Kapitola 66 Planetární Princ Urantie

   
   Red Jesus Text: On | Vypnuto    Paragraph Numbers: On | Vypnuto
Verze pro tiskVerze pro tisk

Koncept kopie

Kniha Urantia

Kapitola 66

Planetární Princ Urantie

PŘÍCHOD Syna Lanonandeka na normální planetu znamená, že vůle─schopnost zvolit cestu věčného života─se vyvinula v mysli primitivního člověka. Ale na Urantii přišel Planetární princ téměř půl milionu let po objevení se lidské vůle.

Přibližně před pěti sty tisíci lety a ve stejnou dobu, kdy se objevilo šest barevných ras, čili sangikské rasy, přišel na Urantii Kaligastia─Planetární Princ. V době jeho příchodu bylo na zemi skoro půl miliardy primitivních lidských bytostí a ty byly rozptýleny po Evropě, Asii a Africe. Princovo hlavní sídlo bylo založeno v Mezopotámii, což bylo přibližně ve středu světové populace.

1. Princ Kaligastia

Kaligastia byl Synem-Lanonandekem, číslo 9 344 sekundárního řádu. Měl všeobecné zkušenosti v administrativních záležitostech lokálního vesmíru a později především s řízením lokální soustavy Satania.

Před vládou Lucifera v Satanii byl Kaligastia členem rady poradců Nositelů Života na Jerusemu. Lucifer ho povýšil do svého osobního štábu, kde postupně vykonal spolehlivě a poctivě pět poslání.

Kaligastia již dříve usiloval o pozici Planetárního Prince, ale pokaždé, když jeho žádost byla projednána v radách souhvězdí, nedostal souhlas od Otců Souhvězdí. Zdálo se, že Kaligastia především toužil být poslán jako planetární vůdce na decimální sféru, čili na svět modifikovaného života. Jeho žádosti byly několikrát zamítnuty předtím než byl nakonec přidělen na Urantii.

Kaligastia odešel z Jerusemu na jemu svěřený svět se záviděníhodnou pověstí Syna, který věrně a oddaně pracuje pro blaho svého rodného vesmíru, přestože projevoval určitou, jemu charakteristickou netrpělivost, spojenou s tendencí nesouhlasit v některých bezvýznamných otázkách se stanoveným řádem.

Já jsem byl tehdy na Jerusemu, když se charismatický Kaligastia rozloučil s hlavním centrem soustavy. Ani jeden Planetární Princ nikdy nezahajoval dráhu vládce světa s bohatší přípravnou zkušeností, nebo s lepšími vyhlídkami, než Kaligastia v ten památný den před půl milionem let. Jedno je jisté: když jsem splnil svůj úkol─dát tuto událost do vysílání lokálního vesmíru─ani na okamžik mně nenapadl ani sebemenší náznak myšlenky, že by tento ušlechtilý Lanonandek tak brzy porušil svoji posvátnou povinnost planetární péče a tak tragicky poskvrnil poctivé jméno svého vznešeného řádu vesmírného synovstva. Já jsem opravdu považoval Urantii za jednu z pěti či šesti šťastných planet v celé Satanii v tom smyslu, že bude mít u kormidla světových záležitostí takovou zkušenou, nadanou a originální mysl. Tehdy jsem ještě nepoznal, že Kaligastia se nepozorovatelně zamilovával sám do sebe; v tu dobu jsem plně nerozuměl lstivosti osobní pýchy.

2. Personál Prince

Planetární Princ nebyl na svoji misi poslán sám, ale byl doprovázen obvyklým sborem asistentů a administrativních pomocníků.

V čele této skupiny byl Daligastia, spolupracovník a asistent Planetárního Prince. Daligastia byl také sekundární Syn Lanonandek, číslo 319 407 tohoto řádu. V době jeho jmenování do funkce spolupracovníka Kaligastii patřil mezi asistenty.

Planetární personál zahrnoval velký počet kooperujících andělů a obrovské množství dalších nebeských bytostí, určených k tomu, aby napomáhaly a podporovaly blaho a prospěch lidských ras. Ale z vašeho hlediska nejzajímavější skupinou ze všech byli členové osobního štábu Prince─někdy nazývaní Kaligastiovou setninou.

Těchto sto reinkarnovaných členů Princova osobního štábu bylo vybráno jím samým z více než 785 000 vzestupných obyvatel Jerusemu, kteří dobrovolně přijali urantijské poslání. Každý z vybrané stovky pocházel z jiné planety a nikdo z nich nebyl z Urantie.

Tito Jerusemští dobrovolníci byli přeneseni na Urantii serafskou dopravou přímo z hlavního centra Satanie a po příchodu zůstali v oserafovaném stavu do té doby, dokud nebyli opatřeni osobními formami. Tyto formy měly dvojí charakter speciální planetární služby─skutečná těla z masa a krve, ale naladěna také na životní okruhy soustavy.

Nějakou dobu před příchodem těchto sta obyvatel Jerusemu dva dohlížející Nositelé Života, trvale sídlící na Urantii, a úspěšně plnící své úkoly, požádali Jerusem a Edentii o povolení transplantovat živou plazmu sta vybraných potomků Andona a Fonty do materiálních těl, určených pro členy Princova osobního štábu. Tato žádost byla uznána na Jerusemu a schválena na Edentii.

