Kapitola 150 Třetí poutní kázání

   
   Red Jesus Text: On | Vypnuto    Paragraph Numbers: On | Vypnuto
Verze pro tiskVerze pro tisk

Kniha Urantia

Kapitola 150

Třetí poutní kázání

VEČER v neděli 16. ledna, roku 29 n.l. přišel do Betsaidy Abnér s apoštoly Jana a příští den měli společnou poradu s Ondřejem a apoštoly Ježíše. Abnér a jeho druhové si udělali své hlavní stanoviště v Chebrónu a čas od času přicházeli do Betsaidy na tyto rozhovory.

Jednou z mnoha otázek, o které se hovořilo při této společné poradě, byl zvyk mazání nemocných určitými druhy oleje a přitom pronášet modliteb za vyléčení. Ježíš opět odmítl zúčastnit se jejich debat, anebo se vyjádřit k jejich závěrům. Apoštolové Jana používali vždy takový olej při pomáhání nemocným a trpícím a usilovali o to, aby se tato metoda stala jednotnou pro obě skupiny, ale apoštolové Ježíše se nechtěli svazovat takovým předpisem.

V úterý, 18. ledna se v domě Zebedea v Betsaidě ke dvaceti čtyřem apoštolům připojilo zhruba sedmdesát pět prověřených evangelistů pro přípravu na třetí poutní kázání po Galileji. Tato třetí mise trvala po dobu sedmi týdnů.

Evangelisté byli vysláni ve skupinách po pěti, zatímco Ježíš a jeho dvanáctka putovali většinou společně a když bylo zapotřebí apoštolové chodili ve dvojicích křtít věřící. Po dobu téměř třech týdnů Abnér a jeho druhové také pracovali se skupinami evangelistů, radili jim a křtili věřící. Navštívili Magdalu, Tiberu, Nazaret a všechna nejdůležitější města a vesnice střední a jižní Galileje. Všechna tato místa již navštívili předtím a nyní přibylo mnoho dalších. Toto byla jejich poslední mise v Galileji, s výjimkou severních oblastí.

1. Ženský evangelický sbor

Ze všech nejodvážnějších věcí, které Ježíš udělal během svého pozemského života, nejvíce překvapujícím bylo jeho náhlé rozhodnutí, které udělal večer 16. ledna. „Zítra vybereme deset žen pro pomocnou práci království.“ Na počátku dvoutýdenního období, během kterého apoštolové a evangelisté dostali dovolenou a opustili Betsaidu, Ježíš požádal Davida, aby přivedl své rodiče zpět do jejich domu a vyslal posly, aby povolali do Betsaidy deset oddaných žen, které sloužily v bývalém táboře a stanovém lazaretu. Všechny tyto ženy naslouchaly pokynům, dávaným mladým evangelistům, ale nikdy je nenapadlo, ani jejich učitele, že Ježíš se rozhodne pověřit ženy učit evangelium království a pomáhat nemocným. Těmito deseti ženami, vybranými a pověřenými Ježíšem, byly: Zuzana, dcera bývalého chazana nazaretské synagogy; Jana, manželka Chuzy, správce Heroda Antipy; Alžběta, dcera bohatého žida z Tibery a Sepfóris; Marta, starší sestra Ondřeje a Petra; Ráchel, švagrová Judy, Učitelova bratra v těle; Nasanta, dcera Elmana, syrského lékaře; Milcha, sestřenice apoštola Tomáše; Rút, nejstarší dcera Matouše Léviho; Celta, dcera římského setníka; a Agaman, vdova z Damašku. Později Ježíš přidal k této skupině další dvě ženy─Marii Magdalenu a Rebeku, dceru Josefa z Arimatie.

Ježíš pověřil tyto ženy vytvořením své vlastní organizace a nařídil Jidášovi, aby zajistil finanční prostředky pro jejich vybavení a pro zakoupení soumarů. Deset žen si zvolilo Zuzanu za svoji vůdkyni a Janu za pokladnici. Od této doby si samy zajišťovaly své finanční prostředky; již nikdy nepožádaly Jidáše o podporu.

