Kapitola 11 Věčný Ostrov Ráj

   
   Red Jesus Text: On | Vypnuto    Paragraph Numbers: On | Vypnuto
Verze pro tiskVerze pro tisk

Koncept kopie

Kniha Urantia

Kapitola 11

Věčný Ostrov Ráj

RÁJ je věčným středem vesmíru vesmírů a místem trvalého pobytu Vesmírného Otce, Věčného Syna, Nekonečného Ducha a jejich rovnocenných a přidružených božských bytostí. Tento centrální Ostrov je nejgigantičtějším organizovaným tělesem kosmické reality v celém hlavním vesmíru. Ráj je jak materiálním tělesem, tak i duchovním příbytkem. Všechna inteligentní tvoření Vesmírného Otce obývají materiální příbytky; proto absolutní řídící centrum musí být také materiální, doslova. A znovu by se mělo zopakovat, že duchovní věci a duchovní bytosti jsou skutečností.

Materiální krása Ráje spočívá v nádheře jeho fyzické dokonalosti; velkolepost Božího Ostrova se projevuje v intelektuálních schopnostech a rozvoje myšlení jeho obyvatel; dokonalost středního Ostrova se projevuje nekonečným darem božské duchovní osobnosti—světlem života. Ale hloubky duchovní krásy a divy tohoto nádherného komplexu jsou zcela za hranicemi chápání konečné mysli materiálních tvorů. Dokonalost a duchovní nádhera božského příbytku jsou nepochopitelné pro smrtelníkovo chápání. Ráj pochází z věčnosti; neexistují žádné záznamy, ani tradice, týkající se vzniku tohoto středního Ostrova Světla a Života.

1. Božské sídlo

Ráj slouží mnoha účelům při řízení vesmírných světů, ale pro stvořené bytosti on existuje především jako místo pobytu Božstva. Osobní přítomnost Vesmírného Otce se nachází v samém středu vrchního povrchu tohoto téměř kruhového, ale ne kulovitého, příbytku Božstev. Tato Rajská přítomnost Vesmírného Otce je bezprostředně obklopena osobní přítomností Věčného Syna, zatímco oni oba dva jsou zahaleni nevýslovnou nádherou Nekonečného Ducha.

Bůh přebývá, přebýval a bude trvale přebývat v tomto centrálním a věčném příbytku. My jsme ho tam vždycky potkali a vždycky ho tam budeme potkávat. Vesmírný Otec je kosmicky soustředěn, duchovně zosobněn a zeměpisně usídlen v tomto středu vesmíru vesmírů.

My všichni známe přímou cestu, směřující k Vesmírnému Otci. Vy nejste schopni mnoho pochopit o božském příbytku kvůli jeho nesmírné vzdálenosti od vás a kvůli nevýslovně rozsáhlému prostoru, ale ti, kdo jsou schopni pochopit smysl těchto ohromných vzdáleností, znají polohu příbytku Boha právě tak jistě a přesně, jako vy znáte polohu New Yorku, Londýna, Říma nebo Singapuru, měst, ležících určitě a zeměpisně na Urantii. Kdybyste byli zkušeným navigátorem, vybaveným lodí, mapami a kompasem, mohli byste snadno tato města nalézt. Podobným způsobem, kdybyste měli čas a přepravné prostředky, byli byste duchovně způsobilí a měli nezbytné vedení, mohli byste být vedeni vesmírem za vesmírem, z okruhu na okruh, cestovali přes hvězdnaté říše stále směrem do středu, až byste nakonec stáli před centrálním zářením duchovní dokonalosti Vesmírného Otce. Opatřen všemi nezbytnými potřebami pro takovou cestu, je stejně tak možné, jako nalézt osobní přítomnost Boha ve středu všeho dění a nalézt vzdálená města na vaší vlastní planetě. To, že jste tato místa nenavštívili, v žádném případě nevylučuje jejich realitu, nebo skutečnou existenci. To, že jenom málo vesmírných tvorů nalezlo Boha v Ráji, v žádném případě nevylučuje realitu jeho existence, ani skutečnost jeho duchovní osoby ve středu všeho dění.

