Předmluva

   
   Red Jesus Text: On | Vypnuto    Paragraph Numbers: On | Vypnuto
Verze pro tiskVerze pro tisk

Kniha Urantia

Kapitola 0

Předmluva

V MYSLÍCH smrtelníků Urantie—jméno, kterým se nazývá váš svět—existuje velký zmatek týkající se takových pojmů, jako Bůh, božské a božstvo. Ještě více jsou však lidé zmateni a v nejistotě ve vztazích mezi božskými osobnostmi, které jsou nazývány mnohačetnými pojmenováními. Vzhledem k tomuto pojmovému nedostatku spojeného s častým zaměňováním názvů, mně bylo přikázáno sestavit následující předmluvu a vysvětlit v ní význam určitých slovních symbolů, které se v tomto textu budou používat a které byly přeloženy do anglického jazyka pověřenými sbory odhalovatelů pravdy Orvontonu.

V našem úsilí rozšířit kosmické vědomí a zvětšit duchovní vnímání jsme limitováni tím, že můžeme použít pouze omezený jazyk tohoto světa a proto je nesmírně obtížné představit podrobnější pojmy a progresivní pravdu. Nicméně, náš mandát nám přikazuje vyvinout veškeré úsilí a vyjádřit naše úmysly použitím slovních symbolů anglického jazyka. Bylo nám nařízeno, abychom použili nové výrazy pouze tehdy, když pojem, který chceme vylíčit, nemůže být nalezen v anglické terminologii a jeho použitím by byl pravý význam vyjádřen pouze částečně, nebo by byl více či méně překroucen jeho význam.

V naději, že každému smrtelníkovi, který bude číst tyto kapitoly, usnadníme pochopení a zabráníme nejasnostem, považujeme za moudré představit v tomto úvodním prohlášení přehled významů, které budou přiděleny k četným anglickým slovům a které budou použity pro pojmenování Božstva a určitých přidružených pojetích věcí, významů a hodnot vesmírné reality.

Ale abychom formulovali tuto předmluvu určenou pro vysvětlení pojmů a nedostatků v terminologii, je nezbytně nutné objasnit použití těchto výrazů v následujících řádcích. Tato předmluva proto není ve svém rozsahu vyčerpávajícím prohlášením, je to pouze určitý průvodce sestavený na pomoc těm, kteří budou číst průvodní kapitoly popisující Božstvo a vesmír vesmírů a který byl formulován orvontovskou komisí, poslanou za tímto účelem na Urantii.

Váš svět, Urantia, je jednou z mnoha podobných obydlených planet, které tvoří lokální vesmír Nebadon. Tento vesmír, společně s podobnými uskupeními, vytváří supervesmír Orvonton, z jehož hlavního centra, Uversy, pochází naše komise. Orvonton je jedním ze sedmi evolučních supervesmírů v čase a prostoru, které krouží kolem nikdy nezačínajícího, nikdy nekončícího tvoření nebeské dokonalosti—centrálního vesmíru Havony. V samém srdci tohoto věčného a centrálního vesmíru je nehybný Ostrov Ráj, geografický střed nekonečna a domov věčného Boha.

Sedm vyvíjejících se supervesmírů ve spojení s centrálním a božským vesmírem my obecně nazýváme velký vesmír; světy, které jsou nyní organizované a obydlené. Tyto všechny světy jsou součástí hlavního vesmíru, který také zahrnuje neobydlené vesmíry, ale nacházející se ve stavu změn ve vnějším prostoru.

I. BOŽSTVO A BOŽSKOST

Vesmír vesmírů projevuje úkazy božské činnosti na rozmanitých úrovních kosmické reality, intelektuálních a duchovních hodnotách, ale všechny tyto projevy—osobní či jiné—jsou božsky koordinovány.

BOŽSTVO je zosobňováno Bohem; projevuje se předosobními a nadosobními způsoby ne zcela pochopitelnými člověkem. Božstvo je charakterizováno vlastností jednoty—skutečné, nebo potenciální—na všech nadmateriálních úrovních reality; a tato sjednocující vlastnost je nejlépe vnímána člověkem jako božskost.

Božstvo působí na osobních, předosobních a nadosobních úrovních. Veškeré Božstvo působí na těchto sedmi následujících úrovních:

1. Statické—soběstačné a samo existující Božstvo.

2. Potenciální—sebeurčující a samo účelové Božstvo.

3. Asociativní—samo zosobněné a božsky bratrské Božstvo.

4. Tvořivé—sebe rozdělující a božsky zjevené Božstvo.

5. Vývojové—sebe rozšiřující a ztotožněné s výtvory Božstva.

6. Nejvyšší—samo empirické a stvoření-Stvořitel-sjednocující Božstvo. Božstvo působícína první úrovni ztotožňování s tvory jako časoprostoroví hlavní kontroloři ve velkém vesmíru a jsou někdy označováni za Svrchované Božstvo.

7. Konečné—samo projektující a čas-prostor přesahující Božstvo. Božstvo všemohoucí, vševědoucí a všudypřítomné. Božstvo působící na druhé úrovni sjednocování božského projevu jako efektivní hlavní kontroloři a absonitní udržovatelé hlavního vesmíru. Při porovnání se službou Božstva ve velkém vesmíru, tato absonitní činnost v hlavním vesmíru je srovnatelná s vesmírnou hlavní kontrolou a super podporou a někdy je nazývána Konečnost Božstva.

Konečná úroveň reality je charakterizována životem tvorů a časo-prostorovými omezeními. Konečné reality nemusí mít konce, ale vždycky mají začátky—jsou stvořeny. Úroveň Svrchovaného Božstva může být pojímána jako působení ve vztahu ke konečným existencím.

Absonitní úroveň reality je charakterizována věcmi a bytostmi nemající začátky ani konce a přesažením času a prostoru. Absonitné bytosti nejsou stvořeny; ony vznikají—ony prostě jsou. Úroveň Konečnosti Božstva znamená působení ve vztahu k absonitním realitám. Bez ohledu na to, v které části hlavního vesmíru, kdykoliv je překonán čas a prostor, je takový absonitní úkaz činem Svrchovaného Božstva.

Absonitní úroveň nemá začátek, konec, čas a prostor. Na příklad: V Ráji čas a prostor neexistují; časo-prostorový stav Ráje je absolutní. Existenčně je tato úroveň dosažena Božstvy Ráje v Trojici, ale tato třetí úroveň projevu sjednocujícího Božstva není plně sjednocena empiricky. Kdykoliv, kdekoliv a jakkoliv působí absolutní úroveň Božstva, vždy se přitom projevují Rajské hodnoty a významy.

Božstvo může být existenciální, jako ve Věčném Synovi; empirické, jako v Nejvyšší Bytosti; asociativní, jako v Bohu Sedmidílném; nerozdělitelné, jako v Rajské Trojici.

Božstvo je zdrojem všeho toho, co je boží. Božstvo je charakteristicky a natrvalo boží, ale všechno to, co je boží nemusí být nutně Božstvo, ačkoliv bude koordinováno s Božstvem a bude směřovat směrem k určitému stupni spojení s Božstvem—spojení duchovní, intelektuální, nebo osobní.