Byl to v té době nesmírně šokující pohled─ženy, které měly dokonce zákaz vstupu do hlavní síně synagogy (musely být ve vyhrazené galerii pro ženy), jsou respektovány jako schválené učitelky nového evangelia království. Příkaz, daný Ježíšem těmto deseti ženám, které on vybral pro službu a vyučování evangelia, byl prohlášením emancipace osvobozující všechny ženy a na věčné časy; už nikdy se muž neměl dívat na ženu jako na duchovně podřízenou jemu. To byl nesporně šok i pro dvanáct apoštolů. Přestože slyšeli mnohokrát Učitele říkat, že „v královstvím nebeském nejsou ani bohatí, ani chudí, svobodní ani otroci, muži ani ženy, všichni jsou rovnými Božími syny a dcerami,“ byli doslova omráčeni, když navrhl oficiálně svěřit těmto deseti ženám roli náboženských učitelů a dokonce dovolil, aby cestovali společně s nimi. Tento krok rozbouřil celou zemi a nepřátelé Ježíše vytloukali velký kapitál z tohoto rozhodnutí, ale všude ženy, věřící v radostné zprávy, se pevně postavily za své vybrané sestry a vřele uvítaly toto opožděné ocenění místa ženy v náboženské činnosti. A toto osvobození žen, dávajíc jim oprávněné uznání, praktikovali apoštolové bezprostředně po odchodu Učitele z tohoto světa, ale v následných generacích se vrátili zpět ke starým zvykům. Po celou dobu rané křesťanské církve ženy-učitelky a ženy-pastorkyně byly nazývány diákonky a požívaly všeobecného uznání. Ale Pavel, přestože s tímto vším souhlasil teoreticky, tak se to nikdy nestalo pevnou částí jeho vlastního postoje a osobně měl značné potíže s tím, aby toto uvedl do praxe.

2. Zastávka v Magdale

Když apoštolská společnost vyšla z Betsaidy, ženy šly vzadu. Během porad vždy seděly jako skupina vpředu a napravo od řečníka. Stále více žen začínalo věřit v evangelium království a to byla příčina mnoha potíží a nekonečných svízelí když chtěly mít osobní rozhovor s Ježíšem, nebo s některým z jeho apoštolů. Nyní se to všechno změnilo. Když kterákoliv z věřících žen chtěla vidět Ježíše, anebo mluvit s apoštoly, šla za Zuzanou a v doprovodu jedné z dvanácti žen-evangelistů šly ihned za Ježíšem, nebo některým z jeho apoštolů.

Právě v Magdale ženy poprvé prokázaly svoji užitečnost a dokázaly, že jejich vybrání bylo moudrým krokem. Ondřej zavedl svým druhům poněkud přísná pravidla, týkající se osobní práce se ženami, především se ženami pochybného charakteru. Když apoštolská společnost vešla do Magdaly, těchto deset žen-evangelistek mohlo volně jít do nemravných míst a tam kázat radostné zprávy přímo všem obyvatelům. A když navštěvovaly nemocné, tyto ženy dokázaly ve své péči navázat důvěrný kontakt se svými trpícími sestrami. V důsledku práce těchto deseti žen (později známých jako dvanáct žen) byla v tomto městě získána pro království Marie Magdalena. Kvůli řadě nešťastných náhod a kvůli postoji vážené společnosti k ženám, které takto pochybí, se tato žena ocitla v jednom z ohavných míst Magdaly. Byla to Marta a Ráchel, kdo Marii vysvětlil, že dveře království jsou také otevřené pro takové, jako je ona. Marie uvěřila v dobré zprávy a následujícího dne byla pokřtěna Petrem.

Marie Magdalena se stala nejúspěšnějším učitelem evangelia v této skupině dvanácti žen-evangelistek. Společně s Rebekou byla vybrána pro tuto službu v Jotopatě asi čtyři týdny po svém obrácení. Marie a Rebeka, společně s ostatními z této skupiny, zůstaly s Ježíšem po celý zbytek jeho pozemského života, oddaně a úspěšně pracujíc pro osvícení a povznesení svých ponižovaných sester; a když nadešla poslední a tragická epizoda pozemského drama Ježíše a když všichni apoštolové, kromě jednoho, utekli, tyto ženy zůstaly na místě a žádná z nich ho nezapřela ani nezradila.

