Kniha Urantia

Kapitola 74

Adam a Eva

74:0.1 (828.1) PŘED 37 848 lety, počítáno od roku 1934, přišli na Urantii Adama a Eva. Bylo to uprostřed léta a když přišli, Zahrada byla v plném květu. V pravé poledne a neoznámeni, dva serafské transporty v doprovodu Jerusemského personálu, kterému byla svěřena přeprava biologických vylepšovatelů na Urantii, se pomalu snesly na povrch otáčející se planety v blízkosti chrámu Vesmírného Otce. Všechny práce, spojené s obnovením materiálních těl Adama a Evy, byly provedeny v prostorách této nově vystavěné svatyně. Od jejich příchodu uplynulo deset dní než byli přeměněni do dvojité lidské formy a mohli se představit jako noví vládci světa. Vědomí nabyli oba současně. Materiální Synové a Dcery vždy slouží spolu. Je to podstatou jejich služby, že se nikdy a nikde neoddělují. Oni jsou předurčeni pracovat ve dvou; málokdy působí samostatně.

1. Adam a Eva na Jerusemu

74:1.1 (828.2) Planetární Adam a Eva Urantie byli členové staršího sboru Materiálních Synů na Jerusemu a měli společné číslo 14 311. Náleželi ke třetí fyzické řadě a jejich tělesná výška byla přibližně dva a půl metru.

74:1.2 (828.3) Předtím, než byl Adam vybrán, aby odešel na Urantii, pracoval spolu s Evou ve zkušebně testovacích fyzických laboratořích Jerusemu. Po dobu více než patnáct tisíc let byli vedoucími oddělení experimentální energie pro využití k modifikaci životních forem. Ještě dávno předtím byli učiteli ve školách občanství pro nově příchozí na Jerusem. A toto všechno by mělo být bráno v úvahu v souvislosti s vyprávěním o jejich následném počínání na Urantii.

74:1.3 (828.4) Když se vydalo prohlášení, vyzývající dobrovolníky pro adamickou misi na Urantii, přihlásil se celý starší sbor Materiálních Synů a Dcer. Zkoušející Melkísedekové, se souhlasem Lanaforga a Nejsvrchovanějších Edentie, nakonec vybrali Adama a Evu, kteří potom přišli vykonat funkci biologických vylepšovatelů na Urantii.

74:1.4 (828.5) Během Luciferovy vzpoury Adam i Eva zachovali věrnost Michaelovi; přesto byl tento pár předvolán k Vládci Soustavy a před celou jeho vládu k prověření a instruktáži. Byly jim představeny v plném rozsahu detaily o Urantii; důkladně byli instruováni o plánech, které měli dodržet po převzetí vládnoucích odpovědností na světě, zmítaném vnitřními rozpory. Společně dali slib věrnosti Nejsvrchovanějším Edentie a Michaelu Salvingtonskému. A byli náležitě upozorněni na to, aby se považovali za podřízené urantijskému sboru prozatímních správců Melkísedeků do té doby, dokud tento správní orgán neuzná za vhodné a vzdá se vlády na světě, na který byli přiděleni.

74:1.5 (829.1) Tento pár zanechal v hlavním centru Satanie a na dalších místech sto potomků─padesát synů a padesát dcer─nádherná stvoření, která se vyhnula nástrahám vývoje a která všechna svědomitě vykonávala vesmírné povinnosti v době odchodu svých rodičů na Urantii. A všichni byli přítomni v krásném chrámu Materiálních Synů při slavnosti na rozloučenou, která je součástí posledních obřadností přejímání takové mise. Tyto děti doprovodily své rodiče do centra dematerializace jejich kategorie a byly posledními, kdo jim popřál šťastnou cestu a božskou rychlost předtím, než usnuli a ztratili vědomí osobnosti, což předchází přípravě na serafskou přepravu. Nějakou dobu děti strávily pospolu, radujíc se z toho, že se jejich rodiče brzy stanou viditelnými vůdci, ve skutečnosti výhradními vládci planety 606 v soustavě Satania.

74:1.6 (829.2) A tak Adam a Eva, uprostřed jásajících a loučících se spoluobčanů, opustili Jerusem. Vydali se za novými povinnostmi náležitě připraveni a plně instruováni o každém úkolu a nebezpečí, které na ně čekaly na Urantii.

2. Příchod Adama a Evy

74:2.1 (829.3) Adam a Eva usnuli na Jerusemu a když se probudili v chrámu Otce na Urantii, hleděli tváří v tvář dvěma bytostem, o kterých toho tolik slyšeli: Van a jeho věrný druh Amadon. Tito dva hrdinové Kaligastiovy vzpoury byli prvními, kdo je přivítal v jejich novém zahradním domově.

74:2.2 (829.4) Jazyk Edenu byl andonický dialekt, kterým mluvil Amadon. Van a Amadon výrazně zdokonalili tento jazyk vytvořením nové abecedy s dvaceti čtyřmi písmeny a věřili, že jak se kultura Edenu rozšíří po celém světě stane se jazykem Urantie. Adam a Eva dokonale zvládli tento lidský dialekt než opustili Jerusem, takže syn Andona uslyšel vznešeného vládce svého světa mluvit k němu v jeho vlastním jazyce.

