Kapitola 72 Vládní systém na sousední planetě

   
   Paragraph Numbers: On | Vypnuto
Verze pro tiskVerze pro tisk

Koncept kopie

Kniha Urantia

Kapitola 72

Vládní systém na sousední planetě

SE SVOLENÍM Lanaforga a se souhlasem Nejsvrchovanějších Edentie je mi dovoleno vyprávět o některých aspektech společenského, morálního a politického života nejvyvinutější lidské rasy, žijící na ne příliš vzdálené planetě v soustavě Satania.

Ze všech světů Satanie, které byly izolovány kvůli účasti v Luciferově vzpouře, tato planeta prodělala osud nejvíce se podobající historii Urantie. Podobnost těchto dvou planet je nepochybně důvodem, proč bylo dáno svolení k takovému mimořádnému představení, protože je nanejvýš neobvyklé, aby vládci soustavy dali souhlas k vylíčení záležitostí jedné planety druhé.

Tato planeta, stejně jako Urantia, sešla ze správné cesty zradou svého Planetárního Prince ve spojení s Luciferovou vzpourou. Ona obdržela Materiálního Syna brzy po příchodu Adama na Urantii a tento Syn také selhal a zanechal sféru v izolaci, protože Autoritativní Syn nebyl nikdy jejím smrtelným rasám poskytnut.

1. Kontinentální národ

Bez ohledu na to, co všechno tuto danou planetu postihlo, na izolovaném kontinentě o velikosti asi jako Austrálie, se vyvíjí velmi vyspělá civilizace. Tento stát má přibližně 140 milionů lidí. Tito lidé tvoří národ smíšených ras, především modré a žluté, ale je tam poněkud větší procento fialové, než tak zvané bílé rasy Urantie. Ačkoliv tyto rozdílné rasy nejsou ještě plně smíšeny, jsou k sobě velmi přátelští a společenští. Průměrná délka života na tomto kontinentě je nyní devadesát let, o patnáct procent vyšší než mají všechny ostatní národy této planety.

Nespornou a velkou výhodou pro činnost průmyslu tohoto národa je ojedinělá topografie daného kontinentu. Vysoké hory, ve kterých hustě prší osm měsíců v roce, leží v samém středu země. Takové přírodní podmínky jsou vhodné pro využití vodní energie a významnou měrou umožňují zavlažování vyprahlejší západní čtvrtiny kontinentu.

Tito lidé jsou soběstační, to znamená, že mohou žít neomezeně dlouho bez potřeby něco dovážet ze sousedních států. Mají velké bohatství přírodních zdrojů a pomocí vědeckých metod se naučili kompenzovat nedostatek základních životních potřeb. Těší se čilému vnitrostátnímu obchodu, ale zahraniční obchod je nepatrný kvůli všeobecnému nepřátelství jejich méně progresivních sousedů.

Obecně vzato, tento kontinentální národ sledoval evoluční trend planety: rozvoj od kmenové éry k objevení se silných vládců a králů trval tisíce let. Po absolutních monarších pak následovalo mnoho různých typů vlád─nepodařené republiky, komunální státy a diktátoři přicházeli a odcházeli v nekonečném proudu. Tento vývoj pokračoval až do doby asi před pěti sty lety, kdy během jednoho politicky neklidného období jeden z národních diktátorů, člen mocného triumvirátu, se rozhodl udělat změnu. Dobrovolně se zřekl svého postavení za podmínky, že jeden ze dvou ostatních vládců, ten nižší, také opustí svoji diktátorskou pozici. Takto byla vložena vláda kontinentu do rukou jednoho vládce. Sjednocený stát se rozvíjel pod pevným monarchickým vládnutím po dobu více než sto let, během kterých se vyvinula dokonalá charta svobody.

Následný přechod z monarchie k parlamentní vládě byl postupný a králové byli pouhými společenskými, nebo sentimentálními figurkami až nakonec zmizeli, když mužská rodová linie potomků skončila. Současná republika existuje teprve dvě stě let, během kterých probíhal trvalý vývoj k vládním metodám, o kterých se chystáme vyprávět, přičemž poslední významné změny v průmyslových a politických sférách se uskutečnily v průběhu poslední dekády.

2. Politické uspořádání

V současné době má tento kontinentální národ parlamentní vládu a hlavní město leží ve středu státu. Ústřední vláda představuje silnou federaci sta poměrně svobodných států. Tyto státy volí své guvernéry a zákonodárce na dobu deseti let a nikdo nemůže být znovu zvolen. Státní soudci jsou jmenováni guvernéry na doživotí a jsou schváleni státními zákonodárnými orgány, ve kterých je jeden zástupce na sto tisíc obyvatel.

V závislosti na velikost města existuje pět rozdílných typů metropolitní vlády a žádné město nesmí mít víc než jeden milion obyvatel. Vcelku jsou takové řídící systémy měst velmi jednoduché, účinné a ekonomické. O získání těch nemnoho funkcí v městské správě usilují občané nejvyšších kvalit.

Federální vláda obsahuje tři rovnocenné odbory: výkonný, zákonodárný a justiční. Guvernér federace je volen každých šest let ve všeobecných oblastních volbách. Po skončení funkčního období nesmí být opět zvolen, jedině s tou výjimkou, že když alespoň sedmdesát pět státních zákonodárných orgánů podá petici a ta je schválena jednotlivými guvernéry států, je zvolen, ale jen na jeden termín. Radí mu nejvyšší poradní sbor, složený ze všech žijících bývalých guvernérů.

