Kapitola 185 Ježíš před Pilátem

   
   Red Jesus Text: On | Vypnuto    Paragraph Numbers: On | Vypnuto
Verze pro tiskVerze pro tisk

Kniha Urantia

Kapitola 185

Ježíš před Pilátem

KRÁTCE po šesté hodině tohoto pátečního rána, 7. dubna, roku 30 n.l. byl Ježíš předveden před Piláta, římského prokurátora, který vládl Judeji, Samaří a Idumeji pod přímým vedením legáta Sýrie. Učitel byl přiveden před římského místodržitele chrámovými strážemi svázán a doprovázen zhruba padesáti jeho obviňovateli, včetně tribunálu Vysoké rady (z velké většiny to byli saduceové), Jidášem Iškariotským, veleknězem Kaifášem a apoštolem Janem. Annáš s nimi k Pilátovi nešel.

Pilát byl již vzhůru a připraven přijmout tuto skupinu časně ranních návštěvníků, jelikož byl informován těmi, kteří včera večer dostali od něho souhlas použít římské vojáky při zatýkání Syna Člověka, toho Ježíše, kterého nyní tak časně ráno k němu přivádějí. Bylo dohodnuto, že tento soud se bude konat před pretóriem, přistavěném k pevnosti Antonia, kde Pilát a jeho žena bydleli při svých návštěvách Jerusalema.

I když Pilát provedl většinu výslechu Ježíše v síních pretória, veřejný soud se odehrál venku na schodech, vedoucích k hlavnímu vchodu. Byl to ústupek židům, kteří odmítali vejít do jakékoliv budovy jinověrců, protože v tento den probíhaly přípravy na Paschu a oni by se mohli poskvrnit kvasinkami, které se při přípravách mohly vyskytnout. To by znamenalo nejen to, že by se nemohli zúčastnit obřadů a byli by vyloučeni z účasti na odpolední slavnosti díkůvzdání, ale museli by také podstoupit očišťovací obřady po západu slunce, aby potom byli způsobilí zúčastnit se paschální večeře.

Ačkoliv tito židé se vůbec netrápili ve svém svědomí kvůli vlastnímu zosnování soudního procesu, jehož výsledkem byla vražda Ježíše, byli velmi zásadoví ve všem, co se týkalo obřadní čistoty a tradičních předpisů. A tito židé nebyli jedinými, kdo nedokázali rozpoznat vysoké a svaté povinnosti božské podstaty, zatímco věnovali úzkostlivou pozornost věcem, které jsou tak málo důležité pro blaho člověka jak v čase, tak i ve věčnosti.

1. Pontius Pilát

Kdyby Pontius Pilát nebyl přijatelně dobrým vládcem malých provincií, Tiberius by ho určitě nenechal ve funkci místodržitele Judeji po dobu deseti let. I když byl docela dobrým administrátorem, byl morálním zbabělcem. Nebyl natolik velkým mužem, aby pochopil podstatu svého úkolu jako vládce židů. Nebyl schopen pochopit skutečnost, že tito Hebrejci mají opravdové náboženství─víru, pro kterou jsou ochotni zemřít a že miliony a miliony lidí, roztroušených po celém impériu, se dívají na Jerusalem jako na svatyni své víry a považují Vysokou radu za nejvyšší soudní tribunál na zemi.

Pilát neměl židy rád a tato hluboce zakořeněná nenávist se brzy začala projevovat. Ze všech římských provincií nebyla žádná tak obtížná na vládnutí, jako Judea. Pilát nikdy plně neporozuměl problémům, spojených s vládnutím židů a proto na počátku svého působení ve funkci místodržitele udělal řadu fatálních a téměř sebevražedných omylů. A byly to tyto omyly, které daly židům takovou moc nad ním. Když chtěli ovlivnit jeho rozhodnutí, všechno co museli pro to udělat, bylo pohrozit mu vzpourou a Pilát rychle kapituloval. A tato zřetelně očividná nerozhodnost či nedostatek morální odvahy místodržitele byla hlavním důvodem pro řadu jeho minulých kontraverzí s židy, v nichž ho pokaždé porazili. Židé věděli, že Pilát se jich bojí, že má strach, aby neupadl v nemilost před Tiberiem a při četných příležitostech byla tato jejich zkušenost velkou nevýhodou pro místodržitele.