V souladu s tímto plánem, Nositelé Života vybrali z potomků Andona a Fonty padesát mužů a padesát žen, kteří představovali to nejlepší z toho, co přežilo z této unikátní rasy. Až na jednu či dvě výjimky, tito andonští přispěvatelé rozvoje rasy se vzájemně neznali. Žili na různých, od sebe velmi vzdálených místech a koordinovanou činností Ladičů Myšlení a pomocí serafů byli shromážděni u prahu planetárního centra Prince. Tady bylo sto lidských subjektů předáno do rukou vysoce odborné komise dobrovolníků z Avalonu, kteří řídili vyjmutí části živé plazmy těchto potomků Andona. Potom byl tento živý materiál přenesen do materiálních těl, připravených pro sto jerusemitů─členů Princova osobního štábu. Mezitím se tito nově příchozí obyvatelé hlavního centra soustavy nacházeli ve spícím stavu serafské přepravy.

Tyto události, společně s procesem skutečného vytvoření speciálních těl pro Kaligastiovu stočlennou družinu, byly příčinou vzniku početných legend, z nichž mnohé byly postupně směšovány s pozdějšími ústními podáními, týkajících se dosazení Adama a Evy na planetu.

Celý proces obnovení osobnosti, od doby příjezdu serafské dopravy, nesoucí sto dobrovolníků z Jerusemu, do chvíle, kdy tyto trojdílné bytosti sféry nabyly vědomí, si vyžádal přesně deset dní.

3. Dalamatia─město Prince

Hlavní sídlo Planetárního Prince bylo situováno v oblasti, kde se v tu dobu nacházel Perský záliv, v regionu, odpovídající pozdější Mezopotámii.

V těch dobách bylo podnebí a krajina v Mezopotámii ve všech směrech příznivé pro činnost Prince, jeho personálu a asistentů a velmi se lišilo od podmínek, které tam později začaly převládat. Takové příznivé klima bylo nezbytnou součástí přírodního prostředí, vytvořeného tak, aby přimělo primitivní urantijce udělat určité počáteční pokroky v kultuře a civilizaci. Jedním z velkých úkolů té doby byla přeměna člověka z lovce na pastevce s nadějí, že se později změní v mírumilovného, v domě bydlícího, zemědělce.

Hlavní sídlo Planetárního Prince na Urantii bylo typickým příkladem takových center na mladém rozvíjejícím se světě. Střed Princova sídla tvořilo velmi prosté, ale nádherné město, obklopené dvanácti metrovou zdí. Toto světové centrum kultury bylo na počest Daligastii pojmenováno Dalamatia.

Město bylo rozděleno na deset sektorů, v jejichž středech byly umístěny sídla deseti poradních sborů osobního štábu. V samém středu města byl chrám neviditelného Otce. Hlavní administrativní centrum Prince a jeho spolupracovníků sestávalo s dvanácti sálů, těsně seskupených kolem chrámu.

Všechny domy v Dalamatii byly jednoposchoďové, kromě sídel rad, které byly dvojpodlažní a centrálního chrámu Otce všeho bytí, který nebyl velký, ale měl tři podlaží.

Pokud šlo o stavební materiál, toto město představovalo nejlepší metody těchto dávných dob─bylo vystavěno z cihel. Kámen a dřevo byly použity velmi málo. Architektura města Dalamatia byla příkladem pro okolní národy a velkou měrou přispěla ke zdokonalení výstavby jejich domů a vesnic.

Poblíž Princova hlavního sídla žily všechny rasy a vrstvy lidské společnosti. A právě z těchto sousedních kmenů byli přijímáni první studenti do Princových škol. Přestože tyto rané školy Dalamatie byly jednoduché, poskytovaly vše, co bylo možno udělat pro muže a ženy této primitivní doby.

Princův osobní štáb nepřetržitě shromažďoval kolem sebe lepší jedince z okolních kmenů, které vzdělávali a inspirovali a posílali zpět jako učitele a vůdce svých národů.

4. Počáteční období činnosti setniny

Příchod personálu Prince měl nesmírný význam. I když to trvalo téměř tisíc let, aby se tato zpráva rozšířila daleko do světa, ty kmeny, které žily v okolí mezopotamského centra, byly velmi ovlivněny učením a chováním stovky nových obyvatel Urantie. A mnoho vašich pozdějších mýtů vzniklo z překroucených legend těchto dávných časů, kdy členové Princova štábu na Urantii byli vyobrazováni jako nadlidé.

Značnou překážkou pro působení blahodárného vlivu těchto mimozemských učitelů je tendence smrtelníků považovat je za bohy, avšak kromě metody jejich příchodu na zem, Kaligastiova setnina─padesát mužů a padesát žen─se neuchýlila ani k nadpřirozeným metodám, ani k nadlidským manipulacím.

Ale členové osobního štábu byli nicméně nadlidé. Oni začali svoji misi na Urantii jako výjimečné trojdílné bytosti:

1. Měli hmotná těla a byli relativně lidskými bytostmi, protože měli v sobě opravdovou živou plazmu jedné z lidských ras─plazmu Andonitů Urantie.

Těchto sto členů Princova štábu bylo rozděleno rovnoměrně podle pohlaví a v souladu s jejich dřívějším smrtelným statusem. Každý člen této skupiny se mohl stát jedním z rodičů jakéhokoliv nového druhu fyzického bytí, ale byli důkladně poučeni o tom, aby vstupovali do rodičovství jen za určitých podmínek. Obvykle osobní štáb Planetárního Prince zplodí své potomky krátce před ukončením své planetární služby. Obyčejně je to v době, nebo krátce po příchodu Planetárního Adama a Evy.

