Kapitola 116 Všemohoucí Nejvyšší

   
   Paragraph Numbers: On | Vypnuto
Verze pro tiskVerze pro tisk

Kniha Urantia

Kapitola 116

Všemohoucí Nejvyšší

JESTLIŽE by člověk poznal, že jeho Tvořitelé─jeho bezprostřední dohlížitelé─nejsou jenom božští, ale také koneční a že Bůh času a prostoru je vyvíjejícím se a neabsolutním Božstvem, potom by rozporuplnosti světských nesrovnalostí přestaly být vážnými náboženskými paradoxy. Náboženská víra by již nikdy nebyla zneužívána k prosazování sociální samolibosti šťastlivců a nesloužila by pouze pro povzbuzování stoické odevzdanosti nešťastných obětí sociálního útisku.

Při pohledu na mimořádně dokonalé sféry Havony je pochopitelné i logické věřit, že byly vytvořeny dokonalým, nekonečným a absolutním Tvořitelem. Ale při pohledu na zmatek, nedokonalosti a nespravedlnosti na Urantii by ze stejného důvodu a logiky byla každá čestná bytost nucena usoudit, že váš svět byl vytvořen a je řízen Tvořiteli, kteří jsou subabsolutní, před-koneční a i jinak nedokonalí.

Empirický růst předpokládá partnerství tvora a Tvořitele─spojení Boha a člověka. Růst je charakteristickým příznakem empirického Božstva: Havona neprodělala růst; Havona je a vždy byla; je existenciální jako věční Bohové, kteří jsou jejím zdrojem. Ale velký vesmír je charakterizován růstem.

Všemohoucí Nejvyšší je živým a vyvíjejícím se Božstvem energie a osobnosti. Jeho současný okruh působnosti, velký vesmír, je také rostoucí sférou energie a osobnosti. Jeho osudem je dokonalost, ale jeho současná zkušenost zahrnuje prvky růstu a nedokončený status.

Nejvyšší Bytost působí v prvé řadě ve středním vesmíru jako duchovní osobnost; druhotně ve velkém vesmíru jako Bůh Všemohoucí, energetická osobnost. Třetí funkce Nejvyššího v hlavním vesmíru je nyní skryta, existující pouze jako neznámý potenciál mysli. Nikdo neví, co přesně toto třetí stadium rozvoje Nejvyšší Bytosti odkryje. Někteří věří, že když se supervesmíry ustálí ve světle a životě, Nejvyšší začne působit z Uversy jako všemocný a empirický vládce velkého vesmíru a současně bude rozšiřovat sféru svého vlivu jako supervšemocný vládce vnějších vesmírů. Jiní si myslíí, že třetí stadium Svrchovanosti bude spojeno s třetí úrovní projevu Božstva. Ale nikdo z nás to opravdu neví.

1. Nejvyšší Mysl

Zkušenost rozvoje osobnosti každého tvora je jednou z fází zkušenosti Všemohoucího Nejvyššího. Uvážené podřízení každého fyzického segmentu supervesmírů je částí vzrůstajícího vlivu Všemohoucího Nejvyššího. Tvořivá syntéza energie a osobnosti je součástí tvořivého podnětu Nejvyšší Mysli a je samou podstatou evolučního růstu jednoty v Nejvyšší Bytosti.

Spojení energie a osobitých vlastností Svrchovanosti je funkcí Nejvyšší Mysli; a dokončená evoluce Všemohoucího Nejvyššího bude mít za následek jedno sjednocené a osobní Božstvo─ne nějaké volně uspořádané společenství božských vlastností. Ze širšího pohledu nebude Všemohoucí oddělen od Nejvyššího, Nejvyšší od Všemohoucího.

V průběhu evolučních epoch je potenciál fyzické energie svěřen Sedmi Nejvyšším Upravovatelům Energie a potenciál mysli je uložen v Sedmi Hlavních Duších. Nekonečná Mysl je funkcí Nekonečného Ducha; kosmická mysl je službou Sedmi Hlavních Duchů; Nejvyšší Mysl je v procesu aktualizace v koordinaci hlavního vesmíru a funkčního spojení s odkrytím a dosažením Boha Sedmidílného.