74:2.3 (829.5) Tento den byl dnem velkého vzrušení a radosti v celém Edenu. K holubníkům, ve kterých byli drženi poštovní holubi, rychle spěchali kurýři a křičeli: „vypusťte ptáky; ať roznesou zprávu, že přišel slíbený Syn.“ Stovky osad věřících svědomitě, rok za rokem, chovali tyto domácí holuby pouze pro tuto událost.

74:2.4 (829.6) Když se zpráva o příchodu Adama rozšířila do všech stran, tisíce členů blízkých kmenů přijalo učení Vana a Amadona a během dalších mnoha měsíců zástupy poutníků přicházely do Edenu, aby přivítali Adama a Evu a uctili svého neviditelného Otce.

74:2.5 (829.7) Brzy po svém procitnutí byli Adam a Eva odvedeni na vysoký pahorek severně od chrámu na místo oficiálního přivítání. Tento přírodní kopec byl zvětšen a upraven pro slavnostní uvedení světových nových vládců do funkce. Tady, v pravé poledne, uvítací komise Urantie přivítala Syna a Dceru soustavy Satanie. Amadon byl hlavou této komise, která byla složena z dvanácti členů, mezi kterými byli zástupci všech šesti sangikských ras, výkonný vůdce midbytostí, Annan─věrná dcera a mluvčí Noditů, Noe─syn architekta a stavitele Zahrady a vykonavatel plánů svého zemřelého otce, a také dva rezidentní Nositelé Života.

74:2.6 (830.1) Dalším aktem bylo předání vedení planety Adamovi a Evě starším Melkísedekem─předsedou rady nucené správy Urantie. Materiální Syn a Materiální Dcera složili slib věrnosti Nejsvrchovanějším Norlatiadeku a Michaelovi Nebadonskému a byli Vanem prohlášeni za vládce Urantie, který se tímto vzdal své čestné vedoucí funkce, kterou vykonával přes sto padesát tisíc let s pomocí prozatímních správců Melkísedeků.

74:2.7 (830.2) Při této slavnostní příležitosti oficiálního uvedení do funkce světových vládců byli Adam a Eva oblečeni do královských šatů. Ne všechna dovednost Dalamatie byla pro svět ztracena; v době Edenu se stále ještě používalo tkaní.

74:2.8 (830.3) Potom zaznělo prohlášení archandělů a přenášený hlas Gabriela vyhlásil druhou soudní prezentaci Urantie a vzkříšení spících přeživších smrtelníků druhého soudního období, období milosrdenství a soucitu, na 606. planetě Satanie. Období Prince skončilo, éra Adama, třetí planetární epocha, začíná uprostřed scén prosté vznešenosti; a noví vládcové Urantie zahajují svoje vládnutí za zdánlivě příznivých podmínek, přestože celý svět byl ve zmatku, který byl způsoben nedostatečnou spoluprací jejich předchůdce na tomto postu.

3. Adam a Eva se seznamují s planetou

74:3.1 (830.4) A nyní, po oficiálním uvedení do funkce, Adam a Eva si bolestně začínají uvědomovat svoji planetární izolaci. Dobře známé vysílací relace mlčely a chyběly všechny okruhy meziplanetární komunikace. Jejich druhové z Jerusemu odešli na světy správně fungující s osvědčeným Planetárním Princem a zkušeným personálem připraveným je přijat a schopným s nimi spolupracovat v jejich prvních začátcích na takových světech. Ale na Urantii vzpoura všechno změnila. Tady byla přítomnost Planetárního Prince velmi cítit a i když byl zbaven velké většiny svých pravomocí, aby nemohl škodit, stále byl schopen znesnadnit úkol Adama a Evy a do určité míry ho udělat nebezpečným. Situace byla vážná a zbaveni iluzí, Syn a Dcera Jerusemu chodili v tu noc po Zahradě za svitu měsíce v úplňku a hovořili o svých plánech na příští den.

74:3.2 (830.5) Tak skončil první den Adama a Evy na izolované Urantii, planetě, která byla uvržena ve zmatek zradou Kaligastii; a oni chodili a povídali si dlouho do noci, jejich první noci na zemi─a cítili se velmi osaměle.

74:3.3 (830.6) Svůj druhý den Adam strávil jednáním s planetárními prozatímními správci a poradní radou. Od Melkísedeků a jejich spolupracovníků se Adam a Eva dozvěděli více podrobností o Kaligastiově vzpouře a o tom, jaký dopad měl tento převrat na vývoj světa. A toto dlouhé vypravování o špatném řízení záležitostí světa bylo, celkem vzato, skličujícím příběhem. Dozvěděli se všechna fakta, týkající se naprostého zhroucení Kaligastiova programu pro urychlení procesu sociální evoluce. Také si plně uvědomili, že by bylo pošetilé snažit se dosáhnout zdokonalení planety nezávisle na božích plánech rozvoje. A tak skončil skličující, ale poučný den─jejich druhý, na Urantii.

