Kapitola 16 Sedm Hlavních Duchů

   
   Red Jesus Text: On | Vypnuto    Paragraph Numbers: On | Vypnuto
Verze pro tiskVerze pro tisk

Koncept kopie

Kniha Urantia

Kapitola 16

Sedm Hlavních Duchů

Sedm Hlavních Duchů jsou prvotními osobnostmi Nekonečného Ducha. V tomto sedmidílném tvořivém aktu samorozmnožení Nekonečný Duch vyčerpal asociativní možnosti matematických kombinací, které jsou vrozeny ve skutečné existenci tří osob Božstva. Kdyby bylo možné vytvořit větší počet Hlavních Duchů, tak by vytvořeni byli, ale ve třech Božstvech je vrozeno jenom sedm a pouze sedm slučovacích možností. A toto vysvětluje tu skutečnost, proč vesmír je řízen v sedmi velkých segmentech a číslo sedm je ve své podstatě nezbytné pro jeho organizování a řízení.

Tímto způsobem vzniklo Sedm Hlavních Duchů v následujících sedmi předobrazech a získalo z nich svoje individuální vlastnosti:

1. Vesmírný Otec.

2. Věčný Syn.

3. Nekonečný Duch.

4. Otec a Syn.

5. Otec a Duch.

6. Syn a Duch.

7. Otec, Syn a Duch.

My víme velmi málo o působení Otce a Syna při tvoření Hlavních Duchů. Zřejmě oni vznikli v důsledku osobních aktů Nekonečného Ducha, ale nám bylo jednoznačně vysvětleno, že jak Otec, tak i Syn, se podíleli na jejich vzniku.

Ve své duchovní povaze a podstatě je těchto Sedm Duchů Ráje jako jeden, ale ve všech ostatních aspektech osobnosti jsou značně rozdílní a důsledky jejich působení v supervesmírech jsou takové, že jejich individuální rozdílnosti jeden od druhého jsou neomylně rozeznatelné. Všechny následující plány sedmi segmentů velkého vesmíru—a dokonce i souvztažných segmentů vnějšího prostoru—byly stanoveny neduchovní rozdílností Sedmi Hlavních Duchů, kteří provádějí nejvyšší a hlavní dohled.

Hlavní Duchové mají mnoho funkcí, ale v současné době je jich hlavní činností centrální dohled nad sedmi supervesmíry. Každý Hlavní Duch působí v obrovském světě hlavního řídícího centra soustředěné síly, které se pomalu otáčí okolo okraje Ráje, udržujíc stále polohu naproti supervesmíru, na který bezprostředně dohlíží a zůstává v Rajském ohnisku specializované kontroly síly a segmentového rozdělování energie. Radiální hraniční linie všech vesmírů se ve skutečnosti sbíhají v Rajských hlavních řídících centrech dohlížejícího Hlavního Ducha.

1. Vztah k trojjediné Božskosti

Společný Tvořitel—Nekonečný Duch je nezbytný pro dokončení trojjediného zosobnění nerozděleného Božstva. Ve své přirozenosti je toto trojediné zosobnění Božstva sedmidílné pokud jde o individuální a společný projev; proto následný plán na vytvoření vesmírů, obydlených inteligentními a potenciálně duchovními bytostmi, náležitě vyjadřující Otce, Syna a Ducha, nevyhnutelně vyžadoval zosobnění Sedmi Hlavních Duchů. My obvykle hovoříme o trojediném zosobnění Božstva jako o absolutní nevyhnutelnosti, zatímco na objevení se Sedmi Hlavních Duchů se díváme jako na subabsolutní nevyhnutelnost.

I když Sedm Hlavních Duchů stěží vyjadřují trojité Božstvo, oni jsou věčným zobrazením sedmidílného Božstva, aktivními a společnými funkcemi tří věčných osob Božstva. S pomocí, v podstatě a prostřednictvím těchto Sedmi Hlavních Duchů Vesmírný Otec, Věčný Syn, Nekonečný Duch, nebo jakékoliv jejich dvojité spojení, jsou schopni takto působit. Když Otec, Syn a Duch působí společně, oni mohou a také působí prostřednictvím Sedmého Hlavního Ducha, ale ne jako Trojice. Samostatně i společně, Hlavní Duchové představují kterékoliv a všechny možné funkce Božstva, jednu nebo několik, ale ne společné funkce Trojice. Sedmý Hlavní Duch nepůsobí osobně ve vztahu k Rajské Trojici a to je právě proto, proč může osobně sloužit Nejvyšší Bytosti.

Ale když Sedm Hlavních Duchů opustí svá individuální místa osobní moci a supervesmírné autority a shromáždí se kolem Společného Činitele v trojjediné přítomnosti Rajského Božstva, v tu chvíli se stanou společným představitelem výkonné moci, moudrosti a autority nerozděleného Božstva—Trojice—ve vyvíjejících se vesmírech. Takové Rajské spojení prvotního sedmidílného vyjádření Božstva skutečně objímá, doslova obsahuje v sobě, všechny vlastnosti a postoje tří věčných Božstev v jejich Svrchovanosti a Konečnosti. Z praktického hlediska a účelu, Sedm Hlavních Duchů právě teď obklopují funkční oblast Nejvyššího-Konečného v hlavním vesmíru a ve vztahu k hlavnímu vesmíru.

Pokud my jsme schopni pochopit, těchto Sedm Duchů jsou spjati s božskými aktivitami tří věčných osob Božstva; my nevidíme žádné přímé spojení s aktivními přítomnostmi tří věčných aspektů Absolutna. Když jsou sdruženi, Hlavní Duchové představují Rajská Božstva v tom, co by mohlo být přibližně chápáno jako konečná oblast působení. Tato oblast může zahrnovat mnoho, co je konečné, ale není absolutní.

