Kapitola 67 Planetární vzpoura

   
   Red Jesus Text: On | Vypnuto    Paragraph Numbers: On | Vypnuto
Verze pro tiskVerze pro tisk

Koncept kopie

Kniha Urantia

Kapitola 67

Planetární vzpoura

NENÍ možné pochopit problémy, spojené s lidskou existencí na Urantii, bez znalostí některých významných epoch minulosti, mezi kterými má důležité místo planetární vzpoura se svými důsledky. I když tento rozvrat neovlivnil závažným způsobem průběh organické evoluce, výrazně změnil průběh sociální evoluce a duchovního rozvoje. Tato ničivá pohroma hluboce ovlivnila celou nadpřirozenou historii planety.

1. Kaligastiova zrada

Kaligastia vládl na Urantii tři sta tisíc let když Luciferův asistent, Satan, přijel na jednu ze svých pravidelných kontrolních návštěv. Když se Satan objevil na planetě, jeho vzezření se ani v nejmenším nepodobalo vašim karikaturám, zobrazujících jeho ďábelskou funkci. On byl, a stále je, Syn Lanonandek velké duchaplnosti. „A není divu, protože sám Satan je duchaplný tvor světla.“

V průběhu této kontrolní návštěvy Satan informoval Kaligastiu o „Deklaraci svobody“, navrženou v tu dobu Luciferem a jak nyní víme, Prince souhlasil se zradou planety po vyhlášení vzpoury. Osobnosti lokálního vesmíru hluboce pohrdají Princem Kaligastiou pro jeho promyšlenou zradu důvěry. Syn Tvořitel vyjádřil toto pohrdání slovy: „Jsi stejný jako tvůj vůdce, Lucifer, hříšně jsi zvěčnil jeho nepravost. Velebením vlastního já se stal lhářem, protože nezůstal věren pravdě.“

V celé sféře řízení lokálního vesmíru nevyžaduje žádná funkce takovou posvátnou důvěru, než ta, jaká je svěřena Planetárnímu Princi, který přebírá odpovědnost za blaho a vedení vyvíjejících se smrtelníků nové obydlené planety. A ze všech forem zla není žádná víc zhoubná pro osobnost, než zrada důvěry a neloajálnost k důvěřivým přátelům. Tím, že se dopustil tohoto promyšleného hříchu, Kaligastia tak dokonale deformoval svoji osobnost, že od té doby jeho mysl již nikdy nebyla schopna získat zpět svoji rovnováhu.

Existuje mnoho rozdílných pohledů na hřích, ale z hlediska filozofie vesmíru je hřích postojem osobnosti, která vědomě odporuje kosmické realitě. Pochybení může být považováno jako nepochopení, nebo překroucení reality. Zlo je částečné uskutečnění vesmírných realit, nebo chybné přizpůsobení se jim. Ale hřích je cílevědomý odpor k božské realitě─vědomá volba bránit duchovnímu progresu─zatímco špatnost spočívá v otevřeném a urputném vzdoru proti uznávané realitě a znamená takový stupeň rozpadu osobnosti, hraničící s kosmickým šílenstvím.

Pochybení naznačuje nedostatek intelektuálnhoí nadšení; zlo, nedostatečnou moudrost; hřích, nejhlubší duchovní chudobu; ale podlost svědčí o ztrácející se kontrole osobnosti.

A když se hřích volí mnohokrát a je často opakován, může se stát návykem. Návykoví hříšníci se mohou stát snadno špatnými, horlivými rebely proti vesmíru a všem jeho božským realitám. Zatímco všechny druhy hříchů mohou být odpuštěny, my pochybujeme, zdali zakořeněný zloduch by někdy upřímně pocítil lítost nad svými špatnými činy, nebo přijal odpuštění za své hříchy.

2. Začátek vzpoury

Brzy po Satanově kontrolní návštěvě, v době, kdy planetární správa byla v očekávání velkých věcí na Urantii, jednoho dne (uprostřed zimy na severních kontinentech) měl Kaligastia dlouhou poradu se svým společníkem Daligastiou, po které Daligastia svolal deset rad Urantie na mimořádné zasedání. Toto jednání zahájil prohlášením, že Princ Kaligastia se chystá prohlásit se za absolutního vládce Urantie a požadoval abdikaci všech správních složek a odstoupení ze všech jejich funkcí a předání pravomocí do rukou Daligastii jako pověřence až do doby reorganizace planetární správy a následného přerozdělení správní autority těchto složek.