Otce je vždy možno najít v tomto centrálním postavení. Kdyby se přesunul, způsobilo by to okamžitě velký univerzální chaos, protože se v něm v tomto středním osídlení soustřeďují vesmírné linie gravitace, šířící se ke koncům tvoření. Zdali sledujeme stopu osobního okruhu zpět přes vesmíry, nebo sledujeme vzestupné osobnosti, směřující na jejich cestě do středu k Otci; zdali sledujeme linie materiální gravitace k dolnímu Ráji, nebo sledujeme pulzující cykly kosmických sil; zdali sledujeme linie duchovní gravitace k Věčnému Synovi, nebo sledujeme dovnitř směřující procesí Rajských Božích Synů; zdali sleduje okruhy myšlení, nebo sledujeme triliony a triliony nebeských bytostí, které vyvěrají z Nekonečného Ducha—kterékoliv z těchto sledování, nebo všechna z nich, nás přivedou přímo zpět do Otcovy přítomnosti, do jeho centrálního příbytku. Tady je Bůh přítomen osobně, doslovně a skutečně. A od jeho nekonečné bytosti do všech vesmírů prýští nevyčerpatelné proudy života, energie a osobnosti.

2. Podstata věčného Ostrova

Jelikož začínáte mít letmé představy o obrovské velikosti materiálního vesmíru, rozeznatelného i z vašeho astronomického postavení a vaší kosmické polohy ve hvězdnatých soustavách, mělo by vám začínat být patrné, že takový gigantický vesmír musí mít odpovídající a důstojné hlavní centrum, ústřední řídící centrum, úměrné důstojnosti a nekonečnosti vesmírného Vládce všeho tohoto obrovského a rozsáhlého tvoření materiálních světů a živých bytostí.

Svým tvarem se Ráj liší od obydlených kosmických těles: není kulovitý. Je výrazně elipsovitý, je v průměru sever-jih o jednu šestinu větší, než v průměru východ-západ. Střední Ostrov je v podstatě plochý a vzdálenost od horního povrchu k dolnímu povrchu je jedna desetina průměru východ-západ.

Tyto rozdíly v rozměrech, brány ve spojení s jeho nehybným postavením a větším vycházejícím tlakem síly-energie v severním konci Ostrova, umožňují zajistit absolutní kontrolu v hlavním vesmíru.

Střední Ostrov je zeměpisně rozdělen do tří oblastí činnosti.

1. Horní Ráj.

2. Obvodový Ráj.

3. Dolní Ráj.

My hovoříme o té straně Ráje, zabývající se činnostmi, týkající se osobností, jako o horní části a o opačné straně jako o spodní části. Obvodová oblast Ráje zajišťuje činnosti, které nejsou úplně osobní, ani neosobní. Trojice zřejmě ovládá osobní čili horní plochu a Neomezené Absolutno vládne na dolní čili neosobní ploše. My si těžko představíme Neomezené Absolutno jako osobu, ale my si myslíme, že činnost kosmické přítomnosti tohoto Absolutna je soustředěna na dolním Ráji.

Věčný Ostrov je tvořen jedinou formou materializace—neměnnými systémy reality. Tato doslovná substance Ráje je homogenním uspořádáním kosmické síly, kterou nelze nikde jinde nalézt v celém rozsáhlém vesmíru vesmírů. Tato substance byla pojmenována četnými jmény v různých vesmírech a Malkísedek z Nebadonu ji již dlouhou dobu nazývá absolutum. Tento původní materiál Ráje není ani mrtvý, ani živý; je to původní neduchovní projev Prvotního Zdroje a Středu; je to Ráj a duplikát Ráje neexistuje.

Nám se zdá, že Prvotní Zdroj a Střed soustředil v Ráji všechen absolutní potenciál pro kosmickou realitu jako součást svojí metody samoosvobození od omezení nekonečností, jako prostředek pro umožnění udělat subnekonečné, dokonce časově-prostorové, tvoření. Ale z tohoto není patrné, že Ráj je limitován v čase a prostoru jenom proto, že vesmír vesmírů tyto vlastnosti projevuje. Ráj existuje mimo čas a nemá polohu v prostoru.

Zhruba řečeno: prostor zřejmě vzniká přímo pod dolním Rájem; čas přímo nad horním Rájem. Čas, tak jak vy ho chápete, nehraje žádnou roli v existenci Ráje, ačkoliv obyvatelé středního Ostrova si plně uvědomují mimočasové posloupnosti událostí. Pohyb není přirozenou součástí Ráje; je to projev vlastní vůle. Ale pojetí vzdálenosti, dokonce absolutní vzdálenosti, má velmi velký význam, protože může být aplikováno na relativní oblasti v Ráji. Ráj je mimoprostorový; proto jsou jeho území absolutní a mohou být použitelná mnoha způsoby, nepochopitelnými smrtelnou myslí.