BOŽSKOST je charakteristická, sjednocující a koordinující vlastnost Božstva.

Božskost je chápána tvory jako pravda, krása a dobro; projevována v osobnosti jako láska, soucit a služba; odhalena na neosobních úrovních jako spravedlnost, moc a nezávislost.

Božskost může být dokonalá—úplná—jako je na existenciálních a tvůrčích úrovních Rajské dokonalosti; může být nedokonalá, jako je na empirických a živočišných úrovních časoprostorové evoluce; nebo může být relativní, ani dokonalá, ani nedokonalá, jako na určitých úrovních existenciálně-empirických vztahů Havony.

Když se snažíme představit si dokonalost ve všech stádiích a formách relativity, setkáme se se sedmi možnými variantami:

1. Absolutní dokonalost ve všech aspektech.

2. Absolutní dokonalost v určitých aspektech a relativní dokonalost ve všech ostatních aspektech.

3. Absolutní, relativní a nedokonalé aspekty v různých spojeních.

4. Absolutní dokonalost v některých vztazích, nedokonalost ve všech ostatních.

5. Nepřítomnost Absolutní dokonalosti v některém aspektu relativní dokonalost ve všech projevech.

6. Nepřítomnost Absolutní dokonalosti v některém stadiu, relativní dokonalost v některých aspektech a nedokonalost v ostatních.

7. Nepřítomnost Absolutní dokonalosti v některé vlastnosti, nedokonalost ve všem.

II. BŮH

Evoluční smrtelní tvorové mají neodolatelnou potřebu symbolizovat svoji konečnou představu o Bohu. Uvědomování si morálních povinností člověkem a jeho duchovní idealismus představují hodnotovou úroveň—empirickou realitu—která se dá obtížně symbolizovat.

Kosmické vědomí znamená poznání Prvopříčiny, jediné nezapříčiněné reality. Bůh— Vesmírný Otec—působí na třech úrovních osobního Božstva, které charakterizují subnekonečnou hodnotu a relativní projevy božskosti:

1. Předosobní—tak jako při působení fragmentů Otce, takových jako jsou Ladiči Myšlenek.

2. Osobní—tak jako v evolučním poznávání stvořených a zplozených bytostí.

3. Nadosobní—tak jako ve vzniknutých existencí některých absonitních a s nimi spojených bytostí.

BŮH je slovní symbol označující všechna zosobnění Božstva. Tento výraz vyžaduje rozdílná vysvětlení na každé osobní úrovni působení Božstva a musí být ještě potom znovu vysvětlován v rámci každé z těchto úrovní, poněvadž tento výraz může být použit k pojmenování rozmanitých koordinujících a vedlejších zosobněních Božstva; na příklad: Rajští Synové-Tvořitelé—otcové lokálních vesmírů.

Výraz Bůh, tak jak my ho používáme, může být chápán:

podle pojmenování—jako Bůh-Otec.

podle souvislosti—například, když je použit v rozhovoru o některé z  úrovní božstva, nebo přidružené úrovni. Jestliže jste na pochybách jak přesně vyložit slovo Bůh, bylo by vhodné zmiňovat se o osobě Vesmírného Otce.

Výraz Bůh vždycky znamená osobnost. Božstvo se může, nebo nemusí, vztahovat k božským osobnostem.

Slovo Bůh, tak je používaný v této knize, má tyto následující významy:

1. Bůh-Otec—Tvořitel, Vládce a Podporovatel. Vesmírný Otec a První Osoba Božstva.

2. Bůh-Syn—Rovnocenný Tvořitel, Duch-Vládce a Duchovní Správce. Věčný Syn aDruhá Osoba Božstva.

3. Bůh-Duch—Spolučinitel, Vesmírný Integrátor a Poskytovatel Myšlení. Nekonečný Duch a Třetí Osoba Božstva.

4. Bůh Nejvyšší—aktualizující, nebo vyvíjející se Bůh času a prostoru. Osobní Božstvo společně realizující časo-prostoroví empirické dosažení identity tvora a Tvořitele. Nejvyšší Bytost prožívá osobně dosažení jednoty Božstva jako vyvíjející a empirický Bůh evolučních tvorů času a prostoru.

5. Bůh Sedmidílný—osobnost Božstva reálně působící v čase a prostoru. Osobní Božstva Ráje a jejich tvořiví společníci působící uvnitř i za hranicemi středního vesmíru a skrze energo-osobní syntézu ztělesněnou v Nejvyšší Bytosti na první úrovni tvoření sjednocujícího zjevení Božstva v čase a prostoru. Tato úroveň, velký vesmír, je sférou prostorově-časového sestupování osobností Ráje v recipročním vztahu s prostorově-časovým vzestupem evolučních tvorů.

6. Bůh Konečný—vznikající Bůh nadčasu a přesaženého prostoru. Druhá empirická úroveň sjednocujícího projevu Božstva. Bůh Konečný znamená dovršení realizace sloučených hodnot: absonitních-nadosobních, přesahujících čas-prostor a apriorních-empirických, koordinovaných na konečných úrovních tvoření reality Božstva.

7. Bůh Absolutní—empiricky formulující se Bůh přesahující nadosobní hodnoty a božské významy, nyní působící jako Božstvo Absolutní. Toto je třetí úroveň sjednocujícího působení a expanze Božstva. Na této supertvořivé úrovni Božstvo dosáhne vyčerpání potenciálu pro ztělesňování, setká se se završením božskosti a zakusí vyprázdnění kapacity pro sebe-zjevení na následujících a pokročilých úrovních dalšího ztělesňování. Božstvo potkává, dosahuje a prožívá identitu s Neomezeným Absolutnem.

III. PRVNÍ ZDROJ A STŘED

Veškerá, nekonečná realita existuje v sedmi stádiích a jako sedm rovnoprávných Absoluten:

1. První Zdroj a Střed.

2. Druhý Zdroj a Střed.

3. Třetí Zdroj a Střed.

4. Ostrov Ráj.

5. Božstvo Absolutní.

6. Univerzální Absolutno.

7. Neomezené Absolutno.

Bůh, jako První Zdroj a Střed, je prvopočátek ve vztahu k veškeré realitě—neomezeně. První Zdroj a Střed je nekonečný, tak jako je věčný a proto je limitován, nebo podmíněn pouze vlastní vůlí.

Bůh—Vesmírný Otec—je osobnost Prvního Zdroje a Středu a jako takový udržuje osobní vztahy se všemi rovnoprávnými a podřízenými zdroji a středy a nepřetržitě je má pod kontrolou. Taková kontrola je osobní a nekonečná potenciálně, i když ve skutečnosti nemusí být nikdy v činnosti vzhledem k dokonalému fungování těchto rovnoprávných a podřízených zdrojů a středů a osobností.

Proto je První Zdroj a Střed prvopočátek ve všech sférách: božských či nebožských, osobních či neosobních, skutečných či potenciálních, konečných či nekonečných. Žádná věc ani bytost, žádná relativita ani konečnost neexistují, kromě přímého, či nepřímého vztahu, nebo závislosti na nadřazenosti Prvního Zdroje a Středu.