Po přednesení tohoto šokujícího požadavku pronesl znamenitou řeč Van, vedoucí nejvyšší rady pro koordinaci. Tento vynikající organizátor a výtečný soudce označil tento navrhovaný postup za akt hraničící s planetární vzpourou a apeloval na všechny účastníky jednání, aby se žádným způsobem na této akci nepodíleli, dokud nebude učiněno dovolání k Luciferovi, Vládci Soustavy Satanie; a Van získal podporu všech zúčastněných. Tudíž, dovolání bylo odesláno do Jerusemu, odkud okamžitě přišlo nazpět nařízení, ustanovující Kaligastiu nejvyšším vládcem Urantie a vyžadující absolutní a nezpochybnitelnou poslušnost jeho příkazům. A bylo to právě v odpovědi na tuto ohromující zprávu, kdy charakterní Van pronesl svůj památný sedmihodinový proslov, ve kterém výslovně obvinil Daligastiu, Kaligastiu a Lucifera ze znevažování svrchovanosti vesmíru Nebadonu; a požádal Nejsvrchovanější Edentie o zastání a podporu.

Mezitím okruhy soustavy byly přerušeny; Urantia se ocitla v izolaci. Každá skupina nebeského života na planetě byla náhle a bez varování odpojena, doslova odříznuta od jakékoliv vnější rady či zprávy.

Daligastia oficiálně prohlásil Kaligastiu za „Boha Urantie a nejvyššího vládce všeho.“ Toto prohlášení celou situaci vyjasnilo a každá skupina začala samostatně rokovat. Tyto diskuze nakonec rozhodly o osudu každé nadlidské osobnosti na planetě.

Serafové a cherubové a další nebeské bytosti byly zapojeny do vynášení usneseních v tomto těžkém boji─dlouhého a hříšného konfliktu. Mnoho skupin nadlidských bytostí, pobývajících na Urantii v době její izolace bylo tady zadrženo a podobně jako serafové a jejich druhové bylo přinuceno rozhodnout se mezi hříchem a čestností─mezi způsoby Lucifera a vůlí neviditelného Otce.

Tento spor trval více než sedm let. Dokud každá zainteresovaná osobnost neudělala konečné rozhodnutí, orgány Edentie nezasáhly ani nezakročily. Teprve potom Van a jeho věrní druhové byli očištěni a zbaveni dlouhotrvající úzkosti a nesnesitelného napětí.

3.Sedm rozhodujících let

Hlášení o vypuknutí vzpoury na Jerusemu, hlavním centru Satanie, bylo vysíláno radou Melkísedeků. Pohotovostní skupina Melkísedeků byla ihned poslána do Jerusemu a Gabriel se nabídl, že bude zastupovat Syna Tvořitele, jehož autorita byla napadena. Po odvysílání zprávy o vzpouře v Satanii byla soustava odpojena od svých sesterských soustav, byla dána do karantény. „Válka na nebesích“─v hlavním centru Satanie─se rozšířila na každou planetu lokální soustavy.

Čtyřicet členů osobního štábu Kaligastiovy setniny Urantie (včetně Vana) odmítlo připojit se k povstání. Mnoho lidských pomocníků (modifikovaných či jiných) štábu bylo také odvážnými a šlechetnými obránci Michaela a jeho vesmírné vlády. Obrovská ztráta osobností byla mezi serafy a cheruby. Téměř polovina řídících serafů a přechodných pečovatelů, sloužících na planetě, se připojila ke svému vůdci Daligastiovi na podporu věci Lucifera. Čtyřicet tisíc sto devatenáct primárních midbytostí se dalo na stranu Kaligastii, ale zbývající počet těchto bytostí zůstal věrný své pravdě.

Zrádný Princ dal neloajálním midbytostem a dalším skupinám rebelujících osobností moc vykonávat jeho příkazy, zatímco Van shromáždil věrné midbytosti a ostatní čestné skupiny a zahájil velký boj o záchranu planetárního personálu a dalších nebeských osobností, odřezaných od vnějšího světa.

V průběhu tohoto konfliktu loajální bytosti pobývaly v neohrazeném a chabě chráněném osídlení, vzdáleném několik kilometrů východně od Dalamatie, ale jejich příbytky byly ve dne v noci střeženy ostražitými a vždy bdělými věrnými midbytostmi; a v jejich držení byl drahocenný strom života.

