Kapitola 90 Šamanismus─léčitelé a kněží

   
   Red Jesus Text: On | Vypnuto    Paragraph Numbers: On | Vypnuto
Verze pro tiskVerze pro tisk

Koncept kopie

Kniha Urantia

Kapitola 90

Šamanismus─léčitelé a kněží

EVOLUCE náboženských obřadů prošla cestou od udobřování, zamezování, zaříkávání, vynucování, usmiřování a uklidňování k obětování, vykoupení a vyplacení. Metody provádění náboženských rituálů prošly od forem primitivních kultů přes fetiše k magii a zázrakům. A v důsledku stále složitější představy člověka o nadmateriálních sférách se formy rituálů staly komplikovanějšími a nevyhnutelně začaly být ovládány léčiteli, šamany a kněžími.

Postupně, s rozvojem představivosti primitivního člověka, začal být vnímán duchovní svět jako hluchý k prosbám obyčejných smrtelníků. Pouze výjimeční lidé mohli být vyslyšeni bohy; pouze mimořádnému muži či ženě duchové naslouchali. Tímto způsobem vstupuje náboženství do nové fáze, období, ve kterém se postupně stalo druhořadým; mezi věřícího a předmět uctívání vstupuje ranhojič, šaman, nebo kněz. A většina dnešních systémů organizovaných náboženských vír na Urantii prochází přes tuto úroveň evolučního rozvoje.

Evoluční náboženství se rodí z obyčejného a všemocného strachu─strachu, který zaplavuje lidskou mysl při setkání s neznámým, nevysvětlitelným a nepochopitelným. Náboženství časem dosáhne naprosto jednoduchého poznání všemocné lásky─lásky, která nevyhnutelně naplňuje lidskou duši, když si uvědomí bezmeznou soucitnost Vesmírného Otce k synům vesmíru. Ale začátek a završení náboženské evoluce oddělují dlouhé věky šamanů, kteří se opovažují postavit se mezi člověka a Boha jako prostředníci, tlumočníci a přímluvci.

1. První šamani─léčitelé

Šaman byl vysoko postaveným léčitelem, rituálním fetišistou a centrální osobností ve všech obřadech evolučního náboženství. V mnohých kmenech šaman převýšil válečného náčelníka, což znamenalo začátek dominance církve nad státem. Někdy šaman působil jako kněz a dokonce i jako kněz-král. Některé pozdější kmeny měly jak dřívější šamany-léčitele (věštce), tak později se objevši šamany-kněze. A v mnoha případech se úřad šamana stal dědičným.

Poněvadž v dávných dobách cokoliv abnormálního bylo připisováno duchovním silám, jakákoliv výrazná mentální či fyzická abnormalita představovala schopnost být šamanem. Mnoho z těchto mužů byli epileptici, mnoho z těchto žen byly hysterické a tyto dva typy po dlouhou dobu vysvětlovaly pradávná vnuknutí a také posedlost duchem a ďáblem. Celá řada těchto prvotních kněží se řadila k lidem, kteří byli mnohem později nazýváni paranoiky.

Přestože někteří z nich podváděli v méně důležitých záležitostech, velká většina šamanů opravdu věřila, že je ovládá duch. Ženy, které se dokázaly uvést do transu, nebo kataleptické křeče, se staly mocnými šamankami; později se takové ženy staly prorokyněmi a duchovními médii. Jejich kataleptické transe obvykle obsahovaly domnělou komunikaci s duchy zemřelých. Mnoho ženských šamanek bylo také profesionálními tanečnicemi.

Ale ne všichni šamani žili v sebeklamu; mnozí z nich byli vychytralími a umnými podvodníky. S rozvojem tohoto řemesla se vyžadovalo, aby novic odsloužil deset učňovských let v strádání a odříkání, než se stane léčitelem. Šamani si vytvořili profesionální způsob oblékání a stavěli na obdiv tajuplné chování. Často používali drogy, aby vyvolali určité fyzické stavy, které činily dojem na členy kmene a mystifikovaly je. Obyčejní lidé považovali ruční kejkle za nadpřirozené činy a břichomluvectví bylo poprvé použito lstivými kněžími. Mnozí z dávných šamanů nevědomky narazili na hypnózu; jiní vyvolali autohypnózu dlouhým díváním se na své pupeční body.

