Kapitola 165 Začíná misionářská činnost v Pereji

   
   Red Jesus Text: On | Vypnuto    Paragraph Numbers: On | Vypnuto
Verze pro tiskVerze pro tisk

Kniha Urantia

Kapitola 165

Začíná misionářská činnost v Pereji

V ÚTERÝ, 3. ledna, roku 30 n.l., Abnér, bývalý vůdce dvanácti apoštolů Jana Křtitele, nazír a jednu dobu hlava nazírské školy v Én-gedi, nyní vůdce sedmdesáti poslů království, svolal své druhy a dal jim poslední pokyny před jejich vysláním na misi do všech měst a vesnic v Pereji. Tato misionářská činnost v Pereji trvala téměř tři měsíce a byla poslední službou Učitele. Po jejím skončení Ježíš odešel přímo do Jerusalema, kde prožil své poslední zkušenosti v těle. Sedmdesát evangelistů, pravidelně podporovaných Ježíšem a dvanácti apoštoly, pracovalo v následujících městech a vesnicích: Safón, Gadara, Macad, Arbéla, Ramat, Edreí, Bosora, Kaspin, Mispeh, Gerasa, Ragaba, Sukót, Amathus, Adama, Penúel, Capitolias, Dion, Chatita, Gadda, Filadelfie, Jogbeha, Gileád, Bét-nimra, Týros, Eleále, Livias, Chešbón, Callirrhoe, Bét-peór, Šitím, Sibma, Médeba, Bét-meón, Areopoli a Aróer.

Po celou dobu tohoto putování po Pereji ženský sbor, zahrnující nyní šedesát dva členek, většinu své práce věnoval opatrování nemocných. Toto bylo závěrečné období rozvoje vyšších duchovních aspektů evangelia království, což znamenalo nepřítomnost zázraků. V žádné jiné části Palestiny apoštolové a učedníci Ježíše nevykonali tolik práce a v žádné jiné oblasti jeho učení nebylo tak všeobecně přijato vyššími třídami občanů.

V té době byla Perea přibližně rozdělena na pohany a židy, protože za vlády Judy Makabejského byli židé z těchto krajů masově vytlačeni. Perea byla nejkrásnější a nejmalebnější provincií v celé Palestině. Židé ji většinou nazývali „Zajordáním.“

V průběhu tohoto období dělil Ježíš svůj čas mezi táborem v Pelle a cestami s dvanácti apoštoly za sedmdesáti posly, aby jim pomáhali v různých městech, kde oni učili a kázali. Na základě Abnérových pokynů sedmdesátka křtila všechny věřící, i když Ježíš jim takový příkaz nedal.

1. V táboře u Pelly

V polovině ledna se v Pelle shromáždilo přes dvanáct set lidí a Ježíš učil tento dav nejméně jednou denně když byl přítomen v táboře; obvykle kázal v devět hodin ráno, jestliže tomu nezabránil déšť. Petr a ostatní apoštolové učili každé odpoledne. Večery byly vyhrazeny pro debaty, při kterých Ježíš odpovídal na otázky dvanáctky a dalších pokročilých učedníků. Těchto večerních sezeních se obvykle zúčastňovalo kolem padesáti lidí.

V polovině března, když se Ježíš vypravil na cestu do Jerusalema, více než čtyři tisíce lidí tvořilo velké publikum, které každé ráno naslouchalo kázáním Ježíše, nebo Petra. Ježíš se rozhodl završit svoji práci na zemi ve chvíli, kdy zájem o jeho učení dosáhl nejvyššího bodu─nejvyššího bodu, dosaženého v době této druhé, bezzázrakové fáze rozvoje království. Ačkoliv tři čtvrtiny z toho velkého počtů lidí byli opravdoví věřící, přítomen byl také velký počet farizejů z Jerusalema a jiných míst, společně s mnoha pochybovači a provokatéry.

Ježíš a dvanáct apoštolů věnovali shromážděným zástupům v táboře u Pelly hodně svého času. Dvanáctka se téměř vůbec nezapojovala do práce v terénu, pouze čas od času vycházeli s Ježíšem navštívit Abnérovy druhy. Abnér znal oblast Pereje velmi dobře, poněvadž to byl kraj, ve kterém jeho bývalý učitel, Jan Křtitel, vykonal většinu své práce. Po zahájení misionářské činnosti v Pereji se Abnér a sedmdesátka již nikdy nevrátili do tábora u Pelly.