74:3.4 (831.1) Třetí den věnovali prohlídce Zahrady. Obrovští cestovní ptáci─fandoři─vynesli Adama a Evu vysoko do vzduchu a ti se dívali dolů na rozsáhlé území Zahrady, nejkrásnějšího místa na zemi. Tento inspekční den byl zakončen velkou hostinou na počest všech, kdo se podíleli na vybudování této krásné a velkolepé Edenské zahrady. A zase, dlouho do noci jejich třetího dne, Syn se svojí družkou chodili po Zahradě a debatovali o nezměrnosti svých problémů.

74:3.5 (831.2) Na čtvrtý den Adam a Eva vystoupili před shromážděním Zahrady. S hory, na které byli slavnostně uvedeni do funkce vládců světa, promlouvali k lidu a informovali je o svých plánech na obnovu světa a naznačili metody, pomocí kterých se budou snažit znovu pozvednout sociální kulturu Urantie, která upadla na nízkou úroveň v důsledku hříchu a vzpoury. Toto byl velký den a byl ukončen hostinou pro radu mužů a žen, kteří byli vybráni k tomu, aby převzali odpovědnost v novém správním systému řízení světových záležitostí. Všimněte si! V této skupině byly jak ženy, tak i muži, což se stalo na zemi poprvé od dob Dalamatie. Byla to ohromující novota vidět Evu, ženu, sdílející pocty a odpovědnosti v otázkách řízení světa, s mužem. A takto skončil čtvrtý den na zemi.

74:3.6 (831.3) Pátý den byl zaplněn organizováním dočasné vlády─administrativy, která měla pracovat do odchodu prozatímních správců Melkísedeků z Urantie.

74:3.7 (831.4) Šestý den byl věnován inspekci různých typů lidí a zvířat. Celý den byli Adam a Eva provázeni kolem zdí ve východní části Edenu pozorujíc živočišný život planety a vytvářejíc si lepší představu o tom, co se musí udělat pro to, aby se vytvořil řád ve zmateném světě, obydleném takovou rozmanitostí živých tvorů.

74:3.8 (831.5) Ti, kteří doprovázeli Adama na této obhlídce byli velmi překvapeni jeho dokonalými znalostmi o vlastnostech a účelu tisíců a tisíců zvířat, které mu byly ukázány. Jakmile se podíval na nějaké zvíře, okamžitě popsal jeho povahu a chování. Adam dokázal uvést popisné údaje o původu, povaze a účelu všech materiálních tvorů, na které se podíval. Ti, kdo ho doprovázeli na této prohlídce nevěděli, že nový vládce světa byl jedním z největších odborníků na anatomii v celé Satanii; a Eva byla také takovým znalcem. Adam udivil své společníky popisováním velkého množství živých mikroorganizmů, lidským okem neviditelných.

74:3.9 (831.6) Když skončil šestý den jejich pobytu na zemi, Adam a Eva si poprvé odpočinuli ve svém novém domě „na východě Edenu.“ Prvních šest dnů své mise na Urantii byli velmi zaměstnaní a moc se těšili na celý den volna bez žádných aktivit.

74:3.10 (831.7) Ale okolnosti si vyžádaly jinak. Události posledního dne, během kterého Adam tak moudře a vyčerpávajícím způsobem hovořil o živočišném světě na Urantii, stejně tak jako jeho mistrný inaugurační projev a jeho působivé vystupování si získaly srdce a překonaly rozumové schopnosti obyvatel Zahrady do takové míry, že nejenže byli ochotni z celého srdce přijmout nedávno přišedšího Syna a Dceru Jerusemu za své vládce, ale většina chtěla padnout na kolena a uctívat je jako bohy.

4. První nepokoje

74:4.1 (832.1) V tu noc, noc šestého dne, když Adam a Eva spali, v okolí chrámu Otce v centrálním sektoru Edenu se děly podivné věci. Tam, za jasného měsíčního svitu stovky nadšených a vzrušených mužů a žen naslouchalo celé hodiny vášnivým výzvám svých vůdců. Mysleli to dobře, ale oni prostě nemohli pochopit jednoduchost přátelského a demokratického jednání svých nových vládců. A dlouho před svítáním noví dočasní správcové světových záležitostí dospěli k jednomyslnému závěru, že Adam a jeho družka jsou naprosto skromní a nenároční. Usnesli se na tom, že Božskost sestoupila na zem v tělesné formě a že Adam a Eva jsou ve skutečnosti bohové, nebo k nim mají nějaký blízký vztah, a proto jsou hodni důstojného uctívání.