3. Sobota v Tiberii

Na základě pokynu Ježíše svěřil Ondřej sobotní bohoslužby apoštolské skupiny do rukou žen. To samozřejmě znamenalo, že se nemohly uskutečnit v nové synagoze. Ženy pověřily organizací této události Janu a setkání se uskutečnilo v hodovní síni Herodova nového paláce, poněvadž Herodes byl v tu dobu ve své rezidenci v Juliji v Pereji. Jana četla ze Spisů o práci žen v náboženském životě Izraele, zmiňujíc se o Miriam, Debóře, Ester a jiných.

Pozdě večer pronesl Ježíš před sloučenou skupinou památnou řeč o „Magii a pověrách.“ V té době se objevení jasné a údajně nové hvězdy považovalo za znamení toho, že se na zemi narodil velký člověk. A poněvadž nedávno byla taková hvězda spatřena, Ondřej se Ježíše zeptal, jestli jsou takové názory opodstatněné. Učitel na Ondřejovu otázku odpovídal velmi dlouze a důkladně vysvětlil celý problém lidské pověrčivosti. Projev, který Ježíš v ten večer pronesl, je možno v současné frazeologii shrnout následovně:

1. Pohyby hvězd na obloze nemají naprosto nic společného s událostmi lidského života na zemi. Astronomie je správná vědecká činnost, ale astrologie je hromada bludných pověr, která nemá žádné místo v evangelium království..

2. Zkoumání vnitřních orgánů čerstvě zabitých zvířat nemůže odhalit nic o počasí, budoucích událostech, nebo výsledky lidského jednání.

3. Duchové mrtvých se nevracejí zpět komunikovat se živými─svými rodinami, nebo bývalými přáteli.

4. Talismany a relikvie nemohou vyléčit nemoc, odvrátit neštěstí, nebo působit na zlé duchy; víra ve všechny takové materiální prostředky pro ovlivňování duchovního světa není ničím jiným, než primitivní pověrou.

5. Ačkoliv losování může být příhodný způsob urovnání mnoha malých potíží, není to metoda pro odhalení božské vůle. Takové výsledky jsou čistě věcí materiální náhody. Jediný způsob spojení s duchovním světem spočívá v duchovním daru člověka─v něm pobývajícím duchu Otce a také rozlitém duchu Syna a všudypřítomného vlivu Nekonečného Ducha.

6. Věštění, kouzelnictví a čarodějnictví jsou předsudky zaostalých myslí a také podvodné magie. Víra v magická čísla, znamení štěstí a zvěstovatelé smůly je čistá a neopodstatněná pověra.

7. Výklad snů je ve značné míře pověrou a nepodloženým systémem primitivní a výstřední spekulace. Evangelium království nesmí mít nic společného s věšteckými kněžími primitivního náboženství.

8. Dobří či zlí duchové nemohou pobývat v materiálních symbolech z hlíny, dřeva, nebo železa; modly nejsou ničím jiným než materiál, ze kterého jsou zhotoveny.

9. Rituály zaklínačů, čarodějů, kouzelníků a mágů mají své začátky v pověrách Egypťanů, Asyřanů, Babyloňanů a starodávných Kananejců. Amulety a všechny druhy zaklínání nemohou nikdy získat ochranu dobrých duchů, nebo odehnat domnělé zlé duchy.

10. Ježíš obnažil a odsoudil jejich víru v čáry, soud boží, čarodějnictví, kletby, znamení, uzly na provaze a všechny ostatní formy primitivních a zotročujících pověr.

4. Rozeslání apoštolů po dvou

Následující večer Ježíš shromáždil svých dvanáct apoštolů, apoštoly Jana a nově pověřenou skupinu žen a řekl jim: „Vy sami vidíte, že úroda je bohatá, ale je málo pracovníků. Modleme se všichni k Hospodinu této úrody, aby poslal ještě více pracovníků do polí. Zatímco já budu povzbuzovat a vyučovat mladší učitele, vyšlu ty starší po dvojicích, aby mohli rychle projít celou Galilejí, kázajíc evangelium království, dokud je ještě příhodná a mírumilovná doba.“ Potom určil dvojice apoštolů, po kterých chtěl, aby se vydali na cestu a byli to: Ondřej a Petr, Jakub a Jan Zebedeovi, Filip a Natanael, Tomáš a Matouš, Jakub a Juda Alfeovi, Šimon Zélóta a Jidáš Iškariotský.