První Zdroj a Střed je spojen s  vesmírem následujícími způsoby:

1. Gravitační síly materiálních vesmírů se sbíhají v gravitačním středu spodního Ráje. A to je právě ten důvod, proč geografická poloha Prvního Zdroje a Středu je trvale ustálená v absolutním vztahu ke středu síly-energie na dolní, neboli materiální úrovni Ráje. Ale absolutní osobnost Božstva existuje na horní, neboli duchovní úrovni Ráje.

2. Síly myšlení se sbíhají v Nekonečném Duchu; rozlišovací a odlišující kosmické mysli v Sedmi Hlavních Duších; realizující se mysl Nejvyšší Bytosti, jako časová-prostorová zkušenost v Majestonu.

3. Duchovní síly vesmíru se sbíhají ve Věčném Synovi.

4. Neomezená kapacita k boží činnosti spočívá v Božstvu Absolutním.

5. Neomezená kapacita k reagování na nekonečno existuje v Neomezeném Absolutnu.

6. Dvě Absolutna—Omezené a Neomezené—jsou koordinovány a sjednocovány prostřednictvím Univerzálního Absolutna.

7. Potenciál osobnosti evolučně morální bytosti, nebo jakékoliv jiné morální bytosti, je soustředěn v osobnosti Vesmírného Otce.

REALITA, tak jak je vnímána konečnými bytostmi, je částečná, relativní a nejasná. Maximální realita Božstva, plně srozumitelná evolučním konečným tvorům, je obsažena v Nejvyšší Bytosti. Nicméně, existují apriorní, věčné a nadkonečné reality, které předcházejí tomuto Nejvyššímu Božstvu evolučních tvorů času a prostoru. Abychom vylíčili vznik a podstatu vesmírné reality, jsme nuceni použít způsob časově-prostorové logiky, která je dostupná úrovni konečné mysli. Proto mnoho současně probíhajících událostí ve věčnosti musí být prezentováno jako po sobě jdoucí děje.

Tak, aby tvorové času a prostoru chápali původ a rozdílnost Reality, věčné a nekonečné JÁ JSEM dosáhlo osvobození Božstva z okovů nepodmíněného nekonečna prostřednictvím své vrozené a věčné svobodné vůle a toto odtržení od nepodmíněného nekonečna způsobilo první absolutní napětí božskosti. Toto napětí nekonečné odlišnosti je řešeno Vesmírným Absolutnem, jehož funkcí je sjednotit a koordinovat dynamickou nekonečnost Veškerého Božstva a statickou nekonečnost Neomezeného Absolutna.

V tomto prvopočátečním aktu teoretické JÁ JSEM dosáhlo realizace osobnosti tím, že Věčný Otec Nejstaršího Syna se současně stal i Věčným Zdrojem Ostrova Ráj. Paralelně s oddělením Syna od Otce a v přítomnosti Ráje se tam objevila osoba Nekonečného Ducha a centrální vesmír Havona. S příchodem koexistentního osobního Božstva Věčný Syn, Nekonečný Duch a Otec unikli, jako osobnosti, jinak nevyhnutelnému prolínání v celém potenciálu Veškerého Božstva. Od této chvíle pouze ve spojení s jeho dvěmi rovnocennými Božstvy v Trojici naplňuje Otec všechen potenciál Božstva, zatímco stále více empirické Božstvo se aktualizuje na božských úrovních Svrchovanosti, Konečnosti a Absolutnosti.

Pojem JÁ JSEM je naším filozofickým ústupkem, který děláme pro konečnou, časem omezenou, prostorem spoutanou lidskou mysl a pro tvory neschopné pochopit věčnost existencí—nikdy nezačínající, nikde nekončící reality a vztahy. Pro tvora času a prostoru musí mít všechny věci začátek, kromě JEDINÉHO BEZPŘÍČINNÉHO—původní příčiny příčin. Proto my představujeme tuto filozofickou hodnotovou úroveň jako JÁ JSEM a zároveň sdělujeme všem tvorům, že Věčný Syn a Nekonečný Duch koexistují s JÁ JSEM; jinými slovy, nikdy nebyla doba, kdy JÁ JSEM nebylo Otcem Syna a spolu s ním i Ducha.

Nekonečnost je pojem použit pro označení plnosti—konečnosti—která je zahrnuta ve svrchovanosti Prvního Zdroje a Středu. Teoretické JÁ JSEM je určeno pro tvory a je filozofickým rozšířením „nekonečnosti vůle“ , ale Nekonečnost je skutečná hodnotová úroveň představující věčné zesilování opravdového nekonečného absolutna a nespoutané svobodné vůle Vesmírného Otce. Tento pojem je někdy označován jako Otec-Nekonečný.

Velká část nejasností u všech řádů bytostí, vyšších a nižších, které se snaží objasnit Otce-Nekonečného, je vrozena v jejich limitovaném chápáním. Absolutní svrchovanost Vesmírného Otce není očividná na subnekonečných úrovních; proto je pravděpodobné, že pouze Věčný Syn a Nekonečný Duch opravdu znají Otce jako nekonečnost; od všech ostatních osobností takový pojem vyžaduje víru.

IV. VESMÍRNÁ REALITA

Realita se projevuje různě na rozmanitých vesmírných úrovních; realita vzniká ve Vesmírném Otci jako důsledek jeho nekonečného projevu vůle a je uskutečnitelná ve třech základních stádiích na různých úrovních uskutečňování vesmíru:

1. Nebožská realita se rozprostírá od energetických oblastí neosobního po sféry reality nezosobnitelných hodnot vesmírného bytí, dokonce až do přítomnosti Neomezeného Absolutna.

2. Božská realitaobsahuje všechen potenciál nekonečného Božstva směřujícího vzhůru přes všechny oblasti osobnosti, od nejnižších konečných po nejvyšší nekonečné a tudíž zahrnující sféru všeho toho, co je zosobnitelné a víc než to—dokonce až do přítomnosti Božstva Absolutního.

3. Vzájemně spojená realita. O vesmírné realitě se předpokládá, že je buď božská, nebo nebožská, ale pro subbožské bytosti existuje rozsáhlá oblast vzájemně spojené reality, potenciální a aktualizující a která se obtížně identifikuje. Velká část této koordinované reality je obsažena ve sférách Vesmírného Absolutna.

Toto je základní koncepce původní reality: Otec uvede do chodu a udržuje Realitu. Základní rozdílnosti reality jsou božské a nebožské—Božstvo Absolutní a Neomezené Absolutno. Základní vztah mezi nimi je napětí. Toto božské napětí, které je uvedeno do chodu Otcem, je dokonale vyřešeno a zvěčněno Vesmírným Absolutnem.

Z pohledu času a prostoru je realita dále dělitelná jako:

1. Skutečná a potenciální. Reality existující v plnosti svého projevu, na rozdíl od těch, které nesou v sobě neobjevenou schopnost pro vzestup. Věčný Syn je absolutní duchovní skutečnost; smrtelný člověk je z velkého rozsahu neuskutečněný duchovní potenciál.

2. Absolutno a Subabsolutno. Absolutní reality jsou věčné existence. Subreality se promítají na dvou úrovních: Absonitní—reality, které jsou relativní z hlediska času i věčnosti. Konečné—reality, které jsou promítané v prostoru a jsou aktualizované v čase.

