Kapitola 105 Božstvo a realita

   
   Paragraph Numbers: On | Vypnuto
Verze pro tiskVerze pro tisk

Koncept kopie

Kniha Urantia

Kapitola 105

Božstvo a realita

105:0.1 (1152.1) DOKONCE i pro vysoké řády vesmírných inteligencí je nekonečnost pochopitelná jen částečně a konečnost reality srozumitelná pouze relativně. Lidská mysl, tak jak se snaží proniknout do tajemství původu a osudu všeho, co je nazýváno reálným, si může pomoci při řešení tohoto problému tím, že bude vnímat věčnost-nekonečnost jako téměř neohraničenou elipsu, která je vytvořena jednou absolutní příčinou a která působí v celém tomto vesmírném okruhu ustavičného obměňování─neustálého hledání nějakého absolutna a nekonečného potenciálu osudu.

105:0.2 (1152.2) Když se smrtelný intelekt snaží pochopit koncepci totální reality, taková konečná mysl stojí tváří v tvář k nekonečnosti-realitě, kdy totální realita je nekonečnost a proto nemůže být nikdy plně pochopena žádnou myslí, jejíž schopnost koncepčního chápání je subnekonečná.

105:0.3 (1152.3) Lidská mysl stěží může vytvořit adekvátní představu o věčných existencích a bez takového vnímání je také nemožné vylíčit naše koncepce totální reality. Nicméně, my se můžeme o takové zobrazení pokusit, i když jsme si plně vědomi, že naše koncepce musí být v procesu překladatelských úprav zcela změněny a upraveny na úroveň vnímání smrtelné mysli.

1. Filozofická koncepce „Já Jsem“

105:1.1 (1152.4) Absolutní prvotní příčinnost v nekonečnosti přisuzují filozofové vesmírů Vesmírnému Otci, působícího jako nekonečné, věčné a absolutní JÁ JSEM.

105:1.2 (1152.5) Existují mnohá nebezpečí spojená s vylíčením této ideje nekonečného JÁ JSEM smrtelnému intelektu, protože tato koncepce je natolik vzdálená lidskému empirickému chápání, že může způsobit vážná zkreslení významů a špatné pochopení hodnot. Nicméně, filozofická koncepce JÁ JSEM poskytuje konečným bytostem určitý základ ve snaze dosáhnout částečného pochopení absolutních původů a nekonečných osudů. Ale musíme si ujasnit, že ve všech našich pokusech ozřejmit vznik a dosažení reality je tato koncepce JÁ JSEM, ve všech významech a hodnotách osobnosti, synonymem pro První Osobu Božstva─Vesmírného Otce všech osobností. Ale tato zásada o JÁ JSEM není již tak čistě identifikovatelná v nebožských oblastech všeobecné reality.

105:1.3 (1152.6) JÁ JSEM je Nekonečným; JÁ JSEM je také nekonečnost. Z pohledu postupnosti, času, celá realita má svůj původ v nekonečném JÁ JSEM, jehož ojedinělá existence v uplynulé nekonečné věčnosti musí být první filozofickou zásadou pro konečného tvora. Koncepce JÁ JSEM znamená neomezenou věčnost─nerozlišitelnou realitu všeho, co se kdy může objevit v celé nekonečné věčnosti.

105:1.4 (1153.1) Jako existenciální koncepce JÁ JSEM není ani zbožštěním, ani nezbožštěním, není ani aktuálním a ani potenciálním, není ani osobním a ani neosobním, není ani statickým a ani dynamickým. Žádné pojmenování nemůže být použito pro Nekonečného, kromě konstatování, že JÁ JSEM existuje. Filozofická zásada o JÁ JSEM je jedinou vesmírnou koncepcí, která je poněkud obtížnější na pochopení než koncepce Neomezeného Absolutna.