Ačkoliv mnoho šamanů se uchýlilo k těmto trikům a podvodům, přesto jejich reputace jako třídy, byla očividně úspěšná. Když šaman neuspěl ve svém závazku a nemohl předložit hodnověrné alibi, byl buď sesazen, nebo zabit. Proto poctiví šamani brzy vymizeli; přežili pouze vychytralí herci.

Byl to právě šamanismus, který odebral exkluzivní řízení kmenových záležitostí z rukou starších a silných a vložil ho do rukou vychytralých, prohnaných a prozíravých.

2. Rituály šamanů

Vyvolávání duchů bylo velmi přesným a vysoce složitým procesem, srovnatelným s dnešními církevními obřady, vedenými ve staromódním jazyce. Odedávna lidé vyhledávali nadlidskou pomoc─zjevení; a věřili, že šaman skutečně obdržel taková zjevení. I když šamani využívali mocnou sílu sugesce při své práci, byly to téměř vždy sugesce negativní. Teprve velmi nedávno se začaly používat metody pozitivní sugesce. Na počátku rozvoje své profese se šamani začali specializovat na takové činnosti jako přivolávání deště, léčení nemocí a odhalování zločinů. Nicméně, léčení nemocí nebylo hlavní funkcí šamana-léčitele, ale spíše to spočívalo ve vědění jak ovládat úskalí života.

Starobylá černá magie, jak náboženská, tak i světská, byla nazývána bílou když ji praktikovali kněží, věštci, šamani, nebo léčitelé. Ti, kdo provozovali černou magii, byli nazýváni čaroději, kouzelníky, černokněžníky, čarodějnicemi, kejklíři, mágy, zaklínači a jasnovidci. Časem všechna taková údajná spojení s nadpřirozenými silami byla klasifikována jako čarodějnictví, nebo šamanismus.

Čarodějnictví obsahovalo magii, která byla prováděna staršími, podvodnými a neuznanými duchy; šamanismus byl spojen se zázraky, které byly dílem poctivých a uznávaných bohů kmene. V pozdějších dobách bylo čarodějnictví spojováno s ďáblem, čímž se připravila půda pro mnoho poměrně nedávných projevů náboženské netolerance. V mnoha primitivních kmenech bylo čarodějnictví náboženstvím.

Šamani silně věřili ve význam náhody pro zjevení vůle duchů; než dospěli k rozhodnutí, často metali los. Současné přežitky této náchylnosti jsou vidět nejenom v mnoha hazardních hrách, ale také v proslulém „odpočítávání“ říkadel. Byla doba, kdy odpočítaný člověk musel zemřít; nyní to padne na někoho jen v některých dětských hrách. To, co bylo pro primitivního člověka vážnou záležitostí, přežilo v hrách současného dítěte.

Léčitelé silně věřili ve znaky a znamení, například: „Když uslyšíš, jak šelestí koruny morušových stromů, rozhýbej se k činu.“ Již v raném stadiu existence lidského rodu šamani obrátili svoji pozornost ke hvězdám. Po celém světě lidé začali věřit primitivní astrologii a praktikovat ji; rozšířeným se také stalo vykládání snů. Po tom všem brzy následovaly temperamentní šamanky, které o sobě tvrdily, že dokáží komunikovat s duchy mrtvých.

Ačkoliv vyvolávači deště, nebo počasoví šamani se objevili již v pradávné minulosti, přetrvali až do našich dnů. Pro pradávné zemědělce kruté sucho znamenalo smrt; ovládání počasí bylo předmětem mnoha starých magií. Ještě nyní je počasí častým tématem rozhovorů civilizovaných lidí. Dávní lidé všichni věřili v moc šamana jako vyvolávače deště, ale bylo zvykem ho zabít, když neuspěl, ledaže dokázal nabídnout věrohodné vysvětlení pro svůj nezdar.

Císařové stále znovu vyhošťovali astrology, ale ti se vždy vrátili, protože lid věřil v jejich schopnosti. Nebylo je možno vypudit a ještě v šestnáctém století po Kristu představitelé západních církví a států byli patrony astrologie. Tisíce domněle vzdělaných lidí stále ještě věří na to, že člověk se může narodit pod šťastnou, nebo nešťastnou hvězdou; že vzájemné postavení nebeských těles rozhoduje o výsledku různých pozemských činů. Vykladači budoucnosti jsou stále navštěvováni důvěřivými klienty.