Ježíš určil datum pro setkání dvanáctky v Nazaretu a při rozloučení řekl: „Během této mise nechoďte do žádného města jinověrců a do Samaří, ale jděte ke zbloudilým ovcím domu Izraele. Kažte evangelium království a hlásejte spasitelnou pravdu o tom, že člověk je syn Boží. Pamatujte si, že učedník je stěží výše svého učitele a sluha není výše svého pána. Stačí, když učedník se vyrovná svému učiteli a sluha se bude podobat svému pánovi. Jestli někteří lidé se odvážili nazvat pána domu společníkem Belzebuba, o to víc tak budou nazývat jeho služebnictvo! Ale vy se nemusíte bát těchto nevěřících nepřátel. Já vám prohlašuji, že všechno skryté vyjde najevo a všechno tajné bude odhaleno. To, čemu jsem vás učil v soukromí, to kažte s moudrostí otevřeně. To, co jsem vám odkryl ve skrytých komnatách, to ve vhodné době budete hlásat ze střech domů. A říkám vám, moji přátelé a učedníci, nebojte se těch, kteří mohou zabít tělo, ale nejsou schopni zničit duši; raději důvěřujte Jemu, který je schopný zachovat tělo a spasit duši.

Cožpak nelze prodat dva vrabce za měděný groš? A já přesto prohlašuji, že ani jeden z nich není zapomenut v očích Božích. Vy nevíte, že také vlasy na vašich hlavách jsou spočítány? Proto se nebojte; vy máte větší hodnotu, než spousta vrabců. Nestyďte se za moje učení; jděte hlásat mír a dobrou vůli, ale nemylte se─mír nebude vždy provázet vaše kázání. Já jsem přišel, abych přinesl mír na zemi, ale když lidé odmítnou můj dar, výsledkem je rozkol a zmatek. Když celá rodina přijímá evangelium království, v takovém domě zůstává opravdový mír; ale když jen některý člen rodiny vstoupí do království a ostatní odmítají evangelium, takový rozkol může způsobit jen soužení a smutek. Usilovně pracujte pro spasení celé rodiny, aby se nepřáteli člověka nestali členové jeho vlastní domácnosti. Ale jestli uděláte vše, co jste mohli pro všechny v každé rodině, já vám prohlašuji, že ten, kdo miluje otce, nebo matku více než toto evangelium, není hoden království.

Když apoštolové vyslyšeli tato slova, vydali se na cestu. A uviděli se opět všichni až v Nazaretu, kde se setkali s Ježíšem a ostatními učedníky, tak jak to Učitel stanovil.

5. Co musím udělat, abych byl spasen?

Jednoho večera v Šúnemu, po návratu apoštolů Jana do Chebrónu a odchodu apoštolů Ježíše ve dvojicích, Učitel učil skupinu dvanácti žen a dvanácti mladších evangelistů, kteří pracovali pod vedením Jákoba. Ráchel položila Ježíšovi tuto otázku: „Učiteli, co máme odpovědět, když se nás ženy zeptají na to, co mají udělat, aby byly spaseny?“ Ježíš na tuto otázku odpověděl takto:

„Když se muži a ženy zeptají, co mají udělat, aby byli spaseni, vy jim odpovíte: věřte v evangelium; přijměte božské odpuštění. Skrze víru poznejte ve vás pobývajícího ducha Božího, jehož přijetí vás udělá syny Božími. Nečetli jste ve Spisech to místo, kde je řečeno: „V Hospodinovi je moje spravedlnost a síla“? A také to místo, kde Otec říká: „Moje spravedlnost je blízko; brzy vás spasím a ve své náruči obejmu můj národ“. „Moje duše se bude radovat z lásky mého Boha, poněvadž on mne oděl do roucha spasení a přikryl šatem jeho spravedlnosti.“ Nečetli jste také o Otci, že jeho jméno má znít „Hospodin naší spravedlnosti.“ „Sejměte z něho špinavé hadry sebeuspokojení a oblečte mého syna oděvem božské spravedlnosti a věčného spasení.“ „Věčná je pravda o tom, že „spravedliví vírou budou žít.“ Vchod do království Otce je volný, ale pro setrvání v něm je nezbytný progres─růst v ušlechtilosti.