74:4.2 (832.2) Pro nepřipravené mysli dokonce i těch nejlepších lidí světa byly ohromující události prvních šesti dnů Adama a Evy na zemi těžko k pochopení; v jejich hlavách to vířilo; byli uneseni návrhem přivést vznešený pár v pravé poledne do chrámu Otce, aby se jim každý mohl s úctou poklonit a vyjádřit jim pokornou poslušnost. A všechny tyto úmysly obyvatel Zahrady byly míněny upřímně.

74:4.3 (832.3) Van proti tomu protestoval. Amadon tam nebyl, protože velel čestné stráži, která se držela u Adama a Evy přes noc. Ale protest Vana byl zamítnut. Bylo mu řečeno, že on je také příliš skromný a velmi nenáročný a že on sám není daleko od boha, jak jinak by mohl žít na zemi tak dlouho a jak by dokázal přivodit takovou významnou událost, jako příchod Adama? A když se ho chystali vzrušení Edenité chopit a odnést na pahorek, aby se mu tam poklonili, Vanovi se podařilo uniknout davu a spojit se s midbytostmi, aby rychle poslali svého vůdce k Adamovi.

74:4.4 (832.4) Bylo těsně před svítáním jejich sedmého dne, když se Adam a Eva dozvěděli překvapující zprávu o dobře míněném návrhu těchto upřímných, ale nevědoucích smrtelníků; a potom, i přestože k nim rychle letěli cestovní ptáci, aby je přenesli do chrámu, midbytosti se svojí schopností dělat takové věci, dopravili Adama a Evu do chrámu Otce. Bylo brzy ráno tohoto sedmého dne a s pahorku, na kterém byli nedávno přivítáni, Adam ze široka vysvětloval řády božího synovstva a dal těmto pozemským myslím jasně na srozuměnou, že pouze Otec a ti, které on určí, mohou být uctíváni. Adam jim dal jasně najevo, že přijme jakoukoliv poctu a respekt, ale uctívání nikdy!

74:4.5 (832.5) Byl to významný den a krátce před polednem, přibližně současně s příchodem serafského posla, přinášejícího z Jerusemu potvrzení o uvedení světových vládců do funkce, Adam a Eva, odcházejíc od shromážděného davu, ukázali na chrám Otce a řekli: „jděte nyní k materiálnímu symbolu neviditelné přítomnosti Otce a s úctou se pokloňte tomu, kdo nás všechny stvořil a kdo v nás udržuje život. A nechť je tento čin upřímným slibem, že již nikdy se nebudete snažit uctívat nikoho jiného, než Boha.“ Všichni udělali jak jim Adam přikázal. Materiální Syn a Dcera stáli sami na pahorku se skloněnými hlavami, zatímco lidé se vrhali na zem kolem chrámu.

74:4.6 (832.6) A to byl původ tradice dne klidu. Sedmý den byl v Edenu vždy věnován polednímu shromáždění v chrámu; po dlouhou dobu bylo zvykem věnovat tento den sebevzdělávání. Dopoledne bylo určeno pro fyzické zdokonalení, poledne pro duchovní uctívání, odpoledne pro kultivaci mysli, zatímco večer byl stráven společenskými radostmi. Toto nikdy nebyl zákon v Edenu, ale byl to zvyk, který byl dodržován po celou dobu vlivu adamické správy na zemi.

5. Vládnutí Adama

74:5.1 (833.1) Prozatímní správcové Melkísedekové zůstali ve službě ještě téměř sedm let po příchodu Adama, ale nakonec přišel čas, kdy předali řízení světových záležitostí Adamovi a vrátili se na Jerusem.

74:5.2 (833.2) Loučení s prozatímními správci trvalo celý den a večer jednotliví Melkísedekové dali Adamovi a Evě na rozloučenou své rady a popřáli jim vše nejlepší. Adam několikrát žádal své poradce, aby s ním zůstali na zemi, ale pokaždé byla jeho žádost zamítnuta. Nadešel čas, kdy Materiální Synové musí převzít plnou odpovědnost za řízení světových záležitostí. A tak, o půlnoci, serafští přepravci opustili planetu se čtrnácti bytostmi směrem na Jerusem, protože proměna Vana a Amadona nastala současně s odchodem dvanácti Melkísedeků.

74:5.3 (833.3) Po nějakou dobu šlo všechno na Urantii vcelku dobře a vypadalo to, že Adam bude nakonec schopen uplatnit některý ze svých plánů na podporu postupného rozšíření civilizace Edenu. Na základě doporučení Melkísedeků začal podporovat řemeslnou výrobu s představou rozvinutí obchodních vztahů s vnějším světem. Když byl Eden zničen, bylo tam v činnosti přes sto jednoduchých řemeslných dílen a byly vytvořeny rozsáhlé obchodní vztahy se sousedními kmeny.

74:5.4 (833.4) Dlouhé věky se Adam a Eva učili metodám zdokonalení evolučního světa, aby byli připraveni odborně přispět k rozvoji světové civilizace; ale teď stáli tváří v tvář naléhavým problémům, jako je zavedení právního řádu ve světě divochů, barbarů a polocivilizovaných lidských bytostí. S výjimkou vybraných nejlepších členů zemské populace, shromážděných v Zahradě, bylo jen málo skupin tu a tam, které byly plně připraveny pro přijetí adamické kultury.