Řekové věřili v účinnost proroctví, Číňané používali magii jako ochranu proti démonům, šamanismus vzkvétal v Indii a ještě dnes otevřeně přetrvává ve střední Asii. V mnoha jiných oblastech světa bylo od něho upuštěno teprve nedávno.

Čas od času se objevili opravdoví proroci a učitelé, kteří odsuzovali a objasňovali šamanismus. Také mizející červení lidé měli takového proroka v minulých stoletích; byl to Tenskwatawa z kmene Čejenů, který předpověděl zatmění slunce v roce 1808 a odsoudil nectnosti bílých lidí. Mnoho pravých učitelů se objevilo mezi různými kmeny a národy v průběhu dlouhých epoch historie evoluce. A budou se stále objevovat, aby zpochybňovali šamany a kněze v jakékoliv době, kteří oponují všeobecnému vzdělání a snaží se mařit vědecký pokrok.

Staří šamani získali pověst jako hlasy Boha a opatrovníci prozřetelnosti mnoha způsoby a prohnanými metodami. Kropili novorozeňata vodou a dávali jim jména; prováděli obřízku mužům. Řídili všechny pohřební obřady a oznamovali bezpečný příchod zemřelého do světa duchů.

Kněží a léčitelé, provozující šamanismus, se často stali velmi bohatými prostřednictvím různých poplatků, které byly údajně nabízeny duchům. Nezřídka šaman nashromáždil pro sebe prakticky celé materiální bohatství svého kmene. Při smrti bohatého člověka bylo zvykem rozdělit jeho majetek rovnoměrně mezi šamana a nějakou veřejnou, nebo dobročinnou organizaci. Tento obyčej se stále udržuje v některých oblastech Tibetu, kde polovina mužské populace přísluší do této neproduktivní třídy.

Šamani se dobře oblékali a obvykle mívali hodně manželek; byli první aristokracií, osvobozeni ode všech kmenových zákazů. Velmi často to byli lidé s nízkou úrovní myšlení a pokleslou morálkou. Potlačili své rivaly tím, že je označili za čaroděje, nebo černokněžníky a velmi často dosáhli svého vlivu a moci ovládáním náčelníků, nebo králů.

Primitivní člověk považoval šamana za nutné zlo; bál se ho a neměl ho rád. Pradávný člověk měl v úctě vědomosti; on ctil a odměňoval moudrost. Šamani byli většinou podvodníci a uctívání šamanismu dobře ukazuje jakou cenu má moudrost v procesu evoluce lidské rasy.

3. Teorie nemoci a smrti v šamanismu

Poněvadž dávný člověk považoval sám sebe a svoje materiální prostředí jako přímo reagující na vrtochy démonů a rozmary duchů, není proto zvláštní, že jeho náboženství se tak výlučně zabývalo materiálními záležitostmi. Současný člověk řeší své materiální problémy jako takové; chápe, že hmota se podřizuje inteligentnímu řízení mysli. Primitivní člověk podobně toužil upravovat a dokonce ovládat fyzické projevy života a energie; a poněvadž jeho limitované chápání kosmu ho vedlo k víře, že démoni, duchové a bohové se osobně a bezprostředně zabývají podrobným ovládáním života a hmoty, logicky směřoval své úsilí k získání přízně a podpory těchto nadlidských sil.

V tomto světle se jeví většina nevysvětlitelného a nesmyslného v pradávných kultech jako pochopitelné. Kultovní rituály byly snahou primitivního člověka řídit materiální svět, ve kterém se sám nacházel. A mnoho jeho snah mělo za účel prodloužit život a zajistit zdraví. Vzhledem k tomu, že všechny nemoci a smrt byly původně považovány za duchovní jevy, bylo nevyhnutelné, že šamani, působící jako léčitelé a kněží, se také stali doktory a chirurgy.

Primitivní mysl může být handicapována nedostatkem faktů, ale při tom všem je logická. Když přemýšliví lidé sledují nemoc a smrt, začínají určovat příčiny těchto pohrom a v souladu s jejich vnímáním, šamani a vědci však předložili následující teorie chorob:

1. Démoni─přímé působení duchů. První pokročilé hypotézy, vysvětlující nemoci a smrt spočívaly v tom, že duchové způsobují nemoc odlákáním duše ven z těla; jestli se duše nedokázala vrátit, následovala smrt. Starověcí lidé se tak báli zlomyslného jednání duchů způsobujících nemoci, že churaví jedinci byli často ponecháni napospas dokonce i bez jídla či vody. Bez ohledu na to, že takové víry byly založeny na mylné podstatě, účinně izolovaly postižené jedince a zabraňovaly šíření nakažlivých chorob.