Spasení je dar Otce a je odhaleno jeho Syny. Z vaší strany přijetí spasení skrze víru z vás udělá spoluúčastníky božské podstaty, udělá vás synem, nebo dcerou Boha. Víra vás ospravedlňuje; víra vás spasí; a ta stejná víra vás věčně podporuje na cestě postupného nabývání božské dokonalosti. Víra ospravedlnila Abrahama a umožnila mu poznat spasení prostřednictvím učení Melkísedeka. Za všechny uplynulé věky tato stejná víra spasila syny lidské, ale nyní Syn přišel od Otce, aby udělal spasení reálnějším a přijatelnějším.

Když Ježíš umlkl, všichni přítomní, kteří slyšeli tato velkomyslná slova, se velmi zaradovali a v následujících dnech s novou silou, obnovenou energií a nadšením se všichni vydali hlásat evangelium království. A ženy se zaradovaly o to více, protože věděly, že jsou součástí těchto plánů pro ustanovení království na zemi.

V závěrečné řeči Ježíš řekl: „Nemůžete si koupit spasení; nemůžete si vytoužit čestnost. Spasení je Boží dar a čestnost je přirozený plod v duchu zrozeného života vstoupivšího do synovstva království. Nebudete spaseni proto, že žijete čestný život; naopak, žijete čestný život, protože jste již byli spaseni, uznali synovstvo jako dar Boží a službu v království jako nejvyšší radost života na zemi. Když lidé věří v toto evangelium, které je odhalením milosrdnosti Boha, budou přivedeni k dobrovolnému pokání za všechny známé hříchy. Uvědomění si synovstva je neslučitelné s touhou hřešit. Věřící v království hladoví po čestnosti a žízní po božské dokonalosti.“

6. Večerní lekce

Při večerních debatách mluvil Ježíš o mnoha tématech. V závěru tohoto turné─předtím, než se všichni setkali v Nazaretu─mluvil na témata „Boží láska“, „Sny a vidění“, „Zlomyslnost“, „Pokora a poddajnost“, „Odvaha a věrnost“, „Hudba a uctívání“, „Služba a poslušnost“, „Pýcha a domýšlivost“, „Odpuštění ve vztahu k pokání“, „Mír a dokonalost“, „Řeč zla a závist“, „Zlo, hřích a pokušení“, „Pochybnosti a nevíra“, „Moudrost a úcta“. Vzhledem k tomu, že starší apoštolové nebyli přítomni, tyto mladší skupiny mužů i žen se aktivněji zapojily do těchto debat s Učitelem.

Po strávení dvou až třech dní s jednou skupinou dvanácti evangelistů se Ježíš připojil k další skupině, dovídajíc se o místech pobytu a pohybech všech těchto pracovníků od poslů Davida. Poněvadž pro ženy to bylo první putování, většinu času strávily s Ježíšem. Prostřednictvím poslů byla každá skupina plně informována o postupu poutního kázání a zprávy od jiných skupin byly vždy zdrojem povzbuzení pro tyto rozptýlené a odloučené pracovníky.

Předtím, než se rozdělili, bylo domluveno, že se dvanáct apoštolů společně s evangelisty a ženským sborem sejdou v Nazaretu na setkání s Ježíšem v pátek, 4. března. Proto se v tuhle dobu začali k Nazaretu stahovat ze všech částí střední a jižní Galileje tyto skupiny apoštolů a evangelistů. Jako poslední dorazili k večeru Ondřej a Petr a připojili se k ostatním v táboře, který postavili první příchozí a který byl umístěn v kopcích severně od města. A toto bylo poprvé, kdy Ježíš navštívil Nazaret od zahájení své veřejné služby.

7. Pobyt v Nazaretu

V tento pátek odpoledne se Ježíš prošel po Nazaretu naprosto nezpozorován a zcela nepoznán. Prošel kolem domu svého dětství a tesařské dílny a strávil půl hodiny na kopci, kde tak rád pobýval jako chlapec. Ode dne svého křtu Janem u Jordánu nepocítil Syn Člověka takový příval lidské emoce ve své duši. Na cestě s vrcholu kopce uslyšel známé zvuky hlásné trouby, oznamující západ slunce, tak, jak to slyšel mnohokrát v době, kdy vyrůstal v Nazaretu. Ještě před návratem do tábora prošel kolem synagogy, kam chodil do školy a v jeho mysli proběhlo mnoho vzpomínek na dětství. Již dříve toho dne poslal Ježíš Tomáše do synagogy dojednat s jejím představeným jeho kázání při sobotní ranní bohoslužbě.

