Kniha Urantia

Kapitola 122

Narození a první roky Ježíše

122:0.1 (1344.1) BUDE sotva možné plně vysvětlit těch mnoho důvodů, které vedly k výběru Palestiny jako země pro poskytnutí Michaela a obzvláště to, proč zrovna rodina Josefa a Marie byla vybrána jako vhodné místo pro objevení se tohoto Božího Syna na Urantii.

122:0.2 (1344.2) Po prostudování zvláštní zprávy o stavu izolovaných světů, připravenou Melkísedeky a po poradě s Gabrielem, si Michael s konečnou platností vybral Urantii jako planetu, na které uskuteční své poslední poskytnutí sebe sama. Po tomto rozhodnutí Gabriel osobně navštívil Urantii a na základě svého prozkoumání lidských skupin a pozorování duchovních, intelektuálních, rasových a zeměpisných rysů světa a jeho národů rozhodl, že Hebrejci mají ty potřebné přednosti, které je opravňují k tomu, byli vybráni, jako rasu poskytnutí. Po schválení tohoto rozhodnutí Michaelem Gabriel jmenoval a poslal na Urantii Rodinnou Komisi Dvanácti, jejíž členové byli vybráni z vyšších řádů vesmírných osobností, a která byla pověřena úkolem prostudovat rodinný život židů. Když tato komise ukončila svoji práci Gabriel byl přítomen na Uranii a dostal od ní zprávu, navrhující tři možné dvojice, které byly podle názoru komise stejně vhodné jako rodiny pro plánovanou inkarnaci Michaela.

122:0.3 (1344.3) Z těchto tří navržených párů Gabriel osobně vybral Josefa a Marii a následně se osobně zjevil Marii a oznámil ji radostnou novinu, že byla vybrána, aby se stala pozemskou matkou poskytnutého dítěte.

1. Josef a Marie

122:1.1 (1344.4) Josef, pozemský otec Ježíše (Jóšui, syna Josefova), byl Hebrejec z Hebrejců, ačkoliv měl mnoho nežidovských rasových rysů, které byly čas od času přidány do jeho rodokmenu od ženské větve jeho předků. Kořeny předků otce Ježíše pocházely již z dob Abrahama a skrze tohoto ctihodného praotce vedly rané dědické větve k Sumerům a Noditům a přes jižní kmeny pradávného modrého člověka k Andonovi a Fontě. Ani David, ani Šalomoun nebyli v přímé linii Josefových předků a ani linie předků Josefa nevedla přímo zpět k Adamovi. Josefovi bezprostřední předci byli řemeslníci─stavbaři, tesaři, kameníci a kováři. Sám Josef byl tesař a později stavitel. Jeho rodina patřila do dlouhé a proslulé linie ušlechtilosti obyčejných lidí, tu a tam posílené objevením se mimořádných jedinců, kteří se vyznamenali v oblasti evoluce náboženství na Urantii.

122:1.2 (1345.1) Marie, pozemská matka Ježíše, byla potomkem dlouhé linie výjimečných předků, obsahující mnoho významných žen v historii urantijských ras. Přestože Marie byla obyčejná žena své doby a generace a měla celkem normální povahu, mezi své předky počítala takové velmi známé ženy jako Annon, Támar, Rút, Bat-šeba, Ansie, Kloa, Enta a Ratta. Žádná jiná židovská žena těch dnů neměla proslulejší rodokmen obyčejných předků, nebo rodokmen, sahající zpět do šťastnějších začátků. Rodový původ Marie, stejně jako Josefův, se vyznačoval převážně silnými, ale průměrnými jedinci, posilněn čas od času četnými výjimečnými osobnostmi v průběhu rozvoje civilizace a progresivní evoluce náboženství. Z rasového hlediska je stěží správné považovat Marii za židovku. Svojí kulturou a vírou byla židovkou, ale po rodové linii byla spíše míšenkou syrských, chetitských, fénických, řeckých a egyptských rodů. Její rasové dědictví bylo mnohem širší než Josefovo.

122:1.3 (1345.2) Ze všech párů, žijících v Palestině v době plánovaného poskytnutí Michaela, Josef a Marie měli nejideálnější složení širokého rasového propojení a nadprůměrné osobní vlastnosti. Záměrem Michaela bylo objevit se na zemi jako průměrný člověk, aby mu obyčejní lidé mohli rozumět a přijmout ho; proto Gabriel vybral takové lidi jako Josefa a Marii, aby se stali poskytnutými rodiči.

2. Gabriel se zjevuje Alžbětě

122:2.1 (1345.3) Životní dílo Ježíše bylo na Urantii vlastně započato Janem Křtitelem. Zachariáš, otec Jana, náležel k židovskému kněžstvu, zatímco jeho matka Alžběta patřila do lépe prosperující větve stejného rodinného klanu, ke kterému také patřila Marie, matka Ježíše. Přestože Zachariáš a Alžběta byli manželé po mnoho let, neměli děti.