105:1.5 (1153.2) Konečná mysl nutně musí mít začátek a přestože nikdy nebyl u reality skutečný začátek, existují určité vztahy příčinnosti, kterými je realita spojena s nekonečností. Předrealitu─prvotní, věčnou situaci─si je možno představit jako něco takového: v nějaké nekonečné dálce, hypotetický moment věčné minulosti, JÁ JSEM, může být chápán současně jako podstata a ne-podstata, jako příčina a důsledek, jako projev vůle a reakce. V tomto hypotetickém věčnostním momentu není nikde v celé nekonečnosti rozdílnost. Nekonečnost je naplněna nekonečným; Nekonečný obsahuje nekonečnost. Toto je hypotetický statický moment věčnosti; reality jsou ještě skryty ve svých potenciálech a potenciály se ještě neobjevily v nekonečnosti JÁ JSEM. Ale i v takové domnělé situaci musíme předpokládat existování možnosti osobní vůle.

105:1.6 (1153.3) Stále si pamatujte, že lidské chápání Vesmírného Otce je osobní zkušeností. Bůh, jako váš duchovní Otec, je dostupný vašemu vnímání a vnímání všech ostatních smrtelníků, ale vaše empirická důstojná představa o Vesmírném Otci musí být vždy menší než vaše filozofické stanovisko k Prvotnímu Zdroji a Středu, JÁ JSEM. Když my mluvíme o Otci, myslíme tím Boha, který může být pochopitelný jeho tvory, jak vysokými tak i nízkými, ale v Božstvu je mnohem více, což je nepochopitelné pro vesmírné tvory. Bůh, váš Otec a můj Otec, je ten aspekt Nekonečného, který my vnímáme v našich osobnostech jako aktivní empirickou realitu, ale JÁ JSEM navždy zůstává naší hypotézou o všem, co cítíme jako nepoznatelné o Prvotním Zdroji a Středu. A dokonce tato hypotéza je pravděpodobně hodně vzdálená od nevysvětlitelné nekonečnosti původní reality.

105:1.7 (1153.4) Vesmír vesmírů, se svým nespočetným množstvím bydlících osobností, je obrovským a složitým organismem, ale Prvotní Zdroj a Střed je nekonečně složitější než vesmíry a osobnosti, které se stávají reálnými v reakci na jeho záměrné pokyny. Když stojíte v úžase nad velikostí hlavního vesmíru, zapřemýšlejte o tom, že dokonce takové nepředstavitelné tvoření může být pouze částečným odhalením Nekonečného.

105:1.8 (1153.5) Nekonečnost je opravdu vzdálena úrovni empirického chápání smrtelníka, ale také v této epoše Urantie vaše představy o nekonečnosti vzrůstají a budou vzrůstat po celou dobu vašich nekonečných osudů, směřujících do nekonečné budoucnosti. Pro konečného tvora nemá neomezená nekonečnost význam, ale nekonečnost je schopna vlastního omezení a projevu reality na všech úrovních vesmírných existencí. A tvář, kterou Nekonečný obrací ke všem vesmírným osobnostem je tvář Otce─Vesmírného Otce lásky.

2. Já Jsem─Trojjediný a Sedmidílný

105:2.1 (1153.6) Při přemýšlení o původu reality mějte vždy na paměti, že celá absolutní realita je z věčnosti a že u ní neexistuje začátek existence. Když hovoříme o absolutní realitě, zmiňujeme se o třech existenciálních osobách Božstva, Ostrovu Ráj a tří Absoluten. Těchto sedm realit je koordinovaně věčné, bez ohledu na to, že my používáme časoprostorový jazyk při představování jejich postupných původů lidským bytostem.

105:2.2 (1154.1) Při sledování chronologického popisu původů reality musí být stanoven teoretický moment „prvního“ volního projevu a „první“ zpětné reakce v mezích JÁ JSEM. V našich pokusech popsat vznik a vývoj reality může dané stadium být představeno jako samo-odlišení Nekonečného od Nekonečnosti, ale postulování tohoto dvojného vztahu se musí vždy rozšiřovat do trojné koncepce skrze přiznání kontinuity Nekonečnosti, JÁ JSEM.

105:2.3 (1154.2) Tato samoproměna JÁ JSEM kulminuje v mnohačetných rozdílnostech zbožštěné a nezbožštěné reality, potenciální a aktuální reality a některých jiných realit, které mohou stěží být takto klasifikovány. Tyto rozdílnosti teoretického jediného JÁ JSEM jsou věčně sjednoceny souběžnými vztahy, vznikající v mezích JÁ JSEM─předpotenciální, předaktuální, předosobní, monotetická předrealita, která i když je nekonečná, se odkrývá jako absolutní v přítomnosti Prvotního Zdroje a Středu a jako osobnost v bezmezné lásce Vesmírného Otce.

