Kapitola 106 Vesmírné úrovně reality

   
   Paragraph Numbers: On | Vypnuto
Verze pro tiskVerze pro tisk

Koncept kopie

Kniha Urantia

Kapitola 106

Vesmírné úrovně reality

106:0.1 (1162.1) NESTAČÍ, aby vzestupný smrtelník měl vědět něco o vztazích Božstva k původu a projevům kosmické reality; měl by také pochopit něco o vztazích existujících mezi ním samým a početnými úrovněmi existencionálních a empirických realit, o potenciálních a aktuálních realitách. Pozemská orientace člověka, jeho kosmický vhled a jeho duchovní směřování jsou plně rozšířeny lepším pochopením vesmírných realit a metod jejich vzájemného propojení, splynutí a sjednocení.

106:0.2 (1162.2) Současný velký vesmír a vznikající hlavní vesmír jsou vytvořeny z mnoha forem a fází reality, které střídavě existují na několika úrovních funkční aktivity. Tyto existující a skryté podstaty byly zmíněny v předešlých kapitolách a pro lepší chápání jsou nyní seskupeny do následujících kategorií:

106:0.3 (1162.3) 1. Nedokončené konečné podstaty. Toto je nynější status vzestupných tvorů velkého vesmíru, nynější status smrtelníků Urantie. Tato úroveň zahrnuje existenci tvorů─od planetárních lidských bytostí k tvorům, dosahujících svého předurčení, ale ne včetně nich. Vztahuje se k vesmírům─od prvotních fyzických začátků k ustálení ve světle a životě, ale ne včetně něho. Tato úroveň vytváří současné hranice tvořivé aktivity v čase a prostoru. Jeví se, jakoby se pohybovala směrem ven od Ráje, proto ukončení nynější vesmírné epochy, která bude svědkem jak velký vesmír dosáhne světlo a život, bude také a nepochybně svědkem objevení se určitého nového druhu rozvojového růstu na první vnější úrovni prostoru.

106:0.4 (1162.4) 2. Maximální konečné podstaty. Toto je současný status všech empirických tvorů, kteří dosáhli svého určení─určení, jak je odhaleno v rozsahu nynější vesmírné epochy. Také vesmíry mohou dosáhnout maximálního statusu a to, jak fyzického, tak i duchovního. Ale termín „maximum“ je sám o sobě relativní termín─maximum ve vztahu k čemu? A to, co je maximální, zdánlivě konečné, v současné vesmírné epoše může být pouze reálným začátkem z pohledu budoucích epoch. Některá stadia Havony se očividně řadí k maximálního typu.

106:0.5 (1162.5) 3. Transcendentální podstaty. Tato nadkonečná úroveň (apriorní) následuje po konečném rozvoji. Předpokládá předkonečné původy začátků a postkonečný význam všech zjevných konečných završeních, nebo osudů. Většina systému Ráj-Havona se jeví, že je transcendentálního typu.

106:0.6 (1162.6) 4. Mezní podstaty. Tato úroveň zahrnuje to, co je významné pro hlavní vesmír a hraničí s osudovou úrovní dokončeného hlavního vesmíru. Ráj-Havona (především okruh světů Otce) má v mnoho ohledech mezní význam.

106:0.7 (1163.1) 5. Koabsolutna. Tato úroveň předpokládá projekci empirických podstat na oblast tvořivého projevu nadhlavního vesmíru.

106:0.8 (1163.2) 6. Absolutna. Tato úroveň znamená věčnou přítomnost sedmi existenciálních Absoluten. Může také zahrnovat nějaký stupeň asociativního empirického dosažení, ale my nerozumíme jakým způsobem, snad prostřednictvím kontaktního potenciálu osobnosti.

106:0.9 (1163.3) 7. Nekonečnost. Tato úroveň je před-existenciální a post-existenciální. Nepodmíněná jednota nekonečnosti je hypotetická realita před všemi začátky a po završení všech osudů.

106:0.10 (1163.4) Tyto úrovně reality jsou vhodnou kompromisní symbolizací pro současnou vesmírnou epochu a pro pohled smrtelníka. Je celá řada jiných způsobů jak se dívat na realitu z jiného, než smrtelného pohledu a z hlediska jiných vesmírných epoch. Tudíž, je nutno připustit, že zde představované koncepce jsou naprosto relativní, relativní ve smyslu, že jsou podmíněny a limitovány následujícími faktory:

106:0.11 (1163.5) 1. Omezeností smrtelného jazyka.

106:0.12 (1163.6) 2. Omezeností smrtelné mysli.

106:0.13 (1163.7) 3. Omezeným rozvojem sedmi supervesmírů.

106:0.14 (1163.8) 4. Vaší neznalostí šesti základních účelů rozvoje supervesmírů, netýkajících se vzestupu smrtelníků k Ráji.

106:0.15 (1163.9) 5. Vaší neschopností pochopit dokonce jen částečně věčnou perspektivu.

106:0.16 (1163.10) 6. Nemožnost popsání kosmické evoluce a osudu ve vztahu ke všem vesmírným epochám, ne pouze ve vztahu k současné epoše evolučního rozvíjení sedmi supervesmírů.

106:0.17 (1163.11) 7. Neschopností jakéhokoliv tvora pochopit, co vlastně znamenají před-existencionální a post-existencionální podstaty─to, co leží před začátky a po završeních.

106:0.18 (1163.12) Růst reality je podmíněn okolnostmi po sobě jdoucích vesmírných epoch. V epoše Havony neproběhla ve středním vesmíru žádná evoluční změna, ale v průběhu současných epoch supervesmírů Havona prodělává určité progresivní změny, vyvolané koordinací s evolučními supervesmíry. Sedm supervesmírů, nyní se vyvíjejících, dosáhne někdy ustálený status ve světle a životě, v této současné vesmírné epoše dosáhnou limitu svého růstu. Ale bezpochyby příští epocha, epocha první vnější vesmírné úrovně, osvobodí supervesmíry od omezeních, spojených s osudem současného věku. Naplněnost se nepřetržitě navrstvuje na dokončenost.

106:0.19 (1163.13) Taková jsou některá omezení, se kterými se setkáváme při pokusu představit jednotnou koncepci kosmického růstu věcí, významů a hodnot a jejich slučování na stále stoupajících úrovních reality.

