Kapitola 112 Přežití osobnosti

   
   Red Jesus Text: On | Vypnuto    Paragraph Numbers: On | Vypnuto
Verze pro tiskVerze pro tisk

Kniha Urantia

Kapitola 112

Přežití osobnosti

EVOLUČNÍ planety jsou sféry původu člověka—výchozí světy vzestupné cesty smrtelníků. Váš odrazový bod je Urantia; tady vy a váš božský Ladič Myšlení jste sloučeni v dočasném spojení. Byli jste obdarováni dokonalým průvodcem; proto, jestli upřímně poběžíte závod v čase a dosáhnete konečného cíle víry, epochální odměna bude vaše; budete navěky spjati s vašim vnitřním Ladičem. Potom začne váš skutečný život, vzestupný život, do kterého je váš současný smrtelný stav pouhým vestibulem. Potom začne vaše vznešená a progresivní mise konečných ve věčnosti, která se před vámi rozprostírá. A ve všech těchto po sobě jdoucích epochách a stadiích evolučního růstu zůstává část vás absolutně nezměněna a tou je osobnost─neměnnost uprostřed změn.

Ačkoliv by bylo troufalé pokusit se definovat osobnost, může se ukázat prospěšným popsat některé z věcí, které jsou známé o osobnosti:

1. Osobnost je ta hodnota v realitě, která je udělena samotným Vesmírným Otcem, nebo Společným Činitelem v jeho zastoupení.

2. Může být udělena každému živému energetickému systému, který obsahuje mysl, nebo ducha.

3. Není úplně spoutána okovy dřívější příčinnosti. Je relativně tvořivá, nebo vzájemně tvořivá.

4. Když je udělena evolučním materiálním tvorům, nutí ducha snažit se ovládnout energii-hmotu prostřednictvím mysli.

5. Přestože osobnost postrádá identitu, je schopna sjednotit identitu každého živého energetického systému.

6. Projevuje pouze kvalitativní reakci na okruh osobnosti na rozdíl od tří energií, které projevují jak kvalitativní, tak i kvantitativní reakci na gravitaci.

7. Osobnost je neměnná v přítomnosti změn.

8. Je schopna dát dárek Bohu─na základě svobodné vůle se věnovat vykonávání vůle Boha.

9. Je charakterizována morálností─vědomím relativity vztahu s jinými lidmi. Rozlišuje úrovně chování a vybírá si mezi nimi.

10. Osobnost je unikátní, absolutně unikátní: je unikátní v čase a prostoru; je unikátní ve věčnosti a v Ráji; je unikátní při udělení─neexistují žádné duplikáty; je unikátní v každém okamžiku existence; je unikátní ve vztahu k Bohu─on nedělá žádné rozdíly mezi jednotlivci, ale ani je neslučuje, protože jsou neslučitelní─jsou asociovatelní, ale ne hromadní.

11. Osobnost reaguje bezprostředně na přítomnost jiné osobnosti.

12. Je to jediná věc, kterou je možno přidat k duchu, což demonstruje nadřazenost Otce vevztahu k Synovi. (Mysl není nutno přidávat k duchu).

13. Osobnost může přežít smrt smrtelníka s identitou v přežívající duši. Ladič a osobnostjsou neměnní; vztah mezi nimi (v duši) není ničím jiným než změnou, pokračující evolucí; a jestli tato změna (růst) skončí, skončí duše.

14. Osobnost si je unikátně vědoma času a to je něco jiného, než chápání času myslí, nebo duchem.

1. Osobnost a realita

Osobnost je udělena Vesmírným Otcem jeho tvorům jako potenciálně věčná dispozice. Takový božský dar je určen pro působení na početných úrovních a po sobě následujících vesmírných situacích, sahajících od nízkých konečných po nejvyšší absonitní, dokonce za hranice absolutna. Tímto způsobem osobnost funguje na třech kosmických rovinách, nebo ve třech vesmírných fázích:

1. Funkční status. Osobnost působí stejně účinně v lokálním vesmíru, v supervesmíru a ve středním vesmíru.

2. Smysl statusu. Osobnost funguje účinně na konečných a absonitních úrovních a také zasahuje do absolutní úrovně.

3. Hodnota statusu. Osobnost se může empiricky realizovat v progresivních materiálních, morontiálních a duchovních oblastech.

Osobnost má zdokonalený rozsah kosmického prostorového působení. Rozměry konečné osobnosti jsou tři a zhruba fungují takto:

1. Délka představuje směr a povahu rozvoje─postup prostorem a v souladu s časem─evoluce.

2. Vertikální hloubka obsahuje organické sklony a postoje─měnící se úrovně sebe vyjádření a všeobecný fenomén reakce na prostředí.

3. Šířka zahrnuje oblast koordinace, asociace a organizace individuálnosti.

Typ osobnosti, udělený smrtelníkům Urantie má potenciální schopnost sedmi rozměrů sebe vyjádření, nebo osobní realizace. Tři takové rozměrové jevy jsou uskutečnitelné na konečné úrovni, tři na absonitní úrovni a jeden na absolutní úrovni. Na subabsolutních úrovních je tento sedmý rozměr, nebo rozměr celistvosti je empiricky poznatelný jako fakt osobnosti. Tento nejvyšší rozměr představuje asociovatelné absolutno a přestože není nekonečný má rozměrový potenciál pro subnekonečné proniknutí na absolutní úroveň.

Konečné rozměry osobnosti se vztahují ke kosmické délce, hloubce a šířce. Délka označuje význam; hloubka znamená hodnotu; šířka obsahuje vhled─schopnost prožít nezvratitelné vědomí kosmické reality.

Na morontiální úrovni jsou všechny tyto konečné rozměry materiální úrovně značně rozšířeny a jsou uskutečnitelné některé nové rozměrové hodnoty. Všechny tyto zvětšené rozměrové zkušenosti morontiální úrovně jsou úžasně skloubeny s nejvyšším rozměrem, čili rozměrem osobnosti, prostředním vlivu mota a také v důsledku přispění morontiální matematiky.

Mnohým potížím, se kterými se setkávají smrtelníci při zkoumání lidské osobnosti, by bylo možno se vyhnout, kdyby lidský tvor pamatoval na to, že rozměrové úrovně a duchovní úrovně nejsou sladěny v empirické realizaci osobnosti.

Život je opravdu proces, který probíhá mezi organizmem (individuálností) a jeho prostředím. Osobnost předává tomuto spojení organismu s prostředím hodnotu své identity a významy souvislosti. Tudíž je nutno vidět, že fenomén podnět-reakce není pouhým mechanickým procesem, protože osobnost působí v této celé situaci jako činitel. Vždy platí pravda, že mechanizmy jsou přirozeně pasivní; organizmy jsou svojí podstatou aktivní.