Zákonodárná sekce je složena ze tří sněmoven:

1. Horní sněmovna je volena průmyslovými, profesionálními, zemědělskými a jinými skupinami odborníků, kteří hlasují v souladu se svými ekonomickými funkcemi v tajném hlasování.

2. Dolní sněmovna je volena určitými společenskými organizacemi, zahrnujícími sociální, politické a filozofické skupiny, které nejsou součástí průmyslových, nebo profesních sdruženích. Všichni řádní občané se účastní voleb obou skupin zastupitelů, ale jsou různě seskupeni podle toho, zda se volby týkají horní, nebo dolní sněmovny.

3. Třetí sněmovna─sněmovna starších státníků─je tvořena veterány občanské služby a obsahuje mnoho význačných osob, jmenovaných guvernérem, regionálními (subfederálními) zodpovědnými činiteli, předsedou nejvyššího tribunálu a vedoucími představiteli obou druhých sněmoven. Tato skupina je omezena na sto členů a ti jsou voleni většinou hlasů samotných starších státníků. Členství je na doživotí a když se uvolní místo, ta osoba, která dostane nejvíc hlasů ze seznamu kandidátů je řádně zvolena. Činnost tohoto orgánu je pouze poradního charakteru, ale je mocným regulátorem veřejného mínění a má silný vliv na všechny složky vládní správy.

Velmi mnoho federální administrativní práce vykonává deset regionálních (subfederálních) orgánů, z nichž každý vznikl spojením deseti států. Tyto regionální obvody mají pouze výkonnou a administrativní funkci a nezabývají se ani zákonodárnými, nebo justičními činnostmi. Deset regionálních guvernérů je osobně jmenováno federálním guvernérem a jejich funkčí období je stejné jako jeho─šest let. Jmenování těchto deseti regionálních guvernérů schvaluje federální nejvyšší tribunál a přestože nemohou být znovu zvoleni, odstupující guvernér se automaticky stává spolupracovníkem a poradcem svého nástupce. Jinak si tito regionální vůdcové vyberou své vlastní kabinety správních činitelů.

Tento národ je spravován dvěma hlavními systémy soudů─soudními dvory a sociálně-ekonomickými soudy. Soudní dvory působí na následujících třech úrovních:

1. Soudy nižší instance─městské a lokální. Na základě jejich rozhodnutí je možné se odvolat k nejvyšším soudům státu.

2. Nejvyšší státní soudy, jejichž rozhodnutí jsou konečná ve všech záležitostech, netýkajících se federální vlády, nebo ohrožení občanských práv a svobod. Regionální guvernéři jsou zplnomocněni přednést jakýkoliv případ ihned před federální nejvyšší soud.

3. Federální nejvyšší soud─vysoký tribunál pro rozhodování sporných případů národního významu a odvolací instance pro případy, přicházející od státních soudů. Tento nejvyšší soud je složen z dvanácti mužů starších čtyřiceti let a mladších sedmdesáti pěti let a kteří pracovali dva či více roků u některého státního soudu a kteří byli jmenováni do této vysoké funkce guvernérem s většinovým souhlasem vrchního kabinetu a třetí sněmovny zákonodárného shromáždění. Všechna rozhodnutí tohoto nejvyššího justičního orgánu vyžadují přinejmenším dvě třetiny hlasů.

Sociálně-ekonomické soudy působí v následujících třech kategoriích:

1. Rodičovské soudy, spojené se zákonodárnými a výkonnými složkami sociálně rodinného systému.

2. Výchovné soudy─soudní orgány, spojené se státními a regionálními systémy vzdělání a s výkonnými a zákonodárnými složkami administrativního mechanizmu vzdělávání.

3. Průmyslové soudy─kompetenční tribunály, mající plnou moc urovnání všech ekonomických sporů.

Federální nejvyšší soud posuzuje sociálně-ekonomické otázky pouze v těch případech, kdy to odsouhlasí tři čtvrtiny třetí zákonodárné složky federální vlády, sněmovny starších státníků. V ostatních případech jsou všechna rozhodnutí rodičovských, výchovných a průmyslových soudů konečná.

3. Rodinný život

Na tomto kontinentě je protizákonné, aby dvě rodiny žily pod jednou střechou. A poněvadž kolektivní bydlení je zákonem zakázáno, většina bytových domů byla zbourána. Ale svobodní stále ještě žijí v klubech, hotelích a v jiných společných obydlích. Nejmenší povolená stavební parcela musí mít alespoň 4500 čtverečních metrů. Veškerá půda a další pozemky související s obytným domem jsou osvobozeny od daní až do deseti násobku minimální plochy stavebního pozemku.

Rodinný život tohoto národa se během minulého století výrazně zušlechtil. Docházka rodičů, jak otců i matek, do rodičovských škol dětské výchovy je povinná. Dokonce i rolníci, žijící v malých vesničkách, absolvují toto studium dálkově, docházejíc do nejbližších center na ústní přednášky jednou za deset dnů─každé dva týdny, protože oni mají pětidenní týden.