2. Vztah k Nekonečnému Duchu

Tak, jako je Věčný a Prvorozený Syn odhalen prostřednictvím stále vzrůstajícího počtu božských Synů, tak je Nekonečný a Božský Duch odhalen prostřednictvím působení Sedmi Hlavních Duchů a jejich přidružených duchovních skupin. Ve středu středů je Nekonečný Duch dosažitelný, ale ne všichni, kdo dosáhnou Ráje jsou ihned schopni rozeznat jeho osobnost a charakteristickou přítomnost; ale všichni, kdo dosáhnou středního vesmíru, jsou okamžitě schopni rozmlouvat s jedním ze Sedmi Hlavních Duchů, který řídí rodný supervesmír, ze kterého nově příchozí poutník pochází.

Rajský Otec hovoří s vesmírem vesmírů pouze prostřednictvím svého Syna, zatímco společně se Synem jednají jenom prostřednictvím Nekonečného Ducha. Za hranicemi Ráje a Havony Nekonečný Duch hovoří pouze hlasem Sedmi Hlavních Duchů.

Nekonečný Duch působí vlivem své osobní přítomnosti v rozsahu hranic systému Ráj-Havona; všude jinde se jeho osobní duchovní přítomnost projevuje skrze jednoho ze Sedmi Hlavních Duchů. Proto je supervesmírná duchovní přítomnost Třetího Zdroje a Středu na kterémkoliv světě, nebo v jakémkoliv jednotlivci, podmíněna unikátní povahou dohlížejícího Hlavního Ducha v daném segmentu tvoření. A obráceně, prostřednictvím Sedmi Hlavních Duchů spojené linie duchovní síly a inteligence směřují dovnitř, k Třetí Osobě Božstva.

Sedm Hlavních Duchů jsou společně obdařeni nejvyššími-konečnými vlastnostmi Třetího Zdroje a Středu. I když každý z nich dostává část tohoto daru individuálně, pouze společně odhalují rysy všemohoucnosti, vševědoucnosti a všudypřítomnosti. Žádný z nich nemůže proto působit univerzálně; jako jednotlivci a při uplatňování těchto nejvyšších a konečných schopností, každý je osobně omezen do supervesmíru, nad kterým má přímý dohled.

Všechno z toho, co vám bylo řečeno o božskosti a osobnosti Společného Činitele, platí stejně a doslova o Sedmi Hlavních Duších, kteří tak účinně rozesílají Nekonečného Ducha do sedmi segmentů velkého vesmíru v souladu se svým  božským obdarováním a podle svých rozdílných a individuálně unikátních vlastností. Proto by bylo vhodné použít pro pojmenování celé skupiny sedmi duchů jakékoliv, nebo všechna jména Nekonečného Ducha. Společně jsou jeden celek se Společným Činitelem na všech subabsolutních úrovních.

3. Individuálnost a různorodost Hlavních Duchů

Sedm Hlavních Duchů jsou nepopsatelné bytosti, ale každý z nich se projevuje zřetelnou a výraznou individuálností. Oni mají jména, ale my pro jejich představení zvolíme čísla. Jako prvotní zosobnění Nekonečného Ducha, oni jsou si podobní, ale jako prvotní vyjádření sedmi možných spojeních trojjediného Božstva, jsou v základní podstatě odlišní a tato odlišnost podstaty určuje jejich rozdílný způsob řízení supervesmíru. Těchto Sedm Hlavních Duchů je možno popsat následovně:

První Hlavní Duch. Tento Duch je zvláštním způsobem přímým představitelem Rajského Otce. On je osobitým a účinným projevem moci, lásky a moudrosti Vesmírného Otce. On je blízkým společníkem a nebeským poradcem vedoucího Tajemných Monitorů, těch bytostí, které vedou Univerzitu Osobních Ladičů na Diviningtonu. Ve všech spojeních Sedmi Hlavních Duchů je to vždy První Hlavní Duch, který mluví jménem Vesmírného Otce.

Tento Duch řídí první supervemír a i když projevuje neustále božskou podstatu prvotního zosobnění Nekonečného Ducha, svojí povahou se určitě více podobá Vesmírnému Otci. On je v neustálém osobním spojení se sedmi Duchy Reflexe v hlavním řídícím centru prvního supervesmíru.

Druhý Hlavní Duch. Tento Duch odpovídajícím způsobem zobrazuje nesrovnovatelnou podstatu a okouzlující charakter Věčného Syna, prvorozeného Syna všeho tvoření. On je neustále v úzkém spojení se všemi řády Božích Synů, a to jak s jednotlivci, když se objeví v rodném vesmíru, nebo v jejich radostných konklávách. Na všech shromážděních Sedmi Hlavních Duchů on vždy hovoří jménem Věčného Syna.

Tento Duch řídí osudy druhého supervesmíru a vládne této rozlehlé oblasti tak, jako by ji vládl sám Věčný Syn. On je ve stálém spojení se sedmi Duchy Reflexe, kteří jsou umístěni v řídícím centru druhého supervesmíru.

Třetí Hlavní Duch. Osobnost tohoto Ducha se výrazně podobá Nekonečnému Duchu a tento Duch řídí činnosti a práci četných vyšších osobností Nejvyššího Ducha. On předsedá jejím shromážděním a je úzce spjat se všemi osobnostmi, které pocházejí výhradně ze Třetího Zdroje a Středu. Když Sedm Hlavních Duchů zasedá v radě, je to Třetí Hlavní Duch, který vždy hovoří jménem Nekonečného Ducha.

Tento Duch je pověřen řízením třetího supervesmíru a spravuje záležitosti tohoto segmentu tak, jako by je spravoval sám Nekonečný Duch. Je stále ve spojení s Duchy Reflexe v řídícím centru třetího supervesmíru.

