Kapitola 190 Morontiální zjevení Ježíše

   
   Paragraph Numbers: On | Vypnuto
Verze pro tiskVerze pro tisk

Koncept kopie

Kniha Urantia

Kapitola 190

Morontiální zjevení Ježíše

190:0.1 (2029.1) VZKŘÍŠENÝ Ježíš měl nyní v úmyslu strávit krátkou dobu na Urantii, aby získal zkušenost vzestupné morontiální cesty smrtelníků obydlených světů. Přestože Učitel strávil tuto dobu morontiálního života na světě, na kterém došlo k jeho inkarnaci do podoby smrtelného člověka, ve všech svých aspektech odpovídá zkušenosti, kterou získají smrtelníci Satanie, když budou procházet vzestupným morontiálním životem na sedmi obytných světech Jerusemu.

190:0.2 (2029.2) Všechna tato moc, která spočívá v Ježíšovi─dar života─a která mu umožnila vstát z mrtvých, je tím stejným darem věčného života, který on poskytuje věřícím v království a který jim již nyní zaručuje jejich vzkříšení z pout přirozené smrti.

190:0.3 (2029.3) Smrtelníci obydlených světů se probudí toho rána vzkříšení se stejným typem přechodného, neboli morontiálního těla, které měl Ježíš, když vyšel z hrobky tohoto nedělního rána. Tato těla nemají cirkulující krev a takové bytosti nejí běžnou materiální potravu; nicméně, tato morontiální těla jsou opravdová. Když různí věřící viděli Ježíše po jeho vzkříšení, tak ho skutečně viděli; nebyli oběťmi klamného vidění, nebo halucinací.

190:0.4 (2029.4) Neochvějná víra ve vzkříšení Ježíše byla základním rysem víry všech větví ranného učení evangelia. V Jerusalemu, Alexandrii, Antiochii a Filadelfii všichni učitelé evangelia byli zajedno v této bezvýhradné víře ve vzkříšení Učitele.

190:0.5 (2029.5) Pokud se jedná o tu důležitou roli, kterou Marie Magdalena zaujala v oznámení vzkříšení Učitele, je nutno poznamenat, že Marie byla mluvčí ženského sboru, tak jako byl Petr mluvčím apoštolů. Marie nebyla vůdkyní žen, které pracovaly pro království, ale byla jejich vedoucí učitelkou a mluvčí na veřejnosti. Marie se stala velmi obezřetnou ženou, takže její odvaha oslovit muže, kterého považovala za hlídače Josefovy zahrady, pouze ukazuje na to, jak byla vyděšená, když našla hrobku prázdnou. Byla to hloubka její lásky, vzrušení a oddanosti, které zapříčinily to, že na chvíli zapomněla na tradiční zdrženlivost židovských žen v přístupu k neznámému muži.

1. Zvěstovatelé vzkříšení

190:1.1 (2029.6) Apoštolové nechtěli, aby je Ježíš opustil; proto nepřikládali velký význam jeho výrokům o smrti, stejně jako jeho slibům, že vstane z mrtvých. Neočekávali vzkříšení tak, jak se odehrálo a odmítali tomu uvěřit, dokud se jim osobně nedostalo nezvratného důkazu a tím získání nezpochybnitelné jistoty.

190:1.2 (2030.1) Když apoštolové odmítli uvěřit zprávě pěti ženám, tvrdících, že viděly Ježíše a mluvily s ním, Marie Magdalena se vrátila k hrobce a ostatní odešly zpět do domu Josefa, kde pověděly o svém zážitku jeho dceři a dalším ženám. A tyto ženy jim uvěřily. Krátce po šesté hodině dcera Josefa z Arimatie a čtyři ženy, které viděly Ježíše, odešly do domu Nikodéma, kde vyprávěly celou tuto událost Josefovi, Nikodémovi a Davidovi Zebedeovi a dalším tam shromážděným mužům. Nikodém a také i ostatní zpochybnili jejich příběh, pochybovali o tom, že Ježíš vstal z mrtvých; domnívali se, že tělo odnesli židé. Josef a David byli natolik nakloněni uvěřit této zprávě, že se rychle vydali prohlédnout si hrobku a tam našli všechno přesně tak, jak to ženy popsaly. A oni byli posledními, kdo takto hrobku viděl , poněvadž velekněz poslal o půl osmé kapitána chrámové stráže do hrobky, aby odstranil pohřební plátna. Kapitán je všechna zabalil do plachty a shodil je dolů s nedalekého útesu.

