Kapitola 53 Luciferova vzpoura

   
   Red Jesus Text: On | Vypnuto    Paragraph Numbers: On | Vypnuto
Verze pro tiskVerze pro tisk

Koncept kopie

Kniha Urantia

Kapitola 53

Luciferova vzpoura

LUCIFER byl neobyčejně nadaným primárním Synem Lanonandekem vesmíru Nebadon. Měl zkušenosti ze služby v mnoha soustavách, byl vrchním poradcem své skupiny a vyznačoval se moudrostí, prozíravostí a výkonností. Lucifer byl 37-m členem svého řádu a při svém jmenování byl označen Melkísedeky jako jeden ze stovky nejschopnějších a nejnadanějších osobností své sedm set tisícové kategorie. Po takovém skvělém začátku, skrze zlo a pochybení, se svěřil hříchu a v současné době je jedním ze tří Vládců Soustavy vesmíru Nebadon, kteří podlehli egoistickým pohnutkám a rafinovaně klamným pocitům osobní svobody—odmítnutí vesmírné jednoty a pohrdání bratrskými povinnostmi, lhostejnosti ke kosmickým vztahům.

Ve vesmíru Nebadon, v oblasti vládnutí Krista Michaela, se nachází deset tisíc soustav obydlených světů. V celé historii Synů Lanonandeků, po celou dobu jejich působení v tisících takových soustavách a v hlavním centru vesmíru, pouze tři Vládci Soustavy odmítli vládu Syna Tvořitele.

1. Vůdcové vzpoury

Lucifer nebyl vzestupnou bytostí; byl vytvořen Synem lokálního vesmíru a bylo o něm řečeno: „Byl jsi ve všech směrech dokonalý ode dne tvého vytvoření dokud se v tobě neobjevila nečestnost“. Mnohokrát se radil s Nejsvrchovanějším Edentie. A Lucifer vládl „na svaté hoře Boží“, administrativní správě Jerusemu, protože byl vrchním správcem rozsáhlé soustavy, obsahující 607 obydlených světů.

Lucifer byl pozoruhodná bytost, výjimečná osobnost; v hierarchii vesmírné pravomoci stál hned za Nejsvrchovanějšími Otci souhvězdích. Přes jeho přečin, do poskytnutí Michaela na Urantii, Luciferovy podřízené správní orgány upustily od vyjádření svého nesouhlasu a pohrdání s jeho jednáním. Také archanděl Michaela, v době vzkříšení Mojžíše, „nevznesl proti němu obvinění, ale řekl jenom: „Soudce ti dává pokárání.“ V takových záležitostech soud náleží Věčně Moudrým, vládcům supervesmíru.

Dnes je Lucifer padlým a sesazeným Vládcem Satanie. Sobecká domýšlivost je největším neštěstím i pro povznesené osobnosti nebeského světa. Luciferovi bylo řečeno: „Tvoje krása způsobila tvoji pýchu; tvoje chytrost zkorumpovala tvoji moudrost.“ Váš dávný prorok viděl jeho smutné panství, když napsal: „Tak si spadnul z nebe, ó Lucifere, synu jitra! Tak jsi skončil ty, který ses odvážil zmást světy!“

Na Urantii je známo o Luciferovi velmi málo vzhledem k tomu, že on poručil svému prvnímu zástupci, Satanovi, aby prosazoval jeho záměr na vaší planetě. Satan byl členem stejné primární skupiny Lanonandeků, ale nikdy nepůsobil jako Vládce Soustavy; on se aktivně zapojil do Luciferovy vzpoury. „Ďábel“ není nikdo jiný, než Kaligastia, sesazený Planetární Princ Urantie a Syn sekundárního řádu Lanonandeků. V době, kdy byl Michael v lidském těle na Urantii, Lucifer, Satan a Kaligastia byli spolu spojeni, aby zmařili jeho misi poskytnutí. Ale jejich úmysl byl zcela neúspěšný.

Abaddon byl náčelníkem štábu Kaligastie. Přidal se ke vzpouře se svým pánem a od té doby je vůdcem rebelů na Urantii. Belzebub byl vůdcem nevěrných midbytostí, které se spojily se silami zrádného Kaligastii.

Časem se drak stal symbolickým znakem všech těchto hříšných individuí. Po triumfu Michaela „Gabriel sešel dolů ze Salvingtonu a spoutal draka (všechny vůdce vzpoury) na jednu epochu.“ O serafských vzbouřencích Jerusemu je napsáno: „A andělé, kteří nezůstali ve svém původním postavení, ale opustili svá vlastní obydlí, on zadržuje v celách tmy, aby byli souzeni ve velký den.“

2. Příčiny vzpoury

Lucifer a jeho první asistent Satan vládli na Jerusemu více než pět set let, když se v jejich srdcích začala rodit nespokojenost s Vesmírným Otcem a jeho Synem Michaelem, tehdejším místodržitelem lokálního vesmíru.