Obyvatelé Nazaretu neměli nikdy pověst zbožných a čestných lidí. A postupem času byla tato vesnice stále více zamořována nízkými morálními normami nedalekého Sepfóris. V průběhu celého Ježíšova mládí a raného mužství měli obyvatelé Nazaretu o něm nejednotný názor; mnozí nesli nelibě jeho odchod do Kafarnaumu. Přestože obyvatelé Nazaretu slyšeli hodně o činech svého bývalého tesaře, cítili se dotčeni, že doposud nezahrnul svoji rodnou vesnici do žádného z předchozích poutních kázáních. Oni samozřejmě slyšeli o Ježíšově slávě, ale většina občanů se na něho hněvala, poněvadž neudělal žádný z jeho velkých činů ve městě svého mládí. Již po několik měsíců lidé Nazaretu hodně o Ježíšovi diskutovali, ale jejich názory o něm byly vcelku nepříznivé.

Proto Učitele čekal nejenom nevítaný návrat domů, ale naprosto nepřátelské a nadmíru kritické prostředí. Ale to nebylo všechno. Jeho nepřátelé, znajíc, že se chystá strávit tuto sobotu v Nazaretu a předpokládajíc, že bude mluvit v synagoze, najali mnoho hrubých a neomalených mužů, aby ho rušili a dělali mu potíže jakýmkoliv možným způsobem.

Většina starších přátel Ježíše, včetně chazana a učitele v jeho mládí, byli mrtví, nebo se z Nazaretu odstěhovali a mladší generace mu jeho slávu silně záviděla. Oni již zapomněli na jeho dřívější oddanost rodině svého otce a ostře ho kritizovali za to, že nenavštěvuje svého bratra a vdané sestry, žijící v Nazaretu. Postoj Ježíšovy rodiny k němu také značně přispěl k této nepřátelské náladě občanů. Ortodoxní židé se dokonce pokusili kritizovat Ježíše za to, že v tu sobotu ráno šel příliš rychle k synagoze.

8. Sobotní bohoslužba

V tu sobotu byl krásný den a celý Nazaret, přátelé a nepřátelé přišli poslechnout si v synagoze tohoto bývalého občana jejich města. Mnohým z apoštolské družiny se nepodařilo do synagogy dostat, protože tam nebylo místo pro všechny, kteří si přišli Ježíše vyslechnout. Jako mladý muž Ježíš často mluvil v tomto chrámě a toto ráno, když mu představený synagogy podal svitek s posvátnými písemnostmi pro přečtení úryvku ze Spisů, nikdo z přítomných si pravděpodobně nevzpomněl, že to byl ten stejný rukopis, který Ježíš této synagoze daroval.

Bohoslužba tohoto dne probíhala naprosto stejně, jako v době, kdy sem Ježíš přicházel jako chlapec. Vystoupil společně s představeným synagogy na místo pro řečníka a bohoslužba byla zahájena odříkáváním dvou modliteb: „Blahoslaven je Hospodin, Král světa, který dělá světlo a tvoří tmu, který dělá mír a tvoří všechno; který ve svém milosrdenství dává světlo zemi a těm, kdo na ni žijí a ve své dobrotě obnovuje den za dnem a každý den díla tvoření. Blahoslaven je Hospodin náš Bůh za slávu jeho práce a za světlo-dávající osvícení, které stvořil pro chválu svoji. Selah. Blahoslaven je Hospodin náš Bůh, který stvořil světlo.“

Po krátké pauze se začali opět modlit: „Velkou láskou Hospodin náš Bůh nás miluje a s přetékajícím soucitem se nad námi slituje náš Otec a náš Král kvůli našim otcům, kteří mu věřili. Tys je naučil zákonům života; smiluj se nad námi a uč nás. Osvětli naše oči v zákonu; přinuť naše srdce přimknout se k tvým přikázáním; sjednoť naše srdce v lásce a strachu před tvým jménem a navždy nebudeme zostuzeni. Protože ty jsi Bůh, který připravuje spasení a nás sis vybral ze všech národů a jazyků a v pravdě jsi nás přivedl blíže ke svému velkému jménu─selah─abychom mohli láskyplně velebit tvoji jednotu. Blahoslaven je Hospodin, který v lásce vyvolil svůj národ Izraele.

Potom shromáždění odříkávalo šemu─židovské vyznání víry. Tento rituál spočíval v opakování četných pasáží ze zákona a vyjadřoval, že modlící vzali na sebe jařmo nebeského království a také i jařmo přikázáních na denní i noční dobu.