V každé rodině je průměrně pět dětí a jejich výchově se plně věnují oba jejich rodiče. V případě úmrtí jednoho, nebo obou rodičů, rodičovské soudy přidělí dětem poručníky. Každá rodina to považuje za velkou pocta, když je jí svěřeno poručnictví úplného sirotka. Rodiče musí absolvovat konkurzní zkoušky a sirotek je dán do rodiny s nejlepší rodičovskou kvalifikací.

Tito lidé považují rodinu za základní instituci své civilizace. Předpokládá se, že nejhodnotnější část vzdělání a formování charakteru dítěte zajistí jeho rodiče doma, přičemž otcové se věnují výchově dětí téměř stejně jako matky.

Veškerá sexuální výuka je prováděna doma rodiči, nebo zákonnými poručníky. Mravní výuku poskytují učitelé v přestávkách na oddech ve školních dílnách, ale tak tomu není s výukou náboženství, které je považováno za výsadní právo rodičů, protože na náboženství se pohlíží jako na nedílnou část rodinného života. Ryze náboženská výuka se poskytuje veřejně pouze v chrámech filozofie, protože mezi těmito lidmi se nevyvinuly žádné takové povýšenecké náboženské instituce jako jsou církve na Urantii. V jejich filozofii náboženství je snaha poznat Boha a projevovat lásku ke svým bližním skrze služby pro ně, ale to není typický náboženský postoj v jiných národech na této planetě. Náboženství je u těchto lidí zcela rodinnou záležitostí, takže tam nejsou vyhrazena žádná veřejná místa výlučně pro náboženská shromáždění. Politicky, církev a stát, jak by řekli urantijci, jsou naprosto odděleni, ale existuje zvláštní překrývání filozofie a náboženství.

Ještě před dvaceti lety byli duchovní učitelé (srovnatelní s urantijskými pastory), kteří navštěvují pravidelně každou rodinu, aby zjistili, zdali jsou děti správně vedeny svými rodiči, pod dohledem státu. Tito duchovní poradci a zkoušející jsou nyní přímo řízeni nově vytvořeným Fondem Duchovního Progresu─organizace, která je podporována dobrovolnými příspěvky. Je možné, že tato instituce se již nebude dále rozvíjet, dokud nepřijde Rajský Autoritativní Syn.

Děti podléhají právně svým rodičům do patnácti let, kdy jsou poprvé uvedeny do občanských povinností. Od této doby se pětkrát, vždy po pěti letech, konají podobná veřejná cvičení pro takové věkové skupiny, ve kterých se jejich povinnosti k rodičům zmenšují, zatímco přijímají nové občanské a sociální povinnosti ke státu. Právo volit se uděluje ve dvaceti, právo uzavřít sňatek bez souhlasu rodičů je dáno až po dosažení dvaceti pěti let a děti musí po dosažení třiceti let odejít z domova.

Zákony, regulující manželství a rozvod, jsou stejné v celém státě. Manželství před dvacátým rokem života─věk udělení občanských práv─není dovoleno. Souhlas k sňatku je dán až za rok po jeho oznámení a poté, až ženich i nevěsta předloží osvědčení o tom, že byli v rodičovských školách řádně poučeni o povinnostech manželského života.

Pravidla pro rozvodová řízení jsou poněkud uvolněná, ale rozvodový dekret, vydávaný rodičovskými soudy, se může vydat až za rok po podání žádosti─a rok na této planetě je mnohem delší než na Urantii. Přestože jsou jejich rozvodové zákony mírné, současné procento rozvodovosti činí pouze desetinu rozvodovosti civilizovaných národů Urantie.

4. Vzdělávací systém

Systém vzdělávání tohoto národa je založen na povinné školní docházce a na součinnosti vzdělávacích programů v základních školách, které studenti navštěvují od věku pěti let do osmnácti let. Tyto školy se výrazně liší od škol na Urantii. Tady nejsou učebny a v jednom období se učí pouze jeden předmět. Po třech letech učení se všichni žáci stávají asistenty učitelů a učí ty žáky, kteří jsou pod nimi. Knihy se používají jenom pro vyhledávání informací, které pomáhají vyřešit problémy, vyplývající z činností ve školních dílnách a na školních farmách. Většina nábytku, používaného na kontinentě a mnoho mechanických přístrojů je vyrobeno v těchto dílnách─tento národ prožívá velkou epochu vynálezů a mechanizace. Součástí každé dílny je pracovní knihovna, kde si student může vyhledat potřebné informace. Během celého vzdělávacího období se také vyučuje zemědělství a zahradnictví na rozsáhlých farmách, které jsou součástí každé místní školy.

Slabomyslní lidé jsou školeni pouze pro zemědělství a chov dobytka a celý život jsou drženi ve speciálních opatrovnických koloniích, kde žijí muži a ženy odděleně, aby se zabránilo rodičovství, které je všem prostoduchým lidem zakázáno. Tato omezující opatření byla zavedena před sedmdesáti lety a příkaz k pobytu v těchto koloniích vydávají rodičovské soudy.

Každý člověk má jednou za rok jeden měsíc dovolenou. Základní školy jsou v provozu devět měsíců v roce, který má deset měsíců a prázdniny tráví žáci cestováním se svými rodiči, nebo přáteli. Takové cestování je součástí vzdělávacího programu dospělých a pokračuje po celý život. Finanční prostředky na pokrytí těchto výdajů se vytvářejí stejnými metodami, jako se používají pro starobní pojištění.