V soustavě neexistovaly žádné zvláštní nebo neobvyklé podmínky, které by dávaly podnět ke vzpouře, nebo by ji způsobily. My jsme přesvědčeni, že tato myšlenka se zrodila a zformovala v Luciferově mysli a že by podněcoval k takové vzpouře bez ohledu na to, kde by působil. Lucifer sdělil své záměry nejdříve Satanovi, ale trvalo mu to několik měsíců, než se mu podařilo zkorumpovat mysl svého schopného a skvělého spolupracovníka. Ale když se jednou rozhodl přistoupit na vzbouřenecké názory, stal se horlivým a nestoudným stoupencem „sebeuplatnění a svobody.“

Nikdo nikdy nevnuknul Luciferově mysli vzpouru. Myšlenka sebeuplatnění v opozici proti vůli Michaela a plánům Vesmírného Otce, tak, jak jsou uskutečňovány Michaelem, se zrodila v jeho vlastní mysli. Jeho vzájemný vztah se Synem Tvořitelem byl důvěrný a vždy srdečný. Nikdy předtím Lucifer, než povýšil svoji vlastní mysl, otevřeně nevyjádřil nespokojenost s řízením vesmíru. Přestože se neprojevil, již více než sto let standardního času Věčně Jednotní na Salvingtonu reflektovali do Uversy, že Luciferova mysl není zcela pokojná. Tato informace byla také sdělena Synu Tvořiteli a Otcům Souhvězdí Norlatiadek.

Po celou tuto dobu se Lucifer stával stále větším kritikem celého plánu vesmírného řízení, ale vždy celým svým srdcem vyznával věrnost Nejvyšším Vládcům. Poprvé projevil otevřeně svůj nesouhlas při příležitosti návštěvy Gabriela na Jerusemu pouze několik dnů před veřejným vyhlášením Deklarace Svobody Lucifera. Gabriel by natolik přesvědčen o neodvratitelném propuknutí vzpoury, že ihned odešel do Edentie, aby se poradil s Otci Souhvězdí o tom, jaká opatření by se měla použít v případě otevřené vzpoury.

Je velmi obtížné určit přesnou příčinu či příčiny, které nakonec vyvrcholily v Luciferovu vzpouru. My jsme si jisti jednou věcí a to je: jakékoliv příčiny to byly, měly svůj původ v Luciferově mysli. Musela to být vlastní pýcha, která přerostla v sebeklam, takže Lucifer opravdu přesvědčil sám sebe o tom, že jeho zamýšlená vzpoura bude nakonec prospěšná pro soustavu, ne-li pro vesmír. Jakmile mu jeho plány přinesly pocit zklamání a nebylo již pochyb o tom, že zašel příliš daleko, jeho svérázná a zlomyslná pýcha mu nedovolila se zastavit. V určitém bodě tohoto poznání se stal pokryteckým a špatný záměr se vyvinul do uváženého a úmyslného hříchu. Že tomu tak opravdu bylo je dokázáno následným chováním tohoto skvělého vůdce. Měl dostatečně dlouhou dobu, aby projevil lítost nad svým jednáním, ale zatím jenom několik jeho podřízených přijalo nabídnutou milost. Věčně Věrní Edentie, na žádost Otců Souhvězdí, mu osobně nabídli Michaelův plán na záchranu těchto vytrvalých rebelů, ale pokaždé byla milost Syna Tvořitele odmítnuta a odmítnuta se vzrůstajícím pohrdáním a arogancí.

3. Luciferův Manifest

Ať už byly první příčiny potíží v srdcích Lucifera a Satana jakékoliv, vedly nakonec ke vzpouře a byly zformulovány jako Deklarace Svobody Lucifera. Důvody vzbouřenců byly uvedeny ve třech bodech:

1. Reálnost Vesmírného Otce. Lucifer tvrdil, že Vesmírný Otec ve skutečnosti neexistuje, že fyzická gravitace a prostorová energie jsou přirozenou součástí vesmíru a že Otec je mýtus, vymyšlený Rajskými Syny, aby mohli vládnout vesmírům ve jménu Otce. Popíral, že osobnost je darem Vesmírného Otce. On také prohlašoval, že koneční mají tajnou dohodu s Rajskými Syny, jejichž cílem je klamat všechno tvorstvo, protože nikdy ve vesmírech nepředstavili jasně skutečnou osobnost Otce, jak je viditelná v Ráji. On považoval projevování úcty za nevědomost. Obvinění bylo všeobecné, děsivé a rouhačské. Je nepochybné, že právě tento zamaskovaný útok na konečné ovlivnil vzestupné obyvatele, nacházející se v tu dobu na Jerusemu, že vytrvali ve svém postoji a odmítli všechny návrhy vzbouřenců.

2. Vesmírná vláda Syna Tvořitele—Michaela. Lucifer chtěl pro lokální soustavy autonomii. Protestoval proti právu Michaela, Syna Tvořitele, vládnout v Nebadonu ve jménu hypotetického Rajského Otce a proti tomu, aby všechny osobnosti projevovaly oddanost tomuto neviditelnému Otci. On tvrdil, že celý plán uctívání byl chytrým výmyslem pro zveličení Rajských Synů. Byl ochoten uznat Michaela jako svého Tvořitele-otce, ale ne jako svého Boha a zákonného vládce.