190:1.3 (2030.2) Od hrobky odešli David a Josef přímo do domu Eliáše Marka, kde se v horním pokoji pustili do diskuze s deseti apoštoly. Pouze Jan Zebedeus měl tendenci uvěřit, i když slabě, že Ježíš vstal z mrtvých. Petr zpočátku tomu věřil, ale když Učitele nenašel, upadl do silných pochybností. Oni všichni byli nakloněni věřit tomu, že tělo odnesli židé. David se s nimi nechtěl přít, ale když odcházel, řekl: „Vy jste apoštolové a vy byste měli rozumět těmto věcem. Já se nebudu s vámi přít, nicméně, půjdu teď do domu Nikodéma, kam jsem na dnešní ráno povolal posly a až se shromáždí, pošlu je na jejich poslední misi jako zvěstovatele Učitelova vzkříšení. Já jsem slyšel Učitele říci, že až zemře, na třetí den vstane a já mu věřím.“ A když takhle promluvil ke sklíčeným a ztraceným vyslancům království, tento samozvaný vůdce komunikační a zpravodajské služby od apoštolů odešel. Když odcházel z horního pokoje, upustil do klína Matouše Léviho Jidášův měšec se všemi apoštolskými penězi.

190:1.4 (2030.3) Bylo kolem půl desáté, když poslední z dvaceti šesti Davidových poslů přišel do domu Nikodéma. David je ihned shromáždil na prostorném dvoře a oslovil je následovně:

190:1.5 (2030.4) „Muži, bratři! Po celou tu dobu jste mně sloužili v souladu s vaší přísahou mně danou a jeden druhému a vy jste svědkové, že jsem po vás nikdy neposlal klamnou informaci. Nyní se chystám vás poslat na vaši poslední misi jako dobrovolné posly království a tím vás zprošťuji vaší přísahy a rozpouštím sbor poslů. Muži, oznamuji vám, že jsme dokončili naši práci! Učitel již nepotřebuje smrtelné posly; on vstal z mrtvých. Ještě před svým zatčením nám řekl, že zemře a na třetí den opět vstane. Já jsem tu hrobku viděl─je prázdná. Mluvil jsem s Marií Magdalenou a čtyřmi dalšími ženami, které s Ježíšem mluvily. Teď vás propouštím, přeji vám šťastnou cestu a posílám vás s posledním úkolem a zpráva, kterou přinesete věřícím, bude znít: „Ježíš vstal z mrtvých; hrobka je prázdná.“

190:1.6 (2030.5) Většina z přítomných se snažila přemluvit Davida, aby to nedělal, ale nedokázali ho ovlivnit. Potom se pokoušeli odradit posly, ale ti nevěnovali pozornost těmto pochybovačným slovům. A tak krátce před desátou hodinou tohoto nedělního rána těchto dvacet šest běžců, jako první zvěstovatelé velké pravdy-faktu o vzkříšení Ježíše, vyrazilo na svoji poslední misi. A vypravili se s tímto posláním tak, jak to předtím mnohokrát udělali při jiných příležitostech─naplňujíc svoji přísahu Davidu Zebedeovi a jeden druhému. David měl u těchto mužů nesmírnou důvěru. Vydali se na tuto misi, aniž by ztráceli čas rozhovory s těmi, kdo viděli Ježíše; Davidovi věřili na slovo. Většina z nich věřila v to, co jim David řekl a i ti, kteří nějak pochybovali, nesli tuto zprávu stejně jistě a stejně rychle.

