Kniha Urantia

Kapitola 144

V Gilbóe a v Dekapoli

144:0.1 (1617.1) ZÁŘÍ a říjen apoštolové prožili bez služby v odlehlém táboře na úpatí hory Gilbóa. Celé září Ježíš tady strávil se svými apoštoly, učíc je a dávajíc jim lekce o pravdách království.

144:0.2 (1617.2) Existovalo několik důvodů, proč Ježíš a jeho apoštolové strávili tento čas v odloučení na hranicích Samaří a Dekapolis. Náboženští vládci Jerusalema byli vůči nim velmi nepřátelští; Herodes Antipas ještě držel Jana ve vězení a měl strach ho propustit i popravit. Současně měl podezření, že Jan a Ježíš jsou nějakým způsobem spřáteleni. Za těchto podmínek nebylo moudré plánovat aktivní činnost v Judeji i v Galileji. A byl tam ještě třetí důvod: postupné zvyšování napětí mezi vůdci Janových učedníků a apoštoly Ježíše, které se prohlubovalo s narůstajícím počtem věřících.

144:0.3 (1617.3) Ježíš věděl, že úvodní práce učení a kázání se blížila ke svému konci a že další krok bude začátkem vrcholné a konečné práce jeho pozemského života a proto nechtěl, aby zahájení této činnosti žádným způsobem netrápilo či neznepokojovalo Jana Křtitele. Ježíš se proto rozhodl strávit nějaký čas v odloučení a vyučováním svých apoštolů a potom vykonávat určitou poklidnou práci ve městech Dekapoli do doby, než bude Jan buď popraven, nebo propuštěn, aby se k nim připojil a pracoval s nimi.

1. Tábor v Gilbóe

144:1.1 (1617.4) Postupem času se apoštolové stávali Ježíši oddanějšími a stále více nadšenějšími pro práci království. Tato jejich oddanost byla do značné míry věcí osobní věrnosti. Oni nepochopili jeho mnohostranné učení; nepochopili plnou podstatu Ježíše a význam jeho poskytnutí sebe sama na zemi.

144:1.2 (1617.5) Ježíš vysvětlil svým apoštolům, že pro jejich dočasný ústup do soukromí existují tři důvody:

144:1.3 (1617.6) 1. Posílit jejich chápání a víru v evangelium království.

144:1.4 (1617.7) 2. Počkat na utišení odporu proti jejich práci v Judeji a v Galileji.

144:1.5 (1617.8) 3. Počkat na vyřešení osudu Jana Křtitele.

144:1.6 (1617.9) Během pobytu na hoře Gilbóa Ježíš vyprávěl apoštolům o svém dřívějším životě a o svých zážitcích na hoře Hermón; také jim částečně pověděl o tom, co se stalo v horách během čtyřiceti dnů bezprostředně po jeho křtu. A hned jim přikázal, že o těchto zážitcích nemají nikomu říkat do doby, dokud se nevrátí ke svému Otci.

144:1.7 (1618.1) V těchto zářijových týdnech odpočívali, povídali si a vzpomínali na to, co se odehrálo od chvíle, kdy je Ježíš poprvé povolal do služby a jak potom začali horlivě vykonávat to, co je Ježíš doposud naučil. Do určité míry tušili, že toto bude jejich poslední možnost delšího odpočinku. Uvědomili si, že jejich příští veřejná činnost v Judeji a v Galileji bude začátkem závěrečného prohlášení přicházejícího království, ale měli malou či žádnou jasnou představu o tom, jaké to království bude až přijde. Jan a Ondřej si mysleli, že království již přišlo; Petr a Jakub věřili, že má teprve přijít; Natanael a Tomáš se upřímně přiznali, že jsou v rozpacích; Matouš, Filip a Šimon Zélóta si nebyli jisti a byli zmateni; dvojčata byla šťastně nevědomá této polemiky; a Jidáš Iškariotský mlčel, byl vyhýbavý.

144:1.8 (1618.2) Podstatnou část tohoto období Ježíš strávil o samotě v horách nedaleko od tábora. Někdy vzal sebou Petra, Jakuba a Jana, ale nejčastěji se tam chodíval modlit, nebo rozmlouvat s Otcem sám. Po křtu Ježíše a čtyřiceti dnech, strávených v horách Pereji, by nebylo správné hovořit o těchto obdobích spojení s Otcem jako o modlitbě a nedá se ani hovořit o uctívání, ale je naprosto správné nazývat tato období osobním spojením Ježíše se svým Otcem.

144:1.9 (1618.3) V průběhu celého měsíce září ústředním tématem rozhovorů byla modlitba a uctívání. Poté, kdy několik dní diskutovali o uctívání, Ježíš pronesl památnou řeč o modlitbě v odpověď na prosbu Tomáše: „Učiteli, nauč nás modlit se.“

144:1.10 (1618.4) Jan Křtitel učil své učedníky modlitbě─modlitbě za spasení v přicházejícím království. Přestože Ježíš nikdy nezakazoval svým následovníkům používat formu modlitby Jana, apoštolové velmi brzy pochopili, že jejich Učitel naprosto neschvaloval předříkávání formulací a formální modlení. Nicméně, věřící ho neustále žádali, aby je naučil jak se modlit. Dvanáctka si velmi přála vědět, jakou formu prosby Ježíš schválí. A bylo to hlavně kvůli této potřebě pro nějakou jednoduchou prosbu pro obyčejné lidi, že Ježíš tentokrát souhlasil, v odpověď na požádání Tomáše, naučit je podnětný způsob modlitby. Tato lekce se konala jedno odpoledne v třetím týdnu jejich pobytu na hoře Gilbóa.