Nejostřeji napadl právo Věčně Moudrých—„cizích potentátů“—zasahovat do záležitostí lokálních soustav a vesmírů. Tyto vládce nazval tyrany a uchvatiteli. Dokázal ovlivnit své stoupence natolik, že uvěřili, že žádný z těchto vládců by neměl vůbec jakkoliv zasahovat do čistě vnitřních pravidel, kdyby lidé a andělé měli odvahu trvat na svém a odvážně prosazovat svá práva.

Lucifer požadoval, aby vykonavatelé moci Věčně Moudrých byli zbaveni svých funkcí v lokálních soustavách, jestliže by se místní bytosti chtěly rozhodnou pro nezávislost. On trval na tom, že nesmrtelnost je vlastní osobnostem soustav, že vzkříšení je přirozené a automatické a že všechny bytosti by žily věčně, kdyby nebylo svévolných a neoprávněných rozhodnutí vykonavatelů moci Věčně Moudrých.

3. Kritika univerzálního plánu vzdělávání vzestupných smrtelníků. Lucifer tvrdil, příliš mnoho času a úsilí se vynakládá na tak důsledné učení vzestupných smrtelníků principům řízení vesmíru, principům, které on považoval za neetické a nepravdivé. Protestoval proti dlouhodobému programu přípravy smrtelníků prostoru pro nějaký neurčitý osud a poukazoval na přítomnost sboru konečných na Jerusemu jako na důkaz toho, že tito smrtelníci strávili věky přípravou pro nějaký osud, který je pouhým výmyslem. Výsměšně poukazoval na to, že konečné potkal osud o nic slavnější, než kdyby byli vráceni na nevyvinuté světy, podobné těm, ze kterých pocházejí. Prohlašoval, že přespříliš discipliny a dlouhotrvající výchova je jim na škodu a že jsou ve skutečnosti zrádci svých smrtelných druhů, protože se nyní spolupodílejí na programu, zotročující všechna tvorstva kvůli výmyslům o bájném věčném osudu vzestupných smrtelníků. Prosazoval, aby smrtelníci měli svobodu individuálního sebeurčení. Odmítl a odsoudil celý plán vzestupu smrtelníků tak, jak byl připraven Rajskými Božími Syny a podporován Nekonečným Duchem.

A s takovou Deklarací Svobody Lucifer odstartoval svoje orgie nejistoty a smrti.

4. Vypuknutí vzpoury

Manifest Lucifera byl vydán na výroční konkláve Satanie, konající se na skleněném moři za přítomnosti shromážděných obyvatel Jerusemu v poslední den roku, přibližně před dvěma sty tisíci lety času Urantie. Satan prohlásil, že uctívat by se měly všeobecné síly—fyzické, intelektuální a duchovní—ale, že oddanost by se měla projevovat pouze skutečnému a současnému vládci, Luciferovi, „příteli všech lidí a andělů a Bohu svobody.“

Sebeuplatnění se stalo válečným pokřikem Luciferovy vzpoury. Jeden z jeho hlavních argumentů bylo to, že když sebeurčení bylo dobré a správné pro Melkísedeky a jiné skupiny, bylo stejně dobré pro všechny řády myslících bytostí. Tvrdošíjně a urputně prosazoval „rovnost mysli“ a „bratrství myslících bytostí.“ Trval na tom, aby působení všech vlád bylo omezeno na jednotlivé planety a na jejich dobrovolné členství v konfederaci lokálních soustav. Veškerý jiný dohled odmítl. Slíbil Planetárním Princům, že budou vládnout světům jako nejvyšší vládci. Odsoudil umístění legislativních orgánů v hlavním centru souhvězdí a vyřizování soudních záležitostí v hlavním řídícím centru vesmíru. Tvrdil, že všechny tyto správní funkce by měly být soustředěny v hlavním centru soustavy a ustanovil svůj vlastní zákonodárný sbor a zřídil vlastní soudy pod pravomocí Satana. A nařídil, aby princové na odpadlických světech udělali totéž.

Všichni členové Luciferovy správní rady se hromadně přidali ke vzpouře a veřejně byli vzati pod přísahu, že budou vykonávat správní funkce v novém systému „osvobozených světů a soustav.“

I když byly již dříve v Nebadonu dvě vzpoury, byly ve velmi vzdálených souhvězdích. Lucifer tvrdil, že tato povstání nebyla úspěšná, protože většina myslících bytostí nenásledovala své vůdce. Hlásal, „vládu většiny“ a že „mysl je neomylná“. Je zřejmé, že svoboda, která mu byla dána vesmírnými vládci, posílila mnohá z jeho nezákonných tvrzeních. Postavil se na odpor všem svým nadřízeným; ale, oni si očividně vůbec nevšimli jeho počínání. Byla mu dána volnost jednání, aby pokračoval ve svém lákavém plánu bez omezení a bez překážek.