Čtvrtý Hlavní Duch. Sdílením sloučených podstat Otce a Syna, tento Hlavní Duch je určujícím vlivem když se jedná o plány a činnosti Otce-Syna v radách Sedmi Hlavních Duchů. Tento Duch je nejvyšším dohlížitelem a poradcem všech vzestupných bytostí, kteří dosáhli Nekonečného Ducha a tak se stali kandidáty pro setkání se Synem a Otcem. On pečuje o nesmírně velikou skupinu osobností, které mají svůj původ v Otci a Synovi. Když nastane situace, která nutně vyžaduje zastupovat Otce a Syna ve spojení se sedmi Hlavními Duchy, tak Čtvrtý Hlavní Duch vždy mluví jejich jménem.

Tento Duch pečuje o čtvrtý segment velkého vesmíru v souladu  se svým osobitým spojením vlastností Vesmírného Otce a Věčného Syna. On je v neustálém osobním spojení s Duchy Reflexe v řídícím centru čtvrtého supervesmíru.

Pátý Hlavní Duch. Tato božská osobnost, která výjimečným způsobem slaďuje charakter Vesmírného Otce a Nekonečného Ducha, je poradcem obrovské skupiny bytostí, známé jako upravovatelé energie, energetická centra a fyzičtí regulátoři. Tento Duch rovněž pečuje o osobnosti, které mají původ v Otci a Společném Činiteli. V radách Sedmi Hlavních Duchů, když se projednává stanovisko Otce a Ducha, je to vždy Pátý Hlavní Duch, který má hlavní slovo.

Tento Duch se stará o blaho pátého supervesmíru takovým způsobem, který naznačuje společné působení Vesmírného Otce a Nekonečného Ducha. On je ve stálém spojení s Duchy Reflexe v řídícím centru pátého supervesmíru.

Šestý Hlavní Duch. Tato božská bytost patrně zobrazuje sloučený charakter Věčného Syna a Nekonečného Ducha. Kdykoliv se tvorové, vytvořeni společně Synem a Duchem, shromáždí ve středním vesmíru, je to tento Hlavní Duch, který je jejich poradcem; a kdykoliv je nutné v radách Sedmi Hlavních Duchů hovořit společným jménem Věčného Syna a Nekonečného Ducha, je to Šestý Hlavní Duch, který odpovídá.

Tento Duch řídí záležitosti šestého supervesmíru stejným způsobem, jako by je řídili Věčný Syn a Nekonečný Duch. Je ve stálém spojení s Duchy Reflexe v řídícím centru šestého supervesmíru.

Sedmý Hlavní Duch. Řídící Duch sedmého supervesmíru je unikátně přesné zobrazení Vesmírného Otce, Věčného Syna a Nekonečného Ducha. Sedmý Duch, pečující poradce všech bytostí trojjediného původu, je také poradcem a usměrňovatelem všech vzestupujících poutníků Havony, těch nižších bytostí, které dosáhly síní slávy prostřednictvím sloučené péče Otce, Syna a Ducha.

Sedmý Hlavní Duch není organickým představitelem Rajské Trojice; ale je to známá skutečnost, že jeho osobní a duchovní podstata je úměrným zobrazením Společného Činitele tří nekonečných osob, jejichž Božské spojení je Rajská Trojice a jejichž funkce jako taková je zdroj osobní a duchovní podstaty Boha Nejvyššího. Proto Sedmý Hlavní Duch odhaluje osobní a organický vztah k duchovní osobě vyvíjejícího se Nejvyššího. Tudíž, když nastane při zasedání Hlavních Duchů na nejvyšší úrovni nutnost hlasovat o společném postoji Otce, Syna a Ducha, nebo vylíčit duchovní stanovisko Nejvyšší Bytosti, je to Sedmý Hlavní Duch, který hlasování řídí. On se takto stává přirozenou hlavou Rajské rady Sedmi Hlavních Duchů.

Žádný ze Sedmi Duchů není organickým představitelem Rajské Trojice; ale když jsou sloučeni jako sedmidílné Božstvo, toto spojení je v božském smyslu—ne ve smyslu osobním—rovnocenné funkční úrovni, která je slučitelná s funkcemi Trojice. V tomto smyslu je „Sedmidílný Duch“ funkčně slučitelný s Rajskou Trojicí. V tomto stejném smyslu Sedmý Hlavní Duch někdy potvrzuje stanoviska Trojice, lépe řečeno, vystupuje jako mluvčí v zájmu spojení Sedmidílného Ducha, týkající se postoje Třídílného Božstva—postoje Rajské Trojice.

Takto, mnohanásobné funkce Sedmého Hlavního Ducha mají velký rozsah působení, od sloučeného zobrazení osobních podstat Otce, Syna a Ducha, přes znázornění osobního postoje Boha Nejvyššího až k odhalení božského postoje Rajské Trojice. A v určitých aspektech, tento řídící Duch podobně vyjadřuje postoje Konečného a Nejvyššího-Konečného.

Je to právě Sedmý Hlavní Duch, který s jeho různorodými schopnostmi osobně podporuje vývoj kandidátů vzestupu ze světů času při jejich úsilí, směřující k pochopení jednotného Božstva Svrchovanosti. Takové pochopení předpokládá porozumět existenciální nadvládě Trojice Svrchovanosti v takovém souladu s konceptem rostoucí empirické nadvlády, aby tvor mohl potom pochopit jednotu Svrchovanosti. Uvědomění tvora těchto tří faktorů se rovná havonskému pochopení reality Trojice a obdaří poutníky času schopností proniknout nakonec k Trojici, nalézt tři nekonečné osoby Božstva.

