Kapitola 166 Poslední návštěva v severní Pereji

   
   Red Jesus Text: On | Vypnuto    Paragraph Numbers: On | Vypnuto
Verze pro tiskVerze pro tisk

Kniha Urantia

Kapitola 166

Poslední návštěva v severní Pereji

V OBDOBÍ od 11. do 20. února Ježíš a dvanáctka navštívili všechna města a vesnice v severní Pereji, ve kterých pracovali druhové Abnéra a členky ženského sboru. Zjistili, že tito poslové evangelia získávají úspěch a Ježíš opakovaně upozorňoval své apoštoly na skutečnost, že se evangelium království může šířit bez pomoci zázraků a divů.

Celá tato tříměsíční mise v Pereji byla úspěšně provedena bez účasti dvanácti apoštolů a od této doby evangelium odráželo ne tolik osobnost Ježíše, jako jeho učení. Ale jeho stoupenci nenásledovali dlouho pokynů Ježíše, protože brzy po jeho ukřižování a zmrtvýchvstání se odklonili od jeho učení a začali vytvářet ranou křesťanskou církev kolem zázraků a zveličených vzpomínek na jeho božsko-lidskou osobnost.

1. Farizejové v Ragabě

V sobotu, 18. února, byl Ježíš v Ragabě, kde žil bohatý farizej jménem Natanael; a poněvadž docela značný počet jeho druhů farizejů následovalo Ježíše a dvanáctku po celé Pereji, v toto sobotní ráno Natanael připravil pro ně všechny, bylo jich asi dvacet, snídani a pozval Ježíše jako čestného hosta.

Když Ježíš přišel na snídani, většina z farizejů společně s dvěma či třemi právními zástupci již seděla za stolem. Učitel ihned zaujal místo vlevo od Natanaela, aniž šel k nádobám s vodou umýt si ruce. Většina z farizejů, především ti, kteří byli nakloněni učení Ježíše, věděli, že on si myje ruce pouze za účelem hygieny a že odmítá tyto čistě obřadní rituály. Proto nebyli překvapeni, že šel rovnou ke stolu, aniž si dvakrát umyl ruce. Ale Natanael byl zděšen tímto Učitelovým zanedbáním dodržet přísná pravidla farizejských zvyklostí. Na rozdíl od farizejů, Ježíš si také nemyl ruce po každém chodu jídla a ani na závěr stolování.

Po vzrušeném šeptání mezi Natanaelem a nepřátelskými farizeji po jeho pravé ruce a po velkém zvedání obočí a pohrdavém pošklebování těch, kteří seděli naproti Učitele, Ježíš posléze řekl: „Já jsem si myslel, že jste mě pozvali do tohoto domu, abych se s vámi podělil o chléb a možná i proto, aby se mne někdo z vás zeptal na hlásání nového evangelia království Božího; ale vidím, že jste mě sem přivedli pro to, abych se stal svědkem demonstrace vaší okázalé oddanosti svého vlastního pokrytectvíi. Tuto službu jste mně již prokázali; čím jiným mne ještě uctíte jako svého dnešního hosta?“

Po těchto slovech Učitele se farizejové dívali do stolu a mlčeli. A jelikož nikdo nepromluvil, Ježíš pokračoval: „Mnozí z vás, zde přítomných farizejů, jste moji přátelé, někteří dokonce jako moji učedníci, ale většina farizejů vytrvale odmítá vidět světlo a uznat pravdu, přestože dílo evangelia je jim předloženo v plné síle. Jak pečlivě čistíte vnějšek pohárů a mís, zatímco nádoby pro duchovní potravu jsou špinavé a nečisté! Usilovně dbáte na svatý a zbožný zevnějšek před lidmi, ale vaše vnitřní duše jsou naplněny pokrytectvím, chamtivostí, vyděračstvím a všemožnými duchovními špatnostmi. Vaši vůdcové opovážlivě dokonce zamýšlejí a plánují zabití Syna Člověka. Nerozumíte vy pošetilci, že Bůh nebes se dívá na vnitřní motivy duše stejně, jako na vaše vnější záměry a vaše pobožné projevy? Nemyslete si, že dávání almužny a placení desátků vás očistí od nečestnosti a umožní vám stanout před Soudcem všech lidí čistí. Běda těm farizejům, kteří odmítají světlo života! Vy jste pečliví v placení desátků a okázalí v dávání almužny, ale vědomě pohrdáte návštěvou Boha a odmítáte zjevení jeho lásky. I když je dobře, že věnujete pozornost těm nepodstatným povinnostem, neměli byste nechávat bez povšimnutí tyto závažnější potřeby. Běda všem těm, kteří se vyhýbají spravedlnosti, zavrhují soucit a odmítají pravdu! Běda všem těm, kteří opovrhují zjevením Otce, zatímco usilují o nejvyšší místa v synagogách a touží po pochlebovačných pozdravech na tržištích!“