105:2.4 (1154.3) Těmito vnitřními proměnami JÁ JSEM vytváří základ pro sedmidílný samovztah. Filozofická (časová) koncepce ojedinělého JÁ JSEM a přechodná (časová) koncepce JÁ JSEM jako trojjediného mohou být nyní zvětšeny, aby obsahovaly JÁ JSEM jako sedmidílného. Tento sedmidílný─nebo sedmistupňový─charakter je možno nejlépe představit ve vztahu k Sedmi Absolutnům Nekonečnosti:

105:2.5 (1154.4) 1. Vesmírný Otec. JÁ JSEM jako otec Věčného Syna. Toto je původní osobnostní vztah aktuálních okolností. Absolutní osobnost Syna dělá absolutním fakt otcovství Boha a vytváří status potenciálního synovství všech osobností. Tento vztah ustanovuje osobnost Nekonečného a završuje jeho duchovní odhalení v osobnosti Prvorozeného Syna. Tento aspekt JÁ JSEM je částečně poznatelný na duchovních úrovních také ve zkušenosti smrtelníků, kteří ještě v těle mohou ctít našeho Otce.

105:2.6 (1154.5) 2. Vesmírný Správce. JÁ JSEM jako příčina věčného Ráje. Toto je původní neosobní vztah aktuálních událostí, prvotní neduchovní spojení. Vesmírný Otec je Bůh-jako-láska; Vesmírný Správce je Bůh-jako-model. Tento vztah ustanovuje potenciál formy─konfiguraci─ a určuje hlavní model neosobního a neduchovního spojení─hlavní model, ze kterého jsou udělány všechny kopie.

105:2.7 (1154.6) 3. Vesmírný Tvořitel. JÁ JSEM jako jeden s Věčným Synem. Toto spojení Otce a Syna (v přítomnosti Ráje) zahajuje tvořivý cyklus, který vrcholí objevením se sjednocené osobnosti a věčného vesmíru. Z pohledu konečného smrtelníka má realita své skutečné začátky v objevení se věčné Havony. Tento tvořivý čin Božstva je uskutečněn a vykonán Bohem Konání, který je podstatou jednoty Otce-Syna, projevované na všech úrovních ve vztahu ke všem úrovním aktuálních okolností. Proto je božská tvořivost hodnověrně charakterizována jednotou a tato jednota je vnějším odrazem absolutní ojedinělosti dvojitosti Otce-Syna a Trojice─Otce-Syna-Ducha.

105:2.8 (1155.1) 4. Nekonečný Podporovatel. JÁ JSEM jako samoasociativní. Toto je prvotní spojení statických a potenciálních vlastností reality. V tomto vztahu jsou všechny podmíněnosti a nepodmíněnosti kompenzovány. Tento aspekt JÁ JSEM je nejlépe chápán jako Univerzální Absolutno─sjednotitel Božstva a Neomezených Absoluten.

105:2.9 (1155.2) 5. Nekonečný Potenciál. JÁ JSEM jako samozpůsobilý. Toto je výstupní hodnota nekonečnosti, sloužící jako věčné svědectví dobrovolného samoomezení JÁ JSEM, díky kterému bylo dosaženo trojdílného sebevyjádření a samozjevení. Tento aspekt JÁ JSEM je obvykle chápán jako Božstvo Absolutní.

105:2.10 (1155.3) 6. Nekonečná Výkonnost. JÁ JSEM jako staticky-reaktivní. Toto je nekonečná matrix, možnost celého budoucího rozšiřování vesmíru. Tento aspekt JÁ JSEM je pravděpodobně nejlépe vnímán jako supergravitační přítomnost Neomezeného Absolutna.