Všechna tato milostivá zpoždění spravedlnosti použil Lucifer jako důkaz neschopnosti vlády Rajských Synů zabránit vzpouře. Otevřeně pohrdal a povýšeně provokoval Michaela, Imanuela a Věčně Moudré a poukazoval na to, že když nenásledovala žádná akce proti němu, je to kladný důkaz toho, že vlády vesmírů a supervesmírů jsou neschopné.

Gabriel byl osobně přítomen během všech těchto zrádných opatřeních a pouze prohlásil, že v pravý čas promluví jménem Michaela a že všem bytostem je ponechána svobodná a ničím nerušená vlastní volba a že „Synové, vládnoucí ve jménu Otce, chtějí pouze takovou věrnost a oddanost, které jsou dobrovolné, upřímné a nezáludné“.

Luciferovi bylo dovoleno v plné míře sestavit a důkladně zorganizovat svoji povstaleckou vládu před tím, než se Gabriel vůbec pokusil protestovat proti právu na odtržení a zastavit šíření vzpoury. Ale Otcové Souhvězdí bezodkladně omezili působení těchto zrádných osobností do oblasti soustavy Satanie. Nicméně, doba tohoto otálení byla časem velké zkoušky a prověření věrnosti bytostí celé Satanie. Všude byl několik let zmatek a na obytných světech panovala velká nejistota.

5. Podstata konfliktu

Když v Satanii vypukla vzpoura, Michael požádal svého Rajského bratra Imanuela o radu. Po tomto důležitém rozhovoru Michael oznámil, že dodrží stejný postup, který uplatnil při řešení podobných nepokojů v minulosti—postoj nevměšování.

V době této a také v průběhu dvou předchozích vzpour nebyl v Nebadonu žádný absolutní a osobní svrchovaný vládce. Michael vládl božím právem jako zástupce Vesmírného Otce, ale ještě ne svým vlastním osobním právem. Ještě neměl završenu svoji cestu poskytnutí; ještě mu nebyla svěřena „veškerá moc na nebi i na zemi“.

Od vypuknutí vzpoury až do chvíle svého dosazení na místo svrchovaného vládce Nebadonu Michael nikdy nezakročil proti vzbouřencům Lucifera; téměř dvě stě tisíc let urantijského času mohli volně šířit svůj program. Nyní má Michael plnou moc a autoritu se s takovými výlevy nevěrnosti vypořádat včas a také rychle, ale pochybujeme o tom, že by tato jeho absolutní moc způsobila změnu v jeho postoji a že by jednal jinak, kdyby další takové vzpoury vypukly.

Když se Michael rozhodl nejít do přímého střetu s Luciferovou vzpourou, Gabriel shromáždil svůj osobní štáb na Edentii a po poradě s Nejsvrchovanějšími se rozhodl převzít vedení velkého množství věrných nebeských bytostí Satanie. Michael zůstal na Salvingtonu a Gabriel odešel do Jerusemu a usadil se na sféře, vyhrazené Otci—tomu stejnému Vesmírnému Otci, jehož osobnost Lucifer a Satan zpochybnil — a za přítomnosti shromážděného velkého počtu věrných osobností zobrazil znak Michaela, materiální symbol vlády Trojice ve všech tvořeních—tři azurově modré soustředné kruhy na bílém pozadí.

Symbolem Lucifera byla bílá zástava s jedním červeným kruhem, v jehož středu byl černě vyplněný kruh.

„Na nebesích byla válka; Michaelův velitel a jeho andělé bojovali proti drakovi (Lucifer, Satan a odpadlí princové); a drak a jeho rebelantští andělé bojovali proti nim, ale nezvítězili“. Tato „válka na nebesích“ nebyla fyzickým bojem, jak by takový konflikt mohl být vnímán na Urantii. V prvních dnech boje Lucifer nepřetržitě hlásal svoje názory v planetárním amfiteátru. Gabriel bez ustání poukazoval na faleš rebelů ze svého nedalekého hlavního stanoviště. Různé osobnosti, přítomné na sféře, které byly na pochybách a rozhodovaly se o svém postoji, střídavě navštěvovaly tyto diskuse, dokud nedospěly ke konečnému rozhodnutí.

Ale tato válka na nebesích byla velmi krutá a velmi reálná. I když se nepoužívají barbarské metody, tak typické pro fyzické boje na nevyvinutých světech, tento konflikt byl mnohem více smrtonosný; v materiálních bojích je v ohrožení materiální život, ale válka na nebesích ohrozila život věčný.

5. Věrný velitel serafů

V době mezi vypuknutím vzpoury a příchodem nového vládce soustavy se svým personálem bylo vykonáno četnými osobnostmi mnoho ušlechtilých a inspirujících činů, prokazujících oddanost a věrnost. Ale nejdojemnějším ze všech těchto odvážných činů bylo statečné jednání Manotii, zástupce velitele serafů v hlavním centru Satanie.

Když vypukla vzpoura na Jerusemu, hlavní velitel serafských armád se připojil k Luciferovi. Toto nepochybně vysvětluje, proč tak velký počet členů čtvrtého řádu, správních serafů soustavy, sešlo na scestí. Vůdce serafů byl duchovně zaslepen podmanivou osobností Lucifera; jeho okouzlující způsoby fascinovaly nižší řády nebeských bytostí. Ony si jednoduše nedokázaly představit, že by bylo možné, aby se taková oslnivá osobnost mohla mýlit.