3. Horní Ráj

Na horním Ráji se nacházejí tři velké sféry činnosti: přítomnost Božstva, Nejsvatější Sféra a Svatá Oblast. Rozsáhlé území, bezprostředně obklopující přítomnost Božstev, je vymezeno jako Nejsvatější Sféra a je vyhrazeno pro účely uctívání, trinitizování a dosažení vysoké duchovnosti. V této zóně nejsou žádné materiální stavby, ani ryze intelektuální tvoření; nemohly by tady existovat. Je to zbytečné, abych se pokoušel vykreslit lidské mysli božskou přírodu a nádhernou velkolepost Nejsvatější Sféry Ráje. Tato oblast je naprosto duchovní a vy jste takřka naprosto materiální. Pro ryze materiální bytost ryze duchovní realita očividně neexistuje.

Zatímco v oblasti Nejsvatější Sféry nejsou žádná fyzická zhmotnění, sektory Svaté Země oplývají předměty, připomínající váš materiální život a ještě více je jich v památkových historických areálech obvodového Ráje.

Svatá Oblast, vnější anebo obytný region, je rozdělena do sedmi soustředných zón. Ráj je někdy nazýván „Domem Otce“, protože je to jeho věčný příbytek a těchto sedm zón je často nazýváno „Rajskými sídly Otce“. Vnitřní či první zóna je obydlena Obyvateli Ráje a rodáky z Havony, kteří příležitostně pobývají v Ráji. Vedlejší či druhá zóna je obytným prostorem rodáků ze sedmi supervemírů času a prostoru. Tato druhá zóna je částečně rozdělena na sedm obrovských oblastí, které jsou Rajským domovem duchovních bytostí a vzestupných tvorů, pocházející z vesmírů evolučních změn. Každá z těchto oblastí je výlučně zaměřena na péči o blaho a zdokonalování osobností jednotlivých supervesmírů, ale tato zařízení jsou téměř nekonečně nad potřebami současných sedmi supervesmírů.

Každá ze sedmi oblastí Ráje je rozdělena do obytných jednotek, vhodných pro centrální ubytování jedné miliardy zvelebených samostatných pracovních skupin. Jeden tisíc těchto jednotek tvoří divizi. Sto tisíc divizí se rovná jedné kongregaci. Deset milionů kongregací tvoří kolonii. Jedna miliarda kolonií vytvoří jednu velkou sekci. A tato vzestupná řada pokračuje přes druhou velkou sekci, třetí, a tak dále, až k sedmé velké sekci. A sedm velkých sekcí vytvoří hlavní sektor a sedm hlavních sektorů vytvoří vyšší sektor; a tak násobeno sedmi, vzestupné řady se rozrůstají přes vyšší, nadvyšší, nebeské, nadnebeské, až k nejvyšším sektorům. Ale ani toto nevyčerpá všechen použitelný prostor. Toto ohromující číslo, označující obytnou kapacitu v Ráji a které je za hranicemi vašeho chápání, zabírá výrazně méně, než jedno procento vymezeného prostoru Svaté Země. Je tam ještě spousta místa pro ty, kteří jsou na své cestě do středu, dokonce i pro ty, kteří začnou svůj vzestup k Ráji až ve  věčné budoucnosti.

4. Obvodový Ráj

Střední Ostrov končí náhle na obvodě, ale jeho rozměry jsou tak obrovské, že tento mezní úhel je relativně nerozeznatelný z jakékoliv ohraničené oblasti. Obvodový povrch Ráje se částečně používá jako přistávací a odesílací plochy pro příjem a odbavení rozmanitých skupin duchovních osobností. Vzhledem k tomu, že zóny neproniknutého prostoru se téměř dotýkají obvodu, všechny přepravované osobnosti, předurčené k pobytu v Ráji, vystupují v těchto oblastech. Ani horní, ani dolní Ráj není přístupný přepravným supernafimům či jiným typům kosmické přepravy.

Každý ze Sedmi Hlavních Duchů má svoje osobní sídlo moci a řízení na jedné ze sedmi sfér, které obíhají kolem Ráje v prostoru mezi zářivými okruhy Syna a vnitřním okruhem světů Havony, ale hlavní centra pro koncentraci síly udržují na obvodu Ráje. Tady pomalu obíhající přítomnosti Sedmi Nejvyšších Usměrňovatelů Energie označují polohu sedmi zářicích stanic pro určité Rajské energie, vyzařujících do sedmi vesmírů.

Tady, v obvodovém Ráji jsou velmi rozsáhlé historické a prorocké vystavovací plochy, přidělené Synům Tvořitelům a věnované lokálním vesmírům času a prostoru. Existuje tady nyní skoro sedm trilionů zřízených, nebo připravovaných, těchto historických reservací, ale tato zařízení zabírají přibližně pouze čtyři procenta plochy obvodové oblasti, která byla pro tento účel vyčleněna. My usuzujeme, že tyto obrovské reservace jsou určeny pro tvory, kteří budou jednou umístěni za hranicemi v současné době známých a obydlených sedmi supervesmírů.

