Kapitola 65 Dohled nad evolucí

   
   Red Jesus Text: On | Vypnuto    Paragraph Numbers: On | Vypnuto
Verze pro tiskVerze pro tisk

Koncept kopie

Kniha Urantia

Kapitola 65

Dohled nad evolucí

ZÁKLADNÍ evoluční materiální život─život před objevením se mysli─je stanoven formulací Hlavních Fyzických Kontrolorů a životadárnou podporou Sedmi Hlavních Duchů ve spojení s aktivní péčí určených Nositelů Života. V důsledku koordinovaného působení této trojité tvořivosti se v organizmu vyvíjí fyzická kapacita pro činnost mysli─materiální mechanizmy, umožňující uvážené reakce na vlivy vnějšího prostředí a později, na vnitřní podněty vznikající v samotné mysli.

Tudíž, existují tři rozdílné úrovně tvoření života a jeho evoluce.

1. Oblast fyzické energie─vytvoření podmínek pro činnost mysli.

2. Podpora mysli poskytovaná pomocnými duchy─ovlivňující vytváření podmínek pro duchovní vnímání.

3. Obdarování smrtelné mysli duchem─vrcholem je poskytnutí Ladiče Myšlení.

Mechanické, nenaučitelné úrovně reagování organizmu na působení okolního prostředí jsou oblastí fyzických regulátorů. Pomocní duchové mysli aktivují a regulují adaptivní, čili nemechanické, naučitelné typy myslí─ty reagující mechanizmy organizmů, které mají schopnost učit se ze zkušenosti. A tak, jak pomocní duchové manipulují s potenciály mysli, tak Nositelé Života vykonávají dohled, do značné míry ponechaný na vlastním uvážení, nad ekologickými aspekty evolučních procesů až do doby objevení se lidské vůle─schopnosti poznat Boha a možnosti projevovat mu úctu.

It is the integrated functioning of the Life Carriers, the physical controllers, and the spirit adjutants that conditions the course of organic evolution on the inhabited worlds. And this is why evolution — on Urantia or elsewhere — is always purposeful and never accidental.

1. Funkce Nositelů Života

Nositelé Života jsou obdařeni schopností proměny osobnosti, kterou má pouze několik řádů tvorů. Tito Synové lokálního vesmíru jsou schopni působit ve třech různých fázích bytí. Obvykle vykonávají své povinnosti jako Synové střední fáze, což je stav v jakém vznikli. Ale Nositelé Života by nebyli schopni na takovém stupni existence působit v elektrochemickém prostředí jako zhotovitelé prvků živé existence z fyzických energií a materiálních částic.

Nositelé Života jsou způsobilí působit a působí na třech následujících úrovních:

1. Materiální elektrochemická úroveň.

2. Běžná střední fáze kvazimorontiální existence.

3. Pokročilá poloduchovní úroveň.

Když se Nositelé Života připraví k nové implantaci života a vyberou místo pro takový úkol, svolají komisi archandělů, kteří provedou jejich proměnu. Tato skupina je složena z deseti řádů různých osobností, včetně fyzických regulátorů a jejich spolupracovníků. Komisi řídí představitel archandělů, který je pro tuto funkci pověřen Gabrielem a má souhlas Věčně Moudrých. Po připojení k odpovídajícím okruhům mohou tyto bytosti provést takové modifikace Nositelů Života, aby mohli okamžitě působit na fyzických elektrochemických úrovních.

Až jsou prototypy života stanoveny a nezbytná materiální příprava je dokončena, okamžitě se aktivují supermateriální síly, starající se o přenášení života a─vzniká život. Hned potom jsou Nositelé Života vráceni do svého normálního, středofázového stavu osobnosti, ve kterém mohou manipulovat živými prvky a ovládat vyvíjející se organizmy, ačkoliv nemají žádnou možnost organizovat─vytvářet─nové typy živé hmoty.

Po završení určité etapy organické evoluce a poté, kdy se v nejvyšších vyvíjejících se organizmech objeví svobodná vůle lidského typu, Nositelé Života musí buď planetu opustit, nebo dát slib zřeknutí; což znamená, že slibují zdržet se veškerých pokusů dále ovlivňovat průběh organické evoluce. A když je takový slib dobrovolně dán těmi Nositeli Života, kteří se rozhodnou zůstat na planetě jako budoucí poradci pro ty, kterým bude svěřena péče o nově vyvinuté tvory, je svolána dvanáctičlenná komise, řízena představitelem Večerních Hvězd, jednajícím se souhlasem Vládce Soustavy a se svolením Gabriela. A tito Nositelé Života jsou ihned přeměněni do třetí fáze existence osobnosti─poloduchovní úrovně bytí. A já působím na Urantii v této třetí fázi bytí od časů Andona a Fonty.