Není tomu tak dávno, popisujíc své zkušenosti, spojené se začátkem Luciferovy vzpoury, Manotia řekl: „Ale, mojí nejradostnější chvílí byla vzrušující událost, spojená s Luciferovou vzpourou, když jsem, jako zástupce velitele serafů, odmítl zúčastnit se plánovaného útoku na Michaela; a mocní rebelové mne chtěli zničit svými společnými nastrojenými silami. Na Jerusemu bylo obrovské pozdvižení, ale žádnému z věrných serafů nebylo ublíženo.

Po zradě mého přímého nadřízeného bylo mojí povinností, jako zákonného správce rozbouřených záležitostí soustavy, převzít vedení značného počtu andělů Jerusemu. Dostalo se mně morální podpory od Melkísedeků a velkou pomoc jsem měl od většiny Materiálních Synů; opustila mně velká skupina členů mého vlastního řádu, ale byl jsem ohromně podporován vzestupnými smrtelníky Jerusemu.

Poněvadž jsme byli Luciferovým odtržením automaticky odpojeni od okruhů souhvězdí, byli jsme závislí na loajálnosti našeho informačního sboru, který odeslal zprávu o pomoc do Edentie ze sousední soustavy Rantulia; a zjistili jsme, že království řádu, věrnost intelektu a duchovní pravda silou svojí vlastní podstaty zvítězily nad vzpourou, nad prosazováním sebe sama a nad takzvanou osobní svobodou; byli jsme schopni pokračovat až do příchodu nového Vládce Soustavy, důstojného nástupce Lucifera. A bezprostředně poté jsem byl přidělen ke sboru Melkísedeků, nucených správců Urantie a převzal jsem výkonnou moc nad věrnými serafskými řády na světě zrádného Kaligastii, který začlenil svoji sféru do nově plánované soustavy – do sféry „osvobozených světů a emancipovaných osobností“, navržené v neslavné Deklaraci Svobody, vydané Luciferem v jeho výzvě ke „svobodu milujícím, svobodně myslícím a prozíravým bytostem špatně vládnoucích a nesprávně řízených světů Satanie“.

Tento anděl stále ještě slouží na Urantii jako zástupce hlavy serafů.

7. Historie vzpoury

Luciferova vzpoura zachvátila celou soustavu. Na stranu hlavního rebela přešlo třicet sedm povstaleckých Planetárních Princů se svými planetárními vládami. Pouze na Panoptii nedokázal Planetární Prince získat svůj lid pro vzpouru. Na tomto světě, pod vedením Melkísedeků, lidé vystoupili na podporu Michaela. Ellanora, mladá žena tohoto smrtelného světa, se chopila vedení lidských ras a ani jediná duše na tomto světě, zmítaném vnitřními problémy, nepřešla pod prapor Lucifera. A od té doby tito věrní lidé z planety Panoptia slouží na sedmém přechodném světě Jerusemu jako správci a stavitelé sféry Otce a jejích okolních sedmi nápravných světů. Panoptijci nejenom působí doslova jako opatrovatelé těchto světů, ale také vykonávají osobní příkazy Michaela na zkrášlení těchto sfér pro nějaké budoucí a neznámé použití. Oni vykonávají tuto práci, když tady pobývají na cestě do Edentie.

V průběhu celého tohoto období Kaligastia prosazoval na Urantii Luciferův záměr. Melkísedekové dovedně odporovali odpadlému Planetárnímu Princi, ale primitivní lid mladého a nevyvinutého světa bylo snadné oklamat vidinou nevázané svobody a falešnou představou o sebeuplatnění.

Veškerá propaganda na podporu vzpoury musela být prováděna osobně, protože vysílací služba a všechny ostatní způsoby meziplanetární komunikace byly přerušeny zásahem kontrolorů okruhů soustavy. Po vypuknutí samotného povstání byla celá soustava Satania odpojena od okruhů jak souhvězdí, tak i vesmíru. Během tohoto času byly všechny přicházející a odcházející zprávy vyřizovány serafskými speditéry a Osamělými Posly. Okruhy vzbouřených světů byly také vypnuty, aby Lucifer nemohl tímto způsobem šířit svůj hanebný záměr. A tyto okruhy nebudou obnoveny, dokud se hlavní rebel bude zdržovat na území Satanie.

Toto byla vzpoura Lanonandeků. Vyšší řády synovstva lokálního vesmíru se k Luciferovu odtržení nepřipojily, i když několik Nositelů Života, umístěných na rebelujících planetách, bylo poněkud ovlivněno vzpourou nevěrných princů. Žádný z Trinitarizovaných Synů nesešel z cesty. Melkísedekové, archandělé a Oslnivé Večerní Hvězdy byli všichni loajální Michaelovi a společně s Gabrielem statečně bojovali za vůli Otce a vládu Syna.