190:1.7 (2031.1) Apoštolové─duchovní sbor království─jsou dnes shromážděni v horním pokoji, kde dávají najevo svůj strach a vyjadřují pochybnosti, zatímco tito laici, symbolizující první pokus zespolečenštění evangelia Učitele o bratrství lidí, se pod vedením svého neohroženého a schopného vůdce vydávají na cestu hlásat o vzkříšení Spasitele světa a vesmíru. A oni se pouštějí do této významné služby ještě předtím, než Učitelovi vyvolení zástupci budou připraveni uvěřit jeho slovu, anebo přijmout svědectví očitých svědků.

190:1.8 (2031.2) Těchto dvacet šest poslů bylo posláno do domu Lazara v Betanii a do všech center věřících, od Beeršeby na jihu do Damašku a Sidónu na severu; od Filadelfie na východě do Alexandrie na západě.

190:1.9 (2031.3) Když se David rozloučil se svými bratry, šel do domu Josefa pro svoji matku a potom odešli do Betanie, aby se připojili k čekající rodině Ježíše. David zůstal v Betanii s Martou a Marií až do doby, kdy si vyřídily záležitosti se svým světským majetkem a doprovodil je na jejich cestě do Filadelfie, kde se připojily ke svému bratru Lazarovi.

190:1.10 (2031.4) Přibližně za týden od tohoto dne Jan Zebedeus přivedl Marii, matku Ježíše, do svého domu v Betsaidě. Jakub, nejstarší Ježíšův bratr, zůstal se svojí rodinou v Jerusalemu. Rút zůstala v Betaniii se sestrami Lazara. Ostatní členové Ježíšovy rodiny se vrátili do Galileje. David Zebedeus odešel z Betanie s Martou a Marií do Filadelfie na počátku června, den po své svatbě s Rút, nejmladší sestrou Ježíše.

2. Zjevení Ježíše v Betanii

190:2.1 (2031.5) Od chvíle morontiálního vzkříšení do chvíle vystoupení jeho ducha na nebesa, Ježíš se zjevil svým věřícím devatenáctkrát na různých místech ve viditelné podobě. Nezjevil se svým nepřátelům a ani těm, kteří nebyli schopni duchovního vnímání jeho odhalení ve viditelné podobě. Poprvé se zjevil pěti ženám u hrobky; jeho druhé zjevení Marii Magdaleně se rovněž stalo u hrobky.

190:2.2 (2031.6) Jeho třetí zjevení se událo kolem poledne v tuto neděli v Betanii. Krátce po poledni, když nejstarší z bratrů Ježíše, Jakub, stál v zahradě Lazara před prázdnou hrobkou vzkříšeného bratra Marty a Marie, přemýšlejíc ve své mysli o zprávě, kterou jim asi před hodinou přinesl posel od Davida. Jakub měl vždy tendenci věřit v misi jejich nejstaršího bratra na zemi, ale již dávno ztratil spojení s prací Ježíše a začal silně pochybovat o nedávných prohlášeních apoštolů o tom, že Ježíš je Mesiáš. Celá rodina byla překvapena a zmatena zprávou, kterou posel přinesl. Ještě když Jakub stál před Lazarovou prázdnou hrobkou, přišla do domu Marie Magdalena a vzrušeně začala rodině vyprávět o svém zážitku v časných hodinách u hrobky Josefa. Než skončila, přišel David Zebedeus se svoji matkou. Rút samozřejmě této zprávě věřila a také Juda ji po rozhovoru s Davidem a jeho matkou Salome uvěřil.

190:2.3 (2032.1) Když mezitím hledali Jakuba a než ho našli, on stále stál v zahradě u hrobky a najednou pocítil něčí přítomnost, jakoby se někdo dotkl jeho ramene a když se otočil, uviděl vedle sebe pozvolné se zjevování zvláštní postavy. Byl příliš překvapen, aby něco řekl a příliš vyděšen, aby utekl. A potom ta zvláštní postava promluvila: „Jakube, přišel jsem tě povolat do služby pro království. Připoj se k upřímným snahám svých bratrů a následuj mne.“ Když Jakub uslyšel vyslovit své jméno, věděl, že k němu mluví jeho nejstarší bratr Ježíš. Všichni měli větší či menší potíže rozpoznat Ježíše v morontiální formě, ale málokdo z nich nepoznal jeho hlas či jeho okouzlující osobnost poté, když k nim začal mluvit.