My se těšíme na dobu, kdy vesmír může být ustálen ve světle a životě a kdy přijde možnost čtvrtého stadia bytí, ve kterém budeme zcela duchovní, ale nikdy nám nebylo odhaleno, jakou metodou můžeme tento toužebný a pokročilý stav dosáhnout.

2. Evoluční panorama

Historie vzestupu člověka od mořských řas k vládci pozemského tvorstva je úchvatný příběh biologického boje a přežití mysli. Prvotní předci člověka byli doslova bahno a kal oceánského dna v líných a teplých vodách zálivů a zátok, rozložených podél rozlehlých pobřežích pradávných vnitrozemních moří; byly to stejné vody, ve kterých Nositelé Života uložili tři nezávislé implantace života na Urantii.

V současné době existuje jen velmi málo druhů pradávných typů mořských rostlin, které se účastnily těchto epochálních změn, jejichž výsledkem byl vznik typu rostlin, podobající se organismu živočichů dnes. Jedním z takových pradávných přechodných typů, který přežil, jsou houby─ organizmy, ve kterých proběhl postupně přechod od rostlinného života k živočišnému. Tyto dávné přechodné formy, ačkoliv nejsou totožné s dnešními houbami, se jim velmi podobaly; ony byly skutečnými mezními organizmy─ani rostliny ani živočichové─ale nakonec vedly ke vzniku opravdových živočišných forem života.

Bakterie, jednoduché rostlinné organizmy velmi primitivního typu, se změnily jen málo od doby vzniku života; dokonce ve svém parazitním chování projevují určitý stupeň zpětného vývoje. Mnohé houby také představují zpětný pohyb v evoluci, protože jsou to rostliny, které ztratily svoji schopnost vytvářet chlorofyl a staly se více či méně parazitními. Většina bakterií způsobující nemoci a jejich pomocníci viry, ve skutečnosti patří do této skupiny odpadlých parazitních hub. V průběhu uplynulých epoch celá obrovská říše rostlinného života prošla cestou evoluce od předků, ze kterých také pocházejí bakterie.

Brzy a náhle se objevil vyšší jednobuněčný typ živočišného života. A od těch pradávných dob se dnešní měňavka─typický jednobuněčný živočišný organizmus─téměř nezměnila. Ona dovádí dnes stejně tak, jako v době, kdy se objevila a byla posledním a největším úspěchem evoluce života. Tento nepatrný tvor a jeho jednobuněční příbuzní znamenají pro živočišnou říši to, co bakterie pro rostlinnou říši; je příkladem organizmu, který přežil první evoluční stupně diferenciace života a také je příkladem neúspěchu dalšího vývoje.

Zanedlouho se rané jednobuněčné živočišné druhy sdružovaly do kolonií, nejprve jako váleči a potom jako řád polypovců a medúz. Ještě později se vyvinuly mořské hvězdice, lilijice, mořští ježci, sumýši, mnohonožky, hmyz, pavouci, korýši a blízce příbuzné skupiny červů a pijavic, brzy následované měkkýši─ústřicemi, chobotnicemi a plži. Objevily se a zanikly stovky a stovky druhů; zmiňujeme se jenom o těch, které překonaly předlouhý boj o přežití. Takové nevývojové druhy, společně s později se objevši rybami, dnes představují neměnné typy pradávných a nižších živočichů─větve stromu života, které se nedokázaly rozvíjet.

A tak bylo připraveno jeviště pro objevení se prvních živočichů s páteří─ryb. Z této rybí čeledi vznikly dvě unikátní modifikace: žába a mlok. A byla to žába, která začala ty řady postupné diferenciace v živočišném životě, které nakonec vyvrcholily v samotného člověka.

Žába je jedním z nejranějších žijících předků lidské rasy, ale ona se také nedokázala dále vyvíjet a dnes je téměř stejná, jako byla v těch dávných dobách. Žába je jediným, dnes žijícím druhem na zemském povrchu, předkem prvotních ras. Mezi žábou a Eskymákem nemá lidská rasa žádného přeživšího předka.

Z žab vznikli reptilie, značně rozšířená živočišná třída, která je prakticky vyhynulá, ale která, předtím než skončila svoji existenci, zplodila celou ptačí rodinu a početné druhy savců.