Časová-prostorová mysl, kosmická mysl, působí v sedmi supervesmírech rozdílně, ale je koordinována neznámou sjednocující metodou v Nejvyšší Bytosti. Dohled Všemohoucího nad velkým vesmírem není výhradně fyzický a duchovní. V sedmi supervesmírech je to hlavně materiální a duchovní, ale přítomny jsou tam také vlivy Nejvyššího, které jsou jak intelektuální, tak i duchovní.

My opravdu víme méně o mysli Svrchovanosti, než o jakémkoliv jiném aspektu tohoto vyvíjejícího se Božstva. Je nepochybně aktivní po celém velkém vesmíru a předpokládá se, že jeho potenciální osud je spojen s nesmírně rozsáhlou činností v hlavním vesmíru. Ale my víme toto: zatímco fyzické může dosáhnout konečného růstu a zatímco duch může dospět k dokonalosti svého rozvoje, mysl se nikdy nepřestane vyvíjet─je empirickou metodou bezkonečného progresu. Nejvyšší je empirickým Božstvem a proto nikdy nedosáhne konce rozvoje mysli.

2. Všemohoucí a Bůh Sedmidílný

Objevení se vesmírné energetické přítomnosti Všemohoucího přichází současně s objevením se kosmické činnosti na jevišti vysokých tvořitelů a kontrolorů evolučních supervesmírů.

Bůh Nejvyšší získává svoje duchovní a osobní vlastnosti od Rajské Trojice, ale aktualizace jeho energie se uskutečňuje v činnosti Synů Tvořitelů, Věčně Moudrých a Hlavních Duchů, jejichž společné činy jsou zdrojem jeho vzrůstající moci jako všemocného vládce v sedmi supervesmírech a ve vztahu k nim.

Neomezené Rajské Božstvo je pro vyvíjející se tvory času a prostoru nepochopitelné. Věčnost a nekonečnost znamenají takovou úroveň božské reality, kterou časově-prostoroví tvorové nejsou schopni pochopit. Nekonečnost božstva a absolutnost svrchovanosti jsou obsaženy v Rajské Trojici a Trojice je realita, která leží jaksi za hranicemi chápání smrtelného člověka. Časově-prostoroví tvorové musí mít původy, souvztažnosti a určení, aby pochopili vesmírné vztahy a rozuměli významu hodnot božskosti. Proto Rajské Božstvo oslabuje a jiným způsobem omezuje mimo-Rajské zosobňování božskosti, čímž tak dává vzniknout Nejvyšším Tvořitelům a jejich partnerům, kteří neustále ponesou světlo života dále a dále od jeho Rajského zdroje, dokud nenajde své nejvzdálenější a nejkrásnější vyjádření v pozemských životech poskytnutých Synů na evolučních světech.

A toto je původ Boha Sedmidílného, s jehož postupnými úrovněmi se smrtelný člověk setká v následujícím pořadí:

1. Synové Tvořitelé (a Tvořiví Duchové).

2. Věčně Moudří.

3. Sedm Hlavních Duchů.

4. Nejvyšší Bytost.

5. Společný Činitel.

6. Věčný Syn.

7. Vesmírný Otec.

První tři úrovně jsou Nejvyšší Tvořitelé; poslední tři úrovně jsou Rajská Božstva. Nejvyšší Bytost je navždy spojovacím členem empirického duchovního zosobnění Rajské Trojice a je empirickým středem evoluční všemohoucí energie tvořivých dětí Rajských Božstev. Nejvyšší Bytost je maximálním odkrytím Božstva sedmi supervesmírům v současné vesmírné epoše.