Když vypukla vzpoura, věrní serafové a cherubové, s pomocí tří loajálních midbytostí, převzali do opatrování strom života a dovolili pouze čtyřiceti věrným členům personálu a jim přiřazeným modifikovaným smrtelníkům užívat plody a listí této energetické rostliny. Takových modifikovaných Andonitů, pomocníků personálu, bylo padesát šest, protože šestnáct andonitských posluhovačů neloajálního personálu také odmítlo účastnit se vzpoury se svými vůdci.

Po dobu sedmi rozhodujících let Kaligastiovy vzpoury Van věnoval všechny svoje síly na podporu věrné armády lidí, midbytostí a andělů. Duchovní rozhled a morální vytrvalost, které umožnily Vanovi uchovat si takový neotřesitelný postoj věrnosti k vesmírné vládě, byly výsledkem bystrého myšlení, moudrého uvažování, logického úsudku, upřímné motivace, nezištného úmyslu, inteligentní loajality, empirické paměti, disciplinovaného charakteru a nezpochybnitelné oddanosti jeho osobnosti vykonávat vůli Rajského Otce.

Těchto sedm let čekání bylo dobou sebezpytování a duchovní sebekázně. Takové krize v řízení vesmíru demonstrují obrovský vliv mysli jako faktoru duchovní volby. Vzdělání, výchova a zkušenost jsou rozhodujícími faktory ve většině důležitých rozhodnutích všech evolučních smrtelných tvorů. Ale vnitřní duch má veškerý potenciál pro navázání přímého kontaktu s takovými schopnostmi lidské osobnosti, které ovlivňují rozhodování, aby posílil plně zasvěcenou vůli tvora konat úžasné činy oddanosti vůle a cesty Rajského Otce. A toto je přesně to, co prožil Amadon─modifikovaný člověk, pomocník Vana.

Amadon je výjimečným člověkem, hrdinou Luciferovy vzpoury. Tento mužský potomek Andona a Fonty byl jedním ze sta bytostí, které věnovaly svoji plazmu personálu Prince a od té doby byl natrvalo přidělen Vanovi jako jeho společnki a lidský pomocník. Amadon se rozhodl postavit se na stranu svého vůdce v tomto dlouhém a namáhavém boji. A byl to inspirující pohled vidět toto dítě evolučních ras jak odolává v klidu lstivosti Daligastii, jak v průběhu sedmiletého konfliktu on a jeho věrní druhové vzdorovali s nepoddajnou odvahou všemu klamnému učení oslnivého Kaligastii.

Kaligastia, majíc nejvyšší inteligenci a nesmírnou zkušenost v záležitostech vesmíru, sešel z cesty─spáchal hřích. Amadon, majíc minimum inteligence a doslova bez žádné vesmírné zkušenosti, zůstal věrný své službě vesmíru a loajální svým druhům. Van využil mysl a duch v pozoruhodné a účinné kombinaci intelektuálního rozhodování a duchovního rozhledu, čímž dosáhl nejvyšší dosažitelné empirické úrovně realizace osobnosti. Mysl a duch, když jsou plně spojeny, mají potenciál pro vytváření nadlidských hodnot, dokonce morontiálních realit.

Vypravování o vzrušujících událostech těchto tragických dnů by nemělo konce. Ale, nakonec i poslední osobnost udělala konečné rozhodnutí a potom, ale až potom, přišli Nejsvrchovanější Edentie s pohotovostní skupinou Melkísedeků, aby se uchopili moci na Urantii. Na Jerusemu byly vymazány panoramatické záznamy vlády Kaligastii a byla zahájena zkušební éra rehabilitace planety.

4. Kaligastiova setnina po vzpouře

Při konečném zjišťování stavu rozdělení sil členů osobního Princova štábu se zjistilo: Van a jeho celá koordinační rada zachovali věrnost. Odolal Ang a tři členové rady pro zajišťování potravy. Celá rada pro zdomácnění zvířat byla zavlečena do vzpoury, stejně jako všichni poradci pro pokoření dravých zvířat. Fad a pět členů komise pro vzdělání se zachránili. Nod a celá jeho komise pro průmysl a obchod se připojili ke Kaligastiovi. Hap a celé kolegium pro odhalování náboženství zůstali věrni Vanovi a jeho ušlechtilé skupině. Lut a celá jeho rada pro zdraví byli ztraceni. Celá rada pro umění a vědu zachovala věrnost, ale Tut a celá komise pro rozvíjení kmenových vztahů sešla z cesty. Tak, ze sta členů personálu čtyřicet zachovalo svoji věrnost a bylo později přepraveno do Jerusemu, kde znovu obnovili svoji cestu do Ráje.