Čtvrtina času ve škole je věnována hrám─soutěživým sportovním činnostem─žáci postupují v těchto soutěžích od místních závodů, přes oblastní a regionální až do národních soutěží obratnosti a dovednosti. Rovněž řečnické a hudební soutěže, stejně jako soutěže ve vědě a filozofii, přitahují pozornost studentů od menších oblastí až po soutěže s národní poctou.

Školní správní systém je replikou vládního systému, se třemi souvztažnými složkami, přičemž učitelský sbor působí jako třetí, čili poradně legislativní odbor. Hlavním úkolem vzdělání na tomto kontinentě je udělat z každého žáka soběstačného občana.

Každé dítě, končící základní školní systém v osmnácti letech, je odborně vzdělaným řemeslníkem. Potom začíná učení s knihami a studium speciálního zaměření a to buď ve školách pro dospělé, nebo na univerzitách. Když mimořádně nadaný student skončí svoji práci před termínem, je mu dán čas a prostředky, aby mohl realizovat nějaký oblíbený projekt, který si sám vybere. Celý vzdělávací systém je určen k tomu, aby jedinec dostal adekvátní vzdělanost.

5. Organizace průmyslu

Situace v průmyslu tohoto národa má hodně daleko k jejich ideálům; mezi kapitálem a prací jsou stále ještě problémy, ale obě strany se začínají přizpůsobovat plánu upřímné spolupráce. Na tomto kontinentu se pracovníci vzrůstající měrou stávají akcionáři ve všech průmyslových podnicích.; každý rozumný pracovník se pomalu stává malým kapitalistou.

Ubývá sociálního nepřátelství a rychle přibývá dobré vůle. Zrušením otroctví (před více než sto lety) nevznikly žádné závažné ekonomické problémy, protože tato úprava se uskutečnila postupně a to tak, že každý rok byly osvobozeny dvě procenta otroků. Těm otrokům, kteří úspěšně složili mentální, morální a fyzické testy, bylo uděleno občanství; mnoho z těchto lepších otroků byli váleční zajatci, nebo děti takových zajatců. Přibližně před padesáti lety byli deportováni poslední ze zaostalých otroků a teprve nedávno tady začali řešit úkol snížení počtu degenerovaných a zvrhlých tříd.

V poslední době tito lidé vyvinuli nové metody pro urovnání průmyslových konfliktů a pro napravení ekonomického zneužívání, což jsou výrazná zdokonalení oproti jejich starším metodám řešení takových problémů. Násilí, jako způsob vyřešení osobních či průmyslových rozdílností, je zakázáno. Mzdy, zisky a jiné ekonomické problémy nejsou pevně regulovány, ale jsou obecně řízeny průmyslovou legislativou, zatímco všechny spory vyplývající z průmyslu jsou postoupeny průmyslovým soudům.

Průmyslové soudy existují teprve třicet let, ale fungují velmi úspěšně. Poslední vývoj ukazuje, že v budoucnu budou průmyslové soudy přiznávat tři druhy zákonného výdělku:

1. Zákonnou úrokovou sazbu na investovaný kapitál.

2. Přiměřenou odměnu za kvalifikaci, využívanou v průmyslové činnosti.

3. Dostatečnou a spravedlivou mzdu za práci.

Tyto druhy výdělku budou předně vypláceny v souladu se smlouvou, anebo, v případě poklesu výnosů, každý bude muset sdílet postupné proporcionální snížení. A v budoucnu budou všechny zisky, převyšující stálé náklady považovány za dividendy a budou poměrně rozděleny na tři kategorie: kapitál, kvalifikace a práce.

Každých deset let regionální guvernér upraví a nařídí zákonnou denní pracovní dobu pro výdělečnou práci. V současné době průmysl pracuje v režimu pětidenního týdnu; čtyři dny jsou pracovní a jeden den je určen pro odpočinek. Tito lidé pracují šest hodin denně a stejně jako studenti, devět měsíců v desetiměsíčním roce. Dovolenou obvykle tráví cestováním a protože nedávno byly vyvinuty nové metody dopravy, celý národ rád cestuje. Počasí přeje cestování zhruba osm měsíců v roce a tito lidé maximálně využívají dané možnosti.

Před dvě stě lety byl motiv zisku naprosto dominantním faktorem v průmyslu, ale dnes je rychle vytlačován jinými a vznešenějšími hnacími silami. Soutěživost je na tomto kontinentě velmi intenzivní, ale podstatná její část byla přesunuta z průmyslu do her, dovednosti, vědeckých úspěchů a intelektuálních vědomostí. Nejsilnější je v sociální službě a ve věrnosti státu. Služba veřejnosti se u těchto lidí rychle stává hlavním předmětem ctižádosti. Nejbohatší člověk na kontinentu pracuje denně šest hodin v kanceláři své strojní dílny a potom spěchá do místní pobočky školy pro státníky, kde se snaží získat kvalifikaci pro práci ve veřejné správě.

Práce na tomto kontinentu začíná získávat na větší úctě a všichni tělesně schopní občané starší osmnácti let pracují buď doma a na farmách, v některém z respektovaných průmyslových odvětvích, ve veřejných pracích, kde se uplatňují dočasně nezaměstnaní, nebo vykonávají povinnou práci v dolech.