Nepřátelský vztah židů k Pilátovi byl důsledkem řady neblahých střetů. V prvním případě nevzal vážně v potaz jejich hluboko zakořeněný předsudek proti jakýmkoliv zobrazením, jako symbolů úcty k modlám. Proto dovolil svým vojákům vstoupit do Jerusalema, aniž by odstranili vyobrazení císaře ze svých praporů, tak jak to udělali římští vojáci za vlády jeho předchůdce. Pět dnů čekala velká delegace židů na Piláta, úpěnlivě ho žádající, aby tato vyobrazení byla z vojenských korouhví odstraněna. On jejich žádost kategoricky odmítl a pohrozil jim okamžitou smrtí. Jelikož Pilát sám byl skeptik, neuvědomoval si, že lidé se silnými náboženskými pocity nebudou váhat zemřít za svá náboženská přesvědčení; a proto byl vyděšen, když se tito židé vzdorovitě seskupili před palácem, sklonili hlavy k zemi a poslali mu zprávu, že jsou připraveni zemřít. Pilát pak pochopil, že vyslovil takovou hrozbu, kterou nedokázal vykonat. Kapituloval, přikázal vyobrazení ze standard svých vojáků v Jerusalemu odstranit a od toho dne se do značné míry stal předmětem žertů židovských vůdců, kteří tímto způsobem odhalili jeho slabost: pronášení hrozeb, které má strach vykonat.

Pilát se potom rozhodl získat zpět svoji ztracenou prestiž a proto nechal císařské emblémy, takové, které se běžně používaly na počest císaře, pověsit na zdi paláce Heroda v Jerusalemu. Když židé protestovali, byl neústupný. Když odmítl vyslechnout jejich protesty, oni se okamžitě odvolali do Říma a císař pak také okamžitě nařídil tyto urážející emblémy odstranit. A potom měl Pilát ještě menší vážnost než předtím.

Další věcí, která přispěla k nepřátelskému vztahu židů k Pilátovi, bylo jeho rozhodnutí vzít peníze z chrámové pokladny na úhradu výstavby nového vodního kanálu pro zajištění vyšší dodávky vody pro miliony návštěvníků Jerusalema v době významných náboženských svátků. Židé tvrdili, že pouze Vysoká rada může rozdělovat chrámové peníze a nikdy nepřestali Piláta napadat za toto jeho opovážlivé rozhodnutí. Poslední z řady těchto jeho vážných pochybeních bylo spojeno s ubitím velké skupiny Galilejců, modlících se u oltáře.

Je příznačné, že ačkoliv tento nerozhodný římský vládce obětoval Ježíše kvůli svému strachu z židů a pro udržení svého osobního postavení, nakonec byl sesazen v důsledku zbytečného vyvraždění Samařanů ve spojení s nároky falešného Mesiáše, který přivedl své oddíly na horu Gerizím, kde, jak on tvrdil, byly zakopány chrámové nádoby; a když neprozradil, jak to slíbil, místa ukrytých posvátných nádob, vypukly zuřivé nepokoje. V důsledku této události legát Sýrie přikázal Pilátovi vrátit se do Říma. Tiberius zemřel, když byl Pilát na cestě do Říma a nebyl pak znovu jmenován místodržitelem Judeje. On se nikdy nedokázal vyrovnat s politováníhodným rozhodnutím souhlasit s ukřižováním Ježíše. Nemajíce přízeň u nového císaře, odešel na odpočinek do provincie Lausanne, kde nato brzy spáchal sebevraždu.

Klaudia Procula, Pilátova žena, slyšela hodně o Ježíšovi od své fénické osobní služebné, která věřila v evangelium království. Po smrti Piláta se Klaudia stala jednou z významných šiřitelek radostných zpráv.

A to všechno objasňuje většinu z toho, co se událo v toto tragické páteční dopoledne. Je snadné pochopit, proč si židé dovolili diktovat Pilátovi své podmínky─probudit ho v šest hodin ráno, aby vynesl rozsudek nad Ježíšem─a také proč neváhali pohrozit mu, že ho u císaře obviní z velezrady, kdyby se odvážil odmítnout jejich požadavky pro vynesení rozsudku smrti nad Ježíšem.

Vážený římský místodržitel, který by si nepříznivě nezkomplikoval vztahy s židovskými vládci, by nikdy nedovolil těmto krvežíznivým fanatikům způsobit smrt člověkovi, který o sobě prohlásil, že je nevinný z těchto falešných obviněních a že se nedopustil žádného provinění. Řím udělal nesmírnou chybu, dalekosáhlý omyl, když poslal druhořadého Piláta vládnout Palestině. Tiberius měl raději k židům poslat nejlepšího provinčního správce z celého impéria.

2. Ježíš před Pilátem

Když se Ježíš a jeho obviňovatelé shromáždili před Pilátovou soudní síní, římský místodržitel vyšel ven a oslovil shromážděnou skupinu otázkou: „Jaké obvinění vznášíte proti tomuto člověku?“ Saduceové a poradci, kteří si předsevzali sprovodit Ježíše ze světa, se rozhodli přijít k Pilátovi a požádat ho o potvrzení smrtelného rozsudku nad Ježíšem bez přednesení jakýkoliv konkrétních obviněních. Proto mluvčí tribunálu Vysoké rady Pilátovi odpověděl: „Kdyby tento člověk nebyl zločinec, nepřivedli bychom ho k tobě.“

Když Pilát viděl, že nejsou ochotni přednést svá obvinění proti Ježíšovi a jelikož věděl, že celou noc diskutovali o jeho vině, odpověděl jim: „Jestliže jste se nedohodli na žádném konkrétním obvinění, proč si nevezmete tohoto člověka a nesoudíte ho podle vašich vlastních zákonů?“

Nato k Pilátovi promluvil písař tribunálu Vysoké rady: „Náš zákon nám nedovoluje nikoho popravit a tento narušitel klidu našeho národa si zaslouží smrt za věci, které řekl a udělal. Proto jsme přišli za tebou, abys tento potvrdil rozsudek.