Tyto neobyčejné bytosti měly jen malou, nebo žádnou, představu o tom, jaký typ materiálního tvora by mohl vzniknout z jejich pohlavního spojení. A nikdy se to nedozvěděly; ještě předtím, než mohly dokončit své světové poslání, byl celý program zmařen vzpourou a ti, kteří se nedávno stali rodiči, byli odpojeni od životních okruhů soustavy.

Barvou pleti a jazykem se tito materializovaní členové Kaligastiovy družiny podobali Andonitům. Jedli potravu stejně jako smrtelníci světa, ale s tímto rozdílem: znovu vytvořená těla této skupiny se plně spokojila s nemasovou stravou. To byl jeden z důvodů, proč se rozhodlo, aby jejich sídlo bylo v teplé oblasti, překypující ovocem a ořechy. Návyk na nemasovou potravu pochází z dob Kaligastiovy setniny, protože se rozšířil do dalekého okolí a ovlivnil stravovací návyky mnoha okolních kmenů─skupin, pocházejících z evolučních ras, které se kdysi živily výhradně masem.

2. Setnina byla složena z materiálních, ale nadlidských bytostí, které byly znovu vytvořeny na Urantii jako unikátní muži a ženy vysokého a výjimečného řádu.

Členové této skupiny, přestože se těšili statusem přechodných obyvatel Jerusemu, nebyli ještě spojeni se svými Ladiči Myšlení; a když dobrovolně přijali planetární službu společně se sestupnými řády synovstva, jejich Ladiči byli odpojeni. Ale tito Jerusemité byli nadlidskými bytostmi─jejich duše byly vzestupného růstu. Během smrtelného života v těle je duše v zárodečném stavu; ona se narodí (vzkřísí) v morontiálním životě a prodělává růst při postupu následnými morontiálními světy. Proto duše Kaligastiovy setniny byly již rozvinuty postupnou zkušeností ze sedmi obytných světů, po jejichž absolvování získaly status obyvatel Jerusemu.

V souladu s obdrženými instrukcemi se členové osobního štábu nezapojili do pohlavního rozmnožování, ale pečlivě studovali svoji osobní tělesnou soustavu a důkladně zkoumali každý představitelný aspekt intelektuálního (mysl) a morontiálního (duše) spojení. A v třicátém třetím roce jejich pobytu v Dalamatii, dlouho předtím, než byla dokončena zeď, druhý a sedmý člen Danitovy skupiny náhodně objevil fenomén, vznikající při spojení jejich morontiálních bytostí (za předpokladu, že jsou nepohlavní a nemateriální) a výsledkem tohoto objevu byli první primární midbytosti. Tyto nové bytosti byly plně viditelné planetárnímu personálu a jeho nebeským společníkům, ale neviditelné pro muže a ženy různých lidských kmenů. Se souhlasem Planetárního Prince celý osobní štáb začal vytvářet podobné bytosti a všichni byli úspěšní, řídíc se instrukcemi průkopnického páru ze skupiny Danita. Tímto způsobem vytvořil Princův personál nakonec původní sbor 50 000 primárních midbytostí.

Tito přechodní tvorové byli účinnými pomocníky při řízení záležitostí světového centra. Lidské bytosti je neviděly, ale primitivní obyvatelé Dalamatie o těchto neviditelných poloduších věděli a celé věky představovali pro tyto evoluční smrtelníky celý duchovní svět.

3. Členové Kaligastiovy setniny byli osobně nesmrtelní, oni neumírali. V jejich materiálních formách proudily antitoxické částice životních okruhů soustavy; a kdyby neztratili kontakt se životními okruhy kvůli vzpouře, mohli žít neomezeně do příchodu dalšího Božího Syna, nebo až do pozdější doby, kdy by byli uvolněni, aby obnovili svoji přerušenou cestu do Havony a Ráje.

Tyto antitoxické částice životních okruhů Satanie byly získány z ovoce stromu života, keře Edentie, který byl poslán na Urantii Nejsvrchovanějšími Norlatiadeku v době příchodu Kaligastii. V době Dalamatie tento strom rostl na středním nádvoří chrámu neviditelného Otce a bylo to právě ovoce tohoto stromu života, které umožňovalo materiálním a i po jiných stránkách smrtelným bytostem Princovy družiny žít nekonečně, pokud měly k němu přístup.

Ačkoliv tato extra výživa neměla žádnou hodnotu pro evoluční rasy, zcela dostatečně dodávala nepřetržitě život Kaligastiově setnině a také stovce modifikovaných Andonitů, kteří byli s nimi spojeni.

V této souvislosti je nutno objasnit, že když sto Andonitů přispělo svojí lidskou zárodečnou plasmou členům Kaligastiova štábu, Nositelé Života zavedli do jejich těl částice okruhů soustavy, čímž získali schopnost žít souběžně s personálem, století za stoletím, nepodléhajíc fyzické smrti.

Nakonec se těchto sto Andonitů dozvědělo o svém přispění k vytvoření nových forem svých představených a těchto sto dětí andonských kmenů zůstalo v hlavním sídle jako osobní služba Princova osobního štábu.

