickému postavení. V současné době vyspělejší etnické skupiny mají dědičné vlastnosti, pocházející až ze čtyř rozdílných rodových zdrojů: Andonitů, Sangiků, Noditů a Adamitů.

Adam by neměl být považován za příčinu zlého osudu lidské rasy. I když selhal při vykonávání božského plánu, i když porušil svůj slib sjednaný s Božstvem, i když on a jeho družka byli opravdu poníženi na úroveň tvora, nehledě na to všechno, jejich přínos pro lidskou rasu byl značný a urychlil rozvoj civilizace na Urantii.

Při hodnocení výsledků adamické mise na vašem světě je v rámci spravedlnosti nezbytné vzít v potaz podmínky na planetě. Adam byl postaven před téměř beznadějný úkol, když byl se svojí nádhernou družkou dopraven z Jerusemu na tuto ponurou a zmatenou planetu. Ale kdyby se řídili radami Melkísedeků a jejich společníků a kdyby byli trpělivější, nakonec by dosáhli úspěchu. Ale Eva uposlechla záludnou propagandu o osobní svobodě a nezávislosti planetárního jednání. Eva byla svedena k experimentování s životní plazmou materiálního řádu synovstva a připustila předčasné smíšení jí svěřené plazmy s plazmou existujícího pomíchaného druhu původního prototypu Nositelů Života, který se unáhleně spojil s plazmou rozmnožujících se bytostí, kdysi náležících k personálu Planetárního Prince.

Nikdy během celého vašeho vzestupu k Ráji nezískáte nic netrpělivou snahou obejít stanovené a božské plány nějakou zkratkou, osobní vynalézavostí, nebo jinými nápady na vylepšení cesty dokonalosti, vedoucí k dokonalosti a pro věčnou dokonalost.

Celkem vzato, pravděpodobně nikdy nedošlo k více skličujícímu selhání moudrosti na žádné planetě v celém Nebadonu. Ale to není neobvyklé, že se taková pochybení stávají při řízení evolučních vesmírů. Jsme součástí gigantického tvoření a není překvapující, že něco nefunguje dokonale; náš vesmír nebyl vytvořen dokonalým. Dokonalost je naším věčným cílem a ne naším původem.

Kdyby náš vesmír byl mechanický, kdyby byl První Zdroj a Střed pouhou silou a ne také osobností, kdyby všechno tvoření bylo seskupením fyzické hmoty ovládané přesnými zákony, charakterizovanými neměnnými chody energie, potom by se mohlo dosáhnout dokonalosti, dokonce navzdory nedokončenému vesmíru. Neexistoval by žádný nesoulad; neexistovaly by žádné neshody. Ale v našem vyvíjejícím se vesmíru relativní dokonalosti a nedokonalosti my jsme rádi, že neshody a nedorozumění jsou možné, protože takto je dokázána skutečnost a působení osobnosti ve vesmíru. A jestli je naše vytvoření existencí, ovládanou osobností, potom můžete být ujištěni možnostmi věčného života osobnosti, zdokonalením a úspěchem; můžeme být jisti osobním růstem, zkušenostmi a poznáním. Jaký je to nádherný vesmír v tom, že je osobní a progresivní a ne pouze mechanický či dokonce pasivně dokonalý!

[Představeno Soloniem, „serafským hlasem v Zahradě.“]

Foundation Info

Verze pro tiskVerze pro tisk

Urantia Foundation, 533 W. Diversey Parkway, Chicago, IL 60614, USA
Tel: +1-773-525-3319; Fax: +1-773-525-7739
© Urantia Foundation. All rights reserved