122:2.2 (1345.4) Bylo to na konci měsíce června 8. roku př. Kr., asi tři měsíce po sňatku Josefa a Marie, když se v poledne jednoho dne Alžbětě zjevil Gabriel, tak jak později předstoupil před Marii. Gabriel řekl:

122:2.3 (1345.5) „Zatímco tvůj manžel Zachariáš stojí před oltářem v Jerusalemu a shromážděný lid se tam modlí za příchod vysvoboditele, já, Gabriel, jsem přišel, abych ti oznámil, že brzy porodíš syna, který bude předchůdcemtohoto božského učitele a ty dáš svému synovi jméno Jan. Bude vyrůstat v oddanosti vašemu Pánu Bohu a když dospěje, potěší tvoje srdce, protože obrátí mnoho duší k Bohu a také oznámí příchod léčitele duše tvého národa a duchovního osvoboditele celého lidstva. Tvoje příbuzná Marie se stane matkou tohoto zaslíbeného dítěte a já se ji také zjevím“.

122:2.4 (1345.6) Toto vidění Alžbětu velmi vyděsilo. Po odchodu Gabriela se k tomuto zážitku neustále ve své mysli vracela a dlouho přemýšlela o slovech vznešeného návštěvníka. Ale kromě svého manžela nepověděla o tomto zjevení nikomu až do pozdějšího setkání s Marií na počátku února následujícího roku.

122:2.5 (1345.7) Avšak po dobu pěti měsíců Alžběta držela své tajemství i před svým manželem. Když mu pak pověděla příběh o návštěvě Gabriela, Zachariáš byl k tomu velmi skeptický a po mnoho týdnů zpochybňoval celou tuto událost a pouze váhavě uvěřil, že Gabriel navštívil jeho ženu, když již déle nemohl mít pochybnosti o tom, že jeho žena čeká dítě. Očekávané mateřství Alžběty Zachariáše velmi zmátlo, ale o čestnosti své ženy nezapochyboval, přestože on sám byl ve velmi pokročilém věku. Teprve až asi šest týdnů před narozením Jana, v důsledku působivého snu, Zachariáš plně uvěřil, že Alžběta se stane matkou syna osudu, kterému je souzeno připravit cestu pro příchod Mesiáše.

122:2.6 (1346.1) Gabriel se zjevil Marii přibližně v polovině listopadu roku 8 př. Kr. ve chvíli, kdy pracovala ve svém domě v Nazaretu. Později, až Marie věděla s jistotou, že bude matkou, přesvědčila Josefa, aby ji dovolil odejít do města Juda, ležícího v kopcích šest a půl kilometru od Jerusalemu, aby tam navštívila Alžbětu. Gabriel sdělil každé z těchto budoucích matek o svém zjevení druhé. Přirozeně byly nedočkavé, aby se setkaly, porovnaly své zkušenosti a pohovořily si o předpokládané budoucnosti svých synů. Marie zůstala u své vzdálené sestřenice tři týdny. Alžběta udělala hodně pro to, aby posílila víru Marie ve zjevení Gabriela, takže se vrátila domů nadšenější stát se matkou dítěte osudu, kterého měla brzy představit světu jako bezmocné nemluvně, obyčejného a normálního novorozence obydleného světa.

122:2.7 (1346.2) Jan se narodil ve městě Juda 25. března v roce 7 př. Kr. Zachariáš a Alžběta měli velikou radost ze skutečnosti, že dostali syna jak Gabriel slíbil a když na osmý den poté přinesli dítě k vykonání obřízky, oficiálně ho pokřtili Jan, tak, jak jim bylo předtím nařízeno. Synovec Zachariáše se okamžitě vydal na cestu do Nazaretu, aby přinesl Marii zprávu od Alžběty, že se ji narodil syn a že dostal jméno Jan.

122:2.8 (1346.3) Od samého raného dětství Janovy rodiče mu uvážlivě předkládali představu o tom, že je mu předesláno stát se duchovním vůdcem a náboženským učitelem. A taková podnětná semínka nacházela v Janově srdci úrodnou půdu. Už jako dítě býval často viděn v chrámu při bohoslužbách svého otce a byl nesmírně ovlivněn významností všeho co tam viděl.