5. Organizace setniny

Kaligastiova setnina byla rozdělena do deseti samosprávných rad po deseti členech v každé. V případě, když se sešly na společném zasedání dvě nebo více rad, takovým jednáním předsedal Daligastia. Těchto deset skupin bylo uspořádáno následujícím způsobem:

1. Rada pro zajišťování potravy a materiálu. Tuto skupinu řídil Ang. Tento znamenitý sbor podporoval progres lidských druhů v otázkách potravy, vody, oblékání a materiálu. Učili kopání studní, využívání pramenů a zavlažování. Obyvatele z výše položených oblastí a ze severu učili zdokonalené metody úpravy kůže za účelem oblékání a později jim bylo učiteli umění a vědy představeno tkaní.

Velké pokroky byly dosaženy v metodách uskladňování potravy. Jídlo se uchovávalo pomocí vaření, sušení a uzení; tak se potrava stala prvním majetkem. Člověk byl veden k tomu, aby si dělal zásoby pro případ hladomoru, který pravidelně pustošil svět.

2. Komise pro zdomácnění a využití zvířat. Tato rada se zabývala výběrem a chovem zvířat nejlépe přizpůsobivých k tomu, aby pomáhaly lidem převážet náklady, dopravovat je, dodávat potravu a později ke kultivaci půdy. V čele tohoto dovedného sboru byl Bon.

Některá z ochočených zvířat již vymřela, ale některá domestikovaná zvířata se používají dodnes. Člověk té doby již dlouho žil se psem a modrý člověk již úspěšně ochočoval slona. Kráva byla natolik zušlechtěna propracovaným křížením, že se stala cenným zdrojem potravy; máslo a sýr se staly běžnou součástí lidské stravy. Lidé byli naučeni používat býky pro nošení nákladů, ale kůň byl domestikován mnohem později. Členové tohoto sboru poprvé naučili člověka využívat kolo pro usnadnění přepravy.

V této době byli poprvé použiti poštovní holubi za účelem posílání zpráv do vzdálených míst, nebo volání o pomoc. Bonově skupině se podařilo vycvičit velké fandory jako přepravní ptáky, ale ti vyhynuli před více než třiceti tisíci lety.

3. Poradci pro pokoření dravé zvěře. Nestačilo jen to, aby se pradávný člověk snažil domestikovat některá zvířata, ale musel se také naučit jak chránit své životy před ostatním nepřátelským zvířecím světem. Tuto skupinu vedl Dan.

Účelem hradby starodávného města bylo chránit jeho obyvatele před divokými šelmami a také předcházet překvapivým útokům ze strany nepřátelských lidí. Ti lidé, jejichž obydlí neměla hradby a kteří žili v lesích, byli odkázáni na příbytky na stromech, kamenné chýše a udržování ohně po celou noc. Proto bylo přirozené, že tito učitelé věnovali hodně času učení svých žáků jak zdokonalit lidská obydlí. Uplatněním vylepšených metod a používáním pastí se dosáhlo značného pokroku v podmanění zvířat.

4. Sbor pro šíření a zachování vědomostí. Tato skupina se věnovala organizaci a řízení čistě vzdělávacím činnostem těchto dávných dob. Řídil ji Fad. Vzdělávací metody Fada spočívaly v dohledu nad prací, při které se dávaly instrukce o lepších pracovních metodách. Fad vytvořil první abecedu a představil formu psaní. Tato abeceda obsahovala dvacet pět znaků. Jako materiál pro psaní používali tito pradávní lidé stromovou kůru, hliněné tabulky, kamenné destičky, druh pergamenu zhotoveného z rozklepané kůže a také materiál, podobající se primitivnímu papíru, vyrobený z vosích hnízd. Knihovna Dalamatie, která byla zničena brzy po Kaligastiově odtržení, obsahovala více než dva miliony roztříděných záznamů a byla známa jako „dům Fada.“

Modrý člověk byl zaujat abecedou a písmem a dosáhl největšího pokroku v této oblasti. Červený člověk dával přednost obrazovému písmu, zatímco žluté rasy se uchýlily k používání symbolů pro slova a myšlenky, podobně jako to dělají i dnes. Ale abeceda a mnoho dalšího bylo později pro svět ztraceno během zmatku, doprovázejí vzpouru. Kaligastiovo selhání zničilo naději na světový univerzální jazyk, přinejmenším na nevýslovně dlouhou dobu.

5.Komise pro průmysl a obchod. Tato rada se věnovala podpoře průmyslu mezi kmeny a propagaci obchodu mezi různými mírovými skupinami. V čele této komise byl Nod. Tento sbor podporoval každou primitivní formu výroby. Její členové přispěli přímo ke zvýšení životního standardu tím, že poskytovali nové suroviny, aby podnítili zájem primitivních lidí. Značnou měrou rozšířili obchod se zušlechtěnou solí, vyrobenou radou pro vědu a umění.

Byly to tyto osvícené skupiny, vzdělané ve školách Dalamatie, které zavedly první obchodní kredit. V centralizované směnárně kreditů se dávaly žetony, které byly přijímány místo skutečných předmětů výměnného obchodu. Tyto obchodní metody svět nezdokonalil stovky tisíc let.