Fyzický život je proces, probíhající ani ne tolik v organizmu, jako mezi organizmem a prostředím. A každý takový proces má tendenci vytvářet a zakládat organické modely reakcí na prostředí. A všechny takové zavádějící modely velmi ovlivňují výběr cíle.

Je to mysl, jejímž prostřednictvím vnitřní „já“ a prostředí navazují smysluplný kontakt. Schopnost a ochota organizmu vytvářet takové významné kontakty s prostředím (reakce na podnět) vyjadřují postoj celé osobnosti.

Osobnost nemůže příliš dobře fungovat v izolaci. Člověk je svojí podstatou společenský tvor; je ovládán potřebou sounáležitosti. Doslovnou pravdou je: „Žádný člověk nežije pro sebe.“

Ale pojem osobnosti jako smyslu celého žití a fungování tvora má mnohem větší význam, než sjednocení vztahů; znamená to sloučení všech faktorů reality, jakož i sladění vztahů. Mezi dvěma subjekty existují vztahy, ale tři či více subjektů potřebují systém a takový systém je mnohem víc než jenom rozšířeným, nebo složitějším vztahem. Toto rozlišení je důležité, protože v kosmickém systému individuální členové nejsou spojeni jeden s druhým, kromě vztahu k celku a skrze individualitu celku.

V lidském organizmu souhrn jeho částí vytváří jeho obraz─individualitu─ale takový proces nemá v žádném případě nic společného s osobností, která je sjednotitelem všech těchto faktorů v jejich vztahu ke kosmickým realitám.

Při seskupování jsou částice přidávány; v systémech jsou částice utříděny. Systémy jsou důležité kvůli své organizaci─rozmístěným hodnotám. V dobrém systému jsou všechny faktory v kosmické poloze. Ve špatném systému buď něco chybí anebo je na nesprávném místě─v nepořádku. V lidském systému je to osobnost, která slučuje všechny druhy činnosti a naopak, přidává jim hodnotné vlastnosti identity a tvořivosti.

2. Vnitřní „Já“

Při zkoumání individuálnosti by bylo prospěšné si zapamatovat že:

1. Fyzické systémy jsou podružné.

2. Intelektuální systémy jsou koordinovány.

3. Osobnost je dominující.

4. Vnitřní duchovní síla je potenciálně řídící.

Ve všech koncepcích o individuálnosti by se mělo připustit, že první přichází fakt a až potom jeho hodnocení a vysvětlení. Lidské dítě nejdříve žije a potom myslí o svém životě. V kosmickém systému pochopení předchází předvídání.

Vesmírný fakt Boha, který se stává člověkem, navždy změnil všechny významy a hodnoty lidské osobnosti. Láska, v pravém smyslu tohoto slova, znamená vzájemný ohled všech osobností, ať lidských nebo božských, anebo lidských a božských. Části vnitřního „já“ mohou působit různými způsoby─myslet, cítit, chtít─ale pouze sjednocené vlastnosti celé osobnosti jsou zaměřeny na uvážlivé jednání; a všechny tyto síly jsou spojeny s duchovní schopností smrtelné mysli, když člověk upřímně a nesobecky miluje jinou bytost, lidskou, nebo božskou.

Všechny koncepce smrtelníků o realitě jsou založeny na hypotéze o realitě lidské osobnosti; všechny koncepce nadlidských realit jsou založeny na zkušenosti lidské osobnosti s kosmickými realitami určitých, s člověkem spojených, duchovních entit a božských osobností. Všechno neduchovní v lidské zkušenosti, kromě osobnosti, je prostředkem k cíli. Každý opravdový vztah smrtelného člověka s druhými osobami─lidskými nebo božskými─je sám o sobě prostředkem k cíli. A dosažení takové sounáležitosti s osobností Božstva je věčným cílem vzestupu vesmírem.

Vlastnictví osobnosti vymezuje člověka jako duchovní bytost, protože soulad individuálnosti a vědomí osobnosti jsou dary nad-materiálního světa. Samotný fakt, že smrtelný materialista může popírat existenci nad-materiálních realit, sám o sobě dokazuje přítomnost a působení duchovní syntézy a kosmického vědomí v jeho lidské mysli.

Existuje obrovská kosmická propast mezi hmotou a myšlenkou a tato propast je nezměřitelně mnohem větší mezi materiální myslí a duchovní láskou. Vědomí, mnohem méně sebeuvědomění, nemůže být vysvětleno žádnou teorií o mechanické elektronické asociaci, nebo materiálních energetických jevech.

S mírou úsilí mysli dospět k elementární analýze reality, hmota přestává existovat v materiálních smyslech, ale může ještě zůstávat věcnou v mysli. Když duchovní vhled usiluje o takovou realitu, která zůstává po zmizení hmoty a snaží se dospět k její elementární analýze, ona se ztratí do mysli, ale vhled ducha může stále vnímat kosmické reality a nejvyšší hodnoty duchovní podstaty. Obdobně věda uvolňuje místo filozofii, zatímco filozofie musí ustoupit závěrům, vycházejících z opravdové duchovní zkušenosti. Myšlení podléhá moudrosti a moudrost se ztrácí v osvícené a hloubavé víře.

Ve vědě lidské „já“ zkoumá materiální svět; filozofie zkoumá toto zkoumání materiálního světa; víra, opravdová duchovní zkušenost, je empirické poznání kosmické reality zkoumání zkoumání celé této relativní syntézy energetických substancí času a prostoru. Vytvořit filozofii vesmíru výhradně na materializmu znamená ignorovat fakt, že všechny materiální věci byly nejprve pochopeny jako reálné ve zkušenosti lidského vědomí. Zkoumatel nemůže být předmětem zkoumání; posouzení vyžaduje určitý stupeň abstrahování od předmětu posuzování.

V čase, myšlení vede k moudrosti a moudrost vede k víře; ve věčnosti, víra vede k moudrosti a moudrost ústí v nekonečnost myšlení.

Předpoklad jednotnosti vyvíjejícího se „já“ spočívá ve vlastnostech jeho ustavujících faktorů: základních energií, hlavních tkání, důsledného chemického řízení, nejvyšších idejí, nejvyšších motivů, nejvyšších cílů a božského ducha, poskytnutého Rájem─tajemství sebeuvědomění duchovní podstaty člověka.