2. Kázání o dobrém pastýři

Skupina více než tří set obyvatel Jerusalema─farizejů a jiných─se vydala za Ježíšem na sever do Pelly, když na konci slavnosti posvěcení spěšně opustil oblast soudní pravomoci židovských vládců; a právě v přítomnosti těchto židovských učitelů a vůdců a také dvanácti apoštolů Ježíš pronesl kázání „O dobrém pastýři.“ Po půlhodinové formální diskuzi Ježíš, skupině kolem sta lidí, řekl:

„Dnes večer vám chci toho hodně říci a jelikož mnozí z vás jsou moji učedníci a někteří mezi vámi jsou moji zavilí nepřátelé, předložím vám své učení v podobenství, aby si každý vzal z něho to, co najde jako odezvu ve svém srdci.

Tento večer jsou přede mnou lidé, kteří by byli ochotni zemřít pro mě a pro toto evangelium a v budoucnu se někteří obětují; a přítomni jste tady i vy, otroci tradic, kteří jste za mnou přišli z Jerusalema a kteří, společně s vašimi zatemněnými a zmatenými vůdci, se snažíte zabít Syna Člověka. Můj nynější život v těle se stane soudem jak pro vás, opravdové pastýře, tak i pro vás, falešné pastýře. Kdyby falešný pastýř byl slepý, neměl by hřích, ale vy tvrdíte, že vidíte, říkáte, že jste učitelé Izraele; proto váš hřích na vás zůstane.

Opravdový pastýř na noc zahání své stádo do salaše v čase nebezpečí. A když přijde ráno, vstoupí dveřmi do ovčírny a když zavolá, ovce poznají jeho hlas. Každý pastýř, který vnikne do ovčince jinudy než dveřmi, je zloděj a lupič. Opravdový pastýř vstoupí do ovčince poté, jak mu hlídač otevře dveře a jeho ovce, znajíc jeho hlas, vyjdou na jeho povel ven; a když jsou takhle vypuštěny ven, opravdový pastýř jde před nimi; ukazuje cestu a ovce ho následují. Jeho ovce ho následují, protože znají jeho hlas; nebudou následovat neznámého. Od neznámého utečou, protože neznají jeho hlas. Toto množství lidí, shromážděné tady kolem nás, jsou jako ovce bez pastýře, ale když k nim promluvíme, poznají pastýřův hlas a budou nás následovat; alespoň ti, kteří hladoví po pravdě a žízní po spravedlnosti. Někteří z vás nejste z mého stáda; vy neznáte můj hlas a nejdete za mnou. A poněvadž jste falešní pastýři, ovce neznají váš hlas a nepůjdou za vámi.“

A když Ježíš dopověděl toto podobenství, nikdo mu nepoložil jedinou otázku. Po chvíli začal opět mluvit a pokračoval v rozebírání tohoto podobenství:

„Vy, kteří se stanete pastýři stád mého Otce, nesmíte být pouze skvělými vůdci, ale musíte také KRMIT stádo dobrou potravou; nejste opravdovými pastýři, když nevedete svá stáda na zelené pastviny a k tichým vodám.

A nyní, aby někteří z vás snadněji pochopili toto podobenství, prohlašuji, že já jsem jak dveře do Otcova ovčince, tak současně opravdový pastýř stád mého Otce. Každý pastýř, který chce vstoupit do ovčince beze mne, neuspěje a ovce nebudou slyšet jeho hlas. Já, s těmi, kteří mně pomáhají, jsem dveře. Každá duše, která vstoupí na věčnou cestu s pomocí mnou vytvořených a stanovených způsobů, bude spasena a bude moci jít dál k věčným pastvinám Ráje.

Ale já jsem také ten opravdový pastýř, který je připraven položit svůj život za své ovce. Zloděj vnikne do ovčince jen proto, aby ukradl, zabil a zničil; ale já jsem přišel, abyste všichni měli život a měli ho bohatší. Když se objeví nebezpečí, najatý pastýř uteče a nechá stádo rozprchnout a zahynout; ale opravdový pastýř neuteče, když se objeví vlk; on bude chránit své stádo a jestli to bude nutné, položí za své ovce život. Opravdu, opravdu vám říkám, přátelé a nepřátelé, já jsem opravdový pastýř; já znám mé ovce a mé ovce znají mne. Já neuteču před nebezpečím, dokončím službu svému Otci do konce a naplním jeho vůli a neopustím stádo, které mně bylo svěřeno mým Otcem.