3. Existenční a empirická. Rajské Božstvo je existencionální, ale formulující se Nejvyšší a Konečné Božstvo je empirické.

4. Osobní a neosobní. Rozpínavost Božstva, projev osobnosti a evoluce vesmíru jsounavždy podmíněny jednání Otcově svobodné vůli, která natrvalo oddělila intelektuálně-duchovně-osobní významy a hodnoty skutečnosti a potenciálnosti soustředěné ve Věčném Synu od těch věcí, které jsou součástí Ostrova Ráje a jsou tam soustředěny.

RÁJ je název, který v sobě zahrnuje osobní a neosobní Absolutna, ohniska všech stádií vesmírné reality. Při správném určení, Ráj může znamenat jakoukoliv, nebo všechny formy reality, Božstva, božskosti, osobnosti a energie—duchovní, intelektuální, nebo materiální. Pro všechny je Ráj společným místem pro vznik, činnost a osud, pokud se jedná o hodnoty, významy a skutečné existence.

Ostrov Ráj—Ráj, neurčený jiným způsobem—je Absolutní kontrolou materiálně-gravitačního Prvního Zdroje a Středu. Ráj je nehybný a je jedinou pevnou věcí ve vesmíru vesmírů. Ostrov Ráje má svoji vesmírnou polohu, ale nemá žádnou polohu v prostoru. Tento věčný Ostrov je skutečným zdrojem fyzických vesmírů—minulých, současných a budoucích. Jádro vesmírů, Ostrov Světla, je odvozenina Božstva, ale stěží se dá považovat za Božstvo; také materiální tvoření nejsou částí Božstva; jsou jeho důsledkem.

Ráj není tvořitelem; je to ojedinělý kontrolor četných vesmírných aktivit, je mnohem více kontrolorem než reaktorem. V celém materiálním vesmíru Ráj ovlivňuje reakce a chování všech bytostí, které mají co do činění se sílou, energií a výkonem, ale sám Ráj je unikátní, exkluzivní a ojedinělý ve vesmírech. Ráj nic nepředstavuje a nic nepředstavuje Ráj. Není to ani síla, ani přítomnost; je to prostě Ráj.

REALITY OSOBNOSTI

Osobnost je úroveň zbožštěné reality a zahrnuje vše od úrovně vyšší aktivace myslipro cítění a moudrost smrtelníků a midbytostí až po dosažení konečného morontiálního a duchovního statusu osobnosti. Takový je vzestup smrtelných a jim příbuzných bytostí, ale kromě nich jsou ve vesmíru početné jiné kategorie osobností.

Realita podléhá vesmírnému rozpínání, osobnost podléhá nekonečnému rozrůzňování a obě jsou schopny dosáhnout téměř neomezené koordinace s Božstvem a věčné stabilizace. Zatímco metamorfní rozpětí neosobní reality je definitivně limitováno, my neznáme žádný limit pro progresivní evoluci realit osobnosti.

Na dosažených empirických úrovních jsou všechny kategorie osobností a jejich hodnoty asociační a dokonce asociačně tvořivé. Dokonce Bůh a člověk mohou koexistovat ve sjednocené osobnosti, tak jak je to znamenitě demonstrováno v současném postavení Krista Michaela—Syna Člověka a Syna Božího.

Všechny subnekonečné kategorie a stádia osobnosti mohou dosáhnout asociace a jsou potenciálně asociačně tvořivé. Předosobní, osobní nadosobní stádia jsou spolu vzájemně propojeny společným potenciálem pro koordinování vědomostí, pokrokový vývoj a asociační tvořivost. Ale nikdy se neosobní realita nepřemění přímo do osobní. Osobnost nikdy nevzniká sama od sebe; je to dar Rajského Otce. Osobnost se slučuje s energií a slučitelná je pouze s živými energetickými systémy; individualita může být slučitelná s neživými energetickými systémy.

Vesmírný Otec je tajná realita osobnosti, poskytnutí osobnosti a osud osobnosti. Věčný Syn je absolutní osobnost, tajemství duchovní energie, morontiálních duchů a zdokonalených duchů. Společný Činitel je osobnost duch-mysl, je zdrojem inteligence, intelektuálních schopností a je to vesmírná mysl. Ale Ostrov Ráje je neosobní a neduchovní realita, je to jádro vesmírného těla, zdroj a střed fyzické hmoty a absolutní, hlavní struktura vesmírné materiální reality.

Tyto vlastnosti vesmírné reality se projevují v lidských zkušenostech na Urantii na následujících úrovních:

1. Tělo. Materiální, nebo fyzický organizmus člověka. Je to živý elektrochemický mechanismus živočišného původu a podstaty.

2. Mysl. Myslící, vnímající a cítící mechanismus lidského organizmu. Je to souhrn uvědomělých a podvědomých zkušeností. Je to inteligence spojená s emočním životem stoupající vzhůru k duchovní úrovni skrze ctění a moudrost.

3. Duch. Je to božský duch, který obývá lidskou mysl—Ladič Myšlení. Tento nesmrtelný duch je předosobní—není osobnost, ačkoliv je předurčen stát se částí osobnosti věčně žijícího smrtelného tvora.

4. Duše. Duše člověka je jeho empirické poznání. Když se smrtelný tvor rozhodne „vykonávat vůli nebeského Otce“, tak pobývající duch se stává otcem nové reality v lidské zkušenosti. Smrtelná a materiální mysl je matkou této stejné vznikající reality. Podstata této nové reality není ani materiální, ani duchovní—je morontiální. Toto je ta vznikající a nesmrtelná duše, která je předurčena přežít fyzickou smrt a začít vzestup k Ráji.

Osobnost. Osobnost smrtelného člověka není ani tělo, ani mysl, ani duch a není to ani duše. Osobnost je jediná neměnná realita v jinak se stále měnící zkušenosti tvora a sjednocuje všechny ostatní přidružené faktory individuality. Osobnost je unikátní dar Vesmírného Otce určený pro živé a přidružené druhy energií hmoty, rozumu a ducha, a která přežívá současně s přežitím morontiální duše.

Morontia je termín označující rozsáhlou úroveň ležící mezi materiálními a duchovními sférami. Může označovat osobní, nebo neosobní reality, či živé, nebo neživé druhy energií. Osnova morontiální látky je duchovní; tkanina sama je materiální.

VI. ENERGIE A MODEL

Všechno, co reaguje na osobní okruh Otce, my nazýváme osobním. Všechno co reaguje na duchovní okruh Syna, my nazýváme duchovním. Všechno, co reaguje na okruh myšlení Společného Činitele, my nazýváme rozumem—rozum, jako vlastnost Nekonečného ducha, rozum ve všech jeho aspektech. Všechno, co reaguje na působení materiálně-gravitačního okruhu se středem v dolním Ráji, my nazýváme hmotou—energií-hmotou ve všech její metamorfních podobách.

ENERGIE je námi používaná jako všezahrnující termín týkající se sfér duchovních, intelektuálních a materiálních. Sílaje také takto všeobecně používána. Termín výkon (angl. power) je obvykle používán pro označení elektronické úrovně hmoty reagující na lineární gravitaci ve velkém vesmíru. Tímto slovem (power-moc) se také označuje suverenita. My nemůžeme dodržovat vaše obvyklé a akceptované definice různorodých energií. Protože jazyk má velké nedostatky musíme přidělit těmto termínům mnohačetné významy.