2. Rozprava o modlitbě

144:2.1 (1618.5) „Jan vás ve skutečnosti naučil jednoduché modlitbě: „Ó, Otče, očisti nás od hříchu, ukaž nám svoji slávu, odkryj svoji lásku a nechej ducha svého osvětlit naše srdce na věky věčné, Amen!“ On učil tuto modlitbu, abyste měli něco, čemu učit davy lidí. On to nedělal proto, abyste používali takovou formulaci a formální prosbu jako vyjádření vašich vlastních duší v modlitbě.

144:2.2 (1618.6) Modlitba je zcela osobním a spontánním vyjádřením postoje duše k duchu; modlitba musí být spojením synovstva a vyjádřením sounáležitosti. Modlitba, když je diktována duchem, vede ke společnému duchovnímu růstu. Ideální modlitba je forma duchovního spojení, která vede k uvážené úctě. Opravdová modlitba odráží vaše upřímné nebeské snažení dosáhnout svých ideálů.

144:2.3 (1619.1) Modlitba je dechem duše a měla by vás vést k vytrvalosti ve vaší snaze poznat vůli Otce. Jestliže kdokoliv z vás má souseda a přijdete za ním o půlnoci a řeknete mu: „Příteli, půjči mně tři bochníky chleba, neboť mně navštívil přítel na cestě a já mu nemám co nabídnout“; a jestliže váš soused odpoví: „neobtěžuj mně v tuto dobu, dveře jsou již zamčené a děti i já jsme již v posteli; proto nemohu vstát a dát ti chleba“, vy budete neodbytní a vysvětlovat, že váš přítel má hlad a že nemáte pro něho žádné jídlo. Říkám vám, že i když váš soused nevstane, aby vám dal chleba z přátelství k vám, ale pro vaši neodbytnost vstane a dá vám tolik bochníků kolik potřebujete. Jestliže vytrvalostí dosáhnete pomoc také od smrtelného člověka, o kolik více chleba života dosáhne vaše vytrvalost z ochotných rukou nebeského Otce. A znovu vám říkám: žádejte a bude vám dáno; hledejte a naleznete; klepejte a bude vám otevřeno. Protože každý kdo žádá, dostává; kdo hledá nalézá; a ten, kdo klepe na dveře spasení, otevřou se mu.

144:2.4 (1619.2) Který z vás kdo je otcem a ke kterému se obrací jeho syn s nerozumnou prosbou, by neváhal mu odpovědět s rodičovskou moudrostí a ne v souladu s jeho mylným dotazem? Jestliže váš syn potřebuje chleba, dáte mu kámen jen proto, že si o něj nerozumně požádal? Jestliže váš syn potřebuje rybu, dáte mu vodního hada jen proto, že se náhodou chytil do sítě s rybami a vaše dítě si pošetile řeklo o hada? Jestliže vy, smrtelné a konečné bytosti, víte jak odpovědět na prosbu a dát dobré a vhodné dary svým dětem, o kolik více dá nebeský Otec duchovních a mnoho dalších darů těm, kteří si o ně požádají?

144:2.5 (1619.3) Dovolte mně vyprávět vám příběh o jednom soudci, který žil v hříšném městě. Tento soudce se nebál Boha a nevážil si lidí. V tomto městě žila chudobná vdova, která tohoto soudce mnohokrát navštívila a říkala mu: „Obhajuj mne před mými nepřáteli“. Po nějakou dobu ji nechtěl vyslyšet, ale zanedlouho si řekl: „Ačkoliv se nebojím Boha a ani si nevážím lidí, ale protože tato vdova mne nepřestává obtěžovat, ochráním ji, aby mne již více neobtěžovala a neunavovala“. Já vám to vyprávím, abych vás povzbudil k vytrvalosti ve vašem modlení. Moje slova nenaznačují, že vaše prosby změní spravedlivého a čestného nebeského Otce. Nicméně, vaše vytrvalost vám nezíská přízeň Boha, ale změní váš pozemský postoj a zvětší schopnost vašich duší k duchovnímu vnímání.

144:2.6 (1619.4) Ale, když se modlíte, vynakládáte velmi málo víry. Opravdová víra odstraní hory materiálních těžkostí, které mohou ležet na cestě rozvoje duše a duchovního růstu“.

3. Modlitba věřícího

144:3.1 (1619.5) Ale ani vyprávění tohoto příběhu apoštoly ještě neuspokojilo; chtěli, aby jim Ježíš dal model modlitby, který by mohli učit nové učedníky. Po vyslechnutí této rozpravy o modlitbě, Jakub Zebedeus řekl: „No, dobře, Učiteli, ale my nechceme příklad modlitby ani tak pro nás, jako pro nové věřící, kteří po nás tak často žadoní: „Naučte nás, jak se máme správně modlit k nebeskému Otci.“

144:3.2 (1619.6) Když Jakub skončil, Ježíš řekl: „Jestli stále chcete takovou modlitbu, seznámím vás s jednou, kterou jsem učil mé bratry a sestry v Nazaretu“.