Ani jedna z bytostí Rajského původu nebyla do vzpoury zapojena. Společně s Osamělými Posly se usídlily na světě Ducha a pobývaly tam pod vedením Věčně Věrných Edentie. Žádný ze smírčích soudců neodpadl a rovněž ani jeden z Celestinských Zaznamenatelů nesešel z cesty. Ale velké ztráty byly mezi Morontiálními Průvodci a Učiteli Obytných Světů.

Z nejvyššího řádu serafů nebyl ztracen ani jeden anděl, ale velká skupina nižšího řádu, nadřízených serafů, byla oklamána a polapena. Podobně se nechalo oklamat několik členů třetího řádu andělů, dohlížitelů. Ale obrovský rozklad nastal ve čtvrté skupině, správních andělů, což jsou andělé, kteří jsou pravidelně určováni k vykonávání povinností v hlavních řídících centrech soustav. Manotia zachránil téměř dvě třetiny z nich, ale více než jedna třetina následovala svého vůdce do řad rebelů. Jedna třetina všech cherubů Jerusemu, přidělených ke správním andělům, zbloudila se svými nevěrnými serafy.

Bylo oklamáno kolem jedné třetiny planetárních andělských pomocníků, přidělených k Materiálním Synům a bylo polapeno téměř deset procent přechodných pečovatelů. Jan to viděl v symbolickém obraze, když napsal o velkém červeném drakovi: „A svým ocasem přitáhl třetinu nebeských hvězd a uvrhl je do tmy.“

Největší ztráty byly z řad andělů, ale i velká většina nižších řádů myslících bytostí projevila nevěrnost. Ze 681 217 Materiálních Synů se devadesát pět procent přidalo k Luciferově vzpouře. Značný počet midbytostí bylo ztraceno na těchto jednotlivých planetách, jejichž Planetární Princové se připojili k plánu Lucifera.

V mnoha ohledech byla tato vzpoura nejrozšířenější a nejničivější ze všech takových událostí v Nebadonu. V tomto povstání bylo zapojeno více osobností než ve dvou předchozích dohromady. A největší hanbou náhončích Lucifera a Satana zůstane navždy ta skutečnost, že neušetřili školy pro výchovu mladistvých na vzdělávací planetě konečných a snažili se nakazit tyto vyvíjející se duše, milosrdně zachráněných z evolučních světů.

Vzestupní smrtelníci byli zranitelní, ale odolali klamům vzpoury lépe než nižší duchové. Přestože mnoho bytostí na nižších obytných světech, které nedosáhly konečného spojení se svými Ladiči, propadlo, projevila se čistota moudrosti programu vzestupných smrtelníků, protože ani jeden z obyvatel Jerusemu, kteří patřili k vzestupným bytostem Satanie, se nezúčastnil Luciferovy vzpoury.

Hodinu za hodinou a den za dnem vysílací stanice po celém Nebadonu byly přeplněny starostlivými diváky veškerých skupin nebeských bytostí, které napjatě sledovaly zprávy o vzpouře v Satanii a radovaly se, když zprávy průběžně informovaly o neotřesitelné věrnosti vzestupných smrtelníků, kteří pod vedením Melkísedeků úspěšně odolávali účelovým a neutuchajícím snahám všech lstivých sil, které se tak rychle shromáždily pod prapory rozvratu a hříchu.

Uplynuly více než dva roky času soustavy od vypuknutí „války na nebesích“, než byl ustanoven nástupce Lucifera. Ale, konečně přišel nový Vládce a se svým personálem přistál na skleněném moři. Já jsem byl mezi zálohami na Edentii, mobilizované Gabrielem a velmi dobře si pamatuji první zprávu, kterou Lanaforge poslal Otci Souhvězdí Norlatiadeku. Zněla takto: „Nebyl ztracen jediný obyvatel Jerusemu. Každý vzestupný smrtelník obstál v této těžké zkoušce a vyšel z důležité prověrky úspěšně a naprosto vítězně“. A do Salvingtonu, Uversy a Ráje odešla ujišťující zpráva, že věčný život vzestupných smrtelníků je největší zárukou proti vzpouře a nejbezpečnější ochranou proti hříchu. V této ušlechtilé Jerusemské skupině věrných smrtelníků bylo přesně 187 432 811 bytostí.

S příchodem Lanoforga byli hlavní rebelové sesazeni a zbaveni všech správních pravomocí, avšak bylo jim dovoleno volně se pohybovat po Jerusemu, morontiálních sférách a také na jednotlivých obydlených planetách. Pokračovali ve svých klamných a lákavých snahách podvést a zmást mysli lidí a andělů. Ale pokud se jednalo o jejich práci na administrativní hoře Jerusemu, „nebylo tam již pro ně místo.“

I když Lucifer byl zbaven veškeré správní pravomoci v Satanii, v lokálním vesmíru tehdy neexistovala žádná síla, nebo soud, který by mohl tohoto zlomyslného rebela zadržet nebo odstranit; v tu dobu nebyl Michael svrchovaným vládcem. Věčně Moudří podporovali Otce Souhvězdích při jejich převzetí vlády soustavy, ale nikdy neučinili žádná další rozhodnutí v mnoha naléhavých a stále nevyřešených stížnostech, týkajících se současného postavení a budoucího umístění Lucifera, Satana a jejich druhů.