3. Gabriel promluví k Marii

122:3.1 (1346.4) Jednoho dne při západu slunce, ještě předtím než se Josef vrátil domů, se Gabriel objevil před Marií vedle nízkého kamenného stolu a když opět nabyla svůj klid, řekl: „Přišel jsem na příkaz toho, kdo je můj Pán a kterého ty budeš milovat a vychovávat. Marie, přináším ti radostnou zprávu o tom, že tvé oplodnění je určeno nebesy a v daném termínu se staneš matkou syna; dáš mu jméno Jóšua a on představí království nebeské na zemi a mezi lidmi. S nikým o této záležitosti nemluv, kromě Josefa a Alžběty, která je tvá příbuzná a které jsem se také zjevil a která brzy také porodí syna, jehož jméno bude Jan a který připraví cestu pro poselství vysvobození, které tvůj syn prohlásí lidem se vší silou a hlubokým přesvědčením. Marie, o mých slovech nepochybuj, protože tento dům byl vybrán jako smrtelné obydlí dítěte osudu. Moje požehnání zůstává s tebou, síla Nejsvrchovanějších tě posílí a Hospodin celé země tě ochrání.“

122:3.2 (1346.5) Mnoho týdnů Marie v tichosti přemýšlela o této návštěvě a neodvažovala se o této události říci svému manželovi, dokud s určitostí nevěděla, že opravdu čeká dítě. Když o tom všem Josef uslyšel a přestože měl velkou důvěru v Marii, byl z toho velmi ustaraný a mnoho nocí nemohl spát. Nejdříve měl Josef pochybnosti o Gabrielově návštěvě. Potom, když byl téměř přesvědčen o tom, že Marie opravdu slyšela hlas a viděla obraz božského posla, jeho mysl byla drásána přemýšlením nad tím, jak se takové věci mohou stát. Jak potomek lidské bytosti může být dítětem božského osudu? Až po mnoha týdnech hloubání byl Josef schopen smířit se s těmito rozpornými myšlenkami a to proto, že s Marií dospěli k závěru, že byli vybráni stát se rodiči Mesiáše, přestože to stěží byla židovská představa o tom, že očekávaný vykupitel by měl mít božskou podstatu. Po nabytí tohoto významného přesvědčení se Marie snažila co nejdříve navštívit Alžbětu.

122:3.3 (1347.1) Po svém návratu Marie navštívila své rodiče, Joachima a Chanu. Oba její bratři a obě sestry, stejně jako její rodiče, vždy pochybovali o božském poslání Ježíše, což bylo pochopitelné, protože v té době nevěděli nic o návštěvě Gabriela. Ale Marie se svěřila své sestře Salome, že si myslí, že její syn je předurčen stát se velkým učitelem.

122:3.4 (1347.2) Gabriel se Marii zjevil den po početí Ježíše a to byla jediná nadpřirozená událost, spojená s její celou zkušeností s nošením a porozením zaslíbeného dítěte.

4. Josefův sen

122:4.1 (1347.3) Josef se nesmířil s myšlenkou, že se Marie má stát matkou výjimečného dítěte až do doby, kdy měl velmi působivý sen. V tomto snu se mu zjevil zářivý nebeský posel a mimo jinými věcmi mu řekl: „Josefe, jsem tady na příkaz Toho, kdo nyní vládne na nebesích a mám tě informovat o synovi, kterého Marie porodí a který se stane velkým světlem světa. V něm bude život a jeho život se stane světlem lidstva. Nejdříve přijde ke svému vlastnímu národu, ale ten ho přijme krutě; ale všem těm, kteří ho přijmou, on odhalí, že jsou děti Boha.“ Po tomto zážitku Josef již nikdy nezapochyboval o příběhu Marie, že ji navštívil Gabriel a o slibu, že se dosud nenarozené dítě stane božským poslem v tomto světě.

122:4.2 (1347.4) Při všech těchto návštěvách nebylo nic řečeno o domu Davida. Nic nebylo nikdy naznačeno o tom, že Ježíš by se měl stát „vysvoboditelem židů“ a ani to, že bude tím dlouho očekávaným Mesiášem. Ježíš nebyl tím Mesiášem, kterého čekali židé, nýbrž on byl vysvoboditelem světa. Jeho mise byla určena všem rasám a národům a ne nějaké jedné skupině.

122:4.3 (1347.5) Josef nepatřil do rodové linie krále Davida. Marie měla více z Davidové krve než Josef. Je pravdou, že Josef šel skutečně do města Davidova, Betlému, aby se dal zapsat na seznam římského sčítání lidu, ale to bylo proto, že před šesti generacemi Josefův předek z otcovy strany, který byl sirotkem, byl adoptován Zadokem, který byl přímým potomkem Davida, což je důvod, proč byl Josef přiřazován k „domu Davida“.

122:4.4 (1347.6) Většina takzvaných mesiášských proroctvích Starého Zákona byla připsána Ježíši až za dlouhou dobu po jeho životě na zemi. Po staletí hebrejští proroci oznamovali příchod vysvoboditele a tyto sliby byly následujícími generacemi spojovány s novým židovským panovníkem, který usedne na Davidův trůn a pověstnými zázračnými metodami Mojžíše ustanoví židy v Palestině mocným národem, zbavený všech cizích nadvlád. A opět mnoho květnatých pasáží, které jsou k nalezení v hebrejských posvátných knihách, byly později nesprávně připsány životnímu poslání Ježíše. Množství rčeních Starého Zákona bylo překrouceno tak, aby se dala použít v některých episodách pozemského života Učitele. Sám Ježíš jednou veřejně popřel jakoukoliv souvislost s královským domem Davida. Také věta „nedotčená žena porodí syna“ byla změněna na „panna porodí syna“. To stejné se častokrát stalo v souvislosti s rodokmeny jak Josefa, tak i Marie, které byly sestaveny až po životě Michaela na zemi. Mnohé z těchto rodových linií souhlasily s původními předky Učitele, ale jako celek neodpovídají skutečnosti a není možno se na ně spoléhat jako na fakta. Raní stoupenci Ježíše také příliš často podlehli pokušení upravit starší prorocké výroky a použít je v životě jejich Pána a Učitele.