Ale já mám ještě mnoho jiných ovcí ne z tohoto stáda a tato slova jsou pravdivá nejen pro tento svět. Tyto jiné ovce také slyší a znají můj hlas a já jsem slíbil svému Otci, že všechny tyto ovce budou přivedeny do jednoho stáda─jednoho bratrství synů Božích. A potom vy všichni budete znát hlas jednoho pastýře, opravdového pastýře a všichni poznáte otcovství Boha.

A tak vy všichni poznáte, proč mě Otec miluje a svěřil všechna svá stáda v těchto územích do mých rukou; je to proto, že Otec ví, že já neselžu v hlídání ovčince, že neopustím své ovce a že, jestli to bude třeba, nebudu váhat položit svůj život ve službě jeho mnohačetným stádům. Ale, pochopte, jestliže položím svůj život, opět si ho znovu vezmu. Žádný člověk a ani žádný jiný tvor mě nemůže vzít život. Já mám právo a moc položit svůj život a mám tu stejnou moc a právo vzít si život zpět. Vy tomuto nemůžete rozumět, ale já jsem takovou pravomoc dostal od svého Otce ještě předtím, než se objevil tento svět.“

Když uslyšeli tato slova, jeho byli apoštolové zmateni, jeho učedníci byli ohromeni a farizejové z Jerusalema a okolí odešli do noci, říkajíc: „On je buď blázen, anebo ďábel.“ Ale dokonce i někteří z jerusalemských učitelů řekli: „On mluví jako někdo, kdo má moc; kromě toho, viděl někdo, aby ten, v kom sedí ďábel, otevřel oči slepci, který se narodil slepý a dělal všechny ty obdivuhodné věci, které tento člověk udělal?“

Následujícího ráno zhruba polovina z těchto židovských učitelů se přihlásila k víře k Ježíšovi a druhá polovina se v ohromení vrátila do Jerusalema a svých domovů.

3. Sobotní kázání v Pelle

Ke konci ledna se na sobotním kázání shromáždilo téměř tři tisíce lidí. V sobotu, 28. ledna, přednesl Ježíš památné kázání „O důvěře a duchovní připravenosti.“ Po zahajovacích slovech Šimona Petra, Učitel řekl:

„To, co jsem mnohokrát řekl svým apoštolům a mým učedníkům, prohlašuji nyní tomuto shromáždění: vyvarujte se kvasu farizejů, který je pokrytecký, zrozený z předsudku a živený v zajetí tradic, i když mnoho z těchto farizejů jsou čestní srdcem a někteří z nich jsou tady jako moji učedníci. Brzy vy všichni pochopíte mé učení, protože není nyní nic skryto, co nebude odhaleno. To, co je teď před vámi ukryto, vejde ve známost tehdy, kdy Syn Člověka dokončí svoji misi na zemi a v těle.

Brzy, velmi brzy to, co naši nepřátelé nyní plánují v tajnosti a v temnotě, vyjde na světlo a bude oznámeno ze střech domů. Ale já vám říkám, přátelé moji, když se oni budou snažit zabít Syna Člověka, nebojte se jich. Nemějte strach před těmi, kteří, i když mohou zabít tělo, nemohou mít žádnou moc nad vámi. Vyzývám vás, abyste se nikoho nebáli, v nebi či na zemi, ale radujte se z poznání Toho, který má moc vysvobodit vás od všech nečestností a přivést vás nevinné před soudní stolici vesmíru.

Neprodává se pět vrabců za dva groše? A přesto, když tito ptáci létají z místa na místo při hledání potravy, žádný z nich neexistuje bez vědomí Otce, zdroje všeho života. Serafští ochránci mají spočítaný každý vlas na vašich hlavách. A když je toto všechno pravda, proč byste měli žít ve strachu před různými malichernostmi, které se objeví ve vašich každodenních životech? Říkám vám: „Nemějte strach; vy máte mnohem větší hodnotu než spousta vrabců.