Fyzikální energie je termín označující všechna stádia a formy neobyčejného pohybu, činnosti a potenciálu.

Při debatování o projevech fyzikální energie my obvykle používáme termíny kosmická síla, vznikající energie a vesmírná síla. Tyto termíny se často používají následovně:

1. Kosmická síla zahrnuje všechny energie pocházející z Neomezeného Absolutna, alekteré až dosud nereagují na gravitační sílu Ráje.

2. Vznikající energie zahrnuje ty energie, které reagují na gravitační sílu Ráje, ale které aždosud nereagují na lokální, nebo lineární gravitační sílu. Toto je před-elektronická úroveň energie-hmoty.

3. Vesmírná síla obsahuje všechny formy energií, kteráé ještě stále reagují na gravitačnísílu Ráje, také ale přímo reagují na lineární gravitační sílu. Toto je elektronická úroveň energie-hmoty a všech z ní následných evolucí.

Mysl je fenomén, který kromě toho, že znamená přítomnost působení živé péče, má také vedlejší význam pro různé energetické systémy; a toto je skutečností na všech úrovních inteligence. V osobnosti je mysl stálým prostředníkem mezi duchem a hmotou; proto je vesmír ozářen třemi druhy světla: materiálním světlem, intelektuálním svitem a duchovním zářením.

Světlo— záření ducha—je to slovní symbol, řečnický obrat, který označuje projevy osobních vlastností duchovních bytostí rozmanitých řádů. Toto světelné vyzařování nesouvisí v žádném případě ani s duchovním svitem, ani s projevy materiálního světla.

MODEL může být projektován jako materiální, duchovní, nebo intelektuální, nebo jakákoliv kombinace těchto energií. Může se rozšířit do osobností, individualit, entit, nebo neživé hmoty. Ale model je model a zůstává modelem; pouze kopie se rozmnožují.

Model může v sobě zahrnovat energii, ale neovládá ji. Je to gravitační síla, která jako jediná ovládá energii-hmotu. Ani prostor, ani model nereagují na gravitační sílu, ale mezi prostorem a modelem není žádný vztah; prostor není model a model není prostor. Model je konfigurace reality , která již splatila svůj gravitační dluh; realita každého modelu se skládá z jeho energií, jeho myšlení, ducha, nebo materiálních komponentů.

Na rozdíl od aspektu všezahrnujícího, model odhaluje individuální aspekty energie a osobnosti. Formy osobnosti, nebo individuality jsou modely vyplývající z energie (fyzikální, duchovní, nebo intelektuální), ale nejsou v nizrozeny. Tato vlastnost energie, nebo osobnosti, kvůli které je model přinucen se objevit, může být přisuzována Bohu—Božstvu—schopnostem Rajských sil, koexistenci osobnosti a síly.

Model je základní návrh, ze kterého se dělají kopie. Věčný Ráj je nejvyšší dokonalost modelů; Věčný Syn je model osobnosti; Vesmírný Otec je původní předek-zdroj obou. Ale Ráj nemůže darovat model a Syn nemůže darovat osobnost.

VII. NEJVYŠŠÍ BYTOST

Mechanismus Božstva hlavního vesmíru, pokud se jedná o vztahy ve věčnosti, je dvojdílný. Bůh-Otec, Bůh-Syn a Bůh-Duch jsou věčné, existencionální bytosti, zatímco Bůh Nejvyšší, Bůh Konečný a Bůh Absolutní jsou aktualizující osobnosti Božstva  posthavonských epoch ve sférách času a prostoru a ve sférách přesahující čas a prostor evolučního rozpínání hlavního vesmíru. Tyto aktualizující osobnosti božstva se v budoucnosti stanou věčnými, a to od doby, kdy podstoupí energo-osobní syntézu v rostoucích vesmírech prostřednictvím empirického uskutečnění asociačně-tvořivých potenciálů věčných Božstev Ráje.

Přítomnost Božstva je tedy dvojdílná:

1. Existencionální—bytosti věčné existence, a to jak minulé, přítomné, nebo budoucí.

2. Empirická—bytosti aktualizující se v posthavonské současnosti, ale mající nekončící existenci v celé další budoucí věčnosti.

Otec, Syn a Duch jsou existencionální—existencionální v reálnosti(ačkoliv všechen potenciál je pravděpodobně empirický). Nejvyšší a Největší Božstva jsou zcela empirické. Božstvo Absolutní je empirické v aktualizování, ale existencionální ve svém potenciálu. Podstata Božstva je věčná, ale pouze ty tři původní osoby Božstva jsou neomezeně věčné. Všechna ostatní osobnosti Božstva mají původ, ale jsou určeny pro věčnou budoucnost.

Dosažením sebevyjádření existencionálního Božstva v Synu a Duchu, Otec nyní uskutečňuje empirické působení na, až dosud, neosobních a neodhalených božích úrovních, jako Bůh Nejvyšší, Bůh Konečný a Bůh Absolutní; ale tato empirická Božstva nejsou nyní zcela e xistencionální; jsou v procesu aktualizování.

Bůh Nejvyšší v Havoně je odrazem osobního ducha trojjediného Božstva Ráje. Tento sdružující vztah Božstva se nyní tvořivě rozšiřuje směrem ven v Bohu Sedmidílném a spojuje se v empirické energii Všemohoucího Nejvyššího ve velkém vesmíru. Božstvo Ráje, existencionální ve třech osobách, se tedy vyvíjí empiricky ve dvou fázích Svrchovanosti, kdežto tyto dvojné fáze se skrze energo-osobní syntézu spojují v jednoho Pána—Nejvyšší Bytost.

Vesmírný Otec uskutečňuje dobrovolné osvobození z okovů nekonečnosti a pout věčnosti metodou trinitizování—trojného zosobnění Božstva v Trojici. Nejvyšší Bytost se i nyní vyvíjí jako subvěčná osobnost sjednocení sedmi projevů Božstva v segmentech času a prostoru velkého vesmíru.

Nejvyšší Bytost není přímý stvořitel, s výjimkou toho, že je otcem Majestona, ale je slučujícím koordinátorem všech tvorů a Tvořitelových vesmírných činností. Nejvyšší Bytost, nyní se aktualizující ve vývojových vesmírech, je Božstvo, které harmonizuje a slučuje časoprostorové božskosti a trojjediné Božstvo Ráje v empirickém spojování s Nejvyššími Tvořiteli času a prostoru. Když se nakonec bude aktualizovat, toto evoluční Božstvo vytvoří věčné splynutí konečnosti a nekonečnosti—trvalé a nezrušitelné spojení empirické energie a duchovní osobnosti.

Pod direktivním vedením evoluční Nejvyšší Bytosti je konečná realita všeho času a prostoru, ve spojení s různými stupni Rajské reality, aktivně činná v trvale vzestupné mobilizaci a zdokonalování sjednocování (energo-osobní syntéza) všech stádií a hodnot konečné s cílem a za účelem následného zahájení pokusu dosáhnout absonitních úrovních, které jsou za hranicemi úrovní tvorů.