To, že členové Vysoké rady přišli za římským místodržitelem s tímto pokusem obejít zákon, ukazuje na jejich zášť a nenávist k Ježíšovi, tak i na jejich neúctu ke spravedlnosti, čestnosti a důstojnosti Piláta. Jaká nestydatost ze strany poddaných občanů předstoupit před svého provinčního vladaře s požadavkem odsouhlasit rozsudek smrti nad člověkem, kterému nebylo dopřáno spravedlivého soudu a dokonce bez předložení konkrétních obviněních proti němu!

Pilát znal jen něco o práci Ježíše mezi židy a usoudil, že obvinění, přednesená proti němu musí být spojena s porušením židovských církevních zákonů; proto se snažil vrátit případ zpět jejich vlastnímu tribunálu. A kromě toho,Pilátměl radost z toho, že je přinutil, aby veřejně přiznali, že nemají moc prohlásit a vykonat rozsudek smrti dokonce nad někým z jejich vlastního národa, kterým začali opovrhovat a silně a závistivě ho nenávidět.

Bylo to několik hodin předtím, krátce před půlnocí a poté, kdy dal povolení použít římské vojáky pro tajné zatčení Ježíše, kdy se Pilát dozvěděl více o Ježíšovi a jeho učení od své manželky Klaudie, která částečně přijala židovskou víru a která se později stala plnohodnotnou věřící v evangelium Ježíše.

Pilát by rád odložil toto slyšení, ale viděl, že židovští vůdcové jsou plně rozhodnuti uzavřít tento proces. Věděl, že toto dopoledne není pouze přípravou pro Paschu, ale že tento den, pátek, je také dnem přípravy na židovskou sobotu─den odpočinku a uctívání.

Pilát, který byl velmi citlivý k neuctivému způsobu jednání těchto židů, nebyl ochoten přistoupit na jejich požadavek, aby Ježíš byl odsouzen k smrti bez soudu. A proto, když chvíli čekal, aby přednesli svá obvinění proti uvězněnému, obrátil se k nim a řekl: „Neodsoudím tohoto člověka k smrti bez soudu; a ani nepřipustím jeho výslech, dokud nepředložíte svá obvinění proti němu písemně.

Když velekněz a ostatní slyšeli Pilátův požadavek, dali pokyn písaři tribunálu Vysoké rady, který potom podal Pilátovi písemná obvinění proti Ježíšovi. A ta obvinění byla následující:

„Tribunál Vysoké rady shledal, že tento člověk je zločinec a narušitel klidu našeho národa a že je vinen z následujícího:

1. Podněcování našeho národa a vyzývání našeho lidu ke vzpouře.

2. Zakazování lidem vzdávat hold císaři.

3. Nazývaní sebe samého králem židovského národa a šíření učení o založení nového království.

Ježíš nebyl oficiálně souzen, ani legálně odsouzen z žádných těchto obviněních. On dokonce ani neslyšel, když tato obvinění byla poprvé přednesena, ale Pilát ho nechal vyvést z pretória, kde byl střežen strážemi a požadoval, aby tato obvinění byla znovu přednesena při výslechu Ježíše.

Když Ježíš uslyšel tato obvinění, velmi dobře věděl, že mu nebylo umožněno vyjádřit se k těmto obviněním před židovským tribunálem a také Jan Zebedeus a udavači neměli možnost podat svá svědectví, ale on teď na jejich falešná obvinění neodpověděl. Dokonce když ho Pilát vybízel, aby odpověděl svým obviňovatelům, neřekl ani slovo. Pilát byl tak překvapen nepoctivostí celého přelíčení a natolik ohromen Ježíšovým mlčením a dokonalým chováním, že se rozhodl vzít vězně dovnitř síně a vyslechnout ho o samotě.

Pilát byl ve své mysli zmaten; ve svém srdci se bál židů a ve své duši byl silně zasažen pohledem na Ježíšovo vznešené chování před svými krvežíznivými obviňovateli, dívajíc se na ně s tichým pohrdáním, ale s výrazem opravdového soucitu a bolestného pochopení.