Vás všechny, kteří jste měli odvahu přiznat víru v mé evangelium před lidmi, já brzy ocením před anděly nebeskými; ale ten, kdo vědomě popírá pravdu mého učení před lidmi, bude odmítnut svým ochráncem osudu před anděly nebeskými.

Říkejte o Synu Člověka co si přejete a bude vám to odpuštěno; ale ten, kdo se opováží neuctivě mluvit o Bohu, sotva najde odpuštění. Když lidé zajdou tak daleko, že vědomě připisují díla Boží silám ďábla, tak těmto vědomým rebelům se bude těžko hledat odpuštění za jejich hříchy.

A když vás naši nepřátelé přivedou před představitele synagog a před jiné vysoké autority, nemějte starost o to, co byste měli říci a nebuďte plni úzkosti z toho, jak odpovídat na jejich otázky, protože duch, který ve vás pobývá, vám určitě sdělí v pravou chvíli, co byste měli říci na počest evangelia království.

Jak dlouho budete zůstávat v údolí pochybností? Proč váháte mezi dvěma názory? Proč židé či jinověrci váhají přijmout radostné zprávy o tom, že on je synem Věčného Boha? Jak dlouho nám to bude trvat vás přesvědčit, abyste s radostí vstoupili do svého duchovního dědictví. Já jsem přišel na tento svět, abych vám odhalil Otce a přivedl vás k Otci. To první jsem udělal, ale to druhé nemohu udělat bez vašeho souhlasu; Otec nikdy nikoho nenutí vstoupit do království. Pozvání vždy bylo a vždy bude: „Každý, kdo chce, nechť přijde a bohatě čerpá vodu života.“

Když Ježíš umlkl, mnoho posluchačů odešlo k Jordánu, aby se apoštoly nechalo pokřtít, zatímco Ježíš naslouchal otázkám těch, kteří zůstali.

4. Dělení dědictví

Když apoštolové křtili věřící, Učitel hovořil s těmi, kteří neodešli. A jeden mladík mu řekl: „Učiteli, můj otec zemřel a zanechal mně a mému bratrovi velké dědictví, ale můj bratr mně nechce dát to, co mně náleží. Můžeš přikázat mému bratrovi, aby se o dědictví se mnou rozdělil?“ Ježíš byl mírně rozhořčen, že tento materiálně založený mladík vznesl pro diskuzi takovou obchodní otázku; ale využil tuto situaci pro sdělení dalšího svého učení. Ježíš řekl: „Člověče, ty jsi mne určil k tomu, abych dělil vaše dědictví? Kde jsi přišel na myšlenku, že já se starám o materiální záležitosti tohoto světa?“ A potom se otočil ke všem, kteří byli kolem něj, a řekl: „Buďte na pozoru a vyhýbejte se chamtivosti; život člověka nespočívá v bohatství věcí, které má. Štěstí nepřichází z moci bohatství a radost neprýští z hojnosti. Samo o sobě bohatství není prokletím, ale láska k němu často vede k takové oddanosti věcem tohoto světa, že duše se stává slepou ke krásným půvabům duchovních realit království Božího na zemi a radostem věčného života na nebesích.

Dovolte mi, abych vám vyprávěl příběh o jednom bohatém člověkovi, jehož půda mu přinášela velkou úrodu; a když se stal velmi bohatým, začal o sobě přemýšlet: „Co budu dělat se vším mým bohatstvím? Já teď mám toho tolik, že nemám místo, kam dávat své bohatství.“ A když dospěl k řešení, řekl: „Udělám toto. Zbořím své stodoly a postavím je větší a tím budu mít dostatek místa na uskladnění mých plodů a mých věcí. Potom budu moci říci své duši: duše, mám pro tebe uloženo bohatství na mnoho let; oddychni si, jez, pij a raduj se, protože jsi bohatá a máš zvětšený majetek.“

Ale tento bohatý člověk byl také nerozumný. Při zajišťování materiálních potřeb pro svoji mysl a tělo nedokázal nastřádat poklady na nebi pro uspokojení ducha a spasení duše. A stejně mu nebylo souzeno radovat se z využívání nahromaděného bohatství, protože v tu samou noc dal svoji duši Bohu. V tu noc totiž vtrhli do jeho domu lupiči, zabili ho, vydrancovali jeho stodoly a spálili to, co zůstalo. A o majetek, který unikl lupičům, bojovali mezi sebou jeho dědici. Tento člověk nashromáždil pro sebe poklady na zemi, ale nebyl bohatý před Bohem.“

Ježíš se takto vypořádal s mladíkem a jeho dědictvím, protože věděl, že jeho potíže spočívaly v ziskuchtivosti. I kdyby tomu tak nebylo, Učitel by nezasáhl, protože se nikdy nevměšoval do světských záležitostí ani svých apoštolů, tím méně svých učedníků.