Pravděpodobně největším skokem v celé evoluci v době předcházející člověku byl ten, kdy se z plazů stali ptáci. Současné druhy ptáků─orli, kachny, holubi a pštrosi─všechny pocházejí z obrovitých ptáků dávné minulosti.

Říše plazů, pocházející z čeledi žab, je dnes zastoupena čtyřmi skupinami: dvě z nich jsou nevývojové─hadi, ještěrky, společně se svými příbuznými aligátory a želvami; jedna je částečně vývojová─ptáci; a čtvrtá, předchůdci savců a přímá rodová linie lidských druhů. Přestože již dávno vymřeli, obrovitost přechodných reptilií našla svůj obraz ve slonovi a mastodontu, zatímco jejich podivné tvary přetrvaly ve skákajících klokanech.

Na Urantii se objevilo pouze čtrnáct fylumů), z nichž poslední byly ryby a žádné nové třídy se od ptáků a savců nevyvinuly.

Byl to hbitý malý reptilní masožravý dinosaurus, ale s poměrně velkým mozkem, ze kterého se náhle objevili placentární savci. Tito savci se rychle vyvinuli mnoha různými směry a dali vzniknout nejenom dnešním běžným druhům, ale vyvinuli se také do mořských typů, takových, jako jsou velryby a tuleni a do létajících tvorů, jako je čeleď netopýrů.

Takže, člověk se vyvinul z vyšších savců, kteří pocházejí ze západní implantace života v pradávných chráněných mořích, rozkládajících se východně-západním směrem. Východní a centrální skupiny živých organizmů se zpočátku rozvíjely úspěšně směrem k dosažení předlidských úrovní živočišné existence. Ale postupem času východní ložisko umístění života nedokázalo dosáhnout dostatečnou úroveň předlidského intelektu, čímž utrpělo opakované a nenahraditelné ztráty svých nejvyšších typů zárodečné plazmy a přišlo navždy o schopnost obnovit lidské potenciály.

Vzhledem k tomu, že schopnost pro rozvoj intelektu v této východní skupině byla tak nesporně nižší než v ostatních dvou skupinách, Nositelé Života, se souhlasem svých nadřízených, ovlivňovali životní prostředí tak, aby více omezili tyto nižší předlidské druhy vyvíjejícího se života. Všechny vnější znaky eliminace těchto nižších skupin tvorů se jeví jako náhodné, ale ve skutečnosti to všechno bylo úmyslné.

Během pozdějšího evolučního rozvoje inteligence, lemurovití předkové lidských druhů byli mnohem více pokročilejší v Severní Americe než v jiných oblastech; proto byli vedeni k migraci z místa implantace západního života do jiných oblastí přes pozemní šíji v Beringově úžině a dolů podél pobřeží do jihozápadní Asie, kde pokračovali ve svém vývoji a získali přidáním určitých rodových linií skupiny centrálního života. Tímto způsobem se člověk vyvinul z některých západních a centrálních rodových linií života, ale ve středních oblastech,blízkých k východním regionům.

Tímto způsobem se život, který byl založen na Urantii, vyvíjel do doby ledové, kdy se poprvé objevil sám člověk a začal svoji rušnou planetární pouť. A toto objevení se primitivního člověka na zemi během doby ledové nebyla pouhá náhoda; bylo to naplánováno. Kruté a drsné podnebí éry ledovců bylo ve všech směrech přizpůsobeno účelu podporovat vytvoření odolného typu lidských bytostí s obrovskou schopností pro přežití.

3. Podpora evoluce

Těžko by bylo možné vysvětlovat současné-dnešní lidské mysli mnohé podivné a zdánlivě groteskní zvláštnosti raného evolučního rozvoje. Za všemi těmito zdánlivě zvláštními procesy evoluce živých tvorů stojí účelový záměr, ale my nemáme dovoleno svévolně zasahovat do vývoje žijících prototypů poté, kdy byly uvedeny v činnost.

Nositelé Života mohou použít jakýkoliv možný přírodní zdroj a mohou využít všechny nahodilé okolnosti, které podpoří evoluční rozvoj experimentálního života, ale není nám dovoleno zasahovat mechanicky či svévolně ovlivňovat průběh a postup rostlinné či živočišné evoluce.