Kromě toho, u těchto lidí začíná sílit nový druh sociálního rozhořčení─rozhořčení nad zahálčivostí a nezaslouženým bohatstvím. Pomalu, ale jistě, tito lidé vítězí nad svými stroji. Oni kdysi také bojovali o politickou svobodu a potom o ekonomickou svobodu. Dnes začínají vychutnávat jak jedno, tak i to druhé a navíc si začínají cenit dobře zaslouženého volného času, který může být věnován k dalšímu rozvíjení individuálnosti.

6. Pojištění na stáříÍ

Tento národ odhodlaně usiluje o to, aby nahradil sebeúctu zničující způsob podpory důstojným státním pojištěním, zajišťující jistotu ve stáří. Tento národ poskytuje každému dítěti vzdělání a každému člověku umožňuje pracovat; proto může úspěšně uskutečňovat takový systém pojištění pro ochranu a zajištění nemohoucích a starých lidí.

Tady musí každý skončit výdělečnou činnost a odejít do důchodu v šedesáti pěti letech, pokud si nezajistí povolení od státního pracovního komisaře, které mu dává oprávnění pracovat až do věku sedmdesáti let. Toto věkové omezení se nevztahuje na zaměstnance ve státní správě, nebo na filozofy. Tělesně postižení, nebo trvale zmrzačení mohou odejít do důchodu v jakémkoliv věku na základě soudního výnosu, stvrzeného důchodovým komisařem regionální správy.

Peněžní prostředky pro starobní důchod pocházejí ze čtyř zdrojů:

1. Každý měsíc federální vláda pro tento účel požaduje jednodenní výdělek a v této zemi pracují všichni.

2. Dědictví─mnoho bohatých občanů odkáže kapitál pro tento účel.

3. Výnos z povinné práce ve státních dolech. Až se povolaní pracovníci sami zajistí a odloží si na svůj vlastní důchod, veškerý nadměrný zisk z jejich práce se poukáže tomuto penzijnímu fondu.

4. Příjem z přírodních zdrojů. Veškeré přírodní bohatství na tomto kontinentu je v držení federální vlády jako sociální zástava a vyplývající příjmy se používají pro sociální účely, jako např. prevence onemocnění, vzdělání géniů a úhrada nákladů mimořádně nadaných jedinců na studium ve školách pro státníky. Polovina příjmu z přírodních zdrojů jde do penzijního fondu.

I když státní a regionální pojistné fondy nabízejí mnoho různých forem ochranného pojištění, starobní důchody jsou výhradně řízeny federální vládou prostřednictvím deseti regionálních resortů.

Již velmi dlouhou dobu jsou tyto státní fondy řízeny a spravovány poctivě a čestně. Vedle velezrady a vraždy, nejtěžší tresty vynášejí soudy za zpronevěření svěřených veřejných prostředků. V současné době se na společenskou a politickou zpronevěru pohlíží jako na nejohavnější zločin ze všech zločinů.

7. Daně

Federální vláda se chová autoritativně pouze při spravování starobních důchodů a při podporování geniální a tvůrčí originality; státní vlády se poněkud více starají o jednotlivé občany, zatímco lokální správy jsou mnohem více otcovské, neboli socialistické. Město (nebo jeho některý obvod) se stará o takové záležitosti jako zdraví, hygienická opatření, stavební předpisy, výzdoba, zásobování vodou, osvětlení, topení, rekreační vybavenost, hudba a komunikace.

Celý průmysl se v prvé řadě věnuje zdraví; určité aspekty fyzického zdraví jsou brány jako průmyslové a společenské povinnosti, ale individuální a rodinné zdravotní problémy jsou záležitostí pouze soukromou. V lékařství, stejně jako ve všech ostatních čistě osobních záležitostech, je záměrem vlády stále více se zdržet zasahování.

Města nemají pravomoc ukládat daně a také se nesmějí zadlužit. Dostanou vyměřený příspěvek na osobu ze státní pokladny a další příjmy musejí získat z výnosů svých socialistických podniků a z licencování různých komerčních aktivit.

Rychlá dopravní zařízení, umožňující značně rozšířit hranice města, jsou pod kontrolou správy města. Městské hasičské sbory jsou podporovány fondy požární ochrany a pojišťovacími ústavy a všechny budovy, ve městech i na venkově, jsou ohnivzdorné─tak tomu je již více než sedmdesát pět let.

Tady města nemají své vlastní městské strážníky; policejní síly jsou udržovány státními vládami. Tyto složky přijímají téměř výhradně svobodné muže ve věku mezi dvaceti pěti až padesáti lety. Většina států stanoví neženatým mužům poměrně vysokou daň, která je prominuta všem mužům, vstupující do státní policie. V průměrném státě je nyní velikost policejního sboru desetkrát menší než před padesáti lety.

Daňové systémy v každém ze sta poměrně svobodných a nezávislých států se podobají jen málo jeden druhému, protože ekonomické a jiné podmínky se výrazně liší v různých oblastech kontinentu. Každý stát má deset základních ústavních opatřeních, které nelze změnit bez souhlasu federálního nejvyššího soudu a jedno z těchto ustanoveních zamezuje uložení daně vyšší než jedno procento hodnoty jakéhokoliv majetku za rok, přičemž stavební parcely, jak ve městě či na venkově, této dani nepodléhají.