Když Ježíš povstal, aby odešel, jeden z právních zástupců, sedící za stolem, se na něho obrátil a řekl: „Ale, Učiteli, v některých svých prohlášeních káráš také nás. Opravdu není nic dobrého v zákonících, farizejích či právních zástupcích?“ A Ježíš, zůstavši stát, odpověděl právnímu zástupci: „Jako farizejové, tak i vy nacházíte potěšení ze zaujímání prvních míst při slavnostech a v nošení dlouhého šatu a současně nakládáte na lidi těžká břemena. A když lidské duše vrávorají pod těmito těžkými břemeny, vy nehnete ani prstem, abyste jim pomohli. Běda vám, kteří máte velké potěšení ze stavění hrobek pro proroky, které vaši otcové zabili! A že schvalujete to, co vaši otcové udělali, jenom potvrzuje váš nynější plán zabít ty, kteří přišli dnes dělat to, co dělali proroci v jejich době─hlásat spravedlnost Boha a odhalovat milosrdnost nebeského Otce. Ale ze všech minulých generací, právě toto zvrácené a pokrytecké pokolení bude chtít krev proroků a apoštolů. Běda všem vám právním zástupcům, kteří jste odejmuli klíč poznání obyčejnému lidu! Vy sami odmítáte vstoupit na cestu pravdy a současně bráníte všem ostatním, kteří o to usilují. Ale vy takto nemůžete zavřít dveře království nebeského; my jsme je otevřeli pro všechny, kteří mají víru vstoupit a tato brána milosrdenství nebude uzavřena předsudky a povýšeností falešných učitelů a nepravých pastýřů, kteří jsou jak nabílené hrobky─zvenčí vypadají nádherně a uvnitř jsou plny kostí mrtvých lidí a všelijaké duchovní nečistoty“.

A když Ježíš skončil tuto svoji řeč za stolem u Natanaela, odešel z domu, aniž povečeřel. Někteří z farizejů, kteří slyšeli jeho slova, uvěřili v jeho učení a vstoupili do království, ale většina z nich zůstala na cestě temnoty a byla ještě více rozhodnuta vyčkávat, aby mohla použít některá z jeho slov pro jeho předvedení k soudu a vynesení rozsudku Vysokou radou v Jerusalema.

Existovaly pouze tři věci, kterým farizejové věnovali obzvláštní pozornost:

1. Přísné dodržování placení desátků.

2. Důsledné respektování zákonů očisty.

3. Vyhýbání se sdružování se všemi ne-farizejci.

V tomto případě se Ježíš pokusil ukázat na duchovní prázdnotu dvou prvních zvyků, zatímco své výtky k farizejskému odmítání setkávat se společensky s ne-farizeji si nechal na pozdější příležitost, kdy bude opět večeřet s mnohými těmito stejnými lidmi.

2. Deset malomocných

Následujícího dne Ježíš s dvanáctkou odešli do Amathu, nacházejícího se nedaleko hranice se Samaří a když se blížili k městu, potkali skupinu deseti malomocných, kteří se tam poblíž zdržovali. Devět z nich byli židé a jeden Samařan. Obvykle se tito židé vyhýbali veškerým stykům a kontaktům se Samařanem, ale jejich společná choroba dokázala překonat všechny náboženské předsudky. Slyšeli hodně o Ježíšovi a jeho dřívějších zázračných vyléčeních a jelikož sedmdesátka měla ve zvyku oznamovat čas Ježíšova očekávaného příchodu když byl s dvanáctkou na cestách, deset malomocných vědělo, že Učitel má přijít do této oblasti přibližně v tuto dobu; a proto se zdržovali na okraji města a doufali, že přilákají jeho pozornost a požádají ho o vyléčení. Když malomocní viděli, že se Ježíš blíží, neodvážili se k němu přiblížit a stojíce v dáli na něho křičeli: „Učiteli, slituj se nad námi; zbav nás našeho soužení. Vyléč nás tak, jak jsi vyléčil jiné.“

Ježíš právě vysvětloval dvanáctce, proč jinověrci Pereje a také méně ortodoxní židé ochotněji uvěří evangeliu, kázaném sedmdesáti posly, více než ortodoxní a tradicemi svázaní židé Judeje. Upozornil apoštoly na skutečnost, že jejich poselství bylo také rychleji přijato Galilejci a dokonce i Samařany. Ale dvanáct apoštolů nebylo v té době ještě zdaleka schopno mít přátelský přístup k tak dlouho opovrhovaným Samařanům.