190:2.4 (2032.2) Když Jakub pochopil, že k němu mluví Ježíš, začal padat na kolena s výkřikem: „Otče můj a bratře můj!“, ale Ježíš ho vyzval, aby zůstal stát, když budou spolu mluvit. A chodili po zahradě a rozmlouvali spolu téměř tři minuty; mluvili o minulosti a předvídali události blízké budoucnosti. Když se přiblížili k domu, Ježíš řekl: „Sbohem, Jakube. Příště vás přivítám všechny spolu.“

190:2.5 (2032.3) Jakub, kterého ostatní v tu dobu hledali v Betfage, se přiřítil do domu s voláním: „Právě jsem viděl Ježíše a mluvil s ním! Není mrtvý; on vstal z mrtvých! Pak však zmizel se slovy: „Sbohem, příště vás přivítám všechny spolu.“ Ještě nestačil domluvit, když se vrátil Juda a Jakub mu znovu vyprávěl svůj zážitek se setkání s Ježíšem v zahradě. A oni všichni začali věřit ve vzkříšení Ježíše. Jakub teď prohlásil, že se do Galileje nevrátí a David zvolal: „Jeho neviděly pouze rozrušené ženy; dokonce ho začínají vidět vyrovnaní muži. Já také čekám, že ho uvidím.“

190:2.6 (2032.4) A David nečekal dlouho, poněvadž čtvrté dostupné smrtelnému vnímání zjevení Ježíše se stalo krátce po druhé hodině v tom stejném domě Marty a Marie, když se objevil ve viditelné podobě před celou svojí pozemskou rodinou a jejich přáteli. Celkem jich tam bylo dvacet. Učitel se objevil v otevřených zadních dveřích se slovy: „Pokoj s vámi. Zdravím ty, kteří mně kdysi byli blízcí v těle a bratrsky zdravím své bratry a sestry v království nebeském. Jak jste mohli pochybovat? Proč jste tak dlouho otáleli, než jste se rozhodli následovat světlo pravdy celým svým srdcem? Přijďte proto všichni do bratrství Ducha Pravdy v království Otce.“ Když se začínali vzpamatovávat z prvního ohromení a přibližovali se k němu, jakoby se ho chystali obejmout, on před jejich očima zmizel.

190:2.7 (2032.5) Všichni se chtěli rozběhnout do města povědět pochybujícím apoštolům o tom, co se stalo, ale Jakub je zadržel. Pouze Marii Magdaleně bylo dovoleno, aby se vrátila do domu Josefa. Jakub jim zakázal šířit skutečnost o této morontiální návštěvě kvůli určitým věcem, které mu Ježíš řekl při jejich rozhovoru v zahradě. A Jakub nikdy neprozradil žádné podrobnosti ze své debaty se vzkříšeným Učitelem v tento den v domě Lazara v Betanii.