Účelem kosmické evoluce je dosáhnout jednotu osobnosti prostřednictvím stále se zvyšujícího vlivu ducha─vědomá reakce na zásady a vedení Ladiče Myšlení. Osobnost, jak lidská, tak i nadlidská, je charakterizována vrozenou kosmickou vlastností, kterou možno nazvat „evolucí ovládání“─rozšíření kontroly jak nad sebou, tak i nad svým prostředím.

Vzestupující, bývalá lidská osobnost prochází přes dvě důležitá stadia vzrůstajícího vědomého ovládání svého „já“ ve vesmíru:

1. Před-konečná, neboli Boha-hledající zkušenost, která spočívá v rozšiřování seberealizace prostřednictvím rozvoje a uskutečňování individuálnosti společně s řešením kosmických problémů a následného ovládnutí vesmíru.

2. Post-konečná, neboli Boha-odhalující zkušenost tvořivého rozšiřování seberealizace skrze empirické odhalování Nejvyšší Bytosti a Boha hledající bytosti, které ještě nedosáhly božských úrovní podobnosti Boha.

Sestupující bytosti dosáhnout podobných zkušeností prostřednictvím svých různorodých vesmírných činností v době, kdy se snaží rozšířit schopnost poznávat a vykonávat božské vůle Nejvyššího, Konečného a Absolutního Božstva.

Během fyzického života je materiální „já“, egoistická podstata lidské individuálnosti, závislá na stálé funkci materiálního životního prostředku, na nepřetržité existenci nesouměrné vyváženosti energií a intelektu toho, co se na Urantii nazývá životem. Ale individualita mající hodnotu přežití, individualita, která může přesáhnout zkušenost smrti, se může vyvinout jen za předpokladu, že sídlo individuálnosti vyvíjející se osobnosti přejde z přechodného životního prostředku─materiálního těla─do trvalé a nesmrtelné podstaty morontiální duše a dál na takové úrovně, na kterých duše splyne s duchovní realitou a dosáhne její status. Takový reálný přechod od materiální spojitosti k poznání morontiální existence je výsledkem upřímnosti, vytrvalosti a stálosti rozhodnutí člověka, hledajícího Boha.

3. Fenomén smrti

Urantijci obecně znají pouze jeden druh smrti─fyzický zánik životních energií. Ale ve skutečnosti existují tři druhy smrti, které se týkají přežití osobnosti:

1. Duchovní smrt (smrt duše). Jestliže smrtelný člověk s konečnou platností odmítl věčný život, jestliže podle společného názoru Ladiče a přeživšího serafa byl prohlášen za duchovně neschopného a morontiálně nezpůsobilého, pak takové koordinované doporučení je zaregistrováno na Uverse a když Cenzorové a jejich reflexní spolupracovníci ověří tato zjištění, vládci Orvontonu ihned přikážou okamžité uvolnění vnitřního Monitoru. Ale toto uvolnění Ladiče žádným způsobem neovlivňuje povinnosti osobního či skupinového serafa, starajícího se o tohoto jedince, kterého opustil jeho Ladič. Tento druh smrti je ve svém smyslu konečný bez ohledu na dočasné pokračování živých energií fyzického a intelektuálního mechanizmu. Z kosmického hlediska je smrtelník již mrtvý; pokračující život pouze svědčí o trvalosti materiální síle kosmických energiích.

2. Intelektuální smrt (smrt mysli). Když životně důležité okruhy, spojené s činností vyšších pomocných duchů, jsou narušeny kvůli vychýlení intelektu, nebo v důsledku částečného rozkladu mechanizmu mozku a jestliže takové stavy dosáhnout kritického bodu nenapravitelnosti, vnitřní Ladič je okamžitě odvolán a vrací se do Diviningtonu. V archívech vesmíru je smrtelná osobnost považována za mrtvou kdykoliv základní myšlenkové okruhy lidské vůle-jednání byly zničeny. A toto je smrt bez ohledu na pokračující činnost živého mechanizmu fyzického těla. Tělo bez mysli, mající vlastní vůli, není již více lidské, ale v souladu s předchozí volbou lidské mysli duše takového jedince může přežít.

3. Fyzická smrt (smrt těla a mysli). Když smrt přemůže lidskou bytost, Ladič zůstává v hradbách mysli do té doby, dokud ona nepřestane fungovat jako intelektuální mechanizmus, to znamená přibližně do té chvíle, kdy měřitelné energie mozku skončí své rytmické životodárné pulsace. Po tomto rozkladu Ladič opouští mizející duši stejně nenuceně, jak do ní před lety vstoupil a vrací se přes Uversu do Diviningtonu.

Po smrti se materiální tělo vrací do světa přírody, ze kterého vzešlo, ale dva nemateriální faktory přeživší osobnosti přetrvávají: před-existenciální Ladič Myšlení s kopií paměti o prožitém smrtelném životě odchází na Divinington, kde také zůstává, v péči strážce osudu, nesmrtelná duše zemřelého člověka. Tyto aspekty a formy duše, tyto kdysi kinetické, ale nyní statické formy individuálnosti, jsou nezbytné pro znovu zosobnění osobnosti na morontiálních světech; a je to opětné sjednocení Ladiče a duše, které znovu sestaví přeživší osobnost a vrátí vám vaše vědomí ve chvíli morontiálního probuzení.

Těm, kdo nemají osobní serafské ochránce, spolehlivě a odborně poslouží skupinoví opatrovatelé a uchovají individuálnost a vzkřísí osobnost. Serafové jsou pro znovu sestavení osobnosti nepostradatelní.

Po smrti Ladič Myšlení dočasně ztrácí osobnost, ale ne individuálnost; lidský chráněnec dočasně ztrácí individuálnost, ale ne osobnost; na obytných světech se oba znovu spojí do věčné entity. Po odchodu ze země se tam Ladič Myšlení nikdy nevrátí jako bytost, ve které dříve pobýval; osobnost se nikdy neprojevuje bez lidské vůle; a lidská bytost bez Ladiče po smrti nikdy neprojevuje aktivní individualitu, nebo žádným způsobem nenavazuje kontakt s živými bytostmi země. Takové bezLadičové duše jsou zcela a absolutně bez vědomí v době dlouhého či krátkého spánku smrti. Nemůže dojít k žádnému projevu jakéhokoliv typu osobnosti, nebo navázání komunikace s jinými osobnostmi, dokud není završen proces vzkříšení. Ti, kteří jdou do obytných světů, nemají dovoleno poslat zprávy zpět svým milovaným na Urantii. Ve všech vesmírech se uplatňuje zásada, že taková komunikace během probíhajícího soudního období je zakázána

4. Ladiči po smrti

Když nastane smrt materiální, intelektuální či duchovní podstaty člověka, Ladič se rozloučí se svým smrtelným hostitelem a odchází na Divinington. Pomocí reflexního systému se vytvoří spojení mezi dohlížiteli na řídících správách v hlavních centrech lokálního vesmíru a supervesmíru a Monitor je odstraněn z registru pod stejným číslem, pod kterým byl zaregistrován při svém vstupu do oblastí času.