3. Osobní výslech Pilátem

Pilát vzal Ježíše a Jana Zebedea do svého osobního salonu, zanechavši stráže venku a pokynul vězni, aby se posadil. Sám se posadil vedle něho a položil mu několik otázek. Pilát začal svůj rozhovor s Ježíšem tím, že ho ujistil o tom, že on nevěří prvnímu obvinění, že podněcuje lid a vyzývá ho ke vzpouře. Potom se ho zeptal: „Učil jsi někdy, aby lidé nevzdávali hold císaři?“ Ježíš, ukazujíc na Jana, řekl: „Zeptej se jeho a dalších lidí, kteří slyšeli mé učení.“ Potom se Pilát zeptal Jana na tuto věc vzdávání holdu císaři a Jan vypověděl o učení Ježíše a vysvětlil, že Ježíš a apoštolové platili daně jak císaři, tak i chrámu. Když Pilát vyslechl Jana, řekl: „Dbej na to, abys nikomu neřekl, že jsem s tebou mluvil. „ A Jan o tom nikdy nikomu neřekl.

Pak se Pilát otočil k Ježíšovi, aby pokračoval ve svém výslechu a zeptal se ho: „A teď k tomu třetímu obvinění, které bylo proti tobě vzneseno. Jsi králem židů?“ Poněvadž v Pilátově hlase byl cítit náznak upřímnosti, Ježíš se na místodržitele usmál a řekl: „Piláte, říkáš to sám od sebe, anebo máš tu otázku od jiných, mých obviňovatelů“? Načež místodržitel poněkud pobouřeně odpověděl: „Jsem já žid? Tvůj vlastní národ a velekněží mi tě vydali a požádali mě, abych tě odsoudil k smrti. Já vyšetřuji oprávněnost jejich obvinění a jenom se snažím zjistit, čím ses provinil. Řekni mě, řekl jsi, že jsi králem židů a usiluješ o založení nového království?“

Na to Ježíš Pilátovi odpověděl: „Ty nechápeš, že mé království není z tohoto světa? Kdyby mé království bylo z tohoto světa, určitě by moji učedníci bojovali, abych nebyl vydán do rukou židů. Má přítomnost tady před tebou v těchto poutech je dostatečným důkazem pro všechny lidi, že mé království je duchovní říší─bratrstvím lidí, kteří, skrze víru a s pomocí lásky, se stali syny Božími. A toto spasení je připraveno jak pro židy, tak i pro jinověrce.“

Takže jsi přece jenom král?“ řekl Pilát. A Ježíš odpověděl: „Ano, jsem takový král a mé království je rodinou věřících synů mého Otce, který je na nebesích. Za tímto účelem jsem se narodil na tento svět; abych ukázal mého Otce všem lidem a byl důkazem o pravdě Boží. A i v tuto chvíli ti prohlašuji, že každý, kdo miluje pravdu, slyší můj hlas.“

Potom Pilát, napůl posměšně a napůl upřímně, řekl: „Pravda, co je pravda─kdo to ví?“

Pilát nebyl schopen pochopit Ježíšova slova a ani nedokázal porozumět podstatě jeho duchovního království, ale byl si teď jistý tím, že vězeň neudělal nic, co by si zasluhovalo trest smrti. Jediný pohled na Ježíše, tváří v tvář, stačil přesvědčit i Piláta, že tento vlídný a vyčerpaný, ale vznešený a upřímný člověk, není žádný bouřlivý buřič, který usiluje o dosednutí na světský trůn Izraele. Pilát si myslel, že pochopil něco z toho, co Ježíš myslel tím, když mluvil o sobě, jako o králi, poněvadž byl obeznámen s učením stoiků, kteří prohlásili, že „mudrc je králem.“ Pilát byl naprosto přesvědčen o tom, že Ježíš vůbec není nebezpečným podněcovatelem vzpoury, ale spíše neškodným snílkem, nevinným fanatikem.

Po výslechu Učitele se Pilát vrátil k velekněžím a obviňovatelům Ježíše a řekl: „Vyslechl jsem tohoto člověka a žádnou vinu jsem na něm nenašel. Nemyslím si, že je vinen z těchto obvinění, která jste proti němu vznesli; myslím si, že by měl být propuštěn na svobodu.“ Když toto židé uslyšeli, rozčililo je to natolik, že začali bouřlivě křičet a požadovat, aby Ježíš byl popraven a jeden člen Velké rady odvážně přistoupil k Pilátovi a řekl mu: „Tento člověk pobuřuje lid, od Galileje a po celé Judeji. Je to štváč a podvodník. Budeš ještě dlouho litovat, jestli tohoto hříšníka pustíš na svobodu.“

Pilát se usilovně snažil rozhodnout, co s Ježíšem udělat; proto, když je uslyšel říkat, že Ježíš začal svoji činnost v Galileji, myslel si, že se vyhne odpovědnosti rozhodnout tento případ, anebo alespoň získá čas na rozmyšlenou, tím, že pošle Ježíše k Herodovi, který v tu dobu pobýval ve městě na oslavách svátku Paschi. Pilát si také myslel, že toto jeho gesto pomůže zmírnit poněkud nedobré vztahy, které existovaly již delší dobu mezi ním a Herodem a které byly způsobeny četnými neshodami kvůli otázkám rozdělení pravomoci.