144:3.3 (1620.1) Otče náš na nebesích,

144:3.4 (1620.2) Buď posvěceno jméno tvé,

144:3.5 (1620.3) Přijď království tvé; buď vůle tvá

144:3.6 (1620.4) na zemi i na nebi.

144:3.7 (1620.5) Dej nám dnes chléb na zítřejší den;

144:3.8 (1620.6) Osvěž naše duše vodou života.

144:3.9 (1620.7) A odpusť každému z nás dluhy naše,

144:3.10 (1620.8) Jak i my odpouštíme našim dlužníkům.

144:3.11 (1620.9) Zbav nás pokušení a osvoboď nás od zla.

144:3.12 (1620.10) A stále více nás dělej podobnými sobě.

144:3.13 (1620.11) Nebylo divu, že apoštolové chtěli, aby je Ježíš naučil model modlitby pro věřící. Jan Křtitel naučil své následovníky několika modlitbám; všichni velcí učitelé zformulovali modlitby pro své žáky. Židovští náboženští učitelé měli kolem dvaceti pěti až třiceti ustanovených modliteb, které pronášeli v synagogách a také na rozích ulic. Ježíš byl silně proti modlení na veřejnosti. Až doposud ho apoštolové slyšet modlit se jenom několikrát. Viděli, že celou noc strávil modlením, nebo zbožným rozjímáním a byli velmi zvědavi na způsob či formu jeho proseb. Oni byli opravdu pod velkým tlakem vědět, co odpovědět davům lidí, když je žádají, aby je naučili modlit se, tak jak to Jan naučil své učedníky.

144:3.14 (1620.12) Ježíš učil své apoštoly, aby se vždy modlili o samotě; aby odešli do tichého prostředí přírody, nebo do svých pokojů a měli zavřené dveře v době modlení.

144:3.15 (1620.13) Po smrti Ježíše a jeho vystoupení k Otci, pro mnoho věřících se stalo zvykem ukončit tuto takzvanou modlitbu Pána doplňujícím výrazem─“Ve jménu Pána Ježíše Krista.“ Ještě později se při opisování ztratily dva řádky a do této modlitby byla přidána nová věta─“Neboť tvé je království a moc a sláva navěky.“

144:3.16 (1620.14) Ježíš dal apoštolům kolektivní modlitbu, kterou se modlívali doma v Nazaretu. Nikdy je neučil formální osobní modlitbě, pouze skupinovým, rodinným nebo společenským prosbám. A nikdy to neudělal ve vlastní iniciativě.

144:3.17 (1620.15) Ježíš učil, že účinná modlitba musí být:

144:3.18 (1620.16) 1. Nezištná─ne o sobě a ne pro sebe.

144:3.19 (1620.17) 2. Přesvědčivá─v souladu s vírou.

144:3.20 (1620.18) 3. Upřímná─od srdce.

144:3.21 (1620.19) 4. Soudná─odpovídající vnímání.

144:3.22 (1620.20) 5. Důvěřivá─podléhající všemoudré vůli Otce.

144:3.23 (1620.21) Když Ježíš trávil celé noci v horách modlením, bylo to hlavně pro jeho učedníky, především pro jeho dvanáct apoštolů. Učitel se téměř nikdy nemodlil pro sebe, ačkoliv se často věnoval rozjímání, které ve své podstatě bylo vědomým spojením s jeho Rajským Otcem.

4. Více o modlitbě

144:4.1 (1620.22) Během dalších dnů po rozpravě o modlitbě apoštolové nepřestávali pokládat Ježíšovi otázky o této nanejvýš důležité a úctyhodné zvyklosti. Ježíšovy pokyny apoštolům v těch dnech, týkajících se modlitby a uctívání, je možno shrnout a nově formulovat v současné frazeologii následujícím způsobem:

144:4.2 (1621.1) Vroucí a toužebné opakování jakékoliv prosby, jestliže je taková modlitba upřímným vyjádřením Božího dítěte a je vyslovována ve víře, vždy rozšiřuje schopnost duše k duchovnímu vnímání, bez ohledu na to, jak neuvážená by prosba byla a jak nemožné by bylo na ni odpovědět.

144:4.3 (1621.2) Při každém modlení si pamatujte, že synovství je dar. Žádné dítě nemuselo udělat nic pro nabytí statusu syna či dcery. Pozemské dítě se rodí na svět z vůle svých rodičů. A přesně tak se Boží dítě rodí do ušlechtilosti a nového života ducha z vůle nebeského Otce. Proto království nebeské─božské synovství─musí být přijato jako malým dítětem. Na rozdíl od čestnosti, kterou si osvojítepostupným rozvojem charakteru,synovství získáte ušlechtilostí a skrze víru.

144:4.4 (1621.3) Modlitba vedla Ježíše k superspojení jeho duše s nejvyššími Vládci vesmíru vesmírů. Modlitba přivede pozemské smrtelníky ke spojení, kterému bude vlastní opravdová úcta. Schopnost duše k duchovnímu vnímání určuje množství božských darů, které mohou být osobně přijaty a vědomě pochopeny jako odpověď na modlitbu.

144:4.5 (1621.4) Modlitba a s ní spojena zbožnost je metodou pro odtržení od rutinního každodenního života, od monotónní lopoty materiálního bytí. Je to cesta přiblížení k oduševnělé seberealizaci a individuálnosti intelektuálního a náboženského dosažení.