Určitým, ne zcela pochopitelným způsobem, Univerzální censoři jsou schopni získat verzi lidského života, tak jak je obsažena v Ladičově přesné kopii duchovních hodnot a morontiálních významů mysli v místě jeho bývalého pobytu. Cenzoři jsou schopni si přisvojit Ladičovu verzi přeživšího charakteru a duchovních vlastností zemřelého člověka a všechny tyto údaje, společně se serafskými záznamy jsou k dispozici pro předložení, když nastane čas soudu nad daným jedincem. Tyto informace se také použijí pro potvrzení těch supervesmírných mandátů, které umožňují určitým vzestupným bytostem začít okamžitě morontiální život po fyzické smrti smrtelného těla a odejít na obytné světy ještě před formálním završením planetárního soudního období.

Po fyzické smrti, s výjimkou jedinců přenesených z živých lidí, odchází uvolněný Ladič ihned na domovní sféru Divinington. Co se přesně děje na takovém světě v době očekávání faktického znovu se objevení přeživšího smrtelníka závisí především na tom, zdali lidská bytost vystoupí na obytné světy na základě svého osobního práva, anebo počká na periodické svolání přeživších spících bytostí dané planetární epochy.

Jestli smrtelný partner náleží do skupiny, jejíž členové budou vzkříšeni na konci soudního období, Ladič se nevrátí ihned na obytný svět, na kterém proběhla jeho předchozí služba, ale vybere si podle své volby některý z následujících dočasných úkolů:

1. Bude přijat do řad zmizelých Monitorů, aby vykonával neznámou službu.

2. Bude přidělen na určitou dobu na zkoumání systému Ráje.

3. Bude přijat do jedné z mnoha vzdělávacích škol Diviningtonu.

4. Bude umístěn na určitý čas jako studující pozorovatel na jednu z dalších šesti duchovních sfér, které tvoří okruhy Rajských světů Otce.

5. Bude přidělen do poselské služby Osobních Ladičů.

6. Bude pracovat jako mimořádný instruktor na školách Diviningtonu, které jsou zaměřeny na přípravu Monitorů, patřících do skupiny nezkušených.

7. Bude přiřazen k vybrané skupině světů, na kterých je pravděpodobnost potřeby služby v případě, že tam nastane důvodná příčina věřit, že lidský partner může odmítnout věčný život.

Jestliže vás zastihne smrt a vy jste v tu chvíli na třetím, nebo vyšším okruhu a tudíž máte přiděleného osobního strážce osudu a jestliže konečná kopie záznamu o přeživším charakteru, předloženého Ladičem, je bezvýhradně schválena strážcem osudu—jestliže jak seraf, tak i Ladič v zásadě souhlasí s každým údajem svých životních záznamů a svých doporučeních—jestliže Univerzální Cenzoři a jejich reflexní spolupracovníci na Uverse potvrdí tyto podklady a udělají to jednoznačně a bez výhrad, tak v tom případě Věčně Moudří okamžitě odešlou přes komunikační okruhy mandát pokročilého postavení do Salvingtonu a na základě tohoto příkazu tribunály Vládce Nebadonu nařídí okamžitý převoz přeživší duše do sálů vzkříšení morontiálních světů.

Jestliže lidský jedinec přejde do věčného života bez prodlení, Ladič, podle mých informací, se zaregistruje na Diviningtonu, pokračuje do Rajské přítomnosti Vesmírného Otce, pak se ihned vrátí a je přijat Osobními Ladiči supervesmíru a lokálního vesmíru, obdrží ocenění hlavního Osobního Monitoru Diviningtonu a potom okamžitě nastává „uskutečnění přechodu identity“ a poté je přijat do třetího období na obytném světě v aktuální formě osobnosti, připravené pro přijetí přeživší duše pozemského smrtelníka, v té formě, jak byla navržena strážcem osudu.

5. Přežití lidského „Já“

Individuálnost je kosmická realita, ať materiální, morontiální nebo duchovní. Fakt osobitosti je poskytnut Vesmírným Otcem, působícím v sobě i mimo sebe, nebo skrze své početné vesmírné představitele. Říci, že bytost je osobitá, znamená přiznat relativní individualizaci takové bytosti v rámci kosmického organismu. Živý kosmos je téměř nekonečně integrované seskupení reálných jednotek, z nichž každá je relativně podmíněna osudu celku. Ale ty z nich, které jsou osobitými, byly obdařeny skutečnou možností volby─přijmout tento osud, nebo ho odmítnout.

To, co pochází od Otce, je jako Otec věčné a to přesně platí o osobnosti, kterou Bůh vám dává podle své vlastní svobodné vůle, což se také vztahuje na Ladiče Myšlení─skutečný fragment Boha. Lidská osobnost je věčná, ale ve vztahu k individuálnosti je podmíněnou věčnou realitou. Objevši se ve vůli Otce, osobnost dosáhne úrovně Božstva, ale člověk se musí rozhodnout, zdali bude či nebude přítomen při dosažení takového osudu. Nebude-li taková volba učiněna, osobnost dosahuje empirického Božstva přímo, stává se částí Nejvyšší Bytosti. Tento cyklus je předem určen, ale účast člověka v něm je dobrovolná, osobní a empirická.

Individuálnost smrtelné bytosti je přechodným, život trvajícím, stavem ve vesmíru; je reálná pouze tehdy, pokud si osobnost zvolí stát se trvalým jevem ve vesmíru. Toto je zásadní rozdíl mezi člověkem a energetickým systémem: energetický systém nemůže nikdy přestat působit, nemá možnost volby; ale člověk má všechno pro to, aby si zvolil svůj vlastní osud. Ladič je opravdu cesta k Ráji, ale člověk sám se musí držet této cesty svým vlastním rozhodováním, svojí svobodnou volbou.

Lidské bytosti mají identitu pouze v materiálním smyslu. Takové schopnosti „já“ jsou vyjádřeny materiální myslí, působící v energetickém systému intelektu. Když se řekne, že člověk má identitu, je to uznání toho, že má okruh mysli, který je podřízen rozhodování a výběru vůle lidské osobnosti. Ale toto je materiální a čistě dočasný projev, stejně jako je lidské embryo přechodným pasivním stadiem lidského života. Z kosmické perspektivy se lidské bytosti rodí, žijí a umírají v relativně krátkém časovém okamžiku; jsou pomíjivé. Ale osobnost smrtelného člověka prostřednictvím své vlastní volby má sílu přenést místo své identity z pomíjivého systému materiálního intelektu do vyššího systému morontiální duše, která ve spojení s Ladičem Myšlení vytvoří nový prostředek pro projev osobnosti.

