Kapitola 104 Růst koncepce Trojice

   
   Red Jesus Text: On | Vypnuto    Paragraph Numbers: On | Vypnuto
Verze pro tiskVerze pro tisk

Koncept kopie

Kniha Urantia

Kapitola 104

Růst koncepce Trojice

KONCEPCE Trojice ve zjeveném náboženství se nesmí zaměňovat s  triadickými vírami evolučních náboženstvích. Ideje triád mají původ v mnoha sugestivních spojitostech, ale hlavně kvůli třem kloubům prstů, kvůli třem nohám, což bylo nejméně zapotřebí pro stabilizaci stoličky, kvůli třem podpěrným bodům, které držely stan; mimoto, primitivní člověk dlouhou dobu uměl počítat pouze do tří.

S výjimkou některých přirozených vazeb, jako například minulost a přítomnost, den a noc, horké a studené a muž a žena, má člověk všeobecně tendenci myslet v triádách; včera, dnes a zítra; východ slunce, poledne a západ slunce; otec, matka a dítě. Třikrát hurá se vzdává vítězi. Mrtví jsou pohřbeni na třetí den a třikrát postříknutí vodou usmiřuje ducha.

V důsledku těchto přirozených asociací v lidské zkušenosti se triády objevily v náboženství a to dávno před Rajskou Trojicí Božstev anebo ještě dříve, než jakýkoliv jejich představitel byl odhalen lidstvu. Později se triadičtí bohové objevili u Peršanů, Hindů, Egypťanů, Babyloňanů, Římanů a Skandinávců, ale to ještě nebyly opravdové trojice. Všichni triadičtí bohové měli přirozený původ a objevovali se v různých dobách u nejinteligentnějších národů Urantie. Někdy se koncepce evoluční triády smísila s koncepcí zjevené Trojice; v takových případech bylo často nemožné rozlišit jednu od druhé.

1. Urantijské koncepce Trojice

První urantijské zjevení, vedoucí k pochopení Rajské Trojice, uskutečnil personál Prince Kaligastii přibližně před půl milionem let. Tato nejranější koncepce Trojice byla pro svět ztracena v průběhu nepokojných časů po planetární vzpouře.

Druhé představení Trojice bylo vykonáno Adamem a Evou v první a druhé zahradě. Tato učení nebyla úplně zapomenuta ještě v době Machiventy Melkísedeka zhruba o třicet pět tisíc let později, protože šétská koncepce Trojice přetrvala jak v Mezopotámii, tak i v Egyptě, ale především v Indii, kde po dlouhou dobu byla zobrazena v podobě Agni, trojhlavého boha ohně.

Třetí představení Trojice bylo učiněno Machiventou Melkísedekem a symbolem tohoto učení byly tři soustředné kruhy, které mudrc šálemský nosil na své hrudi. Ale Machiventa brzy zjistil, že je velmi obtížné učit palestinské beduíny o Vesmírném Otci, Věčném Synovi a Nekonečném Duchu. Většina jeho následovníků si myslela, že Trojice je složena ze tří Nejsvrchovanějších Norlatiadeku; někteří si představovali Trojici jako Vládce Soustavy, Otce Souhvězdí a Božího Stvořitele lokálního vesmíru; a jen málo bylo těch, kteří jen vzdáleně pochopili ideu Rajského spojení Otce, Syna a Ducha.

Prostřednictvím působení šálemských misionářů se Melkísedekovo učení o Trojici postupně rozšířilo po většině území Eurasie a severní Afriky. Často bylo velmi obtížné rozlišit mezi triádami a trojicemi v pozdějším období Anditů a v době po Melkísedekovi, kdy obě koncepce se do určité míry promísily a splynuly.

Mezi Hindů se trinitární koncepce zakořenila jako Bytí, Rozum a Radost. (Později se v Indii vyvinuly koncepce Bráhmy, Šivy a Višny.) I když nejranější zobrazení Trojice bylo do Indie přineseno šétskými kněžími, pozdější představy o Trojici byly představeny šálemskými misionáři a byly rozvinuty místními indickými mysliteli prostřednictvím slučování těchto doktrín s evolučními představami o triádách.