Proto, když Šimon Zélóta uviděl mezi malomocnými Samařana, chtěl přimět Ježíše k pokračování v cestě do města bez jakéhokoliv zastavování se kvůli pozdravení se s nimi. Ježíš řekl Šimonovi: „Ale, co když Samařan miluje Boha stejně jako židé? Můžeme my soudit naše bližní? Kdo ví, jestli vyléčíme těchto deset lidí, možná tento Samařan projeví větší vděčnost než židé. Jsi si Šimone jist svým názorem?“ A Šimon okamžitě odpověděl: „Jestli je vyléčíš, uvidíš.“ A Ježíš na to řekl: „Nechť se tak stane a Šimone brzy poznáš pravdu o vděčnosti lidí a láskyplném soucitu Boha.“

Ježíš přišel blíž k malomocným a řekl: „Jestli budete vyléčeni, jděte a ukažte se kněžím, jak to vyžaduje zákon Mojžíše.“ A během chvíli cítili, že jejich těla se léčí. Ale když Samařan uviděl, že je vyléčen, vrátil se, aby vyhledal Ježíše a přitom hlasitě začal velebit Boha. A když se k Učiteli dostal, padl před něj na kolena a děkoval mu za své vyléčení. Těch dalších devět židů také zjistilo své vyléčení a i když byli vděčni za své očištění, pokračovali dál na cestě ukázat se kněžím.

Když Samařan zůstával klečet u Ježíšových nohou, Učitel se podíval na dvanáctku, hlavně na Šimona Zélóta a řekl: „Nebylo těch deset vyléčeno? Kde však je těch dalších devět židů? Pouze jeden, tento nepřítel, se vrátil vzdát chválu Bohu.“ A potom Samařanovi řekl: „Povstaň a jdi svoji cestou; víra tvá tě uzdravila.“

Ježíš se po odchodu Samařana znovu podíval na apoštoly. A všichni apoštolové se dívali na Ježíše, kromě Šimona Zélóty, jehož oči se dívaly dolů. Dvanáctka neřekla ani slovo. Ani Ježíš nic neřekl; nebylo nutné něco říkat.

Přestože všech deset těchto lidí věřilo, že mají lepru, pouze čtyři jí byli postiženi. Těch šest bylo vyléčeno z kožní nemoci, která byla považována za lepru. Ale ten Samařan lepru opravdu měl.

Ježíš přikázal dvanáctce nic neříkat o vyléčení malomocných a na cestě do Amathu poznamenal: „Vidíte jaké to je, když děti v rodině, i když nejsou podřízeni vůli Otce, přijímají jeho dary za samozřejmé. Oni si myslí, že je to drobnost, když opomenou poděkovat Otci za jejich vyléčení, ale když dostane takový dar od hlavy rodiny cizí člověk, je naplněn údivem a cítí povinnost poděkovat v uznání toho, čeho se mu dostalo.“ A opět apoštolové nic neřekli v odpověď na slova Učitele.

3. Kázání v Gerase

Když Ježíš a dvanáctka navštívili posly království v Gerase, jeden z farizejů, který v něho věřil, položil takovou otázku: „Pane, je málo či hodně těch, kteří budou skutečně spaseni?“ A Ježíš mu na to řekl:

„Vás učili, že pouze děti Abrahama budou spaseny; že pouze na vaši víru obrácení jinověrci mohou doufat ve spasení. Někteří z vás se domnívají, že jelikož se ve Spisech hovoří jenom o Kálebovi a Jóšuovi jako o jediných z velkého množství lidí, kteří odešli z Egypta, aby mohli žít v zaslíbené zemi, tak pouze poměrně málo z těch, kteří hledají království nebeské, se do něho dostanou.