2. Násilí─očividné příčiny. Příčiny některých nehod a smrtí byly tak snadno zjistitelné, že byly brzy vyňaty z kategorie působení duchů. Úmrtí a poranění doprovázejí válku, boj se zvířetem a jiné, lehce identifikovatelné důvody byly považovány za přirozené události. Ale v průběhu velmi dlouhé doby se věřilo v to, že za dlouhotrvající léčení, nebo infekci ran, dokonce i „přirozeného“ původu, jsou odpovědní duchové. Jestliže se nemohla najít žádná zjistitelná příčina, byli tak vždy za nemoc a smrt zodpovědní démoni-duchové.

I dnes v Africe a na jiných místech je možno nalézt primitivní národy, které zabijí někoho pokaždé, když nastane nenásilná smrt. Viníky označí jejich ranhojiči. Jestli matka zemře při porodu, tak dítě je okamžitě zardoušeno─život za život.

3. Magie─vlivy nepřátel. O mnohých nemocech se myslelo, že jsou způsobeny čarováním, uhrančivým pohledem a zacílením luku. V jednu dobu bylo opravdu nebezpečné ukázat na kohokoliv prstem; ještě nyní se považuje ukazování prstem na někoho za nezpůsobné chování. V případech záhadné nemoci a smrti pradávní lidé provedli formální šetření, rozřezali tělo a dohodli se na některých nálezech jako na příčině smrti; jinak to bylo dáno za vinu čarodějství, což si vyžadovalo popravu, za to zodpovědné, čarodějnice. Tato pradávná ohledávání mrtvol zachránila životy mnohých domnělých čarodějnic. V některých kmenech se věřilo na to, že člen kmenu může zemřít na následek svého vlastního čarodějství a v takových případech nebyl obviněn nikdo.

4. Hřích─potrestání za porušení tabu. Ještě v poměrně nedávných dobách se věřilo, že nemoc je trestem za hřích─osobní, nebo rodový. Mezi národy, procházející touto úrovní evoluce, převládá teorie, že člověk onemocní jen tehdy, když poruší tabu. Pro takové pověry je typické považovat chorobu a bolest za „vystřelené šípy Všemohoucího“. Číňané a Mezopotámci považovali dlouho nemoc za důsledek působení zlých démonů, ačkoliv Chaldejci se dívali také na hvězdy jako na příčiny utrpení. Tato teorie onemocnění v důsledku božího hněvu je stále ještě běžná u mnoha údajně civilizovaných skupin na Urantii.

5. Přirozené příčiny. Lidstvo jen velmi pomalu proniká do materiálních tajností vzájemného vztahu příčiny a důsledku ve fyzickém světě energie, hmoty a života. Staří Řekové, tím, že si uchovali tradice učení Adamsona, byli jedni z prvních, kdo poznali, že všechny choroby mají přirozenou příčinu. Pomalu a jistě rozvíjející se vědecká éra ničí dlouhověké teorie člověka o nemoci a smrti. Horečka byla jednou z prvních lidských onemocněních, vyňatých z kategorie nadpřirozených nemocí a postupně éra vědy přetrhává pouta ignorance, která tak dlouho poutala lidskou mysl. Pochopení staroby a nakažlivých chorob pozvolna zbavuje člověka strachu z démonů, duchů a bohů jako osobních pachatelů lidského utrpení a duševního strádání.

Evoluce neomylně dosahuje svého cíle: naplňuje člověka tím pověrčivým strachem z neznámého a hrůzou před neviděným, což je podstata pro vytvoření koncepce Boha. A být svědkem narození pokročilého chápání Božstva skrze koordinované působení zjevení, tato stejná evoluční metoda uvede potom do pohybu ty síly mysli, které neúprosně vymažou podstatu, která splnila svůj účel.

4. Medicína v době šamanů

Celý život dávných lidí byl zaměřen na ochranu; jejich náboženství bylo v převážné míře metodou na ochranu před onemocněním. A bez ohledu na nesprávnost svých teorií, lidé je s nadšením uváděli v činnost; měli neomezenou víru ve své metody léčení a to samotné je mocným lékem.