105:2.11 (1155.4) 7. Univerzální Nekonečný. JÁ JSEM jako JÁ JSEM. Toto je stáza, nebo vlastní vzájemný vztah Nekonečnosti, věčný fakt reality nekonečnosti a všeobecná pravda o nekonečnosti reality. Do té míry, do jaké je tento vztah rozpoznatelný jako osobnost, je odhalen vesmírům v božském Otci všech osobností─i také absolutní osobnosti. Do té míry, do jaké je tento vztah vyjádřitelný neosobně, jeho spojení s vesmírem se projevuje jako absolutní soudržnost čisté energie a čistého ducha v přítomnosti Vesmírného Otce. Do té míry, do jaké je tento vztah vnímatelný jako absolutní, je odhalen v nadřazenosti Prvotního Zdroje a Středu; v něm my všichni žijeme a pohybujeme se a máme naše bytí, od tvorů prostoru po obyvatele Ráje; a to stejné platí jak o hlavním vesmíru, tak i o ultimatonu. A to také rovněž platí o tom, co bude, tak jako o tom co je a co bylo.

3. Sedm absoluten nekonečnosti

105:3.1 (1155.5) Sedm původních vztahů v mezích JÁ JSEM se zvěčňuje jako Sedm Absoluten Nekonečnosti. Ale, i když my můžeme popsat původy reality a rozlišení nekonečnosti postupným vyprávěním, ve skutečnosti je všech sedm Absoluten neomezeně a rovnocenně věčných. Pro smrtelné mysli je možná nutné pochopit jejich začátky, ale vždy by tato představa měla být zastíněna uvědoměním, že sedm Absoluten nemělo žádný začátek; jsou věčné a takové vždy byly. Sedm Absoluten jsou předpokladem reality. V těchto pojednáních jsou popsány následujícím způsobem:

105:3.2 (1155.6) 1. Prvotní Zdroj a Střed. První Osoba Božstva a základní model ne-božskosti, Bůh, Vesmírný Otec, tvořitel, správce a podporovatel; univerzální láska, věčný duch a nekonečná energie; potenciál všech potenciálů a zdroj všeho aktuálního; stabilita veškeré statiky a dynamika všech změn; zdroj modelu a Otec osob. Všech sedm absoluten společně se rovnají nekonečnosti, ale Vesmírný Otec sám je ve skutečnosti nekonečným.

105:3.3 (1155.7) 2. Druhý Zdroj a Střed. Druhá Osoba Božstva, Věčný a Prvorozený Syn; absolutní osobnost reálnosti JÁ JSEM a základ pro uskutečnění-zjevení „osobnosti JÁ JSEM“. Žádná osobnost nemůže doufat v dosažení Vesmírného Otce bez prostřednictví jeho Věčného Syna; rovněž nemůže žádná osobnost dosáhnout duchovních úrovní existence bez podpory a pomoci tohoto absolutního modelu pro všechny osobnosti. Ve Druhém Zdroji a Středu je duch bezvýhradný, zatímco osobnost je absolutní.

105:3.4 (1156.1) 3. Rajský Zdroj a Střed. Druhý model ne-božskosti, věčný Ostrov Ráj; podstata pro uskutečnění-zjevení „JÁ JSEM síly“ a základ pro ustanovení gravitačního řízení ve všech vesmírech. Ve vztahu k veškeré aktualizované, neduchovní, neosobní a nevolní realitě je Ráj absolutnem modelů. Tak, jak je duchovní energie spojena s vesmírným Otcem skrze absolutní osobnost Mateřského Syna, tak je veškerá kosmická energie držena v gravitačním dohledu Prvotního Zdroje a Středu prostřednictvím absolutního modelu Ostrova Ráj. Ráj není prostor; prostor existuje ve vztahu k Ráji a chroničnost pohybu je stanovena Rájem. Věčný Ostrov je absolutně nehybný; všechna ostatní organizovaná a organizující energie je ve věčném pohybu; v celém prostoru je nehybná pouze přítomnost Neomezeného Absolutna a Neomezený je rovnocenný Ráji. Ráj existuje ve středu prostoru, Neomezené Absolutno jím prostupuje a všechny vzájemné existence mají své bytí v mezích této sféry.

105:3.5 (1156.2) 4. Třetí Zdroj a Střed. Třetí Osoba Božstva, Společný Činitel; nekonečný integrátor kosmických energií Ráje s duchovními energiemi Věčného Syna; dokonalý koordinátor motivů vůle a mechaniky síly; sjednotitel veškeré aktuální a činné reality. Skrze službu svých početných dětí nekonečný Duch odkrývá soucit Věčného Syna a současně působí jako nekonečný manipulátor, navždy vplétající model Ráje do energií prostoru. Tentýž Společný Činitel, tento Bůh Činu, Bůh Konání, je dokonalým vyjádřením bezlimitních plánů a záměrů Otce-Syna, zatímco on sám působí jako zdroj mysli a poskytovatel intelektu tvorům rozsáhlého kosmu.