Takto bylo těmto hlavním rebelům umožněno potulovat se po celé soustavě a snažit se o další šíření svých dogmat o nespokojenosti a sebeuplatnění. Ale téměř za dvě stě tisíc urnatijských let nebyli schopni oklamat ani jeden další svět. Po odtržení třiceti sedmi světů již žádný svět nebyl v Satanii ztracen, dokonce ani ty mladší planety, které byly obydleny po vypuknutí vzpoury.

8. Syn Člověka na Urantii

Lucifer a Satan se volně pohybovali po celé soustavě Satanie až do dokončení mise poskytnutí Michaela na Urantii. Naposledy byli spolu na vašem světě tehdy, když se společně pokusili o útok na Syna Člověka.

Předtím, při pravidelných setkáních Planetárních Princů, „přicházel také Satan“, prohlašujíc, že zastupuje všechny izolované světy odpadlých Planetárních Princů. Ale o takovou svobodu na Jerusemu přišel od chvíle, kdy Michael dokončil své poslední poskytnutí. V celé Satanii, což znamená mimo izolované světy hříchu, zmizely všechny sympatie pro Lucifera a Satana následně po jejich snaze zlákat Michaela, když byl v lidském těle.

Poskytnutí Michaela ukončilo Luciferovu vzpouru v celé Satanii, kromě planet odpadlických Planetárních Princů. A právě v tomto spočíval smysl osobní zkušenosti Ježíše, když, krátce před svojí smrtí v těle, svým stoupencům řekl: „A viděl jsem Satana padat z nebe jako blesk“. Satan přišel s Luciferem na Urantii vybojovat poslední a rozhodující bitvu.

Syn Člověka věřil ve svůj úspěch a věděl, že jeho vítězství na vašem světě navždy vyřeší situaci s jeho odvěkými nepřáteli, a to nejen v Satanii, ale také v dalších dvou soustavách, do kterých přišel hřích. Když váš Učitel, pokojně a s božským přesvědčením, na Luciferovy návrhy odpověděl: „Odejdi ode mne Satane“, jeho slova znamenala věčný život pro smrtelné bytosti a bezpečnost pro anděly. V principu, toto byl konec Luciferovy vzpoury. Pravdou je, že soudy Uversy ještě nevynesly výkonné rozhodnutí, týkající se žádosti Gabriela, který požaduje zničení rebelů, takové rozhodnutí nepochybně časem přijde, protože první slyšení v tomto případě se již uskutečnilo.

Syn Člověka uznával Kaligastiu jako výkonného Prince Urantie až do doby těsně před svojí smrtí. Ježíš řekl: „Nyní přišel čas soudu nad tímto světem; nyní bude svržen jeho princ.“ A potom, ještě blíže před završením svého životního díla prohlásil: „Princ tohoto světa je již odsouzen.“ A to je ten svržený a nevěrohodný Princ, který byl kdysi nazýván „Bohem Urantie.“

Posledním činem Michaela, předtím než odešel z Urantie, bylo nabídnutí milosti pro Kaligastiu a Daligastiu, ale oni jeho šlechetnou nabídku odmítli. Kaligastia, váš odpadlický Planetární Prince je stále volný na Urantii a snaží se uskutečňovat své hanebné záměry, ale nemá absolutně žádnou moc, aby vstoupil do myslí lidí a ani se nemůže přiblížit jejích duším, aby je zlákal či nakazil, pokud však oni sami nechtějí být vzati do klatby jeho škodlivou přítomností.

Před poskytnutím Michaela se tito vládcové temnot snažili udržet svoji moc na Urantii a vytrvale odporovali nižším a podřízeným nebeským osobnostem. Ale ode dne Pentekosté tento zrádný Kaligastia a jeho stejně zavrženíhodný druh, Daligastia, podléhají božské velkoleposti Rajských Ladičů Myšlení a ochrannému Duchu Pravdy, duchu Michaela, rozlitému na celé lidstvo.

Ale ani při takových podmínkách žádný odpadlý duch nebyl schopen proniknout do myslí bytostí, nebo znepokojovat duše dětí Boha. Ani Satan, ani Kaligastia se nemohli dotknout či přiblížit se věrným Božím dětem; víra je účinným obrněním proti hříchu a špatnosti. Pravdou je: „Syn Boží je věrný a hříšný se ho nedotkne“.

Obecně, když slabí a zhýralí smrtelníci jsou pod domnělým vlivem ďáblů a démonů, jsou pouze ovládáni svými vlastními vrozenými a zkaženými sklony a sváděni svými vlastními přirozenými dispozicemi. Ďáblovi je přisuzováno hodně zla, které mu nenáleží. Kaligastia je poměrně bezmocný od doby ukřižování Ježíše.