Vy již víte, že smrtelníci Urantie se vyvinuli z primitivních žab a že tato vzestupná rodová linie, nesená jednou žábou, v určité situaci těsně unikla vymření. Ale neměly by se dělat závěry, že evoluce lidstva by nešťastnou náhodou v tomto okamžiku skončila. V tu stejnou chvíli jsme pozorovali a podporovali ne méně než tisíc různých a od sebe daleko vzdálených mutujících genotypů, které mohly být integrovány do různých prototypů předlidského vývoje. Tato pradávná žabička představovala naši třetí volbu, protože dva předchozí genotypy vyhynuly navzdory našemu veškerému úsilí o jejich zachování.

Dokonce ztráta Andona a Fonty ještě předtím, než měli děti, přestože by zpomalila lidskou evoluci, by ji nezastavila. Po objevení se Andona a Fonty a před vyčerpáním mutačního potenciálu živočišného života se vyvinulo ne méně než sedm tisíc vhodných rodových linií, ze kterých by mohl vzniknout některý z lidských typů rozvoje. A mnohé z těchto kvalitnějších linií byly později asimilovány různými větvemi rozšiřujících se lidských druhů.

Dávno předtím než na planetu přišli Materiální Syn a Materiální Dcera─biologičtí vylepšovatelé─lidské potenciály vyvíjejících se živočišných druhů byly vyčerpány. Tento biologický status živočišného života je odhalen Nositelům Života skrze fenomén mobilizace třetí fáze pomocných duchů, která automaticky nastává s vyčerpáním schopnosti všeho živočišného života dát vzniknout mutovaným potenciálním jedincům předcházejících člověku.

Lidstvo na Urantii musí vyřešit problémy rozvoje smrtelníků s těmi lidskými rody, které má k dispozici─během celé další budoucnosti se z předlidských zdrojů nevyvinou žádné nové rasy. Ale tato skutečnost nevylučuje možnost dosažení daleko vyšších úrovní lidského rozvoje prostřednictvím inteligentní péče o evoluční potenciály, které ještě zbývají ve smrtelných rasách. To, co my, Nositelé Života, děláme pro podporu a zachování rodových linií před vznikem lidské vůle, člověk musí dělat sám po našem odchodu z aktivní účasti v evoluci. Všeobecně vzato, evoluční osud člověka je v jeho vlastních rukách a vědecká moudrost musí dříve či později nahradit libovolné působení nekontrolovatelného přirozeného výběru a náhodného přežití.

Hovoříc o podporování evoluce, bylo by chybou nezmínit se o tom, že v daleké budoucnosti, kdy budete mít možnost být přiděleni ke sboru Nositelů Života, budete mít mnoho příležitostí předložit návrhy a učinit jakékoliv možné zdokonalení v plánech a metodách řízení života a jeho přenášení. Buďte trpěliví! Jestli máte dobré nápady, jestli vaše mysl plodí lepší metody řízení jakékoliv části vesmíru, určitě budete mít příležitost je představit vašim druhům a partnerům v budoucí epoše.

4. Urantijská epopej

Nezapomínejte na ten fakt, že Urantia nám byla přidělena jako planeta experimentálního života. Na této planetě jsme provedli náš šedesátý pokus modifikovat, a podle možnost, zdokonalit, satanijské varianty nebadonských modelů života. A je zaznamenáno, že jsme dosáhli početných prospěšných modifikací standardních prototypů života. Přesněji řečeno, na Urantii jsme vypracovali a úspěšně demonstrovali ne méně než dvacet osm modifikovaných vlastností, které budou užitečné celému Nebadonu v průběhu celé další budoucnosti.

Ale na žádném světě se experimentální život nezakládá v tom smyslu, že se zkouší něco, co je nevyzkoušené a neznámé. Evoluce života je metoda, která se neustále rozvíjí, specializuje a mění, ale nikdy není nahodilá, nekontrolovatelná a není ani, ve smyslu náhody, úplně experimentální.

Mnohé rysy lidského života poskytují přemíru důkazů o tom, že fenomén smrtelné existence byl moudře naplánován, že organická evoluce není pouze kosmickou náhodou. Poraněná živá buňka má schopnost vytvářet určité chemicky posílené látky, které tak mohou stimulovat a aktivovat sousední neporušené buňky, takže ony ihned začnou vylučovat určitou hmotu, která podporuje léčivé procesy v ráně; a tyto normální a nezraněné buňky se začnou současně rozmnožovat─ve skutečnosti začínají vytvářet nové buňky, aby nahradily všechny partnerské buňky, které by mohly zahynout následkem poranění.