105:3.6 (1156.3) 5. Božstvo Absolutní. Příčinnost, potenciálně osobní možnosti univerzální reality, totálnost celého potenciálu Božstva. Božstvo Absolutní účelově podmiňuje neomezené, absolutní a nebožské reality. Božstvo Absolutní podmiňuje absolutní a absolutizuje nepodmíněné─zahajovatel osudu.

105:3.7 (1156.4) 6. Neomezené Absolutno. Statické, reaktivní a nepůsobící Absolutno; neodkrytá kosmická nekonečnost JÁ JSEM; totálnost nezbožštěné reality a konečnost všeho neosobního potenciálu. Působení Neomezeného je ohraničeno prostorem, ale přítomnost Neomezeného je neohraničena, je nekonečná. Existuje koncepční periférie hlavního vesmíru, ale přítomnost Neomezeného je bezmezná; dokonce věčnost nemůže vyčerpat nezměrnou nehybnost nebožského Absolutna.

105:3.8 (1156.5) 7. Univerzální Absolutno. Sjednotitel zbožštěného a nezbožštěného; harmonizátor absolutního a relativního. Univerzální Absolutno (tím, že je statické, potenciální a asociativní) vyrovnává napětí mezi věčně existujícím a nedokončeným.

105:3.9 (1156.6) Sedm Absoluten Nekonečnosti jsou podstatou pro začátky reality. Z pohledu smrtelných myslí se Prvotní Zdroj a Střed jeví jako předchůdce všech absoluten. Ale takové tvrzení, jakkoliv užitečné, je neplatné kvůli koexistenci ve věčnosti Syna, Ducha, tří Absoluten a Ostrova Ráj.

105:3.10 (1157.1) Je pravda, že Absolutna jsou projevy JÁ JSEM-prvotního Zdroje a Středu; faktem je, že tato Absolutna neměla nikdy začátek, ale jsou rovnocennými věčnými podstatami s Prvotním Zdrojem a Středem. Vztahy absoluten ve věčnosti nemohou být vždy představeny bez zahrnutí paradoxů časového jazyka a koncepčních modelů prostoru. Ale bez ohledu na jakékoliv zmatek, týkající se původu Sedmi Absoluten Nekonečnosti, je jak faktem, tak i pravdou, že všechna realita je založena na jejich věčné existenci a nekonečnosti jejich vztahů.

4. Jednota, dvojitost a trojjedinost

105:4.1 (1157.2) Filozofové vesmíru považují věčnou existenci JÁ JSEM za prvotní zdroj celé reality. A současně s tím předpokládají samo-rozčlenění JÁ JSEM do primárních samovztahů─sedmi aspektů nekonečnosti. A souběžně s touto domněnkou přichází třetí předpoklad─objevení se věčnosti Sedmi Absoluten Nekonečnosti a zvěčnění dvojitého spojení sedmi aspektů JÁ JSEM a těchto sedmi Absoluten.

105:4.2 (1157.3) Takto se samo-zjevení JÁ JSEM rozvíjí od statického „já“ přes samo-rozčlenění a samovztah k absolutním vztahům, vztahům se samo-vyplynulými Absolutny. Timto se objevuje dvojitost ve věčném spojení Sedmi Absoluten Nekonečnosti se sedmidílnou nekonečností samo-rozčleněných aspektů samo-zjevujícího se JÁ JSEM. Tyto dvojité vztahy, které se zvěčňují ve vztahu k vesmíru jako sedm Absoluten, zvěčňují výchozí základy pro celou vesmírnou realitu.

105:4.3 (1157.4) Několikrát bylo řečeno, že jednota plodí dvojitost, že dvojitost plodí trojjedinost a že trojjedinost je věčným předchůdcem všech věcí. Skutečně existují tři velké typy prvotních vztahů a ty jsou:

105:4.4 (1157.5) 1. Vztahy jednoty. Vztahy, existující uvnitř JÁ JSEM, jehož jednota je z toho vnímána jako trojdílná a pak jako sedmidílné samo-rozčlenění.