Federální vláda se nesmí zadlužit a aby si stát mohl půjčit, nesmí to být však na válku, je zapotřebí tři čtvrtiny hlasů v referendu. Poněvadž federální vláda nemůže upadnout do dluhů, v případě války je Rada Národní Obrany zplnomocněna stanovit státům daň a také vyžádat podle potřeby muže a materiální zdroje. Ale žádný dluh nesmí trvat déle než dvacet pět let.

Příjem na financování federální vlády pochází z pěti následujících zdrojů:

1. Dovozní clo. Všechno dovezené zboží podléhá clu, které je určené na ochranu životní úrovně na tomto kontinentu, která je mnohem vyšší, než má jakýkoliv jiný národ na planetě. Tyto tarify jsou stanoveny nejvyšším průmyslovým soudem poté, kdy obě sněmovny průmyslového kongresu ratifikují doporučení výkonného ředitele ekonomických záležitostí, který je společným pověřencem těchto dvou zákonodárných orgánů. Horní průmyslová sněmovna je volena pracující třídou, dolní je volena třídou, vlastnící kapitál.

2. Autorské honoráře. Federální vláda podněcuje a podporuje vynalézavost a originalitu tvoření v deseti regionálních experimentálních ústavech, ve kterých pomáhá všem typům géniů─umělců, tvůrců a vědcům─a chrání jejich patenty. Zato si vláda bere polovinu ze zisku všech realizovaných vynálezů a výtvorů, ať se to týká strojů, knih, umělecké zručnosti, rostlin či zvířat.

3. Dědická daň. Federální vláda vybírá dědičnou daň, která se pohybuje od jednoho procenta do padesáti v závislosti na velikosti pozůstalosti a také na jiných okolnostech.

4. Vojenské zařízení. Vláda má značný příjem z pronájmu vojenského a námořního zařízení pro komerční a rekreační využití.

5. Přírodní zdroje. Příjem z přírodních zdrojů, když není požadován pro konkrétní účely stanovené chartou federálního státu, se uloží do státní pokladny.

Kromě vojenských fondů, které jsou stanoveny Radou Národní Obrany, federální prostředky jsou vyčleněny horní zákonodárnou sněmovnou, odsouhlaseny dolní sněmovnou, potvrzeny federálním guvernérem a s konečnou platností schváleny stočlennou federální rozpočtovou komisí. Členy této komise jmenují guvernéři států a vybírají je státní zákonodárné orgány na dobu dvaceti čtyř let, přičemž jedna čtvrtina se volí každých šest let. Jednou za šest let si tento orgán, většinou tři čtvrtiny hlasů, volí jednoho z členů za předsedu a on se tím stává správcem-kontrolorem federální pokladny.

8. SPECIÁLNÍ VYSOKÉ ŠKOLY

Vedle základního programu povinné školní docházky, která trvá od pěti let do osmnácti, existují následující speciální vysoké školy:

1. Školy státnictví. Jsou tři typy těchto škol: federální, regionální a státní. Federální veřejné úřady jsou seskupeny do čtyř skupin. První skupina veřejných funkcí se týká hlavně federální administrativy a všichni úředníci této skupiny musí být absolventi jak regionálních, tak federálních škol státnictví. Ve druhé skupině mohou pracovat v politických, volených a jmenovaných funkcích absolventi kterékoliv z deseti regionálních škol státnosti; jejich zodpovědnost se týká regionální administrativy a státních vlád. Třetí skupina zahrnuje správní povinnosti na státní úrovni a po těchto funkcionářích se požaduje akademické vzdělání ze státních škol státnictví. Od členů čtvrté a poslední skupiny úředníků se nepožaduje diplom ze škol státnictví, protože tyto funkce jsou pouze jmenovací. Ony představují nižší funkce─výpomocné, sekretářské a technické, vykonávané různými vyučenými profesemi, působící ve vládní administrativě.

Soudci nižších soudů a soudů státu jsou absolventi státních škol státnictví. Soudci těch soudů, v jejichž kompetenci je řešení sociálních, vzdělávacích a průmyslových problémů a záležitostí, vystudovali regionální vysoké školy. Soudci federálního nejvyššího soudu musí vystudovat všechny tyto tři uvedené typy škol státnictví.

2. Školy filozofie. Tyto školy jsou připojeny k chrámům filozofie a jsou víceméně spojeny s náboženstvím jako veřejná činnost.

3. Vědecké instituce. Tyto technické školy jsou spíše součástí průmyslu než systému vzdělávání a jsou rozděleny do patnácti kategorií.

4. Školy odborného vzdělání. Tyto speciální školy vyučují technickou odbornost ve dvanácti různých profesí.

5. Vojenské a vojensko-námořní školy. V blízkosti hlavního sídla federální vlády a dvaceti pěti pobřežních vojenských center jsou umístěny instituce, které se věnují výcviku z řad dobrovolných občanů od osmnácti do třiceti let. Mladší dvaceti pěti let musí mít pro vstup do těchto škol souhlas rodičů.