Podle logiky smrtelníků by se mohlo vyvodit, že empirické znovusjednocení kolektivních činů prvních tří ůrovní Boha Sedmidílného by se vyrovnalo úrovni Rajského Božstva, ale není tomu tak. Rajské Božstvo je existenciální Božstvo. Nejvyšší Tvořitelé, ve své božské jednotě energie a osobitosti, tvoří a vyjadřují nový silový potenciál empirického Božstva. A tento silový potenciál empirického původu nalézá neodvratné a nevyhnutelné spojení s empirickým Božstvem Rajského původu─Nejvyšší Bytostí.

Bůh Nejvyšší není Rajská Trojice a není ani žádným z těch Tvořitelů supervesmírů, jejichž funkční aktivity ve skutečnosti slučují v celek jeho evolující všemohoucí energii. Bůh Nejvyšší, ačkoliv má původ v Trojici, se projevuje evolučním tvorům jako energetická osobnost pouze skrze koordinované činnosti prvních tří úrovní Boha Sedmidílného. Všemohoucí Nejvyšší se nyní realizuje v čase a prostoru prostřednictvím aktivit Nejvyšších Tvořivých Osobností, zrovna tak, jak ve věčnosti v okamžiku vznikl Společný Činitel vůlí Vesmírného Otce a Věčného Syna. Tyto bytosti prvních tří úrovní Boha Sedmidílného jsou samotnou podstatou a zdrojem energie Všemohoucího Nejvyššího; proto musí navždy provázet a podporovat jeho administrativní rozhodování.

3. Všemohoucí a Rajské Božstvo

Rajská Božstva nejenže jsou činná přímo ve svých gravitačních okruzích v celém velkém vesmíru, ale také působí prostřednictvím svých různých činitelů a dalších vlivů, jako jsou:

1. Zaostření mysli Třetího Zdroje a Středu. Konečné oblasti energie a ducha jsou doslova drženy pohromadě přítomnostmi mysli Společného Činitele. A to platí pro celou řadu duchovních bytostí, od Tvořivého Ducha lokálního vesmíru, přes Duchy Reflexe supervesmíru k Hlavním Duchům ve velkém vesmíru. Okruhy mysli, vycházející z těchto odlišných ohnisek inteligence, představují kosmickou arénu, ve které tvor vykonává svoji volbu. Mysl je proměnná realita, kterou tvorové a Tvořitelé mohou tak snadno ovládat; je to významně důležitý článek, spojující hmotu a ducha. Poskytnutí mysli Třetího Zdroje a Středu sjednocuje duchovní osobu Boha Nejvyššího s empirickou energií evolučního Všemohoucího.

2. Odkrytí osobnosti Druhého Zdroje a Středu. Přítomnosti mysli Společného Činitele sjednocují božský duch s energetickým systémem. Poskytnutí inkarnací Věčného Syna a jeho Rajských Synů sjednocují, a fakticky slučují božskou podstatu Tvořitele s evolující podstatou tvora. Nejvyšší je jak tvor, tak i tvořitel; možnost takové jeho existence je odkryta v poskytovacích misích Věčného Syna a jeho nepodřízených a podřízených Synů. Řády poskytnutých synů, Michaelů a Avonalů, ve skutečnosti rozšiřují své božské podstaty s podstatami tvorů, které se staly jim vlastní v důsledku jejich opravdového prožití života tvora na evolučních světech. Když se božskost stává podobnou lidskosti, tak takový vztah nese v sobě možnost, že lidské se může stát božské.

3. Vnitřní přítomnosti Prvotního Zdroje a Středu. Mysl sjednocuje duchovní příčinnosti s energetickými reakcemi; mise poskytnutí sjednocuje sestupující božskost se vzestupem tvorů; a vnitřní fragmenty Vesmírného Otce ve skutečnosti sjednocují vyvíjející se tvory s Bohem v Ráji. Existuje mnoho takových přítomností Otce, který tímto způsobem přebývá v početných typech osobností a ve smrtelném člověku tyto božské fragmenty Boha jsou Ladiči Myšlení. Tajemné Monitory jsou pro lidské bytosti tím, co je Rajská Trojice pro Nejvyšší Bytost. Ladiči představují stabilní základy a na stabilních základech se může svobodná volba vyvinout do božské reality věčné podstaty─ podstaty konečného v případě člověka a podstaty Božstva v Bohu Nejvyšším.