1. Primární spojení konečných funkčních podstat

106:1.1 (1163.14) Primární─nebo vznikající v duchu─fáze konečné reality nacházejí okamžité vyjádření na úrovni tvorů jako dokonalé osobnosti a na úrovních vesmírů jako úplné tvoření Havony. Tímto způsobem se také projevuje empirické Božstvo v duchovní osobě Boha Nejvyššího v Havoně. Ale sekundární, evoluční, časově-a-hmotně podmíněné fáze konečnosti se kosmicky integrují pouze v důsledku růstu a dosažení. Nakonec všechny sekundární, nebo zdokonalující se konečné podstaty, dosáhnou úrovně, rovnající se primární dokonalosti, ale takový osud podléhá časové prodlevě─základní způsobilosti supervesmírů, která není geneticky obsažena ve středním vesmíru. (My víme o existenci terciárních konečných podstat, ale metoda jejich integrace zůstává ještě neodhalena.)

106:1.2 (1164.1) Toto časové zpoždění, tato překážka pro dosažení dokonalosti, umožňuje tvorovi účast v evolučním růstu. Tímto způsobem to dává možnost tvorovi vstoupit do partnerství s Tvořitelem v evoluci sebe samého. A v průběhu těchto obdobích zvětšujícího se růstu neúplné se slaďuje s dokonalým prostřednictvím pomoci Boha Sedmidílného.

106:1.3 (1164.2) Existence Boha Sedmidílného naznačuje, že Rajské Božstvo uznává hranice času v evolučních vesmírech prostoru. Bez ohledu na vzdálenost od Ráje, nebo jak hluboko v prostoru má původ materiální osobnost mající potenciál věčného života, tam bude přítomen Bůh Sedmidílný se svojí láskyplnou a soucitnou službou pravdě, kráse a laskavosti na pomoc takovému nedokonalému, lopotícímu se evolučnímu tvorovi. Božská péče Sedmidílného proniká ke středu skrze Věčného Syna k Rajskému Otci a vně skrze Věčně Moudré k vesmírným Otcům─Synům Tvořitelům.

106:1.4 (1164.3) Protože člověk je osobitou a vzestupnou bytostí, díky duchovnímu růstu nachází osobitou a duchovní božskost Sedmidílného Božstva; ale existují jiná stadia Sedmidílného, která se netýkají rozvoje osobnosti. Božské aspekty tohoto uskupení Božstva jsou nyní začleněny do vztahu mezi Sedmi Hlavními Duchy a Společným Činitelem, ale jsou předurčeny být navěky sjednoceny ve vznikající osobnosti Nejvyšší Bytosti. Ostatní stadia Sedmidílného Božstva jsou různě začleněna do současné vesmírné epochy, ale jsou také předurčena ke sjednocení v Nejvyšším. Sedmidílný, ve všech svých aspektech, je zdrojem relativní jednoty funkční reality nynějšího velkého vesmíru.

2. Sekundární nejvyšší konečná integrace

106:2.1 (1164.4) Tak, jak Bůh Sedmidílný funkčně koordinuje konečnou evoluci, tak Nejvyšší Bytost v průběhu času slouží k dosažení předurčení. Nejvyšší Bytost je kulminací evoluce velkého vesmíru v božstvu─fyzickou evolucí kolem duchovního jádra a eventuální nadvládou duchovního jádra nad kroužícími a vířícími sférami fyzické evoluce. A to všechno probíhá v souladu s nařízeními osobnosti: Rajské osobnosti v nejvyšším smyslu, osobnosti Tvořitele ve vesmírném smyslu, smrtelné osobnosti v lidském smyslu, osobnosti Nejvyššího v kulminujícím, nebo empiricky shrnujícím smyslu.

106:2.2 (1164.5) Koncepce Nejvyššího musí poskytovat podmínky pro rozlišování duchovní osobnosti, evoluční síly a sloučení energie a osobnosti─spojení evoluční síly s duchovní osobností a podřízení se jí.

106:2.3 (1164.6) V konečném součtu, duch přichází z Ráje přes Havonu. Energie-hmota se zjevně vyvíjí v hlubinách prostoru a je upravena v sílu dětmi Nekonečného Ducha ve spojení s Božími Syny Tvořiteli. A to všechno je empirické; je to proces v čase a prostoru, zahrnující široký okruh živých bytostí, včetně jak božských Tvořitelů, tak i evolučních tvorů. Ovládání síly božskými Tvořiteli ve velkém vesmíru se pomalu rozšiřuje tak, aby zahrnula ustalující se a stabilizující se časově-prostorová evoluční tvoření, což je rozkvětem empirické síly Boha Sedmidílného. Obsahuje celou škálu božského dosažení v čase a prostoru, od poskytnutí Ladičů Vesmírným Otcem k poskytnutí Rajských Synů. Je to síla nabytá, síla vyjádřená, síla empirická; stojí v protikladu věčné síle, bezmezné síle, existenciální síle Rajských Božstev.

106:2.4 (1165.1) Tato empirická energie, vyplývající z božských dosaženích Boha Sedmidílného, sama projevuje soudržné vlastnosti božskosti tím, že slučuje─shrnuje─jako všemocná energie dosažené empirické dokonalosti vyvíjejících se tvořeních. A tato všemocná energie naopak nachází duchovně-osobní soudržnost na řídící sféře vnějšího pásma světů Havony ve spojení s duchovní osobností Havony, představenou přítomností Boha Nejvyššího. Tak empirické Božstvo dosahuje vrcholu dlouhého evolučního boje, investujíc energetický plod času a prostoru s duchovní přítomností a božskou osobností, přebývající ve středním vesmíru.

106:2.5 (1165.2) Tak Nejvyšší Bytost nakonec dosáhne toho, že obsáhne naprosto všechno, co se vyvíjí v čase a prostoru a současně těmito vlastnostmi vybavuje duchovní osobnost. Vzhledem k tomu, že tvorové, a rovněž smrtelníci, jsou osobitými účastníky těchto velkolepých procesů, tak také s určitostí, jako opravdové děti takového evolučního Božstva, nabudou schopnost poznat a vnímat Nejvyšší Bytost.

106:2.6 (1165.3) Michael Nebadonský je jako Rajský Otec, protože sdílí jeho Rajskou dokonalost; také evoluční smrtelníci se časem budou podobat Nejvyššímu, neboť budou opravdově sdílet jeho evoluční dokonalost.