Buddhistická víra vytvořila dvě doktríny trinitárního charakteru: první byla Učitel, Zákon a Bratrství, kterou představil Gautama Siddharta. Pozdější idea, která se vyvíjela v severní větvi stoupenců Buddhy, obsahovala Nejvyššího Pána, Svatého Ducha a Inkarnujícího Spasitele.

A tyto představy Hindů a Buddhistů byly založeny na opravdovém trinitárním principu, což je idea trojitého projevu monoteistického Boha. Skutečná koncepce trojice není pouze seskupením tří samostatných bohů do jedné skupiny.

Hebrejci věděli o Trojici z kénijských tradic z dob Melkísedeka, ale jejich monoteistické zanícení pro jednoho Boha─Jahve─natolik zastínilo všechna taková učení, že v době Ježíšova příchodu doktrína o Elóhím prakticky zmizela ze židovské teologie. Hebrejské myšlení nemohlo sladit trinitární koncepci s monoteistickou vírou v Jednoho Hospodina, Boha Izraele.

Stoupenci islámu také nedokázali pochopit ideu Trojice. Pro vznikající monoteizmus je vždy obtížné tolerovat trinitárnost v podmínkách boje s polyteizmem. Idea trojice se nejlépe ujme u těch náboženstvích, která mají pevnou monoteistickou tradici, spojenou s dogmatickou pružností. Pro velké monoteisty, Hebrejce a Muslimy, bylo velmi těžké rozlišit mezi uctíváním tří bohů─polyteizmem, a trinitárností─uctíváním jednoho Božstva, existujícího v trojitém projevu božskosti a osobnosti.

Ježíš učil své apoštoly pravdu, týkající se osob Rajské trojice, ale oni si mysleli, že mluvil obrazně a symbolicky. Protože vyrostli v hebrejském monoteizmu, bylo pro ně obtížné přijmout jakoukoliv jinou víru, která se jevila v rozporu s jejich převládající koncepcí Jahve. A raní křesťané zdědili hebrejský předsudek ke koncepci Trojice.

První křesťanská Trojice byla prohlášena v Antiochii a byla složena z Boha, jeho Slova a jeho Moudrosti. Pavel věděl o Rajské Trojici Otce, Syna a Ducha, ale málokdy o ní kázal a zmínil se o ní pouze v několika svých dopisech nově vznikajícím církvím. Avšak Pavel, stejně jako jeho druzi-apoštolé, zaměnil Ježíše, Syna Tvořitele lokálního vesmíru za Druhou Osobu Božstva, Věčného Syna Ráje.

Křesťanská koncepce Trojice, která začala být uznávána ke konci prvního století po Kristu, se skládala z Vesmírného Otce, Syna Tvořitele Nebadonu a Božského Pečovatele Salvingtonu─Mateřského Ducha lokálního vesmíru a tvořivého doprovodu Syna Tvořitele.

Od dob Ježíše až do svého uvedení v těchto sdělených údajích skutečná totožnost Rajské Trojice nebyla nikdy na Urantii známa (kromě několika jednotlivců, kterým to bylo výjimečně zjeveno). Ale i když křesťanská koncepce Trojice byla chybná ve vztahu k faktu, byla prakticky správná s ohledem na duchovní vztahy. Pouze ve svých filozofických důsledcích a kosmologických následcích se dostala tato koncepce do nesnází: pro mnoho těch, kteří jsou kosmicky zaměřeni, bylo těžké uvěřit, že druhá Osoba Božstva, druhý člen nekonečné Trojice, kdysi pobýval na Urantii; a i když v duchu je to správné, ve skutečnosti to pravda není. Tvořitelé-Michalové plně ztělesňují božskost Věčného Syna, ale nejsou absolutní osobností.

2. Jednota Trojice a pluralita Božstva

Monoteizmus vznikl jako filozofický protest proti nesrovnalostem polyteizmu. Na počátku se vyvinul do panteistických uspořádáních s rozdělením nadpřirozených aktivit, potom do henoteistického povznesení jednoho boha nad ostatní a nakonec do vyloučení všech bohů, kromě jediného Boha konečné hodnoty.