Šedesát členů planetárního personálu, kteří se připojili ke vzpouře, si zvolilo Noda za svého vůdce. Horlivě pracovali pro Prince, ale brzy zjistili, že byli odpojeni od vyživovacích okruhů soustavy. Uvědomili si skutečnost, že byli poníženi do stavu smrtelných bytostí. Sice zůstali nadlidmi, ale současně byli materiální a smrtelní. Ve snaze zvýšit jejich počty, Daligastia přikázal přistoupit okamžitě k pohlavnímu rozmnožování, uvědomujíc si plně, že původních šedesát členů a jejich čtyřicet čtyři modifikovaných pomocníků Andonitů je odsouzeno dříve či později k zániku vymřením. Po pádu Dalamatie se neloajální personál přesunul na sever a na východ. Jejich potomci byli po dlouhou dobu známi jako Nodité a jejich místo, kde sídlili se nazývalo „země Noda.“

Přítomnost těchto neobyčejných nadmužů a nadžen, postavených vzpourou do bezvýchodného postavení a nyní pohlavně se spojujících s pozemskými syny a dcerami, dala snadno vzniknout těm starodávným příběhům o bozích, přicházejících z nebe, aby vstupovali do manželství se smrtelníky. A tak vzniklo velké množství mýtických legend, které ale byly založeny na faktech z období po vzpouře a které později našly své místo v lidových pověstech a tradicích různých národů, jejichž předkové se stýkali s Nodity a jejich potomky.

Rebelové z osobního štábu, zbaveni duchovní podpory, časem vymřeli přirozenou smrtí. A většina z pozdějšího modlářství lidských ras vznikla z touhy zachovat vzpomínky na tyto vysoce vážené bytosti epochy Kaligastii.

Když členové Kaligastiovy setniny přišli na Urantii, byli dočasně odpojeni od svých Ladičů Myšlení. Ihned po příchodu skupiny Melkísedeků, prozatímních správců, byli věrné osobnosti (kromě Vana) poslány zpět na Jerusem a tam byly opět spojeny se svými čekajícími Ladiči. My neznáme osud šedesáti rebelů; jejich Ladiči stále čekají na Jerusemu. Nepochybně všechny záležitosti budou odloženy, dokud nebude celá Luciferova vzpoura s konečnou platností posouzena a bude rozhodnuto o osudu všech účastníků.

Pro takové bytosti jako jsou andělé a midbytosti je velmi obtížné pochopit, že skvělí a důvěryhodní vládcové jako Kaligastia a Daligastia sejdou z cesty─spáchají zrádný hřích. Ty bytosti, které upadly do hříchu─ony se nezapojily do vzpoury uváženě a promyšleně─byly oklamány svými nadřízenými, byly podvedeny svými důvěryhodnými vůdci. Rovněž bylo snadné získat podporu primitivně myslících evolučních smrtelníků.

Velká většina všech lidských a nadlidských bytostí, která byla obětí Luciferovy vzpoury na Jerusemu a různé oklamané planety již dávno upřímně litovaly své pošetilosti; a my opravdu věříme, že všichni takoví upřímní kajícníci budou nějakým způsobem rehabilitováni a vráceni do nějaké fáze vesmírné služby až Věčně Moudří skončí nedávno započaté rozhodování o vzpouře v Satanii.

5. Přímé důsledky vzpoury

Po dobu téměř padesáti let po štvavé vzpouře vládl v Dalamatii a okolí velký zmatek. Byl to pokus úplně a radikálně reorganizovat celý svět; revoluce nahradila evoluci jako metoda rozvoje kultury a zdokonalení ras. U vyšších a částečně vychovaných obyvatel Dalamatie a blízkého okolí se objevil náhlý vzestup kulturní úrovně, ale když tyto nové a radikální metody byly použity na vzdálené národy, přímým výsledkem byl nepopsatelný zmatek a rasové peklo. Polovyvinutí lidé velmi rychle zaměnili svobodu za libovůli.