105:4.5 (1157.6) 2. Vztahy dvojitosti. Vztahy, existující mezi JÁ JSEM jako sedmidílným a Sedmi Absolutny Nekonečnosti.

105:4.6 (1157.7) 3. Vztahy trojjedinosti. Odtud vycházejí funkční spojení Sedmi Absoluten Nekonečnosti.

105:4.7 (1157.8) Vztahy trojjedinosti vznikají ze základů dvojitosti kvůli nevyhnutelnosti vzájemných vztahů Absoluten. Takové trojjediné vztahy zvěčňují potenciál celé reality; obsahují jak zbožštěnou, tak i nezbožštěnou realitu.

105:4.8 (1157.9) JÁ JSEM je neomezená nekonečnost jako jednota. Dvojitosti zvěčňují základy reality. Trojjedinosti vedou k realizaci nekonečnosti jako vesmírné funkci.

105:4.9 (1157.10) Předexistenční se stává existenčním v sedmi Absolutnech a existenční se stává funkčním v trojjedinostech─základní spojení Absoluten. A současně se zvěčněním trojjediností je připravena vesmírná scéna─existují potenciály a jsou přítomny hodnoty─a úplnost věčnosti je svědkem rozrůznění kosmické energie, rozšiřování Rajského ducha a obdarování myslí, společně s poskytnutím osobnosti, v důsledku čehož všechny tyto odvozeniny Božstva a Ráje se sjednotí ve zkušenosti na úrovni tvora a jinými metodami na vyšších úrovních.

5. Rozšíření konečné reality

105:5.1 (1158.1) Tak, jak původní rozčlenění JÁ JSEM musí vycházet z vnitřní a soběstačné vůle, tak také rozšíření konečné reality musí být připsáno volním činům Rajského Božstva a důsledkovým adaptacím funkčních trojjediností.

105:5.2 (1158.2) Před zbožštěním konečnosti by se zdálo, že všechno rozrůznění reality se odehrálo na absolutních úrovních; ale volní čin, rozšiřující konečnou realitu, znamená také omezení absolutnosti a předpokládá vznik vztažných podstat.

105:5.3 (1158.3) Ačkoliv předkládáme naše vyprávění jako posloupné události a popisujeme historické objevení se konečného jako přímou odvozeninu absolutního, mělo by se brát v úvahu to, že transcendentální existovalo jak před, tak i po všem, co je konečné. Ve vztahu ke konečnému jsou transcendentální meze jak příčinami, tak i završeními.

105:5.4 (1158.4) Možnost konečného je obsažena v Nekonečném, ale přeměna možnosti do pravděpodobnosti a nevyhnutelnosti musí být připsána samo-existující svobodné vůli Prvotního Zdroje a Středu, aktivujícího všechna trojdílná spojení. Pouze nekonečnost vůle Otce může tak uzpůsobit absolutní úroveň bytí, aby vedla ke vzniku mezního, nebo vytvořit konečné.

105:5.5 (1158.5) S objevením se relativní a podmíněné reality vzniká nový cyklus reality─cyklus růstu─velkolepý sestup z vrcholů nekonečnosti do oblasti konečného, který navěky směřuje do středu k Ráji a Božstvu, neustále hledajíc ty vysoké cíle, odpovídající svému nekonečnému zdroji.

105:5.6 (1158.6) Tyto nepředstavitelné procesy značí začátek historie vesmíru, značí vznik samotného času. Pro tvora začátek konečnosti je vznikem reality; z pozice mysli tvora neexistuje před vznikem konečného žádná představitelná skutečnost. Tato nová objevující se konečná realita existuje ve dvou původních fázích:

105:5.7 (1158.7) 1. Primární maxima─nejvyšší dokonalá realita, havonský typ vesmíru a vytvořených tvorů.

105:5.8 (1158.8) 2. Druhotná maxima─nejvýše zdokonalená reality, supervesmírný typ vytvořených tvorů a tvoření.