Poskytnutí Rajských řádů synovstva sebe samých tvorům umožňuje těmto božím Synům obohatit své osobnosti nabytím skutečné podstaty vesmírných tvorů a současně taková poskytnutí odkryjí pro samotné tvory Rajskou cestu dosažení božskosti. Poskytnutí Ladičů Vesmírným Otcem mu umožňuje přivést osobnosti tvorů vlastní svobodné vůle k sobě. A ve všech těchto vztazích v konečných vesmírech je Společný Činitel stálým zdrojem podpory mysli, díky které se tyto aktivity odehrávají.

S pomocí těchto a mnoha jiných metod se Rajská Božstva zúčastňují evolucí času, rozvíjejících se na kroužících planetách prostoru a kulminujících ve vzniku osobnosti Nejvyššího─důsledkem všech evolucí.

4. Všemohoucí a Nejvyšší Tvořitelé

Jednota Nejvyššího Celku závisí na postupném sjednocování konečných částic; aktualizace Nejvyššího je důsledkem a produktem těchto sjednocujících faktorů svrchovanosti─tvořitelů, tvorů, inteligencí a energií vesmírů.

V průběhu těch epoch, ve kterých nadvláda Svrchovanosti prochází vývojem v čase, všemohoucí síla Nejvyššího závisí na božských činnostech Boha Sedmidílného, i když se zdá, že existuje obzvláště úzký vztah mezi Nejvyšší Bytostí a Společným Činitelem a zároveň s jeho primárními osobnostmi, Sedmi Hlavními Duchy. Nekonečný Duch, jako Společný Činitel, působí mnoha způsoby, které nahrazují neúplnost evolučního Božstva a udržuje velmi těsné vztahy s Nejvyšším. Tato blízkost vztahu je sdílena v určité míře všemi Hlavními Duchy, ale především Hlavním Duchem Číslo Sedm, který mluví za Nejvyššího. Tento Hlavní Duch zná─je s ním v osobním kontaktu─Nejvyššího.

Na počátku sestavování plánu vytvoření supervesmírů se Hlavní Duchové spojili s původní Trojicí ve společném stvoření čtyřiceti devíti Duchů Reflexe a Nejvyšší Bytost ze své strany působila jako tvořivý završitel spojených činností Rajské Trojice a tvořivých dětí Rajského Božstva. Objevil se Majeston a od té doby působí jako soustředné ohnisko kosmické přítomnosti Nejvyšší Mysli, zatímco Hlavní Duchové zůstávají zdroji-středy rozsáhlé služby kosmické mysli.

Ale Hlavní Duchové pokračují ve svém dohledu nad Duchy Reflexe. Sedmý Hlavní Duch (dohlížející na celý Orvonton ze středního vesmíru) je v osobním kontaktu ( a má nad nimi hlavní dohled) se sedmi Duchy Reflexe, umístěnými na Uverse. Při vykonávání své kontrolně-administrativní funkce mezi supervesmíry, nebo v rámci jednotlivých supervesmírů, je v reflexivním spojení s Duchy Reflexe svého vlastního typu, kteří se nacházejí v hlavním řídícím centru každého supervesmíru.

Tito Hlavní Duchové nejsou pouze podporovateli a posilovači suverenity Svrchovanosti, ale jsou zpětně ovlivněni tvořivými záměry Nejvyššího. Obvykle kolektivním stvořením Hlavních Duchů jsou polomateriální typy (upravovatelé energie, apod.), zatímco jejich individuální stvoření jsou duchovního typu (supernafimové apod.). Ale když Hlavní Duchové kolektivně vytvořili Sedm Okruhových Duchů v odpověď na vůli a záměr Nejvyšší Bytosti, je nutno poznamenat, že výsledkem tohoto tvořivého aktu bylo duchovní, a ne materiální či polomateriální potomstvo.