6. Kolegium pro odhalování náboženství. Práce tohoto orgánu byla zdlouhavá. Civilizace Urantie byla doslova vykována mezi kovadlinou nutnosti a kladivem strachu. Ale tato skupina dosáhla značného pokroku ve své snaze nahradit strach tvora (uctívání démonů) strachem před Tvořitelem předtím, než jejich úsilí byla přerušena pozdějším zmatkem v důsledku vzpoury, která způsobila rozvrat a odtržení. Hlavou této rady byl Hap.

Aby se nekomplikoval evoluční proces, žádný z členů Princova personálu se nesnažil seznámit urantijce se zjevením; k tomu přistoupili tehdy, když byly vyčerpány možnosti evoluce. Ale Hap podlehl prosbám obyvatel města a vytvořil bohoslužbu. Jeho skupina naučila Dalamatijce sedmi chvalozpěvům a také každodennímu díků vzdání a nakonec „modlitbě Otci“, která zněla takto:

„Otče všeho, jehož Syna ctíme, shlížej na nás s laskavostí. Osvoboď nás ode všeho strachu, kromě strachu před tebou. Udělej, abychom činili radost našim božím učitelům a navždy vlož pravdu na naše rty. Osvoboď nás od násilí a hněvu; nauč nás vážit si starších a všemu, co náleží našim bližním. Dej nám v tomto roce zelené pastviny a tučná stáda pro radost našich srdcí. Modlíme se za brzký příchod slíbeného povznesitele a budeme konat tvoji vůli na tomto světě, jak konají jiní na vzdálených světech.“

Ačkoliv členové Princova personálu měli limitované přírodní prostředky pro obvyklé metody zdokonalování ras, slíbili, že se objeví nová rasa─dar Adama, cíl následného evolučního růstu po dosažení vrcholu biologického vývoje.

7. Pečovatelé zdraví a života. Tato rada se zabývala zaváděním zdravotní péče a rozvojem základů hygieny; vedl ji Lut.

Mnoho z toho, co se lidé od členů této rady naučili, bylo ztraceno během zmatených následujících dob a bylo znovu objeveno až ve dvacátém století. Učili lidstvo, že vaření, ohřívání a pečení jsou způsoby přípravy jídel, které zabrání nemocím a také, že takové vaření značně sníží dětskou úmrtnost a podporuje kojení.

Mnoho z původního učení dávných pečovatelů zdraví Luta přetrvalo mezi pozemskými kmeny až do dnů Mojžíše, i když ve značně překroucené a pozměněné formě.

Obrovskou překážkou ve způsobu prosazování hygieny mezi těmito primitivními národy byla skutečnost, že pravé příčiny mnoha nemocí byly tak malé, aby byly vidět pouhým okem a také proto, že všichni tito lidé měli pověrčivou úctu k ohni. Trvalo to tisíce let je přesvědčit, aby pálili odpad. Než se tak stalo, byli vybízeni k tomu, aby svůj rozkládající se odpad zakopávali. Velkým pokrokem této epochy v oblasti zdraví bylo rozšíření znalostí, týkající se ozdravujících a léčivých vlastností slunečního světla.

Před příchodem Prince byla koupel výhradně náboženským obřadem. Bylo to opravdu velmi obtížné přesvědčit primitivní lidi, aby umývali svá těla ze zdravotních důvodů. Lut nakonec přiměl náboženské učitele k tomu, aby zahrnuli omývání vodou jako součást očišťovacích obřadů, které se konaly jednou týdně v poledne při uctívání Otce všeho.

Tito pečovatelé zdraví se také snažili představit podání ruky místo výměny slin či pití krve jako ujištění osobního přátelství a jako důkaz oddanosti skupině. Ale když tito primitivní lidé byli mimo donucující nátlak učení svých nadřazených vůdců, rychle se vraceli ke svým dřívějším primitivním a pověrčivým zvykům, ničící jejich zdraví a způsobující šíření nemocí.

8. Planetární rada pro umění a vědu. Tento sbor přispěl velkou měrou ke zdokonalení výrobních metod pradávného člověka a k povznesení jeho představ o kráse. Vůdcem této skupiny byl Mek.

I když umění a věda byly na velmi nízké úrovni, obyvatelé Dalamatie se učili základům fyziky a chemie. Hrnčířství bylo pokročilé, dekorativní umění byla všechna zdokonalena a ideály lidské krásy byly do značné míry povzneseny. Ale hudba neudělala příliš velký pokrok do doby příchodu fialové rasy.

Přes opakované vybízení svými učiteli, tito primitivní lidé nesvolili experimentovat s energií páry; nebyli schopni překonat svůj nesmírný strach z výbušné síly stlačené páry. Nicméně, byli nakonec přesvědčeni pracovat s ocelí a ohněm, i když do červena rozpálený kus železa dokázal dávného člověka značně vyděsit.

Mek přispěl velkou měrou ke zlepšení kultury Andonitů a ke zdokonalení umění modrého člověka. Smísení modrého člověka s rodem Andonitů přineslo umělecky nadaný typ lidí, z nichž se mnoho stalo sochařskými mistry. Nepracovali s kamenem nebo žulou, ale jejich hliněná díla, tvrzena vypalováním, zdobila zahrady Dalamatie.

Obrovský pokrok byl dosažen v domácím umění, ale většina z něho byla ztracena během dlouhých a temných časů vzpoury a byla znovu objevena až v nové době.

9. Správci pro rozvíjení kmenových vztahů. Této skupině byla svěřena činnost přivést lidskou společnost na úroveň státní správy. Jejím vedoucím byl Tut.