Konec konců, víra potřebná pro vyléčení pod potřeštěnou péčí jednoho z těchto dávných šamanů se materiálně nelišila od víry, která je zapotřebí při léčení, které je v rukou některého z jeho pozdějších nástupců, jež používá nevědecké způsoby léčení nemocí.

Primitivnější kmeny měly velkou hrůzu z nemocných a po dlouhé věky se jim důkladně vyhýbaly, hanebně je zanedbávaly. Byl to velký pokrok v humanitarismu když evoluce šamanismu přinesla kněze a ranhojiče, kteří svolili léčit nemocné. Později se stalo zvykem, že celý klan se natlačil k lůžku nemocného, aby pomáhal šamanovi svým kvílením zahnat nemoc, kterou způsobují démoni. Nebylo neobvyklé, že diagnostikujícím šamanem byla žena, zatímco muž prováděl léčbu. Běžnou metodou určující nemoc bylo zkoumání vnitřností nějakého zvířete.

Nemoc se léčila monotónním zpěvem, kvílením, pokládáním rukou, dýcháním na pacienta a mnoha dalšími metodami. V pozdějším dobách se stal velmi rozšířeným chrámový spánek, během kterého probíhalo domnělé léčení. Časem se ranhojiči pokusili při chrámovém spánku o chirurgické zákroky; mezi prvními operacemi byla trepanace lebky, aby mohl uniknout duch, způsobující bolest hlavy. Šamani se naučili léčit zlomeniny a vykloubení, otvírat boláky a hnisavé záněty; šamanky se staly znalkyněmi v porodnictví.

Běžnou metodou léčení bylo potírání infikovaného nebo nakaženého místa na těle nějakým magickým předmětem, načež byl tento talisman potom vyhozen a člověk měl být vyléčen. Jestli by někdo náhodou zvedl ten odhozený talisman, věřilo se, že se okamžitě nakazí stejnou nemocí. To bylo ještě velmi dávno předtím, než se začaly používat byliny a jiná opravdová léčiva. Masáž vznikla ve spojení se zaříkáváním, vytíráním ducha z těla a předcházely ji snahy vtírat do těla léčiva, tak, jako se podobně současníci snaží vtírat masti. Přikládání baněk a vysávání postižených částí, společně s pouštěním žilou, se považovalo za způsob, jak se zbavit ducha způsobujícího nemoc.

Poněvadž voda byla mocným fetišem, používala se při léčení mnoha onemocněních. Dlouhou dobu se věřilo, že duch způsobující nemoc může být vypuzen pocením. Parní lázně byly ve velké vážnosti; záhy začaly přírodní horké prameny rozkvétat jako primitivní léčebny. Pradávný člověk přišel na to, že horko ulevuje bolesti; používal slunce, teplé zvířecí orgány, horkou hlínu a horké kameny a mnoho těchto metod se používá ještě dnes. Rytmické údery se používaly ve snaze ovlivnit duchy; tamtamy byly všeobecně používané.

Některé národy si myslely, že příčinou nemocí je zlomyslné spolčení duchů a zvířat. To dalo vzniknout víře, že pro vyléčení každého onemocnění, způsobeného zvířetem, existuje účinný rostlinný lék. Obzvláště červení lidé byli oddaní této rostlinné teorii všeléků; pokaždé, když byla vytržena rostlina z kořenů, ukápli kapku krve do vytvořené jámy.

Při léčení se často používal půst, dieta a protiléky. Vysoce ceněny byly lidské sekrece, protože měly samozřejmě magickou moc; proto krev a moč byly mezi prvními používanými léčivy a brzy byly podpořeny kořínky a různými solemi. Šamani věřili, že duchové způsobující nemoci mohou být vypuzeni z těla zapáchajícím a nechutným léčivem. Velmi brzy se běžnou léčbou stalo pročišťování a mezi první významné farmaceutické objevy patřilo syrové kakao a chinin.

Řekové byli první, kteří vyvinuli opravdu racionální metody léčení nemocných. Jak Řekové, tak i Egypťané, získali své lékařské vědomosti od obyvatel údolí Eufratu. Olej a víno se staly velmi brzy léčivy pro ošetření poranění; Sumerové používali pižmový olej a opium. Mnoho z těchto pradávných a účinných tajných léčiv ztratilo svoji schopnost když se staly známými; tajemství bylo vždy důležitým faktorem pro úspěšné provozování podvodu a pověrčivosti. Pouze fakta a pravda vedou k zářivému světlu pochopení a radosti z osvícení a osvěty, ke kterým vede vědecký výzkum.