Tato chemická akce a reakce, týkající se hojení ran a reprodukce buněk, představuje výběr formule Nositelů Života, obsahující přes sto tisíc fází a prvků možných chemických reakcí a biologických důsledků. Více než půl milionu experimentů provedli Nositelé Života ve svých laboratořích předtím, než s konečnou platností stanovili tuto formuli pro experimentální život na Urantii.

Až budou vědci Urantie vědět víc o těchto léčivých chemikáliích, budou moci účinněji léčit zranění a nepřímo poznají nové způsoby kontroly některých vážných chorob.

Od doby založení života na Urantii Nositelé Života zdokonalili tuto metodu léčení. Představili ji na jednom ze světů Satanie a poskytuje větší úlevu bolesti a lépe kontroluje rozmnožovací schopnost okolních normálních buněk.

Experimentální život na Urantii se vyznačoval mnohými unikátními zvláštnostmi, ale dvěma výjimečnými episodami se stalo objevení se andonické rasy před vznikem šesti barevných rodů a pozdější současné vzniknutí sangikských mutantů v jedné rodině. Urantia je prvním světem Satanie, kde šest barevných ras vzešlo z jedné lidské rodiny. Obvykle vznikají v rozdílných rodových liniích z nezávislých mutací v předlidské živočišné populaci a obyčejně se na zemi objevují po jednom a s velkým časovým odstupem. Nejprve se objeví červený člověk, potom postupně další barvy a nakonec přijde indigová.

Další význačnou odchylkou od běžného postupu byl pozdní příchod Planetárního Prince. Je pravidlem, že princ se na planetě objeví v době rozvoje vůle. A kdyby se to tak stalo, tak Kaligastia by mohl přijít na Urantii již v době života Andona a Fonty, a ne téměř pět set tisíc let později, současně se vznikem šesti sangikských ras.

Na normálním obydleném světě by Planetární Princ přišel na žádost Nositelů Života v době objevení se Andona a Fonty, nebo o něco později. Ale vzhledem k tomu, že Urantia je určena jako planeta modifikovaného života, bylo předem odsouhlaseno, že dvanáct pozorovatelů Melkísedeků bude posláno Nositelům Života jako poradci a jako dohlížitelé planety až do pozdějšího příchodu Planetárního Prince. Tito Melkísedekové přišli v době, kdy Andon a Fonta udělali rozhodnutí, která umožnila Ladičům Myšlení obývat jejich smrtelné mysli.

Snahy Nositelů Života vylepšit na Urantii prototypy života Satanie měly nevyhnutelně za následek vznik mnoha zdánlivě bezúčelných forem přechodného života. Ale užitek, který již přinesly, je natolik dostačující, že dokazuje oprávněnost urantijských modifikací standardních modelů života.

Našim záměrem bylo vyvolat prvotní projev vůle v evolučním životě Urantie a to se nám podařilo. Obvykle se vůle neobjeví do doby, dokud barevné rasy nemají za sebou dlouhou existenci a obyčejně se poprvé projeví mezi vyššími typy červeného člověka. Váš svět je jedinou planetou v Satanii, na které se vůle lidského typu objevila v předbarevné rase.

Ale v našem úsilí získat takovou kombinaci a asociaci dědičných faktorů, které nakonec dají vzniknout savčím předkům lidské rasy, jsme museli nezbytně nechat vzniknout stovkám a tisícům jiných a poměrně zbytečných kombinací a asociací dědičných faktorů. Mnoho těchto zdánlivě podivných vedlejších produktů našich snah se určitě setkají s vašim údivem, když se ponoříte do planetární historie a já si dobře umím představit, jak některé z těchto věcí musí mást omezený pohled člověka.

5. Proměnlivosti evoluce života

My, Nositelé Života jsme zklamáni, že naše mimořádné úsilí modifikovat inteligentní život na Urantii by mělo být tak handicapováno tragickou zvráceností, která byla mimo naši kontrolu: zradou Kaligastii a selháním Adama.

Ale naše největší zklamání během celé této biologické epopeje vzešlo z návratu některých primitivních forem rostlinného života zpět na úrovně předchlorofylových parazitních bakterií v takové rozsáhlé a neočekávané míře. Tato nepředvídatelná okolnost v evoluci rostlinného života zapříčinila mnoho bolestivých nemocí u vyšších savců, především však u zranitelnějších lidských druhů. Ale když jsme řešili tuto složitou situaci, poněkud jsme podcenili obsažené problémy, protože jsme věděli, že pozdějším přidáním adamické živé plazmy se natolik posílí odolnost schopnosti následné smíšené rasy, že se stane prakticky imunní vůči všem nemocem, způsobené organizmem rostlinného typu. Ale naše naděje se změnily ve zklamání kvůli nešťastnému selhání Adama.