5. Pozemští rodiče Ježíše

122:5.1 (1348.1) Josef byl klidný a vyrovnaný člověk, mimořádně svědomitý a ve všech směrech věrný náboženským konvencím a praktikám svého národa. On moc nemluvil, ale hodně přemýšlel. Smutná situace židovského národa Josefovi způsobovala hodně smutku. Jako chlapec, v okruhu svých osmi bratrů a sester, býval veselejší, ale v prvních letech manželského života (v dětství Ježíše) prožíval často období mírné duchovní nejistoty. Tyto náladové projevy se výrazně zlepšily krátce před jeho předčasnou smrtí a poté, kdy se ekonomické podmínky jeho rodiny vylepšily díky jeho postupu z pozice tesaře do postavení prosperujícího stavitele.

122:5.2 (1348.2) Marie měla úplně jinou povahu než Josef. Obyčejně bývala veselá, málokdy sklíčená a měla dar neustálé radosti. Marie dávala volný a častý průchod svým emocím a až do náhlé smrti Josefa na ní nikdy nebylo vidět truchlivost. A když se sotva vzpamatovala z této rány, tak na ni dolehly obavy a nejistota z neobvyklého života jejího nejstaršího syna, který se tak rychle odhaloval před jejím užaslým pohledem. Ale po celou dobu této neobyčejné zkušenosti byla Marie vyrovnaná, statečná a celkem rozumná ve vztahu ke svému zvláštnímu a málo chápanému prvorozenému synu a jeho přeživším bratrům a sestrám.

122:5.3 (1348.3) Neobyčejnou jemnost a úžasný cit a porozumění pro lidskou povahu získal Ježíš od svého otce; svůj dar být velkým učitelem a svoji výjimečnou schopnost pro spravedlivé rozhořčení zdědil po své matce. Ve svých emočních reakcích na prostředí svého dospělého života byl Ježíš někdy jako jeho otec, zádumčivý a důstojný, někdy až očividně smutný; ale častěji měl sklony k optimistickým a odhodlaným projevům, které charakterizovaly jeho matku. Celkem vzato, temperament Marie převládal v životě božského Syna v době jeho dospívání a získal na síle v jeho dospělosti. V určitých rysech byl Ježíš směsicí vlastností svých rodičů; v jiných aspektech projevoval rysy jednoho na rozdíl toho druhého.

122:5.4 (1348.4) Od Josefa získal tvrdou výchovu v židovských obřadech a neobyčejnou znalost hebrejských posvátných knih; od Marie zdědil širší pohled na náboženský život a liberálnější představu o osobní duchovní svobodě.

122:5.5 (1349.1) Rodiny Josefa a Marie byly na jejich dobu obě dobře vzdělané. Josef i Marie měli vzdělání vysoko nad průměrem jejich doby a životního postavení. On byl myslitel; ona byla plánovač, odborník na přizpůsobení a praktické jednání v jakékoliv situaci. Josef byl černooký brunet; Marie hnědooká, skoro blondýna.

122:5.6 (1349.2) Kdyby Josef žil, nepochybně by se stal silným věřícím v božské poslání svého nejstaršího syna. Marie se pohybovala mezi vírou a pochybností a byla silně ovlivněna postojem svých ostatních dětí a svých přátel a příbuzných, ale nikdy nezaváhala ve svém trvalém postoji při vzpomínce na Gabrielovo zjevení před ní ihned potom, kdy bylo dítě počato.

122:5.7 (1349.3) Marie byla výborná tkadlena a nadprůměrně schopná ve všech domácích pracích té doby; byla dobrou hospodyní a skvělou matkou rodiny. Jak Josef, tak i Marie, byli dobrými učiteli a dbali na to, aby jejich děti dobře zvládaly učení té doby.

122:5.8 (1349.4) Když byl Josef mladý muž, byl zaměstnán otcem Marie při výstavbě přístavby jeho domu a jednoho dne, kdy během poledního oběda mu Marie přinesla pohár vody, začaly námluvy tohoto páru, který byl předurčen stát se rodiči Ježíše.