5. Kněží a rituály

Esencí rituálu je dokonalost jeho provedení; divoši ho musí praktikovat s bezchybnou přesností. Pouze tehdy, když je rituál správně vykonán, má obřad podmanivou moc nad duchy. Jestli má rituál chyby, pak pouze vyvolá zlobu a nelibost bohů. Když pomalu se vyvíjející lidská mysl pochopila, že metoda provedení rituálu je rozhodujícím faktorem pro jeho účinnost, bylo nevyhnutelné, že raní šamani se dříve či později vyvinou do kněžstva, vyškoleného k řízení puntičkářského rituálu. A tak po desítky tisíce let nekonečné rituály brzdí společnost a zatracují civilizaci a jsou nesnesitelným břemenem pro každodenní život a každou činnost lidského rodu.

Rituál je způsob posvěcení obyčeje; rituál vytváří a zvěčňuje mýty a také přispívá k zachování společenských a náboženských obyčejů. Na druhou stranu, rituály byly zplozeny mýty. Rituály mají často zpočátku sociální, později ekonomický charakter a nakonec získají posvátnost a důstojnost náboženského obřadu. Rituál může v praxi být osobní či skupinový, nebo obojí, jak je vidět na příkladu modlitby, tance a divadla.

Součástí rituálu se stala slova, taková jako například „amen“ a „selah“. Návyk klení, sakrování je prostitucí dřívějších rituálních opakování svatých jmen. Konání poutních cest k posvátným svatyním je velmi prastarým rituálem. Později rituál vyrostl do propracovaných obřadů pročišťování, očišťování a posvěcování. Přijímací obřady prvotních kmenových tajných spolků byly ve skutečnosti primitivními náboženskými rituály. Metody uctívání starých mystických kultů byly jedním dlouhým představením sestaveného náboženského rituálu. Rituál se nakonec vyvinul do současných typů společenských obřadů a církevních bohoslužeb─obřadů, obsahujících modlitbu, píseň, odpovídající čtení a další individuální a skupinové duchovní projevy zbožnosti.

Kněží se vyvinuli ze šamanů přes věštce, proroky, pěvce, tanečníky, předvídatele počasí, strážce náboženských relikvií, opatrovatele chrámů a zvěstovatele událostí do postavení opravdových představených církevních bohoslužeb. Časem se kněžský úřad stal dědickým a vznikla souvislá kněžská kasta.

Jak se náboženství vyvíjelo, kněží se začali specializovat a to na základě svých vrozených schopností, nebo zvláštních zájmů. Někteří se stali pěvci, jiní modlitebníky a další obětníky; později přišli řečníci─kazatelé. A když se náboženství stalo institucí, tito kněží tvrdili, že „mají v držení klíče od nebe“.

Kněží se vždy snažili zapůsobit a naplnit úctou obyčejné lidi vykonáváním náboženských obřadů ve starobylém jazyce a všelijakými magickými tahy, aby mystifikovali věřící a posílili svoji vlastní úctu a autoritu. Velké nebezpečí toho všeho je to, že rituál má tendenci stát se náhražkou za náboženství.

Kněžství udělalo hodně pro to, aby zpozdilo vědecký rozvoj a zabránilo duchovnímu progresu, ale na druhé straně přispělo ke stabilizaci civilizace a rozšíření některých druhů kultury. A mnoho současných kněží přestalo fungovat jako představení rituálu uctívání Boha a obrátilo svoji pozornost k teologii─pokusit se definovat Boha.

Nelze popřít, že kněží byli a jsou mlýnským kamenem kolem krku lidstva, ale ti opravdoví náboženští vůdci byli a jsou neocenitelní v ukazování cesty k vyšším a lepším realitám.

[Představeno Melkísedekem Nebadonu.]

Foundation Info

Verze pro tiskVerze pro tisk

Urantia Foundation, 533 W. Diversey Parkway, Chicago, IL 60614, USA
Tel: +1-773-525-3319; Fax: +1-773-525-7739
© Urantia Foundation. All rights reserved