Tito vůdcové udělali mnoho pro zavedení manželství mezi členy rozdílných kmenů. Podporovali námluvy a manželství po náležité úvaze a dostatečné příležitosti se seznámit. Čistě bojové tance byly zkultivovány a sloužily pro významné společenské události. Bylo představeno mnoho soutěživých her, ale tyto dávné národy byli vážní lidé; humor nebyl ozdobou těchto pradávných kmenů. Pouze několik z těchto zvyků přetrvalo důsledky následné planetární vzpoury.

Tut a jeho druhové usilovali o rozvoj mírových skupinových vztahů, usměrnění a polidštění vedení válek, koordinaci vztahů mezi jednotlivými kmeny a zdokonalení řízení kmenového systému. V okolí Dalamatie vznikla vysoko rozvinutá kultura a tyto zušlechtěné společenské vztahy velmi pomáhaly ovlivňovat vzdálenější kmeny. Ale model civilizace vládnoucí v Princově hlavním sídle se naprosto lišil od barbarské společnosti, vyvíjející se někde jinde, stejně jako jihoafrická společnost v Kapském Městě ve dvacátém století je zcela jiná, než primitivní kultura maličkých bušmenů, žijících na severu.

10. Nejvyšší soud pro kmenovou koordinaci a rasovou součinnost. Tuto nejvyšší radu řídil Van a ta se zabývala stížnostmi všech ostatních devíti odborných komisí, které byly pověřeny dohledem nad lidskými záležitostmi. Pole působení této rady bylo velmi široké, protože byla pověřena všemi záležitostmi pozemského života, které nebyly specificky řešeny v ostatních radách. Než tento vybraný sbor zahájil svoji činnost jako nejvyšší soud Urantie byl schválen Otci Souhvězdí v Edentii.

6. Vládnutí Prince

Měřítkem úrovně světové kultury jsou sociální tradice jeho rodilých obyvatel a tempo šíření kultury je výhradně určeno schopností jeho obyvatel pochopit nové a pokročilé ideje.

Slepé lpění na tradicích a sentimentální spojování minulosti s přítomností zajišťuje stabilitu a součinnost, ale zároveň potlačuje iniciativu a zotročuje tvořivé síly osobnosti. Celý svět se nacházel ve slepé uličce tradičních zvyků v době když přišla Kaligastiova setnina a začala šířit novou doktrínu osobní iniciativy v sociálních skupinách té doby. Ale toto prospěšné pravidlo bylo velmi brzy zastaveno, protože rasy se nikdy úplně neosvobodily od zotročujících tradic; a tento stav stále na Urantii převládá.

Kaligastiova setnina─absolventi obytných světů Satanie─dobře znali umění a kulturu Jerusemu, ale takové znalosti jsou téměř bezcenné na barbarské planetě obydlené primitivními lidmi. Tyto moudré bytosti věděly co by způsobila náhlá transformace, nebo masové vylepšení primitivních ras té doby. Dobře rozuměly pomalé evoluci lidských druhů a moudře se zdržely jakýchkoliv pokusů pozměnit styl života člověka na zemi.

Každá z těchto deseti planetárních komisí přistoupila k postupnému a přirozenému rozvoji jim svěřených oblastí. Jejich plán spočíval v získání nejlepších myslí sousedních kmenů a po jejich vyškolení je posílaly zpět ke svým lidem jako posly sociálního progresu.

Poslové jedné rasy nebyli nikdy posláni k jiné rase, s výjimkou toho, že si je ten národ vyžádal. Ti, kdo pracovali pro rozvoj a pokrok daného kmene či rasy vždy pocházeli z toho kmene či rasy. Poslové vždy pracovali trpělivě, aby povznesli a zlepšili dlouhodobé zvyky každé rasy. Prostoduší urantijci přicházeli do Dalamatie se svými sociálními obyčeji ne proto, aby je změnili za nové a lepší praktiky, ale aby je zdokonalili stykem s vyšší kulturou a spojením s rozvinutějšími mysli. Byl to zdlouhavý, ale účinný proces.

Učitelé Dalamatie usilovali o přidání vědomého sociálního výběru k čistě přirozenému výběru biologické evoluce. Jejich činnost nezpůsobila zmatek v lidské společnosti, ale oni výrazně urychlili její normální a přirozenou evoluci. Jejich cílem byl progres evolucí a ne revoluce zjevením. Lidské rase trvalo věky, než si osvojila něco málo náboženství a morálky a tito nadlidé dobře věděli, že obrat lidstvo o těchto několik pokroků by způsobilo zmatek a zděšení, což nastane vždy, když osvícené a pokročilé bytosti se snaží vylepšit zaostalé rasy nadměrným učením a neúměrným osvícením.

Když křesťanští misionáři přicházejí do srdce Afriky, kde synové a dcery musejí zůstat pod kontrolou a vedením svých rodičů dokud rodiče žijí, přinášejí jenom zmatek a rozpad veškeré autority, když chtějí za jednu generaci nahradit tyto praktiky učením, že tyto děti by se měly osvobodit ode všeho rodičovského omezování po dosažení věku dvaceti jedna let.