144:4.6 (1621.5) Modlitba je protilátka proti zhoubnému sebepozorování. V každém případě, ta modlitba, kterou učil Ježíš, je takovou prospěšnou podporou duše. Ježíš důsledně využíval blahodárného vlivu modlitby, ve které se modlil za své druhy. Učitel se obvykle modlil v množném čísle, ne v jednotném. Pouze v těžkých krizích svého pozemského života se Ježíš modlil za sebe samého.

144:4.7 (1621.6) Modlitba je dechem duchovního života uprostřed materiální civilizace lidských ras. Zbožnost je spasení pro generace smrtelníků, hledajících požitky.

144:4.8 (1621.7) Jak je modlitbu možno přirovnat k nabíjení duchovních baterií duše, tak zbožnost může být přirovnána k ladění duše na příjem vesmírného vysílání nekonečného ducha Vesmírného Otce.

144:4.9 (1621.8) Modlitba je upřímným a toužebným pohledem dítěte ke svému duchovnímu Otci; je to psychologický proces měnící se lidské vůle ve vůli božskou. Modlitba je součástí božského plánu změnit to co je, v to, co by to mělo být.

144:4.10 (1621.9) Jeden z důvodů, proč Petr, Jakub a Jan, kteří tak často doprovázeli Ježíše při jeho dlouhých nočních bděních, nikdy neslyšeli Ježíše se modlit, byl ten, že Učitel se jen výjimečně modlil mluveným slovem. Prakticky všechny své modlitby Ježíš vykonával v duchu a v srdci─mlčky.

144:4.11 (1621.10) Ze všech apoštolů Petr a Jakub nejvíce pochopili Učitelovo učení o modlitbě a zbožnosti.

5. Jiné formy modlitby

144:5.1 (1621.11) Čas od času, v průběhu zbývajícího období svého pobytu na zemi, Ježíš představil apoštolům několik dalších forem modlitby, ale dělal to jen pro objasnění jiných otázek a zakázal jim, aby učili davy těmto „obrazným modlitbám“. Mnoho z nich pocházelo z jiných obydlených planet, ale Ježíš tento fakt apoštolům neodhalil. Mezi těmito modlitbami byly následující:

144:5.2 (1622.1) Otče náš, ve kterém spočívají vesmírné světy,

144:5.3 (1622.2) Tvé jméno a věhlasný tvůj charakter nás povznášejí.

144:5.4 (1622.3) Tvá přítomnost nás obklopuje a tvá sláva se projevuje.

144:5.5 (1622.4) Nedokonalost v nás je dokonalost na nebesích.

144:5.6 (1622.5) Dej nám dnes životní sílu světla

144:5.7 (1622.6) A nedej nám zabloudit na postranní cesty zla naší představivosti,

144:5.8 (1622.7) Neboť tvůj je slavný příbytek, věčná síla,

144:5.9 (1622.8) A náš je věčný dar nekonečné lásky tvého Syna.

144:5.10 (1622.9) Vpravdě a navěky věků.

* * *

144:5.12 (1622.10) Náš tvůrčí Rodiči, jenž jsi středem vesmíru,

144:5.13 (1622.11) Daruj nám svoji povahu a dej nám svůj charakter.

144:5.14 (1622.12) Svým milosrdenstvím udělej nás svými syny a dcerami

144:5.15 (1622.13) A proslav své jméno skrze naše věčné vytváření.

144:5.16 (1622.14) Sešli svůj napravující a řídící duch žít a pobývat v nás,

144:5.17 (1622.15) Abychom mohli vykonávat tvoji vůli na tomto světě, jako andělé vykonávají tvépříkazy ve světle.

144:5.18 (1622.16) Dej nám dnes sílu v našem růstu na cestě pravdy.

144:5.19 (1622.17) Osvoboď nás od netečnosti, zla a veškerých hříšných proviněních.

144:5.20 (1622.18) Buď trpělivý s námi, neboť my budeme projevovat láskyplnou dobrosrdečnost k našim druhům.

144:5.21 (1622.19) Štědře naplň duchem svého milosrdenství naše srdce─srdce tvorů.

144:5.22 (1622.20) Veď nás svojí rukou, krok za krokem, skrze spletitý labyrint života.

144:5.23 (1622.21) A když přijde náš konec, přijmi do svého lůna naše věrné duchy.

144:5.24 (1622.22) Vpravdě, ne naše touhy, ale vůle tvá bude vykonána.

* * *

144:5.26 (1622.23) Náš dokonalý a spravedlivý nebeský Otče,

144:5.27 (1622.24) Ukazuj nám dnes naši cestu a ovlivňuj ji.

144:5.28 (1622.25) Osvětli naše kroky a slaď naše myšlenky.

144:5.29 (1622.26) Neustále nás veď po cestách věčného rozvoje.

144:5.30 (1622.27) Naplň nás plně mocí moudrosti.

144:5.31 (1622.28) A posilni nás svojí nekonečnou energií.

144:5.32 (1622.29) Inspiruj nás božským vědomím

144:5.33 (1622.30) Přítomnosti a vedení serafských armád.

144:5.34 (1622.31) Stále nás veď nahoru po cestě světla;

144:5.35 (1622.32) Plně ospravedlň nás v den velkého soudu.

144:5.36 (1622.33) Udělej nás podobnými tobě ve věčné slávě

144:5.37 (1622.34) A přijmi nás do své věčné nebeské služby.

* * *

144:5.39 (1622.35) Otče náš, jenž jsi tajemný,

144:5.40 (1622.36) Odhal nám svůj svatý charakter.