Neschopnost havonských poutníků pochopit úplně Boha Nejvyššího je vyvážena Sedmým Hlavním Duchem, jehož trojjediná podstata tak charakteristicky odhaluje duchovní osobu Nejvyššího. Vzhledem k tomu, že v průběhu současné vesmírné epochy není možno navázat kontakt s osobou Nejvyššího, Sedmý Hlavní Duch nahrazuje působení Boha vzestupných tvorů v záležitostech osobních vztahů. On je tou nejvyšší duchovní bytostí, kterou všichni vzestupní určitě poznají a zčásti pochopí, když dosáhnou středů dokonalosti.

Tento Hlavní Duch je stále ve spojení s Duchy Reflexe Uversy, hlavního řídícího centra sedmého supervesmíru, našeho vlastního segmentu tvoření. Jeho řízení Orvontonu odhaluje úžasnou souměrnost sloučených božských podstat Otce, Syna a Ducha.

4. Vlastnosti a funkce Hlavních Duchů

Sedm Hlavních Duchů zastupují plnohodnotně Nekonečného Ducha v evolučních vesmírech. Oni zastupují Třetí Zdroj a Střed ve vztazích energie, mysli a ducha. I když oni působí jako koordinující hlavy univerzálního správního dohledu Společného Činitele, nezapomeňte, že jejich původ je ve tvořivých činech Rajských Božstev. Je to doslovná pravda, že těchto Sedm Duchů jsou ztělesněním fyzické síly, kosmické mysli a duchovní přítomnosti trojjediného Božstva, „Sedm Hlavních Duchů, seslaných všem vesmírům.“

Hlavní Duchové jsou unikátní v tom, že působí na všech úrovních vesmírné reality, kromě absolutní. Jsou proto výkonnými a dokonalými správci všech aspektů správních záležitostí na všech úrovních supervesmírných činností. Pro smrtelnou mysl je velmi obtížné pochopit mnohé o Hlavních Duších, protože jejich činnost je tak vysoce specializovaná, avšak všezahrnující, tak mimořádně materiální a přitom tak výrazně duchovní. Tito všestranní tvořitelé kosmické mysli jsou předchůdci Vesmírných Upravovatelů Energie a jsou, sami o sobě, nejvyššími správci rozsáhlého a obsáhlého tvoření duchovního tvora.

Sedm Hlavních Duchů jsou tvořiteli Vesmírných Upravovatelů Energie a jejich spolupracovníků, entit, které jsou nepostradatelné pro organizování, kontrolu a regulaci fyzických energií velkého vesmíru. A tito stejní Hlavní Duchové velmi podstatně pomáhají Synům Tvořitelům v jejich činnosti při formování a organizování lokálních vesmírů.

My nedokážeme najít žádné osobní spojení mezi činností Hlavních Duchů, týkající se kosmické energie a působení sil Neomezeného Absolutna. Projevy energie, podléhající pravomoci Hlavních Duchů, jsou všechny řízeny z okraje Ráje; ony zřejmě nejsou žádným přímým způsobem spojeny s projevem síly, která pochází z dolního povrchu Ráje.

Nepochybně, když se my setkáme s funkčními aktivitami různorodých Kontrolorů Morontiální Energie, stojíme tváří v tvář některým neodhaleným aktivitám Hlavních Duchů. Kdo jiný, kromě těchto předchůdců fyzických upravovatelů i duchovních pečovatelů, by byl schopen dokázat spojit a sloučit materiální a duchovní energie, aby vytvořil dosud neexistující fázi vesmírné reality—morontiální podstatu a morontiální mysl?

Značná část reality duchovních světů má morontiální povahu, což je fáze vesmírné reality, která je zcela neznámá na Urantii. Cíl existence osobnosti je duchovní, ale morontiální tvoření stále intervenují, překlenují propast mezi materiálními oblastmi smrtelného původu a supervesmírnými sférami pokročilých duchovních statusů. Je to právě tato oblast, kde Hlavní Duchové poskytují svůj největší příspěvek pro uskutečnění vzestupu člověka do Ráje.

Sedm Hlavních Duchů mají osobní zastupitele, kteří působí v celém velkém vesmíru; ale protože velká většina z těchto podřízených bytostí není přímo zapojena do vzestupného programu smrtelného vývoje na cestě k Rajské dokonalosti, jenom málo, nebo nic, o nich bylo odhaleno. Mnoho, velmi mnoho činností Sedmi Hlavních Duchů zůstává skryto lidskému pochopení, protože žádným způsobem se to přímo netýká vaší úlohy vystoupení do Ráje.

Je velmi pravděpodobné, ačkoliv my to nemůžeme prokazatelně dokázat, že Hlavní Duchové Orvontonu uplatňují svůj rozhodující vliv v následujících sférách činnosti:

1. Metody Nositelů Života lokálního vesmíru pro započetí života.

2. Aktivace života duchovními podpůrci mysli, poskytnutých světům Tvořivým Duchem lokálního vesmíru.

3. Fluktuace energie, která se projevuje v jednotkách organizované hmoty, reagující na působení lineární gravitace.

4. Chování vznikající energie po jejím úplném uvolněním ze sevření Neomezeného Absolutna a poté, když začíná reagovat na přímé působení lineární gravitace a na manipulace Vesmírných Upravovatelů Energie a jejich společníků.

5. Poskytování pečujícího ducha Tvořivým Duchem lokálního vesmíru, který je na Urantii znám pod jménem Duch Svatý.

6. Následné poskytování ducha poskytnutých Synů. Na Urantii se jmenuje Utěšitel, nebo Duch Pravdy.

7. Mechanismus reflexe lokálních vesmírů a supervesmírů. S tímto pozoruhodným jevem je spojeno mnoho zvláštností, které mohou být ztěží dostatečně vysvětleny, nebo logicky pochopeny bez stanovení činnosti Hlavních Duchů ve spojení se Společným Činitelem a Nejvyšší Bytostí.