A to, co platí o Hlavních Duších supervesmírů, to platí o trojjediných vládcích těchto superstvořeních─Věčně Moudrých. Tato zosobnění spravedlnosti a soudnosti Trojice v čase a prostoru jsou provozními opěrnými body pro mobilizování všemohoucí energie Nejvyššího, sloužící jako sedmidílná středová ohniska pro evoluci trinitární nadvlády ve sférách času a prostoru. Z jejich výhodného postavení mezi Rájem a vyvíjejícími se světy vidí tito vládci, původem z Trojice, obě strany, znají obě strany a koordinují obě strany.

Ale opravdovými laboratořemi, ve kterých se připravují experimenty s myslí, pozorují galaxie, vypracovávají metody pro šíření božskosti a rozvoje osobnosti, jsou lokální vesmíry, které v kosmickém součtu představují skutečný základ, na kterém Nejvyšší uskutečňuje evoluci božskosti ve zkušenosti a prostřednictvím zkušenosti.

V lokálních vesmírech se dokonce i Tvořitelé vyvíjejí: přítomnost Společného Činitele se vyvíjí z ohniska živé energie do statusu božské osobnosti Vesmírného Mateřského Ducha; Syn Tvořitel se vyvíjí z podstaty existenciální Rajské božskosti do empirické podstaty nejvyšší svrchovanosti. Lokální vesmíry jsou výchozími body opravdové evoluce, místy plození skutečně nedokonalých osobností, obdařených svobodnou vůlí volby stát se spolutvůrci sebe samých v podobě, jaké je jim souzena.

Autoritativní Synové ve svých poskytnutích sebe sama na evolučních světech časem získávají podstaty vyjadřující Rajskou božskost v empirickém spojení s nejvyššími duchovnímu hodnotami materiální lidské podstaty. A prostřednictvím těchto a dalších poskytnutích Tvořitelé Michaelové získávají podstaty a kosmické pohledy svých vlastních dětí lokálních vesmírů. Takoví Hlavní Synové Tvořitelé přibližují dokončení subnejvyšší zkušenosti: a když je jejich vláda nad lokálními vesmíry rozšířena tak, aby využívala přidružené Tvořivé Duchy, je možno říci, že se přibližují hranicím svrchovanosti v rámci současných potenciálů evolučního velkého vesmíru.

Když poskytnutí Synové odkrývají člověku nové cesty k nalezení Boha, oni tyto způsoby dosažení božskosti nevytvářejí, ale spíše osvětlují věčné dálnice progresu, které vedou přes přítomnost Nejvyššího k osobě Rajského Otce.

Lokální vesmír je výchozím místem pro ty osobnosti, které jsou nejdále od Boha a které proto mohou projít největším stupněm duchovního vzestupu ve vesmíru, dosáhnout maximální empirické účasti ve spolu-vytváření sebe samých. Tyto stejné lokální vesmíry také poskytují největší možnou hloubku zkušenosti pro sestupné osobnosti, které takto dosáhnou něčeho, co je pro ně stejně významné, jako je zkušenost vzestupu k Ráji pro vyvíjejícího se tvora.

Je zřejmé, že smrtelný člověk je nezbytný pro plnost funkce Boha Sedmidílného v procesu dosažení této skupinové božskosti v uskutečňování Nejvyššího. Existuje mnoho dalších řádů vesmírných osobností, které jsou ve stejné míře nezbytné pro evoluci všemohoucí energie Nejvyššího, ale toto vyobrazení je určeno pro osvětu lidí, a proto je ve značné míře omezeno jen na ty faktory, týkající se evoluce Boha Sedmidílného a které souvisejí se smrtelným člověkem.

5. Všemohoucí a Sedmidílní Kontroloři

Již jste byli informováni o vztahu Boha Sedmidílného k Nejvyšší Bytosti a nyní byste měli poznat, že Sedmidílný obsahuje kontrolory a také tvořitele velkého vesmíru. K těmto sedmidílným kontrolorům velkého vesmíru patří:

1. Hlavní Fyzičtí Regulátoři.

2. Nejvyšší Energetická Centra.

3. Nejvyšší Upravovatelé Energie.

4. Všemohoucí Nejvyšší.

5. Bůh Konání─Nekonečný Duch.

6. Ostrov Ráj.

7. Zdroj Ráje─Vesmírný Otec.

Těchto sedm skupin je funkčně neoddělitelných od Boha Sedmidílného a tvoří úroveň fyzické kontroly tohoto spojení Božstva.