Ta část Ráje, která je určena pro účely existujících vesmírů je obsazena pouze z jednoho až čtyř procent, zatímco celá plocha, vymezená pro tyto činnosti je přinejmenším milionkrát větší, než je pro takové účely zapotřebí. Ráj je dostatečně veliký, aby zajistil prostor pro činnosti téměř nekonečného tvoření.

Ale další pokusy zobrazit vám krásy Ráje by byly zbytečné. Vy musíte trpělivě pokračovat ve svém vzestupu, protože je skutečně pravdou: „Oko nevidělo, ucho neslyšelo a na mysl smrtelnému člověku nepřišlo to, co Vesmírný Otec připravil pro ty, kteří přežijí život v lidském těle ve světech času a prostoru.

5. Dolní Ráj

Co se týče dolního Ráje, my víme pouze to, co je odhaleno; nepobývají tam žádné osobnosti. On nemá vůbec nic do činění se záležitostmi duchovních inteligencí a také Absolutní Božstvo tady nepůsobí. Bylo nám sděleno, že všechny okruhy fyzické energie a kosmické síly mají svůj původ v dolním Ráji a jsou uspořádány následovně:

1. Přímo pod místem působení Trojice, ve střední části spodního Ráje, je neznámá a neodhalená Zóna Nekonečnosti.

2. Bezprostředně kolem této Zóny se rozkládá bezejmenná oblast.

3. Vnější okraje dolního povrchu vyplňuje oblast, kontrolující především kosmický potenciál a sílu-energii. Činnosti tohoto obrovského elipsovitého centra síly nejsou srovnatelné se známými činnostmi trojjedinosti, ale zřejmě v této oblasti je soustředěn primární silový náboj prostoru. Toto centrum je sestaveno ze tří soustředných elipsovitých zón: nejvnitřnější je ohniskovým bodem silových a energetických procesů samého Ráje; nejzevnější by mohla být srovnatelná s funkcemi Neomezeného Absolutna, ale pokud se jedná o prostorové funkce střední zóny, tak my si nejsme jisti.

Vnitřní zóna tohoto centra síly působí patrně jako gigantické srdce, jehož pulsace posílá proudy energie k nejvzdálenějším hranicím fyzického prostoru. Ona posílá a přizpůsobuje síly-energie, ale sotva je pohání. Přítomnost reálného tlaku této primární síly je rozhodně větší na severním konci středu Ráje, než v jižních oblastech; tento rozdíl zůstává stále stejný. Mateřská síla prostoru zřejmě přitéká na jihu a vytéká na severu prostřednictvím působení nějakého neznámého cirkulačního systému, který je zaměřen na rozšiřování této základní formy síly-energie. Čas od času jsou také zaznamenány rozdíly v tlaku ve východně-západním směru. Síly, vycházející z této zóny nereagují na působení zjistitelné fyzické gravitace, ale podléhají vždy gravitaci Ráje.

Střední zóna centra síly bezprostředně obklopuje vnitřní zónu. Střední zóna se jeví jako statická, kromě toho, že se rozpíná a stahuje ve třech cyklech aktivity. Nejmenší z těchto pulsací je ve směru východ-západ, větší je ve směru sever-jih, zatímco největší výkyv je v každém směru— všeobecné rozpínání a smršťování. Činnost této střední zóny nebyla nikdy plně zjištěna, ale musí mít něco společného se vzájemným vyrovnáváním mezi vnitřní a vnější zónou centra síly. Mnozí se domnívají, že střední zóna je kontrolním mechanismem prostředního prostoru či tichých zón, které rozdělují, po sobě jdoucí, úrovně prostoru hlavního vesmíru, ale neexistuje žádný důkaz, nebo objev, který by to potvrzoval. Tato domněnka vychází ze znalosti, že činnost střední zóny je určitým způsobem spojena s působením mechanismu neproniknutelného prostoru hlavního vesmíru.