3. V domě Josefa

190:3.1 (2033.1) Páté morontiální zjevení Ježíše, viditelné smrtelným zrakem, se událo v přítomnosti přibližně dvaceti pěti věřících žen, které byly shromážděny v domě Josefa z Arimatie, kolem čtvrt na pět v tu samou neděli odpoledne. Marie Magdalena se vrátila do Josefova domu pouze pět minut před tímto zjevením. Jakub, bratr Ježíše, přikázal, aby se apoštolům neřeklo nic o Učitelově zjevení v Betanii. Ale Marii neřekl, aby nic neříkala o této události svým věřícím sestrám. A tak Marie, poté, až si vyžádala od všech žen slib mlčení, pověděla jim co se nedávno stalo při její návštěvě Ježíšovy rodiny v Betanii. Když byla uprostřed tohoto svého napínavého vyprávění, tak se nad nimi rozestřelo náhlé a velebné ticho; spatřily ve svém středu plně viditelnou postavu vzkříšeného Ježíše. Pozdravil je slovy: „Pokoj s vámi. V bratrském království nebude ani žid ani jinověrec, ani bohatý ani chudý, ani svobodný ani nesvobodný, ani muž ani žena. Vy jste také povolány hlásat radostné zprávy o svobodě lidstva prostřednictvím evangelia synovstva s Bohem v království nebeském. Jděte do celého světa hlásat toto evangelium a tímto utvrzujte věřící v jejich víře. A při této činnosti nezapomínejte pomáhat nemocným a posilovat ty, kteří jsou malomyslní a bázliví. Já budu stále s vámi i ve všech koncích země.“ A když toto řekl, zmizel jim před očima. Ženy padly tváří k zemi a mlčky se modlily.

190:3.2 (2033.2) Z pěti morontiálních zjeveních Ježíše, která se doposud udála, Marie Magdalena byla svědkem čtyř.

190:3.3 (2033.3) V důsledku vyslání poslů v průběhu dopoledne a kvůli neúmyslnému unikání zpráv o tomto zjevení Ježíše v domě Josefa se na podvečer k židovským vládcům doneslo, že se po městě mluví o tom, že Ježíš vstal z mrtvých a že mnoho lidí tvrdí, že ho viděli. Tyto řeči Velkou radu vyburcovaly k jednání. Po rychlé poradě s Annášem svolal Kaifáš poradu Velké rady na osmou hodinu toho večera. Bylo to právě na této poradě, kde se rozhodlo, že každý člověk, který se zmíní o vzkříšení Ježíše, bude vyloučen ze synagogy. Dokonce tam bylo navrženo, aby každý, kdo tvrdí, že viděl Ježíše, byl popraven; nicméně, tento návrh nebyl schválen, poněvadž jednání skončilo hádkou, hraničící s opravdovou panikou. Troufli si skoncovat s Ježíšem a mysleli si, že se jim to podařilo. Brzy měli zjistit, že jejich opravdové potíže s tímto člověkem z Nazaretu právě začaly.

4. Zjevení Řekům

190:4.1 (2033.4) Kolem půl páté se odehrlo šesté zjevení morontiální podoby Učitele před přibližně čtyřiceti věřících Řekům, kteří byli shromážděni v domě člověka jménem Flavius. Ve chvíli, kdy diskutovali o zprávách o vzkříšení Učitele, on sám se zjevil v jejich středu, přestože dveře byly uzavřeny závorou a řekl jim: „Pokoj s vámi. I když Syn Člověka se na zemi objevil mezi židy, přišel pomáhat všem lidem. V království mého Otce nebudou ani židé, ani jinověrci; vy všichni budete bratři─synové Boží. Jděte proto do celého světa hlásat toto evangelium spasení tak, jak jste ho dostali od vyslanců království a já vás přijmu do bratrství synů Otce ve víře a v pravdě.“ A když jim udělil takové pokyny, zmizel a již ho nikdy nespatřili. Zůstali v domě po celý večer; byli příliš zachváceni hrůzou a strachem, aby vyšli ven. Žádný z těchto Řeků v tu noc nespal; zůstali vzhůru debatujíc o těchto věcech a doufajíc, že Učitel je možná ještě znovu navštíví. V této skupině bylo mnoho Řeků, kteří byli v Getsemanské zahradě v době, kdy vojáci zatkli Ježíše a Jidáš ho zradil svým polibkem.

190:4.2 (2034.1) Zvěsti o vzkříšení Ježíše a zprávy o jeho četných zjeveních před svými stoupenci se velmi rychle šířily a celý Jerusalem a celé město tím bylo krajně vzrušeno. Učitel se již zjevil své rodině, ženám a Řekům a brzy se zjeví před svými apoštoly. Velká rada zakrátko začne řešit tyto nové problémy, které tak znenadání dopadly na židovské vládce. Ježíš myslí hodně na své apoštoly, ale chce jim ještě dopřát několik hodin důležitého přemítání a hlubokého uvažování předtím, než je navštíví.