122:5.9 (1349.5) Podle židovského zvyku měli Josef a Marie svatbu v domě Marie blízko Nazaretu když Josefovi bylo dvacet jedna let. Tímto sňatkem bylo završeno formální namlouvání, které trvalo téměř dva roky. Krátce po svatbě se nastěhovali do svého nového domu v Nazaretu, který postavil Josef za pomoci svých dvou bratrů. Dům stál nedaleko úpatí kopce, ze kterého byl nádherný výhled po okolní krajině. V tomto vhodně připraveném domě se tito mladí a budoucí rodiče připravovali přivítat zaslíbené dítě, nic netušíc, že se tato významná událost vesmíru stane v době, kdy budou mimo svůj dům, v judském městě Betlémě.

122:5.10 (1349.6) Větší část Josefovy rodiny se stala věřícími učení Ježíše, ale z Mariiny strany v něho věřilo jen velmi málo lidí do doby, než odešel z tohoto světa. Josef se více přikláněl k duchovní koncepci očekávaného Mesiáše, ale Marie a její rodina, především její otec, zastávali názor, že Mesiáš bude světský osvoboditel a politický vládce. Mariini předci byli významnými účastníky povstáních Makabejců, která v té době byla ještě nedávnými událostmi.

122:5.11 (1349.7) Josef se důrazně držel východních, čili babylonských pohledů židovského náboženství; Marie silně tíhla k liberálnějšímu a širšímu západnímu, čili helénistickému výkladu zákona a proroctví.

6. Domov v Nazaretu

122:6.1 (1349.8) Dům Ježíše stál nedaleko od vysokého kopce v severní části Nazaretu, poněkud daleko od vesnického pramene, který byl ve východní části města. Rodina Ježíše bydlela na okraji města, což mu značně usnadňovalo se potom vydávat často do přírody a konat výlety na vrchol nedaleké pahorkatiny, nejvyššího ze všech kopců jižní Galileje, kromě hory Tábor na východě a přibližně stejně vysokého kopce Nain. Jejich dům se nacházel trochu jihovýchodně od jižního výběžku tohoto kopce a zhruba uprostřed mezi úpatím této pahorkatiny a cestou, vedoucí z Nazaretu do Kány. Kromě výstupů na kopec, Ježíšovými oblíbenými toulkami byly výlety po úzké stezce, točící se kolem úpatí kopce severovýchodním směrem k bodu, ve kterém se spojovala s cestou do Sepfóris.

122:6.2 (1350.1) Dům Josefa a Marie byla kamenná stavba o jedné místnosti s rovnou střechou a přiléhajícím přístavkem pro zvířata. Nábytek se sestával z nízkého kamenného stolu, hliněného nádobí a kamenných misek a džbánů, tkalcovského stavu, svítilny, několika nízkých stoliček a rohožek pro spaní na kamenné podlaze. Na zadním dvorku, vedle přístavku pro zvířata, byl přístřešek chránící pec a drtič zrna. Obsluhovat tento typ drtiče vyžadovalo dva lidi, jeden mlel a druhý do něj sypal zrní. Jako malý chlapec Ježíš často sypal zrní do drtiče, zatímco jeho matka točila drtičem.

122:6.3 (1350.2) V pozdějších letech, jak se rodina rozrůstala, seděli všichni členové v podřepu kolem zvětšeného kamenného stolu a brali si jídlo z mísy, nebo hrnce. V zimě, v době večeře, svítila malá, mělká hliněná lampa, naplněná olivovým olejem. Po narození Marty Josef přistavěl k domu velkou místnost, která se ve dne používala jako tesařská dílna a v noci se tam spávalo.

7. Cesta do Betléma

122:7.1 (1350.3) V březnu roku 8 př. Kr. (měsíc, ve kterém Josef a Marie měli svatbu) císař Augustus nařídil, že všichni obyvatelé římského impéria musí být spočítáni, aby toto sčítání lidu bylo použito pro efektivnější vybírání daní. Židé vždy měli předsudky proti jakékoliv snaze „počítat národ“ a to, ve spojení s vážnými vnitrostátními potížemi Heroda, zapříčinilo odložení tohoto sčítání lidu v židovském království o jeden rok. V celém římském impériu tento soupis obyvatel proběhl v roce 8 př. Kr., kromě palestinského království Heroda, kde byl proveden o rok později, v roce 7 př. Kr.

122:7.2 (1350.4) Marie se nemusela jít do Betléma zaregistrovat─Josef měl právo zapsat celou svoji rodinu─ale Marie, poněvadž byla odvážná a podnikavá osoba, trvala na tom, že Josefa bude doprovázet. Obávala se, aby nezůstala sama, kdyby se dítě mělo narodit a Josef by byl mimo domov a pak, Betlém nebyl příliš daleko od města Judy a Marie viděla příjemnou možnost navštívit svoji příbuznou Alžbětu.

122:7.3 (1350.5) Josef doslova zakázal Marii, aby ho doprovázela, ale bylo to zbytečné, protože když bylo zabaleno jídlo na tří či čtyřdenní cestu, přichystala Marie dvojí dávky a sama byla také připravena vydat se na cestu. Ještě než vyrazili, Josef už byl smířen s tím, že s ním Marie půjde a tak za úsvitu vesele opustili Nazaret.