Vy máte ještě jedno rčení, ve kterém je obsaženo hodně pravdy: o tom, že cesta vedoucí k věčnému životu je přímá a úzká a že dveře, které tam vedou, jsou také úzké a proto jenom málo z těch, kteří hledají spasení, může projít těmito dveřmi. Vy máte také učení o tom, že cesta, která vede k záhubě, je prostorná, že vstup na ni je široký a že je mnoho těch, kteří si zvolí jít touto cestou. A toto rčení nepostrádá svůj význam. Ale já vám prohlašuji, že spasení je především vaší osobní volbou. I když dveře na cestu života jsou úzké, jsou natolik široké, aby jimi prošli všichni ti, kteří upřímně chtějí vstoupit, protože já jsem ty dveře. A Syn nikdy neodmítne vstup žádnému dítěti vesmíru, které pomocí své víry hledá Otce skrze Syna.

Ale je v tom nebezpečí pro všechny, kteří by chtěli odložit svůj vstup do království a pokračovat ve vyhledávání radostí nevyspělosti a oddávat se egoistickému uspokojení: odmítnutím vstoupit do království na základě duchovní zkušenosti, se tito lidé mohou pokusit do něho vstoupit později, když sláva lepší cesty bude odhalena v nadcházející epoše. Proto když ti, kteří odmítli království tehdy, kdy jsem já přišel v podobě člověka, budou hledat vstup do království, odkrytého v obraze božskosti, potom já všem takovým sobcům řeknu: já nevím odkud jste. Měli jste možnost se připravit pro toto božské občanství, ale odmítli jste všechny takové nabídky milosrdenství; nepřijali jste všechna ta pozvání vstoupit, když dveře byly otevřené. Nyní jsou pro vás, kdo jste odmítli spasení, dveře zavřeny. Tyto dveře nejsou otevřeny pro ty, kteří by chtěli vstoupit do království pro sobeckou slávu. Spasení není pro ty, kteří nejsou ochotni za něho zaplatit upřímnou oddaností konat vůli mého Otce. Když jste se v duchu a v duši otočili zády ke království Otce, je zbytečné v mysli a těle stát před těmito dveřmi, klepat na ně a říkat: „Hospodine, otevři nám; my budeme také velkými v království.“ Potom já prohlásím, že vy nejste z mého stáda. Já vás nepřijmu mezi ty, kteří čestně bojovali ve víře a získali odměnu za nesobeckou službu v království na zemi. A když vy řeknete: „Nejedli a nepili jsme s tebou a neučil jsi v našich ulicích?“, tak já znovu prohlásím, že jste duchovními cizinci; že jste nebyli našimi druhy ve službě při odkrývání milosrdenství Otce na zemi; že já vás neznám; a potom Soudce celé země vám řekne: „Odejděte od nás všichni vy, kteří jste hledali potěšení v dílech špatnosti.“

Ale nebojte se; každý, kdo upřímně touží najít věčný život skrze vstup do království Boha, s určitostí najde takové nekonečné spasení. Ale vy, kteří odmítáte takové spasení, jednoho dne uvidíte proroky sémě Abrahama sedět s věřícími nežidovských národů v tomto proslaveném království, pojídajíc chléb života a osvěžujíc se jeho vodou. A ti, kteří takto přijmou království duchovní silou a vytrvalým úsilím živé víry, přijdou ze severu a z jihu, z východu a západu. A uvidíte, že mnoho těch, kteří jsou první, budou poslední a ti poslední budou častokrát prvními.“

Toto byl skutečně nový a neobyčejný výklad starého a velmi známého rčení o přímé a úzké cestě.

Apoštolové a mnozí učedníci si pomalu začínali uvědomovat význam dřívějšího Ježíšova prohlášení: „Pokud se znovu nenarodíte, jestli se nenarodíte v duchu, nemůžete vstoupit do království Božího.“ Nicméně, pro všechny ty, kteří mají čistá srdce a upřímnou víru, navždy zůstává pravdou: „Zřete, stojím u dveří lidských srdcí a klepu a jestli mně kdokoliv otevře, já vstoupím, pojím s ním a nakrmím ho chlebem života; budeme jeden v duchu a cíli a budeme bratři v dlouhé a plodné službě v hledání Rajského Otce“. A proto, jestli málo či mnoho bude spaseno, zcela závisí na tom, zdali málo či mnoho uslyší pozvání: „Já jsem dveře, já jsem nová a živá cesta a kdokoliv bude chtít, může vstoupit na tuto cestu nekonečného hledání pravdy věčného života.“

Dokonce ani apoštolové nebyli schopni plně pochopit jeho učení o nezbytnosti používat duchovní sílu za účelem proražení skrze všechen materiální odpor a překonání jakékoliv pozemské překážky, která se může postavit do cesty chápání všech důležitých duchovních hodnot nového života v duchu─života osvobozených Božích synů.