9. Systém všeobecného volebního práva

Přestože kandidáti na všechny veřejné funkce jsou omezeni na absolventy státních, regionálních a federálních škol státnosti, progresivní vůdcové tohoto národa objevili podstatnou slabost ve svém systému všeobecného volebního práva a přibližně před padesáti lety udělali úpravu v ústavě a změnili volební systém, který obsahuje následující zajímavosti:

1. Každý muž a každá žena starší dvaceti jedna let mají jeden hlas. Při dosažení tohoto věku musí všichni občané přijmout členství ve dvou volebních skupinách. Do první vstupují podle své ekonomické funkce─průmyslové, profesní, zemědělské, nebo obchodní; do druhé jsou zapsáni na základě svých politických, filozofických a sociálních náklonností. Všichni pracující tak patří do některé ekonomické licencované skupiny a tyto cechy, stejně jako neekonomická sdružení, jsou řízeny v mnohém jako národní vláda s jejími třemi větvemi moci. Členství v těchto skupinách se nemůže dvanáct let změnit.

2. Po nominování guvernéry států, nebo regionů a udělením mandátu regionálními nejvyššími radami, mohou mít jedinci, kteří vykonali pro společnost velkou službu a kteří demonstrovali mimořádnou moudrost ve státní službě, přiznány dodatečné hlasy, ale pouze každých pět let a nesmí takových nadhlasů být více než devět. Maximální počet volebních hlasů několikanásobného voliče je deset. Takovým způsobem jsou uznáni a oceněni vědci, vynálezci, učitelé, filozofové a duchovní vůdci, kteří také dostanou doplňující politickou moc. Tato progresivní občanská privilegia udělují státní a regionální nejvyšší rady stejným způsobem, jak se udělují akademické hodnosti na speciálních univerzitách a příjemci s hrdostí přidají symboly takového občanského ocenění na seznam svých osobních úspěchů.

3. Všichni jedinci, odsouzeni k nuceným pracím v dolech a všichni státní zaměstnanci, žijící z peněz daňových poplatníků, jsou po dobu své služby zbaveni práva volit. To se nevztahuje na starší lidi, kteří odešli v šedesáti pěti letech do penze.

4. Existuje pět kategorií volebního práva, reflektujících průměrné roční daně, zaplacené za posledních pět let. Plátci vysokých daní dostanou dodatečné volební hlasy, maximálně pět. Toto privilegium je nezávislé na všech ostatních oceněních, ale v žádném případě nemůže žádný člověk hlasovat s více než deseti hlasy.

5. S přijetím tohoto systému volebního práva se zrušil teritoriální systém hlasování ve prospěch ekonomického, čili praktického systému. Všichni občané nyní volí jako členové pracovních, společenských, nebo profesních skupin, bez ohledu na místo svého bydliště. Tímto způsobem se voličstvo skládá z ustálených, jednotných a informovaných skupin, které volí do zavazujících a zodpovědných státních funkcí jen své nejlepší členy. Tento praktický, čili skupinový systém volebního práva má jednu výjimku: volby federálního guvernéra každých šest let jsou celostátní a každý občan dává pouze jeden hlas.

Takto, s výjimkou voleb guvernéra, volební právo uplatňují ekonomická, profesní, intelektuální a sociální skupiny občanů. Ideální stát je organický a každá svobodná a uvážlivá skupina občanů představuje důležitý a fungující orgán uvnitř většího státního organizmu.

Školy státnosti mají právo dát popud k soudnímu řízení u státních soudů, aby zbavily volebního práva určitého defektního, zahálčivého, lhostejného nebo zločinného jedince. Tito lidé vědí, že když padesát procent národa je ničemná a vadná a má právo volit, tak takový národ je odsouzen k záhubě. Oni se domnívají, že převaha prostřednosti znamená úpadek každého národa. Účast ve volbách je povinná a velké pokuty dostanou ti, kteří nedají své hlasy.

10. Řešení trestné činnosti

Metody, používané tímto národem, pro řešení zločinu, duševní vyšinutosti a zvrhlosti, i když v některých ohledech jsou zajímavé, v jiných budou nepochybně šokující pro většinu Urantijců. Obyčejní kriminálníci a defektní lidé jsou umístěni podle pohlaví do různých zemědělských kolonií, kde vytvářejí více než sami potřebují. Těžcí nenapravitelní zločinci a nevyléčitelní šílenci jsou odsouzeni k trestu smrti v plynových komorách. Mnoho dalších zločinů vedle vraždy, včetně zrady státní důvěry, obdrží trest smrti a rozsudky jsou vynášeny neomylně a rychle.

Tito lidé přecházejí od negativní k pozitivní éře práva. Nedávno zašli ve snaze předcházet zločinům tak daleko, že odsuzují ty, o kterých se předpokládá, že jsou potenciálními vrahy a těžkými zločinci k doživotní práci v internačních koloniích. Jestliže tito odsouzenci později prokážou, že mají normální sklony, mohou být buď podmíněně propuštěni, nebo omilostněni. Počet vražd na tomto kontinentu je jenom deset procent v porovnání s ostatními národy této planety.

Snahy zabránit množení kriminálních a defektních jedinců začaly před sto lety a již přinesly uspokojivé výsledky. Tady nejsou žádná vězení, nebo nemocnice pro duševně choré. A to z jednoho důvodu, je jich tady asi jenom deset procent oproti takovým skupinám na Urantii.

11. Vojenská připravenost

President Rady Národní Obrany může absolventy federálních vojenských škol─ochránce civilizace─rozdělit podle schopností a zkušeností do sedmi kategorií. Tato rada má dvacet čtyři členů, jmenovaných nejvyššími rodičovskými, vzdělávacími a průmyslovými tribunály, schválených federálním nejvyšším soudem a předsedá ji z moci úřední náčelník štábu koordinovaných vojenských záležitostí. Členové slouží v této radě do věku sedmdesáti let.