122:7.4 (1350.6) Josef s Marií byli chudí a protože měli jenom jedno tažné zvíře, Marie, která byla těhotná, seděla na zvířeti spolu se zásobami, zatímco Josef šel pěšky a vedl zvíře. Výstavba a zařizování domu Josefa značně vyčerpalo. Kromě toho, Josef také podporoval své rodiče, poněvadž jeho otec se stal nedávno invalidou. A tak se tato židovská dvojice vydala ze svého skromného domova brzy ráno 18. srpna roku 7 př. Kr. na svoji cestu do Betléma.

122:7.5 (1351.1) První den cesty je zavedl k úpatí hory Gilbóa, kde se u řeky Jordán utábořili na noc a dlouho hovořili o tom, jaký syn se jim narodí, přičemž Josef se držel představy duchovního učitele a Marie lpěla na myšlence o židovském Mesiáši, osvoboditeli hebrejského národa.

122:7.6 (1351.2) Časně a v jasném ránu 19. srpna byli Josef a Marie opět na cestě. Poobědvali u hory Sartaba, z níž se odkrývá výhled na údolí řeky Jordán a pak pokračovali, aby dorazili na noc do Jericha. Nocleh našli v zájezdním hostinci u cesty na pokraji města. Po večeři a velké diskusi o tyranské vládě Říma, o Herodovi, o zapsání na listinu sčítání lidu a o srovnatelném vlivu Jerusalema a Alexandrie jako centru židovského učení a kultury, se poutníci z Nazaretu uložili k nočnímu spánku. Brzy ráno 20. srpna se zase vydali na cestu a před polednem dorazili do Jerusalema. Po návštěvě chrámu pokračovali ke svému cíli, dorazivše do Betléma pozdě odpoledne.

122:7.7 (1351.3) Zájezdní hostince byly přeplněny a proto Josef hledal nocleh u svých vzdálených příbuzných, ale všechny pokoje v Betlémě byly plně obsazeny. Když se vrátil zpět k hostinci, dozvěděl se, že venkovní stáje, vytesané do stěny skály hned pod hostincem, byly zbaveny dobytka a vyčištěny pro ubytování nocležníků. Josef nechal osla na dvorku, na ramena si naložil jejich vaky s oblečením a potravinami a s Marií sestoupili po kamenných schodech dolů do své noclehárny. Ocitli se v něčem, co bývalo skladištěm zrní a nacházelo se před chlévy a jeslemi. Byla tam pověšena zástěna a oni se považovali za šťastlivce, že mají takové pohodlné obydlí.

122:7.8 (1351.4) Josef měl v úmyslu hned odejít a nechat se zapsat, ale Marie se cítila unavená; byla velmi úzkostlivá a prosila ho, aby s ní zůstal, což on udělal.

8. Narození Ježíše

122:8.1 (1351.5) Po celou tu noc byla Marie neklidná, takže se oba moc nevyspali. Za úsvitu začaly silné porodní bolesti a v poledne 21. srpna roku 7 př. Kr. a za účasti a laskavé pomoci cestujících žen Marie porodila chlapečka. Ježíš nazaretský se narodil na tento svět, byl zabalen do plátna, které Marie vzala sebou pro takový možný případ a položila ho do poblíž stojících jeslí.

122:8.2 (1351.6) Zaslíbené dítě se narodilo naprosto stejným způsobem jak se na tomto světě narodily všechny děti předtím a potom; a osmého dne, podle židovského zvyku, byl obřezán a oficiálně pojmenován Jóšua (Ježíš).

122:8.3 (1351.7) Následující den po narození Ježíše provedl Josef registraci pro census. Potkal člověka, se kterým mluvil před dvěma dny v Jerichu a ten ho vzal ke svému zámožnému příteli, který měl pronajatý pokoj v hostinci a který řekl, že si rád vymění ubytování s nazaretským párem. To odpoledne se přestěhovali do hostince, kde zůstali téměř tři týdny, dokud nenašli útočiště v domě Josefova vzdáleného příbuzného.

122:8.4 (1351.8) Na druhý den po narození Ježíše Marie poslala zprávu Alžbětě o tom, že se jim narodilo dítě a dostalo se ji ihned odpovědi, aby Josef přišel do Jerusalema prohovořit všechno se Zachariášem. Jak Zachariáš, tak i Alžběta byli nyní skutečně přesvědčeni, že se Ježíš opravdu stane židovským spasitelem, Mesiášem a že jejich syn Jan bude hlavou jeho pomocníků, hlavní rukou člověka osudu. A protože Marie zastávala stejné přesvědčení, nebylo těžké přesvědčit Josefa zůstat v Betlémě, městě Davidově, aby Ježíš mohl vyrůst v následníka Davida na trůně celého Izraele. Proto zůstali v Betlémě více než rok, v průběhu kterého Josef pracoval ve svém tesařském řemesle.