5. Procházka se dvěma bratry

190:5.1 (2034.2) V Emausu, přibližně deset kilometrů západně od Jerusalema, žili dva bratři, pastýři, kteří strávili paschální týden v Jerusalemu, kde se zúčastnili obřadů obětování, ceremoniálních slavností a hostin. Starší z bratrů Kleofáš částečně věřil v Ježíše; v každém případě byl kvůli tomu vyloučen ze synagogy. Jeho bratr Jákob nebyl věřícím v Ježíše, i když ho velmi zaujalo to, co slyšel o učení Učitele a jeho činech.

190:5.2 (2034.3) V toto nedělní odpoledne, několik minut před pátou hodinou, se oba bratři nacházeli asi pět kilometrů od Jerusalema na cestě do Emausu a povídali si velmi soustředěně o Ježíšovi, jeho učení, činech a především o zvěstech, že jeho hrobka byla nalezena prázdná a že nějaké ženy s ním mluvily. Kleofáš napůl věřil těmto zvěstem, ale Jákob trval na tom, že celá záležitost je pravděpodobně podvod. Když takto debatovali a argumentovali na cestě k domovu, přistoupila k nim morontiální podoba Ježíše; bylo to jeho sedmé zjevení. Kleofáš častokrát slyšel Ježíše kázat a několikrát s ním jedl v domech jerusalemských věřících. Ale Učitele nepoznal ani poté, když s nimi teď tak upřímně mluvil.

190:5.3 (2034.4) Nějakou dobu šli mlčky, načež Ježíš řekl: „O čem jste si povídali tak horlivě předtím, než jsem k vám přišel?“ A když toto Ježíš řekl, zůstali stát a dívali se na něho se skličujícím překvapením. Kleofáš řekl: „Cožpak ty, jestli přicházíš z Jerusalema, nevíš o věcech, které se nedávno udály?“ Učitel se zeptal: „Jaké věci?“ Kleofáš odpověděl: „Jestli o těchto věcech nic nevíš, tak jsi jediný v Jerusalemu, kdo neslyšel zvěsti o Ježíši Nazaretském, který byl velkým prorokem ve slovech a v činech před Bohem a celým národem. Veleknězi a naši vládcové ho vydali Římanům a žádali, aby ho ukřižovali. Je nás mnoho, kteří nyní doufáme, že on vysvobodí Izrael z područí pohanů. Ale to není všechno. Dnes je to třetí den od jeho ukřižování a nějaké ženy nás udivily svým tvrzením, že tohoto rána šly časně k jeho hrobce a našly ji prázdnou. A tyto stejné ženy říkají, že s tímto člověkem mluvily; ony tvrdí, že vstal z mrtvých. A když ženy toto řekly mužům, dva z jeho apoštolů běželi k hrobce a také ji našli prázdnou“─a tady Jákob přerušil svého bratra slovy: „ale Ježíše neviděli.“