Trinitarizmus vzešel z empirického protestu proti nemožnosti pochopit jednotnost jediného, lidských vlastností zbaveného Božstva, nesouvisejícího svým významem s ničím ve vesmíru. Když má filozofie dostatek času, snaží se vyjmout osobní vlastnosti z čistě monoteistické koncepce Božstva, čímž snižuje tuto ideu nesouvztažného Boha do statusu panteistického Absolutna. Vždy bylo obtížné pochopit osobní podstatu Boha, který nemá žádné rovnoprávné osobní vztahy s jinými rovnocennými osobitými osobnostmi. Osobnost v Božstvu vyžaduje, aby takové Božstvo existovalo ve vztahu s jiným a rovnocenným osobním Božstvem.

Skrze pochopení koncepce Trojice může lidská mysl doufat, že porozumí trochu vzájemnému vztahu lásky a zákona v časoprostorových tvořeních. Skrze duchovní víru člověk získává pochopení lásky Boha, ale brzy objevuje, že tato duchovní víra nemá žádný vliv na ustanovené zákony materiálního vesmíru. Bez ohledu na pevnost víry člověka v Boha jako svého Rajského Otce, vyžadují rozšiřující se kosmické horizonty také rozpoznání reality Rajského Božstva jako univerzálního zákona, rozpoznání svrchovanosti Trojice, šířící se od Ráje směrem ven a zastiňující i evoluční lokální vesmíry Synů Tvořitelů a Tvořivých Dcer tří věčných osob, jejichž božské spojení je faktem a realitou a věčnou nerozdělitelností Rajské Trojice.

A ta samá Rajská Trojice je skutečná entita─není osobnost, ale nicméně je pravá a absolutní realita; není osobnost, ale nicméně je slučitelná s koexistujícími osobnostmi─osobnostmi Otce, Syna a Ducha. Trojice je nadsumarizační realitou Božstva, která vzniká ze spojení tří Rajských Božstev. Schopnosti, vlastnosti a funkce Trojice nejsou pouhým součtem vlastností třech Rajských Božstev; funkce Trojice jsou něčím unikátním, originálním a vůbec se nedají určit z rozborů vlastností Otce, Syna a Ducha.

Na příklad: V době svého pobytu na zemi Učitel upozorňoval své následovníky na to, že spravedlnost není nikdy osobním činem; je to vždy funkce skupiny. Ani Bohové, jako osoby, nevykonávají spravedlnost. Ale oni právě tuto samou funkci vykonávají jako kolektivní celek, jako Rajská Trojice.

Koncepční pochopení trojného spojení Otce, Syna a Ducha připravuje lidskou mysl pro další představení některých jiných trojitých vazeb. Teologický postoj může být plně uspokojen koncepcí Rajské Trojice, ale filozofický a kosmologický postoj vyžaduje poznání jiných trojjediných spojeních Prvotního Zdroje a Středu, těch trojjediností, ve kterých Nekonečný působí v různých funkcích, které Otec nevykonává a které se projevují univerzálně─vztahy Boha síly, energie, výkonu, příčinnosti, reakce, potenciálnosti, reality, gravitace, napětí, ideálu, principu a jednoty.

3. Trojice a trojjedinosti

Přestože lidstvo občas dospělo k pochopení Trojice, zobrazené třemi osobami Božstva, pro to, aby takové pochopení bylo zásadové, je zapotřebí, aby si lidský intelekt uvědomil, že existují určité vztahy mezi všemi sedmi Absolutny. Ale všechno to, co je vlastní Rajské Trojici, není nutně vlastní trojjedinosti, protože trojjedinost je něco jiného než trojice. V určitých funkčních aspektech se trojjedinost může trojici podobat, ale ve své podstatě není s trojicí nikdy stejná.

Smrtelný člověk prochází velkou epochou rozšiřujících se horizontů a zvětšujících se koncepcí na Urantii a jeho kosmická filozofie se musí rychleji vyvíjet, aby udržela krok se zvětšením intelektuální arény lidského myšlení. Jak se kosmické uvědomění smrtelného člověka rozšiřuje, on vnímá souvislosti všeho, co nachází ve své materiální vědě, intelektuální filozofii a duchovním pohledu. Přesto, navzdory celé této víry v jednotu kosmu, člověk vnímá různorodost celé existence. Nehledě na všechny koncepce, týkající se neměnnosti Božstva, člověk si uvědomuje, že žije ve vesmíru neustálých změn a empirického růstu. Bez ohledu na pochopení věčnosti duchovních hodnot, člověk musí stále spoléhat na matematiku a předmatematiku síly, energie a výkonu.