Vnější zóna je největší a nejaktivnější ze tří soustředných elipsovitých pásem neidentifikovaného kosmického potenciálu. Tato oblast je místem nepředstavitelných aktivit, centrálním kruhovým nábojem vyzařování, které se šíří všemi směry do prostoru k nejvzdálenějším hranicím sedmi supervesmírů a ještě dál, za obrovské a nepředstavitelné oblasti vnějšího kosmu. Tato kosmická přítomnost je naprosto neosobní, bez ohledu na to, že určitým neodhaleným způsobem zřejmě nepřímo reaguje na rozhodnutí a nařízení nekonečných Božstev, když jednají jako Trojice. Předpokládá se, že toto je centrální ohnisko, Rajský střed kosmické přítomnosti Neomezeného Absolutna.

Všechny druhy síly a všechny fáze energie jsou patrně v okruhovém semknutí; cirkulují všemi vesmíry a vracejí se zpět přesně určenými trasami. Ale ukazuje se, že vyzařování aktivované zóny Neomezeného Absolutna směřuje buď ven, nebo dovnitř—ale nikdy ne současně. Tato vnější zóna pulsuje v cyklech gigantických rozměrů, trvající věky. V průběhu o málo delším než jedné miliardy urantijských let vyzařuje prostorová síla tohoto centra směrem ven; potom se po tuto podobnou dobu bude vracet. A projevy prostorové síly tohoto centra jsou univerzální; oni se rozšiřují do celého dostupného prostoru.

Všechny druhy fyzické síly, energie a hmoty jsou jedno. Všechna síla-energie původně vzešla z dolního Ráje a tam se nakonec vrátí až dokončí svůj kosmický okruh. Ale ne všechny energie a materiální uspořádání vesmíru vesmírů v jejich současném zjevném stavu vzešly z dolního Ráje; prostor je lůnem různých forem hmoty a předhmoty. Ačkoliv je vnější zóna silového centra Ráje zdrojem prostorových energií, prostor tam nevzniká. Prostor není síla, ani energie, ani napětí. A také pulsace této zóny nejsou odpovědny za dýchání prostoru, ale přicházející a vycházející fáze této zóny probíhají v časovém souladu s cykly rozpínání-smršťování prostoru, které trvá dvě miliardy let.

6. Dýchání prostoru

My neznáme skutečný mechanismus dýchání prostoru; My pouze pozorujeme, že celý prostor se střídavě stahuje a rozpíná. Toto dýchání ovlivňuje jak horizontální protažení proniknutelného prostoru, tak i vertikální protažení neproniknutelného prostoru, který existuje v nesmírně obrovských zásobárnách nad i pod Rájem. Jestliže se snažíte představit si tvar těchto prostorových zásobáren, zkuste si představit přesýpací hodiny.

Když se vesmíry horizontálního protažení proniknutelného prostoru rozpínají, zásobárny vertikálního protažení neproniknutelného prostoru se smršťují a naopak. Bezprostředně pod dolním Rájem se proniknutelný a neproniknutelný prostor setkávají. Oba druhy prostoru tady proudí přes regulační kanály, kde proběhnou procesy, nezbytné pro přeměnu proniknutelného prostoru v neproniknutelný a naopak při periodických cyklech smršťování a rozpínání kosmu.

„Neproniknutelný“ prostor znamená: prostor, do kterého se nerozšířily ty síly, energie, tlaky a přítomnosti, o kterých se ví, že existují v proniknutelném prostoru. My nevíme, jestli vertikální (zásobárna) prostor je předurčen navždy působit jako protiváha horizontálnímu (vesmíru) prostoru; my nevíme, jestli neexistuje tvůrčí záměr, týkající se neproniknutelného prostoru; my opravdu víme velmi málo o zásobárnách prostoru, víme pouze to, že existují a že zřejmě vyrovnávají cykly rozpínání a smršťování prostoru vesmíru vesmírů.

Cykly dýchání prostoru se v každé fázi prodlužují o trochu víc než jednu miliardu urantijských let. Během jedné fáze se vesmíry rozpínají; v průběhu následující fáze se vesmíry smršťují. V současné době se proniknutelný prostor blíží k polovině rozpínací fáze, zatímco neproniknutelný prostor je blízko poloviny smršťující fáze a my jsme informováni, že nejvzdálenější hranice obou protaženích prostoru se nyní nacházejí, teoreticky, přibližně stejně daleko od Ráje. Zásobárny neproniknutelného prostoru se nyní rozpínají vertikálně nad horním Rájem a pod dolním Rájem stejně tak daleko, jak se proniknutelný prostor vesmíru rozpíná horizontálně směrem ven od obvodového Ráje ke čtvrté vnější úrovni prostoru a dokonce i za její hranice.

Po dobu jedné miliardy urantijských let se zásobárny prostoru smršťují, zatímco hlavní vesmír a aktivita síly v celém horizontálním prostoru se rozpínají. Tudíž, vyžaduje to o něco víc, než dvě miliardy urantijských let dokončit celý cyklus rozpínání-smršťování.