Nehledě na to, že my nejsme schopni dostatečně pochopit různorodé činnosti Sedmi Hlavních Duchů, jsme pevně přesvědčeni, že v obrovském rejstříku vesmírných aktivit jsou dvě oblasti, se kterými nemají vůbec nic do činění: poskytování a působení Ladičů Myšlení a nepostižitelné činnosti Neomezeného Absolutna.

5. Vztah ke tvorům

Každý segment velkého vesmíru, každý jednotlivý vesmír a svět mají prospěch ze společné rady a moudrosti Sedmi Hlavních Duchů, ale dostávají osobní nádech a  rysy pouze od jednoho. A osobní podstata každého Hlavního Ducha zcela prostupuje a specificky upravuje jeho supervesmír.

Skrze tento osobní vliv Sedmi Hlavních Duchů každý tvor všech druhů inteligentních bytostí vně Ráje a Havony musí nést charakteristickou pečeť individuálnosti, svědčící o původní podstatě některého ze Sedmi Rajských Duchů. Co se týká sedmi supervesmírů, tak každý domorodý tvor, člověk nebo anděl, ponese navždy znamení rodné totožnosti.

Sedm Hlavních Duchů nepronikají přímo do materiálních myslí jednotlivých tvorů na evolučních světech prostoru. Smrtelníci na Urantii nepociťují vliv osobní přítomnosti Hlavního Ducha Orvontonu na mysl a ducha. Jestliže tento Hlavní Duch dosáhne nějakým způsobem spojení s individuální smrtelnou myslí v raných dobách evoluce obydleného světa, tak se to musí stát prostřednictvím působení Tvořivého Ducha lokálního vesmíru, druha a společníka Božího Syna Tvořitele, který řídí osudy každého lokálního tvoření. Ale tento daný Tvořivý Mateřský Duch je ve své podstatě a povaze úplně stejný jako Hlavní Duch Orvontonu.

Fyzická pečeť Hlavního Ducha je součástí materiálního původu člověka. Celá morontiální dráha je prožita pod trvajícím vlivem tohoto stejného Hlavního Ducha. Není divu, že následná duchovní dráha takového vzestupujícího smrtelníka nikdy zcela nevymýtí charakteristickou pečeť tohoto daného dohlížejícího Ducha. Pečeť Hlavního Ducha je základem pro každou existenci každého předhavonského stadia vzestupu smrtelníků.

Odlišné rysy osobnosti, projevující se v empirickém životě evolučních smrtelníků, které jsou charakteristické v každém supervesmíru a které přímo vyjadřují podstatu vládnoucího Hlavního Ducha se nikdy úplně neodstraní, dokonce ani poté, když tito vzestupní poutníci podstoupí dlouhé vzdělání a sjednocující výchovu, se kterou se setkají na jedné miliardě vzdělávacích sfér Havony. Dokonce ani následné intenzivní Rajské kultivování nebude stačit na to, aby se vymýtily zakořeněné rysy supervesmírného původu. V průběhu celé věčnosti budou vzestupní smrtelníci projevovat rysy, nesoucí pečeť Ducha, vládnoucího v jeho rodném supervesmíru. Proto i ve Sboru Konečných, kde se očekává dosažení, nebo ztělesnění završeného vztahu Trojice s evolučním tvořením, se vždy shromáždí skupiny sedmi konečných, po jednom z každého supervesmíru.

6. Kosmická mysl

Hlavní Duchové jsou sedmidílný zdroj kosmické mysli, intelektuální potenciál velkého vesmíru. Tato kosmická mysl je subabsolutním projevem mysli Třetího Zdroje a Středu a v některých funkčních aspektech souvisí s myslí vyvíjející se Nejvyšší Bytosti.

Na světech, podobných Urantii, se my nesetkáváme s přímým vlivem Sedmi Hlavních Duchů v záležitostech lidských ras. Vy žijete pod bezprostředním vlivem Tvořivého Ducha Nebadonu. Avšak právě tito Hlavní Duchové řídí základní reakce mysli všech tvorů, protože oni jsou skutečnými zdroji intelektuálních a duchovních potenciálů, které mají v lokálních vesmírech specificky určený smysl v životě těch jednotlivců, kteří obývají evoluční světy časoprostoru.

Fakt existence kosmické mysli vysvětluje příbuznost rozličných typů lidských a nadlidských myslí. Nejenom příbuzenští duchové se navzájem přitahují, ale příbuzenské mysli jsou také bratrské a mají sklon ke vzájemné součinnosti. Někdy je v působení lidských myslí pozorována udivující podobnost a nevysvětlitelný soulad.

Ve všech spojeních kosmické mysli s osobností existuje vlastnost, kterou je možno nazývat „vědomí reality.“ Právě tento univerzální kosmický dar, který byl tvorům vlastní vůle darován, je chrání před tím, aby se nestali bezradnými oběťmi předkládaných neověřených domněnek vědy, filozofie a náboženství. Tato citlivost kosmické mysli na realitu reaguje na některé fáze reality právě tak, jak reagují energie a hmota na gravitaci. Bylo by ještě správnější říci, že tyto nadmateriální reality tak reagují na mysl kosmu.

Kosmická mysl spolehlivě reaguje (poznává reakci) na tři úrovně vesmírné reality. Tyto reakce jsou zcela evidentní pro čistě uvažující a hluboce myslící mysli. Tyto úrovně reality jsou následující:

1. Příčina—oblast reality fyzických smyslů, logické jednotnosti oborů vědy, rozlišování faktické-ho a nefaktického, reflexivní usuzování, založené na kosmické reakci. Toto je matematická forma kosmické rozlišování.