190:5.4 (2035.1) Pokračovali v chůzi a Ježíš jim řekl: „Jak pomalu chápete pravdu! Když říkáte, že vaše debata je o učení a činech tohoto člověka, tak vás mohu poučit, jelikož jsem více než obeznámen s tímto učením. Nepamatujete si, že tento Ježíš vždy učil o tom, že jeho království není z tohoto světa a že všichni lidé, poněvadž jsou synové Boží, naleznou svobodu a volnost v duchovní radosti, kterou dává bratrství, založené na láskyplné službě v tomto novém království pravdy─nebeské lásky Otce? Vy si nevzpomínáte na to, že tento Syn Člověka vyhlásil spasení Boží všem lidem, pomoc nemocným a trpícím a osvobození těch, kteří jsou spoutáni strachem a zotročeni zlem? Nevíte, že tento člověk z Nazaretu řekl svým učedníkům, že musí jít do Jerusalema, kde bude vydán do rukou nepřátel, kteří ho popraví a že na třetí den on vstane z mrtvých? Vy jste toto všechno neslyšeli? A nečetli jste nikdy ve Spisech o tom dnu spasení pro židy i pohany, kde se říká, že skrze něho budou blahoslaveny všechny rody na zemi; že on uslyší nářek potřebných a spasí duše chudých, kteří ho vyhledají; že všechny národy ho budou nazývat blahoslavený? Že takový Osvoboditel bude jako stín obrovské skály ve zpustošené krajině. Že nakrmí stádo jako opravdový pastýř, shromažďující své ovečky ve své náruči a nesoucí je něžně na své hrudi. Že otevře oči duchovně slepým a vyvede uvězněné v zoufalství do dokonalé svobody a světla; že všichni, pobývající v temnotě, uvidí velké světlo věčného spasení. Že posílí zdrcené, vyhlásí svobodu zajatcům hříchu a otevře vězení těm, kteří jsou zotročeni strachem a spoutáni zlem. Že utěší truchlící a poskytne jim radost spasení namísto zármutku a trápení. Že se stane přáním pro všechny národy a nekonečnou radostí těch, kteří touží po spravedlnosti. Že Syn pravdy a spravedlnosti se stane pro svět léčivým světlem a spásonosnou silou; že dokonce spasí svůj národ od jeho hříchů; že bude opravdu hledat ztracené a přinášet jim spásu. Že nezničí slabé, ale spasí všechny ty, kteří hladoví a žízní po spravedlnosti. Že ti, kteří v něho věří, budou mít věčný život. Že rozlije svůj duch na celé lidstvo a že tento Duch Pravdy bude v každém věřícím pramenem vody, prýštící do věčného života. Nepochopili jste, jak významné je evangelium království, které vám podal tento člověk? Opravdu nevnímáte, jaké velké spasení se k vám přiblížilo?“

190:5.5 (2035.2) Mezitím přišli blízko k vesnici, kde tito bratři žili. Od okamžiku, kdy je Ježíš začal poučovat, pokračujíc v cestě, tito dva muži nepromluvili ani slovo. Brzy přišli ke svému skrovnému příbytku a Ježíš se chystal od nich odejít a pokračovat na své cestě, ale oni ho přinutili vejít do domu a zůstat u nich. Trvali na tom, že je již téměř noc a aby u nich přenocoval. Nakonec Ježíš souhlasil a zakrátko po příchodu do domu zasedli za stůl k jídlu. Bratři mu podali chléb, aby ho požehnal a když ho začal lámat a podávat jim ho, otevřeli se jim oči a Kleofáš poznal, že jejich hostem je sám Učitel. A když řekl: „To je Učitel…“, morontiální Ježíš jim zmizel z očí.

190:5.6 (2036.1) A potom jeden druhému řekli: „Není divu, že naše srdce v nás hořela, když k nám promlouval na cestě domů, snažíc se nám pomoci pochopit učení Spisů!“

190:5.7 (2036.2) Nechtěli ztrácet čas jídlem. Viděli morontiálního Ježíše a proto vyběhli z domu a běželi zpět do Jerusalema rozhlásit radostné zprávy o vzkříšeném Spasiteli.

190:5.8 (2036.3) Kolem deváté hodiny toho večera a krátce předtím, než se Učitel zjevil svým deseti apoštolům, tito dva rozrušení bratři vtrhli k nim do horního pokoje, oznamujíc, že viděli Ježíše a mluvili s ním. A řekli všechno, co jim Ježíš pověděl a že ho nepoznali až do chvíle, když začal lámat chléb.

Foundation Info

Verze pro tiskVerze pro tisk

Urantia Foundation, 533 W. Diversey Parkway, Chicago, IL 60614, USA
Tel: +1-773-525-3319; Fax: +1-773-525-7739
© Urantia Foundation. All rights reserved