Určitým způsobem věčná naplněnost nekonečnosti musí být v souladu s časovým růstem vyvíjejících se vesmírů a s nedokonalostí jejich empirických obyvatel. V určitém ohledu koncepce celého nekonečna musí být tak rozčleněna a uzpůsobena, aby smrtelný intelekt a morontiální duše mohla pochopit tuto koncepci konečné hodnoty a oduševňujícího významu.

Zatímco rozum požaduje monoteistickou jednotu kosmické reality, konečná zkušenost potřebuje předpoklad několikerých Absoluten a jejich koordinaci v kosmických vztazích. Bez koordinovaných existencí neexistuje možnost objevení se různých absolutních vztahů, nebo možnost pro působení rozdílností, proměn, přeměn, zmírňování, uzpůsobování nebo zmenšování.

V této knize je absolutní realita (nekonečnost) představena tím způsobem, jakým existuje v sedmi Absolutnech:

1. Vesmírný Otec.

2. Věčný Syn.

3. Nekonečný Duch.

4. Ostrov Ráj.

5. Božstvo Absolutní.

6. Univerzální Absolutno.

7. Neomezené Absolutno.

Prvotní Zdroj a Střed, který je Otcem Věčného Syna, je také Modelem pro Ostrov Ráj. Je to osobnost, neomezeně ztělesněna v Synovi, ale v Absolutním Božstvu je osobností, projevující se v potenciálu. Otec je energie, projevující se v systému Ráj-Havona a současně energie, skrytá v Neomezeném Absolutnu. Nekonečný se nepřetržitě objevuje v neustálých činech neomezeného Společného Činitele, zatímco ten věčně působí ve vyrovnávajících, ale skrytých činnostech Univerzálního Absolutna. Takto je Otec spojen se šesti rovnoprávnými Absolutny a všech sedm takto vykonává okruh nekonečnosti v nekončících cyklech věčnosti.

Zdálo by se, že trojjedinost absolutních vztahů je nevyhnutelná. Osobnost usiluje o spojení s jinou osobností jak na absolutní, tak i na jiných úrovních. A spojení tří osobností Ráje zvěčňuje první trojjedinost─osobnostní jednotu Otce, Syna a Ducha. Ale když se tyto tři osoby, jako osoby, spojí za účelem společné činnosti, tím ony vytvářejí trojjedinost funkční jednoty, která není trojicí, organickou entitou, ale je to trojjedinost─trojitá funkční sjednocená jednota.

Rajská Trojice není trojjedinost; není to funkční jednota; spíše je to nerozdělené a nedílné Božstvo. Otec, Syn a Duch (jako osoby) mohou udržet spojitost s Rajskou Trojicí, protože Trojice je nerozděleným Božstvem. Otec, Syn a Duch neudržují žádný podobný vztah s první trojjediností, protože ona je jejich funkčním svazkem jako tří osob. Pouze jako Trojice─jako nerozdělené Božstvo─oni kolektivně udržují vnější vztah s trojjediností jejich osobnostního sjednocení.

Proto Rajská Trojice má unikátní postavení mezi absolutními vztahy; existuje několik existenciálních trojjediností, ale pouze jedna existenciální Trojice. Trojjedinost není entita. Ona je spíše funkcionální než organická. Její členové jsou partneři a ne částmi korporace. Složky trojjediností mohou být entitami, ale samotná trojjedinost je asociace.

Nicméně, mezi trojicí a trojjediností existuje v jednom bodě přirovnání; obě se projevují v činnostech, které jsou poněkud odlišné od těch, které vytvářejí zjevný souhrn vlastností jednotlivých členů. Ale přestože oni jsou takto srovnatelní z funkčního hlediska, po jiné stránce neprokazují žádný zřetelný vztah. Mezi nimi je zhruba takový vztah, jako mezi funkcí a systémem. Ale funkce trojjediného spojení není funkcí trojného systému nebo entity.