A pak následovala třetí modlitba: „Je pravda, že jsi Jahve, náš Bůh a Bůh našich otců; náš Král a Král našich otců; náš Spasitel a Spasitel našich otců; náš Stvořitel a záštita našeho spasení; naše pomoc a náš vysvoboditel. Tvoje jméno je před-věčné a není jiného Boba kromě tebe. Novými písněmi opěvovali na mořském břehu tvé jméno; společně tě velebili a uznali svým Králem, říkajíc: Jahve bude vládnout navždy. Blahoslaven je Hospodin, který chrání Izrael.“

Představený synagogy potom zaujal své místo před archou, neboli truhlicí, obsahující posvátné písemnosti a začal přednášet devatenáctou modlitbu chvalořečení, čili dobrořečení. Ale v tomto případě bylo vhodné zkrátit obřad, aby významný host měl více času pro svůj proslov; proto bylo předneseno pouze první a poslední dobrořečení. První znělo takto: „Blahoslaven je Hospodin náš Bůh a Bůh našich otců, Bůh Abrahama a Bůh Izáka a Bůh Jákoba; velký, mocný a hrozný Bůh, který projevuje milosrdenství a laskavost, který tvoří všechny věci, který si pamatuje dobrotivé sliby otcům a spasí jejich děti svým jménem v lásce. Ó, Králi, pomocníku, spasiteli a ochránce! Blahoslaven jsi ty, Jahve, ochránce Abrahama.“

Poté následovalo poslední dobrořečení: „Obdaruj svůj národ Izraele velkým věčným mírem, poněvadž ty jsi Král a Pán veškerého míru. Je dobře, že žehnáš Izrael mírem v každou dobu a v každou hodinu. Blahoslaven jsi ty, Jahve, který žehná mírem svůj národ Izraele.“ Když představený přednášel dobrořečení shromáždění židé se na něho nedívali. Po skončení dobrořečení pronesl neformální modlitbu odpovídající této příležitosti a když ji ukončil, celé shromáždění odpovědělo společným „amen.“

Potom chazan šel k arše a vyndal z ní svitek, který podal Ježíšovi, aby přečetl úryvek ze Spisů. Obyčejně bylo přizváno sedm lidí pro přečtení nejméně tří básní ze zákona, ale v tomto případě bylo od tohoto zvyku upuštěno, aby host mohl přečíst úryvek, který si sám vybere. Ježíš si vzal svitek, vstal a začal číst z Deuteronomia: „Neboť toto přikázání, které vám dnes dám, není před vámi ukryto a není daleko. Není na nebi a vy nemůžete říci: „Kdo půjde za nás do nebe a přinese nám ho, abychom ho uslyšeli a splnili?“ Toto přikázání není ani za mořem, abyste mohli říci: „Kdo půjde za nás přes moře a přinese nám ho, abychom ho uslyšeli a splnili?“ Ne, toto slovo života je velmi blízko vás, dokonce ve vaší přítomnosti a ve vašich srdcích, abyste ho mohli poznat a řídit se jím.“

A když skončil čtení ze zákona, přešel k Izajáši a začal číst: „Duch Hospodina je ve mně, poněvadž on mne posvětil kázat radostné zprávy slabým. Poslal mne prohlásit svobodu zajatým a obnovit zrak slepým, vysvobodit utlačené a prohlásit příznivý rok Hospodina.“

Ježíš zavřel knihu a po jejím navrácení zpět představenému synagogy se posadil a začal mluvit k lidem. Začal slovy: „Dnes jsou tyto Spisy naplněny.“ A potom Ježíš mluvil téměř patnáct minut o „Synech a Dcerách Božích.“ Mnoha lidem se jeho řeč líbila a podivovali se nad jeho vlídností a moudrostí.

V synagoze bylo zvykem, že po skončení oficiální bohoslužby tam řečník zůstal, aby mu zájemci mohli pokládat otázky. Proto, toto sobotní ráno sešel Ježíš dolů k lidem, kteří se již tlačili dopředu, aby kladli otázky. Mezi těmito lidmi bylo mnoho bouřlivých jedinců, jejichž mysli byly pokřiveny zlem a na okraji tohoto davu se pohybovali ti hrubí a neomalení muži, kteří byli najati, aby dělali Ježíšovi potíže. Mnozí z učedníků a evangelistů, kteří zůstali venku, se nyní protlačili dovnitř synagogy a rychle poznali, že budou nepříjemnosti. Chtěli Ježíše vyvést ven, ale on odmítl s nimi jít.