74:5.5 (833.5) Adam vynaložil heroické a odhodlané úsilí, aby založil světovou vládu, ale setkal se všude s neústupným odporem. V celém Edenu se mu již podařilo vytvořit fungující systém skupinového řízení a spojil všechny tyto družiny do Edenského svazu. Ale když vyšel ven ze Zahrady a snažil se použít tyto myšlenky v odlehlých kmenech, nastaly potíže, vážné potíže. Ve chvíli, kdy Adamovi druhové začali pracovat mimo Zahradu, střetli se tam s přímým a dobře plánovaným odporem Kaligastii a Daligastii. Padlý Princ byl zbaven funkce vládce světa, ale nebyl odstraněn z planety. Stále se ještě nacházel na zemi a byl, alespoň do určité míry, schopen bránit všem Adamovým plánům na obnovení lidské společnosti. Adam se pokoušel varovat rasy před Kaligastiou, ale byl to velmi těžký úkol, protože jeho úhlavní nepřítel byl pro oči smrtelníků neviditelný.

74:5.6 (833.6) Také mezi Edenity byli tací, jejichž zmatené mysli se přikláněly k učení Kaligastii o nevázané osobní svobodě; a ti působili Adamovi nekonečné potíže; neustále mařili ty nejlépe míněné plány pro systematický rozvoj a trvalý vývoj. Nakonec byl nucen přerušit svůj program pro rychlou socializaci; vrátil se k Vanově metodě organizování a rozdělil Edenity do oddílů po sto lidech. V čele oddílu byl velitel a ten měl pod sebou své zástupce, z nichž každý velel desetičlenné skupině.

74:5.7 (834.1) Adam a Eva přišli proto, aby zavedli parlamentní vládu namísto monarchie, ale na celém zemském povrchu nenalezli nic, co by se mohlo nazývat vládou. Prozatím se Adam rozhodl vzdát se všech snah založit parlamentní vládu a před zhroucením Edenského režimu se mu podařilo vytvořit téměř sto odlehlých obchodních a sociálních center, kde vládli jeho jménem silní jedinci. Většina těchto center byla již dříve založena Vanem a Amadonem.

74:5.8 (834.2) Tradice posílání vyslanců z jednoho kmene do druhého pochází od doby Adama. Toto byl velký krok kupředu ve vývoji řídícího systému.

6. Rodinný život Adama a Evy

74:6.1 (834.3) Prostor pro obydlí rodiny Adama měl plochu přesahující 1300 hektarů. V těsné blízkosti kolem této parcely byly vytvořeny podmínky pro péči o více než tři sta tisíc čistokrevných potomků. Ale postavena byla pouze první část plánovaných budov. Ještě předtím než se Adamova rodina rozšířila natolik, aby potřebovala další prostory, byl celý Edenský plán přerušen a Zahrada byla vyklizena.

74:6.2 (834.4) Adamson byl prvorozeným představitelem fialové rasy Urantie. Po něm následovala sestra a Eveson, druhý syn Adama a Evy. Do odchodu Melkísedeků Eva porodila pět dětí; tři syny a dvě dcery. Potom přišly dvojčata. V době svého selhání byla Eva matkou šedesáti tří dětí, třiceti dvou dcer a třiceti jedna synů. Když Adam a Eva opouštěli Zahradu měla jejich rodina čtyři generace v počtu 1647 čistokrevných potomků. Po odchodu ze Zahrady měli ještě spolu čtyřicet dva dětí, kromě dvou potomků každého z nich ze smíšeného rodičovství s pozemskými smrtelníky. A zde není zahrnuto adamické potomstvo Noditů a evolučních ras.

74:6.3 (834.5) Když Adamovy děti přestaly sát po prvním roce života z prsou matky, nepily mléko zvířat. Eva využívala mléko velkého množství rozmanitých ořechů a šťáv četného ovoce a protože velmi dobře znala chemické složení a jejich energii, vhodně je míchala a krmila své děti až do doby, dokud se jim neobjevily zuby.

74:6.4 (834.6) Přestože vaření se běžně používalo v celém Edenu, v domácnosti Adama se vůbec nevařilo. Zralé ovoce, ořechy a obiloviny byly jejich potravou. Jedli jednou denně, brzy po poledni. Adam a Eva rovněž přímo vstřebávali „světlo a energii“ některých kosmických zářeních, využívajíc pro to strom života.

74:6.5 (834.7) Těla Adama a Evy vyzařovala třpytivé světlo, ale oni stále nosili oblečení podle zvyklostí svých pozemských druhů. Ačkoliv přes den chodili velmi lehce oblečeni, večer se zahalili do nočního oblečení. Původ tradiční svatozáře kolem hlav údajných svatých a nebeských lidí se datuje od dob Adama a Evy. Poněvadž světelné záření jejich těl bylo do značné míry zakryto jejich oblečením, pouze byl vidět svítící kruh kolem jejich hlav. Potomci Adamsona vždy takto zobrazovali svoji představu o lidech, o kterých věřili, že jsou mimořádné duchovně vyvinutí.