VIII. BŮH SEDMIDÍLNÝ

Proto, aby byla nahrazena konečnost statusu a kompenzována omezenost tvorů pro vnímání konceptu, Vesmírný Otec ustanovil sedmidílné přibližování evolučních tvorů k Božstvu:

1. Rajští Synové-Stvořitelé.

2. Věčně Moudří.

3. Sedm Hlavních Duchů.

4. Nejvyšší Bytost.

5. Bůh-Duch.

6. Bůh-Syn.

7. Bůh-Otec.

Sedmidílné zosobnění Božstva v čase a prostoru a v sedmi supervesmírech umožňuje smrtelnému člověku dosáhnout přítomnosti Boha, který je duch. Toto sedmidílné Božstvo, které pro konečné tvory času a prostoru se někdy energeticky zosobňuje v Nejvyšší Bytosti, je funkčním Božstvem evolučních smrtelných tvorů stoupajících k Ráji. Taková empiricky objevená životní cesta vedoucí k pochopení Boha začíná s poznáním božskosti Syna Tvořitele lokálního vesmíru a vzestupem přes supervesmír Věčně Moudrých a přes osobu jednoho ze Sedmi Hlavních Duchů až k samému objevení a poznání božské osobnosti Vesmírného Otce v Ráji.

Velký vesmír je doménou trojdílného Božstva: Trojice Svrchovanosti, Boha Sedmidílného a Nejvyšší Bytosti. Bůh Nejvyšší je potenciální v Rajské Trojici, ze které získává svoji osobnost a duchovní vlastnosti; ale nyní se aktualizuje v Synech Tvořitelích, Věčně Moudrých a Hlavních Duších, ze kterých čerpá svoji energii jako Nejmocnější v supervesmírech času a prostoru. Tento energetický projev nejbližšího Boha evolučním tvorům se vlastně vyvíjí v čase a prostoru současně s nimi. Nejmocnější Nejvyšší, vyvíjející se na hodnotových úrovních neosobních aktivit a duchovní osoba Boha Nejvyššího jsou jednou realitou—Nejvyšší Bytostí.

Ve spojení s Božstvy Boha Sedmidílného poskytují Synové Tvořitelé mechanismus, pomocí kterého se smrtelníci stávají nesmrtelnými a konečnost dosáhne přijetí do nekonečnosti. Nejvyšší Bytost poskytuje metodu pro mobilizaci energetických a osobitých vlastností─božské syntézy─ všech těchto různorodých procesů a tímto umožní konečnosti dosáhnout absonitní úroveň a prostřednictvím jiných možných budoucích aktualizací se pokusí dosáhnout Konečného. . Synové Tvořitelé a jejich přidružení Božští Pečovatelé jsou účastníky této nejvyšší mobilizace, ale Věčně Moudří a Sedm Hlavních Duchů jsou pravděpodobně na věčnost určeni působit jako permanentní správci ve velkém vesmíru.

Působení Boha Sedmidílného se datuje od doby začátku organizování sedmi velkých vesmírů a v souvislosti s budoucím vývojem vytváření vnějšího prostoru se bude pravděpodobně stále rozšiřovat. Organizování těchto budoucích vesmírů na primárních, sekundárních, terciárních a kvartových úrovních prostoru progresivní evoluce bude nepochybně svědkem začátku nadsmyslového a absonitního přístupu k Božstvu.

IX. BŮH KONEČNÝ

Tak, jak se Nejvyšší Bytost postupně vyvíjí z předcházejícího daru božskosti obsaženého v celkovém potenciálu energie a osobnosti velkého vesmíru, tak i Bůh Konečný vzniká z potenciálů božskosti nacházející se za hranicemi  časoprostorových  oblastí hlavního vesmíru. Aktualizování Konečného Božstva znamená absonitní sjednocování první empirické Trojice a naznačuje širší sjednocování Božstva na druhé úrovni tvořivé seberealizace. Toto vytváří osobitně-energetický ekvivalent vesmírného Božstva, které se empiricky aktualizuje v Rajských absonitních realitách na vznikajících hodnotových úrovních za hranicemi časoprostoru. Završení takového empirického objevování umožňuje všem tvorům času a prostoru, kteří dosáhli absonitních úrovní prostřednictvím dokončené realizace Nejvyšší Bytosti a s pomocí Boha Sedmidílného, vykonávat předurčenou nejvyšší službu.

Bůh Konečný je pojmenování působení osobního Božstva na božských absonitních úrovních a ve vesmírných nadčasových sférách a přesaženého prostoru. Konečnost je supernejvyšší vznikání Božstva. Bůh Nejvyšší je sjednocení Trojice pochopitelné konečným bytostem; Bůh Konečný je sjednocení Rajské Trojice pochopitelné absonitním bytostem

Prostřednictvím mechanismu evolučního Božstva je Vesmírný Otec plně zapojen do úžasného a udivujícího aktu soustředění osobnosti a mobilizace energie božských hodnot reality konečnosti, absonity a dokonce absolutna na příslušných vesmírných smyslových úrovních.

První tři osobnosti Božstva Ráje, existující ve věčné minulosti—Vesmírný Otec, Věčný syn a Nekonečný Duch—budou ve věčné budoucnosti doplněny empirickým aktualizováním přidružených evolučních Božstev—osobnostmi Boha Nejvyššího, Boha Konečného a pravděpodobně Boha Absolutního.

Bůh Nejvyšší a Bůh Konečný, kteří se nyní vyvíjejí v empirických vesmírech, nejsou existencionální —nejsou věční v minulosti, ale jsou věční pouze v budoucnosti, v určeném čase a prostoru a transcendentálně podmíněné věčnosti. Oni jsou Božstva s nejvyšším, největším a možná nejvýše-největším vybavením, ale mají zkušenosti s historií vzniku vesmíru. Nikdy nebudou mít konec, ale začínali jako osobnosti. Oni jsou skutečným aktualizováním věčného a nekonečného potenciálu Božstva, ale oni sami o sobě nejsou ani neomezeně věční, ani nekoneční.

X. BŮH ABSOLUTNÍ

Existuje celá řada vlastností věčné reality Božstva Absolutního, které nemohou být v plném rozsahu vysvětleny časově-prostorové konečné mysli, ale aktualizace Boha Absolutního bude důsledkem sjednocení druhé empirické Trojice—Absolutní Trojice. Její vznik bude znamenat empirické uskutečnění absolutní božskosti, sjednocení absolutních významů na absolutních úrovních; ale my si nejsme jisti, zdali se jedná o zahrnutí všech absolutních hodnot, protože jsme nikdy nebyli informováni o tom, že Podmíněné Absolutno je rovnocenné Nekonečnosti. Osudy, ležící za úrovní konečného, jsou spojeny s absolutními významy a nekonečnou duchovností, a bez obou těchto neuskutečněných realit nemůžeme vytvořit absolutní hodnoty.

Pochopení a dosažení Boha Absolutního je cílem všech superabsonitních bytostí, ale potenciál osobnosti a energie Božstva Absolutního přesahuje naše vnímání a my se rozpakujeme hovořit o takových realitách, které jsou tak daleko vzdáleny empirické aktualizaci.