Pilát zavolal stráže a řekl: „Tento člověk je Galilejec. Odveďte ho k Herodovi a až ten ho vyslechne, podejte mi zprávu o jeho závěrech.“ A stráže Ježíše odvedli k Herodovi.

4. Ježíš před Herodem

Když Herodes navštívil Jerusalem, bydlel ve starém makabejském paláci Heroda Velikého a byl to právě tento dům bývalého krále, kam byl nyní Ježíš odváděn chrámovými strážemi v doprovodu svých obviňovatelů a stále se zvětšujícího davu lidí. Herodes slyšel o Ježíšovi již dávno a velmi se o něho zajímal. Když toto páteční ráno Syn Člověka před ním stál, tento krutý Idumejec si ani na okamžik nevzpomněl na toho mladíka, který se kdysi u něho objevil v Sepfóris s prosbou o spravedlivé posouzení otázky o penězích, náležících jeho otci, který nešťastnou náhodou zahynul při práci na stavbě jedné z veřejných budov. Pokud bylo Herodovi známo, on nikdy Ježíše neviděl, přestože si kvůli němu dělal velké starosti, když byla jeho činnost soustředěna v Galileji. Teď, když byl Ježíš v rukou Piláta a Judejců, Herodes si přál ho uvidět, jelikož cítil, že mu od něho nehrozí v budoucnu žádné potíže. Herodes hodně slyšel o zázracích, vykonaných Ježíšem a vážně se těšil na to, že ho uvidí nějaký zázrak udělat.

Když Ježíše předvedli před Heroda, tetrarcha byl překvapen jeho vznešeným vzhledem a klidným, vyrovnaným výrazem tváře. Přibližně patnáct minut Herodes kladl Ježíšovi otázky, ale Učitel na žádnou z nich neodpověděl. Herodes se mu vysmíval a s posměchem ho vyzýval, aby udělal zázrak, ale Ježíš na jeho četné otázky neodpovídal a nereagoval na jeho posměšky.

Potom se Herodes obrátil na velekněze a saducee a vyslechl jejich obvinění. Slyšel toho mnohem více, než bylo předneseno Pilátovi o údajných zločinech Syna Člověka. Nakonec, když byl přesvědčen, že Ježíš nebude ani mluvit a ani neudělá pro něho zázrak, Herodes, podrobivši ho po nějakou dobu svému posmívání, mu přehodil přes ramena starý purpurový královský plášť a poslal ho zpět k Pilátovi. Herodes věděl, že nemá v Judeji žádnou pravomoc nad Ježíšem. I když byl rád, že se navždy Ježíše zbaví v Galileji, děkoval osudu za to, že právě Pilát musí vzít na sebe odpovědnost za jeho smrt. Herodes se nikdy nezbavil strachu, který ho pronásledoval po zabití Jana Křtitele. Čas od času se Herodes dokonce bál toho, že Ježíš je vzkříšený Jan. Teď se od toho strachu osvobodil, poněvadž viděl, že Ježíš je naprosto rozdílný typ člověka ve srovnání s výřečným a plamenným prorokem, který se odvážil otevřeně odhalit a odsoudit jeho osobní život.

5. Ježíš se vrací k Pilátovi

Když stráže přivedli Ježíše zpět k Pilátovi, ten vyšel ven na schody před pretóriem, kde stála jeho soudní stolice, svolal k sobě velekněze a členy Velké rady a řekl jim: „Přivedli jste přede mne tohoto člověka s obviněním, že rozvrací národ, nabádá lid k neplacení daní a tvrdí o sobě, že je židovským králem. Vyslechl jsem ho a neshledal ho vinným z těchto obviněních. Ve skutečnosti jsem na něm nenalezl žádnou vinu. Potom jsem ho poslal k Herodovi a tetrarcha musel dospět ke stejnému závěru, poněvadž ho poslal zpět k nám. Je nepochybné, že tento člověk neudělal nic, co by si zasluhovalo smrt. Jestli si stále ještě myslíte, že musí být potrestán, jsem ochoten ho dát zbičovat předtím, než ho propustím.“

Židé již byli připraveni dát se do křiku na protest proti propuštění Ježíše, když k pretóriu přišel dav lidí, aby požádalo Piláta o osvobození jednoho vězně na počest svátku Paschi. Od určité doby bylo zvykem, že římští vládcové dovolili lidem v době Paschi vybrat jednoho z uvězněných, nebo odsouzených, kterého pak vládce pustí na svobodu. A teď, když tento dav k němu přišel, aby ho požádal o propuštění jednoho vězně a jelikož Ježíš byl ještě nedávno u lidu velmi populární a nyní byl vězněm stojícím před jeho soudní stolicí, Piláta napadlo, že se může dostat z této prekérní situace tím, že tomuto davu navrhne, že jim propustí tohoto Galilejce jako projev paschální dobré vůle.