Rozdvojení energie a ducha (pocházející ze společné přítomnosti Věčného Syna a Ostrova Ráje) bylo vyjádřeno, v supervesmírném smyslu, když Sedm Hlavních Duchů vykonalo společně svůj první čin kolektivního tvoření. Tato episoda byla svědkem objevení se Sedmi Nejvyšších Upravovatelů Energie. Současně s tím se duchovní okruhy Hlavních Duchů kontrastně odlišily od fyzických monitorovacích aktivit upravovatelů energie a bezprostředně nato se objevila kosmická mysl jako nový faktor, koordinující hmotu a duch.

Všemohoucí Nejvyšší se vyvíjí jako hlavní kontrolor fyzické síly ve velkém vesmíru. V současné vesmírné epoše se zdá, že tento potenciál fyzické síly je soustředěn v Sedmi Nejvyšších Upravovatelích Energie, kteří fungují prostřednictvím nehybných energetických center a prostřednictvím mobilní přítomnosti fyzických regulátorů.

Časové vesmíry nejsou dokonalé; to je jejich osud. Snaha po dokonalosti se netýká pouze intelektuálních a duchovních úrovní, ale také fyzické úrovně energie a hmoty. Ustálení sedmi supervesmírů ve světle a životě předpokládá dosažení fyzické stability. A usuzuje se, že konečné dosažení materiální rovnováhy bude znamenat završení evoluce fyzické kontroly Všemohoucího.

V prvopočátku vytváření vesmíru také Rajští Tvořitelé hlavně zajišťovali materiální vyváženost. Tvar lokálního vesmíru není pouze výsledkem aktivit energetických center, ale také kvůli prostorové přítomnosti Tvořivého Ducha. A v průběhu těchto raných epoch vytváření lokálního vesmíru Syn Tvořitel projevuje málo pochopitelnou vlastnost řízení energie a neopustí svoji hlavní planetu dokud není dosažena naprostá rovnováha lokálního vesmíru.

V konečném součtu, všechna energie reaguje na mysl a fyzičtí regulátoři jsou děti Boha mysli, který je aktivátorem Rajského modelu. Inteligence upravovatelů energie je nepřetržitě věnována úkolu dosažení fyzické regulace. Jejich úsilí mít fyzickou nadvládu nad vztahy energie a pohyby hmoty nikdy nepřestane, dokud nedosáhnou konečného vítězství nad energiemi a hmotami, vytvářející věčnou oblast jejich činnosti.

Úsilí ducha v čase a prostoru se týká evoluce duchovní dominance nad hmotou prostřednictvím (osobní) mysli; fyzická (neosobní) evoluce vesmírů se týká dosažení harmonie kosmické energie s vyvážeností koncepcí mysli, podléhající nadvládě ducha. Úplná evoluce celého velkého vesmíru je záležitostí sjednocení mysli osobnosti, ovládající energii, s intelektem, koordinovaného duchem, a odkryje se v plném projevení se všemohoucí energie Nejvyššího.

Potíže dosáhnout stavu dynamické rovnováhy tkví ve faktu rostoucího kosmu. Vytvořené okruhy fyzických tvořeních jsou neustále ohrožovány výskytem nové energie a nové hmoty. Rostoucí vesmír je nevyrovnaný vesmír; proto žádná část kosmického celku nemůže najít opravdovou stabilitu, dokud, v patřičném čase, nebude dosaženo materiálního dokončení sedmi supervesmírů.