Přesto jsou trojjedinosti reálné, skutečně reálné. V nich probíhá funkcionálnost celostní reality a skrze ně Vesmírný Otec uskutečňuje bezprostřední a osobní řízení hlavních funkcí nekonečnosti.

4. Sedm trojjediností

Při pokusu popsat sedm trojjediností je nezbytné zdůraznit, že Vesmírný Otec je původním členem každé z nich. On je, byl a vždy bude: Prvotním Vesmírným Otcem-Zdrojem, Absolutním Středem, Prvopříčinou, Univerzálním Kontrolorem, Bezmezným Aktivátorem, Původní Jednotou, Bezvýhradným Podporovatelem, První Osobou Božstva, Primárním Kosmickým Modelem a Podstatou Nekonečnosti. Vesmírný Otec je osobní příčinou Absoluten; on je absolutno Absoluten.

Podstatu a význam sedmi trojjediností je možno představit následujícím způsobem:

První trojjedinost─osobitě-účelová trojjedinost. Je to seskupení osobností třech Božstev:

1. Vesmírný Otec.

2. Věčný Syn.

3. Nekonečný Duch.

Toto je trojitý svazek lásky, laskavosti a péče─účelové a osobité spojení tří věčných Rajských osobností. Toto spojení se projevuje božským bratrstvím, láskou k tvorům, otcovským jednáním a podporováním vzestupu. Božské osobnosti této první trojjedinosti jsou Bohy, kteří udělují osobnost, poskytují ducha a obdarovávají mysl.

Tato trojjedinost se vyznačuje nekonečnou vůlí; ona působí během věčné přítomnosti a v celém minulém-přítomném-budoucím toku času. Toto spojení poskytuje volní nekonečnost a zajišťuje mechanizmy, pomocí kterých se osobité Božstvo samo zjevuje tvorům evolujícího kosmu.

Druhá trojjedinost─trojjedinost síly a modelu. Zdali je to maličký ultimaton, planoucí hvězda, nebo vířící se mlhovina, nebo také střední vesmír či supervesmíry, od nejmenšího k největšímu uspořádání hmoty vždy fyzický model─kosmické utváření─pochází z funkce této trojjedinosti. Tento svazek tvoří:

1. Otec-Syn.

2. Ostrov Ráj.

3. Společný Činitel.

Energie je organizována kosmickými zástupci Třetího Zdroje a Středu; energie je upravována podle modelu Ráje─absolutní materializace─ale za veškerou takovou manipulací je přítomnost Otce-Syna, jejichž spojení nejprve aktivovalo model Ráje ve vznik Havony, doprovázený zrozením Nekonečného Ducha─Společného Činitele.

Ve své náboženské zkušenosti se tvorové spojují s Bohem, který je láskou, ale takové duchovní vnímání nesmí nikdy zastínit rozumové poznání vesmírného faktu modelu, kterým je Ráj. Rajské osobnosti získávají dobrovolnou úctu všech tvorů v důsledku podmanivé síly božské lásky a vedou všechny takové v duchu narozené osobnosti k nebeskému potěšení z nekončící služby konečných synů Boha. Druhá trojjedinost je architektem prostorového jeviště, na kterém se tyto procesy odvíjejí; ona stanovuje modely kosmického uspořádání.

Láska může charakterizovat božskost první trojjedinosti, ale model je galaktickým projevem druhé trojjedinosti. To, čím je první trojjedinost pro evolující osobnosti, druhá trojjedinost je pro evolující vesmíry. Model a osobnost jsou dva velké projevy činnosti Prvotního Zdroje a Středu; a bez ohledu na to, jak obtížné je to pochopit, je nicméně pravdou, že model síly a láskyplné osoby jsou jednou a tou samou univerzální realitou; Ostrov Ráj a Věčný Syn jsou stejného druhu, ale protichůdnými zjeveními nepochopitelné podstaty Vesmírného Otce-Síly.