Když Ježíš dopověděl tento příběh, jiný člověk vstal a zeptal se ho: „Učiteli, já vím, že tvoji apoštolové prodali všechen svůj pozemský majetek, aby tě následovali a že máte všechny věci společné jako essejci, ale chceš také po nás, kteří jsme tvoji učedníci, abychom všichni udělali totéž? Je hřích mít poctivé bohatství?“ A Ježíš na tuto otázku odpověděl: „Můj příteli, není hřích mít počestné bohatství; ale hřích je, jestli materiální bohatství proměníš do pokladů, které mohou pohltit tvůj zájem a odvrátit tvé pocity od oddanosti k duchovním činnostem království. Není žádný hřích v tom mít počestné majetky na zemi za předpokladu, že tvůj poklad je na nebesích, poněvadž tam, kde je tvůj poklad, tam bude také i tvé srdce. Je velký rozdíl mezi bohatstvím, které vede k chamtivosti a sobeckosti a bohatstvím, které spravují a disponují jím lidé, kteří mají hojnost těchto světských statků a kteří tak štědře přispívají na podporu těch, kteří věnují všechnu svoji energii práci pro království. Mnoho z vás, kteří jste tady a jste bez peněz, jste syceni a ubytováni ve stanovém městečku jen proto, že šlechetní bohatí muži a ženy dali finanční prostředky na tento účel vašemu hostiteli, Davidu Zebedeovi.

Ale nikdy nezapomeňte na to, že bohatství v konečném součtu není věčné. Láska k bohatství příliš často zatemňuje a dokonce ničí duchovní vidění. Je nutné, abyste poznali nebezpečí bohatství v tom, kdy přestává být vaším služebníkem, ale stává se vaším pánem.“

Ježíš neučil a neschvaloval bezstarostnost, nečinnost a lhostejnost v zajišťování fyzických potřeb pro rodinu, nebo závislost na almužně. Ale on učil, že materiální a světské musí být podřízeno blahu duše a progresu duchovní podstaty v království nebeském.

Potom, když lidé odešli dolů k řece, aby se dívali na křtění, mladík, který Ježíšovi položil otázku o dědictví, přišel za ním soukromě, poněvadž si myslel, že se Ježíš k němu zachoval příkře; a když ho Učitel znovu vyslechl, řekl mu: „Můj synu, proč se v takový den připravuješ o příležitost nasytit se chlebem života jen proto, abys uspokojil své chamtivé sklony? Ty nevíš, že když předneseš svoji stížnost soudu synagogy, tak židovské zákony o dědictví budou spravedlivě uplatněny? Nevidíš, že má práce je o tom, abych zajistil, že budeš vědět o svém nebeském dědictví? Nečetl jsi ve Spisech: „Je ten, kdo zvětšuje své bohatství svojí opatrností a svojí skrblostí a tady je jeho odměna: ačkoliv říká, že získal klid a že nyní může využívat svého majetku, on však neví, co přinese čas a že musí zanechat všechny tyto věci jiným po své smrti.“ Nečetl jsi přikázání: „Nebudeš chtivý.“ A na jiném místě: „Jedli a nasytili se a ztloustli a potom se obrátili k jiným bohům.“ Četl jsi v Žalmech, že „Hospodin zavrhuje chtivé“ a že „to málo, co má čestný člověk, je mnohem více než bohatství mnohých nečestných“? Když bohatství narůstá, nepřilni k němu srdcem.“ Nečetl jsi to místo, kde Jeremjáš říká: „Nedovol bohatým chvástat se svým bohatstvím“; a Ezechiel mluvil pravdu, když řekl: „Ústa mají plna lásky, ale jejich srdce jsou upřena na vlastní zištné cíle.“