106:2.7 (1165.4) Bůh Nejvyšší je empirický; proto je naprosto poznatelný. Existenciální reality sedmi Absoluten nejsou vnímatelné skrze poznání; pouze osobnostní reality Otce, Syna a Ducha mohou být pochopeny osobností konečného tvora prostřednictvím modlitby a úcty.

106:2.8 (1165.5) Při završení sloučení energie a osobnosti Nejvyšší Bytosti se sjednotí všechny absolutnosti několika trojitých spojenectvích, která se takto mohou sjednotit, a tato velkolepá osobnost evoluce bude empiricky dosažitelná a pochopitelná všemi konečnými osobnostmi. Když vzestupní tvorové dosáhnou požadovaného sedmého stadia duchovní existence, tak poznají nový význam-hodnotu absolutnosti a nekonečnosti trojitých spojenectvích, tak jak jsou odhalena na subabsolutních úrovních v Nejvyšší Bytosti, která je poznatelná. Ale dosažení těchto stadiích maximálního rozvoje pravděpodobně počká na koordinované ustálení celého velkého vesmíru ve světle a životě.

3. Transcendentální terciární spojení reality

106:3.1 (1165.6) Absonitní architekti připraví záměr; Nejvyšší Tvořitelé ho uvedou v život; Nejvyšší Bytost ho završí v celé plnosti tak, jak byl vytvořen v čase Nejvyššími Tvořiteli a naplánován v prostoru Hlavními Architekty.

106:3.2 (1165.7) V průběhu současné vesmírné epochy je administrativní koordinace hlavního vesmíru funkcí Architektů Hlavního Vesmíru. Ale objevení se Všemocného-Nejvyššího při zakončení současné vesmírné epochy bude znamenat, že evoluční koneční tvorové dosáhli prvního stadia empirického předurčení. Tato událost s určitostí povede k završení funkce první empirické Trojice─spojení Nejvyšších Tvořitelů, Nejvyšší Bytosti a Architektů Hlavního Vesmíru. Tato Trojice má před sebou poslání uskutečnit další evoluční integraci hlavního vesmíru.

106:3.3 (1166.1) Rajská Trojice je skutečně nekonečná a žádná Trojice nemůže být nekonečná, jestli neobsahuje tuto prvotní Trojici. Ale prvotní Trojice je výsledkem výsadního spojení absolutních Božstev; subabsolutní bytosti nemají nic společného s tímto původním spojením. Následně vznikající a empirické Trojice přijímají také vklady osobitých tvorů. S určitostí to platí o Konečné Trojici, ve které samotná přítomnost Synů-Hlavních Tvořitelů mezi členy Trojice Nejvyšších Tvořitelů znamená souběžně přítomnost aktuální a opravdové zkušenost tvora v rámci tohoto trojného spojení.

106:3.4 (1166.2) První empirická Trojice vytváří podmínky pro skupinové dosažení konečných možností. Skupinová spojení jsou způsobilá předstihnout a také přesáhnout individuální schopnosti; a to zůstává pravdou i za konečnou úrovní. V budoucích epochách, poté, až se sedm supervesmírů ustálí ve světle a životě, Sbor Konečnosti bude bezpochyby rozšiřovat záměry Rajských Božstev tak, jak jsou vyžadovány Konečnou Trojicí a skrze energii a osobnost, sjednocených v Nejvyšší Bytosti.

106:3.5 (1166.3) Po celou dobu gigantických vesmírných procesů minulé a budoucí věčnosti my pozorujeme rozšiřování pochopitelných prvků Vesmírného Otce. My ve své filozofii předpokládáme, že jako JÁ JSEM, on prostupuje celou konečností, ale žádný tvor není schopen empiricky obsáhnout takový postulát. Jak se vesmíry rozpínají a jak se gravitace a láska rozšiřují do časově-organizovaného prostoru, my jsme schopni rozumět více a více Prvotnímu Zdroji a Středu. Sledujeme působení gravitace, pronikající prostorovou přítomností Neomezeného Absolutna a pozorujeme duchovní tvory, vyvíjející se a rozšiřující se v mezích božské přítomnosti Božstva Absolutního a současně jak kosmická, tak i duchovní evoluce se spojují myslí a zkušeností na konečných úrovních božstva jako Nejvyšší Bytost a slaďují se na transcendentálních úrovních jako Konečná Trojice.

4. Konečná kvartová integrace

106:4.1 (1166.4) Rajská Trojice nepochybně vykonává koordinační činnost v nejvyšším smyslu, ale působí v této souvislosti jako samo-způsobilé absolutno; empirická Konečná Trojice koordinuje transcendentální jako transcendentální podstatu. Ve věčné budoucnosti tato empirická Trojice bude, prostřednictvím rozšiřující se jednoty, dále aktivovat vznikající přítomnost Konečného Božstva.

106:4.2 (1166.5) Zatímco určením Konečné Trojice je koordinovat hlavní tvoření, Bůh Konečný je transcendentální spojení energie a osobnosti, řídící celý hlavní vesmír. Dokončené vznikání Nekonečného označuje završení hlavního tvoření a znamená úplný vývin tohoto transcendentálního Božstva.

106:4.3 (1166.6) K jakým změnám dojde po úplném vývinu Nekonečného my nevíme. Ale, tak, jak je Nejvyšší nyní duchovně a osobně přítomen v Havoně, tak je tam také přítomen Nekonečný, ale v absonitním a nadosobním smyslu. Byli jste informováni o existenci Stanovených Místodržitelů Nekonečného, ačkoliv jste nebyli informováni o jejich současném pobytu, nebo funkci.

106:4.4 (1167.1) Ale bez ohledu na administrativní důsledky, provázející vývin Konečného Božstva, osobní hodnoty jeho transcendentální božskosti budou empiricky dosažitelné všemi osobnostmi, které se zúčastnily aktualizace této úrovně Božstva. Překročení omezeného může pouze vést k dosažení konečného. Bůh Konečný existuje za hranicemi času a prostoru, ale je nicméně subabsolutním, bez ohledu na skryté schopnosti pro funkční spojení s absolutny.