Jak se dav přiblížil ke schodům budovy, Pilát je slyšel volat jméno nějakého Barabáše. Barabáš byl známý politický agitátor a vražedný lupič, syn kněze, který byl nedávno zajat kvůli přepadení a vraždě na cestě do Jericha. Tento člověk byl odsouzen k smrti ihned po skončení oslav svátku Paschi.

Pilát povstal a vysvětlil davu, že Ježíš byl před něho předveden veleknězi, kteří chtěli jeho smrt na základě určitých obviněních a že on si nemyslí, že tento člověk by měl být popraven. Pilát řekl: „Kterého z nich chcete, abych osvobodil─tohoto vraha Barabáše, anebo tohoto Ježíše z Galileje?“ A když to Pilát řekl, velekněží a členové Vysoké rady začali všichni jedním hlasem křičet: „Barabáše, Barabáše!“ A když lidé viděli, že velekněží žádají smrt Ježíše, okamžitě se k nim přidali a hlasitě požadovali propuštění Barabáše.

Před několika dny tito lidé měli Ježíše ve vážné úctě, ale dav nepohlíží s úctou na někoho, který tvrdí, že je Syn Boží a nyní je v zajetí veleknězů a vládců a předvedený k soudu k Pilátovi, který má rozhodnout o jeho životě. Ježíš byl hrdinou v očích lidu, když vyhnal směnárníky a obchodníky z chrámu, ale ne tehdy, když byl neodporujícím vězněm v rukách svých nepřátel a čekal na rozsudek smrti.

Pilát se zlobil, když viděl velekněze hlasitě požadující propuštění obecně známého vraha a současně žádající krev Ježíše. Viděl jejich zákeřný úmysl a pochopil jejich podjatost a nenávist. Proto jim řekl: „Jak můžete chtít svobodu pro vraha a smrt pro tohoto člověka, jehož největším zločinem je to, že se obrazně nazývá židovským králem?“ Ale toto nebylo rozumné prohlášení, které Pilát pronesl. Židé byli hrdým národem, nyní trpícím pod římským politickým jařmem, ale doufajícím v příchod Mesiáše, který je vysvobodí z pohanského zajetí velkou demonstrací síly a slávy. Oni nesli velmi nelibě, mnohem více, než si Pilát dokázal představit, zvěst, že o tomto pokorném učiteli zvláštního učení, nyní uvězněném a obviněném se zločinů, zasluhujících smrt, se říká, že je „židovským králem.“ Považovali takové titulování za urážku všeho, co měli za svaté a ctěné ve své národní historii a proto všichni silně volali pro propuštění Barabáše a smrt Ježíše.

Pilát dobře věděl, že Ježíš se neprovinil z žádného obvinění, vzneseného proti němu a kdyby byl spravedlivým a odvážným soudcem, osvobodil by ho a propustil na svobodu. Ale bál se vzepřít těmto rozhněvaným židům a během svého váhání vykonat svoji povinnost, přišel posel a přinesl mu zapečetěnou zprávu od jeho ženy, Klaudie.

Pilát dal najevo všem shromážděným, že si přeje přečíst zprávu, kterou právě obdržel, ještě předtím, než bude pokračovat ve svém rozhodování o osudu Ježíše. Když Pilát otevřel tento dopis od své ženy, četl: „Modlím se, abys neměl nic do činění s tímto nevinným a čestným člověkem, kterého nazývají Ježíš. Prožila jsem mnoho těžkých chvil ve snu, který jsem dnes v noci o něm měla.“ Tato zpráva od Klaudie nejenom Piláta značně rozrušila, čímž se zdrželo rozhodnutí o této záležitosti, ale bohužel dala židům dostatek času na to, aby židovští vládcové se rozešli mezi lidi a nutili je křičet pro osvobození Barabáše a volat po ukřižování Ježíše.

Konečně Pilát, vrátivši se opět k vyřešení problému, který před ním stál, zeptal se shromážděných židovských vládců a milost žádajícího davu: „Co mám udělat s tímto člověkem který je nazýván židovským králem?“ A oni všichni svorně křičeli: „Ukřižovat! Ukřižovat!“ Ta jednohlasnost tohoto požadavku od různorodého davu překvapila a vylekala Piláta─nespravedlivého a strachem posedlého soudce.

Potom se Pilát ještě jednou zeptal: „Proč chcete tohoto člověka ukřižovat?“ Co špatného udělal? Kdo předstoupí a bude proti němu svědčit?“ Ale když židé slyšeli Piláta mluvit na ochranu Ježíše, jenom všichni začali ještě silněji křičet: „Ukřižovat ho! Ukřižovat ho!