105:5.9 (1158.9) A tak jsou potom dva původní typy projevu: konstitutivně dokonalý a evolučně zdokonalený. Ty dva jsou sladěny ve vztazích věčnosti, ale v mezích času jsou zdánlivě rozdílní. Factor času znamená růst pro to, co roste; sekundární koneční rostou; proto, to, co roste, se musí jevit v čase jako nedokončené. Ale tyto rozdílnosti, které jsou tak důležité pro tuto stranu Ráje, neexistují ve věčnosti.

105:5.10 (1158.10) My mluvíme o dokonalém a zdokonaleném jako o primárních a sekundárních maximech, ale existuje ještě jiný typ: v důsledku trinitarizování a dalších vztahů mezi primárními a sekundárními vznikají terciární maxima─věci, významy a hodnoty, které nejsou ani dokonalé, ani zdokonalené a přesto jsou sladěny s oběma původními faktory.

6. Důsledky rozšíření konečné reality

105:6.1 (1159.1) Celé rozšíření konečných existencí představuje přechod od potenciálního k aktuálnímu v rámci absolutních asociací funkční nekonečnosti. Z mnohých důsledků tvořivého aktualizování konečného je možno uvést čtyři:

105:6.2 (1159.2) 1. Reakce božstva─vznik tří úrovní empirické svrchovanosti: skutečnost svrchovanosti osobního ducha v Havoně, potenciální svrchovanost osobní moci v budoucím velkém vesmíru a schopnost pro určitou neznámou funkci empirické mysli, působící na některé úrovni svrchovanosti v budoucím hlavním vesmíru.

105:6.3 (1159.3) 2. Reakce vesmíru obsahuje aktivaci stavitelských plánů pro vytvoření prostorové úrovně supervesmírů a tato evoluce stále pokračuje po celou dobu organizování sedmi supervesmírů.

105:6.4 (1159.4) 3. Důsledky ve sféře tvorů. Následkem rozšíření konečné reality byl vznik dokonalých bytostí, řádu věčných obyvatel Havony, a zdokonalených vzestupných evolučních bytostí ze sedmi supervesmírů. Ale dosažení dokonalosti v evoluční (tvořivě-časové) zkušenosti předpokládá, že výchozím bodem je něco jiného, než dokonalost. Tak se v evolučních tvořeních objevuje nedokonalost. A to je zdroj potenciálního zla. Nepřizpůsobivost, nesoulad a konflikt─to všechno jsou věci, které provázejí evoluční růst, od fyzických vesmírů po individuální tvory.

105:6.5 (1159.5) 4. Reakce božskosti na nedokonalost, tkvící v časovém prodlení evoluce je odkryta v kompenzující přítomnosti Boha Sedmidílného a pomocí jeho činností je zdokonalující spojeno jak s dokonalým, tak i se zdokonaleným. Tato časová prodleva je neoddělitelná od evoluce, která je tvořivostí v čase. Kvůli tomu a také kvůli dalším příčinám je všemocná energie Nejvyššího založena na úspěších božskosti Boha Sedmidílného. Toto časové prodlení umožňuje tvorům účastnit se božského tvoření─dává možnost osobitým tvorům stát se partnery Božstva v dosažení maximálního rozvoje. Také materiální rozum smrtelného tvora se takto stává partnerem božského Ladiče v uskutečňování dvojitosti nesmrtelné duše. Bůh Sedmidílný také poskytuje vyrovnávací metody pro empirická omezení vrozené dokonalosti, stejně tak jako kompenzuje omezení, spojená s nedokonalostí před vzestupem.

7. Vznikání transcendentálních podstat

105:7.1 (1159.6) Transcendentální podstaty jsou subnekonečné a subabsolutní, ale jeví se jako nadkonečnými a nad úrovní tvorů. Transcendentální podstaty vznikají jako integrující úroveň, slaďující nadhodnoty absoluten s maximálními hodnotami konečného. Z pohledu tvora, to, co je transcendentální, vypadá, že vzniklo jako důsledek konečného; z pohledu věčnosti, jako předpoklad konečného; a jsou takoví, kdo považují transcendentální za „před-odezvu“ konečného.