7. Prostorové funkce Ráje

Prostor neexistuje ani na jednom z povrchů Ráje. Jestliže by někdo stál na horním povrchu Ráje a „podíval“ se přímo nad sebe, „neviděl“ by nic, kromě přicházejícího nebo vycházejícího neproniknutelného prostoru, a nyní přicházejícího. Prostor se nedotýká Ráje; pouze nehybné zóny středního prostoru se dotýkají středního Ostrova.

Ráj je ve skutečnosti nehybným jádrem relativně nečinných zón, existující mezi proniknutelným a neproniknutelným prostorem. Zeměpisně se tyto zóny jeví, jakoby byly relativním prodloužením Ráje, ale pravděpodobně v nich nějaký pohyb je. My o nich víme velmi málo, ale pozorujeme, že tyto zóny sníženého prostorového pohybu rozdělují proniknutelný a neproniknutelný prostor. Podobné zóny kdysi existovaly mezi úrovněmi proniknutelného prostoru, ale v současné době jsou méně klidné.

Vertikální řez celým prostorem by poněkud připomínal maltézský kříž, kde horizontální ramena představují proniknutelný (vesmír) prostor a vertikální ramena představují neproniknutelný (zásobárnu) prostor. Plochy mezi čtyřmi rameny by je rozdělili podobně, jako zóny středního prostoru rozdělují proniknutelný a neproniknutelný prostor. Tyto klidné zóny středního prostoru se stále zvětšují a zvětšují ve stále větších a větších vzdálenostech od Ráje až nakonec obklopí hranice celého prostoru a úplně pohltí jak zásobárny prostoru, tak i celé horizontální prodloužení proniknutelného prostoru.

Prostor není ani subabsolutní podmínkou v rámci Neomezeného Absolutna, ani jeho přítomností, ani není činností Konečného. Prostor je dar Ráje a předpokládá se, že prostor velkého vesmíru a všechny vnější oblasti byly skutečně prostoupeny původním prostorovým potenciálem Neomezeného Absolutna. Od určitého místa nedaleko obvodního Ráje se tento proniknutelný prostor zvětšuje horizontálně přes čtvrtou úroveň prostoru směrem ven a za hranice hlavního vesmíru, ale jak daleko za tyto hranice, my nevíme.

Když si představíte konečnou, ale nepředstavitelně velkou plochu ve tvaru V, umístěnou v pravých úhlech jak k hornímu, tak i dolnímu povrchu Ráje a téměř se dotýkající obvodového Ráje, a potom si představíte tuto plochu v elipsovitém otáčení okolo Ráje, tak její otočení by zhruba naznačilo objem proniknutelného prostoru.

Pro každé dané místo ve vesmírech existuje horní a dolní limit horizontálního prostoru. Kdyby se někdo vzdálil dostatečně daleko, ať nahoru či dolů, v pravém úhlu k rovině Orvontonu, nakonec by narazil na horní, nebo dolní limit proniknutelného prostoru. V rámci známých rozměrů hlavního vesmíru se tyto limity stále více a více od sebe vzdalují ve stále větších a větších vzdálenostech od Ráje; prostor houstne a houstne poněkud rychleji, než plocha tvoření─ vesmíry.

Relativně klidné zóny, nacházející se mezi úrovněmi prostoru, takové jako je ta, oddělující sedm supervesmírů od první úrovně vnějšího prostoru, jsou obrovské elipsovité oblasti, ve kterých probíhají klidové prostorové činnosti. Tyto zóny oddělují rozlehlé galaxie, které se hemží v uspořádaných procesích kolem Ráje. Vy si můžete představit první úroveň vnějšího prostoru, kde nyní probíhá proces zakládání nesčetných vesmírů, jako nesmírně rozsáhlé procesí galaxií, otáčejících se kolem Ráje, nahoře a dole připoutaných klidnými zónami středního prostoru a připoutaných na vnitřních a vnějších okrajích relativně klidnými zónami prostoru.

Takto úroveň prostoru funguje jako elipsovitá oblast pohybu, obklopená ze všech stran relativní nehybností. Takové vztahy pohybu a klidu vytvářejí zakřivenou prostorovou dráhu sníženého odporu proti pohybu, za kterými vždy následují kosmické síly a vznikající energie při jejich věčném kroužení kolem Ostrova Ráj.