Záhy po vzpouře byl všechen vzbouřenecký personál přinucen urputně bránit město před hordami polodivochů, kteří obléhali jeho hradby v důsledku předčasného nucení jim doktrín svobody. A ještě dávno předtím, než překrásné hlavní sídlo zmizelo v jižních vodách, zmatené a nesprávně učené kmeny z okolí Dalamatie přepadly v divokém útoku toto nádherné město a vyhnaly odpadlický personál s jeho společníky na sever.

Plán Kaligastii na okamžitou přeměnu lidské společnosti podle jeho představ o individuální nevázanosti a skupinové svobodě se rychle ukázal jako více či méně naprostým selháním. Společnost rychle klesla zpět na svoji minulou biologickou úroveň a evoluční boj začíná celý znovu a to na úrovni, která nebyla příliš pokročilejší, než na začátku režimu Kaligastii─tento převrat zanechal svět ve velkém zmatku.

Sto šedesát dva let po vzpouře zaplavily přílivové vlny Dalamatii a hlavní sídlo planety se potopilo do hlubin moře; a tato pevnina se opět vynořila až tehdy, kdy téměř všechny stopy po vysoké kultuře těchto velkolepých epoch byly zahlazeny.

V době, kdy první hlavní město světa bylo pohlceno mořem, poskytovalo útočiště pouze nejnižším typům sangikských ras Urantie, odpadlíkům, kteří již přeměnili chrám Otce ve svatyni, zasvěcenou Nogovi─falešnému bohu světla a ohně.

6. Van─nezlomný

Následovníci Vana záhy ustoupili do horských oblastí západní Indie, kde byli chráněni před útoky zmatených ras obývajících nížiny a v tomto ústraní plánovali obnovení světa, tak jak jejich dávní badonitští předkové kdysi všichni nevědomky pracovali pro blaho lidstva krátce před objevením se sangikských kmenů.

Ještě před příchodem prozatímních správců Melkísedeků Van vložil správu lidských záležitostí do rukou deseti čtyřčlenných komisí, které byly totožné s těmi za Princova režimu. Starší Nositelé Života, trvale pobývající na planetě, převzali dočasné vedení této čtyřicetičlenné rady, která byla v činnosti po dobu sedmiletého vyčkávání. Když se třicet devět věrných členů štábu vrátilo na Jerusem, tyto funkce převzaly podobné skupiny Amadonitů.

Tito Amadonité pocházeli ze skupiny 144 věrných Andonitů, ke kterým patřil Amadon, jehož jménem se oni nazývali. Tato skupina byla složena ze třiceti devíti mužů a sto pěti žen. Padesát šest z nich mělo status nesmrtelnosti a všichni (kromě Amadona) byli přemístěni společně s věrnými členy štábu. Zbytek této vznešené skupiny zůstal na zemi do konce svých smrtelných dnů pod vedením Vana a Amadona. Oni byli biologickými kvasinkami, které se rozmnožovaly a nepřetržitě dodávaly ze svých řad světové vůdce po celou dlouhou dobu temna po skončení vzpoury.

Van byl ponechán na Urantii do příchodu Adama v čestné funkci vůdce všech nadlidských osobností, působících na planetě. On a Amadon byli vyživováni metodou stromu života ve spojení se speciální životní podporou Melkísedeků po dobu více než sto padesáti tisíc let.

Dlouhou dobu byly záležitosti Urantie řízeny radou planetárních prozatímních správců, dvanácti Melkísedeků, schválených mandátem staršího vládce souhvězdí, Nejsvrchovanějším Otcem Norlatiadeku. S Melkísedeky spolupracovala poradní rada, která byla složena následovně: jeden z věrných pomocníků padlého Prince, dva trvale sídlící Nositelé Života, Trinitarizovaný Syn v učební době, dobrovolný Syn Učitel, Oslnivá Večerní Hvězda Avalonu (periodicky), vůdcové serafů a cherubů, poradci ze dvou sousedních planet, generální vedoucí podřízeného andělského života a Van, vůdce midbytostí. A takto byla Urantia řízena a spravována do příchodu Adama. Není divu, že odvážnému a věrnému Vanovi bylo přiděleno místo v radě planetárních prozatímních správců, kteří tak dlouho řídili záležitosti Urantie.