2. Povinnost—oblast reality morálních zásad na filozofické úrovni, aréna úsudku, rozpoznání dob-ra a zla. Toto je forma nestranného kosmického rozlišování.

3. Úcta—oblast duchovní reality náboženské zkušenosti, osobní uvědomění si božského společe-nství, rozpoznání duchovních hodnot, jistota věčného života, vzestup z postavení Božích služebníků k radosti a svobodě Božích dětí. Toto je nejvyšší pochopení kosmické mysli, uctivá a blahodárná forma kosmického rozlišování.

Tyto vědecké, morální a duchovní vhledy—tyto kosmické reakce— jsou vrozené v kosmické mysli a jsou jimi obdarováváni všichni tvorové vlastní vůle. Životní zkušenost vždy rozvíjí tyto tři kosmické intuice; ty jsou směrodatné pro reflexivní uvědomění si vlastního já. Ale je smutné konstatovat, že tak málo osob na Urantii nachází radost v rozvíjení těchto vlastností odvážného a nezávislého kosmického myšlení.

V poskytování mysli v lokálních vesmírech tyto tři vhledy kosmické mysli vytvářejí apriorní předpoklady, které umožňují člověku fungovat jako myslící a uvědomující si sama sebe bytost v oblastech vědy, filozofie a náboženství. Jinak řečeno, rozpoznání reality těchto tří projevů Nekonečného se uskuteční díky kosmické metodě samoodhalení. Znalosti o hmotě a energii jsou získávány matematickou logikou smyslů; uvážlivá mysl intuitivně zná svoji morální povinnost; duchovní víra (úcta) je náboženstvím, které vzešlo ze skutečného duchovního poznání. Tyto tři základní faktory v reflexivním myšlení mohou být sjednoceny a koordinovány v rozvíjení osobnosti, nebo se mohou stát nepoměrnými a prakticky nesouvisejícími ve svých vlastních funkcích. Ale když se sjednotí, tak vytvoří silnou osobnost, která spočívá ve vzájemných vztazích faktické vědy, morální filozofie a pravé náboženské zkušenosti. A právě tyto tři kosmické intuice dávají objektivní platnost a realitu lidské zkušenosti chápání věcí, významů a hodnot.

Je účelem vzdělání rozvinout a zvýraznit tyto vrozené dary lidské mysli; smyslem civilizace je vyjádřit je; smyslem života je uskutečnit je; účelem náboženství je zušlechtit je; a cílem osobnosti je sjednotit je.

7. Morálka, ctnost a osobnost

Rozum sám o sobě nemůže vysvětlit podstatu morálky. Morálka a ctnost jsou vlastní osobnosti člověka. Morální cit—uvědomování si povinnosti—je součástí obdarování lidské mysli a je spojen s dalšími nepominutelnými vlastnostmi lidské podstaty: zvídavostí a duchovním vhledem. Mentalita člověka značně převyšuje mentalitu jeho živočišných příbuzných, ale je to především jeho morální a náboženská podstata, které ho hlavně odlišují od živočišného světa.

Výběrová reakce zvířecího tvora je limitována motorickou úrovní chování. Předpokládaný vhled vyšších zvířecích druhů je na motorické úrovni a obvykle se objevuje pouze po prožitém motorickém pokusu a chybě. Člověk má schopnost uplatňovat vědecký, morální a duchovní vhled ještě před jakýmkoliv výzkumem, nebo experimentováním.

Pouze osobnost je schopna vědět co dělá, ještě předtím, než to dělá; pouze osobnost má vhled před zkušeností. Osobnost je schopna podívat se předtím, než skočí a proto se může učit pohledem a také skákáním. Neosobní živočich se obvykle učí jenom skákáním.

Výsledkem zkušeností zvířete je získaná schopnost vyzkoušet různé způsoby pro dosažení cíle a zvolit cestu na základě shromážděných zkušeností. Ale osobnost má také schopnost prozkoumat samotný cíl a posoudit jeho užitečnost, jeho hodnotu. Rozum sám o sobě může dělat rozdíly ohledně nejvhodnějších prostředků pro získání bezohledných cílů, ale morální bytost má vhled, který ji umožňuje rozlišovat jak cíle, tak i prostředky. A morální bytost, při rozhodování o ctnosti, zůstává přestorozumová. Ona ví co dělá, proč to dělá, kam jde a jak se tam dostane.

Když člověk nerozezná účel svého smrtelného snažení, tak se nachází na úrovni zvířecí existence. On nedokázal použít vyšší přednosti materiální vynalézavosti, morálního úsudku a duchovního vhledu, které jsou nedílnou součástí daru, který mu byl darován kosmickou myslí jako osobité bytosti.

Ctnost je poctivost—soulad s kosmem. Pojmenovat ctnosti neznamená jejich definování, ale žít v ctnostech znamená jejich poznání. Ctnost není pouhá vědomost a není to ještě moudrost, ale spíše realita vzrůstající zkušenosti při přechodu na nové vzestupné úrovně kosmického dosažení. V každodenním životě smrtelného člověka je ctnost realizována neustálým výběrem dobra před zlem a taková schopnost výběru je důkazem přítomnosti morální podstaty.

Volba, kterou člověk dělá mezi dobrem a zlem, je ovlivněna nejenom intenzitou jeho morální podstaty, ale také takovými vlivy jako nevědomost, nevyzrálost a omyl. S projevem ctnosti je také spojen smysl pro úměrnost, protože zlo může být spácháno, když je v důsledku zkresleného vnímání, nebo oklamání zvoleno menší namísto většího. Umění úměrného odhadnutí, nebo posouzení míry, je součástí uplatňování ctností v morální oblasti.