144:5.41 (1622.37) Dej svým dětem na zemi v tento den

144:5.42 (1622.38) Uvidět cestu, světlo a pravdu.

144:5.43 (1622.39) Ukaž nám cestu věčného rozvoje

144:5.44 (1622.40) A dej nám vůli po ní jít.

144:5.45 (1622.41) Nastol v nás své božské království

144:5.46 (1622.42) A tím nás obdaruj dokonalým ovládáním sebe.

144:5.47 (1622.43) Nenechej nás zabloudit na stezky tmy a smrti;

144:5.48 (1622.44) Veď nás věčně po vodách života.

144:5.49 (1622.45) Vyslyš tyto naše modlitby jako úctu k tobě;

144:5.50 (1622.46) Raduj se z toho, že děláš nás, smrtelníky, více a více podobnými tobě.

144:5.51 (1623.1) Když přijde konec, ve jménu božského Syna,

144:5.52 (1623.2) Přijmi nás do své věčné náruče.

144:5.53 (1623.3) Vpravdě, ne naše vůle bude vykonána, ale tvá.

* * *

144:5.55 (1623.4) Slavný Otče a Matko, spojený v jednoho rodiče,

144:5.56 (1623.5) Chtěli bychom být věrnými tvé božské podstatě.

144:5.57 (1623.6) Nechť tvé „já“ žije dále v nás a skrze nás

144:5.58 (1623.7) Díky daru a poskytnutí tvého božského ducha,

144:5.59 (1623.8) A my takto nedokonale zobrazujeme tebe na tomto světě,

144:5.60 (1623.9) Ačkoliv ty jsi dokonalý a vznešený na nebi.

144:5.61 (1623.10) Den za dnem nám dávej svoji blahodárnou službu v duchu bratrství

144:5.62 (1623.11) A veď nás, okamžik za okamžikem, po cestě láskyplné služby.

144:5.63 (1623.12) Buď vždy a nezlomně trpělivý s námi

144:5.64 (1623.13) Tak jako my projevujeme svoji trpělivost k našim dětem.

144:5.65 (1623.14) Dej nám božskou moudrost, která dělá všechno dobře

144:5.66 (1623.15) A nekonečnou lásku, která je blahodárná pro každého tvora.

144:5.67 (1623.16) Věnuj nám svoji trpělivost a láskyplnou péči,

144:5.68 (1623.17) Aby naše dobročinnost mohla obejmout slabé tohoto světa.

144:5.69 (1623.18) A když skončí naše cesta, nechť je důstojná tvého jména,

144:5.70 (1623.19) Radostí pro tvého dobrého ducha a uspokojením pro pomocníky našich duší.

144:5.71 (1623.20) Ne jak přejeme my, náš milující Otče, ale jak přeješ ty věčného blaha svým smrtelným dětem.

144:5.72 (1623.21) Vpravdě, nechť tomu tak bude.

* * *

144:5.74 (1623.22) Náš vždy-spolehlivý Zdroj a všemohoucí Střed,

144:5.75 (1623.23) Buď pochváleno ctihodné a posvátné jméno tvého vše-dobrotivého Syna.

144:5.76 (1623.24) Tvé dary a tvá požehnání sestoupily na nás,

144:5.77 (1623.25) Dávajíc nám sílu vykonávat tvoji vůli a plnit tvé příkazy.

144:5.78 (1623.26) Okamžik za okamžikem dávej nám jídlo stromu života;

144:5.79 (1623.27) Den za dnem osvěžuj nás živými vodami řeky žízni.

144:5.80 (1623.28) Krok za krokem veď nás z temnoty na božské světlo.

144:5.81 (1623.29) Obnov naše mysli přetvářející činností v nás pobývajícího ducha,

144:5.82 (1623.30) A když přijde náš smrtelný konec,

144:5.83 (1623.31) Přijmi nás k sobě a vyšli nás do věčnosti.

144:5.84 (1623.32) Ověnči nás nebeskými čelenkami plodotvorné služby,

144:5.85 (1623.33) A my budeme velebit Otce, Syna a Svatý Vliv.

144:5.86 (1623.34) Vpravdě, v celém nekonečném vesmíru.

* * *

144:5.88 (1623.35) Otče náš, jenž pobýváš v tajných místech vesmíru,

144:5.89 (1623.36) Buď pochváleno jméno tvé, uctíváno tvé milosrdenství a uznávána tvoje soudnost.

144:5.90 (1623.37) Nechť slunce spravedlnosti nám svítí v poledne,

144:5.91 (1623.38) Zatímco za soumraku tě prosíme, abys vedl v něm naše nevyzpytatelné kroky.

144:5.92 (1623.39) Veď nás za ruku po cestách tvé vlastní volby

144:5.93 (1623.40) A neopouštěj nás, když je cesta tvrdá a kolem nás je tma.

144:5.94 (1623.41) Nezapomínej na nás, tak jak často my zapomínáme na tebe a zanedbáváme tě.

144:5.95 (1623.42) Buď milosrdný a miluj nás, jak my si přejeme milovat tebe.

144:5.96 (1623.43) Pohlížej na nás s laskavostí a milostivě nám odpouštěj,

144:5.97 (1623.44) Jako my spravedlivě odpouštíme těm, kteří nás souží a zraňují.