122:8.5 (1352.1) V poledne, při narození Ježíše, serafové Urantie, shromážděni pod vedením svých vedoucích, zpívali nad betlémskými jesličkami chorály slávy, ale tento projev chvály lidské uši neslyšely. Žádný pastýř, ani žádný jiný smrtelný tvor nepřišel vzdát hold betlémskému děťátku až do dne, kdy přišli jistí kněží z Uru, kteří sem byli posláni z Jerusalema Zachariášem.

122:8.6 (1352.2) Těmto kněžím z Mezopotámie pověděl před časem v jejich zemi cizí náboženský učitel o svém snu, ve kterém byl informován, že „světlo života“ se brzy objeví na zemi jako nemluvně a přijde mezi židy. A tím směrem se tito tří kněží vydali hledat toto „světlo života“. Po mnoho týdnech hledání v Jerusalemu se již chtěli vrátit zpět do Uru, když potkali Zachariáše a ten jim řekl, že on věří, že Ježíš je ten, koho hledají a poslal je do Betléma, kde našli děťátko a zanechali tam Marii, jeho pozemské matce, svoje dary. V době jejich návštěvy nemluvně mělo téměř tři týdny.

122:8.7 (1352.3) Tito mudrci neviděli žádnou hvězdu, která by je vedla do Betléma. Krásná legenda o betlémské hvězdě vznikla tímto způsobem: Ježíš se narodil v poledne 21. srpna, roku 7 př. Kr. 29. května roku 7 př. Kr. došlo k neobvyklému sblížení Jupitera a Saturna v souhvězdí Ryb. Pozoruhodným astronomickým faktem je to, že k podobným sblížením došlo 29. září a 5. prosince stejného roku. Na základě těchto neobvyklých, ale zcela přirozených událostí, vytvořili horlivci následných generací v dobré víře působivou legendu o betlémské hvězdě a třech zbožných mudrcích z východu, které přivedla k jesličkám, kde spatřili a uctili novorozeně. Východní a blízko východní národy mají rády pohádkové příběhy a neustále spřádají podobné mýty o životech svých náboženských vůdců a politických hrdinů. V době, kdy nebyl tisk a kdy se většina znalostí předávala ústně z jedné generace na druhou, bylo velmi snadné, aby se mýty staly tradicemi a tradice se časem staly přijímanými fakty.

9. Představení v chrámě

122:9.1 (1352.4) Mojžíš učil židy, že každý prvorozený syn naleží Hospodinu a že namísto jeho obětování, jak bylo zvykem u neznabožských národů, takový syn může žít, jestliže ho jeho rodiče vykoupí zaplacením pěti šekelů jakémukoliv oprávněnému knězi. Existovalo také Mojžíšovo nařízení, které přikazovalo, že matka, po uplynutí určité doby, přijde do chrámu pro očištění ( nebo někdo jiný za ni přinese oběť). Bylo zvykem, že se oba tyto obětní obřady vykonávaly současně. Proto šli Josef a Marie osobně do chrámu v Jerusalemu představit Ježíše kněžím a vykoupit ho a také přinést požadovanou oběť pro obřadní očištění Marie od údajné porodní nečistoty.

122:9.2 (1353.1) Na chrámových nádvořích se neustále zdržovaly dvě pozoruhodné osobnosti, zpěvák Simeon a básnířka Anna. Simeon pocházel z Judei, ale Anna byla z Galileje. Tato dvojice byla neustále spolu a oba byli blízkými přáteli kněze Zachariáše, který jim svěřil tajemství o Janovi a Ježíši. Jak Simeon, tak i Anna, toužili po příchodu Mesiáše a jejich důvěra v Zachariáše je vedla k víře, že Ježíš byl očekávaným osvoboditelem židovského národa.

122:9.3 (1353.2) Zachariáš věděl, který den se měli objevit Josef a Marie v chrámu s Ježíškem a předem se domluvil se Simeonem a Annou, že jim rukou ukáže, který v procesí prvorozených dětí je Ježíš.

122:9.4 (1353.3) Pro tuto příležitost napsala Anna báseň, kterou Simeon zazpíval k velkému údivu Josefa, Marie a všech shromážděných na nádvoří chrámu. Jejich chvalozpěv o vykoupení prvorozeného syna zněl takto:

122:9.5 (1353.4) Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele,

122:9.6 (1353.5) protože k nám přišel a osvobodil svůj národ;

122:9.7 (1353.6) On pozvedl roh spasení pro nás všechny

122:9.8 (1353.7) v domě svého služebníka Davida.

122:9.9 (1353.8) Jak mluvil ústy svých svatých proroků─

122:9.10 (1353.9) zachránil nás od našich nepřátel a z rukou všech, kteří nás nenávidí;

122:9.11 (1353.10) Smiloval se nad našimi otci a rozpomenul se na svoji svatou úmluvu─

122:9.12 (1353.11) na přísahu, kterou dal Adamovi, praotci našemu,

122:9.13 (1353.12) že nás zbaví našich nepřátel,

122:9.14 (1353.13) abychom mu mohli sloužit beze strachu,

122:9.15 (1353.14) v posvátnosti a čestně po celý náš život.