105:7.2 (1159.7) To, co je transcendentální není nutně nerozvojové, ale v konečném smyslu je nadevoluční; není ani neempirické, ale je to nadzkušenost, která jako taková je smysluplná tvorům. Nejlepším vysvětlením takového paradoxu je pravděpodobně dokonalost středního vesmíru: on je stěží absolutním, pouze sám Ostrov Ráj je opravdově absolutní v „materializovaném“ smyslu. To není ani konečné evoluční tvoření, ani sedm supervesmírů. Havona je věčná, ale není neměnná ve smyslu, že v tomto vesmíru je možný růst. Je obydlena tvory (původem z Havony), kteří nebyli ve skutečnosti nikdy stvořeni, protože existují věčně. Proto Havona zobrazuje něco, co není přesně konečné a ani ještě absolutní. Havona ještě působí jako ochranný pás mezi absolutním Rájem a konečnými tvořeními, což je ilustrací ještě další funkce transcendentálních podstat. Ale samotná Havona není transcendentální─je to Havona.

105:7.3 (1160.1) Tak, jak je Nejvyšší spojen s konečným, tak je Největší ztotožněn s transcendentálním. Ale ačkoliv my takto porovnáváme Nejvyšší a Největší, rozdíl mezi nimi je poněkud větší než stupeň; ten rozdíl je také záležitostí schopnosti. Největší je něco víc než nad-Nejvyšší, promítnutý na transcendentální úrovni. Největší je toto všechno a ještě víc: Největší je vznikání nových realit Božstva, vymezení nových fází toho, co bylo předtím nevymezeno.

105:7.4 (1160.2) Mezi těmi realitami, které vytvářejí spojitost s transcendentálními úrovněmi jsou tyto následující reality:

105:7.5 (1160.3) 1. Božská přítomnost Největšího.

105:7.6 (1160.4) 2. Koncepce hlavního vesmíru.

105:7.7 (1160.5) 3. Architekti Hlavního Vesmíru.

105:7.8 (1160.6) 4. Dva řády Rajských organizátorů sil.

105:7.9 (1160.7) 5. Určité úpravy v potenciálu prostoru.

105:7.10 (1160.8) 6. Určité hodnoty ducha.

105:7.11 (1160.9) 7. Určité významy mysli.

105:7.12 (1160.10) 8. Absonitní vlastnosti a reality.

105:7.13 (1160.11) 9. Všemohoucnost, vševědoucnost a všudypřítomnost.

105:7.14 (1160.12) 10. Prostor.

105:7.15 (1160.13) Vesmír, ve kterém my nyní žijeme, si je možno představit jako existující konečné, transcendentální a absolutní úrovně. Toto je kosmická scéna, na které se odehrává nekonečné drama osobitých výkonů a energetických přeměn.

105:7.16 (1160.14) A všechny tyto mnohačetné reality jsou sjednoceny absolutně sedmi trojjedinostmi, funkčně Architekty Hlavního Vesmíru a vzájemně Sedmi Hlavními Duchy, podnejvyššími koordinátory božskosti Boha Sedmidílného.

105:7.17 (1160.15) Bůh Sedmidílný představuje odkrytí osobnosti a božskosti Vesmírného Otce tvorům jak maximálního, tak pod-maximálního statusu, ale existují ještě jiné sedmidílné vztahy Prvotního Zdroje a Středu, které nenáleží do projevu božské duchovní péče Boha, který je duch.

105:7.18 (1160.16) Ve věčnosti minulosti síly Absoluten, duchové Božstev a osobnosti Bohů, se daly do pohybu v odpověď na původní osobní projev vůle samo-existující osobní vůle. V této vesmírné epoše jsme svědky úžasných důsledků rozsáhlého kosmického panoráma subabsolutních projevů neomezených potenciálů všech těchto realit. A je zcela pravděpodobné, že pokračující rozrůzňování původní reality Prvotního Zdroje a Středu může pokračovat vpřed a ven epochu za epochou, pronikat dál a dál do vzdálených a nepředstavitelných rozloh absolutní nekonečnosti.

105:7.19 (1161.1) [Představeno Melkísedekem Nebadonu.]

Foundation Info

Verze pro tiskVerze pro tisk

Urantia Foundation, 533 W. Diversey Parkway, Chicago, IL 60614, USA
Tel: +1-773-525-3319; Fax: +1-773-525-7739
© Urantia Foundation. All rights reserved