144:5.98 (1624.1) Nechť láska, péče a poskytnutí vznešeného Syna

144:5.99 (1624.2) Udělají život věčným s tvým nekonečným milosrdenstvím a láskou.

144:5.100 (1624.3) Nechť Bůh vesmírů nám daruje v plné míře svůj duch;

144:5.101 (1624.4) Dej nám uctivost, abychom se podrobili vedení tohoto ducha.

144:5.102 (1624.5) Nechť Syn nás vede a řídí do konce věku

144:5.103 (1624.6) Prostřednictvím láskyplné péče oddaných serafských armád.

144:5.104 (1624.7) Stále nás dělej více a více podobnými tobě

144:5.105 (1624.8) A po našem konci přijmi nás do věčného objetí Ráje.

144:5.106 (1624.9) Vpravdě, ve jménu poskytnutého Syna

144:5.107 (1624.10) A pro čest a slávu Nejvyššího Otce.

144:5.108 (1624.11) Přestože apoštolové neměli dovoleno používat tyto příklady modliteb při svých veřejných přednáškách, ve svých osobních náboženských zkušenostech hodně těžili ze všech těchto jim odhalených modliteb. Ježíš použil tyto a další modely modliteb jako ukázky při důvěrném vyučování dvanácti apoštolů a my jsme dostali speciální povolení pro napsání těchto sedmi ukázkových modliteb do této kapitoly.

6. Rozhovor s apoštoly Jana

144:6.1 (1624.12) Kolem prvního října se Filip a několik jeho apoštolských druhů vydali do nedaleké vesnice na nákup potravin, kde potkali několik apoštolů Jana Křtitele. Výsledkem tohoto náhodného setkání na tržišti byla zhruba třítýdenní jednání v táboře na hoře Gilbóa mezi apoštoly Ježíše a apoštoly Jana, protože Jan, podle příkladu Ježíše, nedávno jmenoval ze svých vůdců dvanáct apoštolů. Jan to udělal na naléhání Abnéra, hlavy jeho věrných stoupenců. Ježíš byl přítomen v táboře na Gilbóe po celý první týden tohoto společného zasedání, ale nebyl tam v průběhu posledních dvou týdnů.

144:6.2 (1624.13) Na počátku druhého týdne tohoto měsíce Abnér shromáždil všechny své druhy v táboře na Gilbóe a byl připraven vstoupit do jednání s apoštoly Ježíše. Tři týdny těchto dvacet čtyři mužů zasedalo třikrát denně a šest dnů v týdnu. První týden Ježíš navštěvoval jejich ranní, odpolední a večerní sezení. Oni chtěli, aby se Učitel k nim připojil a řídil jejich společné porady, ale ten důrazně odmítal zapojit se do jejich debat, ačkoliv ve třech případech souhlasil a promluvil k nim. Tato Ježíšova vystoupení před dvaceti čtyřmi apoštoly se týkala soucitu, vzájemné pomoci a tolerance.

144:6.3 (1624.14) Ondřej a Abnér se střídali v řízení těchto společných porad těchto dvou apoštolských skupin. Tito lidé měli mnoho obtížných otázek k projednání a řadu problémů k vyřešení. Stále znovu a znovu přicházeli se svými potížemi za Ježíšem, ale jeho odpověď byla vždy stejná: „Já se zajímám pouze vašimi osobními a čistě náboženskými problémy. Já zastupuji Otce ve vztahu k jedinci, ne ke skupině. Jestliže máte osobní potíže ve všem vztahu s Bohem, přijďte za mnou a já vás vyslyším a poradím vám vyřešit váš problém. Ale jestliže začnete slaďovat rozdílné lidské výklady náboženských otázek a zespolečňovat náboženství, je vám souzeno vyřešit všechny takové problémy vašimi vlastními rozhodnutími. I když mám vždy pro vás pochopení a zájem a když dospějete k závěrům, týkajících se těchto záležitostí neduchovního významu a za předpokladu, že všichni s nimi souhlasíte, potom vám předem zaručuji můj plný souhlas a upřímnou podporu. A teď, abych vás nerušil při vašich jednáních, odcházím od vás na dva týdny. Nebojte se o mne, protože se k vám vrátím. Budu se zabývat dílem mého Otce, protože máme ještě jiné světy, kromě tohoto.“

144:6.4 (1625.1) Když skončil svoji řeč, Ježíš se vydal na cestu dolů s hory a neviděli se celé dva týdny. A nikdy se nedozvěděli kam šel, nebo co dělal během těch dnů. Trvalo to nějakou dobu, než se dvacet čtyři mužů zklidnilo a mohlo řešit své problémy, protože byli natolik vyvedeni z míry nepřítomností Učitele. Nicméně, během týdne byli opět v zápalu svých debat a již nemohli chodit za Ježíšem pro pomoc.

144:6.5 (1625.2) Prvním bodem, na kterém se skupina shodla, bylo přijetí modlitby, kterou je Ježíš jen nedávno naučil. Všemi hlasy bylo odsouhlaseno přijetí této modlitby jako té, kterou obě skupiny apoštolů budou učit věřící.

144:6.6 (1625.3) Potom rozhodli, že dokud Jan bude žít, ať již ve vězení nebo na svobodě, obě skupiny dvanácti apoštolů budou pokračovat ve své práci a že každé tři měsíce se bude konat týdenní společné zasedání na určených místech.