Ježíš poslal mladíka pryč se slovy: „Synu můj, jaký užitek budeš mít z toho, jestli získáš celý svět a ztratíš svoji vlastní duši?“

Jinému člověku, stojícímu opodál a který se zeptal Ježíše, jaké bude postavení bohatých v soudný den, on odpověděl: „Já jsem nepřišel soudit ani bohaté, ani chudé, ale prožité životy všech lidí budou souzeny. Cokoliv jiného se může týkat bohatých v soudný den, ale přinejmenším tři otázky musí být zodpovězeny všemi, kteří nabyli velké bohatství a tyto otázky jsou:

1. Kolik bohatství jsi nashromáždil?

2. Jak jsi toto bohatství získal?

3. Jak jsi se svým bohatstvím naložil?“

Potom Ježíš odešel do svého stanu si na chvíli odpočinout před večeří. Když apoštolové skončili křtění, vrátili se zpět a chtěli s ním také mluvit o bohatství na zemi a o pokladech na nebesích, ale on spal.

5. Rozhovor s apoštoly o majetku

V ten večer po večeři, když se Ježíš a dvanáct apoštolů sešli na své pravidelné denní poradě, se Ondřej zeptal: „Učiteli, zatímco my jsme křtili věřících, ty jsi dlouze mluvil ke zbývajícímu zástupu lidí a my jsme to neslyšeli. Mohl bys tato slova opakovat pro náš prospěch?“ A v odpověď na Ondřejův dotaz, Ježíš řekl: „

„Ano, Ondřeji, povím vám o těchto záležitostech bohatství a opatřování živobytí, ale slova, která řeknu vám, apoštolům, musí být poněkud odlišná od těch, která jsem řekl učedníkům a lidem, poněvadž vy jste se všeho vzdali ne pro to, abyste mě následovali, ale pro to, abyste byli ustanoveni jako vyslanci království. Vy již máte několikaleté zkušenosti a víte, že Otec, jehož království hlásáte, vás nikdy neopustí. Vy jste zasvětili své životy službě království; proto se neznepokojujte, nebo nestarejte o věci světského života─o jídlo, o tělo, o oblečení. Blaho duše je více než jídlo a pití; rozvoj ducha je mnohem výše než potřeba ošacení. Když začnete pochybovat o jistotě svého chleba, zamyslete se nad havrany; ti nesejí, ani nesklízejí, nemají skladiště, nebo stodoly a přesto Otec poskytuje potravu každému z nich, který ji pro sebe hledá. A jak mnohem větší hodnotu máte vy než množství ptáků! Kromě toho, vaše obava či hlodající pochybnosti vám vůbec nepomohou zajistit si materiální potřeby. Kdo z vás dokáže obavou přidat dlani na velikosti, anebo o jeden den prodloužit svůj život? Jelikož takové věci na vás nezávisí, tak proč byste měli mít úzkostlivé myšlenky o jakémkoliv z těchto problémů?

Podívejte se na lilie, jak rostou; nepachtí se a netouží po ošacení. Ale říkám vám, že i Šalamoun v celé své slávě nebyl oděn tak, jako každá z nich. Jestli Bůh takto odívá trávu na poli, která dnes žije a zítra je pokosena a vhozena do ohně, jak mnohem více bude odívat vás, vyslance nebeského království. Ó, vy malověrní! Jestli se z celého srdce věnujete hlásání evangelia království, neměli byste ve svých myslích pochybovat o svém zajištění či zajištění vašich rodin, od kterých jste odešli. Jestli opravdu věnujete své životy evangeliu, budete žít evangeliem. Jestli jste jenom věřícími učedníky, musíte vydělávat na svůj chléb a přispívat všem těm, kteří učí, káží a léčí. Jestli máte obavy o svůj chléb a vodu, v čem se lišíte od národů světa, které tak houževnatě usilují o tyto potřeby? Věnujte se své práci s vírou v to, že jak Otec, tak i já víme, že všechny tyto věci potřebujete. Dovolte mně vás jednou provždy ujistit, že jestli věnujete své životy práci pro království, všechny vaše fakticképotřeby budou zajištěny. Usilujte o velkou věc a malá v ní bude obsažena; požádejte o nebeské a pozemské bude zahrnuto. Stín vždy následuje podstatu.