Bez umění posouzení mezi dobrem a zlem, rozlišovací schopností člověka poznat závažnosti jednání, by jeho morální podstata byla bezmocná. Podobně marná by byla morální volba bez kosmického vhledu, který poskytuje vědomí duchovních hodnot. Z hlediska inteligence, člověk stoupá na úroveň morální bytosti, protože je obdařen osobností.

Morálnost nikdy nemůže být upevněna s pomocí zákona nebo síly. Je to osobní záležitost a projev vlastní vůle a musí se šířit nakažlivým kontaktem morálně vonících osob s těmi, kteří jsou morálně méně vnímaví, ale kteří v určité míře také touží vykonávat vůli Otce.

Morální činy jsou ta lidská jednání, která se vyznačují nejvyšší inteligencí, vedenou selektivním rozlišováním při volbě povznešených cílů a také při výběru prostředků k dosažení těchto cílů. Takové jednání je ctnostné. Potom, nejvyšší ctností je upřímná volba vykonávat vůli nebeského Otce.

8. Osobnost Urantie

Vesmírný Otec poskytuje osobnost mnohačetným druhům osobností, působících na rozličných úrovních vesmírné reality. Lidské bytosti na Uranii jsou obdařeny osobností konečného smrtelného typu, působící na úrovni vzestupných Božích synů.

Ačkoliv my se ztěží můžeme pokusit o definici osobnosti, můžeme se pokusit vyložit naše znalosti o známých faktorech, které vedou k vytvoření souboru materiálních, mentálních a duchovních energií, jejichž vzájemné propojení vytváří mechanizmus, ve kterém a na němž a s pomocí kterého přivádí Vesmírný Otec svoji poskytnutou osobnost k činnosti.

Osobnost je unikátní dar osobité podstaty, jejíž existenci předchází poskytnutí Ladičů Myšlení a je na nich nezávislá. Nicméně, přítomnost Ladiče zvětšuje kvalitativní projev osobnosti. Když Ladiči Myšlení přijdou od Otce, jsou ve své podstatě stejní, ale osobnost je odlišná, originální a výjimečná; a projev osobnosti je dále podmíněn a omezen povahou a vlastnostmi přidružených energií materiální, mentální a duchovní podstaty, které vytvářejíúčelný nástroj pro projev osobnosti.

Osobnosti mohou být podobné, ale nikdy nejsou stejné. Osoby daných kategorií, typů, druhů nebo modelů mohou a také se podobají jeden druhému, ale nikdy nejsou totožné. Osobnost je rys jedince, kterého známe a umožňuje nám rozpoznat takovou bytost někdy v budoucnu bez ohledu na podstatu a rozsah změn ve tvaru, mysli nebo duchovního stavu. Osobnost je část jedince, která nám umožňuje rozpoznat a prokazatelně zjistit totožnost té osoby, kterou jsme znali dříve, bez ohledu na to, jak hodně se mohla změnit kvůli změně způsobu projevu a výrazu její osobnosti.

Osobnost se vyznačuje dvěma samoprojevujícími a charakteristickými projevy reakčního chování smrtelníků: vědomí vlastního „já“ a s ním spojené relativní vlastní vůle.

Vědomí vlastního „já“ je intelektuální vědomí reality osobnosti a zahrnuje schopnost poznat realitu jiných osobností. Naznačuje to způsobilost pro individuální zkušenost s kosmickými realitami, což zahrnuje také dosažení individuálního postavení v osobních vzájemných vztazích s vesmírem. Uvědomění si sám sebe také znamená poznání přítomnosti sloužící mysli a uvědomění si relativní nezávislosti tvořivé a vymezující svobodné vůle.

Relativní svobodná vůle, která je charakteristická pro vědomí vlastního „já“ lidské osobnosti, ovlivňuje:

1. Morální rozhodování, nejvyšší moudrost.

2. Duchovní volbu, rozeznání pravdy.

3. Nesobeckou lásku, bratrská služba.

4. Cílevědomou spolupráci, oddanost skupině.

5. Kosmický vhled, pochopení významů vesmíru.

6. Oddanost osobnosti, upřímné zanícení vykonávat vůli Otce.

7. Úcta, upřímná snaha dosáhnout božských hodnot a opravdová láska k božskému Dárci Hodnot.

Na lidskou osobnost urantijského typu je možno pohlížet jako na fungující sílu ve fyzickém mechanizmu, který spočívá v planetární úpravě organismu nebadonského typu, příslušející k elektrochemickému druhu aktivace života a obdařeného nebadonským druhem kosmické mysli orvontonské řady rodičovského rozmnožovacího typu. Věnování božského daru osobnosti takovému, myslí obdařenému smrtelnému mechanizmu, je udělením důstojného kosmického občanství smrtelnému tvorovi a umožňuje mu reagovat na hlavní projevy tří základních kosmických realit mysli:

1. Matematické, nebo logické rozpoznání jednosti fyzické příčinnosti.

2. Odůvodněné rozpoznání závazného morálního chování.

3. Opravdové pochopení společné úcty k Božstvu, spojené s láskyplnou službou lidstvu.

Úplné fungování takto obdarované bytosti je začátkem uvědomování si Božského příbuzenstva. Taková individuálnost, obdařená předosobním fragmentem Boha-Otce, je ve svojí pravosti a skutečnosti duchovním synem Boha. Takový tvor nejenom odhaluje schopnost přijímat dar božské přítomnosti, ale také schopnost reagovat na přitažlivost okruhu osobní gravitace Rajského Otce všech osobností.