122:9.16 (1353.15) A ty, zaslíbené dítě, budeš nazýváno prorokem Nejsvrchovanějšího;

122:9.17 (1353.16) neboť půjdeš před Hospodinem, abys nastolil jeho království,

122:9.18 (1353.17) ty oznámíš lidem jeho národa spasení

122:9.19 (1353.18) v odpuštění jejich hříchů.

122:9.20 (1353.19) Radujte se z laskavé milosti Boha našeho, protože námz nebes poslal novou zář,

122:9.21 (1353.20) aby svítila těm, kteří žijí ve tmě a ve strachu ze smrti,

122:9.22 (1353.21) aby vedla naše kroky na cestě míru.

122:9.23 (1353.22) A nyní, Hospodine, jak jsi slíbil, propouštíš v pokoji svého služebníka,

122:9.24 (1353.23) neboť mé oči viděly tvé spasení,

122:9.25 (1353.24) které jsi připravil před tváří všech národů;

122:9.26 (1353.25) Světlo, jež svítí také pohanům

122:9.27 (1353.26) a přinese slávu národu tvému, Izraeli.

122:9.28 (1353.27) Na zpáteční cestě do Betléma Josef a Marie mlčeli, měli smíšené pocity a přepadla je obava. Marie byla velmi rozrušena pozdravem na rozloučenou staré básnířky Anny a Josef byl znepokojen touto předčasnou snahou udělat z Ježíše očekávaného Mesiáše židovského národa.

10. Herodes jedná

122:10.1 (1353.28) Ale špehové Heroda nebyli nečinní. Když mu pověděli o návštěvě kněží z Uru v Betlémě, Herodes si tyto Kaldejce nechal předvolat. S opatrností se těchto mudrců vyptával na nového „krále Židů“, ale příliš ho neuspokojili, protože mu pouze řekli, že se narodilo dítě ženě, která přišla do Betléma se svým manželem kvůli registraci pro sčítání lidu. Herodes nebyl spokojen s jejich odpovědí a dal jim měšec a poslal je to dítě hledat, aby i on mohl přijít a uctít ho, když oni říkají, že jeho království bude duchovní, ne světské. Ale, když se mudrci nevraceli, Herodes začal být podezíravý. Když o těchto věcech ve své mysli přemýšlel, vrátili se jeho informátoři a podali mu podrobnou zprávu o nedávné události v chrámu a přinesli mu opis části Simeonovy písně, která byla zazpívána při obřadu vykoupení Ježíše. Ale nepodařilo se jim vysledovat Josefa s Marií a Herodes se velmi rozčilil, když mu nebyli schopni říci, kam ta dvojice dítě odnesla. Vyslal potom pátrače, aby Josefa a Marii našli. Vědom si toho, že Herodes hledá nazaretskou rodinu, Zachariáš a Alžběta zůstali mimo Betlém. Malý chlapec byl ukryt u příbuzných Josefa.

122:10.2 (1354.1) Josef se bál hledat práci a jejich malé úspory velmi rychle mizely. Dokonce při obřadu očištění v chrámu se Josef považoval za tak chudého, že si nemohl dovolit obětovat za Marii dvě holoubata, jak nařizoval Mojžíšův předpis pro očištění chudých matek.

122:10.3 (1354.2) Když po více než ročním hledání Herodovi špiclové nenašli Ježíše a pro podezření, že děťátko je ještě ukryto v Betlémě, vydal Herodes rozkaz, aby byl důkladně prohledán každý dům v Betlémě a aby všichni chlapci mladší dvou let byli zabiti. Tímto způsobem Herodes doufal, že bude mít jistotu, že toto dítě, které by se mělo stát „králem Židů“ bude utraceno. A tak zmizelo v jednom dnu šestnáct chlapečků v Betlémě v Judeji. Ale intriky a vraždy byly běžné u Herodova dvora, dokonce i u členů své vlastní nejbližší rodiny.

122:10.4 (1354.3) Zavraždění těchto kojenců se stalo v polovině října, roku 6 př. Kr., když bylo Ježíšovi něco málo přes rok. Ale věřící v příchod Mesiáše byli i mezi přívrženci Heroda a když jeden z nich uslyšel o rozkazu zabít v Betlémě chlapečky, oznámil to Zachariášovi a ten ihned poslal posla k Josefovi. A v noci před vražděním odešli Josef a Marie s dítětem z Betléma do Alexandrie v Egyptě. Aby nevzbuzovali pozornost, tak do Egypta putovali jenom sami s Ježíšem. Do Alexandrie se dostali díky penězům od Zachariáše a tam Josef provozoval svoje řemeslo a Marie s Ježíšem bydleli u zámožných příbuzných rodiny Josefa. V Alexandrii zůstali plné dva roky a do Betléma se vrátili až po smrti Heroda.