A právě tato schopnost volby─vesmírný znak svobodné vůle tvorů─je to, co vytváří největší příležitost člověka a jeho nejvyšší kosmickou odpovědnost. Na mravní integritě svobodné vůle člověka závisí věčný osud budoucího konečného; na čistotě svobodné vůle smrtelné bytosti závisí božský Ladič při vytváření věčné osobnosti; na svědomitosti rozhodnutí smrtelníka vykonávat vůli Vesmírného Otce závisí uskutečnění nového vzestupujícího syna; na stálosti a moudrosti rozhodnutí a činů člověka závisí aktuálnost empirické evoluce Nejvyšší Bytosti.

Ačkoliv dříve či později růst osobnosti musí dosáhnout kosmických okruhů, jestliže však ne vaší vinou neštěstí času a překážky materiálního bytí vám zabrání zvládnout tyto úrovně na vaší domovské planetě a jestliže vaše záměry a touhy mají hodnotu věčného života, v takovém případě jsou vydána rozhodnutí o prodloužení zkušební doby. Bude vám poskytnut dodatečný čas, během kterého se můžete osvědčit.

Jestliže někdy vzniknou pochybnosti o oprávněnosti postupu lidské identity na obytné světy, vesmírné vlády vždy rozhodnou v osobní prospěch daného jedince; oni bez otálení povýší takovou duši do statusu přechodné bytosti, zatímco pokračují v pozorování formulujícího se morontiálního záměru a duchovního cíle. Takhle je zajištěna božská spravedlnost a božskému milosrdenství je poskytnuta další příležitost pro rozšíření své péče.

Vlády Orvontonu a Nebadonu nevyžadují absolutní dokonalost v podrobné přípravě univerzálního plánu znovu zosobnění smrtelníků, ale požadují a trvají na projevu trpělivosti, tolerance, porozumění a soucitného pochopení. My raději přijmeme risk vzpoury, než přivolat nebezpečí, že jeden tápající smrtelník z jakéhokoliv evolučního světa bude připraven o věčnou radost pokračovat na vzestupné pouti.

Tohle neznamená, že lidské bytosti, navzdory prvnímu odmítnutí, se budou těšit z druhé příležitosti, vůbec ne. Ale značí to, že všichni tvorové s vlastní vůlí se dočkají jedné pravdivé možnosti udělat jednu nezvratnou, vědomou a závěrečnou volbu. Nejvyšší Soudy vesmírů neupřou žádné bytosti, která neučinila konečnou a vyčerpávající věčnou volbu, status osobnosti; duši člověka se musí a bude jí dáno bohatě a dostatečně příležitostí pro prokázání svého opravdového záměru a skutečného cíle.

Když duchovnější a kosmicky pokročilejší smrtelníci zemřou, dostanou se okamžitě na obytné světy; obecně toto opatření účinkuje u těch, kteří mají k sobě přidělené osobní serafské ochránce. Ostatní smrtelníci mohou být zadrženi do vynesení soudního rozhodnutí nad nimi, načež mohou pokračovat na obytné světy, nebo mohou být přiřazeni k řadám přeživších spících smrtelníků, kteří budou znovu-zosobněni hromadně na konci nynějšího planetárního soudního období.

Existují dvě úskalí, která ztěžují moje snahy vysvětlit přesně co se s vámi stane při smrti, co se stane s přeživším vy, které je odlišné od odcházejícího Ladiče. Jedno z těchto úskalích spočívá v nemožnosti přenést na vaši úroveň chápání adekvátní popis procesu, probíhajícího na pomezí fyzických a morontiálních světů. Druhé je způsobeno omezeními, uloženými nebeskými řídícími orgány Urantie v mém pověření jako odhalovatele pravdy. Je mnoho zajímavých podrobností, o kterých by bylo možno povídat, ale já je na doporučení mých přímých planetárních nadřízených neposkytnu. Ale v rámci mého oprávnění mohu říci jen tolik:

Existuje něco reálné, něco v evoluci člověka, něco dodatečného k Tajemnému Monitoru, co přežívá smrt. Tato nová entita je duše a přežívá smrt jak vašeho fyzického těla, tak i vaší materiální mysli. Tato entita je společným dítětem sloučeného života a snah vaší lidské podstaty ve spojení s božskou podstatou, Ladičem. Toto dítě lidského a božského rodiče představuje přežívající prvek zemského původu─morontiální „já“, nesmrtelná duše.

Toto dítě trvajícího významu a přežívající hodnoty je v naprostém bezvědomí během období, oddělující smrt od znovu zosobnění a je v péči serafského strážce osudu po celou tuto dobu čekání. Po smrti nebudete fungovat jako vědomá bytost dokud nenabudete nové morontiální vědomí na obytných světech Satanie.

Ve smrti je funkční identita, spojená s lidskou osobností, přerušena kvůli zastavení životního pohybu. Ačkoliv lidská osobnost přesahuje své ustavující části, je na nich závislá pro uchování funkční identity. Zastavení života zničí fyzické mozkové struktury, nezbytné pro činnost mysli a rozpad mysli znamená konec smrtelného vědomí. Vědomí daného tvora se nemůže potom znovu objevit dokud se nevytvoří takové kosmické podmínky, které umožní této stejné lidské osobnosti opět působit ve vztahu s živou energií.

Během přechodu přeživších smrtelníků z rodného světa na obytné světy, ať již prodělají znovu obnovení osobnosti ve třetím termínu, nebo vzestoupí při skupinovém vzkříšení, je informace o ustanovení osobnosti pečlivě chráněna archanděly na jejich světech, které mají speciální zaměření. Tyto bytosti nejsou opatrovatelé osobnosti ( na rozdíl od serafských strážců, pečujících o duši), ale je nicméně pravdou, že každý identifikovatelný faktor osobnosti se nachází v bezpečné úschově u těchto spolehlivých opatrovatelů přeživších smrtelníků. Pokud se jedná o přesné místo pobytu smrtelné osobnosti v období mezi smrtí a vzkříšením, to my nevíme.

Místo, které umožňuje znovu-zosobnění osobnosti, je umístěno v morontiálních sálech vzkříšení přijímacích planet lokálního vesmíru. Tady, v těchto komorách sestavení života, dohlížející orgány poskytují takové spojení vesmírné energie─morontiální, intelektuální a duchovní─které umožňuje obnovit vědomí spící přeživší bytosti. Znovu sestavení ustavujících částí bývalé materiální osobnosti obsahuje:

1. Zhotovení vhodné formy, morontiální typ energie, ve které nová přeživší bytost může vytvořit kontakt s neduchovní realitou a v rámci které může být zapojena morontiální varianta kosmické mysli.