144:6.7 (1625.4) Ale největším problémem ze všech byla otázka křtu. Tyto potíže byly ještě více ztíženy tím, že se Ježíš odmítl k této otázce vyjádřit. Nakonec se dohodli, že: dokud bude Jan žít, pouze apoštolové Jana budou křtít věřící a pouze apoštolové Ježíše budou dávat právoplatná poučení novým učedníkům a to do té doby pokud společně nezmění toto rozhodnutí. V souladu s tímto rozhodnutím, od této chvíle až do smrti Jana, dva apoštolové Jana doprovázeli Ježíše a jeho apoštoly, aby křtili věřící, protože společné zasedání všemi hlasy odsouhlasilo, že křest se stane prvním krokem ve vnějším sblížení se se záležitostmi království.

144:6.8 (1625.5) Pak bylo odsouhlaseno, že v případě smrti Jana se jeho apoštolové nabídnou Ježíšovi a budou pod jeho vedením a nebudou již křtít, pokud nedostanou souhlas od Ježíše, nebo jeho apoštolů.

144:6.9 (1625.6) A potom bylo odhlasováno, že v případě smrti Jana apoštolové Ježíše začnou křtít vodou jako symbol křtu božským Duchem. Pokud se jednalo o to, zdali pokání by mělo být součástí kázání o křtu, bylo to ponecháno na vlastním uvážení apoštolů; nebylo přijato žádné zavazující rozhodnutí pro obě skupiny. Apoštolové Jana kázali: „Kajte se a pokřtěte se.“ Apoštolové Ježíše hlásali: „Uvěřte a pokřtěte se.“

144:6.10 (1625.7) A to byl první pokus následovníků Ježíše sjednotit odlišné snahy, urovnat rozpory v názorech, organizovat skupinové aktivity, vytvořit pravidla vnější obřadnosti a zespolečnit individuální náboženské rituály.

144:6.11 (1625.8) Bylo projednáno mnoho jiných méně důležitých otázek a o nich přijatá rozhodnutí byla jednomyslně schválena. Během těch dvou týdnů těchto dvacet čtyři mužů, když byli nuceni řešit problémy a urovnávat rozpory bez Ježíše, získali nesmírně cenné zkušenosti. Naučili se rozcházet se v názorech, debatovat, přít se, modlit se a přijímat kompromisy a přitom mít stále pochopení pro názor jiného člověka a projevovat alespoň určitou míru tolerance pro jeho upřímné názory.

144:6.12 (1625.9) Ježíš se vrátil odpoledne toho dne, kdy apoštolové projednávali poslední otázky, týkající se financování. Naslouchal jejich diskuzi, vyslyšel jejich usnesení a řekl: „Toto jsou tedy vaše rozhodnutí a já pomohu každému z vás uskutečnit vaše společná usnesení.“

144:6.13 (1626.1) Za dva a půl měsíce od tohoto setkání byl Jan popraven a v průběhu této doby apoštolové Jana byli s Ježíšem a s jeho dvanácti apoštoly. Všichni pracovali společně a křtili věřící během tohoto období práce ve městech Dekapoli. Tábor na Gilbóe byl zrušen 2. listopadu, roku 27 n.l.

7. Ve městech Dekapoli

144:7.1 (1626.2) Celý listopad a prosinec Ježíš a dvacet čtyři apoštolů pracovali v tichosti v řeckých městech Dekapoli, hlavně ve Skythopoli, Gerase, Abile a Gadaře. Právě zde skončilo to přípravné období převzetí díla Jana a jeho organizace. Zespolečenštěné náboženství nové formy vždy platí daň za kompromisy se zavedenými zvyklostmi a obyčeji předcházejícího náboženství, které se snaží zachránit. Křest byla daň, kterou stoupenci Ježíše zaplatili, aby ve svých řadách udrželi, jako zespolečenštěnou náboženskou skupinu, stoupence Jana Křtitele. Janovi stoupenci, tím že se připojili ke stoupencům Ježíše, se vzdali téměř všeho, kromě křtu vodou.

144:7.2 (1626.3) Při této misi ve městech Dekapoli Ježíš kázal na veřejnosti jen zřídkakdy. Hodně času věnoval učení dvaceti čtyř apoštolů a měl mnoho zajímavých porad s dvanácti apoštoly Jana. Časem začínali více rozumět tomu, proč Ježíš nenavštívil Jana ve vězení a proč neudělal nic pro jeho propuštění. Ale nikdy nebyli schopni pochopit, proč Ježíš nedělal žádné zázraky, proč odmítal udělat viditelné znaky své božské moci. Před příchodem do tábora na Gilbóe věřili v Ježíše hlavně kvůli svědectví Jana, ale brzy začali v něho věřit v důsledku svého osobního styku s Učitelem a jeho učením.

144:7.3 (1626.4) V průběhu těchto dvou měsíců většinu času skupina pracovala ve dvojicích, jeden z apoštolů Ježíše chodil s jedním z apoštolů Jana. Apoštol Jana křtil, apoštol Ježíše učil, přičemž oba kázali evangelium království v souladu s vlastním vnímáním. A získali mnoho duší mezi těmito jinověrci a odpadlickými židy.

144:7.4 (1626.5) Abnér, vůdce apoštolů Jana, se stal oddaným věřícím Ježíše a byl později určen hlavou skupiny sedmdesáti učitelů, které Učitel pověřil kázat evangelium.