Vesmír vesmírů, včetně tohoto malého světa zvaného Urantia, není řízen jenom tak, aby získal naše uznání, nebo vyhověl našemu pohodlí, o to méně uspokojil naše vrtochy a ukojil naši zvědavost. Moudré a všemocné bytosti, které odpovídají za řízení vesmíru, nepochybně vědí přesně co dělají; a tak Nositelé Života a smrtelné mysli se musejí ozbrojit trpělivostí a upřímně spolupracovat s pravidlem moudrosti, vládou pravomoci a postupem rozvoje.

Samozřejmě, existují některé kompenzace za prožitá utrpení, takové, jako poskytnutí Michaela na Urantii. Ale, bez ohledu na všechny takové úvahy, noví nebeští dohlížitelé nad touto planetou vyjadřují naprostou důvěru v definitivní evoluční triumf lidské rasy a závěrečné ospravedlnění našich původních plánů a modelů života.

6. Evoluční metody života

Je nemožné současně správně určit přesné místo a rychlost pohybujícího se předmětu; jakákoliv snaha změřit jedno nebo druhé nevyhnutelně vede ke změně druhého. Stejnému paradoxu čelí smrtelný člověk, když provádí chemický rozbor protoplazmy. Chemik je schopen objasnit chemické vlastnosti mrtvé protoplazmy, ale nemůže zjistit ani fyzické uspořádání, ani dynamické procesy živé protoplazmy. Stále více a více se bude věda přibližovat k tajemstvím života, ale nikdy je neodhalí a to z žádného jiného důvodu než z toho, že aby se protoplazma mohla analyzovat, musí se nejdříve zabít. Mrtvá protoplazma váží stejně jako živá, ale není to jedno a totéž.

Ve všem živém, ve všech živých bytostech je vrozena schopnost přizpůsobování. V každé živé rostlině či v živočišné buňce, v každém živém organizmu─materiálním nebo duchovním─existuje neukojitelná touha po dosažení stále se zvyšující dokonalosti přizpůsobení okolnímu prostředí, adaptaci organizmu a širší realizaci života. Tyto nekončící snahy všeho živého jsou důkazem toho, že v nich existuje vrozená touha po dokonalosti.

Nejdůležitějším krokem v evoluci rostlin byl rozvoj schopnosti vytvářet chlorofyl a druhým největším posunem byl vývoj výtrusu do uceleného semene. Výtrus je účinnější jako rozmnožovací činitel, ale postrádá potenciály různorodosti a přizpůsobivosti, které jsou vrozeny semenům.

Jedna z neužitečnějších a složitých episod v evoluci vyšších typů živočichů spočívala ve vývinu schopnosti železa, cirkulujícího v krvinkách, vykonávat dvojí funkci: nosiče kyslíku a odstraňovače oxidu uhličitého. A tato funkce červených krvinek ilustruje schopnost vyvíjejících se organizmů přizpůsobit se proměnnému a měnícímu se okolnímu prostředí. Vyšší živočichové, včetně člověka, okysličují svoji tkáň pomocí železa červených krvinek, které přenáší kyslík do živých buněk a stejně tak účinně odstraňuje oxid uhličitý. Ale stejnému účelu mohou složit i jiné kovy. Sépie používá pro tuto funkci měď a mořská sumka vanad.

Příkladem pokračování takových biologických adaptací je evoluce zubů u vyšších savců Urantie; pradávní předkové člověka jich měli třicet šest a potom začala u raného člověka a jeho blízkých příbuzných přizpůsobivá úprava směrem ke třiceti dvěma zubům. Dnešní lidské druhy se pomalu blíží k počtu dvaceti osmi. Proces evoluce na této planetě je stále ještě aktivní a progresivně adaptabilní.

Ale mnohá, zdánlivě záhadná, přizpůsobení živých organizmů mají čistě chemický a zcela fyzický charakter. V každém okamžiku existuje v krevním toku každé lidské bytosti možnost až 15 000 000 chemických reakcí mezi hormony, vyčleňující tucet žláz s vnitřní sekrecí.