2. Návrat Ladiče k čekajícímu morontiálnímu tvoru. Ladič je věčným opatrovatelem vaší vzestupující identity; váš Monitor je absolutní zárukou toho, že vy a ne jiná vůle obsadí morontiální formu, vytvořenou pro probuzení vaší osobnosti. A Ladič bude přítomen při znovu sestavení vaší osobnosti, aby znovu na sebe převzal roli průvodce, vedoucího vaše přeživší „já“ k Ráji.

3. Když jsou tyto nezbytné elementy pro znovu-zosobnění shromážděny, serafský opatrovatel potenciálnosti spící nesmrtelné duše, za pomoci četných kosmických osobností, vloží tuto morontiální entitu do čekající morontiální intelektuálně-tělesné formy a současně vydává toto evoluční dítě Nejvyššího do věčného svazku s čekajícím Ladičem. Tím se završí znovu-zosobnění, znovu obnovení paměti, vnímání a vědomí─identita.

Fakt znovu-zosobnění spočívá v tom, že probouzející se lidské „já“ převezme zapojenou morontiální fázi nově vyčleněné kosmické mysli. Fenomén osobnosti závisí na stálosti osobitých reakcí jedince na vesmírné prostředí, což může být pouze uskutečněno prostřednictvím mysli. Individuální „já“ přetrvává navzdory nepřetržitým změnám všech faktorů, vytvářejících toto „já“. Ve fyzickém životě se změna projevuje pozvolně; v době smrti a po znovu-zosobnění je proměna okamžitá. Opravdová realita každé individuálnosti (osobnosti) je schopna citlivě reagovat na vesmírné podmínky pomocí neustálé proměny svých ustavujících částí; stagnace nevyhnutelně končí smrtí. Lidský život je nekonečnou proměnou faktorů života, spojených stálostí neměnné osobnosti.

A když se takto probudíte na obytných světech Jerusemu, budete změněni natolik, vaše duchovní proměna bude tak velká, že kdyby nebylo Ladiče Myšlení a strážce osudu, kteří v plné míře spojí váš nový život v nových světech s vaším starým životem na prvním světě, měli byste zpočátku potíže při spojování nového morontiálního vědomí s přežívající pamětí vaší předchozí individuálnosti. Bez ohledu na trvalost osobité individuálnosti se mnoho z toho, co se týká vašeho smrtelného života, zpočátku zdá jako mlhavý a nejasný sen. Ale čas vyjasní mnoho smrtelných asociací.

Ladič Myšlení ve vás oživí a obnoví pouze takové vzpomínky a zkušenosti, které se stanou nepostradatelnou součástí vaší vesmírné pouti. Jestli byl Ladič partnerem v evoluci čehokoliv v lidské mysli, pak tyto hodnotné zkušenosti přežijí ve věčném vědomí Ladiče. Ale většina vašeho uplynulého života a jeho vzpomínek, které nemají žádný duchovní význam, nebo morontiální hodnotu, zanikne s materiálním mozkem; většina materiální zkušenosti zmizí jako jednorázové lešení, které již neslouží svému účelu ve vesmíru poté, když vám umožnilo přejít na morontiální úroveň. Ale osobnost a vztahy mezi osobnostmi nejsou nikdy lešením; smrtelná paměť o osobních vztazích má kosmickou hodnotu a přetrvá. Na obytných světech budete znát a budete znám a víc než to, budete si pamatovat vaše bývalé druhy z krátkého, ale poutavého života na Urantii a oni si budou pamatovat vás.

6. Morontiální „Já“

Tak, jako se motýl objeví z housenky, tak se pravá lidská osobnost poprvé objeví na obytných světech bez svého předchozího oblečení, materiálního těla. Morontiální cesta v lokálním vesmíru je spojena s nepřetržitým povyšováním mechanizmu osobnosti─od začínající morontiální úrovně existence duše po konečnou morontiální úroveň vzrůstající duchovnosti.

Je značně obtížné vás informovat o formách vaší morontiální osobnosti, které vám budou dány pro vzestup lokálním vesmírem. Budete obdarováni morontiálními modely projevu osobnosti a to jsou vklady, přesahující schopnosti vašeho chápání. Ačkoliv takové formy jsou zcela přirozené, nejsou to energetické systémy, které znátenyní. Nicméně, plní stejný účel na světech lokálního vesmíru jaký plnila vaše materiální těla na planetách lidí.

Do jisté míry vzhled materiální tělesné formy odpovídá charakteru osobnosti; fyzické tělo, do určitého rozsahu, odráží něco z vrozené povahy osobnosti. Ještě více se to projevuje u morontiální formy. Ve fyzickém životě mohou být smrtelníci zvenčí krásní i když uvnitř jsou nepěkní; v morontiálním životě a postupně na jeho vyšších úrovních forma osobnosti se bude měnit přímo podle charakteru vnitřního obsahu. Na duchovní úrovni vnější forma a vnitřní povaha se začínají přibližovat k úplnému ztotožnění, které se stále více a více zdokonaluje na vyšších a vyšších duchovních úrovních.

V morontiálním stavu je vzestupný smrtelník obdařen nebadonskou modifikací kosmické mysli Hlavního Ducha Orvontonu. Smrtelný intelekt jako takový zaniknul, přestal existovat jako lokalizovaná vesmírná entita stranou nediferencovaných okruhů mysli Tvořivého Ducha. Ale významy a hodnoty smrtelné mysli nezanikly. Určité aspekty mysli přetrvávají v přeživší duši; určité empirické hodnoty bývalé lidské mysli jsou v držení Ladiče a v archívech lokálního vesmíru jsou záznamy o lidském životě jak byl prožit v těle, společně s určitými živými svědectvími, uloženými v početných bytostech, které jsou spojeny se závěrečným hodnocením vzestupného smrtelníka─od serafů k Univerzálním Cenzorům a pravděpodobně ještě dál, až k Nejvyššímu.

Vůle tvora nemůže existovat bez mysli, ale přetrvává přes ztrátu materiálního intelektu. V době bezprostředně po přežití je vzestupující osobnost do značné míry vedena profily charakteru, zděděnými z lidského života a nově se objevujícím působením morontiální moty. A tito průvodci morontiálního jednání plní svoji funkci v prvních stádiích morontiálního života až do objevení se moronitální vůle jako plnohodnotného volního projevu vzestupující osobnosti.