XI. TŘI ABSOLUTNA

Když sloučená mysl Vesmírného Otce a Věčného Syna, působící v Bohu Aktivním, uskutečnila vytvoření božského a středního vesmíru, Otec dosáhl vyjádření své myšlenky ve slově svého Syna a v činnosti jejich Společného Jednatele odělením své přítomnosti v Havoně od potenciálů nekonečnosti. A tyto neodhalené potenciály nekonečnosti zůstávají prostorově ukryté v Neomezeném Absolutnu a božsky zahalené v Božstvu Absolutníma současně se tato dvě Božstva stávají jedním v působení Vesmírného Absolutna—neodhalenou jednotou Rajského Otce v nekonečnosti.

Jak účinnost kosmické síly, tak i účinnost duchovní síly jsou v procesu postupného odhalování a uskutečňování, poněvadž obohacení všech druhů reality je ovlivněno empirickým růstem a vzájemným vztahem mezi empirickým poznáváním a existencionální podstatou Vesmírného Absolutna. Na základě vyrovnaného působení Vesmírného Absolutna, První Zdroj a Střed rozšiřuje sféry působení empirické energie,   spojuje se se svými evolučním tvory a dosahuje rozšíření empirického Božstva na Nejvyšší, Konečnou a Absolutní úroveň.

Když není možné rozlišit v plném rozsahu Božské Absolutno od Neomezeného Absolutna, jejich předpokládaná společná činnost, nebo koordinovaná přítomnost je označena jako akt Vesmírného Absolutna.

1. Božstvo Absolutní se zdá být všemocným aktivátorem, zatímco Neomezené Absolutno se jeví jako vševýkonný mechanizátor vrcholově sjednoceného a maximálně koordinovaného vesmíru vesmírů, dokonce všech vesmírů již vytvořených, vznikajících, anebo všech co budou teprve vytvořeny.

Božstvo Absolutní nemůže reagovat, nebo alespoň nereaguje, na žádnou vesmírnou situaci způsobem, který by byl pod úrovní absolutna. Každá reakce Božstva Absolutního na jakoukoliv danou situaci se zdá, že je provedena pro blaho všech stvořených věcí a bytostí, ale ne jenom v jejich přítomném stavu existence, ale také vzhledem k nekonečným možnostem v celé budoucí věčnosti.

Božstvo Absolutní je ten potenciál, který byl oddělen od totální, nekonečné reality rozhodnutím svobodné vůle Vesmírného Otce a v mezích kterého probíhají všechny božské aktivity—jak existencionální, tak i empirické. Toto Podmíněné Absolutno je protipólem Neomezeného Absolutna, ale Vesmírné Absolutno, obsahující všechen absolutní potenciál, je superdoplňkem pro obě Absolutna.

2. Neomezené Absolutno je neosobní, mimobožské a neboží. Proto Neomezené Absolutno postrádá osobnost, božskost a všechna práva stvořitele. Ani fakt ani pravda, ani zkušenost ani zjevení, ani filozofie ani sféra absonity nedovedou proniknout k podstatě a charakteru tohoto Absolutna, které nemá ve vesmíru žádná omezení.

Ujasněme si to, že Neomezené absolutno je pozitivní realita prostupující velkým vesmírem a zřejmě, se stejnou prostorovou přítomností, se rozšiřuje dál do oblastí silových aktivit a předmateriálních evolucí v ohromujících rozlohách prostorových oblastí, které leží za hranicemi sedmi supervesmírů. Neomezené Absolutno není pouhý negativní filozofický pojem, který je založený na předpokladech metafyzických sofistik týkající se univerzálnosti, nadřazenosti a převahy nepodmíněné a neomezené podstaty. Neomezené Absolutno je positivní vesmírnou nadvládou v nekonečnosti; tato nadvláda je neomezená v prostoru a v síle, ale je určitě podmíněna přítomností života, mysli, ducha a osobnosti a ještě více je podmíněna reakcemi vůle a účelnými nařízeními Rajské Trojice.

Jsme přesvědčeni o tom, že Neomezené Absolutno není nediferencovaným a všude se rozšiřujícím vlivem, který je buď srovnatelný s panteistickým pojetím metafyziky, nebo  někdy s éterickými hypotézami vědy. Neomezené Absolutno je neohraničeno v aspektu síly a podmíněno Božstvem, ale my nechápeme plně vztah tohoto Absolutna k duchovním realitám vesmírů.

3. Vesmírné Absolutno—my logicky vyvozujeme, že bylo nevyhnutelným důsledkem absolutně dobrovolného činu Vesmírného Otce: rozdělení vesmírných realit do božích a nebožích— udělení či neudělení status osobnosti—hodnot. Vesmírné Absolutno je jevem Božstva svědčící o rozptýlení napětí vyvolané dobrovolným činem takto se oddělující vesmírné reality, a které působí jako společný koordinátor těchto souhrnů existencionálních potenciálních možností.

Přítomnost napětí ve Vesmírném Absolutnu znamená vyrovnání rozdílnosti mezi boží realitou a neboží realitou spočívající v odtržení dynamiky svobodné vůle božskosti od nehybnosti neomezené nekonečnosti.

Stále si pamatujte: Potenciální nekonečnost je absolutní a neoddělitelná od věčnosti. Skutečná nekonečnost v čase nemůže nikdy být ničím jiným, než částečnou a proto musí být neabsolutní; a ani nekonečnost skutečné osobnosti nemůže být absolutní, kromě toho, když je v neomezeném Božstvu. A je to tento rozdíl potenciálu nekonečnosti v Neomezeném Absolutnu a Božstvu Absolutním, který dělá Vesmírné Absolutno věčným a tímto vytváří kosmické podmínky pro materiální vesmíry v prostoru a duchovní podmínky pro konečné osobnosti v čase.

Konečnost může spolužít v kosmu současně s Nekonečností pouze proto, že asociační přítomnost Vesmírného Absolutna tak dokonale vyrovnává napětí mezi časem a věčností, konečností a nekonečností, realitou potenciální a realitou skutečnou, Rájem a prostorem, člověkem a Bohem. Asociačně Vesmírné Absolutno vytváří totožnost oblasti progresivně evoluční reality existující v čase a prostoru a subnekonečného projevu Božstva ve vesmírech za hranicemi času a prostoru.

Vesmírné Absolutno je potenciál staticky-dynamického Božstva, které se může funkčně realizovat jako konečno-absolutní hodnoty na úrovních času a věčnosti a jako možnost společného empiricko-existencionálního přístupu. Tento nepochopitelný aspekt Božstva může být statický, potenciální a asociační, ale není empiricky tvořivý, nebo evoluční ve vztahu k inteligentním bytostem působících nyní v hlavním vesmíru.

Absolutno. Dvě Absolutna— podmíněné a neomezené—ačkoliv z pohledu myslících tvorů se mohou očividně jevit odlišně ve svých funkcích, jsou dokonale a božsky spojena ve Vesmírném Absolutnu a Vesmírným Absolutnem. V konečném součtu a v výsledném začlenění, všichni tři jsou jedním Absolutnem. Na subnekonečných úrovních jsou funkčně odlišena, ale v nekonečnosti jsou JEDEN.