Nižší formy rostlinného života plně reagují na fyzické, chemické a elektrizujícím prostředí. Ale s mírou vzestupu po stupnici života, sedm pomocných duchů mysli, jeden po druhém, začínají působit a mysl se stává více přizpůsobivou, tvořivou, koordinující a vládnoucí. Schopnost živočichů přizpůsobit se vzdušnému, vodnímu a pozemskému prostředí není nadpřirozeným darem, ale je to superfyzická adaptace.

Samotná fyzika a chemie nemohou vysvětlit jak se člověk vyvinul z pravěké protoplazmy v pradávných mořích. Schopnost učit se, pamatovat si a různé reakce na okolní prostředí jsou darem mysli. Zákony fyziky jsou lhostejné k učení; jsou neměnné a nezměnitelné. Chemické reakce se nezmění vlivem vzdělání; jsou stálé a spolehlivé. Kromě přítomnosti Neomezeného Absolutna jsou elektrické a chemické reakce předvídatelné. Ale mysl může těžit ze zkušenosti, může se učit z návykových reakcí na opakované podněty.

Předinteligentní organizmy reagují na podnět okolního prostředí, ale ty organizmy, které reagují s pomocí mysli, mohou změnit a ovládat samotné prostředí.

Fyzický mozek a s ním spojený nervový systém má vrozenou schopnost reagovat na podporu mysli stejně tak, jako vyvíjející se mysl osobnosti má určitou vrozenou schopnost duchovního vnímání a proto obsahuje potenciály duchovního rozvoje a duchovního dosažení. Intelektuální, sociální, morální a duchovní evoluce závisí na podpoře sedmi pomocných duchů mysli a jejich superfyzických spolupracovníků.

7. Evoluční úrovně mysli

Sedm pomocných duchů mysli jsou všestrannými pomocníky myslí nižších inteligentních bytostí lokálního vesmíru. Tento druh pomoci je podporován z hlavního řídícího centra lokálního vesmíru, nebo z některého, k němu připojeného světa, ale výrazný vliv na působení nižších myslí přichází z hlavního centra soustavy.

Mnoho, velmi mnoho z toho, co se děje na evoluční planetě, závisí na činnosti těchto sedmi pomocníků. Ale oni jsou pomocníci mysli; nejsou zapojeni do fyzické evoluce─oblasti Nositelů Života. Nicméně, dokonalá integrace těchto duchovních darů se stanoveným a přírodním procesem evolučního a specifického režimu Nositelů Života je příčinou neschopnosti smrtelníků rozpoznat v projevu mysli něco jiného než ruku přírody a působení přírodních procesů, ačkoliv jste občas poněkud zmateni vysvětlováním všeho toho, co je spojeno s přirozenými reakcemi mysli ve vztahu k hmotě. A kdyby rozvoj Urantie probíhal ve větší míře v souladu s původními plány, v projevu mysli by bylo ještě méně toho, co by upoutalo vaši pozornost.

Sedm pomocných duchů připomínají více okruhy než bytosti a na normálních planetách jsou napojeni na okruh s jinými pomocnými procesy lokálního vesmíru. Ale na planetách experimentálního života jsou relativně izolováni. A na Urantii, vzhledem k unikátní povaze prototypů života, pomocní duchové nižších stupňů zaznamenali daleko větší potíže při kontaktování evolučních organizmů, než je tomu v případě standardnějších typů života.

Ještě jednou, na průměrné evoluční planetě je sedm pomocných duchů mnohem lépe synchronizováno se vzestupnými stádii vývoje živočichů, než tomu bylo na Urantii. Až na jedinou výjimku, tito pomocníci měli na Urantii největší těžkosti spojit se s evolučními mysli, než měli kdekoli a kdykoliv v celé jejich činnosti ve vesmíru Nebadon. U organizmů tohoto světa se vyvinulo mnoho mezních forem projevu─matoucí kombinace mechanických a nenaučitelných a nemechanických a naučitelných reakcí.

Sedm pomocných duchů nevytváří spojení s čistě mechanickými typy reakcí organizmů na prostředí. Takové neinteligentní reakce živých organizmů náleží výhradně do energetických oblastí energetických center, fyzických regulátorů a jejich spolupracovníků.

Nabytí potenciálu schopnosti učit se ze zkušenosti znamená začátek působení pomocných duchů; a oni působí od nejnižších myslí primitivních a neviditelných tvorů až po nejvyšší typy evolučního spektra lidských bytostí. Tito duchové jsou zdrojem a modelem pro jednání, jinak více či méně záhadných a ne zcela pochopitelných rychlých reakcí mysli na materiální prostředí. Je to velmi dlouhá doba, během které působí vlivy těchto věrných a spolehlivých duchů a než živočišná mysl dosáhne lidských úrovní duchovního vnímání.