Tyto střídající se zóny hlavního vesmíru, ve spojení se střídavým proudem galaxií ve směru hodinových ruček a proti směru hodinových ruček, jsou faktorem pro stabilizaci fyzické gravitace, jejíž funkcí je zabránit zvýšení gravitační síly k bodu ničivých a poruchových vlivů. Takové uspořádání vytváří antigravitační účinek a působí jako brzda, na jinak nebezpečné rychlosti.

8. Gravitační síla Ráje

Neodvratné působení gravitační síly účinně svírá všechny světy, ve všech vesmírech, v celém kosmu. Gravitace je všemocné objetí fyzické přítomnosti Ráje. Gravitace je všemohoucí šňůra, na které jsou navlečeny zářící hvězdy, planoucí slunce a kroužící sféry, které vytvářejí vesmírnou fyzickou výzdobu věčného Boha, který je všechno, naplňuje všechno a ve kterém všechno spočívá.

Středem a ohniskem absolutní materiální gravitace je Ostrov Ráj, doplňovaný černými gravitačními tělesy, obíhající Havonu a vyrovnávaný horními a dolními zásobárnami prostoru. Všechna známá vyzařování dolního Ráje reagují pravidelně a neomylně na centrální gravitační přitažlivost, působící na nekonečných okruzích elipsovitých úrovních prostoru hlavního vesmíru. Každá známá forma kosmické reality opisuje věčný oblouk, má tendenci kruhovému pohybu, vrací se po obrovské elipse.

Prostor nereaguje na gravitaci, ale působí jako protiváha gravitaci. Bez ztlumující schopnosti prostoru by výbušné reakce třásly s obíhajícími kosmickými tělesy. Proniknutelný prostor také vytváří antigravitační účinek na fyzickou a lineární gravitaci; prostor může skutečně vyvažovat toto gravitační působení, i když je nemůže pozdržet. Absolutní gravitace je gravitace Ráje. Lokální, nebo lineární gravitace se týká elektrického stadia energie nebo hmoty; ta působí ve středním vesmíru, supervesmírech a vnějších vesmírech kdekoliv proběhlo vhodné zhmotnění.

Početné druhy kosmické síly, fyzické energie, vesmírného napětí a rozmanitých zhmotněních odhalují tři obecná, i když ne přesně vymezená, stadia reakce na gravitaci Ráje:

1. Předgravitační stadia (síla). Toto je první krok v procesu individualizace prostorového potenciálu do předenergetických forem kosmické síly. Toto stadium je obdobou konceptu prvotního silového náboje prostoru, někdy nazývaného čistá energie nebo segregata.

2. Gravitační stadia (energie). Tato modifikace silového náboje prostoru je vyvolána působením Rajských organizátorů síly. Signalizuje to výskyt energetických systémů, reagujících na přitažlivost gravitace Ráje. Tato vznikající energie je původně neutrální, ale po další následné úpravě bude projevovat tak zvané negativní a pozitivní vlastnosti. Tato stadia my nazýváme ultimata.

3. Postgravitační stadia (vesmírný výkon). V tomto stadiu energie-hmota začíná reagovat na působení lineární gravitace. Ve středním vesmíru tyto fyzické systémy jsou trojitá uspořádání, známá jako triata—supermocné matečné systémy tvoření času a prostoru. Fyzické systémy supervesmírů jsou uváděny k činnosti Vesmírnými Usměrňovači Energie a jejich spolupracovníky. Tato materiální uspořádání jsou dvojná a jsou známá jako gravita. Černá gravitační tělesa, kroužící kolem Havony, nejsou ani triata, ani gravita a jejich přitažlivá síla projevuje oba druhy fyzické gravitace, lineární i absolutní.

Prostorový potenciál nepodléhá vlivům jakýchkoliv forem gravitace. Tento prvotní dar Ráje není skutečnou úrovní reality, ale je to předchůdce všech relativních funkčních neduchovních realit—všech projevů síly-energie a uspořádání energie a hmoty. Prostorový potenciál je velmi těžko definovatelný pojem. Neznamená to něco, co je předchůdcem prostoru; jeho význam by měl vyjadřovat představu o potenci a potenciálu, nacházejících se v prostoru. V hrubých rysech může být vnímán tak, že obsahuje všechny ty absolutní vlivy a potenciály, které vycházejí z Ráje a vytvářejí prostorovou přítomnost Neomezeného Absolutna.