Pak se Pilát znovu na ně obrátil s otázkou, týkající se propuštění paschálního vězně: „Ještě jednou se vás ptám, kterého z těchto vězňů vám mám propustit v tento váš paschální svátek?“ A znovu dav křičel: „Propusť Barabáše!“

Pilát potom řekl: „Jestli propustím vraha, Barabáše, co udělám s Ježíšem?“ A dav opět svorně křičel: Ukřižuj ho! Ukřižuj ho!“

Pilát byl zastrašen neústupným voláním davu, který jednal pod přímým vedením veleknězů a členů Vysoké rady, nicméně se rozhodl alespoň pro poslední pokus zklidnit dav a zachránit Ježíše.

6. Pilátova poslední výzva

Ve všem, co se odehrávalo v toto brzké páteční ráno před Pilátem, byli zúčastněni pouze nepřátelé Ježíše. Jeho mnoho přátel buď ještě nevědělo o jeho nočním zatčení a časně ranním soudu, anebo se skrývali ze strachu, že by byli také zatčeni a odsouzeni k trestu smrti, poněvadž věřili v Ježíšovo učení. V davu, který nyní hlasitým křikem požadoval smrt Učitele, se nacházeli jenom jeho zapřisáhlí nepřátelé a snadno ovladatelní a nemyslící lidé.

Pilát se rozhodl vyzvat je naposledy k soucitu. Jelikož se bál neuposlechnout volání tohoto obelstěného davu, který křikem žádal krev Ježíše, přikázal židovským strážím a římským vojákům podrobit Ježíše bičování. Toto byl sám o sobě nespravedlivý a protiprávní postup, protože římský zákon stanovoval bičování pouze pro odsouzené k smrti ukřižováním. Aby Ježíš podstoupil toto utrpení, stráže ho odvedly do otevřeného dvora pretória. Přestože nepřátele Ježíše nebyli svědky tohoto bičování, Pilát u toho byl a přerušil toto hanebné týraní; a dal bičujícím příkaz přestat a přikázal přivést Ježíše k němu. Než vojáci začali bičovat Ježíše, který byl přivázán k bičujícímu sloupu, svými uzlovitými biči, opět mu přes ramena přehodili purpurový plášť, upletli z trní korunu a dali mu ji na hlavu. A když mu do ruky vložili hůl namísto žezla, klekli si před ním a vysmívali se mu: „Buď pozdraven, králi židovský!“ Přitom na něho plivali a bili rukama do obličeje. A jeden z nich, než ho odvedli k Pilátovi, vzal hůl z jeho ruky a udeřil ho s ní po hlavě.

Potom Pilát vyvedl tohoto zakrvaveného a potrhaného vězně ven před rozbouřený dav a řekl: „Pohleďte na tohoto člověka! A opět vám prohlašuji, že na něm nenalézám žádnou vinu a přikázavše jeho zbičování, rozhodl jsem se ho propustit.“

Ježíš Nazaretský tam stál, oděn do starého purpurového královského pláště a s trnitou korunou na hlavě, která se mu zabodávala do jeho vlídného čela. Jeho obličej byl zakrvácen a jeho tělo sehnuté bolestí a žalem. Ale nic nemůže pohnout s necitlivými srdci těch, kteří jsou oběťmi silné emocionální nenávisti a otroci náboženských předsudků. Tento pohled způsobil nesmírné zděšení ve všech světech obrovského vesmíru, ale nedotkl se srdcí těch, kteří se rozhodli za každou cenu Ježíše odstranit.

Když se vzpamatovali z šoku při pohledu na žalostný stav Ježíše, začali ještě hlasitěji a déle křičet: Ukřižovat ho! Ukřižovat ho!“

A nyní Pilát pochopil, že je marné apelovat na jejich zdánlivé pocity soucitu. Vystoupil vpřed a řekl: „Vidím, že jste přesvědčeni o tom, že tento člověk musí zemřít, ale co udělal, aby si zasloužil smrt? Kdo oznámí jeho zločin?“

Potom sám velekněz předstoupil dopředu a kráčeje směrem k Pilátovi, hněvivě prohlásil: „Máme svatý zákon a podle tohoto zákona tento člověk musí zemřít, poněvadž se představuje jako Syn Boží.“ Když toto Pilát uslyšel, dostal ještě větší strach, a to nejenom z židů, ale i z toho, že si vzpomněl na zprávu od své ženy a na řecké báje o bozích, sestupujících na zem; z pomyšlení na to, že Ježíš může být božskou osobností, se začal třást strachem. Dal davu znamení, aby se utišil, vzal Ježíše za paži a znovu ho odvedl dovnitř budovy pro další výslech. Pilát byl nyní zmítán strachem, vyveden z míry pověrami a znepokojen neústupným postojem davu.