9. Současný stav vzpoury

V samém počátku Luciferovy vzpoury Michael nabídl spasení všem rebelům. Všem, kteří by projevili upřímnou lítost, nabídl jim, po dosažení své úplné svrchovanosti ve vesmíru, odpuštění a opětovné přidělení do některé formy vesmírné služby. Nikdo z vůdců tuto milosrdnou nabídku nepřijal, ale tisíce andělů a nižších řádů nebeských bytostí, včetně stovek Materiálních Synů a Materiálních Dcer přijalo milost, vyhlášenou panoptijci a bylo rehabilitováno při vzkříšení Ježíše před devatenácti sty lety. Tyto bytosti byly potom přemístěny na jerusemský svět Otce, kde musí být drženy, technicky vzato, až do doby, kdy soudy Uversy vynesou rozhodnutí v záležitosti Gabriel versus Lucifer. Ale nikdo nepochybuje, že když bude vydán rozsudek o jejich zániku, tyto kajícné a zachráněné bytosti budou osvobozeny od rozsudku zaniknutí. V současné době tyto duše ve zkušební době pracují společně s panoptijci, starající se o svět Otce.

Hlavní podvodník nebyl ani jednou na Urantii od té doby, kdy se snažil odvrátit Michaela od dokončení jeho poskytnutí a nastolením sebe sama konečně a bezpečně jako neomezeného vládce Nebadonu. Poté, když byl Michael ustanoven hlavou vesmíru Nebadon, Lucifer byl vzat do soudní vazby pověřenými osobami Věčně Moudrých Uversy a od té doby je držen na družici číslo jedna ze skupiny jerusemských přechodných sfér Otce. A tady vládcové jiných světů a soustav vidí konec nevěrného Vládce Satanie. Pavel věděl o postavení těchto vůdců vzpoury po Michaelově poskytnutí, protože napsal o pohlavárech Kaligastii jako o „škodlivé duchovní armádě na nebesích“.

Po převzetí nejvyšší nadvlády v Nebadonu Michael požádal Věčně Moudré o oprávnění k zadržení všech osobností, zapojených do Luciferovy vzpoury až do zahájení soudního řízení v případu Gabriel versus Lucifer, zaznamenaného u nejvyššího soudu Uversy téměř před dvě stě tisíci lety vašeho času. Co se týká skupiny bytostí v hlavním centru soustavy, Věčně Moudří schválili Michaelovu žádost, ale s jednou výjimkou: Satanovi bylo dovoleno pravidelně navštěvovat odpadlické prince na hříšných světech, dokud nebude jiný Syn Boží přijat takovými pokleslými světy, anebo dokud soudy Uversy nezahájí řízení ve věci Gabriel versus Lucifer.

Satan mohl přijít na Urantii, protože jste neměli žádného Syna s planetárním statusem—ani Planetárního Prince, ani Materiálního Syna. Od té doby byl Machiventa Melkísedek prohlášen za zastupujícího Planetárního Prince Urantie a zahájení projednávání případu Gabriel versus Lucifer znamenalo začátek činnosti přechodných planetárních režimů na všech izolovaných světech. Je to pravda, že Satan pravidelně navštěvoval Kaligastiu a ostatní odpadlické prince až do doby předložení těchto faktů, kdy došlo k prvnímu slyšení Gabrielovy žádosti na odstranění hlavních rebelů. V současné době je Satan trvale držen pod dohledem na nápravných světech Jerusemu.

Od Michaelova poskytnutí nikdo v Satanii nevyjádřil přání odejít na nápravné světy pečovat o zadržované vzbouřence. A ani jedna bytost se nepřidala na jejich stranu. Za devatenáct set let se tento stav nezměnil.

My nečekáme zrušení stávajících omezeních v Satanii dokud Věčně Moudří nevynesou konečné rozhodnutí nad hlavními rebely. Okruhy soustavy nebudou znovu zapojeny pokud Lucifer bude žít. Zatím je zcela nečinný.

Vzpoura v Jerusemu skončila. Na odpadlických světech skončí okamžitě po příchodu božích Synů. My věříme, že všichni rebelové, kteří pochopí smysl milosti, ji přijmou. My očekáváme bleskovou zprávu o tom, že tito zrádcové byli zbaveni osobní existence. My předpokládáme, že verdikt Uversy bude oznámen exekučním orgánem, který provede zničení těchto internovaných rebelů. A potom je budete hledat, ale nenajdete je. „Všechny světy, které tě znaly, budou udiveny; byl jsi pro ně postrachem, ale již více tě nebude“. A tak, všichni tito nečestní zrádcové „jakoby nikdy nebyli“. Všichni očekávají rozhodnutí Uversy.

Ale již po velmi dlouhou dobu sedm nápravných světů duchovní tmy Satanie slouží jako důležité varování celému Nebadonu, výmluvně a působivě hlásající velkou pravdu o tom, že „cesta hříšníka je těžká“, že „v každém hříchu je ukryto semínko svého vlastního sebezničení“, že „odměna za hřích je smrt.“

[Představeno Manovandetem Melkísedekem, svého času přiděleným k prozatímním správcům Urantie.]

Foundation Info

Verze pro tiskVerze pro tisk

Urantia Foundation, 533 W. Diversey Parkway, Chicago, IL 60614, USA
Tel: +1-773-525-3319; Fax: +1-773-525-7739
© Urantia Foundation. All rights reserved