Ráj je absolutní zdroj a věčný ohniskový bod veškeré energie-hmoty ve vesmíru vesmírů. Neomezené Absolutno odhaluje, reguluje a uskladňuje všechno to, čehož je Ráj zdrojem a původem. Univerzální přítomnost Neomezeného Absolutna je patrně rovnocenná konceptu potenciální nekonečnosti gravitačního rozšíření─elastického napětí přítomnosti Ráje. Tato představa nám pomáhá pochopit skutečnost, že všechno je přitahováno dovnitř, směrem k Ráji. Tento příklad je velmi nepřesný, nicméně je nápomocný. To také vysvětluje, proč gravitace vždy působí především v rovině, kolmé k mase—úkaz, svědčící o rozdílných rozměrech Ráje a okolních tvořeních.

9. Jedinečnost Ráje

Ráj je unikátní v tom, že je to oblast prvotního vzniku a konečného osudového cíle všech duchovních osobností. Ačkoliv je pravdou, že ne všechny nižší duchovní bytosti lokálních vesmírů jsou hned předurčeny pro Ráj, on stále zůstává vytouženým cílem pro všechny nadmateriální osobnosti.

Ráj je zeměpisným středem nekonečnosti; on není součástí všeobecného tvoření, není dokonce ani součástí věčného vesmíru Havony. My běžně hovoříme o středním Ostrovu, jakoby patřil k božskému vesmíru, ale není tomu skutečně tak. Ráj je věčná a výjimečná existence.

V minulé věčnosti, když Vesmírný Otec obdařil bytost Věčného Syna nekonečným osobitým vyjádřením svého vlastního ducha, on současně odhalil potenciál nekonečnosti svého neosobního „já“, jako Ráj. Neosobní a neduchovní Ráj je patrně nevyhnutelným důsledkem Otcovy vůle a působení, které zvěčnilo Prvorozeného Syna. Takto Otec vytvořil realitu ve dvou skutečných fázích—osobní a neosobní, duchovní a neduchovní. Existující napětí mezi nimi, a také vůle Otce a Syna k činnosti, daly vzniknout Společnému Činiteli a střednímu vesmíru materiálních světů a duchovním bytostem.

Když je realita rozdělena na osobní a neosobní (Věčný Syn a Ráj), je sotva vhodné nazývat to, co je neosobní „Božstvem“, ledaže by pro to bylo nějaké oprávnění. Energetické a materiální důsledky působení Božstva by stěží mohly být nazývány Božstvem. Božstvo může být příčinou mnohého, co není Božstvem a Ráj není Božstvo; Ráj také nemá vědomí v tom smyslu, který by smrtelný člověk mohl kdy pochopit.

Ráj není předchůdcem žádné bytosti, nebo živému organismu; on není tvořitel. Osobnost a intelektuálně-duchovní vztahy se mohou předávat, ale model ne. Modely nejsou nikdy odrazy; ony jsou duplikáty—reprodukce. Ráj je absolutnem modelů; Havona vyjadřuje tyto potenciály ve skutečnosti.

Sídlo Boha je centrální a věčné, nádherné a ideální. Jeho domov je překrásnou předlohou pro všechna hlavní vesmírná řídící centra světů; a střední vesmír jeho bezprostředního pobytu je modelem pro všechny vesmíry ve všech jejich ideálech, uspořádání a konečného osudu.

Ráj je univerzální řídící centrum všech činností osobností, zdroj a střed vesmírných sil a projevů energie. Všechno, co existovalo, nyní existuje nebo bude existovat, přišlo, nyní přichází a bude přicházet z tohoto centrálního místa pobytu Bohů. Ráj je střed všeho tvoření, zdroj všech energií a místo prvotního vzniku všech osobností.

Konec konců, pro smrtelníky je nejdůležitější věcí, týkající se Ráje, ta skutečnost, že tento dokonalý příbytek Vesmírného otce je reálným a velmi vzdáleným osudem pro všechny nesmrtelné duše smrtelníků a materiálních synů Boha—vzestupných tvorů evolučních světů času a prostoru. Každý Boha uvědomělý smrtelník, který ve svém životě vykonává Otcovu vůli, se již vydal na dlouhou, dlouhou cestu do Ráje—na cestu hledání božskosti a dosažení dokonalosti. A když taková bytost živočišného původu z nižších sfér prostoru předstoupí, tak jak nyní stojí nesčetné množství jiných, před Bohy v Ráji, takový úspěch představuje realitu duchovní transformace, hraničící s krajními limity svrchovanosti.

[Představeno Zdokonalovatelem Moudrosti, zplnomocněným pro tuto činnost Věčně Moudrými Uversy.]

Foundation Info

Verze pro tiskVerze pro tisk

Urantia Foundation, 533 W. Diversey Parkway, Chicago, IL 60614, USA
Tel: +1-773-525-3319; Fax: +1-773-525-7739
© Urantia Foundation. All rights reserved