V ustálených vesmírech světla a života nedochází k žádným nečekaným fyzickým událostem závažného charakteru. Bylo tady dosaženo relativně úplné kontroly nad materiálním tvořením; nicméně, problémy, týkající se vztahů mezi ustálenými vesmíry a vyvíjejícími se vesmíry, stále vyžadují pozornost Upravovatelů Vesmírné Energie. Ale tyto problémy budou postupně mizet s ubýváním nové tvořivé aktivity, jelikož velký vesmír se bude přibližovat vyvrcholení evolučního projevu.

6. Nadvláda Ducha

V evolučních vesmírech dominuje energie-hmota, kromě osobnosti, kde duch prostřednictvím mysli usiluje o nadvládu. Cílem evolučních vesmírů je podrobení energie-hmoty myslí, sladění mysli s duchem a to všechno pomocí tvořivé a sjednocující přítomnosti osobnosti. Tímto způsobem se fyzické systémy ve vztahu k osobnosti stávají podřízenými; mysl je se svými metodami koordinuje; a duch je se svými metodami řídí.

Toto spojení energie a osobnosti působí na úrovních božskosti v Nejvyšším a jako Nejvyšší. Ale skutečná evoluce duchovní nadvlády je růstem, který je založen na činech svobodné vůle Tvořitelů a tvorů velkého vesmíru.

Na absolutních úrovních energie a duch jsou jeden celek. Ale ve chvíli odchýlení se z takových absolutních úrovní se objeví rozdíly a s mírou postupu energie a ducha prostorem směrem od Ráje se propast mezi nimi rozšiřuje do té doby, až se v lokálních vesmírech stanou naprosto odlišnými. Nejsou již déle totožní, ani si nejsou podobní a mysl musí dělat mezi nimi prostředníka.

Ta skutečnost, že energie může být řízena působením regulujících osobností odhaluje schopnost energie reagovat na působení mysli. Ta skutečnost, že masa může být stabilizována prostřednictvím působení těchto stejných ovládajích entit ukazuje na schopnost masy reagovat na přítomnost vyrovnané mysli. A ta skutečnost, že sám duch, působící v osobnosti s vlastní vůlí, může usilovat o nadvládu nad energií-hmotou odhaluje potenciální jednotu všeho konečného tvoření.

Po celém vesmíru vesmírů existuje vzájemná závislost všech sil a osobností. Synové Tvořitelé a Tvořiví Duchové závisí na spolupráci energetických center a fyzických regulátorů v organizaci vesmírů; Nejvyšší Upravovatelé Energie jsou neúplní bez dozoru Hlavních Duchů. Mechanismus fyzického života v lidské bytosti reaguje, částečně, na příkazy (osobité) mysli. A naopak, tato stejná mysl se stane ovládanou účelovými pokyny ducha a výsledkem takového evolučního rozvoje je vytvoření nového dítěte Nejvyššího─nového osobního sjednocení několika druhů kosmické reality.

A tak, jak je tomu s částmi celku, tak je tomu i s celkem; duchovní osoba Nejvyššího potřebuje evoluční energii Všemohoucího, aby docílila plnosti Božstva a dosáhla svého účelu─spojení v Trojici. Osobnosti času a prostoru vynakládají úsilí, ale vyvrcholení a završení tohoto úsilí je aktem Všemohoucího Nejvyššího. A ačkoliv růst celku je, tímto způsobem, shrnutím kolektivního růstu částic, tak z toho vyplývá, že evoluce částic je rozčleněným odrazem účelového růstu celku.

V Ráji monota a duch jsou jedno─rozeznatelní jsou pouze podle jména. V Havoně hmota a duch, přestože jsou rozeznatelně rozdílní, jsou současně vrozeně harmoničtí. Nicméně, v sedmi supervesmírech existuje ohromná odlišnost; existuje tam široká propast mezi kosmickou energií a božským duchem; proto tam existuje větší empirický potenciál pro působení mysli při harmonizování a posléze sjednocování fyzického systému s duchovními cíli. Ve vesmírech prostoru, vyvíjejících se v čase, dochází k většímu zeslabení božskosti, je zde nutno řešit závažnější problémy a je tady větší příležitost získat zkušenosti při jejich řešení. A tato celková situace v supervesmíru dává vzniknout prostornější aréně evoluční existence, ve které možnost kosmické zkušenosti je umožněna stejnou měrou tvorovi a Tvořiteli─včetně Nejvyššího Božstva.