74:6.6 (834.8) Adam a Eva mohli komunikovat jeden s druhým a se svými nejbližšími dětmi na vzdálenost přes osmdesát kilometrů. Tato výměna myšlenek byla umožněna pomocí citlivých plynových dutin, které byly umístěny těsně u mozkových orgánů. Prostřednictvím tohoto mechanizmu mohli vysílat a přijímat vibraci myšlenek. Ale o tuto schopnost přišli v okamžiku, kdy jejich mysl podlehla svárlivému a rozvratnému vlivu zla.

74:6.7 (835.1) Děti Adama chodily do svých vlastních škol do šestnácti let a starší děti učily mladší. Malé děti střídaly aktivity každých třicet minut, starší každou hodinu. To byl na Urantii určitě zcela nový pohled vidět tyto děti Adama a Evy jak se při svých aktivitách hrají, radují se, veselí se a dělají si legraci. Zábava a humor dnešních lidí pocházejí z velké části od adamické rasy. Všichni Adamité měli mimořádný cit pro hudbu a také měli velký smysl pro humor.

74:6.8 (835.2) Průměrný věk pro zasnoubení bylo osmnáct let a potom tito mladí lidé zahájili dvouletý kurz, aby se připravili na převzetí manželských povinností. Způsobilí pro manželství byli ve dvaceti letech a po jeho uzavření započali svůj celoživotní úkol, nebo se na něj začali speciálně připravovat.

74:6.9 (835.3) Zvyk některých pozdějších národů, které dovolovaly královským rodinám, domněle pocházejích od bohů, manželství bratra a sestry, vychází z tradic potomků Adama, kteří si museli nezbytně brát jeden druhého. Manželské obřady první a druhé generace Zahrady vždy vykonávali Adam s Evou.

7. Život v Zahradě

74:7.1 (835.4) S výjimkou čtyřleté docházky do západních škol, děti Adama žily a pracovaly na „východě Edenu.“ Intelektuálně byly děti vzdělávány podle metod škol Jerusemu do šestnácti let. Od šestnácti do dvaceti navštěvovaly na opačném konci Zahrady školy Urantie, ve kterých také plnily funkci učitelů v nižších třídách.

74:7.2 (835.5) Veškerý účel systému západních škol Zahrady vedl k zespolečenštění. Přestávky v dopoledním vyučování byly využívány pro praxi v zahradnictví a zemědělství, odpolední přestávky pro soutěživé hry. Večery byly věnovány společenským setkáním a rozvíjení osobních vztahů. Náboženská a sexuální výchova byly považovány za rodinné záležitosti, za povinnost rodičů.

74:7.3 (835.6) Výuka v těchto školách byla zaměřena na:

74:7.4 (835.7) 1. Zdraví a osobní hygienu.

74:7.5 (835.8) 2. Zlaté pravidlo─princip lidských vztahů.

74:7.6 (835.9) 3. Vztah individuálních práv k právům skupiny a povinnosti ke společnosti.

74:7.7 (835.10) 4. Historii a kulturu různých světových ras.

74:7.8 (835.11) 5. Metody rozvíjení a zdokonalování světového obchodu.

74:7.9 (835.12) 6. Koordinaci protichůdných povinností a emocí.

74:7.10 (835.13) 7. Kultivaci her, humoru a soutěží, jako náhradu za fyzické boje.

74:7.11 (835.14) Tyto školy, jako prakticky všechny činnosti v Zahradě, byly vždy otevřeny pro návštěvníky. Neozbrojení hosté měli vždy volný vstup do Edenu na krátké návštěvy. Aby mohl Urantijec pobývat v Zahradě, musel se „přizpůsobit.“ Byl poučen o smyslu a účelu poslání Adamitů a potom dát najevo svůj souhlas s touto misí a vyjádřit oddanost sociální vládě Adama a duchovní svrchovanosti Vesmírného Otce.

74:7.12 (836.1) Zákony Zahrady byly založeny na starších kodexech Dalamatie a byly stanoveny v sedmi kapitolách:

74:7.13 (836.2) 1. Zákony zdraví a hygieny.

74:7.14 (836.3) 2. Společenská pravidla zahrady.

74:7.15 (836.4) 3. Kodex průmyslu a obchodu.

74:7.16 (836.5) 4. Zákony čestného jednání a soutěžení.

74:7.17 (836.6) 5. Zákony rodinného života.

74:7.18 (836.7) 6. Občanské kodexy zlatého pravidla.

74:7.19 (836.8) 7. Sedm přikázání vyšších morálních norem.