9. Nazaret odmítne Ježíše

Ježíš se v synagoze ocitl v obklopení velkého davu svých nepřátel a hrstkou svých stoupenců a v odpověď na jejich neurvalé otázky a zlomyslné dobírání zpola humorně řekl: „Ano, jsem syn Josefa; ano, jsem ten tesař a nejsem překvapen, že mně připomínáte přísloví „lékař vyléčí sebe samého“ a že mne vyzýváte k tomu, abych udělal v Nazaretu to, co jste slyšeli, že jsem udělal v Kafarnaumu; ale povolávám vás za svědky toho, že již ve Spisech se říká: „Prorok je v úctě všude jinde, jen ne ve vlastní zemi a u svého národa.“

Ale lidé se něho tlačili, hrozili mu vyčítavými gesty a volali: „Myslíš si o sobě, že jsi lepší než lidé Nazaretu; odstěhoval jsi se od nás, ale tvůj bratr je obyčejný dělník a tvoje sestry tady s námi stále žijí. My známe tvoji matku, Marii. Kde jsou dnes? O tobě slyšíme velké věci, ale vidíme, že po návratu do rodného místa neděláš žádné zázraky.“ Ježíš jim odpověděl: „Já miluji lidi, žijící ve městě, kde jsem vyrůstal a byl bych rád, kdybyste vy všichni mohli vstoupit do království nebeského, ale nemohu rozhodovat za Boha, co má dělat. Pocta se vytváří v reakci na živou víru těch, kdo ji přijímají.“

Ježíš by přátelsky zvládl tento dav a úspěšně by odzbrojil i své násilné nepřátele, kdyby nebylo taktické chyby jednoho z jeho vlastních apoštolů, Šimona Zélóty, který, s pomocí mladého evangelisty Nahora, mezitím shromáždil skupinu Ježíšových přátel a bojechtivě požadovali po nepřátelích Učitele, aby odešli ven. Ježíš již dlouho učil apoštoly, že klidná odpověď odvrací hněv, ale jeho následovníci nebyli zvyklí na to, vidět svého milovaného vychovatele, kterého tak rádi nazývali Učitelem, aby se s ním zacházelo s takovou nevychovaností a pohrdáním. Bylo to pro ně příliš a dali průchod prudké a silné zlosti, čímž jenom podnítili duch davu v tomto bezbožném a neomaleném shromáždění. A tak pod vedením najatých pobudů se tito surovci chopili Ježíše, vyvlekli ho ze synagogy a přitáhli na okraj nedalekého strmého útesu s úmyslem ho shodit dolů a zabít ho. Ale právě v okamžiku, kdy se chystali do něj strčit, aby spadl přes okraj útesu, se Ježíš náhle otočil ke svým uchvatitelům a čelem proti nim si v klidu založil ruce. Neřekl nic, ale jeho přátelé byli více než ohromeni, když vykročil vpřed a dav se před ním rozestoupil a dovolil mu nerušeně odejít.

V doprovodu svých apoštolů Ježíš odešel do tábora, kde celá tato událost byla potom dopodrobna probírána. A na pokyn Ježíše se ještě ten večer připravili na odchod do Kafarnaumu následujícího rána. Toto bouřlivé ukončení třetího poutního kázání přineslo moment vystřízlivění pro všechny stoupence Ježíše. Začínali chápat smysl některých jeho učeních; začínali si uvědomovat fakt, že království přijde pouze skrze hodně trápení a hořkého zklamání.

Opustili Nazaret v neděli ráno a šli po různých cestách a nakonec se sešli všichni v Betsaidě ve čtvrtek odpoledne, 10. března. Sešli se dohromady jako střízlivá a vážná skupina rozčarovaných kazatelů evangelia pravdy a ne jako seskupení nadšených a vše-dobývajících vítězných rytířů.

Foundation Info

Verze pro tiskVerze pro tisk

Urantia Foundation, 533 W. Diversey Parkway, Chicago, IL 60614, USA
Tel: +1-773-525-3319; Fax: +1-773-525-7739
© Urantia Foundation. All rights reserved