Tito pomocníci působí výhradně ve sféře evoluce empirické mysli až do úrovně šestého stupně─ducha úcty. Na této úrovni dochází k nevyhnutelnému překrývání pomoci─jevu, kdy se vyšší potkává s nižším, aby společně koordinovali očekávané následné dosažení pokročilých úrovní rozvoje. A kromě toho, činnost sedmého a posledního pomocníka─ducha moudrosti─je doprovázena ještě další duchovní podporou. Během veškeré pomoci duchovního světa jedinec nikdy nezažije náhlý přechod do duchovní součinnosti; tyto změny jsou vždy postupné a přiměřené.

Je vždy nutné, aby fyzické (elektrochemické) a intelektuální reakce na podněty okolního prostředí byly rozlišovány. A pak, ony všechny by měly být brány jako jevy, odlišné od duchovních činností. Oblasti fyzické, intelektuální a duchovní gravitace jsou rozdílné kosmické reality, bez ohledu na jejich těsné vzájemné vztahy.

8. Evoluce v čase a prostoru

Čas a prostor jsou nerozlučitelní; mezi nimi je vnitřní spojení. Časová zdržení jsou nevyhnutelná v přítomnosti určitých prostorových podmínek.

Jestli se podivujete nad tím, že uskutečnění evolučních změn v rozvoji života vyžaduje příliš mnoho času, tak bych chtěl poznamenat, že my nemůže nastavit životní procesy, aby se rozvíjely rychleji než dovolují fyzické proměny planety. My musíme čekat na přirozený, fyzický vývoj planety. My nemáme absolutně žádnou kontrolu nad geologickou evolucí. Kdyby to fyzické podmínky umožnily, my bychom dokázali dokončit evoluci života v podstatně kratší době než za milion let. Ale my všichni podléháme pravomoci Nejvyšších Vládců Ráje a v Ráji čas neexistuje.

Pro jednotlivce je měřítkem času délka jeho života. Takto jsou všichni tvorové závislí na čase a proto považují evoluci za velmi protahovaný proces. Pro ty z nás, jejichž délka života není omezena dočasnou existencí, evoluce se nejeví jako zdlouhavý proces. V Ráji, kde neexistuje čas, je všechno přítomné v mysli Nekonečnosti a v činech Věčnosti.

Tak, jak evoluce mysli je omezena a zdržována pomalým vývojem fyzických podmínek, tak duchovní růst závisí na mentálním rozvoji a je nesporně zpožděn zaostalým intelektem. Ale to neznamená, že duchovní evoluce závisí na vzdělání, kultuře a moudrosti. Duše se může vyvíjet bez ohledu na intelektuální vzdělanost, ale ne za nepřítomnosti duševní schopnosti a touhy─volby žít věčným životem a rozhodnutím dosáhnout stále se zvyšující dokonalosti─konat vůli nebeského Otce. Ačkoliv věčný život nemusí záviset na vědomostech a moudrosti, progres na nich rozhodně závisí.

V kosmických evolučních laboratořích mysl vždy dominuje hmotě a duch je stále v součinnosti s myslí. Selhání těchto rozdílných darů se synchronizovat a koordinovat může zapříčinit časová zdržení, ale jestliže jedinec opravdu ví o Bohu a touží ho nalézt a být jak on, potom věčný život je zaručen bez ohledu na časová prodlení. Fyzický stav může omezovat mysl a mentální zvrácenost může zpozdit duchovní růst, ale žádná z těchto překážek nemůže zlomit vůli tvora, sledujícího ušlechtilý cíl.

Když dozrají fyzické podmínky, může dojít k náhlému mentálnímu rozvoji; když je stav mysli příznivý, mohou nastat náhlé duchovní proměny; když jsou náležitě rozpoznány duchovní hodnoty, potom se kosmické významy stanou zřetelnými a osobnost je stoupající měrou zbavována překážek času a omezeních prostoru.

[Připraveno Nositelem Života Nebadonu, trvale pobývajícím na Urantii.]

Foundation Info

Verze pro tiskVerze pro tisk

Urantia Foundation, 533 W. Diversey Parkway, Chicago, IL 60614, USA
Tel: +1-773-525-3319; Fax: +1-773-525-7739
© Urantia Foundation. All rights reserved