74:7.20 (836.9) Morální zákon Edenu se jen málo lišil od sedmi přikázáních Dalamatie, ale Adamité učili mnoho dalších důvodů pro tato přikázání; například, když se jednalo o přikázání zakazující zabíjet, byl vnitřní Ladič Myšlení představován jako dodatečný důvod pro to, aby se nemařil lidský život. Oni učili, že „kdokoliv prolévá krev člověka, jeho krev bude také prolita člověkem, neboť Bůh stvořil lidi ke svému obrazu.“

74:7.21 (836.10) Veřejné modlitby se konaly v Edenu v poledne, rodinné modlitby při západu slunce. Adam vynakládal značné úsilí na to, aby zabránil používání souboru modliteb a učil, že účinná modlitba musí být naprosto individuální, že musí být „touhou duše.“ Ale Edenité pokračovali v používání modliteb a způsobu modlení, které se tradovaly od dob Dalamatie. Adam se také snažil o to, aby místo krvavých obětí při náboženských obřadech se nabízely dary země, ale do rozpadu Zahrady udělal v tomto jen malý pokrok.

74:7.22 (836.11) Adam se snažil učit urantijské rasy o rovnosti pohlaví. To, že Eva pracovala po boku svého muže, udělalo hluboký dojem na všechny obyvatele Zahrady. Adam je vysloveně učil, že žena je rovna muži, a že přispívá těmi životními faktory, které se slučují pro vytvoření nové bytosti. Předtím se lidstvo domnívalo, že veškeré plození přebývá v „sídle plodnosti otce.“ Na matku se pohlíželo pouze jako na prostředek pro nošení nenarozených dětí a kojení novorozeňat.

74:7.23 (836.12) Adam učil své současníky všechno, co byli schopni pochopit, ale upřímně řečeno, toho nebylo mnoho. Nicméně, inteligentnější rasy země netrpělivě očekávaly dobu, kdy jim bude dovoleno ženit se s vyvinutějšími dětmi fialové rasy. A jakým by Urantia byla jiným světem, kdyby se tento důležitý plán vylepšení ras uskutečnil! Ale i tak bylo toto malé množství krve importované rasy, kterou evoluční lidé náhodně získali, obrovským přínosem.

74:7.24 (836.13) Tak Adam pracoval pro blaho a zdokonalení světa svého pobytu. Ale byl to těžký úkol zdokonalit tyto různorodé a zkřížené národy.

8. Legenda o stvoření světa

74:8.1 (836.14) Příběh o stvoření Urantie za šest dnů byl založen na tradici o šesti dnech, které Adam a Eva strávili při své první prohlídce Zahrady. Tato událost dala téměř posvátnou pečeť týdennímu časovému úseku, který byl původně zaveden Dalamatijci. To, že Adam strávil prohlídkou zahrady a stanovením úvodních organizačních plánů šest dní, nebylo předem domluveno; to se připravovalo ze dne na den. Vybrání sedmého dne pro uctívání bylo čistě náhodné, jak je zřejmé z faktů, vyprávěných v této kapitole.

74:8.2 (837.1) Legenda o stvoření světa za šest dní se objevila později, ve skutečnosti až za více než třicet tisíc let poté. Jedna z událostí tohoto příběhu, náhlé objevení se slunce a měsíce, mohla mít původ v tradici o jednorázovém náhlém vynoření se světa z hustého kosmického mračna drobounké hmoty, která tak dlouho zakrývala jak slunce, tak i měsíc.

74:8.3 (837.2) Příběh o stvoření Evy z Adamova žebra je překrouceným zkráceným výkladem o příchodu Adama na zem a těch nebeských operacích, spojených s výměnou živých substancí pro přicházející osobní personál Planetárního Prince před více než čtyři sta padesáti tisíci lety.

74:8.4 (837.3) Většina lidí na zemi byla ovlivněna pověstí o tom, že Adam a Eva měli svá těla vytvořena po příchodu na Urantii. Víra, že člověk byl vytvořen z hlíny, byla všeobecně uznávána na východní polokouli; toto podání je možno vysledovat od ostrovů Filipín kolem světa až do Afriky. A mnohé národy přijaly tento příběh o vzniku člověka z hlíny důsledkem určitého zvláštního aktu tvoření namísto dřívější víry v postupné tvoření─evoluci.

74:8.5 (837.4) Daleko od vlivu Dalamatie a Edenu mělo lidstvo tendenci věřit v postupný vzestup lidské rasy. Fakt evoluce není moderním objevem; lidé ve starověku chápali pomalý a evoluční charakter lidského vývoje. Staří Řekové měli o tomto jasné představy, navzdory jejich blízkosti k Mezopotámii. Ačkoliv různorodé rasy země se velmi zamotaly ve svých představách o evoluci, nicméně, mnoho primitivních kmenů věřilo a učilo, že jsou potomci různých zvířat. Primitivní národy měly ve zvyku vybírat si pro své „totemy“ ta zvířata, o kterých se domnívaly, že byly jejich předkové. Některé severoamerické indiánské kmeny věřily, že pocházejí z bobrů a kojotů. Některé africké kmeny učily, že jsou potomky hyeny, kmen v Malajsii zase učil, že pocházejí z lemura a skupina na Nové Guineji tvrdila, že jejich předkem byl papoušek.