7. Život v Dalamatii

I když hlavní Princovo sídlo se vyznačovalo mimořádnou krásou a u primitivních lidí té doby vzbuzovalo úžas, bylo zcela skromné. Budovy nebyly nijak zvlášť velké, protože cílem těchto importovaných učitelů bylo podnítit případný rozvoj zemědělství prostřednictvím chovu dobytka. Uvnitř městských hradeb bylo dostatek pastevní a zahradní půdy, která zajistila výživu pro dvaceti tisícovou populaci.

Interiéry centrálního chrámu uctívání a sídel deseti rad dohlížejících nadlidí byla skutečně krásná umělecká díla. A přestože obytné budovy byly modelem upravenosti a čistoty všechno bylo velmi jednoduše zařízené a vcelku primitivní ve srovnání s výstavbou budov v pozdějších dobách. V tomto hlavním centru kultury byly použity pouze metody, které svojí přirozeností patřily na Urantii.

Princův osobní štáb disponoval jednoduchými a vzorovými příbytky, které byly navrženy tak, aby inspirovaly a ovlivnily studenty, pobývající ve světovém sociálním a vzdělávacím hlavním centru.

Závazný rodinný život a bydlení jedné rodiny společně v jednom příbytku na poměrně stálém místě pochází z dob Dalamatie. A stalo se tak hlavně zásluhou učení a příkladu Kaligastiovy setniny a jejich žáků. Rodina, jako pospolitá jednotka, začala mít úspěch až když nadmuži a nadženy Dalamatie naučili lidstvo milovat svá vnoučata a pravnoučata a plánovat pro ně. Divoch miluje své dítě, ale civilizovaný člověk miluje také své vnoučata.

Členové Princova personálu žili spolu jako otcové a matky. Pravda, oni neměli svoje vlastní děti, ale v padesáti modelových domovech Dalamatie bylo vždy nejméně pět set adoptovaných malých dětí, vybraných z lepších rodin andonických a sangikských ras; mnoho těchto dětí byly sirotci. Dostalo se jim výsady být vychován a vzdělán těmito superrodiči; a potom, po třech letech v Princových školách (kam obvykle přicházeli ve věku třinácti až patnácti let) byli způsobilí pro manželství a připraveni odejít jako poslové Prince k potřebným kmenům svých vlastních ras.

Fad zodpovídal za výuku, která se v Dalamatii prováděla formou řemeslné školy, ve které se žáci učili prací a vykonáváním denních prospěšných úkolů. Tento vzdělávací program nezanedbával rozvoj charakteru myšlením a cítěním; ale na prvním místě byla manuální výuka. Učení bylo individuální a kolektivní. Žáky vyučovali muži i ženy, jednotlivě nebo i společně. Jedna polovina výuky byla určena odděleně chlapcům a dívkám; druhá byla společná. Studenti se učili manuální zručnosti jednotlivě a společenskému životu ve skupinách, nebo třídách. Učili se přátelit se s mladšími skupinami, staršími skupinami a dospělými, stejně jako týmové práci se svými vrstevníky. Byli také seznámeni s takovými společenstvími, jako rodinné skupiny, hrací družstva a školní třídy.

V pozdější době byli mezi těmi, kteří prošli přípravou v Mezopotámii pro následnou práci se svými vlastními rasami, Andonité z horských oblastí západní Indie společně se zástupci červených a modrých ras; ještě později byl přijat malý počet členů žluté rasy.

Hap dal dávným rasám mravní zákon. Tento kodex byl znám jako „Vůle Otce“ a obsahoval následujících sedm přikázáních:

1. Nebudeš se bát žádného Boha a nebudeš sloužit žádnému Bohu, kromě Otce všeho.

2. Cti Syna Otce, vládce světa, a neprojevuj neúctu k jeho nadlidským pomocníkům.

3. Nebudeš lhát před soudci lidu.

4. Nezabiješ muže, ženy a děti.

5. Nebudeš krást majetek nebo dobytek svého souseda.

6. Nedotkneš se ženy svého přítele.

7. Neprojevíš neúctu svým rodičům nebo starším kmene.

Tento zákon platil v Dalamatii téměř tři sta tisíc let. A mnoho kamenných desek, na kterých byla vyryta tato přikázání, nyní leží na dně moře u břehů Mezopotámie a Persie. Stalo se zvykem, že jeden den v týdnu se ctilo jedno z těchto přikázáních a používalo se při pozdravu a při děkování u jídla.

Časovým měřítkem v těch dobách byl lunární měsíc a měl dvacet osm dní. S výjimkou dne a noci, toto byl jediný způsob sledování času, známý pradávným lidem. Sedmidenní týden byl zaveden učiteli Dalamatie na základě toho, že sedm bylo čtvrtinou dvaceti osmi. Nepochybně, význam čísla sedm v supervesmíru jim skýtal možnost vnést duchovní element do obyčejného počítání času. Ale týdenní perioda nemá žádný přirozený původ.

Kraj kolem města byl poměrně hodně osídlen v okruhu sto šedesáti kilometrů. Bezprostředně za hradbami města stovky absolventů Princových škol se zabývaly chovem dobytka a vykonávaly různé úkoly, které obdržely od členů jeho personálu a jejich početných lidských pomocníků. Někteří se zabývali zemědělstvím a zahradnictvím.