Nadvláda ducha, který je existencionální na absolutních úrovních, se stává evoluční zkušeností na konečných úrovních a v sedmi supervesmírech. A tato zkušenost je sdílena stejnou měrou všemi, od smrtelného člověka po Nejvyšší Bytost. Všichni se snaží, osobně snaží, dosáhnout cíle; všichni se podílejí, osobně podílejí, na osudu.

7. Živý organismus Velkého Vesmíru

Velký vesmír není pouhým materiálním tvořením, vyznačující se fyzickou velikostí, duchovní dokonalostí a intelektuální rozsáhlostí. Je to také velkolepý a citlivý živý organismus. V celém mechanismu tohoto obrovského tvoření vibrujícího kosmu pulsuje skutečný život. Fyzická realita vesmírů symbolizuje vnímatelnou realitu Všemohoucího Nejvyššího; a tento materiální a živý organismus je protkán okruhy inteligence, stejně jako je lidské tělo proťato sítí vjemových nervových vláken. Tento fyzický vesmír je prostoupen energetickými trasami, které účinně aktivují materiální tvoření, stejně, jak je lidské tělo vyživováno a posilováno oběhovým rozváděním přizpůsobitelných energetických potravinových výrobků. Obrovský vesmír není bez těch koordinujících center pozoruhodného dohledu, která mohou být přirovnána k citlivému systému chemické regulace lidského organismu. Ale, kdybyste jen věděli něco o charakteru energetických center, my bychom vám mohli analogicky sdělit mnohem více o fyzickém vesmíru.

Jak smrtelníci spoléhají na sluneční energii pro zachování života, tak stejným způsobem velký vesmír závisí na nevyčerpatelných energiích, vyzařujících z dolního Ráje, aby udržovaly kosmické aktivity a kosmické pohyby prostoru.

Mysl byla dána smrtelníkům proto, aby si s její pomocí mohli uvědomit svoji identitu a osobnost; a mysl─dokonce i Nejvyšší Mysl─je poskytnuta celosti konečného a s pomocí dané mysli duch takové vyvíjející se osobnosti kosmu nepřetržitě usiluje o nadvládu nad energií-hmotou.

Smrtelný člověk reaguje na duchovní vedení, stejně jako velký vesmír reaguje na rozsáhlé sevření duchovní gravitace Věčného Syna─univerzální nadmateriální soudržnosti duchovních hodnot všech tvořeních konečného kosmu času a prostoru.

Lidské bytosti jsou schopny vytvořit věčné samoztotožnění s celou a nezničitelnou vesmírnou realitou─splynutím s vnitřním Ladičem Myšlení. Podobným způsobem Nejvyšší navždy závisí na absolutní stabilitě Původního Božstva─Rajské Trojice.

Touha člověka po Rajské dokonalosti, jeho snaha dosáhnout Boha, vytváří opravdové napětí božskosti v živém kosmu, které může být vyřešeno pouze evolucí nesmrtelné duše; a to je přesně to, k čemu dochází ve zkušenosti jednotlivého smrtelného tvora. Ale, když všichni tvorové a všichni Tvořitelé ve velkém vesmíru stejně usilují dosáhnout Boha a božské dokonalosti, vytváří se silné kosmické napětí, které se může vyřešit pouze velkolepou syntézou všemohoucí energie s duchovní osobou vyvíjejícího se Boha všech tvorů─Nejvyšší Bytosti.

[Představeno Mocným Poslem, dočasně pobývajícím na Urantii.]

Foundation Info

Verze pro tiskVerze pro tisk

Urantia Foundation, 533 W. Diversey Parkway, Chicago, IL 60614, USA
Tel: +1-773-525-3319; Fax: +1-773-525-7739
© Urantia Foundation. All rights reserved