Dvanáct prozatímních správců Melkísedeků vykonalo heroickou práci. Zachránili zbytky civilizace a jejich planetární plány byly uskutečněny Vanem. Tisíc let po vzpouře měli po celém světě rozptýleno více než tři sta padesát pokročilých skupin. Tyto základny civilizace tvořili především potomci věrných Andonitů, mírně smíšeni se sangikskými rasami, především s modrými lidmi a Nodity.

Přes nesmírnou degradaci, kterou způsobila vzpoura, na zemi existovalo mnoho zdravých a nadějných biologických linií. Pod vedením prozatímních správců Melkísedeků Van a Amadon nepolevovali ve své podpoře přirozené evoluce lidské rasy, umožňujíc fyzický rozvoj člověka, dokud nedosáhl svého vrcholu, který opravňoval k vyslání Materiálního Syna a Materiální Dcery na Urantii.

Van a Amadon opustili zemi krátce po příchodu Adama a Evy. Brzy potom byli přemístěni na Jerusem, kde byl Van opět spojen se svým čekajícím Ladičem. V současné době Van slouží v zájmu Urantie a současně očekává příkaz k dlouhé, dlouhé cestě k Rajské dokonalosti a neodhalenému osudu shromažďujícího se Sboru Konečných Smrtelníků.

Je nutno poznamenat, že když se Van dovolával podpory Nejsvrchovanějších Edentie poté, kdy Lucifer potvrdil vládu Kaligastii na Urantii, Otcové Souhvězdí ihned odeslali rozhodnutí, ve kterém podporují Vana v každém bodě jeho sporu. Tento výrok se k němu nedostal, protože planetární okruhy komunikace byly při jeho odesílání přerušeny. Pouze nedávno byl tento úřední výnos objeven zaseknutý v převaděči energie, kde zůstal od doby izolace Urantie. Bez tohoto odhalení, které bylo výsledkem vyšetřování midbytostí Urantie, by odblokování tohoto rozhodnutí čekalo až do znovu napojení Urantie na okruhy souhvězdí. A tato očividná porucha v systému meziplanetární komunikace mohla nastat, protože převaděči energie mohou přijímat a odesílat informace, ale sami nemohou zprávy posílat.

Formální status Vana v soudních záznamech Satanie byl fakticky a s konečnou platností potvrzen až bylo zaregistrováno na Jerusemu toto rozhodnutí Otců Edentie.

7. Dlouhodobé důsledky hříchu

Osobní (dostředivé) důsledky tvorova záměrného a trvalého odmítnutí světla jsou jak nevyhnutelné, tak i individuální a týkají se pouze Božstva a konkrétního tvora. Takové, duši ničící plody špatnosti jsou vnitřní sklizní zlotřilého tvora vlastní vůle.

Ale jinak je tomu s vnějšími důsledky hříchu. Neosobní (odstředivé) následky spáchaného hříchu jsou jak nevyhnutelné, tak i kolektivní a týkají se každého tvora, působícího v oblasti vlivu takových událostí.

Za padesát tisíc let po kolapsu planetární administrativy se zemské záležitosti nacházely v takovém nepořádku a tak zaostalé, že lidská rasa získala jen málo oproti všeobecné evoluční úrovni, která existovala v době příchodu Kaligastii před tři sta padesáti tisíci lety. V některých směrech bylo dosaženo pokroku; v ostatních směrech se hodně ztratilo.

Hřích ve svých účincích nepůsobí nikdy pouze lokálně. Administrativní sektory vesmírů připomínají organizmus; nesnáze jedné osobnosti musí do určité míry sdílet všichni ostatní. Hřích je postoj osoby k realitě a nevyhnutelně přenáší své negativní plody na všechny související úrovně vesmírných hodnot. Ale přímé důsledky nesprávného myšlení, konání zla či hříšného plánování jsou pociťovány pouze na úrovni samotného jednání. Porušení vesmírného zákona může být zhoubné na fyzické úrovni, aniž by vážně ovlivnilo mysl, nebo ublížilo duchovnímu poznání. Hřích přináší osudové následky věčnému životu osobnosti jenom tehdy, když je postojem celé bytosti, když symbolizuje volbu mysli a vůli duše.