V lokálním vesmíru nepůsobí žádné vlivy srovnatelné se sedmi pomocnými duchy v lidské existenci. Morontiální mysl se musí vyvinout přímým kontaktem s kosmickou myslí, jelikož tato kosmická mysl byla modifikována a přeměněna tvořivým zdrojem intelektu lokálního vesmíru─Božským Pečovatelem.

Před smrtí je smrtelná mysl vědomě nezávislá na přítomnosti Ladiče; pro to, aby taková mysl mohla fungovat, pomocný duch potřebuje pouze přiřazený typ materiální energie. Ale morontiální duše, zbavena mechanizmu materiální mysli, není schopna zachovat vědomí sebe sama bez Ladiče, protože přesáhla úroveň pomocných duchů. Nicméně, tato rozvíjející se duše má trvalý charakter, získaný z rozhodnutích své předchozí mysli, které pomáhali pomocní duchové. A tento charakter se stává živou pamětí poté, jak jsou jeho profily aktivovány vracejícím se Ladičem.

Zachování paměti je důkazem zachování identity původní individuálnosti; toto je velmi důležité pro plné sebeuvědomění, což je nezbytné pro pokračování a rozvoj osobnosti. Ti smrtelníci, vzestupující bez Ladičů potřebují pro obnovení lidské paměti pokyny a rady od svých serafských společníků; jinak morontiální duše smrtelníků, splynutých s Duchem, nejsou limitovány. Obrazy paměti přetrvávají v duši, ale tyto obrazy vyžadují přítomnost bývalého Ladiče, aby se staly okamžitě použitelnými jako trvalá paměť. Bez Ladiče je zapotřebí hodně času, aby přeživší smrtelník znovu posoudil, znovu si uvědomil a znovu nabyl paměť a vědomí významů a hodnot předchozí existence.

Duše hodna přežití věrně odráží jak kvalitativní, tak i kvantitativní jednání a motivace materiálního intelektu─předchozího sídla individuálnosti. Při výběru pravdy, krásy a dobra smrtelná mysl vstupuje na před-morontiální vesmírnou cestu pod dohledem sedmi pomocných duchů mysli, sjednocených pod vedením ducha moudrosti. Následně, po završení sedmi okruhů před-morontiálního dosažení, spojení daru morontiální mysli s myslí, nacházející se pod dohledem pomocných duchů, je začátkem před-duchovní, čili morontiální cesty vzestupu lokálním vesmírem.

Když tvor opouští svoji rodnou planetu zanechává za sebou pomocné duchy a stává se výhradně závislý na morontiálním intelektu. Když vzestupná bytost opouští lokální vesmír dosáhla již duchovní úrovně existence, převyšujíc morontiální úroveň. Tato nově vznikající duchovní entita pak začíná reagovat na přímou podporu kosmické mysli Orvontonu.

7. Splynutí s Ladičem

Splynutí s Ladičem Myšlení poskytne osobnosti věčné reality, které byly předtím pouze potenciální. Z těchto nových schopností je možno zmínit následující: ustálení vlastnosti božskosti, zkušenost a paměť uplynulé věčnosti, nesmrtelnost a jedna z fází podmíněné potenciální absolutnosti.

Po ukončení vaší pozemské cesty v přechodné formě se probudíte na březích lepšího světa a posléze budete spojeni s vašim věrným Ladičem ve věčném objetí. A toto splynutí představuje tajemství spojení Boha a člověka, tajemství konečné evoluce tvora, ačkoliv je věčnou skutečností. Splynutí je tajemstvím duchovní sféry Ascendingtonu, ale žádný tvor, s výjimkou těch, kteří prožili splynutí s duchem Božstva, není schopen pochopit opravdový význam skutečných hodnot, které se sjednotí tehdy, když individuálnost tvora času se navždy spojí s duchem Rajského Božstva.

Splynutí s Ladičem se obvykle uskuteční během pobytu vzestupné bytosti v jeho lokálním vesmíru. Může k němu dojít na rodné planetě jako překročení přirozené smrti; může nastat na kterémkoliv obytném světě, nebo v hlavním centru soustavy; může být také odloženo až do doby pobytu v souhvězdí; a v některých případech může být završeno až tehdy, kdy je vzestupná bytost v hlavním řídícím centru lokálního vesmíru.

Po splynutí s Ladičem již nic neohrozí věčnou cestu takové osobnosti. Nebeské bytosti jsou dlouze prověřovány během jejich dlouhodobé zkušenosti, ale smrtelníci projdou relativně krátkou a intenzivní zkouškou na evolučních a morontiálních světech.

Splynutí s Ladičem nikdy nenastane, dokud nebude zveřejněno supervesmírné prohlášení o tom, že lidská podstata se s konečnou a nezvratnou platností rozhodla pro věčnou cestu. Oznámení takového splynutí znamená pro splynutou osobnost to, že může časem opustit hranice lokálního vesmíru a pokračovat do hlavního řídícího centra supervesmíru, odkud se, v daleké budoucnosti, poutník času vydá oserafován na dlouhý let do středního vesmíru Havony a na cestu k Božstvu.

Na evolučních světech je individuálnost materiální; ve vesmíru je věcí a jako taková je podmíněna zákonům materiální existence. Je faktem času a je citlivá na jeho proměny. Tady musí být rozhodnutí o věčném životě vyjádřena. V morontiálním stavu individuální „já“ se stává novou a trvanlivější vesmírnou realitou a jeho pokračující růst je založen na jeho vzrůstajícím slaďování s vesmírnými okruhy mysli a ducha. Tady jsou nyní rozhodnutí o věčném životě schvalována. Když „já“ dosáhne duchovní úroveň, stává se trvalou hodnotou ve vesmíru a tato nová hodnota je založena na faktu, že rozhodnutí o věčném životě byla přijata, fakt, který byl potvrzen věčným splynutím s Ladičem Myšlení. A dosažením statusu opravdové vesmírné hodnoty se tvor stává potenciálně svobodným při hledání nejvyšší vesmírné hodnoty─Boha.

Takové splynuté bytosti mají ve svých vesmírných reakcích dvojí podstatu: jsou samostatnými morontiálními jedinci, podobající se serafům a jsou také bytostmi s potenciálem dosáhnout řádu Rajských konečných.

Ale splynutý jedinec je ve skutečnosti jednou osobností, jednou bytostí, jejíž celistvost není možno analyzovat žádnou vesmírnou inteligencí. Po schválení tribunály lokálního vesmíru, od nejnižšího k nejvyššímu, z nichž ani jeden nebyl schopen odlišit člověka od Ladiče, jednu část od druhé, budete představeni Vládci Nebadonu, Otci vašeho lokálního vesmíru. A tady, prostřednictvím té samé bytosti, jejíž tvořivé otcovství v tomto vesmíru času udělalo možným fakt vašeho života, vám bude uděleno pověření, opravňující vás pokračovat časem ve vaší supervesmírné cestě při hledání Vesmírného Otce.