Jste pouze malá skupina, ale jestli máte víru, jestli nepodlehnete strachu, tak vám prohlašuji, že můj Otec s velkou radostí vám dá toto království. Vy jste uložili své poklady tam, kde bohatství nepřestává narůstat, kde ho žádný zloděj nemůže vyloupit a kde ho žádný mol nemůže zničit. A jak jsem lidem řekl, kde je váš poklad, tam bude také vaše srdce.

Ale v práci, která vás čeká a v té, která na vás zůstane po mém návratu k Otci, budete těžce zkoušeni. Vy všichni se musíte mít na pozoru před strachem a pochybnostmi. Každý z vás musí být připraven a nechť vaše kahany stále svítí. Buďte jako sluhové, čekající na návrat svého pána ze svatební hostiny, aby, když přijde a zaklepe na dveře, jste mu mohli rychle otevřít. Takové služebníky pán pochválí, když se na ně může spolehnout v takovou důležitou chvíli. Pak pán usadí své sluhy a sám je obslouží. Opravdu, opravdu vám říkám, že se blíží rozhodující okamžik ve vašich životech, což vyžaduje vaši bdělost a připravenost.

Vy dobře víte, že jestli by pán domu věděl, kdy přijde zloděj, nikdy by mu nedovolil vloupat se do jeho domu. Buďte však i vy připraveni, jelikož Syn Člověka odejde ve chvíli, kdy to nejméně budete čekat a způsobem, který nejste schopni pochopit.“

Několik minut dvanáctka seděla a mlčela. Některá tato varování slyšeli již dříve, ale ne v takovém podání, jako tentokrát.

6. Odpověď na Petrovu otázku

Když ještě seděli a přemýšleli, Šimon Petr se zeptal: „Říkáš toto podobenství nám, anebo je pro všechny učedníky?“ A Ježíš odpověděl:

„V čase zkoušek se odhaluje duše člověka; zkouška odkrývá, co je skutečně v srdci. Když je služebník vyzkoušen a prověřen, pak pán domu může svěřit tomuto služebníkovi svoji domácnost a být si jistý, že tento spolehlivý správce zajistí, aby jeho děti byly nasyceny a bylo o ně postaráno. Podobně i já budu brzy vědět, komu může být svěřena péče o mé děti poté, až se vrátím k Otci. Tak, jako pán domu pověří spolehlivého a prověřeného služebníka dohledem nad svou rodinou, tak i já povýším v řízení království ty, kteří vydrží zkoušky této doby.

Ale, jestli je služebník líný a říká si: „můj pán přijde později“ a začne zacházet špatně s druhými sluhy a jíst a popíjet s opilci, pak jeho pán přijde v době, kdy on ho nečeká a pro jeho nespolehlivost ho ostudně vyhodí. Proto se dobře připravte na ten den, kdy budete náhle a nečekaně navštíveni. Pamatujte si, hodně vám bylo dáno; proto hodně bude od vás požadováno. Těžké zkoušky se vám blíží. Já musím přijmout jiný křest a budu bdít, dokud toho nebude dosaženo. Vy hlásáte mír na zemi, ale moje mise nepřinese mír v materiálních záležitostech lidí─alespoň ne hned. Když dva členové rodiny věří ve mne a tři členové odmítají toto evangelium, výsledkem může být jenom rozkol v rodině. Evangelium, které hlásáte, nemůže neobrátit proti sobě přátele, příbuzné a milované. Pravdou je, že každý z těchto věřících získá velký a trvalý mír ve svém srdci, ale mír na zemi nepřijde, dokud nebudou všichni připraveni uvěřit ve slavné dědictví synovstva s Bohem a vstoupit do něj. Přesto však jděte do celého světa hlásat toto evangelium všem národům, každému muži, ženě a dítěti.“

A tímto skončila tato bohatá a rušná sobota. Ráno následujícího dne se Ježíš a dvanáct apoštolů vypravili do měst severní Pereji navštívit sedmdesát poslů, kteří v těchto oblastech pracovali pod Abnérovým vedením.

Foundation Info

Verze pro tiskVerze pro tisk

Urantia Foundation, 533 W. Diversey Parkway, Chicago, IL 60614, USA
Tel: +1-773-525-3319; Fax: +1-773-525-7739
© Urantia Foundation. All rights reserved