74:8.6 (837.5) Babyloňané, kteří měli bezprostřední kontakt se zbytky civilizace Adamitů, rozvedli a přikrášlili příběh o stvoření člověka; učili, že jsou přímými potomky bohů. Oni se drželi představy o aristokratickém původu své rasy, což se neslučovalo dokonce ani s teorií o stvoření člověka z hlíny.

74:8.7 (837.6) Popis stvoření ve Starém Zákoně se objevuje mnoho let po Mojžíšovi; on nikdy neučil Hebrejce takovému zkomolenému příběhu. Ale Izraelcům předložil jednoduché a stručné vyprávění o stvoření v naději, že takto posílí svoji výzvu uctívat Stvořitele, Vesmírného Otce, kterého nazýval Pánem Bohem Izraele.

74:8.8 (837.7) Ve svém raném učení se Mojžíš velmi moudře nesnažil vracet se do dob Adama a protože Mojžíš byl nejvyšším učitelem Hebrejců, pověst o Adamovi se tak začala úzce spojovat s pověstí o stvoření světa. To, že v dřívějších pověstech se hovořilo o civilizaci před Adamem ukazuje jasně fakt, že pozdější editoři, kteří se snažili odstranit veškeré zmínky o lidských činech v době před Adamem, opomenuli vyjmout prozrazující zmínku o Kainově odchodu do „země Noda,“ kde si našel svoji ženu.

74:8.9 (838.1) Ještě dlouhou dobu po příchodu do Palestiny nepoužívali Hebrejci písmo všeobecně. Naučili se používat abecedu od sousedních Filištínců, kteří byli politickými uprchlíky z vyšší civilizace Kréty. Přibližně do roku 900 př. Kr. Hebrejci používali písmo velmi málo a protože se písemné záznamy u nich objevily velmi pozdě, kolovalo mezi nimi několik rozdílných příběhů o stvoření světa, ale po návratu z babylonského zajetí se více přiklonili k upravené mezopotamské verzi.

74:8.10 (838.2) Židovská historie se vykrystalizovala kolem postavy Mojžíše a protože on se snažil vysledovat rodokmen Abraháma k Adamovi, Židé se domnívali, že Adam byl prvním člověkem na zemi. Jahve byl stvořitel a poněvadž o Adamovi se předpokládalo, že byl prvním člověkem, musel Jahve stvořit svět těsně před stvořením Adama. Později se tradice o šesti dnech Adama stala uceleným příběhem s tím výsledkem, že téměř tisíc let po životě Mojžíše na zemi byl napsán příběh o stvoření světa v šesti dnech a byl mu následně připsán.

74:8.11 (838.3) Když se do Jeruzaléma vrátili židovští kněží, měli již dokončeny spisy o začátku všech věcí. Brzy začali tvrdit, že tato událost byla nedávno objeveným příběhem o stvoření, který napsal Mojžíš. Ale soudobí Hebrejci v době kolem roku 500 př. Kr. nepovažovali tyto spisy za božské zjevení; dívali se na ně podobným způsobem, jak pozdější lidé pohlížejí na mytologické příběhy.

74:8.12 (838.4) Tento padělaný dokument, domněle považovaný za učení Mojžíše, byl představen Ptolemaiovi, řeckému králi Egypta, který ho nechal přeložit do řečtiny komisí sedmdesáti učenců pro svoji novou knihovnu v Alexandrii. A tak tento příběh našel své místo mezi těmi spisy, které se následně staly součástí pozdější sbírky „svatého písma“ hebrejských a křesťanských náboženstvích. A protože se s tímto výkladem ztotožnily teologické systémy, taková pojetí hluboce ovlivnila filozofii mnoha západních národů.

74:8.13 (838.5) Křesťanští učitelé zvěčnili víru v libovolné stvoření světa a to všechno vedlo přímo k vytvoření hypotézy o dávném zlatém věku ideálního štěstí a teorii o poklesku člověka, nebo nadčlověka, což vysvětluje neideální podmínky společnosti. Tyto náhledy na život a na místo člověka ve vesmíru byly nanejvýš neradostné, protože byly založeny spíše na víře ve zpětný vývoj, než na víře v progresivní vývoj a rovněž ukazovaly na pomstychtivé Božstvo, které si vylévalo hněv na lidskou rasu jako trest za chyby dávných planetárních správců.

74:8.14 (838.6) „Zlatý věk“ je mýtus, ale Eden byl skutečností a civilizace Zahrady byla opravdu zničena. Adam a Eva působili v Zahradě sto sedmnáct let když, kvůli netrpělivosti Evy a chybnému úsudku Adama, se odklonili od stanoveného postupu a tím rychle přivedli na sebe neštěstí a způsobili zkázonosné zpomalení evolučního rozvoje celé Urantie.

74:8.15 (838.7) [Vyprávěno Soloniem, serafským „hlasem v Zahradě.“]