4. Učení o nehodách

Přestože většina Palestinců jedla jenom dvakrát denně, v době putování Ježíš a apoštolovéměli ve zvyku udělat si v poledne přestávku na odpočinek a občerstvení. A bylo to právě při takové polední zastávce na cestě do Filadelfie, kdy se Tomáš Ježíše zeptal: „Učiteli, z naslouchání tvých připomínek během naší dopolední cesty bych se tě rád zeptal na to, jestli duchovní bytosti se podílejí na vzniku zvláštních a neobvyklých událostí v materiálním světě a ještě bych se chtěl zeptat, zdali andělé a jiné duchovní bytosti mohou těmto nehodám zabránit.“

V odpověď na Tomášův dotaz Ježíš řekl: „Jsem s vámi již velmi dlouhou dobu a ty mně stále ještě pokládáš takové otázky? Nejsi schopen vidět, že Syn Člověka žije jako vy a zásadně odmítá používat nebeské síly pro svoji vlastní podporu? Nežijeme my všichni za pomoci prostředků, které používají i ostatní lidé? Vidíte, že by se síla duchovního světa projevovala v materiálním životě tohoto světa, kromě odhalení Otce a několika vyléčení jeho nemocných dětí?

Příliš dlouho vaši otcové věřili, že blahobyt je znak božského uznání; že nepřízeň osudu je důkaz Boží nespokojenosti. Já prohlašuji, že taková přesvědčení jsou pověrami. Vy nevidíte, že mnohem více chudých radostně přijímá evangelium a ihned vstupuje do království? Jestli bohatství je důkazem božské přízně, proč bohatí tak často odmítají uvěřit této radostné zprávě z nebes?

Otec polévá svým deštěm čestné i nečestné; slunce rovněž svítí na poctivé i nepoctivé. Vy víte o těch Galilejcích, jejichž krev Pilát smíchal s oběťmi, ale já vám říkám, že tito Galilejci nebyli v žádném případě většími hříšníky než ostatní jejich krajané jen proto, že se to stalo jim. Vy také víte o osmnácti lidech, na které se zhroutila věž Siloe a zabila je. Nemyslete si, že tito lidé, kteří tímto způsobem přišli o život, byli většími hříšníky, než všichni ostatní jejich bratři v Jerusalemu. Tito lidí byli pouze nevinnými oběťmi jedné nehody v čase.

Existují tři skupiny událostí, které mohou nastat ve vašem životě:

1. Můžete být spoluúčastníky normálních událostí, které jsou součástí života, který vy a vaši bližní prožívají na zemi.

2. Můžete se stát obětí jedné z přírodních nehod, jednoho z lidských neštěstí, znajíc velmi dobře, že takové události nejsou v žádném případě předpřipraveny či jinak způsobeny duchovními silami tohoto světa.

3. Můžete sklízet úrodu z vašich osobních snah řídit se přírodními zákony, ovládající tento svět.

Jednou jeden člověk zasadil ve svém sadu fíkovník a když po několikáté chtěl sklízet plody a žádné tam nenašel, zavolal svého vinaře a řekl: „Již třetí sezónu jsem sem přišel sklidit úrodu z tohoto fíkovníku a nikdy jsem tam žádné plody nenašel. Pokácej tento neplodný strom; proč by měl zatěžovat půdu?“ Ale tento vrchní zahradník svému pánovi odpověděl: „Nechejme ho ještě jeden rok. Já kolem něho odkopu hlínu a dám tam hnojivo a pak, jestli příští rok nepřinese plody, bude pokácen.“ A když takto dodrželi zákon plodnosti a poněvadž ten strom byl živý a zdravý, byli odměněni bohatou úrodou.

Pokud se jedná o nemoc a zdraví, měli byste vědět, že tyto tělesné stavy jsou výsledkem materiálních příčin; zdraví není úsměvem nebes a ani nemoc není zamračením Boha.