5. Pátá úroveň─fáze koabsolutního spojení

106:5.1 (1167.2) Konečný je vrcholem transcendentální reality stejně tak, jak je Nejvyšší vyvrcholením evolučně-empirické reality. A faktické objevení se těchto dvou empirických Božstev pokládá základy pro druhou empirickou Trojici. Je to Absolutní Trojice, spojení Boha Nejvyššího, Boha Konečného a neodhaleného Vykonavatele Vesmírného Osudu. A tato Trojice má teoretickou schopnost aktivovat Absolutna potenciálnosti─Božstvo Absolutní, Univerzální Absolutno a Neomezené Absolutno. Ale završení formace této Absolutní Trojice může nastat pouze po dokončené evoluci celého hlavního vesmíru, od Havony po čtvrtou nejvzdálenější úroveň prostoru.

106:5.2 (1167.3) Je zapotřebí objasnit, že tyto empirické Trojice jsou souvztažné nejenom k osobitým vlastnostem empirické Božskosti, ale také ke všem jiným neosobitým vlastnostem, které charakterizují jejich dosaženou jednotu Božstva. Přestože tato prezentace pojednává především o osobních aspektech sjednocení kosmu, je nicméně pravda, že neosobní aspekty vesmíru vesmírů jsou podobně předurčeny podstoupit sjednocení, tak jak je znázorněno slučováním energie a osobnosti, probíhající v současné době ve spojitosti s evolucí Nejvyšší Bytosti. Duchovně-osobité vlastnosti Nejvyššího jsou neoddělitelné od energetických předností Všemohoucího a oba jsou doplňováni neznámým potenciálem mysli Nejvyššího. A také nemůže Bůh Konečný být brán jako osoba bez ohledu na neosobité aspekty Konečného Božstva. Na absolutní úrovni je Božstvo Absolutní a Neomezená Absolutna neoddělitelná a nerozeznatelná v přítomnosti Univerzálního Absolutna.

106:5.3 (1167.4) Trojice nejsou samy o sobě osobité, ale ani nejsou protikladem osobnosti. Ony ji spíše obsahují a slaďují ji, v kolektivním smyslu, s neosobními funkcemi. Trojice jsou proto vždy božskou realitou, ale nikdy osobitou realitou. Osobní aspekty trojice jsou obsaženy v její individuálních členech a jako individuální osoby tyto aspekty trojice se neprojevují. Jsou trojicí pouze kolektivně; a takový kolektiv je trojice. Ale trojice vždy zahrnuje všechno božstvo; jednota trojice je jednota božstva.

106:5.4 (1167.5) Tři Absolutna─Božstvo Absolutní, Univerzální Absolutno a Neomezené Absolutno─nejsou trojice, protože nejsou všechna božstvem. Pouze zbožštěná podstata se může stát trojicí; všechna ostatní spojení jsou trojjedinosti a trojitá spojenectví.

6. Šestá úroveň─absolutní fáze spojení

106:6.1 (1167.6) Současný potenciál hlavního vesmíru je stěží absolutním, ačkoliv může být docela blízko konečnému a my se domníváme, že je nemožné dosáhnout plného rozkrytí absolutních významů-hodnot v rámci subabsolutního kosmu. Proto se setkáváme se značnými potížemi předpokládat celkové vyjádření bezmezných možností tří Absoluten, nebo si představit empirické ztělesnění Boha Absolutního na zatím ještě neosobní úrovni Božstva Absolutního.

106:6.2 (1168.1) Prostorová aréna hlavního vesmíru se jeví jako dostatečná pro aktualizaci Nejvyšší Bytosti, pro formování a plné působení Konečné Trojice, pro vznikání Boha Konečného a také pro počátek Absolutní Trojice. Ale naše koncepce, týkající se plného působení této druhé empirické Trojice, patrně naznačuje něco také za hranicemi široko se rozšiřujícího hlavního vesmíru.

106:6.3 (1168.2) Jestliže předpokládáme existenci nekonečného kosmu─nějakého bezmezného kosmu za hranicemi hlavního vesmíru─a jestliže si představujeme, že závěrečné vývoje Absolutní Trojice se odehrají na takovém nadkonečném stupni působení, potom je možno se domnívat, že plnohodnotná činnost Absolutní Trojice dosáhne konečného vyjádření v tvořeních nekonečnosti a uskuteční absolutní aktualizace všech potenciálů. Integrace a spojení neustále se zvětšujících segmentů reality se přiblíží k absolutnosti statusu úměrně k začlenění celé reality do takto spojených segmentů.

106:6.4 (1168.3) Řečeno jinými slovy: Absolutní Trojice, jak její jméno naznačuje, je opravdu absolutní v součtové funkci. My nevíme, jakým způsobem může absolutní funkce dosáhnout úplného vyjádření na vymezeném, limitovaném či jinak omezeném základě. Proto se musíme domnívat, že jakákoliv taková souhrnná funkce bude (potenciálně) nepodmíněná. A z toho by mohlo také vyplývat, že nepodmíněné bude také neomezené, alespoň z kvalitativního hlediska, ačkoliv si tak už nejsme jisti o kvantitativních vztazích.

106:6.5 (1168.4) Nicméně, toto víme určitě: zatímco existenciální Rajská Trojice je nekonečná a zatímco empirická Konečná Trojice je subnekonečná, Absolutní Trojici nelze tak snadno zařadit. Ačkoliv je svým původem a složením empirická, rozhodně zasahuje do oblasti existenciálních Absoluten potenciálnosti.

106:6.6 (1168.5) Přestože je stěží prospěšné pro lidskou mysl usilovat o pochopení takových vzdálených a nadlidských koncepcí, chtěli bychom naznačit, že na věčné působení Absolutní Trojice je možno pohlížet jako na vyvrcholení v rámci určitého empirismu Absoluten potenciálnosti. Toto by se jevilo jako rozumný úsudek ve vztahu k Univerzálnímu Absolutnu, ne-li k Neomezenému Absolutnu; alespoň víme, že Univerzální Absolutno není pouze statické a potenciální, ale také asociativní v tom plném smyslu, ve kterém se tato slova vztahují k Božstvu. Ale ve vztahu k představitelným hodnotám božskosti a osobnosti tyto domnělé události naznačují ztělesnění Božstva Absolutního a objevení se těch nadosobních hodnot a ultraosobních významů, tkvících v dokončenosti osobnosti Boha Absolutního─třetího a posledního z empirických Božstev.