9. Realita lidského vědomí

Obdařený kosmickou myslí a obydlený Ladičem Myšlení, osobitý tvor má vrozenou způsobilost rozpoznat a pochopit realitu energie, mysli a ducha. Takto je myslící tvor vybaven rozlišovat fakt, zákon a lásku Boha. Kromě těchto tří nezadatelných vlastností lidského vědomí, veškerá lidská zkušenost je opravdu subjektivní, vyjma toho, že intuitivní pochopení hodnoty napomáhá ke spojení těchto tří reakcí vesmírné reality kosmické poznání.

Smrtelník, uvědomující si Boha, je schopen pochopit sjednocenou hodnotu těchto tří kosmických vlastností v evoluci věčné duše—nejvyšší úkol člověka ve fyzickém těle, kde smrtelná mysl spolupracuje s pobývajícím božským duchem, aby společně vytvořili nesmrtelnou duši. Od samého začátku je duše reálná; má vlastnosti pro kosmický věčný život.

Jestliže smrtelný člověk nepřežije svoji přirozenou smrt, opravdové duchovní hodnoty jeho lidské zkušenosti přežijí jako součást pokračující zkušenosti Ladiče Myšlení. Hodnoty osobnosti takového nepřeživšího smrtelníka přetrvávají jako faktor v osobnosti formulující se Nejvyšší Bytosti. Takové přetrvávající vlastnosti osobnosti jsou zbaveny identity, ale nejsou zbaveny empirických hodnot, nashromážděných během smrtelného života v lidském těle. Přežití identity je závislé na přežití nesmrtelné duše morontiálního statusu a na stále stoupající božské hodnotě. Identitaosobnosti přežívá s přežitím duše.

Lidské uvědomění vlastního „já“ znamená nejenom poznání reality vlastní osoby, ale i jiných „já“ a také znamená, že takové uvědomění je vzájemné; že subjekt „já“ zná druhé „já“, které zná jeho. Čistě lidským způsobem je toto ukázáno v sociálním životě člověka. Ale vy si nemůžete být tak absolutně jisti realitou druhé lidské bytosti, tak jak realitou přítomnosti Boha, který žije ve vás.Sociální vědomí není tak nezadatelné jako vědomí Boha; sociální vědomí je kulturní rozvoj a je závislé na vědění, symbolech a přispívání konstruktivních schopností člověka—vědy, morálky a náboženství. A když jsou tyto kosmické dary zespolečenštěny, vytvoří civilizaci.

Civilizace jsou nestabilní, protože nejsou kosmické; ony nejsou vrozené v jednotlivcích, ze kterých se skládají lidské rasy. Civilizace musí být vychovávány společným přispěním tvořících faktorů člověka—vědy, morálky a náboženství. Civilizace přicházejí a odcházejí, ale věda, morálka a náboženství zůstávají.

Ježíš neodhalil člověkovi pouze Boha, ale také učinil sobě a dalším lidem nová odhalení o člověku. V životě Ježíše vidíte člověka v nejlepší podobě. Člověk se takto stává tak nádherně opravdovým, protože Ježíš měl ve svém životě tolik hodně od Boha a pochopení (poznání) Boha je nevyhnutelnou a podstatnou vlastností všech lidí.

Nesobeckost, kromě rodičovského instinktu, není úplně přirozená vlastnost; láska k bližnímu, nebo pomoc bližnímu nejsou přirozené projevy. Vytvořit nesobecký a nezištný společenský řád vyžaduje osvícený intelekt, morálku a potřebu víry, poznání Boha. Lidské poznání vlastní osobnosti, uvědomění si svého „já“ je také přímo závislé na vrozeném uvědomění si jiných „já“—vrozené schopnosti rozpoznat a pochopit realitu jiné osobnosti—od lidských k božským.

Ve své podstatě, nesobecké sociální vědomí musí být náboženským vědomím za předpokladu, že je nestranné; jinak je to pouhá jednostranná filozofická abstrakce, postrádající lásku. Pouze Boha uvědomující si jedinec je schopen milovat jinou osobu tak, jako miluje sám sebe.

Uvědomění si sebe sama je základem společné vědomí: Bůh a člověk, Otec a Syn, Tvořitel a tvor. V lidském vědomí vlastního „já“ jsou skryta a vrozena čtyři vědomí vesmírné reality:

1. Hledání vědomostí, logika vědy.

2. Hledání morálních hodnot, smysl pro povinnost.

3. Hledání duchovních hodnot, náboženská zkušenost.

4. Hledání osobních hodnot, schopnost rozpoznat realitu Boha jako osobnosti a souběžné pocho-pení našich bratrských vztahů s jinými osobnostmi.

Vy začnete vnímat člověka jako svého bratrského tvora, protože již vnímáte Boha jako svého Otce-Tvořitele. Otcovství je vztah, na základě kterého pochopíme bratrství. A otcovství se stává, nebo se může stát, vesmírnou realitou pro všechny smrtelné tvory, protože Otec obdařil svojí osobností všechny takové bytosti a zahrnul je do sevření univerzálním okruhem osobnosti. My ctíme Boha, za prvé, protože on je, za druhé, protože on je v nás, a nakonec, protože my jsme v něm.

Je to neobvyklé, že kosmická mysl by si měla sama uvědomovat svůj vlastní zdroj, nekonečnou mysl Nekonečného Ducha a současně si uvědomovat fyzickou realitu vzdálených vesmírů, duchovní realitu Věčného Syna a realitu osobnosti Vesmírného Otce?

[Zpracováno Univerzálním Cenzorem Uversy.]

Foundation Info

Verze pro tiskVerze pro tisk

Urantia Foundation, 533 W. Diversey Parkway, Chicago, IL 60614, USA
Tel: +1-773-525-3319; Fax: +1-773-525-7739
© Urantia Foundation. All rights reserved