Lidské děti Otce mají stejnou schopnost přijímat materiální dary; proto on dává fyzické věci lidským dětem bez rozdílu. Pokud se jedná o poskytování duchovních darů, Otec je omezen lidskou schopností přijímat tyto božské dary. Ačkoliv Otec nedělá rozdíly mezi lidmi, v poskytování duchovních darů je omezen vírou člověka a jeho ochotou se vždy řídit vůlí Otce.“

Na cestě do Filadelfie Ježíš pokračoval v učení apoštolů a odpovídání na jejich otázky o nehodách, nemocích a zázracích, ale oni nebyli schopni plně pochopit toto jeho učení. Jedna hodina výuky nemůže zcela změnit přesvědčení, vytvářená po celý život a tak Ježíš vycítil, že jim musí svoje poselství stále opakovat, znovu a znovu říkat věci, které chtěl, aby pochopili; a i přesto dokázali porozumět významu jeho mise na zemi až po jeho smrti a zmrtvýchvstání.

5. Věřící ve Filadelfii

Ježíš a dvanáctka se vydali do Filadelfie, aby navštívili Abnéra a jeho druhy, kteří tam kázali a učili. Ze všech měst v Pereji právě ve Filadelfii přijala největší skupina židů a jinověrců, bohatých a chudých, vzdělaných a nevzdělaných, učení sedmdesáti poslů a tím vstoupila do království nebeského. Synagoga ve Filadelfii nikdy nebyla podřízena vedení Vysoké rady v Jerusalemu a proto nikdy nebyla uzavřena učení Ježíše a jeho druhů. Právě v této době Abnér učil ve filadelfské synagoze třikrát denně.

Později se právě tato synagoga stala křesťanským kostelem a byla misijním ústředím pro hlásání evangelia po oblastech východu. Po dlouhou dobu to byla pevnost učení Ježíše a byla v této oblasti centrem křesťanství po mnoho století.

Židé v Jerusalemu měli vždy starosti s židy ve Filadelfii. A po smrti a zmrtvýchvstání Ježíše jerusalemští věřící, v jejichž čele stál bratr Ježíše Jakub, začali mít vážné potíže s filadelfským sborem věřících. Abnér se stal představitelem věřících ve Filadelfii a zůstal jím až do své smrti. A toto odtržení od Jerusalema vysvětluje, proč v Evangeliích Nového Zákona není ani slovo o Abnérovi a jeho práci. Tento rozkol mezi Jerusalemem a Filadelfií trval po celou dobu života Jakuba a Abnéra a pokračoval po nějakou dobu po zničení Jerusalema. Filadelfie byla skutečným centrem raného křesťanství na jihu a východě, jako podobně byla Antiochie na severu a západě.

Bylo to znatelné neštěstí, že Abnér měl neshody se všemi vůdci rané křesťanské církve. Znesvářil se s Petrem a Jakubem (bratrem Ježíše) kvůli otázkám řízení a pravomoci jerusalemské církve; rozešel se s Pavlem kvůli rozdílným názorům na filozofii a teologii. Abnér se ve své filozofii přikláněl více k Babylonu než k Řecku a tvrdošíjně odmítal všechny pokusy Pavla změnit učení Ježíše tak, aby bylo přijatelnější: zaprvé pro židy a pak pro řeckořímské věřící v mystéria.

Tak byl Abnér přinucen prožít svůj život v izolaci. Byl hlavou shromáždění věřících, které nebylo uznáno v Jerusalemu. Odvážil se odporovat Ježíšovu bratru Jakubovi, který byl později podporován Petrem. Takový postoj ho fakticky oddělil od všech svých bývalých druhů. Potom se odvážil postavit se Pavlovi. Přestože plně souhlasil s Pavlovou misí mezi jinověrci a i když ho podporoval v jeho sporech s církví v Jerusalemu, ostře oponoval verzi Ježíšova učení, kterou se Pavel rozhodl kázat. V posledních letech svého života Abnér označil Pavla za „prohnaného padělatele životního učení Ježíše Nazaretského, Syna živého Boha.“

Během posledních let života Abnéra a po nějakou dobu po jeho smrti, věřící ve Filadelfii se drželi náboženství Ježíše, tak jak žil a učil, striktněji než jakákoliv jiná skupina na zemi.

Abnér se dožil 89 let a zemřel ve Filadelfii 21. listopadu, roku 74 n.l. A až do samého konce zůstal oddaným věřícím a učitelem evangelia nebeského království.

Foundation Info

Verze pro tiskVerze pro tisk

Urantia Foundation, 533 W. Diversey Parkway, Chicago, IL 60614, USA
Tel: +1-773-525-3319; Fax: +1-773-525-7739
© Urantia Foundation. All rights reserved