Třetí trojjedinost─duchovně-evoluční trojjedinost. Celistvost duchovního projevu má svůj začátek a konec v tomto spojení:

1. Vesmírný Otec.

2. Syn-Duch.

3. Božstvo Absolutní.

Od duchovní potence k Rajskému duchu projevy každého ducha v reálnosti pocházejí z tohoto trojjediného spojení čistě duchovní podstaty Otce, aktivních duchovních hodnot Syna-Ducha a neomezených duchovních potenciálů Božstva Absolutního. V této trojjedinosti vznikají, plně se projevují a dosahují konečného cíle existenciální hodnoty ducha.

Otec existuje před duchem; Syn-Duch působí jako aktivní tvořivý duch; Božstvo Absolutní existuje jako všeobsahující duch, dokonce mimo ducha.

Čtvrtá trojjedinost─trojjedinost nekonečnosti energie. V této trojjedinosti se zvěčňují začátky a konce veškeré energetické reality, od prostorové potence do monoty. Toto uskupení tvoří:

1. Otec-Duch.

2. Ostrov Ráj.

3. Neomezené Absolutno.

Ráj je centrem energo-silové aktivace kosmu─vesmírným umístěním Prvotního Zdroje a Středu, kosmickým středem Neomezeného Absolutna a zdrojem veškeré energie. V této trojjedinosti je existenciálně přítomen energetický potenciál nekonečného kosmu, jehož pouhými částečnými projevy jsou velký vesmír a hlavní vesmír.

Čtvrtá trojjedinost fakticky řídí základní jednotky kosmické energie a uvolňuje je ze sevření Neomezeného Absolutna v přímé úměrnosti k výskytu v empirických Božstvech subabsolutní schopnosti kontrolovat a stabilizovat proměňující se kosmos.

Tato trojjedinost je silou a energií. Nekonečné možnosti Neomezeného Absolutna jsou soustředěny kolem absolutizmu Ostrova Ráje, odkud vycházejí nepředstavitelné impulsy jinak staticky nehybného Neomezeného. A nikdy nekončící tlukot materiálního srdce Ráje v nekonečném kosmu bije v souladu s nevysvětlitelným modelem a nepředvídatelným plánem Nekonečného Aktivátora─Prvotního Zdroje a Středu.

Pátá trojjedinost─trojjedinost reaktivní nekonečnosti. Toto spojení tvoří:

1. Vesmírný Otec.

2. Univerzální Absolutno.

3. Neomezené Absolutno.

Toto seskupení zvěčňuje funkční realizaci v nekonečnosti všeho, co podléhá aktualizaci v oblastech nebožské reality. Tato trojjedinost projevuje neomezenou schopnost reagovat na volné, příčinné, rozpínací a modelové činnosti a přítomnosti ostatních trojjediností.

Šestá trojjedinost─trojjedinost kosmicky spojeného Božstva. Toto uskupení tvoří:

1. Vesmírný Otec.

2. Božstvo Absolutní.

3. Univerzální Absolutno.

Toto spojení v kosmu existujícího Božstva projevuje imanenci Božstva společně s transcendentnem Božstva. Je to poslední napřažení božskosti na úrovních nekonečnosti směrem k těm realitám, které se nacházejí mimo oblast zbožštěné reality.

Sedmá trojjedinost─trojjedinost nekonečné jednoty. Toto je jednota nekonečnosti funkčně se projevující v čase a věčnosti, rovnocenné sjednocení aktuálního a potenciálního. Tuto skupinu tvoří:

1. Vesmírný Otec.

2. Společný Činitel.

3. Univerzální Absolutno.

Společný Činitel univerzálně sjednocuje rozličné funkční aspekty veškeré uskutečněné reality na všech úrovních projevu, od konečných přes transcendentální a dál do absolutních. Univerzální Absolutno dokonale vyrovnává rozdílnosti, tkvící v lišících se aspektech veškeré nedokončené reality, od bezlimitních potenciálů aktivně-volní a příčinné reality Božstva k bezmezným možnostem statické, reaktivní a nebožské reality v nepochopitelných sférách Neomezeného Absolutna.

Při svém působení v této trojjedinosti Společný Činitel a Univerzální Absolutno stejně reagují na Božstvo a nebožské přítomnosti, stejně tak i Prvotní Zdroj a Střed, který je v tomto vztahu ve skutečnosti konceptuálně nerozeznatelný od JÁ JSEM.