My nikdy nepoužíváme výraz Absolutno jako popření něčeho, nebo jako odmítnutí všeho. Ani nepovažujeme Vesmírné Absolutno jako sebe určující, jakési panteistické a neosobní Božstvo. Ve všem, co patří k vesmírné osobnosti, je Absolutno přesně limitováno Trojicí a ovládáno Božstvem.

XII. TROJICE

Původní a věčná Rajská Trojice je existencionální a byla nezbytná. Tato nikdy nezačínající Trojice byla neodmyslitelně spojena s faktem oddělení osobního a neosobního svobodným, ničím nespoutaným rozhodnutím Otce a realizovaným tehdy, když jeho osobní vůle sladila tyto zdvojené reality prostřednictvím mysli. Trojice posthavonského období jsou empirické—jsou nedílnou součástí ve vytvoření dvou subabsolutních a evolučních úrovní energeticky-osobního projevu ve velkém vesmíru.

Rajská Trojice—věčné spojení Božstev Vesmírného Otce, Věčného Syna a Nekonečného Ducha—je existencionální v realitě, ale její veškerý potenciál je empirický.Proto tato Trojice tvoří jedinou realitu Božstva zahrnující nekonečnost, a proto dochází k vesmírným jevům aktualizace Boha Nejvyššího, Boha Konečného a Boha Absolutního.

První a druhá empirická Trojice—Trojice posthavonského období—nemohou být nekonečné, protože obsahují odvozená Božstva, Božstva vyvinutá cestou empirické aktualizace realit, stvořených, nebo vzniknuvších díky existencionální Rajské Trojici.Nekonečnost božskosti je neustále obohacována, ne-li rozšiřována, konečnou a absonitní zkušeností tvorů a Stvořitele.

Trojice jsou pravdami vztahu a fakta společného projevu Božstva. Činnosti Trojice zahrnují reality Božstva a reality Božstva stále usilují o ztělesnění a projevení se v osobnosti. Bůh Nejvyšší, Bůh Konečný a dokonce i Bůh Absolutní jsou proto božskou nevyhnutelností. Tato tři empirická Božstva byla potenciální v existencionální Trojici—Rajské Trojici, ale jejich objevení se ve vesmíru jako energetické osobnosti je částečně závislé na jejich vlastním empirickém působení v energetických vesmírech a v energetických osobnostech a částečně na dosažených empirických úrovních Stvořitelů a Trojic posthavonského období.

Dvě empirické Trojice posthavonského období, Konečná a Absolutní, se nyní plně neprojevují; jsou v procesu vesmírné realizace. Tato přidružená Božstva mohou být popsána následovně:

1. Konečná Trojice, nyní se nachází ve stadiu vývoje a nakonec se bude skládat z Nejvyšší Bytosti, Nejvyšších Stvořitelů a absonitních Architektů Hlavního Vesmíru—těch jedinečných vesmírných plánovačů, kteří nejsou ani stvořitelé ani tvorové. Bůh Konečný se nakonec nevyhnutelně zenergetizuje a ztělesní v důsledku Božského sjednocení této empirické Konečné Trojice v rozšiřující se aréně téměř neohraničeného hlavního vesmíru.

2. Absolutní Trojice—druhá empirická Trojice—nyní se nachází v procesu aktualizace a bude složena z Boha Nejvyššího, Boha Konečného a neodhaleného Vykonavatele Vesmírného Osudu. Tato Trojice působí na obou úrovních—osobní a nadosobní a dokonce sahá až k hranicím neosobní úrovně a její sjednocení v univerzálnost udělá Absolutní Božstvo empirickým.

KonečnáTrojice naplňuje své empirické sjednocování, ale my opravdu zpochybňujeme takovou možnost plného sjednocení Absolutní Trojice. Nicméně, naše pojetí věčné Rajské Trojice je stále platnou připomínkou, že trinitizováním Božstva se může dosáhnout něčeho, co je jinak nedosažitelné; a z toho důvodu předpokládáme, že se někdy objeví Nejvyšší-Konečný a možné trinitizování-realizování Boha Absolutního.

Filozofové vesmírů postulují Trojici Trojic—existencionálně-empirickou Trojicí Nekonečnosti, ale nejsou schopni předvídat její ztělesnění; pravděpodobně by se mohla rovnat osobě Vesmírného Otce na pojmové úrovni JÁ JSEM. Ale bez ohledu na toto všechno je prvotní Rajská Trojice potenciálně nekonečná, protože Vesmírný Otec je skutečně nekonečný.

POZNÁMKA

Při sestavování následujících dokumentů líčících osobnost Vesmírného Otce a vlastnosti jeho Rajských společníků a také při pokusu popsat dokonalý střední vesmír a sedm obíhajících supervesmírů, my budeme vedeni mandátem supervesmírných vládců, který nám přikazuje, abychom ve veškerém našem úsilí odhalit pravdu a sladit nezbytné znalosti, dávali přednost nejvyšším existujícím lidským pojmům, které se vztahují k vysvětlovaným tématům. Naprosté odhalení můžeme použít pouze tehdy, když vysvětlovaný pojem nemá a neměl odpovídající vyjádření v lidské paměti.

Následující planetární odhalení boží pravdy trvale zahrnují nejvyšší existující pojmy duchovních hodnot jako součást nového a zvětšeného souladu planetárního vědění. Proto, při vytváření tohoto vyprávění o Bohu a jeho vesmírných společnících, jsme vybrali jako základ pro tyto kapitoly více než jeden tisíc lidských pojmů představující ty nejušlechtilejší a nejpokročilejší planetární vědomosti duchovních hodnot a vesmírných významů. V těch případech, kdy tyto lidské pojmy, shromážděné od Bohaznalých smrtelníků minulosti a přítomnosti, jsou nedostačující pro popsání pravdy tak, jak je nám nařízeno ji odhalit, my je budeme bez váhání doplňovat a pro tento účel budeme vycházet z naší vlastní, vyšší znalosti reality a božskosti Rajských Božstev a míst jejich pobytu—transcendentních vesmírů.

My jsme si plně vědomi složitosti našeho úkolu; připouštíme nemožnost dokonale přeložit jazyk božských a věčných pojmů do symbolů jazyka konečných pojmů smrtelné mysli. Ale my víme , že v lidské mysli spočívá fragment Boha a že s lidskou myslí setrvává Duch Pravdy a my ještě víme, že tyto duchovní síly společně usilují pomoci materiálnímu člověku pochopit realitu duchovních hodnot a porozumět filozofii vesmírných významů. Ale ještě s větší jistotou víme, že tyto duchovní síly Božské Přítomnosti jsou schopny pomoci člověku přijmout všechny pravdy přispívající ke zvětšení trvale se vyvíjející reality osobní náboženské zkušenosti—uvědomění si Boha.

[Sestaveno Božským Radou Orvontonu, představeným sboru supervesmírných osobností, přidělených na Urantii vylíčit pravdu o Rajských Božstvech a vesmíru vesmírů.]

Foundation Info

Verze pro tiskVerze pro tisk

Urantia Foundation, 533 W. Diversey Parkway, Chicago, IL 60614, USA
Tel: +1-773-525-3319; Fax: +1-773-525-7739
© Urantia Foundation. All rights reserved