8. V táboře poblíž města Pella

144:8.1 (1626.6) Ve druhé polovině prosince všichni odešli k Jordánu, na místo nedaleko Pelly, kde opět začali učit a kázat. Jak židé, tak i jinověrci přicházeli do tohoto tábora uslyšet evangelium. Jednoho dne odpoledne, kdy Ježíš učil zástupy lidí, několik z blízkých přátel Jana přineslo Učiteli zprávu, která byla poslední, kterou od Křtitele dostal.

144:8.2 (1626.7) Jan byl nyní ve vězení rok a půl a po většinu tohoto času Ježíš pracoval v tichosti, aby nepřilákal na sebe pozornost. Proto nebylo zvláštní, že Jan se začal znepokojovat o osud království. Přátelé Jana přerušili Ježíše při učení a řekli mu: „Jan Křtitel nás posílá, abychom se tě zeptali─jsi opravdu Osvoboditel, anebo máme vyhlížet druhého?“

144:8.3 (1626.8) Ježíš chvíli počkal a pak Janovým přátelům řekl: „Vraťte se a řekněte Janovi, že není zapomenut. Řekněte mu, co jste viděli a slyšeli, že slabým se káží radostné zprávy.“ A poté, kdy Ježíš ještě chvíli mluvil s Janovými posly, obrátil se opět k davu lidí a řekl: „Nemyslete si, že Jan pochybuje o evangelium království. On se ptá pouze proto, aby se ujistil, že jeho učedníci jsou také mými učedníky. Jan není žádný slaboch. Ptám se vás, kteří jste slyšeli Jana kázat předtím, než ho Herodes uvěznil: co jste v Janovi viděli─třtinu, klátící se ve větru? Člověka vrtošivých nálad a oděného do měkkého roucha? Obvykle ti, kteří jsou nádherně oděni a žijí požitkářsky jsou v královských dvorcích a sídlech bohatých. Ale co vidíte, když spatříte Jana? Proroka? Ano, říkám vám a mnohem víc než proroka. O Janovi bylo napsáno: „Pohleďte, posílám před tebou svého posla; on připraví cestu pro tebe.“

144:8.4 (1627.1) Opravdu, opravdu vám říkám: mezi všemi narozenými z žen nebylo nikoho většího, než Jana Křtitele; a přesto on, který je malý v království nebeském, je větší, protože se narodil z ducha a ví, že se stal synem Božím.“

144:8.5 (1627.2) Mnoho z těch, kteří ten den slyšeli Ježíše, přijali křest a tím veřejně ohlásili vstup do království. A apoštolové Jana od toho dne pevně přilnuli k Ježíšovi. Tato událost znamenala opravdové sjednocení stoupenců Jana a Ježíše.

144:8.6 (1627.3) Po rozhovoru s Abnérem se poslové vydali do pevnosti Machairús, aby o tom všem pověděli Janovi. Byl tím velmi potěšen a jeho víra byla posílena slovy Ježíše a zprávou od Abnéra.

144:8.7 (1627.4) V to odpoledne Ježíš pokračoval v učení slovy: „Ale, k čemu přirovnám tuto generaci? Mnoho z vás nepřijme ani poselství Jana, ani moje učení. Vy jste jako děti, hrající se na tržišti, které volají na své kamarády: „hráli jsme pro vás na píšťalu a vy jste netančili; zpívali jsme vám smuteční písně a vy jste netruchlili.“ A tak je to s některými z vás. Přišel Jan, který nejedl ani nepil a řekli o něm, že má v sobě ďábla. Přišel Syn Člověka, který jí a pije a ti stejní lidé říkají: „Pohleďte na toho člověka, přejídá se, je piják vína a přítel hostinských a hříšníků!“ Opravdu, moudrost jeopodstatněna svými plody.

144:8.8 (1627.5) Vypadá to, že nebeský Otec skryl některé z těchto pravd před moudrými i domýšlivými a odhalil je dětem. Ale Otec dělá všechno dobře; Otec se odhaluje vesmíru způsoby, které volí on sám. A proto přijďte ke mně všichni vy, kteří pracujete a jste přetíženi a najdete odpočinek pro své duše. Přijměte božské jařmo a poznáte mír Boží, který přesahuje veškeré chápání.“

9. Smrt Jana Křtitele

144:9.1 (1627.6) Jan Křtitel byl popraven na příkaz Heroda Antipy večer 10.ledna, roku 28 n.l. Na druhý den několik jeho učedníků, kteří přišli do Machairu, uslyšelo o jeho popravě a šlo za Herodem se žádostí o vydání jeho těla, které uložili do hrobky a později ho pochovali v Sebastě, v rodišti Abnéra. Následujícího dne, 12.ledna, se vydali na sever do tábora apoštolů Jana a Ježíše u Pelly a řekli Ježíšovi o Janově smrti. Když Ježíš vyslechl jejich zprávu, rozpustil zástupy lidí a svolal dvacet čtyři apoštolů a řekl jim: „Jan je mrtev. Herodes mu setnul hlavu. Večer udělejte společnou poradu a dohodněte všechno potřebné. Nebudeme ztrácet čas. Přišla doba hlásat království otevřeně a to se vší silou. Zítra odejdeme do Galileje.“

144:9.2 (1627.7) A tak časně ráno 13. ledna, roku 28 n.l. Ježíš a apoštolové, doprovázeni přibližně dvaceti pěti učedníky, se vydali do Kafarnaumu, kde se na noc ubytovali v domě Zebedea.