Lidstvo nebylo odsouzeno k těžké zemědělské práci za trest za domnělý hřích. „V potu tváře budeš jíst plody svých polí“ nebylo vynesení trestu za to, že člověk se zúčastnil zmatečné vzpoury Lucifera pod vedením zrádného Kaligastii. Obdělávání půdy je podstatné pro založení pokročilé civilizace na evolučních planetách a tato činnost byla středem všeho učení Planetárního Prince a jeho personálu po dobu tři sta tisíc let, které uplynuly od jejich příchodu na Urantii a těmi tragickými dny, kdy se Kaligastia se svojí skupinou připojil k rebelujícímu Luciferovi. Práce s půdou není prokletím; spíše je to nejvyšším požehnáním pro všechny ty, kteří se mohou takto těšit nejlidštější činnosti ze všech lidských aktivit.

Když začala vzpoura, Dalamatia měla téměř šest tisíc obyvatel. Toto číslo zahrnuje pravidelné studenty, ale nejsou v něm započítáni návštěvníci a pozorovatelé, kterých tam bylo vždy více než jeden tisíc. Ale vy si můžete jen stěží představit ten úžasný pokrok v těch vzdálených dobách; prakticky veškerý skvělý lidský přínos těchto časů byl zničen ohromným zmatkem a nejhlubším duchovním temnem, které následovalo po tragickém podvodu a vzpouře Kaligastii.

8. Neštěstí, způsobené Kaligastiou

Při pohledu zpět na dlouhou Kaligastiovu kariéru můžeme najít pouze jeden výjimečný rys v jeho jednání, který vyvolal pozornost; on byl krajně individualistický. Vždy se přikláněl na stranu těch, kteří projevovali sebemenší náznak protestu a obvykle sympatizoval s těmi, kdo svým postojem vyvolával kritiku. Záhy u něho objevujeme tendenci k neklidu v důsledku autority a lehkou nesnášenlivost se všemi formami dohledu. I když poněkud nelibě nesl vrchního zástupce a byl lehce vzpurný pod vyšší pravomocí, nicméně, když přišla zkouška, on vždy prokázal věrnost vesmírným vládcům a poslušnost příkazům Otců Souhvězdí. Do doby jeho ostudné zrady Urantie se na něm nikdy nenašel žádný podstatný nedostatek.

Je třeba poznamenat, že jak Lucifer, tak i Kaligastia byli vlídně informováni a citlivě upozorněni o svých tendencích kritizovat a o jemném posilování své osobní pýchy a s tím spojeného zveličování pocitu vlastní důležitosti. Ale všechny tyto pokusy pomoci si oba vyložili jako neopodstatněnou kritiku a jako neoprávněné zasahování do osobní svobody. Jak Kaligastia, tak i Lucifer viděli v radách svých přátelských poradců ty samé hanebné motivy, které začínaly ovládat jejich pokroucené myšlení a jejich mylné plánování. Oni soudili své nezištné poradce podle své vlastní vyvíjející se sobeckosti.

Po příchodu Prince Kaligastii se planetární civilizace rozvíjela vcelku normálním způsobem po dobu téměř tři sta tisíc let. Kromě skutečnosti, že Urantia je sférou modifikovaného života a je proto vystavena četným neobvyklostem a neobvyklým epizodám evolučních proměn, její rozvoj byl velmi úspěšný až do doby Luciferovy vzpoury a současně Kaligastiovy zrady. Veškerá následná historie byla definitivně ovlivněna touto katastrofickou chybou, stejně jako pozdějším selháním Adama a Evy vykonat svoji planetární misi.

Princ Urantie vstoupil to temnoty v době Luciferovy vzpoury a tím uvrhl planetu do dlouhotrvajícího zmatku. Následně byl zbaven vládní moci koordinovaným zásahem vládců souhvězdí a dalších vesmírných autorit. Sdílel nevyhnutelné rány osudu izolované Urantie do příchodu Adama na planetu a v určité míře přispěl k nezdaru plánu vylepšit smrtelné rasy prostřednictvím krve nové fialové rasy─potomků Adama a Evy.

Moc padlého Prince vměšovat se do lidských záležitostí byla značně omezena inkarnací Machiventy Melkísedeka v dobách Abrahama; a později, během života Michaela v lidském těle, tento zrádný Princ byl s konečnou platností zbaven veškeré moci na Urantii.

Přestože dogma osobního ďábla na Urantii mělo do jisté míry základy v planetární přítomnosti zrádného a zlotřilého Kaligastii, byla nicméně zcela nepravdivá ve svém tvrzení, že takový „ďábel“ může ovlivnit normální lidskou mysl proti její svobodné a přirozené volbě. Dokonce ještě před poskytnutím Michaela na Urantii nebyli ani Kaligastia ani Daligastia nikdy schopni vnutit smrtelníkům, nebo přinutit žádného normálního jedince k tomu, aby dělal něco proti lidské vůli. Ve všech morálních otázkách má nejvyšší moc svobodná vůle člověka; také vnitřní Ladič Myšlení nenutí člověka myslet určitou myšlenku, nebo udělat nějaký čin proti jeho svobodné vůli.

A nyní tento planetární rebel, zbaven veškeré moci uškodit svým bývalým podřízeným, očekává konečné rozhodnutí Věčně Moudrých Uversy nad všemi, kdo se účastnili Luciferovy vzpoury.

[Představeno Melkísedekem Nebadonu.]

Foundation Info

Verze pro tiskVerze pro tisk

Urantia Foundation, 533 W. Diversey Parkway, Chicago, IL 60614, USA
Tel: +1-773-525-3319; Fax: +1-773-525-7739
© Urantia Foundation. All rights reserved