7. Pilátův poslední výslech

Když se Pilát, třesoucí se strachem, posadil vedle Ježíše, zeptal se ho: „Odkud jsi? Opravdu, kdo jsi? Proč o tobě říkají, že jsi Syn Boží?“

Ale Ježíš mohl stěží odpovědět na takové otázky, které mu položil bojácný a slabý člověk a nerozhodný soudce, který byl tak nespravedlivý, poněvadž ho dal zbičovat i tehdy, když ho prohlásil za nevinného ze všech obviněních a předtím, než byl náležitě odsouzen k smrti. Ježíš se podíval Pilátovi přímo do tváře, ale neodpověděl mu. Pilát pak řekl: „Ty odmítáš se mnou mluvit? Neuvědomuješ si, že mám moc tě propustit a mám moc tě ukřižovat?“ Ježíš nato odpověděl: Můžeš mít nade mnou moc jen tehdy, jestli ti je dána seshora. Nemůžeš mít nad Synem Člověka žádnou moc, pokud ti ji nedá nebeský Otec. Ale tvá vina není tak velká, jelikož neznáš evangelium. Větší vinu má ten, kdo mě tobě zradil a ten, kdo mě tobě vydal.“

Tento poslední rozhovor s Ježíšem Piláta dokonale vylekal. Tento morální zbabělec a justiční slaboch se potácel pod dvojnásobnou tíhou─pověrčivého strachu z Ježíše a smrtelné hrůzy z židovských vůdců.

Pilát potom opět předstoupil před dav a řekl: „Jsem přesvědčen, že tento člověk pouze urazil vaše náboženské city. Vezměte si ho a suďte podle vašeho zákona. Proč očekáváte, že já ho pošlu na smrt jen proto, že jeho učení se rozchází s vašimi tradicemi?“

Pilát byl již připraven Ježíše propustit, když Kaifáš, velekněz, přistoupil ke zbabělému římskému soudci a mávajíc pomstychtivým prstem před Pilátovým obličejem, řekl hněvivými slovy a tak, aby to slyšeli všichni lidé v davu: „Jestli propustíš tohoto člověka, nejsi císařův přítel a já se postarám o to, aby se císař o všem dověděl.“ Tato veřejná hrozba byla pro Piláta příliš. Strach o své vlastní blaho teď zatměl veškeré další uvažování a zbabělý místodržitel dal Ježíše vyvést ven před soudní stolici. Když tam Ježíš před nimi stál, Pilát na něho ukázal prstem a posměšně řekl: „Pohleďte, váš král!“ A židé odpověděli křikem: „Pryč s ním, ukřižuj ho!“ Pilát jim pak velmi ironicky a sarkasticky řekl: „Vy chcete, abych ukřižoval vašeho krále?“ A židé odpověděli: „Ano, ukřižuj ho! My nemámě žádného krále, jen císaře.“ A tehdy Pilát pochopil, že není naděje zachránit Ježíše, protože neměl sílu a vůli stavět se židům na odpor.

8. Pilátovo tragické podlehnutí

Stál tam před nimi─Syn Boží, převtělený jako Syn Člověka. Byl zatčen bez řádné žaloby; obviněn bez důkazů; souzen beze svědků; tělesně potrestán bez rozsudku; a nyní měl zakrátko být odsouzen k trestu smrti nespravedlivým soudcem, který přiznal, že nemohl na něm najít žádnou vinu. Jestli si Pilát myslel, že v židech vyvolá jejich patriotismus nazýváním Ježíše „židovským králem,“ tak v tom se naprosto mýlil. Židé neočekávali takového krále. Prohlášení veleknězů a saduceů „My nemáme žádného krále, jenom císaře,“ bylo šokem dokonce i pro nemyslící dav, ale bylo již teď příliš pozdě na záchranu Ježíše, i kdyby se dav odvážil postavit se na stranu Učitele.

Pilát se bál národních nepokojů, nebo vzpoury. Neměl odvahu riskovat takové povstání během paschálních oslav v Jerusalemu. Nedávno byl císařem ostře pokárán a nechtěl riskovat další. Dav zajásal, když dal příkaz propustit Barabáše. Potom přikázal přinést umyvadlo s vodou a před davem lidí si umyl ruce a řekl: „Mé ruce jsou čisté; nemám na nich krev tohoto člověka. Vy jste se rozhodli, že on musí zemřít, ale já jsem na něm žádnou vinu nenašel. Postarejte se o něho sami. Nechť ho vojáci odvedou.“ A nato dav zajásal a volal: „Nechť je jeho krev na nás a na našich dětech.“

Foundation Info

Verze pro tiskVerze pro tisk

Urantia Foundation, 533 W. Diversey Parkway, Chicago, IL 60614, USA
Tel: +1-773-525-3319; Fax: +1-773-525-7739
© Urantia Foundation. All rights reserved