7. Konečnost osudu

106:7.1 (1168.6) Některé potíže při formování koncepcí integrace nekonečné reality spočívají ve skutečnosti, že všechny takové ideje obsahují něco z konečnosti univerzálního rozvoje─určitý druh empirické realizace všeho, co mohlo kdy být. A je nemyslitelné, aby kvantitativní nekonečnost se někdy mohla plně realizovat v konečnosti. Vždy musí zůstat neprozkoumané možnosti ve třech potenciálních Absolutnech, které nemůže žádná kvantita empirického rozvoje nikdy vyčerpat. Samotná věčnost, i když je absolutní, není víc než absolutno.

106:7.2 (1169.1) Také hypotetická koncepce konečné integrace je neoddělitelná od dosažení nepodmíněné věčnosti a je proto prakticky nerealizovatelná v nějaké představitelné budoucnosti.

106:7.3 (1169.2) Osud je ustanoven úmyslným činem Božstev, která tvoří Rajskou Trojici; osud je ustanoven v nesmírné rozlehlosti tří velkých potenciálů, jejichž absolutnost obsahuje možnosti pro veškerý budoucí rozvoj; osud je pravděpodobně uskutečněn Vykonavatelem Vesmírného Osudu a tento čin má pravděpodobně něco společného s Bohem Nejvyšším a Bohem Konečným v Absolutní Trojici. Každý empirický osud může být alespoň částečně pochopen tvory, prožívající zkušenosti; ale osud, který zasahuje do oblasti nekonečných existenciálních podstat, je těžko pochopitelný. Konečnost osudu je existenciálně-empirické dosažení, které očividně zahrnuje Božstvo Absolutní. Ale Božstvo Absolutní je ve věčném vztahu s Neomezeným Absolutnem díky Univerzálnímu Absolutnu. A tato tři Absolutna, empirická ve svých možnostech, jsou vlastně existenciální a navíc, protože jsou bezmezná, nadčasová, nadprostorová, neohraničená a bezměrná─jsou opravdu nekonečná.

106:7.4 (1169.3) Nicméně, nepravděpodobnost dosažení cíle nebrání filozofickému teoretizování o takových hypotetických osudech. Aktualizace Božstva Absolutního jako dosažitelného absolutního Boha může být prakticky nerealizovatelná; přesto takové dosažení konečnosti zůstává teoretickou možností. Účast Neomezeného Absolutna v nějakém nepředstavitelném nekonečném kosmu může být nezměrně vzdálená v budoucnosti bezkonečné věčnosti, ale taková hypotéza je nicméně oprávněná. Smrtelníci, morontiální bytosti, duchové, koneční, Transcendentálové a další, společně se samotnými vesmíry a všemi ostatními aspekty reality, mají určitě potenciálně konečný osud, který má absolutní hodnotu; ale my pochybuje, že nějaká bytost vesmíru kdy plně dosáhne všech aspektů takového osudu.

106:7.5 (1169.4) Bez ohledu na to, jak moc můžete růst ve vnímání Otce, vaše mysl bude vždy rozpolcena neodkrytou nekonečností Otce-JÁ JSEM, neprobádanou rozlehlostí, která vždy zůstane nezměrná a nepochopitelná v průběhu všech cyklů věčnosti. Bez ohledu na to, jak hodně z Boha získáte, vždy mnohem víc z něho zůstane, aniž byste o tom měli vůbec nějaké tušení. A my věříme, že toto je stejná pravda na transcendentálních úrovních, jako v oblastech konečné existence. Hledání Boha je nekonečné!

106:7.6 (1169.5) Taková nemožnost dosáhnout Boha v konečném smyslu by žádným způsobem neměla odradit vesmírné tvory; opravdu, vy můžete dosáhnout a dosáhnete úrovní Božstva Sedmidílného, Nejvyššího a Konečného, což pro vás znamená to, co nekonečné poznávání Boha-Otce znamená pro Věčného Syna a Společného Činitele v jejich absolutním statusu věčné existence. Nikoliv útrapy tvora, ale nekonečnost Boha musí být největší jistotou, že v průběhu celé bezkonečné budoucnosti vzestupující osobnost bude mít před sebou možnosti osobního rozvoje a spojení s Božstvem, které dokonce věčnost ani nevyčerpá, ani neukončí.

106:7.7 (1169.6) Pro konečné tvory velkého vesmíru se koncepce hlavního vesmíru jeví bezmála jako nekonečná, ale absonitní architekti nepochybně vidí její spojitost s budoucím a nepředstavitelným rozvojem v rámci nekončícího JÁ JSEM. Také samotný prostor je pouze mezní podmínka─podmínka určitého vymezení v rámci relativní absolutnosti klidných zón meziprostoru.

106:7.8 (1170.1) My nepochybujeme o tom, že v nepředstavitelně vzdáleném momentu budoucí věčnosti konečného dokončení celého hlavního vesmíru se nepochybně ohlédneme zpět na jeho celou historii jako na pouhý začátek, na prosté vytvoření určitých konečných a transcendentálních základů pro ještě větší a poutavější proměny v nezmapované nekonečnosti. V takovém momentu budoucí věčnosti bude hlavní vesmír vypadat stále mladý; ve skutečnosti on bude stále mladý vzhledem k bezmezným možnostem nikdy nekončící věčnosti.

106:7.9 (1170.2) Nepravděpodobnost dosažení nekonečného osudu ani v nejmenším nebrání představám o takovém osudu; a my neváháme říci, že jestliže by se tři absolutní potenciály někdy úplně realizovaly, bylo by možné si představit konečnou integraci veškeré reality. Tato evoluční realizace je založena na dokončené aktualizaci Neomezeného Absolutna, Univerzálního Absolutna a Božstva Absolutního─tří potenciálností, jejichž spojení tvoří latenci JÁ JSEM, neuskutečněné reality věčnosti, zadržené možnosti celé budoucnosti a ještě víc.

106:7.10 (1170.3) Takové možnosti jsou však, mírně řečeno, příliš vzdálené; nicméně, my jsme přesvědčeni, že v mechanismech, osobnostech a spojeních tří Trojic objevujeme teoretickou možnost znovu sjednocení sedmi absolutních aspektů Otce-JÁ JSEM. A to nás přivádí tváří v tvář ke koncepci trojdílné Trojice, zahrnující Rajskou Trojici existenciálního statusu a dvě následně se objevši Trojice empirické podstaty a původu.