Kursy pro takové mladé oficíry jsou čtyřleté a jsou vždy spojeny se zvládnutím nějakého řemesla, nebo živnosti. Vojenský výcvik se nikdy neprovádí bez tohoto přidruženého průmyslového, vědeckého, nebo profesního vzdělání. Když čtyřletý vojenský výcvik skončí, má absolvent polovinu vzdělání, které se získává v každé speciální škole, kde kurzy rovněž trvají čtyři roky. Tímto způsobem se zabrání vytvoření třídy profesionálních vojáků, protože získají první polovinu technického, nebo profesního vzdělání a většina z nich toho využije pro svůj další civilní život.

V době míru je vojenská služba zcela dobrovolná a ve všech armádních složkách je na čtyři roky, v jejichž průběhu se každý muž věnuje, kromě zvládnutí vojenských taktik, některému speciálnímu studiu. Hudební výchova je jednou z hlavních činností nejvyšších vojenských škol a dvaceti pěti výcvikových táborů, rozmístěných podél hranic kontinentu. V obdobích průmyslové stagnace jsou tisíce nezaměstnaných automaticky využíváni pro budování vojenského obranného systému kontinentu na souši, na moři a ve vzduchu.

Přestože tento národ má mohutnou válečnou sílu jako obranu proti napadení sousedními nepřátelskými národy, k jeho cti je nutno poznamenat, že již více než sto let nepoužil tyto vojenské prostředky pro výbojnou válku. Tito lidé se stali natolik civilizovanými, že dokáží energicky bránit svoji civilizaci, aniž podlehnou pokušení využít svoji vojenskou sílu pro útok. Od doby založení spojeného kontinentálního státu tam nebyly občanské války, ale během posledních dvou stoletích museli být tito lidé povoláni do devíti nelítostných obranných válek, z nichž tři byly proti mocné konfederaci světových velmocí. Ačkoliv tento národ udržuje odpovídající obranný systém proti napadení nepřátelskými sousedy, mnohem více se věnuje vzdělávání státníků, vědců a filozofů.

V době míru s okolním světem jsou všechny mobilní obranné mechanizmy v plné míře používány v průmyslu, obchodě a při rekreaci. Když je vyhlášena válka, je mobilizován celý národ. Během válečného stavu všechna odvětví průmyslu odvádějí vojenské dávky a náčelníci všech armádních složek se stanou členy guvernérova kabinetu.

12. Ostatní národy

I když společnost a vláda tohoto unikátního národa jsou v mnoha ohledech na vyšší úrovni než národy na Urantii, je nutno poznamenat, že na ostatních kontinentech (na této planetě je jich jedenáct) jsou vládní systémy výrazně na nižší úrovni oproti vyspělejších národům Urantie.

V současné době se tato pokročilejší vláda chystá vytvořit diplomatické vztahy se zaostalými národy a poprvé se objevil velký duchovní vůdce, který prosazuje poslat misionáře do těchto sousedních národů. My se obáváme, že mohou udělat stejnou chybu, kterou již udělalo mnoho jiných, když se snažili vnutit vyspělou kulturu a náboženství jiným rasám. Jakou skvělou věc by tento kontinent pokročilé kultury mohl na této planetě udělat, kdyby se otevřel a přivedl mezi sebety nejlepší z okolních národů a poté, až by je vzdělal, poslal by je zpět k jejich nevědomým bratrům jako posly vzdělanosti! Přirozeně, jestliže Autoritativní Syn má brzy přijít k tomuto vyspělému národu, na tomto světě mohou rychle nastat významné události.

Toto vyprávění o záležitostech sousední planety je uděláno se zvláštním souhlasem s cílem rozvinout civilizace a zdokonalit vládní systém na Urantii. Mohli bychom povědět mnohem více co by nepochybně zajímalo a upoutalo Urantijce, ale toto naše sdělení vyčerpává hranice stanovené našim mandátem.

Nicméně, Urantijci by měli vzít na vědomí tu skutečnost, že jejich sesterská sféra v planetární rodině soustavy Satania neměla prospěch ani z autoritativních a ani z poskytovaných misí Rajských Synů. Kromě toho, mezi jednotlivými národy Urantie nejsou tak velké kulturní rozdílnosti, jako existují mezi tímto kontinentálním národem a ostatními národy té planety.

Rozlévání Ducha Pravdy poskytuje duchovní základ pro uskutečňování významných činů v zájmech lidské rasy obdarovaného světa. Proto je Urantia mnohem lépe připravena pro rychlejší realizaci planetární vlády s jejími zákony, mechanizmy, symboly, pravidly a jazykem─to všechno by mohlo obrovskou měrou přispět k zavedení celosvětového míru a zákonnosti a vést někdy v budoucnu k začátku skutečné éry duchovního snažení; a taková éra je planetárním prahem do utopických věků světla a života.

[Představeno Melkísedekem Nebadonu.]

Foundation Info

Verze pro tiskVerze pro tisk

Urantia Foundation, 533 W. Diversey Parkway, Chicago, IL 60614, USA
Tel: +1-773-525-3319; Fax: +1-773-525-7739
© Urantia Foundation. All rights reserved