Získal vítězný Ladič osobnost díky skvělé službě člověku, anebo statečný člověk nabyl nesmrtelnost prostřednictvím upřímného snažení stát se podobným Ladiči? Ani to první, ani to druhé; ale oni společnými silami dosáhli evoluce člena jednoho z unikátních řádů vzestupných osobností Nejvyššího, osobnosti, která bude vždy prospěšná, spolehlivá a výkonná─kandidáta pro další růst a rozvoj, neustále směřujícího směrem nahoru a neutuchajícího ve svém nebeském vzestupu, dokud nepřekoná sedm okruhů Havony, aby se potom tato bývalá duše pozemského původu s úctou postavila před Vesmírného Otce a poznala jeho skutečnou osobnost.

Po celou dobu tohoto velkolepého vzestupu je Ladič Myšlení božskou zárukou budoucí a plné duchovní stabilizace vzestupujícího smrtelníka. Mezitím přítomnost svobodné vůle smrtelné bytosti poskytuje Ladiči věčnou cestu pro vysvobození božské a nekonečné podstaty. Nyní se dvě tyto identity stávají jednou; žádná událost v čase nebo ve věčnosti nemůže nikdy rozdělit člověka a Ladič; jsou nerozdělitelní, splynuti na věčnost.

Na světech splynutí s Ladičem je osud Tajemného Monitoru stejný s osudem vzestupného smrtelníka─ je to Rajský Sbor Konečnosti. A ani Ladič, ani smrtelník nemohou dosáhnout tohoto unikátního cíle bez dokonalé spolupráce a věrné pomoci jeden druhému. Toto výjimečné partnerství je jedním z nejpoutavějších a nejúžasnějších ze všech kosmických jevů této vesmírné epochy.

Od chvíle splynutí s Ladičem má vzestupná bytost status evolučního tvora. Člověk byl nejdříve obdařen osobností a proto předstihuje Ladiče ve všech záležitostech, týkajících se uznání osobnosti. Rajským centrem takové splynuté bytosti je Ascendington, ne Divinington a toto unikátní spojení Boha a člověka se považuje za vzestupného smrtelníka po celou dobu cesty do Sboru Konečnosti.

Když jednou Ladič splyne se vzestupným smrtelníkem, číslo tohoto Ladiče je vyškrtnuto ze seznamů supervesmíru. Co se stane se seznamy Diviningtonu to já nevím, ale domnívám se, že registr tohoto Ladiče je přenesen na tajné okruhy vnitřních soudů Grandfandy, výkonného vedoucího Sboru Konečnosti.

Splynutí s Ladičem znamená to, že Vesmírný Otec splnil svůj slib darovat sám sebe svým materiálním tvorům; naplnil svůj příslib a završil plán věčného poskytování božskosti lidem. Nyní nastává doba lidského úsilí realizovat a uskutečnit bezmezné možnosti, spočívající v nebeském partnerstvím s Bohem, které bylo takto vytvořeno.

Současný známý osud přeživších smrtelníků je dosažení Rajského Sboru Konečnosti; toto je také osudový cíl pro všechny Ladiče Myšlení, kteří vytvořili věčné spojení se svými smrtelnými souputníky. V současné době Rajští koneční vykonávají po celém velkém vesmíru celou řadu činností, ale my všichni se domníváme, že ve vzdálené budoucnosti budou mít jiné a mnohem významnější úkoly poté, až se sedm supervesmírů ustálí ve světle a životě a z konečného Boha s konečnou platností spadne tajemství, které nyní obklopuje toto Nejvyšší Božstvo.

Do určité míry jste byli seznámeni s organizací a personálem středního vesmíru, supervesmírů a lokálních vesmírů; bylo vám sděleno něco o charakteru a původu některých z mnoha osobností, které nyní řídí tato rozsáhlá stvoření. Také jste byli informováni o tom, že daleko za hranicemi velkého vesmíru, v první úrovni vnějšího prostoru, probíhá proces utváření obrovských galaxií. Při čtení této knihy jste se také dozvěděli to, že Nejvyšší Bytost časem odkryje svoji neodhalenou účelovou činnost v těchto zatím neprobádaných oblastech vnějšího prostoru; a také vám bylo sděleno to, že koneční Rajského sboru jsou empirickými dětmi Nejvyššího.

My si myslíme, že smrtelníci splynuti s Ladičem, společně se svými konečnými druhy, jsou určeni pro nějakou činnost v řízení vesmírů první úrovně vnějšího prostoru. My nemáme sebemenší pochybnost o tom, že v daný čas se tyto obrovské galaxie stanou obydlenými vesmíry. A stejným způsobem jsme přesvědčeni o tom, že mezi správci těchto vesmírů budou Rajští koneční, jejichž přirozená podstata je kosmickým důsledkem spojení tvora a Tvořitele.

Jaké dobrodružství! Jaká romantika! Gigantické stvoření bude řízeno dětmi Nejvyššího, těmi zosobněnými a polidštěnými Ladiči, kteří se spojili se smrtelníky a zvěčnili je, těmi tajemnými slučováními a věčnými spojeními nejvyššího známého projevu podstaty Prvotního Zdroje a Středu a nejnižší formy rozumového života, schopného pochopit a dosáhnout Vesmírného Otce. My předpokládáme, že takové sloučené bytosti, taková partnerství Tvořitele a tvora, se stanou vynikajícími vládci, jedinečnými správci a moudrými a citlivými vůdčími osobnostmi všech a jakýchkoliv forem inteligentního života, který může vzniknout ve všech těchto budoucích vesmírech první úrovně vnějšího prostoru.

Pravda je taková, že vy smrtelníci jste pozemského, živočišného původu; vaše tělo je opravdu prach. Ale, jestliže budete opravdu chtít, skutečně toužit, tak s určitostí bude dědictví věků vaše a vy budete jednou sloužit ve vesmírech ve vašem skutečném postavení─jako děti Nejvyššího Boha poznání a jako boží synové Rajského Otce všech osobností.

[Představeno Osamělým Poslem Orvontonu.]

Foundation Info

Verze pro tiskVerze pro tisk

Urantia Foundation, 533 W. Diversey Parkway, Chicago, IL 60614, USA
Tel: +1-773-525-3319; Fax: +1-773-525-7739
© Urantia Foundation. All rights reserved