8. Trojice Trojic

106:8.1 (1170.4) Podstatu Trojice Trojic je obtížné popsat lidské mysli; je to aktuální souhrn celistvosti empirické nekonečnosti, tak jak se projevuje v teoretické nekonečnosti realizace věčnosti. V Trojici Trojic empirické nekonečno dosahuje takové úrovně, na které se ztotožňuje s existenciálním nekonečnem a obě tvoří jeden celek v před-empirickém, před-existenciálním JÁ JSEM. Trojice Trojic je konečné vyjádření všeho, co je obsaženo v patnácti trojjedinostech a přidružených trojitých spojenectvích. Pro relativní bytosti je obtížné pochopit konečné podstaty, buď jsou existenciální, nebo empirické; proto se musí takové podstaty vždy představovat jako relativity.

106:8.2 (1170.5) Trojice Trojic existuje v několika fázích. Obsahuje možnosti, pravděpodobnosti a nevyhnutelnosti, které ohromují představivost bytostí daleko nad lidskou úrovní. Jejich dosah pravděpodobně netuší ani nebeští filozofové, protože jejich okruh působení je v trojjedinostech a trojjedinosti jsou, v konečném součtu, nezbadatelné.

106:8.3 (1170.6) Existuje počet způsobů, kterými Trojice Trojic může být popsána. My jsme zvolili tříúrovňovou koncepci:

106:8.4 (1170.7) 1. Úroveň tří Trojic.

106:8.5 (1170.8) 2. Úroveň empirického Božstva.

106:8.6 (1170.9) 3. Úroveň JÁ JSEM.

106:8.7 (1170.10) Tyto úrovně se vyznačují vzrůstající jednotností. Ve skutečnosti Trojice Trojic je první úrovní, zatímco druhá a třetí úroveň je sjednocením-odvozeninou první úrovně.

106:8.8 (1171.1) PRVNÍ ÚROVEŇ: Předpokládá se, že na této počáteční úrovni sjednocování, tři Trojice působí jako dokonale sladěná, i když vzdálená, seskupení božských osobností.

106:8.9 (1171.2) 1. Rajská Trojice, spojení tří Rajských Božstev─Otec, Syn a Duch. Je nutno si pamatovat, že Rajská Trojice znamená trojitou funkci─absolutní funkci, transcendentální funkci (Trojice Konečnosti) a výslednou funkci (Trojice Svrchovanosti). Rajská Trojice je každou z nich a jimi všemi vždy a v každém čase.

106:8.10 (1171.3) 2. Konečná Trojice. Toto je božské spojení Nejvyšších Tvořitelů, Boha Nejvyššího a Architektů Hlavního Vesmíru. Ačkoliv toto je plnohodnotné představení božských aspektů Trojice, mělo by být zmíněno, že existují jiné fáze této Trojice, které jsou však dokonale sladěny s aspekty božskosti.

106:8.11 (1171.4) 3. Absolutní Trojice─uskupení Boha Nejvyššího, Boha Konečného a Vykonavatele Vesmírného Osudu ve vztahu ke všem božským hodnotám. Některé ostatní aspekty tohoto trojného uskupení mají co do činění s jinými než božskými hodnotami v rozpínajícím se vesmíru. Ale sjednocují se s aspekty božskosti stejně, jak energetické a osobnostní aspekty empirických Božstev, nacházející se nyní v procesu empirického slučování.

106:8.12 (1171.5) Spojení těchto tří Trojic v Trojici Trojic poskytuje možnost neomezené integrace reality. Toto uskupení obsahuje v sobě příčiny, přechodnosti a důsledky; tvůrce, uskutečňovatele a dokončovatele; vzniky, existence a osudy. Partnerství Otce a Syna se stalo svazkem Syna a Ducha, potom Ducha a Nejvyššího a pak Nejvyššího a Konečného, Konečného a Absolutního a nakonec Absolutního a Nekonečného─což je završení cyklu reality. Stejným způsobem, v jiných aspektech, které nejsou tak bezprostředně spojeny s božskostí a osobností, Prvotní Velký Zdroj a Střed sám realizuje neomezenost reality kolem okruhu věčnosti; od absolutnosti samoexistence přes nekonečnost samozjevení k ukončenosti samorealizace─od absolutna existenciálních podstat k ukončenosti empirických podstat.

106:8.13 (1171.6) DRUHÁ ÚROVEŇ: Koordinace tří Trojic nezbytně vyžaduje asociativní spojení empirických Božstev, která jsou geneticky spjata s těmito Trojicemi. Podstata této druhé úrovně se někdy vykládá následujícím způsobem:

106:8.14 (1171.7) 1. Nejvyšší─božstvo, vzniklé v důsledku jednoty Rajské Trojice v empirickém vztahu s dětmi Rajských Božstev─Tvůrčích Tvořitelů. Nejvyšší Božstvo je ztělesněním završení prvního stadia konečné evoluce.

106:8.15 (1171.8) 2. Konečné─božstvo, vzniklé v důsledku uskutečněné jednoty druhé Trojice, transcendentální a absonitní zosobnění božskosti. Konečné závisí na rozdílně pohlíženou jednotu mnoha vlastností a lidské představě o této koncepci by prospělo zahrnout alespoň ty aspekty konečnosti, které se vztahují ke kontrole a řízení, jsou osobně poznatelné a intenzivně sjednocující. Ale existuje ještě mnoho dalších neodhalených aspektů vyplynuvšího Božstva. Ačkoliv Nekonečné a Nejvyšší jsou srovnatelnými, nejsou identičtí a také Konečné není pouhým rozšířením Nejvyššího.

106:8.16 (1172.1) 3. Absolutno. Existuje mnoho teorií, týkající se charakteru třetího člena druhé úrovně Trojice Trojic. Bůh Absolutní je nepochybně zapojen do tohoto spojení jako osobitý důsledek konečné funkce Absolutní Trojice, nicméně, Božstvo Absolutní je existenciální realitou, existující ve věčnosti.