Důsledky zla a hříchu se projevují v materiálních a sociálních sférách a mohou někdy dokonce zpomalit duchovní progres na některých úrovních vesmírné reality, ale nikdy hřích jakékoliv bytosti neoloupí jinou o uskutečnění božského práva na věčný život osobnosti. Věčný život může být ohrožen pouze rozhodnutím mysli a volbou duše samotného jedince.

Na Urantii hřích jen málo zpozdil biologickou evoluci, ale jeho vliv připravil smrtelné rasy o plný prospěch adamického dědictví. Hřích nesmírně zpožďuje intelektuální rozvoj, morální růst, sociální progres a masové duchovní dosažení. Ale nebrání nejvyššímu duchovnímu dosažení jakýmkoliv jedincem, který se rozhodne poznat Boha a upřímně vykonává jeho boží vůli.

Kaligastia se vzbouřil, Adam a Eva nesplnili svoji povinnost, ale žádný smrtelník, narozený po této době na Urantii, kvůli těmto pochybením netrpěl ve své osobní duchovní zkušenosti. Každý smrtelník narozený na Urantii po Kaligastiově vzpouře byl nějakým způsobem potrestán v čase, ale budoucí blaho takových duší nebylo ani v nejmenším ohroženo ve věčnosti. Žádný člověk nikdy nemusí utrpět zásadní duchovní strádání kvůli hříchu jiného. Bez ohledu na dalekosáhlé dopady v administrativních, intelektuálních a sociálních oblastech, hřích je zcela osobní, pokud jde o morální vinu, nebo duchovní důsledky.

Ačkoliv my nejsme schopni pochopit moudrost, která dovolí takové katastrofy, vždy pozorujeme prospěšné účinky, které tyto lokální nepokoje odrážejí v celém vesmíru.

8. Lidský hrdina vzpoury

Mnoho statečných bytostí na různých světech Satanie se postavilo proti Luciferově vzpouře, ale záznamy Salvingtonu zobrazují Amadona jako výjimečný charakter v celé soustavě. Dokázal velkolepě odmítat záplavy podněcujících výzev a prokázal neotřesitelnou věrnost Vanovi. Drželi pevně při sobě ve své oddanosti nejvyšší moci neviditelného Otce a jeho Syna Michaela.

V době těchto závažných událostí jsem působil v Edentii a ještě dnes si uvědomuji radost, kterou jsem pociťoval při sledování vysílání Salvingtonu, které den za dnem informovalo o neuvěřitelné odolnosti, mimořádné oddanosti a výjimečné věrnosti tohoto bývalého polodivocha, pocházejícího z experimentálního a původního rodu andonické rasy.

Od Edentie do Salvingtonu a dokonce až na Uverse po celých sedm dlouhých let první otázkou všeho nižšího nebeského života, týkajícího se vzpoury v Satanii, bylo vždy: „A co urantijský Amadon, stále odolává?“

I když Luciferova vzpoura ztížila podmínky v lokální soustavě a jejích odpadlých světů, i když ztráta tohoto syna a jeho oklamaných druhů dočasně zpomalila progres souhvězdí Norlatiadeku, zvažte účinek dalekosáhlého vlivu inspirujícího činu tohoto jednoho dítěte přírody a jeho odhodlané skupiny 143 druhů v jejich vytrvalém postoji za vyšší principy řízení a spravování vesmíru navzdory takovému obrovskému a nepřátelskému nátlaku, který na něho vyvíjeli jeho nevěrní nadřízení. A ujišťuji vás, že toto udělalo již mnohem více dobrého ve vesmíru Nebadonu a v supervesmíru Orvontonu, což značně převažuje souhrn všeho zla a strádání, způsobených vzpourou Lucifera.

A to všechno je úchvatně dojemným a jedinečně velkolepým potvrzením moudrosti Otcova univerzálního plánu pro mobilizování Sboru Smrtelné Konečnosti v Ráji a pro povolávání této obrovské skupiny tajemných služebníků budoucnosti do značné míry z obyčejných tělesných vzestupných smrtelníků─takových, jako nezlomný Amadon.

[Představeno Melkísedekem Nebadonu.]

Foundation Info

Verze pro tiskVerze pro tisk

Urantia Foundation, 533 W. Diversey Parkway, Chicago, IL 60614, USA
Tel: +1-773-525-3319; Fax: +1-773-525-7739
© Urantia Foundation. All rights reserved