Tato přiblížení jsou dostatečná k tomu, aby objasnila koncepci trojjediností. Bez znalosti nejvyšší úrovně trojjediností nemůžete nikdy pochopit prvních sedm. I když nepovažujeme za moudré pokusit se o nějaká další podrobná upřesnění, můžeme konstatovat, že existuje patnáct trojjediných spojeních Prvotního Zdroje a Středu, z nichž osm není v těchto kapitolách odhaleno. Tato neodhalená spojení se týkají reálností, aktuálností a potenciálností, které jsou hranicemi empirické úrovně svrchovanosti.

Trojjedinosti jsou funkčním setrvačníkem nekonečnosti, sjednocením jedinečností Sedmi Nekonečných Absoluten. Je to právě existenciální přítomnost trojjediností, která umožňuje Otci-JÁ JSEM prožívat funkční nekonečnost jednoty navzdory různosti nekonečnosti v sedmi Absolutnech. Prvotní Zdroj a Střed je sjednocujícím členem všech trojjediností; v něm mají všechny věci svůj nepodmíněný začátek, věčnou existenci a nekonečný cíl─“v něm spočívá všechno“.

Ačkoliv tato spojení nemohou zvětšit nekonečnost Otce-JÁ JSEM, zdá se, že díky nim jsou možné subnekonečné a subabsolutní projevy jeho reálnosti. Sedm trojjediností znásobuje všestrannost, zvěčňuje nové síly, dělá božskými nové hodnoty, odkrývá nové možnosti, odhaluje nové významy; a všechny tyto rozdílné projevy v čase a prostoru a ve věčném kosmu existují v hypotetické stáze původní nekonečnosti JÁ JSEM.

5. Trojitá spojenectví

Existují některé jiné trojjediné vztahy, které neobsahují Otce, ale to nejsou opravdové trojjedinosti a vždy se odlišují od trojjediností s Otcem. Mají různorodé názvy: sdružené trojjedinosti, stejnorodé trojjedinosti a trojitá spojenectví. Jsou důsledkem existence trojjediností. Dvě z těchto spojeních jsou vytvořena následovně:

Trojité spojenectví Aktuálnosti─představuje vzájemné vztahy tří absolutních aktuálních podstat:

1. Věčného Syna.

2. Ostrov Ráj.

3. Společný Činitel.

Věčný Syn je absolutnem duchovní reality, absolutní osobností. Ostrov Ráj je absolutnem kosmické reality, absolutním modelem. Společný Činitel je absolutnem reality mysli, rovnoprávným partnerem absolutní duchovní reality a existenciálním sjednocením osobnosti a energie v Božstvu. Toto trojité spojení vyvolává koordinaci souhrnu aktualizované reality─reality ducha, kosmu a mysli. Je neomezeno v aktuálnosti.

Trojité spojenectví Potenciálnosti─představuje spojení tří Absoluten potenciálnosti:

1. Božstvo Absolutní.

2. Univerzální Absolutno.

3. Neomezené Absolutno.

Tímto způsobem jsou vzájemně propojeny zásobárny latentní energetické reality─reality ducha, mysli a kosmu. Toto spojení poskytuje integraci veškeré latentní energetické reality. Je nekonečné v potenciálu.

Tak, jak jsou trojjedinosti v prvé řadě spojeny s funkčním sjednocením nekonečnosti, tak i trojitá spojenectví jsou zapojena do kosmického projevu empirických Božstev. Trojjedinosti mají nepřímý vztah s empirickými Božstvy─Nejvyšším, Konečným a Absolutním─zatímco trojitá spojenectví k nim mají vztah přímý. Objevují se ve vyvíjejícím se energeticko-osobnostním spojení Nejvyšší Bytosti. A pro časové tvory prostoru je Nejvyšší Bytost odhalenou jednotou JÁ JSEM.

[Představeno Melkísedekem Nebadonu.]

Foundation Info

Verze pro tiskVerze pro tisk

Urantia Foundation, 533 W. Diversey Parkway, Chicago, IL 60614, USA
Tel: +1-773-525-3319; Fax: +1-773-525-7739
© Urantia Foundation. All rights reserved