106:8.17 (1172.2) Konceptuální nesnáz, týkající se tohoto třetího člena, spočívá ve skutečnosti, že připuštění takového členství opravdu předpokládá pouze jedno Absolutno. Teoreticky, jestli by taková událost nastala, byli bychom svědky empirického sjednocení tří Absoluten do jednoho. A nás učí, že v nekonečnosti a existenciálně existuje pouze jedno Absolutno. Ačkoliv je přinejmenším jasné, kdo tento třetí člen může být, často se předpokládá, že může být složen z Božstva Absolutního, Univerzálního Absolutna a Neomezeného Absolutna v nějaké formě nepředstavitelného spojení a kosmického projevu. Rozhodně by Trojice Trojic mohla stěží dosáhnout završení funkce bez úplného sjednocení tří Absoluten a tři Absolutna by se stěží mohla sjednotit bez úplné realizace všech nekonečných potenciálů.

106:8.18 (1172.3) Pravděpodobně nejmenším překroucením pravdy bude, jestliže třetí člen Trojice Trojic je chápán jako Univerzální Absolutno, za předpokladu, že tato představa vidí Univerzální Absolutno nejenom jako statické a potenciální, ale také jako asociativní. Ale my stále nechápeme vztah k tvořivým a evolučním aspektům funkce souhrnného Božstva.

106:8.19 (1172.4) I když je těžké vytvořit ucelenou představu o Trojici Trojic, kvalifikovaná představa není tak složitá. Jestli druhá úroveň Trojice Trojic je chápána v podstatě jako osobní, je potom naprosto přijatelné považovat spojení Boha Nejvyššího, Boha Konečného a Boha Absolutního jako osobní důsledek spojení osobitých Trojic, které předcházejí těmto empirickým Božstvům. My máme odvážný názor, že tato tři empirická Božstva se určitě sjednotí na druhé úrovni jako přímý následek narůstající jednoty jim předcházejících a příčinných Trojic, které tvoří první úroveň.

106:8.20 (1172.5) První úroveň se skládá ze tří Trojic; druhá úroveň existuje jako osobní spojení empirických-vyvinutých, empirických-vzniknutých a empirických-existenciálních osobností Božstev. A bez ohledu na jakékoliv konceptuální nesnáze v chápání ucelené Trojice Trojic se osobní spojení těchto tří Božstev na druhé úrovni projevuje v naší vesmírné epoše úkazem zbožštění Majestona, který byl aktualizován na této druhé úrovni Božstvem Absolutním, působícím skrze Božstvo Konečné a v odpověď na počáteční tvořivý příkaz Nejvyšší Bytosti.

106:8.21 (1172.6) TŘETÍ ÚROVEŇ: Bezvýhradná hypotéza druhé úrovně Trojice Trojic obsahuje souvztažnost každého aspektu každého druhu reality, který existoval, nebo existuje, nebo by mohl existovat v celé nekonečnosti. Nejvyšší Bytost není pouze duch, ale také mysl a síla a zkušenost. Bůh Nekonečný je toto všechno a ještě mnohem víc, zatímco ve spojené koncepci jednoty Božstva Absolutního, Univerzálního Absolutna a Neomezeného Absolutna je obsažena absolutní ukončenost realizace veškeré reality.

106:8.22 (1172.7) Ve spojení Boha Nejvyššího, Boha Konečného a dokončeného Absolutna může nastat funkční znovu sjednocení těch aspektů nekonečnosti, které byly původně segmentovány prostřednictvím JÁ JSEM a jejichž výsledkem bylo objevení se Sedmi Absoluten Nekonečnosti. Ačkoliv vesmírní filozofové toto považují za vzdálenou pravděpodobnost, my si přesto často klademe tuto otázku:jestliže by druhá úroveň Trojice Trojic měla někdy dosáhnout trojné jednoty, co by potom nastalo v důsledku takové božské jednoty? My to nevíme, ale jsme přesvědčeni, že to povede bezprostředně k realizaci JÁ JSEM jako empiricky dosažitelné podstaty. Z pohledu osobitých bytostí by to mohlo znamenat, že nepoznatelné JÁ JSEM se stalo poznatelné jako Otec-Nekonečnost. Co tyto absolutní osudy mohou znamenat z neosobního pohledu je jiná věc a taková, kterou může pravděpodobně objasnit pouze věčnost. Ale když se jako osobití tvorové díváme na tyto vzdálené eventuality, usuzujeme, že konečným osudem všech osobností je trvalé poznání Vesmírného Otce těchto osobností.

106:8.23 (1173.1) Z filozofické pohledu si myslíme, že v minulé věčnosti je jenom JÁ JSEM, kromě něho není nic. Při pohledu do budoucí věčnosti nevidíme možnost, že by se JÁ JSEM změnil jako existenciální, ale jsme nakloněni předpokladu, že dojde k rozsáhlé empirické rozdílnosti. Taková koncepce JÁ JSEM zahrnuje úplnou seberealizaci─obsahuje ty nekonečné galaxie osobností, které se o vlastní vůli staly účastníky samo-odhalení JÁ JSEM a které zůstanou věčně absolutními volními částicemi celistvosti nekonečnosti, trvalými syny absolutního Otce.

9. Existenciální nekonečné sjednocení

106:9.1 (1173.2) V koncepci Trojice Trojic předpokládáme možné empirické sjednocení bezmezné reality a někdy teorizujeme o tom, že k tomu všemu může dojít v krajně vzdálené věčnosti. Ale, nicméně i v této epoše dochází k aktuálnímu a současnému sjednocení nekonečnosti, tak jako ve všech minulých a budoucích vesmírných epochách; takové sjednocení je existenciální v Rajské Trojici. Sjednocení nekonečnosti jako empirické reality je neuvěřitelně vzdálené, ale nepodmíněná jednota nekonečnosti nyní vládne současnému okamžiku vesmírné existence a sjednocuje odlišnosti celé reality s existenciální velkolepostí, kterou je absolutno.

106:9.2 (1173.3) Když se koneční tvorové pokoušejí pochopit nekonečné sjednocení na úrovních konečnosti završené věčnosti, čelí tváří v tvář limitovanému intelektu, vrozeného v jejich konečných existencích. Čas, prostor a zkušenost ohraničují schopnost tvora formovat představivost; a přesto bez času, mimo prostor a s výjimkou zkušenosti žádný tvor není schopen ani omezeného pochopení vesmírné reality. Bez vnímání času by si žádný evoluční tvor nemohl uvědomovat vztahy posloupnosti. Bez vnímání prostoru by žádný tvor nemohl pochopit vztahy současnosti. Bez zkušenosti by žádný evoluční tvor nemohl dokonce existovat; pouze Sedm Absoluten Nekonečnosti skutečně přesahuje zkušenost a dokonce i ony mohou v určitých aspektech být empiričtí.

106:9.3 (1173.4) Čas, prostor a zkušenost jsou největšími pomocníky člověka pro pochopení relativní reality a současně jsou jeho nejtěžšími překážkami pro pochopení celé reality. Smrtelníci a mnoho dalších vesmírných tvorů pokládají za nutné uvažovat o potenciálech v tom smyslu, že se aktualizují v prostoru a uskutečňují v čase, ale celý tento proces je časoprostorovým jevem, ve skutečnosti neprobíhající v Ráji a věčnosti. Na absolutní úrovni neexistuje ani čas, ani prostor; všechen potenciál může být vnímán jako aktuální.

106:9.4 (1173.5) Koncepce sjednocení celé reality, buď v této současné, nebo jiné vesmírné epoše, má v podstatě dvojitý charakter: existenciální a empirický. Taková jednota je v procesu empirické realizace v Trojici Trojic, ale stupeň patrné aktualizace této trojdílné trojice je přímo úměrný úbytku omezeních a nedokonalostí reality v kosmu. Ale úplná integrace reality je bezvýhradně a věčně a existenciálně přítomna v Rajské Trojici, ve které, v tento daný vesmírný moment, je nekonečná realita absolutně sjednocena.

106:9.5 (1174.1) Paradox, vytvořený empirickými a existenciálními hledisky, je nevyhnutelný a je částečně založen na skutečnosti, že Rajská Trojice a Trojice Trojic jsou každá ve věčném vztahu, který smrtelníci mohou pouze pochopit jako časoprostorovou relativitu. Lidská představa o postupné empirické aktualizaci Trojice Trojic, z pohledu času, musí být doplněna dodatečným předpokladem o tom, že ona už je faktickou podstatou z pohledu věčnosti. Ale jak tyto dva pohledy mohou být sladěny? Konečným smrtelníkům navrhujeme přijmout pravdu o tom, že Rajská Trojice je existenciálním sjednocením nekonečnosti a že neschopnost rozpoznat aktuální přítomnost a završený projev empirické Trojice Trojic je částečně důsledkem opětovného překroucení, způsobeného následujícími faktory:

106:9.6 (1174.2) 1. Limitovaným lidským pohledem, neschopností pochopit koncepci nepodmíněné věčnosti.

106:9.7 (1174.3) 2. Nedokonalostí lidského statusu, nesmírnou vzdáleností od absolutní úrovně empirických podstat.

106:9.8 (1174.4) 3. Skutečností, že lidstvo je určeno vyvinout se na základě zkušenosti a proto musí být neodmyslitelně a přirozeně závislé na zkušenosti. Pouze Absolutno může být jak existenciální, tak i empirické.

106:9.9 (1174.5) Vesmírný Otec v Rajské Trojici je JÁ JSEM Trojice Trojic a neschopnost poznat Otce jako nekonečnost je způsobena omezeními konečného bytí. Koncepce existenciálního, osamoceného, existujícího před Trojicí a nedosažitelného JÁ JSEM a postulát empirického, existujícího po Trojici Trojic a dosažitelného JÁ JSEM jsou jednou a tou stejnou hypotézou; v Nekonečném nenastala žádná aktuální změna; všechny zjevné rozvoje jsou důsledkem zvýšených schopností pro vnímání reality a porozumění kosmu.

106:9.10 (1174.6) V konečném součtu, JÁ JSEM musí existovat před vším existenciálním a po všem empirickém. Ačkoliv takové ideje nemohou objasnit paradoxy věčnosti a nekonečnosti v lidské mysli, alespoň by měly podnítit takové konečné intelekty k novým snahám pochopit tyto nikdy nekončící otázky, otázky, které vás budou fascinovat i potom na Salvingtonu a později jimi budete uchváceni jako koneční a potom v průběhu vašich nekončících budoucích věčných cest v rozšiřujících se vesmírech.

106:9.11 (1174.7) Dříve či později si všechny vesmírné osobnosti začnou uvědomovat, že výsledným hledáním věčnosti je bezkonečné zkoumání nekonečnosti, nikdy nekončící cesta objevování, směřující do absolutnosti Prvotního Zdroje a Středu. Dříve či později si my všichni povšimneme, že celkový růst tvora je přímo úměrný ztotožňováním se s Otcem. Dospějeme k porozumění, že živá vůle Otce je věčnou propustkou k nekonečným možnostem samotné nekonečnosti. Smrtelníci si někdy uvědomí, že úspěch v hledání Nekonečného je přímo úměrný dosažení podoby Otce a že v této vesmírné epoše jsou reálnosti Otce odkryty ve vlastnostech božskosti. A tyto vlastnosti božskosti jsou získané vesmírnými tvory ze zkušenosti žít božsky a žít božsky znamená žít opravdově vůlí Boha.

106:9.12 (1175.1) Pro materiální, evoluční, konečné tvory život, založený na žití Otcovou vůlí, povede přímo k dosažení duchovního vrcholu v oblasti osobnosti a přivede takové tvory o jeden krok blíže k pochopení Otce-Nekonečného. Takový Otcův život je založen na pravdě, citlivosti ke kráse a je ovládán dobrem. Taková, Boha znalá osoba je vnitřně osvícena úctou a zevně je oddána z celého srdce službě univerzálnímu bratrství všech osobností─službě a pomoci, které jsou naplněny soucitem a motivovány láskou a současně jsou tyto životní vlastnosti sjednoceny ve vyvíjející se osobnosti na neustále vzestupujících úrovních kosmické moudrosti, seberealizace, nalézání Boha a úctě k Bohu.

106:9.13 (1175.2) [Představeno Melkísedekem Nebadonu.]

Foundation Info

Verze pro tiskVerze pro tisk

Urantia Foundation, 533 W. Diversey Parkway, Chicago, IL 60614, USA
Tel: +1-773-525-3319; Fax: +1-773-525-7739
© Urantia Foundation. All rights reserved